Římskokatolická farnost Jemnice

Pane, prosíme Tě za oběti středečního útoku ve škole na Floridě, při kterém zemřelo 17 lidí.        Prosíme Tě o útěchu a pomoc pro jejich rodiny i za obrácení srdce útočníka a všech, kteří jsou ovládáni zlobou a nenávistí.

- hřbitov Krnčice - 15.2.2018

2. postní neděle
     "Ano, já jsem král, ale moje království není z tohoto světa." Tak odpověděl  Pán Ježíš Pilátovi, která se ho při soudu ptal zda je král. Také nám Ježíš připomíná, abychom byli bdělí a napřilnuli k světu tak, že bychom ztratili svobodu pro Boží království. Máme  dávat přednost tomu, co je věčné a nelpět na tom, co pomíjí.



1.postní neděle
       Malomocný, kterého Pán Ježíš uzdravil, věnoval více pozornosti svému navrácení do života ve společnosti a méně trvalému vztahu s Kristem - Vykupitelem, který přišel navrátit člověku věčný život s Bohem.

Autor: akadem.sochař Jaroslav Šlezinger- 2.zastavení

Popeleční středa
Postní doba nás vyzývá, abychom se opět začali připravovat na Velikonoce. Máme znovu  prověřit svůj vztah k pozemským dobrům a obnovit hranici jejich moci nad námi podle vůle Boží. Pokušení chleba, model a zázraků se totiž vždy nepozorovaně zachytí v našich postojích a snadno zastíní a oslabí Ježíšovo slovo, že "nejenom z chleba žije člověk".
      Křížová cesta nám pak ve svém  druhém zastavení  připomíná, že nelze být Ježíšovým učedníkem bez účasti na přijetí oběti kříže: "Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí."


Úroda 2017:  dary země nenahradí Chléb z nebe - Ježíše Krista.

6.neděle v mezidobí
    Malomocenství - málo moci nad tělem, myslí a srdcem -  odděluje člověka od člověka a uvádí do osamocenosti. Malomocná láska nemá sílu se obětovat ve prospěch druhého. Loď potřebuje kormidlo, auto brzdy a člověk vůli, aby se nestal  hříčkou nálad, závislákem na počasí či zvůli druhých. Pán Ježíš přišel, aby člověka učinil  Pánem na každou slabostí těla, ducha i duše.

5.neděle v mezidobí

Pojďme jinam...“ tak odpověděl Pán Ježíš na naléhavé sdělení apoštolů: „Všichni tě hledají.“ Zástupům totiž nešlo o Kristovo dílo vykoupení a spásy, ale o uzdravení z různých posedlostí a péči o tělesné neduhy. Oslavení svého JÁ mocí Boží dali stranou a upřednostnili svou dočasnou, pozemskou existenci.





foto Josef Krpoun
 Rancířov - křtitelnice - 2017
- kostel Panny Marie Nanebevzaté

Popelec... 2-2018

Popeleční středa letos vychází na 14.únor. Pro praktikující katolíky je to den přísného postu, kterým začíná Postní doba, jako doba přípravy na Velikonoce. Postní čas trvá čtyřicet dnů, vrcholí každoroční obnovou křtu a oslavou vzkříšeného Krista. Jedinou pauzou od skutků sebezáporu jsou neděle, zvláště ta, kterou slavíme v růžové barvě s označením Laetare, /Radostná/ a též Slavnost sv. Josefa. Celý postní čas máme využít k obnově a prohloubení křesťanského života. Máme omezit konzumaci dobrot a sladkostí, snížit hladinu alkoholu v krvi, odlepit se, co nejvíce od obrazovek počítačů a mobilu, věnovat více času duchovní četbě a modlitbě a též více vnímat potřeby našich bližních, počínajíc vlastní rodinou.

Postní doba je také začátkem závěrečné fáze přípravy na křest dospělých. Přijmout do církve nového člena je vyhrazeno biskupovi místní církve - diecéze. Žádost k udělení křtu podává farář, který stanovenou přípravu vykonává nejméně po dobu jednoho roku. Její součástí je pravidelná účast na nedělních bohoslužbách v místě trvalého pobytu. /Církevní právo však vedle občanské normy uznává tzv. kanonické bydliště. To se často liší od toho, které je uvedeno v občance. Vzniká tam, kde člověk fakticky bydlí déle jak tři měsíce./

Významnou úlohu má při přípravě katechumena jeho kmotr. Jde o tzv. doprovázení před i po křtu a je vhodné, když se - dle možností - i on účastní výuky a případně znovu vysvětluje probranou látku. Kmotrem při křtu nebo biřmování může být jen ten, kdo je pevně zakotvený v pravdách víry a vede příkladný křesťanský život. Pražský kardinál Tomášek kdysi prohlásil, že aktivní křesťan se denně modlí, světí neděli účastí na mši svaté a měsíčně přijímá svátost pokání. Tento náročný požadavek asi nezvládne splnit každý. To však neznamená, že nemůže vést plnohodnotný – lidsky krásný a pokojný život a být dobrým vzorem i pro své okolí. V matrice je pak veden jako svědek křtu.

V závěru roční přípravy těch kteří touží po křtu je jejich setkání s biskupem v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Jde o účast všech katechumenů a jejich kmotrů z celé diecéze na bohoslužbě, která se slaví první postní neděli. Ta v letošním roce 2018 připadá na 18.únor a začíná mší sv. v 10,30 hod. Liturgie má název: Přijetí katechumenů mezi kandidáty křtu. Následně pak biskup písemně určí, kdo bude udělovatelem této svátosti a kde se tak stane. Nejlepším časem pro křest dospělého je Velikonoční vigílie. Tu budeme v letošním kalendářním roce slavit v jemnickém kostele sv. Stanislava 31.března ve 21,00. / V Budkově v 19,00 / Nově pokřtěný při této liturgii přijímá tzv. Iniciační svátosti: křest, biřmování a při Eucharistii přijímá pod obojí způsobou Tělo a Krev Kristovu. Přijetí do společenství věřících v konkrétní farnosti pokračuje v procesu mystagogie. V tomto čase je nově pokřtěný uváděn do aktivní účasti života Kristova mystického Těla - Církve. Má v tomto exkurzu činnosti církve najít své místo. Např. zapojením se do charitativních služeb, zpěvem ve schole či sboru, hrou na varhany či jiné hudební nástroje, pomocí při úklidu a výzdobě kostela a v pozdějším čase službou lektora či akolyty, popř. katechetskou činností, účastí ve farní ekonomické či liturgické radě. Pokřtěné v dospělosti nazýváme konvertity, tj. těmi, kteří zásadně změnili své smýšlení a život tím, že se od model světa obrátili k jedinému Bohu. Tato nová zkušenost je obvykle vede k velkému nasazení a nadšenému prožívání objeveného životního stylu. Horlivost konvertitů je však třeba korigovat, aby zůstali nadále věrni svým stavovským povinnostem. Říkáme, že je třeba chránit je před nimi samotnými. Jinak hrozí nebezpečí rychlého vyhoření, zklamání či naopak netoleranci až fanatismu. Život křesťana by měl být proniknut duchem vzkříšeného Krista, který říká: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pokoj pro své duše.“. Mt 11,29

K tomuto znovuzrození nám má pomoci postní doba. Modlitbou, postem a almužnou se opět identifikujeme se svým Pánem, Vykupitelem a Spasitelem. Východní křesťané tuto skutečnost vyjadřují pozdravem Christos voskres! / Kristus z mrtvých vstal!/

Svědkem Kristova vzkříšení má být každý křesťan. Mimořádný projev odevzdanosti Kristu „až na kříž“ má označení martyr. Takovými jsou nazýváni ti, kteří pro víru položili svůj život. Církev je za takové označuje zvláštním kanonizačním procesem zakončeným jejich prohlášením za Boží služebníky, blahoslavené nebo svaté.

Velké množství věřících se však takové veřejné pocty – postavení na oltář – v čase pozemského života a nebo po smrti z různých důvodu nedočká. Mezi takto dosud „ neodceněné“ jistě patří budkovský farář P. František Maňoušek nebo náš jemnický sochař Jaroslav Šlezinger. To nám však nebrání v tom, abychom si jejich památku pravidelně nepřipomínali a jejich život dávali za vzor všem dospívajícím - zvláště biřmovancům. Stalo se již tradicí, že oba naše místní hrdiny a svědky víry necháme „promlouvat“ i po jejich smrti.

P. Františka jsme si připomněli na konci adventu a na Jaroslava budeme vzpomínat při jeho Křížové cestě ve farním kostele o páté postní neděli 18. března v 15,00 hodin.

Postní doba začíná připomínkou pomíjejícnosti všeho stvoření a čas velikonoční oslavou vítězství života nad smrtí. Liturgické zvolání této proměny opakujeme při každé mši sv.: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.

                                                                                                                    O. Josef


Dokud nezbude z našeho EGA jen stín, nemůžeme slavit nový život vzkříšeho Krista v nás - Velikonoce
/Hřbitov v Jemnici/

4. neděle v mezidobí

  „Učil je jako ten, kdo má moc...“ Tak píše evangelista Marek hned v první kapitole

svého svědectví o Kristu. Co Ježíš hlásal, to též i žil. Mít v moci svůj jazyk i činy je plodem

nepřetržité jednoty s Bohem. Bez živé víry se člověk snadno stane učitelem

který mluví, ale nečiní; co druhým zvěstuje, to svým životem nepotvrzuje.


Boží muka nad Budkovem - místo odkud jsou vidět Alpy


Týden modliteb za jednotu křesťanů


„Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle (15,6).


    "Jednota  s Bohem i s našimi bratry a sestrami je darem, který sestupuje  shora, vyvěrá ze společenství lásky mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým a v tomto společenství lásky roste a zdokonaluje se. Rozhodnutí, kdy a jak se má tato jednota plně uskutečnit, neleží v našich rukou. Její nastolení náleží jedině Bohu."
                                                          Homílie 25. ledna 2008, papež Benedikt XVI.

Zelená hora - biřmovanci

3. neděle v mezidobí

      Pomíjejícnost všech pozemských dober nás varuje před jejich oddělováním od dober

duchovních. Každé hmotné dobro přetrvává díky dílu lásky, které mu dává vznik i pečeť

věčnosti. Víra, naděje a láska nás vyzývá a disponuje k životu, který není pod vládou smrti.

Viz. Velepíseň lásky...


"Úklid stání" u Farářovy kapličky 2017


2. neděle v mezidobí

      Oslabení víry nebo její ztráta vede člověka k návratu k primárním zdrojům života a to k

životu podle těla. Uspokojování tělesných možností však nikdy nemůže nahradit, ale pouze

zdánlivě suplovat potřeby ducha a duše. Křesťanství nabízí člověku život podle ducha a

osvobozuje jej ze zajetí hmoty a klamných nadějí.





Tříkrálové přání: K+M+B+2018

      Nový rok se již začal odpočítávat a opět - po deseti letech - jej budeme psát se symbolickou osmičkou na konci. A my se můžeme ptát: Co od nového letopočtu 2018 s čerstvým tříkrálovým monogramem na veřejích či dveřích domů můžeme očekávat? Matematická odpověď je jednoduchá. Před námi je kalendář s 365 dny a v každém 24 hodin po šedesáti minutách. V nich je naše příležitost zvěčnit díla, na kterých nám nejvíce záleží. Správným naplněním svých myšlenek, slov i skutků dáváme plynoucímu času co nejhodnotnější obsah. Lze tak činit prací rukou, tvořivým myšlením, obětavou láskou či laskavým slovem apod. A toto vše povýšit duchovním zacílením překračujícím hranice prostoru i času. Naše přítomnost, budoucnost a současně i věčnost se tak stává naším dílem bez ohledu na proměnlivou kulisu českých či světových dějin a stejně tak lokálních proměn našeho parlamentu nebo osoby prezidenta na Hradě pražském. Jen naše osobní příběhy tvoří mozaiku díla, které se v ohni času očistí, aby dále zůstalo ryzí a bez hniloby zmaru.

       Do této naší nadčasové aktivity patří i ohlášená Tříkrálová sbírka. V městě Jemnici proběhne v sobotu 6.ledna 2018 v návaznosti na bohoslužbu, která začíná v 8,30. V závěru mše svaté se sejdou koledníci, aby přijali od faráře poslání vykonat tuto misii dětí v ulicích našeho města. Jejich prozpěvování: „Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme Vám...“ bude určitě slyšet u mnoha domů i bytů sídlišť u sv.Víta či na Větrném kopci. Jejich služba je sice náročná, ale děti překypující nadbytkem energie vědí, že vedle milodaru pro potřebné také něco vykoledují na „zub“ i pro sebe. Vzpomínám si, že před několika roky se jedna povedená skupinka zastavila i v podolské hospodě. Byla zima a vymrzlí koledníci byli svou průvodkyní pozváni na horký čaj. Jak už to však bývá, čert nikdy nespí a tak dříve než hřejivý nápoj vychladl, se milé děti začaly točit kolem hracích automatů a svými našpórovanými drobasy zkoušely štěstí. Tento incident se však neobešel bez následků. Nějaký horlivý bonzák neměl nic jiného na práci, než nahlásit do Brna na biskupství, že koledníci v jisté jemnické hospodě hráli na automatech hazardní hry a peníze brali z tříkrálové pokladničky. Biskup Vojtěch to vzal vážně a při následné děkanské poradě to dal jako odstrašující příklad. Musel jsem všem vysvětlit, jak to bylo doopravdy. Opět se potvrdilo, že každé dobro musí být po zásluze potrestáno. A paní učitelka, která tomu asistovala a provinilce osobně dotovala, nebyla následně obviněna ze svatokrádeže, ale naopak pochválena, i když se obhajovala, že jako nevěřící se na vše dívá jinak. Ano, nyní to již skutečně vidí jinak, protože v nebi, kde konečně vládne spravedlnost, není žádné dobro zapomenuto, ať už je koná člověk věřící či nevěřící.

     A tak si máme všichni vedle kont pozemských otevřít i to nebeské a už nyní si vytvářet svůj poklad. Viz citát z Bible: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce.“ /Matouš 6, 19-21/ /Prokopávat = tunelovat apod./

     Mimochodem přesouvat své vklady do „měny vatikánské“ za obvyklé Pán Bůh zaplať je možné i skrze nově zřízený fond brněnské diecéze zvaný PULS. / fond.biskupstvi.cz / nebo přes /www.biskupství.cz/ a tak se stát členem velké rodiny malých dárců. V této sbírce se neztratí ani „ vdovin halíř“. Bůh počítá, co člověk dává s úmyslem pomáhat a to platí, i kdyby někteří výběrčí byli za koledníky jen převlečeni.

    Až tedy o první lednové sobotě zazní hlasy koledníků, pak vězte, že v té chvíli můžete přispět svým darem tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Chudých je na světě více jak bohatých. A i když je vždy nepotkáme, nebo je raději nechceme ani vidět ani potkat, přesto jim můžeme prokázat laskavost. Papež František říká, že chudí, kterým jsme prokázali milosrdenství, jsou naší vstupenkou do nebe. Paradoxně ten poslední ubožák na zemi může být tvým prvním přímluvcem v nebi, aby tě svatý Petr nemusel nechat před nebeskou bránou vystát důlek. Ano, tam nahoře platí jiné pořadí. Poslední budou prvními a první posledními.

    Přeji naši koledníkům radost z Tříkrálové misie, laskavým dárcům hřejivý pocit štěstí a všem neznámým obdarovaným potěšení, že nejsou nadobro zapomenuti.  o.Josef





" V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy."

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.



Křtu Páně 7.1.2018

Narodit se znovu znamená utopit sedm hlavních hříchů ve vodách křtu. Tento proces nazývala prvotní církev katechumenátem a byl podmínku k udělení této iniciační svátosti spolu s biřmováním a slavením Eucharistie.


Rok Božího milosrdenství - farní pouť - Krakow


Zjevení Páně 6.1.2018

Ježíše vnímá dítě jinak v jeslích, jinak jako dvanáctiletého chlapce. Krista vidí dospělý jinak ve 30 – 33 letech a jinak v působení Církve - jeho mystického těla. Nejvíce Božího Syna poznáme, když konáme jeho skutky ve víře, naději a lásce.




NOVOROČNÍ MODLITBA ZA ROK 2018

Chválíme Te dobrotivý Pane za nový rok, ve kterém smíme žít.

Chválíme Tě za všechno dobré a krásné, co máš pro nás připravené.

Toužíme přijmout každou Tvou milost a vykonat všechno dobro, které s tvojí pomocí vykonat můžeme.

Prosíme, požehnej nám. Požehnej svou láskou každý den, každé setkání, veď naše rozhodnutí, aby se uskutečňovaly jen Tvé záměry v našem životě, v naší farnosti, arcidiecézi i v celém našem národě. Amen.


“Úmysly Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.“ Ž 33,11



Zároveň Tě upřímně prosíme:


  • Na přímluvu Panny Marie, Matky Boží: prosíme o dar smíření všech lidí a národů s Bohem i mezi sebou a za trvalý mír. (Prosíme Tě vyslyš nás)


  • Na přímluvu sv. Zdislavy: prosíme za každý započatý lidský život v roce 2018, aby byl s láskou přijatý a všemi chráněný.


  • Na přímluvu sv. Dominika Savia: prosíme za děti a mladé, aby zakusili Tvou lásku a byli chránění od každého zla a nemravnosti. Také aby správně rozlišili své povolání a s Tvou pomocí je uskutečnili.


  • Na přímluvu sv. manželů Ludvíka a Zélie Martinových: prosíme za všechny snoubence, kteří tento rok uzavřou svátost manželství, aby obstálo silou Tvé lásky ve všech zkouškách a vytrvalo.


  • Na přímluvu sv. Ludmily: prosíme, aby se vrátila radostná společná modlitba do všech rodin a s ní i pravá láska, úcta a věrnost k Tobě i k sobě navzájem.


  • Na přímluvu sv. Anežky České: prosíme za všechny nemocné, trpící, hladové, pronásledované a jakkoliv strádající lidi na této zemi, aby se jim dostávalo potřebné pomoci.


  • Na přímluvu bl. Karla Rakouského: prosíme za to, abychom odmítli jakékoliv pokušení, vzepřeli se každému zlu a už nikdy neupadli do těžkého hříchu.


  • Na přímluvu sv. Jana Nepomuckého prosíme za všechny naše nepřátele, aby byli zasaženi mocí Boží lásky, zbaveni svých „zbraní“ a aby nám nemohli nijak škodit.


  • Na přímluvu všech svatých a zvláště sv. Václava prosíme za nastávající prezidentské volby, aby byly vedeny tvým Svatým Duchem a aby byl zvolen člověk podle Tvé vůle.


  • Na přímluvu sv. Štěpána, sv. Ladislava, sv. Václava, bl. Karla Rakouského a všech svatých panovníků: prosíme za ty, kteří nám vládnou, abys je očistil od všech nepravosti a daroval jim svého Svatého Ducha, aby se vždy rozhodovali a konali ve světle jeho moudrosti, pravdy, čestnosti a prozíravosti, pro dobro nás všech a ke Tvé slávě.


  • Na přímluvu sv. Petra a Pavla i sv. Jana Pavla II. prosíme za svatou Církev v našich zemích: za všechny biskupy, kněze, jáhny, bohoslovce a zasvěcené osoby v našem národě, aby v jednotě a síle Tvého Ducha vydávali věrohodné svědectví o Tvé lásce a byli vždy dobrými, štastnými pastýři a učiteli modlitby pro všechen Boží lid.


  • Na přímluvu sv. Vojtěcha a Radima: prosíme o milost odpuštění všech hříchů a odstranění všeho, co brání našemu národu přijímat plnost Božího požehnání


  • Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje: prosíme o dar živé víry, obrácení a pokání pro náš národ.


  • Na přímluvu sv. Benedikta a Prokopa: prosíme pro náš národ, pro každého jednotlivce, i pro celou Evropu o Boží ochranu před všemi novodobými ideologiemi a veškerým nebezpečím, z nich plynoucích, abychom si natrvalo zachovali křesťanskou víru a mohli ji vždy svobodně vyznávat.


  • Na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie prosíme za vítězství Boží pravdy a lásky do každého srdce.


  • Prostřednictvím svých svatých andělů nás milostivě ochraňuj na všech našich cestách, které budeme podnikat. A nejen nás, ale i všechny, kteří budou cestovat, abychom vždy šťastně a bezpečně dosáhli cíle.


  • Pro Tvou dobrotu prosíme za příznivé počasí, hojnou úrodu a vděčnost do každého srdce.


  • Na přímluvu sv. Josefa: prosíme o citlivou, důstojnou a duchovní péči pro všechny naše umírající v celém roce 2018 a nejen v něm. Pro bolestné umučení Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jim vyprošujeme Tvé nekonečné milosrdenství a dar věčné spásy. Amen.


      VYSLYŠ VŠEMOHOUCÍ VĚČNÝ BOŽE VŠECHNY TYTO PROSBY PODLE SVÉ VŮLE A VE SVÉ

LÁSCE SKRZE KRISTA, NAŠEHO PÁNA. AMEN.

Pokorně prosíme o Vaše požehnání. Deo gratias.




Svaté Rodiny

      Selhání mnoha manželských svazků a ještě větší počet vůbec neuzavřených

je selháním otců i matek. Jejich nevyspělost a nezralost je činí neschopnými milovat

obětující se láskou. Příčinou je konzumní a bezduchý život rodin. Kde chybí víra, tam

není síla se bezvýhradně darovat; vzít na sebe zodpovědnost za druhé.

Jen ten, kdo hledá štěstí druhých nachází své vlastní…


Ranč - Májové odpoledne - setkání rodin 2017


Mučedníka Tomáše Becketa

Anglický král Jindřich II. a biskup Tomáš – dříve nejlepší přátelé se stali

protivníky. Rozdělil je majetek a moc.


Památka neviňátek

Dnešní herodové mají pilulky a skalpel. Dětem nedovolí ani se narodit.

Nejsou totiž plodem lásky, ale sexu.


Apoštola Jana

Být jedno srdce a jedna duše vede k budování Božího království na zemi.


Prvomučedníka, jáhna Štěpána

Vidět nebe otevřené pro sebe i pro druhé dává sílu odpouštět i nepřátelům

sedmdesátsedmkrát – to je stále.


Vánoce 2017- jemnický betlém - kostel sv.Stanislava


Slavnost Ježíšova narození

Spí,Jezulátko, spí...“ V kolika pokřtěných se na chvíli probudilo jen ve třetí

třídě při prvním svatém přijímání? V křesťanech Ježíš nespí, ale koná své

dílo lásky, radosti a pokoje.


Adventní putování -Farářova kaplička 2017
 

Adventní setkání 12/2017

V letošním roce jsme si připomněli jubileum 100. let od zjevení Panny Marie ve Fatimě.

Tehdejší výzva Boží Matky k obnově věrnosti Ježíši Kristu skrze obrácení, kajícnost, modlitbu a přinášení obětí za hříšníky je společným jmenovatelem všech mariánských zjevení. Pokoj v nás, mezi námi i mír ve světě je totiž stále narušován naší hříšností. Proto je důležité, abychom byli neúnavní při obnovování vzájemné jednoty a pokud jsme věřící, také neustále oživovali i své křestní zasvěcení. Činíme tak každý rok při slavení Velikonoční vigílie, prvním sv. přijímání dětí, během udělování křtu a při jiných liturgických setkáních. Jedním z nich je i Adventní pobožnost u letos - díky péči obce - obnovené Farářovy kapličky. Putování na toto památné místo se stalo součástí přípravy farníků z Budkova, Jemnice a blízkého okolí na slavení křesťanských Vánoc – oslavu Kristova narození. Farářova kaplička je připomínkou obětavé služby P. Františka Maňouška, budkovského faráře. Při návratu z Jemnice, kam šel 22.12.1927 jako věrný služebník Božího milosrdenství ochotně posloužit svátostí smíření svým spolubratřím, i on sám navždy „vešel v radost svého Pána“, když přemožen únavou usnul na okraji lesa a probudil se již ve světě Boží slávy. Stalo se tak před devadesáti lety. Věříme, že sám Pán Ježíš Kristus, kterému připravoval cestu do lidských osudů, jej před oslavou svého narození uvedl do Světla nehasnoucího - Světla věčného.

I nám předávané světlo z Betléma u památné Farářovy kapličky připomíná, že také my máme v Ježíši Kristu vítat toho, o kom ve vyznání víry slavnostně prohlašujeme: “On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe“. Stal se jedním z nás, aby nám - poutníkům v čase – ukázal cestu života a otevřel bránu k věčnosti. Ať následná oslava Kristova narození nás vede k vzájemnému smíření, obnově pokoje a opětovnému se svěření Boží Matce a Královně míru. Můžeme o to prosit zásvětnou modlitbou Fatimského jubilea 2017:

Zdrávas, Matko Páně, Panno Maria, Královno posvátného růžence z Fatimy Požehnaná mezi všemi ženami, Ty jsi obraz Církve oděné do velikonočního světla,Ty jsi sláva našeho lidu, Ty jsi vítězství nad znamením zla. Proroctví milosrdné lásky Otce, učitelko zvěstování radostné zvěsti Syna, znamení hořícího ohně Ducha Svatého, uč nás, v tomto údolí radostí a bolestí věčným pravdám, které Otec zjevuje svým maličkým. Ukaž nám moc svého ochranného pláště. Tvé Neposkvrněné Srdce ať je útočištěm hříšníků a cestou vedoucí k Bohu. V jednotě se svými bratry a sestrami, ve víře, naději a lásce, odevzdávám se Tobě. Skrze Tebe, v jednotě se svými bratry a sestrami se zasvěcuji Bohu,

ó, Panno Růžence z Fatimy. A takto obklopen(-a) Světlem, které vychází z Tvých rukou, smím chválit Hospodina navěky věků. Amen“

K stému jubileu Fatimy patří i modlitba za mír:

Bože, Nejsvětější Otče, který jsi nám dal svůj Pokoj skrze Ježíše a skrze Něj jsi nás

chtěl přivést k svému Srdci - na tomto místě, kde nás Panna Maria zve k modlitbě za mír

ve světě a kde nás Anděl Míru povzbuzuje ke klanění Bohu - , dej nám, prosíme, ať mezi všemi lidmi zavládne mír; ať vůdcové národů hledají cesty ke spravedlnosti, ať všichni dosáhneme míru v srdci a na přímluvu Královny Míru se smíme stát tvůrci světa, v němž se šíří a roste bratrství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. „

Letošní adventní setkání u Farářovy kapličky se koná v sobotu 23.12.2017 ve 13,15.

Odchod z Jemnice: Sraz pro pěší je u sv.Víta ve 11,30 hodin. Cesta trvá 1,30 h., jde se lesem asi 7 km – hřejivé občerstvení v tekuté formě jistí u včelínů p. Stehlík.

Odjezd autobusem z Jemnice od kostela sv. Stanislava ve 12,45 h

Pobožnost Světla navazuje na bohoslužbu v kostele sv. Martina v Budkově v 11,15 h , pak je možný oběd na Majáku. Poutníci se u Farářovy kapličky nejprve zahřejí u ohně zapáleného jemnickými skauty světlem z Betléma a po Růženci světla se občerství horkým čajem, kávou a koláčky - servis restaurace Maják. Nezapomeňte lampy na světlo z Betléma!




Alpy z kopce Kukáče na Loukou - foto Ing.Hana Lederová 2017
/"My Loučáci, my jsme páni, pod Kukáčem vychováni." hm/

Dopis pro Lieserl Einstein:
„Když jsem navrhl teorii relativity, velmi málo lidí mě pochopilo a to, co odhalím a přinesu lidstvu teď rovněž koliduje s nepochopením a s předsudky světa.
Žádám tě, abys chránila dopisy, jak dlouho bude nutné. Roky, dekády, dokud se společnost nevyvine na takovou úroveň, aby akceptovala to, co vysvětluji níže.
Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda neobjevila formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí všechny ostatní síly a dokonce je obsažena ve všech fenoménech, které operují ve vesmíru ale přesto jsme ji nedokázali identifikovat. Tato univerzální síla je láska.
Když vědci hledali sjednocující teorii vesmíru, zapomněli na nejmocnější, nespatřenou sílu. Láska je světlo, které osvětluje ty, co ho dávají a dostávají. Láska je gravitace, protože způsobuje, že jsou někteří lidé přitahováni k ostatním. Láska je síla, protože násobí to nejlepší, co je v nás a dovoluje lidstvu nevyčerpat se svým slepým sobectvím. Láska odkrývá a odhaluje. Pro lásku žijeme a umíráme. Láska je Bůh a Bůh je Láska.
Tato síla vše vysvětluje a dává životu smysl. Je to proměnná, kterou jsme příliš dlouho ignorovali možná proto, že se lásky bojíme, jelikož je to jediná energie ve vesmíru, jíž se člověk nenaučil podřídit své vůli.
Abych lásku učinil viditelnou, jednoduše jsem zaměnil hodnotu ve své nejslavnější rovnici. Pokud bychom namísto E = mc2 akceptovali, že energie k vyléčení světa může být získána skrze lásku násobenou čtvercem rychlosti světla, došli bychom k závěru, že láska je nejsilnější existující silou, protože nemá žádný limit.
Po selhání lidstva ve snaze kontrolovat ostatní síly vesmíru, které se tak otočily proti nám, je velice urgentní, abychom sami sebe naplnili jiným druhem energie...Pokud chceme, aby náš živočišný druh přežil, pokud chceme najít smysl života, pokud chceme zachránit svět a každou živou bytost, jež ho obývá, láska je jedinou odpovědí.
Možná zatím nejsme připraveni postavit bombu lásky, zařízení dost silné na zničení veškeré nenávisti, sobectví a chamtivosti, na zničení vlastností, které devastují planetu. Nicméně, každá individualita s sebou uvnitř nosí malý generátor lásky, jehož energie čeká na vypuštění do světa.Pokud se naučíme tuto vesmírnou energii dávat a dostávat, drahá Lieserl, potvrdíme tak, že láska zvítězí nad vším, je schopná přesáhnout všechno a nic, protože láska je kvintesencí(podstatou) života.
Hluboce lituji své neschopnosti vyjádřit to, co je v mém srdci, jež pro tebe tiše bije po celý můj život. Možná je už pozdě se omlouvat ale protože čas je relativní, potřebuji ti říci, že Tě miluji a díky tobě jsem dosáhl k ultimátní odpovědi!“
                                                                          Tvůj otec 
                                                                               Albert Einstein
Překlad: Richard Mašek 11.6. 2015   richardmasek.blog.idnes.cz

Ruda

Dušičky   11/2017

Listopad je měsíc, který nám svou podzimní náladou každoročně připomíná, že přišel čas spadaného listí a kořeněných vůni tříslovin. Pole vydala svou úrodu a poslední produkty pozdního sběru jsou již blíže k našemu stolu. Také vše, co uzrálo v zahradách a vinohradech bylo již sklizeno. Na Vysočině k nim patří jistě kadlátka či švestky a na jižní Moravě hroznové plody vinohradů. Obojí však musí nejprve projít kvasným procesem, a to první i navíc proměnou v pěstitelských pálenicích. Kdo takto uzavřel zahradníkův rok, ten se nemusí obávat ani posledního ročního období – a letos ohlášené tuhé zimy. Dle potřeby se v tom čase může zahřát vně i zevně a přírodě dopřát pod sněhovou duchnou zasloužený odpočinek.

Předposlední měsíc roku nám však též připomíná, že i každý člověk má před sebou podzim dozrávání a přechod do odpočinutí. Závan této skutečnosti jsem si osobně uvědomil, když mně před třemi lety z třebíčské správy soc. zabezpečení přišla výměra starobního důchodu. Ano, tak jsem se ze dne na den stal penzistou. Naštěstí člověk je starý tak, jak se cítí a já se, bez zaklepání na dřevo – piliny to nejistí – po dvou opravách kolen a žlučníku, ještě cítím… Je však jasné, že nikomu, kdo se pomalu, ale jistě blíží k sedmdesátinám, neslouží „bratr osel“ - jeho tělesná schránka - bez zádrhelů. Někomu hapruje srdce, jinému žíly a dalšímu třeba nervy. Vyladit srdeční činnost se dá stimulátorem či bypasem, na žíly platí tlaková punčocha v kombinaci s detralexem a oslabenou psychiku ošetří deci červeného či v jemnické léčebně. Její krásný objekt vykukuje z obnoveného arboreta - s věžičkou a trámovými prvky ve fasádě a zve přímo k zastavení – myslím samozřejmě zvenčí.

Aby si člověk i ve stáří užil vnoučat a ranní vstávání posunul až je “do růžova“, ten nesmí jet stále na plný výkon a zvláště v penzi si dopřávat oddechový čas. Vyšaltr pro tělo i pro duši má být součástí každého dne. Vyvážený rytmus činnosti a odpočinku nám může prodloužit život a chránit tělesnou, duševní i duchovní svěžest před předčasným opotřebováním. Umění relaxovat se musí člověk učit již od malička. Tak, jako je těžké odlákat dítě od hry ke společnému stolu na oběd či večeři, tak ani dospělí někdy neví, kdy tzv. v nejlepším přestat. Zaujetí při hře i práci je dobré, ale nesmí být sebedestruktivní. Kdo se příliš vyčerpá a musí tzv. vše dodělat, ten nejspíš dodělá sám sebe. Pak totiž nemá již sílu se sdílet v rámci rodiny či přátel a utíká v důsledku únavy do bezvztahových komunikací s obrazovkou televize nebo internetu v kombinaci s alkoholem. To však není odpočinek, ale další výdej energie. Navíc Bůh, který je Láska, se zpřítomňuje jen tam, kde je prostor pro vzájemné vztahy: kde jeden naslouchá druhému a má pro něj čas.

Tato obohacující bytostná propojenost s druhými má hluboký smysl a má se rozvíjet po celý život. Je potřebná v dětství, dospělosti a je též nezastupitelná ve stáří a zvláště při osobní omezenosti či nemohoucnosti. Útlum činností jedněch je vždy možné vyvážit aktivní blízkostí druhých, těch, kteří se s nimi podělí o své aktivity a svěří se i jim i se svým starostmi. Tak se naplňuje i Ježíšova výzva: „Radujete se s radujícími a plačte s plačícími.“ Řím 12, 15

Všechno, co jsme měli vykonat a nevykonali, nám bohužel bolestně vyvstane na mysli v čase, kdy naši blízcí a bližní mezi námi již nebudou. Ani pak si však nemusíme zoufat. Nabízí se nám možnost projevit vděčnost a lásku k našim drahým zesnulým na místech posledního odpočinku jejich tělesných ostatků. Hřbitovy, urnové háje a rozptylové loučky vypovídají o trvalé památce našich blízkých. Upravené hroby, čerstvé květiny a rozsvícené svíce jasně hovoří o tom, že o většině z nich neplatí ono lidové rčení: „Sejde z očí, sejde z mysli“.

Letošní vzpomínková bohoslužba na všechny zemřelé spojená s modlitbou za „dušičky“ bude ve čtvrtek 2.listopadu 2017 v kostele sv. Jakuba na jemnickém hřbitově v 18,00 hodin a začne zpěvem prosebných a kajících litanií.

Boží milosrdenství nám totiž umožňuje, abychom překročili zdánlivě nezdolatelnou propast mezi světem živých a zemřelých. Můžeme se tak angažovat v jejich prospěch a prokázat jim i touto formou duchovní péči: Vyprosit jejich duším, aby po všech životních zastaveních, selháních a pádech nalezly pokoj a smír. Můžeme prosit nejen za ně, ale i za nás, aby naše dluhy lásky, vděčnosti a milosrdenství byly laskavým nebeským Otcem smazány a odpuštěny a další omezeny či nečiněny. Vždyť asi nikdo nechce vědomě ani dobrovolně konat skutky zla. I svatý Pavel píše: „Ó, já nešťastný člověk: Chci dobro, ale vychází mi z toho zlo.“ Řím 7, 21. Proto polehčující okolnosti a důvod k odpuštění selhání najde náš milosrdný Otec ve prospěch každého kajícího hříšníka. Nebojme se proto viny druhým odpouštět a ty své uznávat a z nich se vyznávat. Můžeme tak činit i zpěvem písně Matičko Kristova, klíčnice nebe, za duše v očistci prosíme tebe. Zhřešily v slabosti, chybily v zlobě, v lásce však volají, Matičko k tobě. Přiveď je z očistce k novému žití, ať věčné světlo jim v nebesích svítí.“

                                                                                         O. Josef Brychta



Nová evangelizace

Během letošních prázdnin byly do velkých měst Evropy včetně České a Slovenské republiky vyslány několikeré dvojice mužů a žen, které na potkání kladly kolemjdoucím otázku:

Víš, že jsi milován?, nebo Věříš, že Tě životem provází Boží láska?, či Jsi za svůj život vděčný též Bohu?

    Odpovědi byly různé, ale většinou pozitivní. Bylo vidět, že lidé mají k lidským i duchovním hodnotám velmi silný, osobní vztah. Při procházení středem našeho hlavního města Prahy se jedna dvojice dostala též do kaple Betlémské - nyní přeměněné v památník na osobnost a dílo českého reformátora církve, Mistra Jana Husa. /Nedávno se tam sešli pedagogové, aby zde společně vyslovili požadavek na zvýšení učitelských platů nejméně o 10%./ Husovo dílo, prezentované v této kapli, je stále aktuální a promlouvá i do současnosti. V roce 2015, kdy uplynulo 600 let od jeho tragické smrti, byly v hodině dějepisu děti na některých školách vyzvány, aby nově určily aktuální pořadí významnosti daných dvanácti pojmů. Výsledek ankety 118 hlasujících v roce 2015: Na kterou Husovu stopu byste se postavili Vy? byl následující:


Jan Hus:                                                  Anketa 2015:

    1. Víra                                                  Láska                                  (18%, 47 Hlasy)

    2. Pravda                                             Svoboda                             (10%, 26 Hlasy)

    3. Čistota duše                                    Radost                                 (10%, 26 Hlasy

    4. Svoboda                                          Pravda                                 (9%, 25 Hlasy)

    5. Důstojnost                                        Důstojnost                           (9%, 23 Hlasy)

    6. Odvaha                                             Víra                                     (8%, 22 Hlasy)

    7. Úcta                                                  Pokora                                 (7%, 20 Hlasy)

    8. Pokora                                              Odpuštění                            (7%, 19 Hlasy)

    9. Odpuštění                                         Úcta                                     (7%, 18 Hlasy)

    10. Radost                                            Odvaha                                ( 6%, 16 Hlasy)

    11. Láska                                              Čistota                                  (5%, 13 Hlasy)

    12. Věčnost                                            Věčnost                               (4%, 12 Hlasy)

       Žákům jemnické ZŠ je tento kulturní projekt připomínán v prvním patře školní budovy směrem ke sborovně. Obsahem je dvanáct Husových hesel, které by měly být včleněny do základního, či chcete-li všeobecného vzdělání. Jejich pořadí se sice anketou změnilo, ale žádná z Husových myšlenek neupadla nadobro v zapomnění.

     Významnost křesťanských hodnot je aktuální také v souvislosti s probíhající vlnou islámské ideologie. Ta prověřuje naši zakotvenost v pravdách víry a duchovních hodnotách evropské kultury. Sílící střetávání dvou odlišných civilizací nám však může i pomoci, abychom si lépe uvědomili své kořeny a více si vážili živého dědictví našich předků. Objevit znovu, co jsme kdysi dostali do vínku a aktualizovat stále platnou významnost těchto témat může - mimo jiné aktivity ve společnosti a církvi - restartovat i projekt nazývaný: Nová evangelizace. Kristovo evangelní poselství se má znovu ohlašovat, aby žádný člověk nemusel spoléhat jen na sebe, ale učil se - a ne sám, ale společně s druhými - víře v Boha a tak získat schopnost spoléhat se více na Kristovu blízkost a neustále se o ni opírat. Určitě je tento proces vzdělávání ve víře a probouzení lásky k Bohu, lidem a též k sobě, iniciován – dle aktuálního věku – i v hodinách náboženství. Jinak je tomu v první třídě, jinak v páté a jinak v deváté. Každý věk si žádá své.

    Svatý Pavel, který si vysloužil titul učitel národů, vysvětluje přechod z dětské naivity k dospělé víře slovy: „ Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, smýšlel jsem a jednal jako dítě. Když jsem však dospěl, vše dětské jsem odložil.“ 1 Kor 13,11

    Tak jak odkládáme dětské šatičky, tak je třeba i posilovat naivní víru získanou v dětství a přecházet krok za krokem k víře dospělé. Bez tohoto trvalého procesu hrozí zvětrání základů budovaných z dětství a jejich selhání, když padne déšť a přijdou přívaly nečasu v dospělosti. Dům na pevné skále však všechny vichřice, otřesy i tornáda ustojí.

    Svou důvěru v Boží přítomnost takto kdysi potvrdil svou osobní statečností i poslední biskup Jednoty bratrské a též uznávaný učitel národů, rodák z Moravy Jan Ámos Komenský.

                                                                          Mons. Josef Brychta, jemnický farář 10/2017


Pokračování na stránce: Pastorační  středisko Ranč - K zamyšlení

Záznam bez nadpisu

přidáno: 4. 12. 2017 2:07, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 4. 12. 2017 2:07 ]


Nová evangelizace

přidáno: 3. 12. 2013 11:23, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 14. 2. 2018 2:04 ]

Postní doba - pozvání k pravdě

Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Poselství papeže Františka k postní době 2018


Farnost - škola víry a rodina místo praxe

   Rodina a církev, konkrétně farnosti a ostatní formy církevního společenství, jsou povolány k úzké spolupráci na onom zásadním úkolu, který spočívá ve výchově a s ní neoddělitelně spojeném předávání víry. Velmi dobře víme, že pro hodnověrnou výchovnou práci nestačí jen zprostředkovat správnou teorii nebo učení. Potřebuje něco mnohem vyššího a lidštějšího, totiž onu denně prožívanou blízkost, která je  lásce vlastní a patří především do do společenství rodiny, ale rovněž i do farnosti, církevního hnutí nebo spolku, kde se  lidé setkávají, kde pečují o své bratry a sestry, zejména o děti, mládež, ale také o dospělé, staré, nemocné a rovněž o celé rodiny, protože jsou oddáni Kristu. Velký patron a ochránce vychovatelů, sv. Jan Bosco, připomínal svým duchovnímm synům, že "výchova je věcí srdce a jejím Pánem je sám Bůh"./Epistolario 4,209/

                                                                             papež Benedikt XVI., dopis z 6.6.2005


Nový rok

    V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy.

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.

Papež: Evangelizace náleží Božímu lidu

Vatikán. Nesmíme zapomenout na Svatý rok milosrdenství a rozředit jeho velikou víru, intenzivní spiritualitu a veškeré nadšení, připomenul dnes papež František členům Papežské rady pro novou evangelizaci, které přijal v závěru jejich plenárního zasedání. Jak řekl, Boží lid hluboce vnímal dar milosrdenství, který zakoušel zejména ve svátosti smíření. Na církvi proto spočívá značná odpovědnost, aby se nadále a trvale stávala nástrojem milosrdenství, zdůraznil Svatý otec.

“Hlásání milosrdenství, které se poté konkretizuje a zviditelňuje v životním stylu věřících a vychází najevo v řadě skutků milosrdenství, se vnitřně pojí k úsilí každého evangelizátora. Ten totiž odhalil své povolání k apoštolátu právě z moci milosrdenství, které mu bylo vyhrazeno.“

Papež poté přešel k vlastnímu tématu evangelizace. Je nezbytné si stále více uvědomovat, že hlásání evangelia ze své podstaty náleží Božímu lidu, řekl a upozornil na dva související aspekty. Prvním je přínos jednotlivých národů a jejich kultur k cestě Božího lidu.

“Z každého národa, ke kterému přicházíme, se vyjevuje bohatství, které je církev povolána rozpoznávat a docenit, aby přivedla k jednotě celé lidstvo, jehož je znamením a svátostí (Lumen gentium,1). Tato jednota není utvářena „podle těla, nýbrž v Duchu“ (ibid., 9), který vede naše kroky.“

Tato skutečnost evangelizujícího lidu (Evangelii gaudim,111) vede k vědomí povolání, které přesahuje osobní odpovědnost jednotlivce, což je druhý aspekt, pokračoval papež František. Bůh nás přitahuje a počítá přitom se složitou sítí osobních vztahů, které jsou součástí života lidského společenství (ibid.,113), aby nám umožnil zakusit hlubokou jednotu a lidskost věřícího společenství.

“Platí to zejména pro naši dobu, kdy se silně projevuje nová kultura, která jako plod technologií oslňuje svými výdobytky, ale zároveň je na ní zjevná absence skutečného mezilidského vztahu a zájmu o druhé. Jen málo jiných subjektů se jako církev mohou pyšnit takovou znalostí lidu, která dokáže docenit ono kulturní, mravní a náboženské dědictví, jež utváří identitu celých pokolení.“

Je proto důležité, abychom uměli proniknout do srdcí našich lidí, vybízel papež. Budeme-li schopni pohledu do hloubky, nalezneme onu ryzí touhu po Bohu, zneklidňující srdce mnoha lidí, kteří se navzdory své vůli propadli do hlubin lhostejnosti. Radost z evangelia je však může zasáhnout a navrátit jim sílu k obrácení, řekl dnes Petrův nástupce členům Papežské rady pro novou evangelizaci.                                Papež František 29.9.2017


Aktivita ano, né aktivismus

     " Hledání reformy může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo  ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky  jejich jednání neobstojí ve světle víry.  To platí pro všechny údy církve: pro biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a všechny věřící... Jde o to, a je to jistě každodenní úkol pro každého křesťana, odhlížet od vlastního já a vystavovat se láskyplnému a tázajícímu Ježíšovu pohledu."

                                                                                       Promluva 18.12.2016  Benedikt XVI.


Plody Ducha  Svatého: radost, láska a pokoj...

     "Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dále šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci!"

                                                                                         Promluva 10.2.2006   Benedikt XVI.

Jednota je dílem lásky

    "Láska doprovázená skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak: překroutí ji a vezmou jí směr."   

                                                                                         Promluva 17.11. 2016   .

Církev - Boží rodina

    " Vyznání víry není souhrnem nějakých teoretických vět. Je zakotveno ve skutečnosti křtu. ...

Křest také znamená, že Ježíš Kristus nás takříkajíc adoptuje za své sourozence...

Tak z nás všech tvoří jednu velkou rodinu celosvětového společenství církve.

Kdo věří, nikdy není sám.

                                                                                              Homilie 12.září 2006  Benedikt XVI.


Radostná zvěst                                                                      /Jděte a oznamte mým bratřím.../

    Uznání přítomnosti prvků pravdy a dobra ve  světových náboženstvích  a opravdovost jejich náboženského snažení, stejně jako rozhovory a duchovní vzájemné spolupráce při obraně a rozvoji lidské důstojnosti i všeobecně platných mravních hodnot nesmějí být chápány jako omezení misijní úlohy církve, kterí je povinná hlásat Krista jeko cestu, pravdu a život. /srov. Jan 14,6/

                                                                                                  Benedikt XVI. promluva 31.1. 2008

Co žádáš od Církve? Víru!      Co ti dá víra? Život věčný.

    Rodiče v /křestním/ dialogu vyjádřili, že pro dítě hledají přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k "životu věčnému". Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že jejich dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti, dá život - život věčný.                                                                                                             Spe salvi 10  


Víra - cesta života

   ...  "Prosme Pána života, aby svou milostí utišil bolesti způsobené zlem, dával našemu pozemskému životu i nadále  sílu a daroval nám chléb a víno spásy jako potravu na naší cestě k nebeské vlasti."

                                                                                                                Závěr homilie 31.12.2005


Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem

      " Panno Maria, Královno všech svatých, veď nás, abychom si v každém okamžiku dokázali zvolit věčný život, "život budoucího věku", o němž mluvíme ve Vyznání víry, věku, který započal již Kristovým zmrtvýchvstáním a jehož příchod můžeme uspíšit naším upřímným obrácení a konáním skutků lásky k bližnímu."                                                       Anděl Páně 1,11.2016, Benedikt XVI., papež


Revoluce v nás - cesta svatosti.

    " Svět nezachrání nějaké ideologie, nýbrž obrácení se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, garantem naší svobody, ručitelem skutečného dobra a pravdy."

                                                                      Homílie, 20.8.2005, Benedikt XVI, papež


Svatost - úkol na každý den

"Někdy si myslíme, že svatost je provilegovaným stavem, který je vyhrazen jen několika vyvoleným. Být svatým je ve skutečnosti úkolem každého křesťana, ba co víc, mohli bychom říci každého člověka."                                                                  papež Benedikt XVI.  Anděl Páně 1.11.2007



Ježíš žije          22.7.

     "Spěchala k apoštolům a zvěstovala jim: Viděla jsem Pána! Jan 20,18 Kdo se setká se vzkříšeným Ježíšem, bude vnitřně proměněn; není možné Zmrtvýchvstalého "vidět" , aniž bychom v něho "věřili". 

                                 papež   Benedikt XVI.     Generální audience, 19.dubna 2006

 

Jsem chrám

   ... "Srdce, které ve svém nitru hledá Pánova Ducha ví, že v sobě nese Boha, Svatého Ducha. Naslouchá mu a následuje ho."

                                                            Kniha 365 s dnů s papežem Františkem 15.6.

 

Matka

 

      Každý člověk vděčí za svůj život matce a mnoho jí vděčí téměř vždycky za svůj další život, za lidskou a duchovní formaci. Matky jsou nejúčinnější protilék na šířící se sobecký individualismus. „Individuum“ znamená „to, co nelze dělit“. Matky se však dělí, jakmile přijmou dítě, aby jej přivedly na svět a vychovaly. Právě matky nejvíce nenávidí válku, která zabíjí jejich děti.(…)
     Obětovat  život neznamená jenom být zabit. Dát život, mít mučednického ducha znamená splnit povinnost, mlčky, v modlitbě, poctivým plněním povinností v každodenním mlčení života, postupným dáváním života. Ano, jako to činí matka, která bez bázně, v jednoduchosti mateřského mučednictví počne ve svém lůně dítě, přivede jej na svět, kojí, chová jej a něžně se o ně stará. Tak se dává život. Je to mučednictví. Ano, být matkou neznamená jenom přivést dítě na svět, nýbrž je to také životní volba. Co volí matka? Jaká je volba matky? Životní volbou matky je darovat život. A to je velkolepé, to je krásné!
Společnost bez matek by byla nelidská, protože matky dovedou vždycky i v nejhorších momentech dosvědčovat něhu, oddanost, mravní sílu. Matky často předávají také nejhlubší smysl náboženské praxe. V prvních modlitbách, v prvních gestech zbožnosti, které se dítě naučí, je vepsána hodnota víry v život lidské bytosti. Je to poselství, které věřící matky umějí předávat bez mnohého vysvětlování. To přijde potom, avšak zárodek víry spočívá v oněch prvních nejdrahocennějších momentech. Bez matek by nejenom nebyli noví věřící, ale víra by ztratila značnou část své jednoduché a hluboké vroucnosti. A spolu s tím vším je církev naší matkou! Nejsme sirotci, máme matku! Matku Boží, Matku církev a naši matku. Nejsme sirotci, jsme děti církve, jsme děti Matky Boží a jsme děti našich matek.
     Drahé maminky, díky, díky za to, co jste v rodinách a za to, co dáváte církvi a světu. A tobě, milovaná církvi díky, díky, že jsi matkou. A tobě Maria, matko Boží, díky, že nám ukazuješ Ježíše.
    A díky všem zde přítomným maminkám, které zdravíme potleskem!   

                           papež František při generální audienci 7. 1. 2015

 
53.Světový den modliteb za povolání
    Církev - matka povolání. Milosrdný Otče, který jsi pro naši spásu dal svého Syna a neustále nás podporuješ dary svého Svatého Ducha, daruj nám živá, horlivá a radostná křesťanská společenství, která budou zdrojem bratrského života a budou mezi mladými vzbuzovat touhu zasvětit se tobě a evangelizaci...  papež František-modlitba za povolání
 
Následováním poznat Ježíše
     Otázku "Za koho mne pokládáte vy, ty? "pochopí Petr během cesty, dlouhé cesty, cesty milosti i hříchu,/zapření/ cesty učedníka. Ježíš svým apoštolům neřekl poznej mne!, nýbrž: Následuj  mne! A toto následování umožňuje poznat Ježíše. Následovat Ježíše se svými cnostmi i se svými hříchy. vždycky je však následovat Ježíše. Není to studium, kterého je třeba, nýbrž život učedníka. / 365 dní s papežem Františkem str.15/
   

Nová evangelizace se děje ve společenství a skrze společensví

Neokatechumenátní Cesta obnovy křtu se opírá o Boží Slovo, Eucharistii a Comunio.

Skrze společenství se realizuje dílo obnovy II.Vatikánského koncilu

Nesme znamení Kristovy smrti,  tj. žijme denně svůj křest!

 

Z traktátu "O dobru smrti" od svatého biskupa Ambrože   L                 H četba

Apoštol říká: Pro mě je ukřižován svět a já světu. Abychom si konečně uvědomili, že k tomuto životu náleží smrt, a dobrá smrt, napomíná nás, abychom nesli na svém těle Ježíšovo umírání; neboť kdo bude mít v sobě Ježíšovu smrt, ten bude mít ve svém těle i život Pána Ježíše.
 Pán se tedy podvolil podstoupit smrt, aby pominula vina; aby však přirozenost znovu neskončila ve smrti, bylo nám dáno vzkříšení z mrtvých. Takže smrtí zmizela vina a vzkříšením byla přirozenosti dána věčnost.
A tak všechno musí projít touto smrtí. Je třeba, abys přecházel ustavičně: přechází se od porušení k neporušitelnosti, od smrtelnosti k nesmrtelnosti, od zmatků ke klidu:
Ať tě proto nezaráží slovo "smrt", ale ať tě těší všechno dobré, co přináší dobrý přechod. Vždyť co jiného je smrt než pohřeb neřestí a vzkříšení ctností? Proto už Bileám říká: Kéž umřu smrtí spravedlivých, to znamená, kéž jsem s nimi pohřben, abych odložil své hříchy a dostalo se mi milosti spravedlivých, kteří na těle i duši nosí znamení Kristovy smrti.

 

 Následující citace jsou z knihy: 365 dní s Benediktem XVI.

 Vydalo Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009.

Betlémská stáj se stává domovem pro Ježíše 

 Bůh se ujímá iniciativy, aby mohl přebývat mezi lidmi, a je rovněž nejvyšším tvůrcem tohoto plánu. Tento plán však nechce uskutečnit bez naší spolupráce. Připravit se na Vánoce proto znamená usilovat o zbudování "Božího příbytku mezi lidmi". Nikdo není z této činnosti vyloučen; každý může přispívat k tomu, aby byl tento dům společenství větší a krásnější. Na konci časů bude dokončen a stane se "nebeským Jeruzalémem".

                                                                   Anděl Páně,  10.12.2006                                      

Adventní cesta - Bůh přichází...

V určitém smyslu Pán chce skrze nás lidi stále přicházet na zemi. Klepe na dveře našeho srdce: Jsi ochoten dát mi své tělo, svůj čas a svůj život? Je to hlas Pána, který chce vstoupit i do naší doby, chce vstoupit skrze nás do života dnešních lidí. Hledá živý příbytek, totiž náš osobní život. To je příchod Páně a tomu se chceme v době adventní novým způsobem učit: ať Pán přijde také skrze nás.

                                                                                   Homilie, 26.11.2005

Fanatismus a teror

"Křesťan, který se modlí, neusiluje o změnu Božích záměrů nebo o opravování toho, co Bůh zamýšlel. Snaží se spíše o setkání s Otcem Ježíše Krista a prosí o to, aby byl Bůh přítomen prostřednictvím Ducha Svatého v něm a v jeho díle. Důvěrný vztah s Bohem a odevzdanost do jeho vůle představují jednak hráz proti degradaci člověka, jednak ho zachraňují ze zajetí fanatických a teroristických doktrin." ...

                                                                                                   Deus Caritas est 37,38

Věčnost začíná dnes...

     "Společenství svatých" které vyznáváme ve Vyznání víry, je realitou, která vzniká zde na zemi, která se však plně ukáže, až budeme Boha moci "vidět tak, jak je".   /1 Jan 3,2/ Je to realita rodiny, která je protkána hlubokými pouty duchovní solidarity, a spojuje tak zemřelé věřící s těmi, kteří ještě putují po této zemi. Je to tajemné, avšak skutečně existující spojení, které je živeno modlitbou a účastí na svátosti eucharistie.

                                                                                            Anděl Páně, 1.listopad 2005

Církev - mystické tělo Krista

     V měsíci říjnu uctíváme Pannu Marii zvláštním způsobem jako Královno posvátného růžence. V modlitbě růžence hledíme spolu s Marii na Krista. Matka Boží nám ukazuje svého Syna a chce, abychomn mu byli stále nablízku a žili s ním ve společenství. Důvěřujme moci modlitby a prosme Panny Marii, naši nebeskou Matku o její přímluvu.

                                                                                              Anděl Páně, 7.října 2007

Život má smysl i cíl...

      Předávat život skutečně zodpovědně můžeme jen tehdy, jsme-li schopni předat více než čistě biologickou existenci - jsme-li schopni předávat smysl, který člověka drží v krizích nadcházejících ději, a vědomí naděje jež je silnější než mraky zakrývající budoucnost.

Pokud se znovu neseznámíme se základy života - pokud nenajdeme znovu jistotu víry -,  pak budeme  stále méně moci také druhým svěřovat dar života  a úkol neznámé budoucnosti.                          

                                                                              Promluva  22.prosince 2006

Náboženství-oblékání dětí v Krista- rozvíjení intelektuální i duchovní dimense

   Život Kristova následovníka vyžaduje integraci celé osobnosti. Kde je zanedbána intelektuální dimenze, vzniká příliš snadno náboženská blouznivost, která žije výhradně z emocí a nálad, jež nemohou být nosné pro celý život. A tam, kde se zanedbá duchovní dimense, vzniká plytký racionalizmus, který nemůže ze svého chladu a distancovanosti nikdy prorazit k radostnému odevzdání se Bohu. Není možné, aby následovník Krista založil svůj život na nějaké takové jednostrannosti.

                                                                    Benedikt XVI.  Promluva 9.září 2007

Změna ano, ale...

    Hledání reformy /nových forem/ může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky jejich jednání neobstují ve světle víry...

                                                                    Promluva Benedikta XVI.  18.12.2006

Comunio

     Jednou z mých nejblíbenějších je prosba, kterou zařazuje liturgie před sv.přijímání: " Nedopusť, abych se kdy od tebe odloučil." Prosíme za to, abychom nikdy nebyli odloučeni od společenství jeho Těla, od společenství se samým Kristem. Prosíme, abychom nebyli nikdy odděleni od eucharistického tajemství, Prosíme, aby naši ruku nikdy nepustil ze své.

                                                                             Homílie  Benedikta XVI., 13.4.2006

 

Nejsvětější Trojice

Ježíš nám odhalil tajemství Boha: On, Syn, nám ukázal Otce v nebesích a daroval nám Ducha Svatého, Lásku Otce a Syna. Křesťanská teologie shrnuje pravdu o Bohu tímto pojmem: jedna bytost ve třech osobách. Bůh není samotou, ale plným společenstvím. Proto se člověk jako obraz Boží uskutečňuje v lásce, která je upřímným sebedarováním.

                                                                             Benedikt XVI.,  Anděl  Páně  22.5.2005

 

Letnice - neustála obnova církve k evangelizaci

      Poté, co Pán vstoupil na nebesa, schromáždili se učeníci spolu s Matkou Ježíšovou v horní místnosti k modlitbě /Sk 1,14 / a jednomyslně prosili o Ducha Svatého, který je měl naplnit svou mocí, aby mohli vydávat svědectví o vzkříšeném Kristu. /Lk 24,49;Sk 1,,8/.

     Každé křesťanské společenství v těchto dnech v jednotě s nejblahoslavenější Pannou Marií znovu prožívá tuto jedinečnou duchovní zkušenost, když se připravuje na slavnost Letnic.

                                                                                Benedikt XVI. Regina Caeli , 8.5.2005

Boží království můžeme připravovat

Není možné, abychom "vybudovali " Boží království jen vlastními silami - to, co my budujeme, vždy zůstane jen lidskou říší se všemi omezeními, které jsou lidské přirozenosti vlastní.

My si nebe svými skutky nemůžeme "zasloužit" , použijeme-li klasickou terminologii.

Můžeme /ale/ totiž sebe i svět otevřít a připravit pro příchod Boží: pro pravdu, lásku a dobro.

Svatí dělali přesně toto, a tak jakožto "spolupracovníci Boží" přispěli ke spáse světa.

Můžeme svůj život i svět zbavit jedů a nečistot, jež by byly schopny zamořit a zničit přítomnost i budoucnost.                                                                  Benedikt XVI. :   Spe salvi 35   

                                                                                       

"Církve existuje proto, aby evangelizovala."                 Prohlášení papeže Pavla VI.

"Evangelizací myslíme situaci, kdy jeden žebrák ukazuje druhému, kde najít gratis chléb života."

Eucharistická doba

    "Kéž se postní doba, která byla ve starověké církvi obdobím křesťanské iniciace na cestě ke křtu a eucharistii, stane pro nás pokřtěné dobou "eucharistickou".... Kéž nás Panna Maria doprovází během této postní doby vstříc velikonočnímu tajemství, nejvyššímu zjevení lásky Boží."

                                                                                Benedikt XVI.,  Promluva 21.2.2007                         

Pro Boha není není nic nemožného

„Neplačte nad tím, co jste ztratili, ale bojujte za to, co máte.

Neplačte nad tím, co je mrtvé, ale bojujte za to, co se ve Vás narodilo.

Neplačte pro toho, který vás nechal, ale bojujte pro toho, kdo je s vámi.

Neplačte pro ty, kteří vás nesnáší, bojujte pro ty, kdo vás chtějí.

Neplačte pro vaši minulost, bojujte za vaše nynější starosti.

Neplačte nad vaším utrpením, bojujte za vaši radost.

Z věcmi co se vám dějí se začínáme učit poznávat,

že nic není nemožné zvládnout, prostě jít kupředu.“

                                                                                        papež František

Síla Boží lásky

    Kříž je spojnicí, určitou novou a pravou duhou Boží, která spojuje nebe se zemí a staví mosty přes hlubiny a mezi kontinenty. Ježíš nám dává do rukou novou zbraň - kříž - znamení smíření, odpuštění, znamení lásky, která je silnější jako smrt.

                                                                            Benedikt XVI.  Homilie 9.dubna 2006

Radost z víry

    Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dál šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci.

                                                                                 Benedikt XVI., Promluva 10.2.2006

 

Svoboda v Kristu 

      Vyznání pravé víry doširoka otevírá ducha a srdce pro nevyčerpatelné Boží tajemství, které prostupuje lidskou existenci. Co tedy říci o pokušení, které v naší době tak silné, a sice být nezávislý až do té míry, že se uzavřeme vůči tajemnému plánu, který pro nás Bůh má? Láska Otcova, která se zjevuje v Kristu, nás vyzývá k zamyšlení. 

                                                                                       Benedikt XVI., Poselství 5.3.2006

Dialog lásky.   /Týden modliteb za jednotu křesťanů/

   Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: defintivní sjednocení, k němuž  vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy.

                                                                            Benedikt XVI.  Promluva 17.11.2006

Kde začíná svoboda?

       V Ježíšově škole se můžeme naučit, jak vytvořit z našeho života dar; tím, že ho budeme napodobovat, poroste v nás ochota nerozdávat jen ze svého majetku, ale rozdávat sami sebe. Když křesťan vydává sám sebe, aniž by počítal, dosvědčuje tím, že zákony existence nediktuje materiální bohatství, ale láska.

                                                                         Benedikt XVI. Gen.audience 6.1.2008

Emmanuel - Bůh s námi

         Překvapivý dar Vánoc spočívá v tom, že Ježíš přišel pro každého z nás a v sobě z nás učinil bratry. Naším úkolem proto je stále překonávat předpojaté názory a předsudky, bořit překážky a odstraňovat kontrasty, které rozdělují - což je ještě horší - staví proti sobě lidi a národy. Přispějme tím k vytvoření světa spravedlnosti a míru.

                                                                     Benedikt XVI. Anděl Páne 24.12.2006

Advent - Vánoce   

Naše naděje pramení z Andělova zvěstování Panně Marii,  /Nazaret/

slaví se a zpřítomňuje v současnosti /Betlém a my/

a zároveň otevírá nebe pro dovršení dějin ve věčnosti. /Boží království/

 

Boží tvář - Ježíš Kristus  a ten, kdo má jejich Ducha.

     "Hospodine, hledám tvou tvář." Hledání Boží tváře musí být přáním nás všech, přáním všech křesťanů; zejména my jsme totiž "ti lidé", kteří dnes hledají jeho tvář, "tvář Jakubova Boha". Jsme-li vytrvalí v hledání Pánovy tváře, pak bude na konci naší pozemské pouti Ježíš naší věčnou radostí, naší trvalou odměnou a slávou: "Sis Jesu nostrum gaudium, qui es futurus praemium: sit nostra in te gloria, per cuncta semper saecula."- Ó Ježíši, buď naší radostí, též odměnou na věčnosti, jen v tobě samém chceme toužiti nyní i vždycky s tebou se chváliti.  /Hymnus Jesu dulcis memoria/                       

                                                                              Benedikt XVI. promluva 1.9.2006

 Mezináboženský dialog 

      Judaismus, křesťanství a islám věří v jednoho Boha, Stvořitele nebe i země. Z toho vyplývá, že tato tři monoteistická náboženství jsou povolána ke spolupráci pro blaho lidstva tím, že slouží věci spravedlnosti a míru ve světě. To je důležité zvláště v dnešní době, kdy je třeba se zvláštní pozorností učit úctě k Bohu, k náboženstvím, jejich symbolům a posvátným kultovním místům. Představitelé náboženských společností jsou zodpovědní za to, aby prostřednicvím upřímného dialogu a skutků lidské solidarity napomáhali usmíření. 

                                                                Promluva  16.3.2006  Benedikt XVI., papež

"Věčnost začíná dnes..."

     „Naše identita je vlastně touto pečetí, touto silou Ducha svatého, kterého jsme všichni přijali ve křtu. Duch svatý dal našemu srdci pečeť a dokonce putuje s námi. Tento Duch, který byl přislíben Ježíšem, nám nejenom dává identitu, ale je také zárukou našeho dědictví. S Ním začíná nebe. Žijeme vlastně toto nebe, tuto věčnost, protože se nám dostalo potvrzení od Ducha svatého, který je vlastně počátkem nebe, zárukou, kterou máme v rukou. S touto pečetí máme v rukou nebe.“    Papež František 17.10.2014

 

Papež: Jsme na cestě ke smíření  8.10.2014

        Vatikán. Svatopetrské náměstí zaplnilo padesát tisíc lidí, aby se účastnili generální audience Svatého otce. Petrův nástupce pokračoval v cyklu katechezí o církvi a zamýšlel se nad tím, jaký postoj by k sobě měli mít křesťané v případě vzájemného rozdělení. Papež mimo jiné řekl:

Církev je na své pouti dějinami pokoušena zlým, který se snaží ji rozdělit, a bohužel byla poznamenána vážnými a bolestnými odloučeními. Tato rozdělení se v některých případech protáhla na dlouhou dobu, až do dneška, takže dnes už je obtížné rekonstruovat jejich motivace a především nalézt možná řešení. Nejrůznější mohou být důvody, které vedly k rozkolům: od rozdílů ve věroučných a v mravních principech, přes odlišné teologické a pastorální koncepce, k politickým motivacím a konvencím, až ke střetům vyvolaným osobními antipatiemi a ambicemi… Jisté je, že ať tak či onak, stojí v pozadí těchto zranění vždycky pýcha a egoismus, které jsou příčinou každé neshody, činí nás netolerantními, neschopnými naslouchat a přijmout toho, kdo má jinou vizi nebo jiný postoj než my.

Papež: Novostí evangelia je láska k nepřátelům 11.9.2014 Vatikán

Jedině s milosrdným srdcem budeme moci Ježíše opravdu následovat – kladl dnes na srdce papež František ve svém kázání při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Křesťanský život – naznačil Svatý otec - „není autoreferenční, nýbrž je beze zbytku darem, nezahrnuje sobectví. Pouze tak je možné mít rád vlastní nepřátele, jak po nás chce Ježíš.

 
Modlitba -skrytá aktivita
Kdo se modlí, nemarní svůj čas, i když se daná situace jeví jako naléhavá a všechno nasvědčuje tomu, že je nutno výhradně jednat. Zbožnost neoslabuje zápolení s chudobou, nebo dokonce s bídou bližního. Blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty přdstavuje jasný příklad toho, že čas věnovaný Bohu v modlitbě nejenže neumenšuje činnost lásky k bližnímu, nýbrž je ve skutečnosti  jejím nevyčerpatelným pramenem. Deus caritas est 36
 
Buďte apoštoly mladých
Vy jste mládí církve. Předávám vám proto velké poslání evangelizovat mladé muže a ženy, kteří v tomto světě bloudí jako ovce bez pastýře. Pozvěte je, aby šli s vámi a zakusili  jako vy víru, naději a lásku, setkali se s Ježíšem a mohli se cítit opravdu milováni a přijímáni a mohli se plně realizovat. Kéž by oni objevili bezpečné cesty Božích přikázání...
                                                                                   Benedikt XVI., promluva 10.5.2007  
Extrémy...
Život Kristova následovníka vyžaduje integraci celé osobnosti. Kde je zanedbána intelktuální  dimenze, vzniká snadno náboženská blouznivost, která žije téměř výhradně  z emocí a nálad, jež nemohou být nosné po celý život. A tam, kde se zanedbává duchovní dimenze, vzniká plytký racionalismus, který  nemůže ze svého chladu a distancovanosti nikdy prorazit k radostnému odevzdání se Bohu. NENÍ MOŽNÉ, ABY NÁSLEDOVNÍK kRISTA ZALOŽIL SVŮJ ŽIVOT NA NĚJAKÉ TAKOVÉ JEDNOSTRANNOSTI.  
                                                                       Promluva papeže Benedikta XVI. 9.9.2007 
Spiritualita laiků
"Úkolů pro aktivní katolické laiky je tedy rozhodně dost, ale možná se nám dnes někdy nedostává misionářského ducha, kreativity a odvahy vydat se po nových cestách."
                                                                             Benedikt XVI. , promluva 18.12.2006
 
"Ano" novým vztahům, které ustavuje Ježíš Kristus
87. Dnes, kdy sítě a nástroje lidské komunikace dosáhly neslýchaného rozvoje, vnímáme výzvu k tomu, abychom objevili a sdíleli "mystiku" společného života, kdy se smíme smísit s ostatními, setkávat se s nimi, brát je do náručí, vzájemně se podpírat a být součástí tohoto poněkud chaotického davu, který se může proměnit na opravdovou zkušenost bratrství, na solidární karavanu, na svatou pouť. ... Kéž bychom kráčeli touto cestou. Bylo by to moc dobré, moc ozdravné, osvobozující a nadějné! Je prospěšné vycházet ze sebe a připojit se k druhým. Uzavřít se v sobě znamená okoušet hořký jed imanence a lidstvo  bude ještě zkaženější každou naší egoistickou volbou.                 Papež František, Evangelii gaudium.
 
Neexistuje křesťan bez církve                                         Vatikán 15.5.2014
Křesťan je pamětníkem dějin svého lidu, pamětníkem cesty, kterou lid ušel; je pamětníkem své církve. Má na paměti veškerou minulost. Potom je tu cíl, ke kterému se tento lid ubírá, tedy definitivní příslib. Lid jde směrem k plnosti, vyvolený lid má příslib v budoucnosti a spěje k tomuto příslibu, ke splnění tohoto příslibu. A proto je křesťan v církvi mužem či ženou naděje. Naděje v příslib, která není čekací lhůtou! Ne. Je něčím jiným: nadějí, která je vpředu a neklame“                                                                              Papež František

Zprávy


9.5.2014

Naše doba se podobá nejranějším časům církve - vyžaduje misijního ducha

Vatikán. “Ačkoli pocházíte z různých zemí a náležíte k různým ritům, vaše poslání ve službě Kristu a Církvi je stejné: hlásat evangelium a podporovat věřící v růstu ke svatosti, jednotě a lásce,“ řekl papež František v úvodu audience biskupů z Etiopie a Eritreje, kteří končí svou návštěvu ad Limina Apostolorum.

Dnešní doba se podobá nejranějším časům církve, kdy bylo hlásáno evangelium ve vašich zemích. Opět vyžaduje misijního ducha hlásání spásného poselství nového života v Kristu celé společnosti - čteme v poselství, které František předal biskupům. Tato nová evangelizace má směřovat i k věřícím, aby objevovali svěžest evangelijní zvěsti, ba i ke kněžím, aby se upevňovali v celoživotní lásce k modlitbě a učili se sebeobětování.

 
Papež:  Nelze evangelizovat bez dialogu  8.5.2014

Pomysleme na tyto tři momenty evangelizace: poddajnost při hlásání evangelia, tedy konat to, k čemu posílá Bůh. Za druhé dialog s lidmi, tedy začínat tím, kde se nacházejí. A za třetí svěřit se milosti, která je důležitější než veškerá byrokracie, která tomu brání. Pamatujme si. Častokrát jsme my v církvi něčím na způsob firmy, která produkuje překážky, aby lidé nemohli dosáhnout milosti. Kéž nám Pán umožní to chápat.

Končil papež František dnešní ranní kázání.



Papež: Jděte do farností poznamenaných únavou a uzavřeností   3.5.2014

Vatikán. Od časného rána se za hustého deště scházely na Svatopetrském náměstí skupiny členů Katolické akce. Setkání s papežem Františkem završilo práci jejich 15. národního shromáždění s mottem: „Noví lidé v Ježíši Kristu, spoluzodpovědní za radost z života“. Právě na toto téma „dobře zapadající do velikonoční doby“ navázal ve své promluvě Svatý otec:

„Je to radost učedníků ze setkání se Vzkříšeným Kristem. Vyžaduje vnitřní přijetí, musí se stávat součástí evangelizačního stylu, který se projevuje v životě. V současném sociálním a církevním kontextu jste vy, laici z Katolické akce, povoláni k tomu, abyste znovu přijali misionářské poslání, otevřeli se horizontům, které Duch ukazuje církvi jako nové mládí laického apoštolátu. Právě to je paradigmatem Katolické akce: misionářské paradigma,“

- zdůraznil papež František. Členy Katolické akce vybízel k činnosti především ve farnostech poznamenaných „únavou a uzavřeností“, jakých – jak dodal – je mnoho. „Právě ty potřebují vaše apoštolské nadšení a vaši kreativní službu,“ pokračoval Svatý otec:

„Jde o misionářský dynamismus, který směřuje ke všem lidem a přednostně k těm, kdo se cítí vzdáleni, k nejslabším a zapomenutým vrstvám společnosti. Jde o to otevřít brány a dovolit Ježíši, aby mohl vyjít ven. Častokrát uzavíráme Ježíše v našich farnostech spolu s námi. Nevycházíme ven a nedovolujeme vyjít ani Jemu! Otevřete brány, aby mohl vyjít alespoň On!“

 
Chvalme Pána 
...Otevřme se velikonočnímu"Aleluja" - ať se do nás co nejhlouběji vtiskne, aby nebylo jen slovem ...ale vyjadřovalo náš život: život lidí, kteří zvou všechny ke chvále Pána a kteří to činí s vědomímn, že jsou "vzkříšeni".                              Benedikt XVI. Regina Caeli, 24.3. 2008
 
Naděje - nový čas
" Bůh zná srdce člověka. Ví, že kdo jej odmítá, nepoznal jeho pravou tvář, a proto nepřestává klepat na naše dveře jako pokorný poutník, hledající přijetí. Ano, proto Pán dává lidstvu nový čas: aby jej všichni mohli poznat!" 
                                                                                          Benedikt XVI., Homilie 1.12.2007
 
Zvěstování - permanentní evangelizace - andělské poslání
" Obraz Zvěstování nám lépe než cokoli jiného ukazuje, jak se vše v církvi vztahuje zpět k onomu tajemství přijetí Božího slova, při němž bylo skrze působení Ducha Svatého dokonalým způsobem zpečetěno spojení mezi Bohem a člověkem.Všechno v církvi, každý nástroj a každá služba, také služba Petrova a jeho nástupců, je zahrnuto pod pláštěm Panny do jejího milostivého "ano" vůči Boží vůli."                       Benedikt XVIHomílie 25.3.2006
 
Uvězněné slovo                                                        Vatikán 21.3.2014  Papež František

     K tomu, abychom ve svém srdci „nezabíjeli“ Boží slovo, je nutná pokora a schopnost modlitby. Papež František dnes ráno v kapli Domu svaté Marty kázal právě o těchto dvou postojích, když komentoval páteční evangelium (Mt 21, 33-43, 45-46).

Pokud není křesťan pokorný a nemodlí se, může se zmocnit Božího slova a nakládat s ním podle vlastního zalíbení. Papež František dnes upozornil na tuto léčku a varoval před ní. Ježíš v dnešním evangeliu vypráví podobenství o vinařích, kteří nejprve zabijí hospodářovy služebníky a nakonec pánova syna, aby se mohli zmocnit jeho dědictví. Tomuto podobenství naslouchali také velekněží a farizeové. Ježíš se k nim obrací, aby jim dal poznat, „kam až klesli“, protože „nemají srdce otevřené Božímu slovu“.

“V tom spočívá drama těchto lidí – a také naše drama! Zmocnili se Božího slova. Boží slovo se stává jejich slovem, které podléhá jejich zájmům, ideologiím, teologiím…ovšem v jejich službách. A každý toto slovo interpretuje podle své vůle a zájmů. Takové je drama ohoto lidu. Zabíjejí, aby to tak zůstalo zachováno. Toto se přihodilo Ježíši“.

Postní doba - každoroční aktualizace křtu

    Jsme sice již pokřtěni, ale křest v našem životě často není příliš účinný. Proto je postní doba také pro nás novým "katechumenátem", v němž jdeme znovu vstříc svému křtu, abychom jej znovu objevili a hluboce prožili, abychom se znovu stali skutečně křesťany. Postní doba je tedy příležitostí k tomu, abychom se znovu "stávali" křesťany prostřednictvím neustálého procesu vnitřní proměny a pokroku v poznávání Krista a jeho lásky. Obrácení se neděje jen jednou provždy, nýbrž je to proces, vnitřní cesta v průběhu celého našeho života.                                                      Benedikt XVI.      Gen.audience , 21.2.2007

Postní čas - oživování Kristova Ducha v nás 

Ako často prahneme po slovách Toho, ktorý je Láska: „Prečo hľadáte živého medzi mŕtvymi?“ Problémy a každodenné starosti nás chcú uväzniť do nás samých, do smútku a zatrpknutosti - a to je smrť. Tam nehľadajme Toho, kto je živý! Preto dovoľ Ježišovi vstúpiť do tvojho života, prijmi ho ako dôverného priateľa. On je život! Ak si bol doteraz od neho ďaleko, urob aspoň krôčik - a on ťa prijme s otvorenou náručou. Ak si ľahostajný, odváž sa riskovať - nesklameš sa! Ak sa ti zdá ťažké nasledovať ho, neboj sa mu odovzdať! Môžeš si byť istý, že chce stáť stále bližšie pri tebe a že ti chce darovať pokoj, ktorý hľadáš. Obdaruje ťa silou žiť, žiť podľa jeho vôle. (Homília, 30. 3. 2013)

Papež František: Povolání jsou, ale je třeba je podpořit modlitbou

Vatikán. Prosit Boha za povolání, aby poslal kněze a sestry, kteří mají srdce pouze pro Něho a jsou svobodní od marnivosti, moci a peněz – vyzval dnes papež František v homilii při mši v kapli Domu sv. Marty.

Evangelium o bohatém mládenci (Mk 10,17-27), který pokleká před Ježíšem a ptá se Jej, co má dělat, aby měl život věčný – bylo jádrem dnešní papežovy homilie. „Onen mládenec – zdůraznil papež – měl silnou vůli slyšet Ježíšova slova. Byl dobrý, protože již od mládí dodržoval přikázání, ale nestačilo mu to, chtěl více. Byl puzen Duchem svatým. Ježíš na něj pohlédl s láskou a učinil mu nabídku: »Jdi prodej všechno, co máš, a přijď za mnou hlásat evangelium.« On však pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.“                                            

Jeho srdce bylo zneklidněné Duchem svatým, který jej nabádal přistoupit k Ježíši a následovat Ho. Jeho srdce bylo plné, a on neměl odvahu je vyprázdnit. Vybral si peníze. Měl srdce plné peněz. Nebyl to však lotr, zločinec. Nikoli. Byl dobrý, nikdy nekradl, nepodváděl. Byly to poctivé peníze. Jeho srdce však bylo uvězněno, připoutáno k penězům. Neměl svobodu volby. Peníze rozhodly za něho.

                                                                                               3.3.2014 Dům sv.Marty 

Církev jako podobenství o společenství          Castel Gandolfo          27.2.2014

„Učinit církev domovem a školou společenství – to je skutečně nezbytné, aby jakékoliv evangelizační úsilí bylo účinné. Odkrývá se tu hluboká Otcova touha, aby všechny jeho děti žily jako bratři. Odhaluje se zde vůle Kristova srdce, „aby všichni byli jedno“ (Jan 17,21), a dynamika Ducha Svatého, jeho svobodná a osvobozující přitažlivá síla. Pěstujeme-li spiritualitu společenství, jsme také více uschopněni k ekumenické pouti a mezináboženskému dialogu.

Řekl papež František biskupům, přátelům Hnutí Fokoláre, na dnešní zvláštní audienci.

Jsme jedno TĚLO, spojil nás Ježíš...
"Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu." 1 Kor 3,23
Krista nemůžeme vlastnit, Kristu je třeba patřit. Jednota s Kristem je  ve svém důsledku individuální i comunitární, ne však idividualistická. Společenství s Kristem se vždy tvoří  
v jednotě s druhými a má navíc misijní charakter.  





Papež vyslal na misie kněze z Neokatechumenátní cesty       15.2.2014

Vatikán. Papež František vyslal na misie ad gentes 28 kněží Neokatechumenátní cesty. Budou pracovat v 11 zemích Starého kontinentu a ve Spojených státech. Obřad se uskutečnil včera po ranní eucharistii v Domu sv. Marty a navázal na setkání s neokatechumenátními komunitami, které proběhlo před dvěma týdny ve Vatikánu. Tehdy, 1. února, vyslal papež na misie 250 vícedětných rodin.

Obřadu vyslání se zúčastnili iniciátoři Neukatechumenátní cesty, Kiko Argüello, Carmen Hernandez a o. Mario Pezzi, kteří zodpovídají za toto hnutí na celém světě:

„Papež byl velmi potěšený. S každým promluvil a každému z kněží udělal na čele znamení kříže a požehnal s tím, že na ně bude pamatovat v modlitbě. Tyto misie ad gentes jsou něčím výjimečným. Každou z nich tvoří čtyři vícedětné rodiny, doprovázené knězem. Vydávají se na neznámá místa, kde církev není přítomná, mezi lidi silně zasažené postupující sekularizací. Evangelizují svým svědectvím - a to ke světu skutečně silně promlouvá.“
– říká zakladatel Neokatechumenátu, Kiko Argüello.

 

 Ateismus je soud na "selháním" Boha.
      Ateismus 19. a 20. století je ve svých základech a ve svém cíli vlastně moralizmem.:
je protestem proti nespravedlnostem  světa i světových dějin...".Boha musí nahradit lid.
   "Není náhoda, že právě tyto myšlenky vedly k největším krutostem a porušování práv..." 
                                                                                Benedikt XVI:    Spe salvi 4
 
Jak zbohatnout z Kristovy chudoby?

      Téma letošního Světového dne mládeže, který se bude v diecézích slavit na Květnou neděli 13. dubna, zní: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“ (Mt5,3).

„Za prvé se snažte osvobodit od věcí“.

„Za druhé po nás toto blahoslavenství vyžaduje, abychom prošli konverzí ve vztahu k chudým“.

„Avšak – a to je třetí bod – chudým můžeme nejenom dávat. Také oni nám mají co nabídnout, co naučit.

    V závěru poselství Svatý otec upozorňuje na vztah mezi chudobou a evangelizací, která byla mottem posledního světového setkání mladých v brazilském Riu. „Pán chce chudou církev, která hlásá evangelium chudým“, vyzdvihuje papež. „Evangelní chudoba je základní podmínkou, aby se Boží království šířilo. V dnešní době lze totiž evangelium hlásat pouze nakažlivou radostí, která je výsadou chudých lidí, uzavírá se první poselství papeže Františka mladým lidem na celém světě.

 
Bůh je láska.
Tajemství, které  Ti Bůh nabízí k žití pro každý den . 
"I když má člověk vše, co si přeje, je občas nešťastný; ale i kdyby naopak neměl třeba vůbec nic, dokonce ani svobodu či zdraví, přesto může žít v radosti a v míru se sebou samým, má-li v srdci Boha. V tom tedy spočívá tajemství: Bůh musí v našem životě zaujímat první místo. Pravou Boží tvář nám zjevil Ježíš Kristus."
                                                                                                             Pozdrav, 18.3 2007
Dílo lásky je dílo milosti
   "Čím vice se někdo namáhá pro druhé, tím více bude chápat a přivlastňovat si Ježíšova slova: "Jsme služebníci neužiteční" /Lk 17,10/. Uznává totiž, že působí nikoliv na základě nějaké nadřazenosti nebo větší osobní výkonnosti, nýbrž proto, že ho tím Kristus obdaroval."                                                                                            Deus caritas est 35
 
Cesta k jednotě
    "Především však musí být podporován ekumenismus lásky, jenž pramení přímo z nového přikázání, které Ježíš zanechal svým učedníkům. Láska  doprovázená opravdovými skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak překroutí ji a vezmou jí směr." Promluva, 17.11.2006 Benedikt XVI.
 
Kdo věří, nikdy není sám.
     Bůh se k nám v tajemství křtu sklání, jde nám vstříc a vede nás k sobě. Vyjděme mu vstříc i my a pak si půjdeme navzájem naproti!  Homílie, 12.9.2006 Benedikt XVI.
 
Co ti nabízí  víra? Život věčný.
     Je křesťanská víra i pro nás nadějí, která proměňuje a nese náš život?
Je pro nás "performativní" - tedy poselství, které nově utváří život - , nebo jde o čistou "informaci", kterou jsme mezitím odložili a která je překryta novějšími informacemi? ...
Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti dá život - život věčný.
                                                                                             Spes salvi 10 Benedikt XVI.
Co působí  Nová evangelizace? 
Obnovu křesťanské formace  dospělých a mládeže  dle podnětů II.Vatikánského koncilu.
Prohloubení a předávání víry se děje skrze společenství bez bariér věku a zájmů.
Základním schéma setkávání: Slovo - Eucharistie - Comunio.
      Kdo touží jít cestou víry, naděje a lásky  k Bohu i k lidem, může to zkusit ať je pokřtěný nebo nepokřtěný. Viz.Kontakt
Pozn.:/Re-katechumenát  nebo též Neo-katechumenát./

Exhortace

EVANGELII GAUDIUM / RADOST EVANGELIA

Apoštolská exhortace papeže Františka

O HLÁSÁNÍ EVANGELIA V DNEŠNÍM SVĚTĚ

po synodu o nové evangelizaci a na závěr Roku víry

Úvod

1. Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem a kdo se od Něho nechávají vysvobodit z hříchu, smutku, vnitřní prázdnoty a osamění. S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obrozuje radost. V této exhortaci se obracím k věřícím křesťanům, abych je vyzval k nové etapě evangelizace vyznačující se touto radostí a ukázal putující církvi cesty příštích let.

závěr

49. Vyjděme, vyjděme nabídnout všem život Ježíše Krista. Opakuji tady celé církvi to, co jsem mnohokrát řekl kněžím i laikům v Buenos Aires: preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot. Nechci církev, která se stará o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procesů. Pokud nás má něco posvátně zneklidňovat a dělat našemu svědomí starosti, pak to, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů smyslu a života. Více než strach z pochybení námi doufám pohne strach z uzavřenosti do struktur, které nám dávají falešnou ochranu, do norem, které nás přetvářejí v nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně, zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6,37).


.

1-2 of 2