Římskokatolická farnost Jemnice

6. neděle velikonoční Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat;" Jan 14, 23a  Lásku k Bohu máme vyjadřovat svými myšlenkami, slovy a především skutky.  Jejich společným jmenovatelem je - dle Ježíšových slov - věrnost či chcete-li poslušnost při naplňování Desatera a Nového Kristova přikázání. Vyvrácené oči v sloup a placatá kolena nejsou proto znakem lásky k Bohu, když je nenásledují skutky věčného života – poslušnost až na kříž realizovaná v mezilidských vztazích. Být Božím příbytkem – chrámem – se projevuje vytvářením Kristova pokoje a šířením radosti Ducha Svatého. „ a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“. Jan 14,28b

5. neděle velikonoční "Hle - Boží stan mezi lidmi!" Zjevení 21,1-5 Hospodinova přítomnost byla v čase putování izraelitů spojena se službou ve Stánku setkávání, hlásaná proroky, definovaná Mojžíšem jako Zákon proklamovaný na Sinaji - Desatero a později vázaná na chrám v Jeruzalémě. Založením Církve se Bůh stává opět Všudypřítomným a zviditelňuje se především v Duchu a Pravdě tam, kde se žije v Lásce, zvěstuje jeho Slovo a udělují Svátosti. Definitivním zviditelněním nezpochybnitelné Boží slávy bude teprve Jeho Království zpřítomněné v nebi.  " Podle toho všichni poznají že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem." Jan 13, 35.


4.neděle velikonoční "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou". Jan 10,27.      Při předávání Bible do rukou katechumenů se říká: “ Přijmi zaslíbení daná tvým praotcům, přijmi je splněná v našem Pánu Ježíši Kristu. Kéž tě toto Slovo, tebou přijaté přivede do života věčného". KD Během každé bohoslužby či liturgie čteme z Písma svatého o dějinách spásy a hledáme jejich propojení s našim životem. Najít se na této Boží mapě je stejně důležité jako, když řidič zná svou polohu a ví, jak se na té které křižovatce rozhodnout. Jít Ježíšovou cestou je pro křesťana zásadní prioritou. Zabloudit se však dá i s navigací. Stačí jedna objížďka /hřích/ a vše je jinak. Důležité je v takových situací nezůstat v mlčení, ale dávat o sobě vědět. Ovečky mají od toho zvoneček. Také nás chce Ježíš „slyšet“. Chce znát náš hlas, aby nás mohl navracet na správnou cestu. „ Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.“ Jan 10,28

3. neděle velikonoční „Více je třeba poslouchat Boha než lidi.“ Sk 5,29b Svědectví o Ježíši Kristu bylo sice svěřeno „maličkým“, ale má se stát událostí, která oběhne celý svět. Velikonoční poselství dává totiž lidstvu i světu naději pro přítomnost i pro věčnost, ale za cenu, že zároveň limituje svobodu člověka. Toto omezení absolutní suverenity jedince i společnosti  je pro zastánce totální nevázanosti nepřijatelné a brání se proto všem definovaným hranicím, zvláště těm židovsko-křesťanským. Proto Ježíš upozorňuje své učedníky, že je bude svět odmítat i nenávidět. Nejmenší formou tohoto odporu proti Božímu přikázání lásky je lhostejnost či nezájem. Apoštol Jan nás však, ve vyhnanství na ostrově Patmos vyzývá, aby naše křesťanské smýšlení nezůstalo ze strachu před pohanským světem  utajené. To proto - jak zpívá Jiří Pavlica se svým Hradišťanem -  „aby svět trval a my uměli nehynout“.“ Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, část slávu i chválu!“ Zj 5,012b

Neděle Božího milosrdenství - 2 velikonoční Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj Vám!" Jan 20,19
Pokaždé, když se ocitneme v nějaké nouzi je potřebné nezůstat v osamocení, ale držet pospolu. Je  důležité nepodlehnout pokušení útěku do samoty nebo dezerce z místa boje. / Viz emauzští učedníci./ Vzkříšený Pán se chce oslavit  v každém kříži a  uzdravit všechny rány. A to nejen ty obdržené  za vyznání víry, ale i ty způsobené zapřením ze slabosti. Zmrtvýchvstalý Pán nabízí všem dar pokoje, který vlévá přímo do srdcí těch, kteří se stali jeho učedníky - věrnými i nevěrnými. Nebojme se proto s pochybujícím Tomášem stále opakovat: "Pán můj a Bůh můj." Jan 20,28".

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně "Bratřii! Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde Kristus po Boží pravici." Kol 3,1 Historie se opakuje! Velikonoce nemají být pohou vzpomínkovou, pietní oslavou, ale událostí - memoriálem. Kristovo vzkříšení zakouší ten, kdo při oslavě Paschy byl vysvobozen z moci faraona- ďábla a vyveden z Egypta - otroctví hedonismu.  Každoroční vítězství nad smrtí se stále obnovuje - nikdy není našim trvalým vlastnictvím. Definitivním se stane teprve na konci našeho života a dějin světa. Svatý Pavel slavnostně prohlašuje: "Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě." Kol 3,4


Zelený čtvrtek „ Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: “ 1 Kor 11,23 Slavit Kristovu památku znamená nejen Eucharistii přijímat, ale také se v její síle vydávat všem potřebným. „Neboť, kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě a pro evangelium, ten si ho zachrání.“ Mk 8,35 Tuto ochotu se bez reptání„vydávat“, a to i do rukou nepřátel, nazývá Ježíš oslavou Syna člověka. Velikonoce jsou oslavou Boží lásky, kterou disponuje smrtelný člověk. Jsi nespravedlivě souzen? Nepravdivě posuzován? Pomlouván a dehonestován? Přesto však nežiješ v pocitu ukřivděnosti. Nepohoršuješ se nad svými životními okolnostmi. Neodmítáš vládu a politiky, proměnlivost počasí a čas svého žití. Pak jsi již přešel ze smrti do života a zakoušíš plody věčnosti: Lásku ke všem lidem a pokoj ve všech událostech. Křesťanství nabízí člověku možnost denně snášet tíhu žití a stále setrvávat ve spojení s Bohem. Svatý Pavel v listě římskému společenství věřících o této proměně píše následující slova: „ Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že s ním i budeme žít. Víme totiž, že Kristus, vzkříšený z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu pro vždy a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.“ Řím 6, 8 - 11


Květná neděle - Pašijová " Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí.“ Flp 2,6 Boží bytí bylo od počátku Trojiční a proto vtělení není nějakou jeho degradací či umenšením. Bůh se sice zjevuje v prostoru a čase, ale stále si zachovává svou božskost, svou transcendenci. Člověčenství Ježíše Krista je propojením nebe se zemí a země s nebe. Kříž proto není selháním Boha, ale znakem jeho totálního darování. Boží LÁSKA se umí obětovat pro dobré i zlé, aby všichni mohli být vysvobozeni ze zajetí hříchu a vlády smrti. Na této skutečnosti nic nezmění ani fakt, že prvotní „Hosana“ často vystřídá zvolání „Ukřižuj“. Dějiny spásy však pokračují dál i přes všechny omyly jednotlivců a národů či skandální a nepřijatelné selhávání některých členů církve. / 2019/ Nová země a nové nebe na konci času bude pro všechny nezvratitelným důkazem vítězství dobra nad zlem, pravdy nad lží a lásky nad nenávistí. „ Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.“ Flp 2,11


Jemnický rodák

V neděli 7.dubna 2019 se opět „setkáme“ s jemnickým rodákem, akademickým sochařem Jaroslavem Šlezingerem. V letošním roce by se dožil 108 let. I když ani jeho pamětníci již mezi námi nejsou, jeho dílo jej zpřítomňuje dál v mnohých sochařských výtvorech, plastikách, textech, obrazech, liturgickém slavení i modlitbách. Vzpomínková Křížová cesta bude letos jako obvykle o páté postní neděli odpoledne v 15,00. Jejím obsahem bude kromě obrázků a textů J. Šlezingera také meditace papeže Františka, která zazněla při jeho letošní návštěvě Panamy a zpívaný růženec Božího milosrdenství sv. Faustiny.

Pro věřícího člověka je Křížová cesta symbolem nejen bezmoci, ale i síly. Bezmoci změnit skutečnosti, které nás umenšují, bolí a rmoutí, na druhé straně symbolem síly k přijetí potupy a ponížení a následného vítězství a oslavení. O slavnosti Kristova zmrtvýchvstání, která následuje po pašijích Květné neděle, se zpívá:

Velikonoční oběti, vzdejme své chvály, křesťané.

Beránek spasil ovce: Kristus nevinný s hříšníky smířil ovce.

Střetly se v divném souboji život a smrt. Je po boji.

Ten, který zemřel, z mrtvých vstal, aby nám věčně kraloval.

Kristus, náš velikonoční Beránek, byl obětován, aby nás žádná bolestná událost včetně smrti neuvrhla do temnoty beznaděje nebo zoufalství. Díky Bohu je triumf zla, bolesti a smrti  přemožen vítězstvím dobra, lásky a milosrdenství. Nejmladší z Ježíšových apoštolů, svatý Jan, ve své evangelní zvěsti píše: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3,16 Smrtí se náš život nekončí, ale mění. A když nakonec skrze smrt těla opustíme náš dočasný domov, máme již připraven v nebi nový – naše duše kráčí dál... Proto kněz nad každým otevřeným hrobem říká: „Přijmi země, co tvého jest, přijmi Bůh, což jeho jest: Tělo ze země je stvořeno, duše shůry je vdechnuta.“

Křesťanské Velikonoce jsou oslavou proměny v nové žití ve slávě nebe. Proto událost Vzkříšení převyšuje svátky jara; příroda nabízí člověku jen účast na probíhajícím koloběhu ročních proměn přírody, do kterého vstoupil svým narozením a z něhož smrtí vypadává. Slavnost Kristova zmrtvýchvstání bude letos v neděli 21.dubna. Večerní Vigílie v 21:00 je spojena se křtem třech dospělých. Po roční přípravě – katechumenátu, dává biskup souhlas s jejich přijetím do Církve. Pro křtem znovuzrozené k životu věčnému i pro naši farnost je to velká událost. Těšíme se, že slavnostní Aleluja rozezní všechny přítomné chválou Božího díla vykoupení a spásy.

Společně s nově pokřtěnými, nad kterými smrt ztratila svou vládu, oslavíme i hlavního patrona naší farnosti sv. Stanislava, biskupa a mučedníka. Byl úkladně zavražděn 11.4. 1079 v kostele sv. Michaela v Krakově - Na Skalce. Král Boleslav II. Smělý vjel na koni do svatyně a tam mu mečem rozťal hlavu; nemohl vystát biskupovu kritiku jeho nevázaného života. Datum smrti těch, kteří byli obětováni pro evangelium Ježíše Krista, slavíme jako narození pro nebe. /Od této události uplynulo 940 let/.

Radovat se s radujícími jsou pozváni i ti, kdo čtou tyto řádky. Velikonoční plesání se uděje v pátek 26.dubna v Kulturním domě. Začátek v 18:00 bude patřit jako obvykle dětem. Svým vystoupením potěší zvláště rodiče a nejbližší příbuzné. Také „mládežníci“ rádi zavzpomínají na své hudební začátky a za zpěvu Jede, jede mašinka... uvedou do pohybu celý sál. Po devatenácté hodině začnou sestavovat svou aparaturu naši osvědčení „Kalíšci“. Jejich skladby jsou pestré a každý z přítomných si přijde na své. Zásobu písní k tanci i poslechu mají tak bohatou, že ani půlnoční hodina je nezastaví. Spíše postupně povadnou tanečníci a krom neunavitelných dětí se místa u stolů postupně vyprázdní. Důvodem nesetrvání až do rána bílého je omezená možnost konzumace z vlastních zásob - ty jsou vyčerpatelné, zvláště se to týká vysychajících lahví a sklenek s nápoji.

Poslední slavností měsíce dubna je udělování svátosti biřmování. Stane se tak službou brněnského pomocného biskupa, Mons. Pavla Konzbula v neděli 28.4. v 10:00 ve farním kostele sv. Stanislava. Otec biskup Pavel bude v Jemnici poprvé a tak se těšíme, že si jeho milé návštěvy všichni užijeme. Kéž to stejně s námi zakusí i on.

Závěrem připomínám, že první májová bude v Rancířově ve středu 1.května ve 14,30.

Kdo rokokový interiér chrámu Panny Marie Nanebevzaté ještě neviděl, ten velice zaváhal a  je zvláště srdečně zván. Po bohoslužbě je obvyklý program na faře pro rodiny s dětmi. Bude opět veselo. Šimlíci z Jiratic – možná i se hříbátkem - se již na jarní výšlap i povození dětí velice těší.Navíc travička zelená na farní zahradě - to je i jejich potěšení...

                                                                                                                     o.Josef


5.postní neděle "Vše považuji za škodu ve srovnáná s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, našeho Pána." Filipanům 3, 8 Obnovení Boží vlády v člověku je zviditelněno, tj. vtěleno v Ježíši Kristu. Neděje se tak za cenu popření lidské tělesnosti, rozumu, vůle a citů, ale jejich správného přenastavení. Tělo, svět a ďábel nás neustále pokouší a odklání od Boží vůle. Ten, kdo mu podlehne a vymění své prvorozenctví, jako Ezau, za mísu šošovice, ten pak zakouší marnost všeho na první pohled přitažlivého. Znamením znovuzískané svobody je nadhled nad každou marností a marnivostí. Kdo se již neohlíží zpět a nepočítá "ztráty", ten se stává vpravdě bohatým. Svatý Pavel svou konverzi komentuje následujícími slovy: " Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je  za mnou, ale ženu se za tím, co je  přede mnou." Flp 3, 13b


4. neděle postní "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu.“ Joz 9, 9a Postní doba nám pomáhá odhalit všechny formy hříchů - našeho otroctví či modlářství. Není však vůbec snadné nás usvědčit z naší nevěrnosti vůči Bohu, našim bližním a nám samotným. Často ospravedlňujeme své viny v návaznosti na selhání druhých. Už děti obhajují své reakce slovy: „On si začal.“ nebo „ Za to může ona!“ Slyšíme tak ozvěnu slov Adama, který Bohu ukazuje na Evu a říká: „Ona mne svedla.“ Teprve, když uznáme své osobní selhání můžeme být zbaveni tíhy vlastních vin. Proto čtvrtá postní neděle je v barvě růžové a znamená osobní přijetí Krista jako Vykupitele a Spasitele. Tomuto postoji říkáme obrácení. Teprve pak může člověk pochopit a zakusit to, co napsal svatý Pavel: „Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.“ 2 Kor 5,17

3. neděle postní "Hle, již tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?" Lk 13, 7 Přinášet ovoce má vše, co Bůh probudil k životu či existenci. Na prvém místě je takto na zemi přítomen každý z nás. Ovocem našeho života pak je vše, co nevyprodukujeme a nespotřebujeme jen sami pro sebe, ale  mají s toho užitek i druzí. Nejedná se však jen o dobra materiální, ale i duchovní a též vztahová. Umět správně hospodařit s časem je zdrojem služby všem potřebným. Postní doba nás vyzývá, že máme složit Bohu účty se svého správcovství. Víra bez skutků je mrtvá. I modlitba, má-li být slyšt na nebi, musí být doprvázena skutky. Modlitbou našeho  těla je  půst a skutkem našich úst je almužna. Možná jsou však naše ruce v držení mnoha statků a naše tělo se nechce v ničem omezit. Proto je třeba prosit o prodloužení času k našemu obrácení. Tak končil i dneší úryvek:  " Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese." Jestlže ne, dáš ho pak porazit.  Lk 13,8

2. neděle postní " Mistře, je dobře, že jsme tady!" Lk 9, 33 Horou proměnění je možné nazvat i náš život. Bůh nás uvedl do času bytí ve kterém chce být přítomen v síle Ducha a moudrosti Zákona. /Eliáš a Mojžíš/  Vrcholem Boží přítomnosti je  osoba Kristova. V Ježíši Kristu  je Zákon i Duch neoddělitelně sjednocen a zjevován. Není proto možné "stavět tři stany", tj. tyto formy od sebe oddělovat. Jejich dynamika spolupůsobí a vybavuje člověka mocí k plnění  svěřeného poslání. Tím je zjevení Lásky až na kříž, až na smrt. Proto jen o Ježíši Kristu, který tento ideál naplnil, prohlašuje Bůh-Otec: "Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Lk 9,35 .

1. neděle postní „Můj praotec byl potulným Aramejec, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec.“ Dt 26,4 Od našeho narození nás přitahuje svět nabídkou a ochutnávkou všeho možného. Užívání pozemských dober však má své hranice. Neurčujeme je však my, ale jsou nám dány shůry. Postní doba nám chce připomenout pomíjejícnost všeho, co si nárokuje naši přízeń a je již za danou bezpečnou zónou Desatera přikázání. Svoboda bez hranic vede do otroctví. Naopak respektováním daných limitů či obnovením porušených zábran zakoušíme trvalé štěstí. Mezi Egyptem otroctví a Zaslíbenou zemí je předěl, který je třeba neustále střežit a je-li třeba obnovovat. Tyto dva světy se setkávají a střetávají v nás a jejich kolizím se nedá uniknout. Bůh je však věrný a nikdy nás nezanechá bez pomoci. „Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.“ Dt 26,9

7.neděle v mezidobí " První člověk, Adam, byl stvořen jako živá bytost, poslední Adam však bude oživujícím duchem." 1 Kor 15, 45 Naše pozemská existence - naše bytí je dáno zrozením těla a jeho postupného proměňování mocí Ducha, který od Otce i Syna vychází. Díky tomuto každodenímu dialogu a sjednocování - harmonií těla a Ducha, dochází ke konsekraci našeho Já. Ve finální podobě to změní naši gravitaci k zemi neboť tu člověk překoná přitažlivostí nebe. Z dětí země se tak stávají děti nebes. Příkladem této proměny jsou naši svatí a světice. I oni začínali tělem a končili Duchem. " My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pochází ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe." 1 Kor 15, 49

6. neděle v mezidobí "Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl:" Lk 6, 20 Stalo se to na hoře, která byla později pojmenována Hora blahoslavenství. Výčet osmi situací člověka, které můžeme lidsky vidět jako rozporuplné, nám Pán představuje jako cestu k blaženosti. Důležité je obě části každé výpovědi  chápat v jedné časové ose;        neodělovat první část od druhé. Blaženost zakouší člvověk již v čase víry na zemi. Bonusem je pak i štěstí na věčnosti. "Radujte se a jásejte, praví Pán; máte totiž v nebi velkou odměnu." Lk 6, 23ab

Život je dar, život je úkol, život je cíl.“ O. Dominik

Evangelizace 2019: Kulturní dům – vestibul - Jemnice - od 23.3. farní kostel.

Pozvání na katecheze je nabídka pomoci věřícím i nevěřícím, hledajícím či spokojeným,

k lepšímu poznání křesťanského vidění života od početí a narození, k přijetí své historie

ve štěstí i smutku, radosti a pokoji, v mládí i stáří, nemoci i umírání.


Ježíš říká každému z nás:

Přišel jsem, abyste měli život a měli ho v hojnosti.“ Jan 10,10b

Hlásáním Evangelia nás Bůh volá, abychom dosáhli slávy jeho Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Setkání s Ježíšem je možné i dnes. Přijď; uvidíš, uslyšíš a objevíš:

Život věčný - v Kristu, v tobě vzkříšeném.

Rozpis setkávání:

20/2 - středa 18,00      Historický exkurz

23/2 - sobota 14,00     Evangelizace a Poslání církve

27/2 - středa 18,00      Sekularizace světa i církve

  2/3 - sobota 14,00     Kdo je pro tebe Bůh?

  --      Popeleční středa          ---- 0 ----

  9/3  - sobota 14,00    Kdo jsem já?

13/3 - středa 18,00      Kdo je pro tebe Ježíš Kristus?

16/3 - sobota 14,00     Kerygma v Bibli

20/3 - středa 18,00      O Svátosti pokání

23/3 - sobota 14,00     Liturgie k pokání - farní kostel - vchod o školy

27/3 - středa 18,00     Zkušenosti a Abrahám - farní kostel - vchod o školy

30/3 - sobota 14,00    Exodus - - farní kostel - vchod o školy

3/4 – středa 18,00      Boží Slovo - farní kostel - vchod o školy

6/4 – sobota 14,00     Liturgie Slova - - farní kostel - vchod o školy

12,13,14/4 neděle – konvivence – závěr katechezí

*/**/ - dle počtu účastníků

  Potřebu Nové evangelizace k obnově víry podporovali papežové od dnes již svatého Jana XXIII., který svoláním II. Vatikánského koncilu vyzval k obnově celou Církev; ve stejném duch pokračovali i ostatní. Pavel VI. dal této obnově i název: Neokatechumenát - neboli nový katechumenát. Také nezapomenutelný a též již svatořečený Jan Pavel II. potvrdil statuty Neokatechumenátní Cesty jako “účinnou formu pastorace pro dnešní dobu“. Papež Benedikt XVI. píše 12.ledna 2006: “ Vaše apoštolská činnost se hodlá umístit v srdci Církve v absolutní shodě s jejími směrnicemi a v jednotě s partikulárními církvemi, kam půjdete působit tím, že zhodnotíte bohatství charismat, které Pán vzbudil skrze iniciátory Cesty“. A co říká o potřebě evangelizace a rekatechizace současný papež František? „Pánovo slovo je nové víno, a k tomu, abychom byli křesťany, je zapotřebí nový životní styl,“ kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. / Vatikán 21.1.2019 /

                              o.Josef, jemnický farář a katechisté, psáno o svátku Obětování Páně - Hromnic


5.neděle v mezidobí "Koho mám poslat? Iz 6,8a  Každá profese vyžaduje přípravu těch, kteří cítí, že by ji mohli vykonávat. Na začátku volby povolání může být mnoho pochybností o nadání a osobních schopnostech. Mnohonásobně to platí o službě a poslání  kněze. Naštěstí vykonávání Božího dílo spásy na zemi se neváže jenom na síly a schopnosti člověka, ale každého vyvoleného k duchovnímu doprovázení  druhých předchází, provází a následuje sám Pán. Nikdo se proto nemusí obávat, že na daný úkol bude sám. Ježíš  navíc posílá své učedníky po dvou, aby se už mezi nimi zjevila Boží Láska. S touto důvěrou  a nadějí může každý odpovědět to, co řekl prorok Izaiáš či svatý Pavel: "Zde jsem, mne pošli.! Iz 6,8b.

4.neděle v mezidobí "Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě." 1 Kor 13, 11a  Nezralost a nedospělost člověka se projevuje sebestředností. Dítě chce vše vlastnit a užívat jen k svému prospěchu. Naopak zralost a dospělost se projevuje vztahem k bližnímu; disponuje silou se  obětovat. Nelpí na svém Já, ale raduje se s radujícími a pláče s plačícími. Má sílu k zapření sebe sama ve prospěch zjevení Krista ukřižovaného a z toho plynoucí oslavy Boha-Otce.  "Když se ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil." 1 Kor 13,11b

3.neděle v mezidobí  "Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život." Jan 6,63b  Kristova veřejná činnost začíná tam, kde prožil své dětství, dospívání, i kde se vyučil tesařem. Obyvatelé Nazareta však po něm žádali při vystoupení v synagoze představení jeho zázračné moci. Senzace se však nekonala. Možná jsme také i my v očekávání, že nám Boží Syn nabídne ukázku své všemohoucnosti a my budeme moci o tom povídat druhým. Ježíš je však především zvěstovatelem Evangelia a vtěleného Slova. Přišel ohlásit čas milosti pro trpící nikoliv předvádět exhibice pro zvědavce. "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku,...". Lk 4,18n

2. neděle v mezidobí "Vypravujete mezi národy o Hospodinových divech." Žalm 96, 3 Každý pokřtěný má svým životem "vyprávět" o Božím působení ve svém životě. Nejde přitom o nějakou propagaci, ale neplánovanou prezentaci bez úmyslu se předvádět v roli učitele či mistra. Pravdivost je znakem zralosti víry. Kdo  žije v Boží přítomnosti, ten se před kamerami tohoto světa nemusí snažit za každou cenu být viděn v lepším světle. Ví, že Bůh ho zná a miluje takového jaký je - nemusí před ním hrát nějaké divadlo, ale má nadějí, že dílo milosti Krista, láska Otce a síla Ducha Svatého se v něm oslaví. "Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha." Iz 63, 1-5

Hromnice                                                                                           2/2019

Svátek Obětování Páně, vedený dříve v liturgickém kalendáři pod názvem Hromnice, letos připadá na sobotu 2. února 2019. Dopolední bohoslužba se koná v 8,30 a bude slavena ve farním kostele sv. Stanislava v Jemnici. Svíce k požehná si může každý pořídit vlastní nebo se spokojit s těmi rozdávanými před liturgií.

Starobylý název „hromničky“ nám připomíná minulé doby, kdy naši předkové zažíhali tyto požehnané svíce. Dělo se tak při každé velké bouři, vichřici a krupobití apod. Kolem blikotavého plamínku svící se vždy shromáždila celá rodina k modlitbě za Boží ochranu před řáděním vždy nevyzpytatelných přírodních živlů. Když pater Prokop Diviš, farář z Přímětic definoval v roce 1754 princip bleskosvodu mohlo se zdát, že technika nahradí potřebu proseb o pomoc shůry. Nestalo se tak. Je totiž mnoho situací, kdy i ty soudobé nejvyspělejší vymoženosti techniky selhávají. Právě dnes, 10.ledna 2019, kdy píši tento článek, pod přívaly sněhu kolabuje doprava na dálnicích v Německu a také u nás na severu Čech. Lidé jsou na dlouhé hodiny uvězněni ve svých autech jako nedávno u Humpolce na D1. Co zmůže arzenál všech silničních strojů a techniky při takových dramatických událostech? Nechci však tímto tvrdit, že modlitbou kolem hořící svíce by se vše změnilo. Možné to je, ale Bůh není automat na změnu počasí, aby jeden si objednal sníh na lyžování a druhý déšť pro uhašení požáru lesa. Každý však může o pomoc prosit, aby si v bezmoci nezoufal a nemusel podlehnout hrůzné panice. Modlitbu je možné přirovnat k vysílání signálu SOS, nebo jak to známe z televizních katastrofických filmů voláním v tísni Mayday -mejdej“ . Nebe není nikdy k našim prosbám hluché, nedostupné nebo mimo signál. Ježíšova výzva: „Proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno...“ /Mt 7, 7/ nás vybízí k odevzdanosti a důvěře v Boží věrnost. Nejde však jen o případy řádění živlů a přírodní katastrofy. Člověk se v nouzi či tísni může ocitnout při zkoušení ve škole, konfliktu v rodině či bolestivém lékařském zákroku. Také dlouhá nebo nevyléčitelná nemoc může vyvolat pocit osamělosti, bezmoci a beznaděje. Kdo se v těchto chvílích může skrze modlitbu ukrýt v Boží náruči, ten dříve a snadněji nalezne pokoj pro duši i mysl. Modlitbou proto nejenom burcujeme a voláme na pomoc nebe, ale také si vyprošujeme sílu, abychom se smířili s danou situací, která se nedá změnit.

V tomto duchu byl také vyhlášen Světový den nemocných, který letos připadá na pondělí 11.února 2019. Mše sv. ve farním kostele sv. Stanislava bude v 18,00.

Proč právě jedenáctý únor?

Zvolené datum bylo iniciováno mimořádnou událostí 11.února 1858, kdy se čtrnáctiletá dívka Bernadetta Soubirousová setkala s Pannou Marií v malé jihofrancouzské obci Lurdy. Zjevení se pak zopakovalo celkem osmnáctkrát, kdy Matka Boží vyzvala lid k pokání a modlitbě. Církev tuto událost potvrdila jako pravou a Lurdy se následně staly světovým poutním místem, kde se mnoha nemocným dostalo útěchy a některým i uzdravení. Kdo z vás navštívil toto překrásné místo na úpatí Pyrenejí mohl si navíc všimnou jedné důležité skutečnosti. Kolik je tam nemocných na invalidním vozíčku, tolik je jejich průvodců v modrých košilích. Jde o dobrovolníky, kteří se o zdravotně postižené obětavě starají. Doprovázejí je z jejich domovů a pomáhají jim, aby zakusili lásku svých bližních a měli také i naději na uzdravení. Tato láskyplná péče - řecky nazývaná charitas – patří ke skutkům tělesného a duchovního milosrdenství. Aby se nemocný člověk necítil jako občan druhé kategorie potřebuje si vážit sám sebe a také, aby jeho důstojnost podporovali i jeho blízcí a nejbližší. Výčet skutků obětavé lásky jsme si zvláště připomněli v roce 2017 při pouti do Krakova. Pro všechny, kteří se podrobněji seznámili s poselstvím polské vizionářky svaté Faustiny se modlitba k Božímu milosrdenství s prosbou: „Ježíši, důvěřuji ti!“ stala východiskem pro řešení úsměvných, ale i závažných životních situací. Je jasné, že každý z nás se během svého žití musí vyrovnávat s různými peripetiemi života a je vděčný za každé povzbuzení a i za tu nejmenší naději.

Když bylo kosmonautům v poškozeném raketoplánu jasné, že se na Zem se své mise již nevrátí, tak místo, aby podlehli strachu z vzniklého ohrožení, uklidňovali své drahé doma. Také ruští námořníci po havárii jaderné ponorky kleslé na dno v Severním moři v důsledku vybuchlého vlastního torpéda, psali potmě dopisy na rozloučenou svým milým rodinám s vyznáním lásky a poděkováním za vše krásné, co prožili.

Modlitba je velkou a někdy jedinou útěchou. Je vyznání víry a projevem odevzdanosti Božímu milosrdenství Ježíšovými slovy: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“

PS Katecheze v Praze, Plzni a také v Jemnici.

Ještě na poslední chvíli se dovídám, že od 17.února do poloviny března mohou u nás probíhat Katecheze pro mládež a dospělé. Přijměte moje srdečné pozvání k vyslechnutí toho, co může vnést do života každého člověka novou naději, trvalou radost a pokoj mysli.

Čas a místo setkávání bude včas oznámeno.

Pozvání je adresováno všem hledajícím i zklamaným, silným i slabým, věřícím i nevěřícím, zdravým i nemocným a také tomu, kdo je právě čte či předá tomu, koho má rád.

                                                                                                                              o. Josef

Svátek Křtu Páně  Toto praví Hospodin: " Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil."Iz 42,1 Prorocká předpověď se naplnila v Božím Synu. On je zjevením Boha - Otce a Ducha Svatého. Jeho křest v řece Jordánu ve třiceti letech mění život  tesaře z Nazareta a uvádí ho do věřejné činnosti hlasatele Evangelia a vyzyvatele k obrácení. Ohlašuje spravedlnost z víry, která převyšuje spravedlnost ze Zákona. Také nabízí osvobození z otrocví hříchu a odpuštění vin skrze Boží lásku a milosrdenství. " Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsme tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách." Iz 42, 6-7

Slavnost Zjevení Páně  "Vstaň a rozsviť se Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou.!" Iz 60, 1 Papež Benedikt XI. povzbudil věřící k svědectví o Kristu při modlitbě Regina Caeli dne 13.5.2007 když prohlásil: " ...není nic krásnějšího než znát Krista a přispívat k tomu, aby ho poznali také druzí.“ Křesťanský život není propagace, ale prezentace. Jejím ovocem není sebestřednost, ale oslava Boha. ..."také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia." Ff 3, 5-6

Slavnost Matky Boží, Panny Marie  "Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jesích." Mateřství začíná početím nového života, pokračuje porodem a následnou péči o malé nemluvňátko. Prvním signálem počínající dopělosti byl v Ježíšově zrání dvanáctý rok, kdy se přihlásil k dílu Boha-Otce v Jeruzalémském chrámě. Na další krok "čekal" Ježíš - tesař z Nazareta - do třiceti let. Do té doby žil jako každý jiný člověk, abychom si i my vážili svého žití a nepochybovali o jeho božské dimenzi a lidské významnosti. Vše obyčejné může být Boží a proto věčné.
          Stát se křesťanem je proces, který má svůj počátek, průběh a završení. Bez asistence Matky Církve není garance  věrohodnosti, jednoty a lásky. Křesťan není sólista, který dobývá nebe sám pro sebe jako horolezec  Mont Everest, ale kráčí v karavaně šerpů společně s druhými. "Maria však to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom." Lk 2,16-21

K + M + B + 2019 - misijní den dětí                                              1/19

Tříkrálové koledování je opět tu a bude zpíváno dům od domu, nebo spíše od srdce k srdci těm, kteří je v sobotu 5. ledna zaslechnou. Kdo v tomto čase nebude doma, nalezne Tříkrálové přání do nového roku 2019 v poštovní schránce. „Štěstí, zdraví a pokoj svatý, vinšujeme Vám!“ opakovaně zazní z úst našich dětí, nejmenších zvěstovatelů a bude též součástí odpoledního koncertu v Kulturním domě. Podrobný program najdete na stránkách lednového vydání Jemnických listů v závěrečném přehledu ohlašovaných akcí.

Klaněním tří mudrců či králů právě narozenému Božímu Synu – neboli Slavností Zjevení Páně - vrcholí doba vánoční a končí následující neděli svátkem Křtu Páně.

Liturgické slavení Ježíšova narození má však ještě jednu rovinu a tou je Kristovo zrození a jeho život v nás: Podle čeho se pozná, že Boží syn v nás byl počat a roste?

Existuje váha, zachycující ovoce našeho adventního úsilí o posílení Ducha Kristova v nás? Papež František říká, že křesťan je ten, který je „těhotný“ Láskou. Díky tomu je schopen konat skutky, jež rozum odmítá iniciovat, protože přesahují logiku pragmatismu. Všichni svatí vybočovali z modelu tradičního jednání a byli považováni za blázny pro Krista. Milovat toho, kdo ti ubližuje? Proč se nechat ponižovat a neodplácet zlým za zlé a ještě ke všemu činit dobře těm, kteří člověka nenávidí? Takto radikálních následovníků Ježíše z Nazareta bude v každém čase vždy poskrovnu. Ale i tento omezený počet stačí, aby dále pokračovala evangelizace lidstva. Soli nemusí být v pokrmu mnoho, aby jídlo bylo chutné. Vždyť na počátku ohlašování radostné zvěsti – evangelia, bylo jen dvanáct obyčejných venkovanů, z toho polovina byli rybářů z Galileje. Přesto jejich hlas nebyl nikdy nadobro umlčen, v jejich misii pokračovali a pokračují další. Tento štafetový běh nemůže nikdo ukončit, ani dost dobře zmapovat či regulovat. Probíhá totiž nejenom navenek, ale i ve skrytosti. Je tak mocný, že jeho aktéry se stávají i ti, kteří se v první fázi chovali značně rezervovaně nebo dokonce nepřátelsky. Vzpomeňme na farizeje Šavla a jeho obrácení. Ten, který byl zapřisáhlým pronásledovatelem křesťanů prvotní církve, se po svém prozření stal nejhorlivějším Kristovým apoštolem. Tak to bude trvat až do skonání času.

        Důležitým znakem věrohodnosti těch, kteří se podílejí na budování civilizace lásky, je radost a pokoj. Jejich osobní štěstí není totiž závislé na úspěchu či neúspěchu a nevadí jim ani množství překážek. Dovedou žít v chudobě i v nadbytku. Svatý Pavel po své konverzi ze židovství ke křesťanství vyzývá k chválám v každém čase. „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své prosby s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje každé pomyšlení, uchrání vaše srdce v Kristu Ježíši. „ Flp 4, 4 - 7

     Papež František 8.prosince 2018, o slavnosti Panny Marie počaté bez prvotního hříchu, vyzval poutníky na Svatopetrském náměstí v Římě k živé víře slovy: „Nežijte v závislosti na problémech, nýbrž v důvěře k Bohu.“ Služebnice Páně je našim vzorem.

  Ano, můžeme si být jisti, že Bůh nás miluje více, než my sami sebe. Jsme jeho stvořením a máme být jeho slávou na zemi i na nebi. Čas a věčnost jsou propojeny. V Ježíši Kristu vidíme tuto jednotu božství a lidství prožívanou v harmonii duše i těla. On také připomíná svým učedníkům, aby nepřičítali těžkostem života selhávání jeho vlády a moci, ale spíše je chápali jako nezbytné porodní bolesti signalizující vznik nového života.

Prorok Malachiáš, představující se jako Boží posel / psal kolem roku 515 před Kristem, jak mi to právě napověděl přísedící o. Karel/ tlumočí Boží lásku k svému lidu: „Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení; vyjdete a budete poskakovat jako vykrmená telátka – praví Hospodin zástupů.“ Srov. Mal. 3, 20

       Sluncem spravedlnosti, které osvěcuje všechny temnoty lidského života a dějin světa, je narození a život, smrt a vzkříšení Božího Syna, Ježíše Krista. Ve spojení s ním je žití člověka očisťováno, obnovováno a proměňováno k věčnému štěstí, posvěcení a pokoji.

                                                                                                                      o. Josef 



Svátek Svaté rodiny... " Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj; nauka Kristova ať je ve vás ve své plné síle." Kol 3, 15. 16,a  Kde se na zemi vzdává sláva Bohu, tam Kristus přináší nebeský pokoj, který svět dát nemůže. Svatý Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: " Cokoli mluvíte nebo konáte, všechno dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci." Kol 3,17 

Svátek Svatého Štěpána, prvomučedníka " Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Sk 7,56  Boha, kterého nikdo nikdy neviděl bylo díky Kristu možné vidět jak na zemi, tak i nyní ve slávě nebe. Jáhen Štěpán svým odpuštěním umožňuje Bohu Otci zrušení viny i trestu jako úkonu spravedlnosti. Vláda smrti je přemožena. Vánoční Glória přechází ve Velikonoční Aleluja. I ty se můžeš připojit ke Štěpánově modlitbě za ty, kteří Ti ubližují a vyprosit jim účast na Božím milosrdenství. " Pane, nepřičítej jim tento hřích." Sk 7,60


Slavnost Narození Páně      "Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem." Tit 2, 11 Víra je nezasložená milost. Je to dar od Boha, který neslouží jen těm, kterým byl dán, ale všem potřebným. Pacient se nemusí vždy setkat s lékařem, stačí, když mu sestra  nebo bratr doručí patřičný lék. Prorok Izaiáš dal tomuto léku jméno Emanuel: "Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán..." Iz 9, 5 

4. neděle adventní  "Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni."
Žalm 80 Ohlášení  Božího vtělení dává lidstvu naději, že vše může být obnoveno k nové podobě a dokonalosti. K dosažení uvědomělé účasti na díle dějin spásy. Toto je finále adventu a navázání spolupráce člověka s Bohem. Ježíš to vyjadřuje slovy: " Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy. " Žid 10, 5-10 

3. neděle adventní" Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst." Iz 61,1 Jak může Boží Syn obohatit chudé? Svou svobodou od závislosti na moci, slávě a majetku. Svatý Pavel v listě Koriňtanům píše: "Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoliv byl bohatý, stal se pro  vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby." 2 Kor 8,9

Vánoce bez živého smrčku či borovičky?  
      / aneb výzva pro sedm statečných /                                        

     Opět jsou před námi Vánoce, svátky našich dětí. Svým rodičům již jejich ratolesti jistě doručily dopisy Ježíškovi s obsáhlým seznamem očekávaných dárků. Oni musí tuto nebeskou poštu svých miláčků předat „ nahoru“ ke schválení a také často zredukovat nepřiměřené nároky dle zásluh a též solventnosti rodinného rozpočtu. K neodmyslitelné dekoraci štědrovečerního stolování s tradičně postním kaprem, který svými kůstkami má oddálit rozbalování dárků a tak zvýšit již tak napínavé očekávání, patří mnoha sladkými dobrotami ověšený vánoční stromek. Jeho smolná vůně a zelené jehličí má trochu suplovat krajinu za městem Betlémem, kde se Boží dítko v chudé stáji narodilo. Průběh letošního roku s deficitem vláhy a zvýšenými teplotami však vyvolal invazi kůrovce a tomu plošně začal podléhat právě smrk a bohužel ho následuje i podobně zranitelná borovice. A my stojíme před otázkou, kterou se dosud zabývali jen nejhorlivější ochránci přírody. Budeme lpět na tradici živého vánočního smrku či borovice, nebo se spokojíme s umělým? Sice nerad, ale přimlouvám se za ten umělý. Jde o symbolický projev naší úcty k přírodě a také jako výchovný prvek v rámci ekologie. / Smrky sice – podle nejhoršího scénáře - uschnou tak i tak, ale nemusíme se stát jejich hrobaři i my./ Ostatně naše vánoce nabízejí dostatek radosti a potěchy; tato malá újma je nemůže zastínit. Děti budou stejně více hledět na nové tablety, notebooky a mobily. Zda je při tom jako kulisa strom živý nebo umělý, toho si zřejmě ani nevšimnou. Možná dokonce mnozí tuto změnu přivítají, protože nebudou muset uklízet stále padající jehličí. Tradiční vánoční svíčky i s prskavkami je možné umístit na více ramenný svícen z kovu ve tvaru židovské menory na nehořlavé podložce či nerez pod tácu. / Ježíš byl původem Žid a stal se svým narozením Světlem pro všechny národy./ Evangelista Jan o této události v první kapitole napsal: „ Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh… V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila...Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi...“ Jan 1, 1-18 Světlo má proto o vánocích svou duchovní symboliku a má do temnot světa ohlašovat trvalou naději v zrození Ježíše Krista.

Vhodnou přípravou dětí na Vánoce je od první adventní neděle začít malovat, stavět nebo vystřihovat všechny aktéry betlémské události: Pastýře s ovečkami, stáj s oslem a volkem, Svatou rodinu se zářivou kometou, Tříkrálové poselstvo, kulisu městečka Betléma atd. Nakonec hlavním tématem Vánoc je přece dávný příběh Kristova narození s koledováním u jesliček a třemi králi z Východu. Bez oslavy  Kristova narození by dárky a dárečky postrádaly ústřední a podstatný důvod naší radosti, který zvěstujeme písní: Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám radujme se: Nám, nám, narodil se.

    Boží Slovo stalo tělem, aby přebývalo mezi námi. Proto od této nejvýznamnější události od stvoření světa počítáme i náš letopočet. Kde je slaveno vtělení Boží Lásky na zemi, tam roste jeho království.

                                                                                                                             o. Josef


Duchu Svatý, vroucně prosíme, doplň, co nám chybí, obnov, co zchátralo, ať jsme opět Svatými chrámy tvé přítomnosti - či alespoň skromnými kapličkami.


2.neděle adventní- C   "Hospodin s námi udělal velikou věc, naplnila nás radost." Žalm 126, 3 Kdosi, kdysi pronesl moudrou výzvu: "Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže. " Bůh nám dal svobodu volby, ale zároveň definoval, co je pro nás dobré a nebo zlé. Chtěl nás  uchránit před následky zla, abychom je ve své slepotě
a nevědomosti netestovali jako dobro. Bez naší bdělosti a vstřícnosti nám však Bůh může  pomáhat jen omezeně, tj. spíše s léčbou utrpěných zranění v důsledku naší neposlušností. Proto je advent výzvou k uznání naší svévole a zároveň k návratu k našemu Bohu, který uzdravuje i ty jimž puká srdce. " Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! " Lk 3, 1-6.

1.neděl adventní - C     "Bratři! Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc  a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám." 1 Sol 3, 12.
Očekávání obnovy světa a jeho přeměňování v Boží království je důvodem naší důvěry ve smysl života v radosti i bolesti, mládí i stáří, ve zdraví i nemoci v žítí i umírání. V Ježíši Kristu nám byl dán návod, jak máme žít dny všední i sváteční a před čím se máme chránit. " Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi..." Lk 21, 34 - 36

Slavnost Krista Krále
"Ano, já jsem král." "Moje království není z tohoto světa." Jan 18, 33b - 37
Volby politiků do státní správy jsou poznamený populismem a trafikami. Boží vláda těmito neduhy zatížena není. Hlásá nadčasovou moudrost Boží a dává všem lidem jistotu neomylnosti. Za jakou cenu? Za cenu pravdy. Ta se nedá odhlasovat většinou a staví každého člověka před zásadní životní volbu - buď ji přijmout a nebo odmítnout. Každé rozhodnutí má své své následky. "Já jsem se proto narodil s proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy slyší můj hlas." Jan 18, 37b Na Pilátovu skepsi, která nastoluje téma relativizmu - což je znamení  každé doby - můžeme dát jednoznačnou odpověď. Pravda je vtělená Láska Boží.

33.neděle v mezidobí: Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka." Lk 21,36 Tak, jako je Kristus po pravici Otcově ve slávě nebe , tak máme i my máme být " pravou rukou" Syna člověka. Věčnost začíná již dnes. Vstupní modlitba z dnešní neděle nám připomína, že pravé štěstí člověka je v tom, že může být uvědomělým Božím spolupracovníkem. Proto služba Bohu  není odcizením se  našemu JÁ, ale nejlepším naplněním svobody člověka. Žalm 16,1 " Ochraň, mě Bože, neboť se utíkám k tobě."

32.neděle v mezidobí: Blahoslaveni chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království." Mt 5, 3 Duši nelze nasytit z tohoto světa, ale jen dary z nebe. Boží svět je možné obsáhnout jen tehdy, kdy jej nevyměníme za mísu čočovice jako Ezau, Jakubv bratr. Papež František nedávno řekl, že co  nejsme ochotni darovat, toho jsme otroky. Jen osvobozený člověk je disponovaný pro  bohatství, které nepomíjí. Co jsme obětovali s lásky k Bohu a bližním, to se proměnuje milostí nebe v pozemký dar radosti a pokoje.  " Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás sídlí Boží Duch?" 1 Kor 3,17

31.neděle v mezidobí: " Nejsi daleko od Božího království." Mk 12, 34 Mezi teorií a praxí je velký rozdíl. Vědomosti jsou důležité, ale ještě významnější je realita. Pán  Ježíš takto dokonce posuzuje i pravdivost víry. Na adresu všech teoretiků říká:
 "Víra bez skutků je mrtvá." nebo "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu." Jan 14, 23 Boží království v nás a mezi námi je proto dílem Lásky Boží, vtěleného Slova a síly Ducha Svatého.

Hřbitovy - místa loučení i setkávání                                                            listopad 2018

    Dušičkový čas je opět tady a zve nás k návštěvě hřbitovů, míst posledního pozemského zastavení našich drahých blízkých. Ten náš, jemnický vás překvapí hned, když vstoupíte. Během poslední doby prošel ve své nejstarší části náročnou úpravou. Již letitý, zvětralý a neupravený povrch hlavní přístupové cesty se rada a správa města rozhodla nahradit žulovou dlažbou. Současně byla také naplánována realizace vnějšího nasvětlení kostela sv. Jakuba a jeho románské věže. Děkujeme za tento počin k zvelebení tohoto pietního místa. Těšíme se, že záhy dojde i na obnovu dalších hřbitovních cest a propojení mezi jednotlivými hroby. A co je nyní před námi?

          Dušičková pobožnost, která navazuje na večerní mši sv. v pátek 2.listopadu 2018 v 18,00. Letos se bude konat jako obvykle u dolního kříže, ale již na nově vydlážděném prostranství. Celý hřbitov je v této době osvícen mnoha lampičkami či svícemi a také bohatě vyzdoben pestrými květy podzimu. Proto není ponurým ani strašidelným krchovem, ale spíš připomíná barvami rozsvícenou zahradu. Je místem, kde smrt ustupuje, aby ti, kteří žijí ve vzpomínkách živých se alespoň na chvíli vrátili zpět. Toto zdánlivě neviditelné společenství tak propojuje minulost s přítomnosti. Proto se mylně říká: „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Vždyť životní příběhy našich drahých neumírají, ale jsou stále živé, zachovávají se v našich vzpomínkách i životech. Kdo byl milován, není zapomenut – je často napsáno zlatými písmeny na pomnících našich zesnulých. Starobylé označení hřbitova mělo v minulosti název: „Svaté pole“. Pojmenování bylo dle výroku z Bible:“ Amen, amen pravím Vám: Nepadne-li pšeničné zrno do země a nezemře zůstane samo. Zemře-li však přinese mnohý užitek.“ Jan 12,24. Toto křesťanské označení mělo připomínat, že tak, jak se setbou nepohřbívá zrno, aby zaniklo, ale vydalo klas, tak ani pohřeb člověka nemá znamenat konec žití lidského JÁ, ale pouze změnu stavu – oddělení duše od těla. V obřadu rozloučení, který se koná při pohřbu nad otevřeným hrobem proto při spouštění rakve do země zaznívají slova kněze: „Přijmi země, co tvého jest, přijmi Bůh, což jeho jest. Tělo ze země je stvořeno, duše shůry je vdechnuta.“ Bolestné rozloučení s našimi se proto týká jejich fyzické - tělesné přítomnosti mezi námi a daném čase. Jejich ontologické bytí je však víc než pouhá existence živé hmoty. Proto Ježíš prohlašuje nad hrobem svého přítele Lazara: „ Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11, 25 – 26 Ježíš Kristus proto také nazývá smrt těla pouhým spánkem. Z toho pak někteří mylně usoudili, že duše zůstává i po smrti s tělem v místě hrobu, kde očekává vzkříšení. My ale věříme v nebeské společenství svatých /communio sanctorum/ - církev vítěznou a to si připomínáme o Slavnosti všech svatých prvního listopadu. Naopak druhého listopadu se modlíme za duše věrně zemřelých jinak řečeno za církev trpící - to jsou duše „mezi“ zemí a nebem - v očistci. Za ty prosíme, aby jim milosrdný Bůh pomohl dosáhnout minima svatosti potřebné pro věčný život v jeho přítomnosti a slávě všech svatých v nebi.

    Dějiny Země i vesmíru nemají končit kosmickou katastrofou, ale novým stvořením. Dovršení celého Univerza má zjevit dílo vykoupení a spásy, které Bůh – Otec zviditelnil na svém Synu Ježíši Kristu. Proto každý kříž s Kristovým tělem /latinsky Krucifix/ nám má připomínat, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3,16 Proto stojí mnohé kříže na křižovatkách cest - kdy se člověk rozhoduje, kterou se dát – zvolit dobro či zlo? Stejně tak se staví kříž při zřizování či rozšiřování hřbitova, kde má člověk poslední možnost volby mezi zemí a nebem. Jemnický hřbitov má proto takové kříže již dva a ten třetí při jeho posledním rozšíření dosud postaven nebyl. Pokaždé když míjíme tento symbol Boží odpouštějící lásky máme možnost vyslovit: “ Pozdraven buď Svatý kříž na němž umřel Pán Ježíš; pozdravuj ho duše má, abys byla spasena.“

Dušičkový čas je také provázen naléhavou výzvou: „Na dušičky vzpomínejte z očistce jim pomáhejte, budou na nás vzpomínat, až my budeme umírat.“

                                                                                                                               o. Josef


30. neděle v mezidobí: " Jdi, tvá víra tě zachránila!" Mk 10, 46-52 Slepec z Jericha, Timaiův syn Bartimaios, prosí Ježíše o pomocChce vidět. Tak máme volat i my, aby se nám vždy dostalo vnitřního vidění - víry. Jen tak můžeme rozlišovat dobro od zla a přejímat od Boha i to, co nám nevoní a nebo je těžké. " Buď dobré mysli, vstaň, volá tě.!"  Mk 10, 46-52

29. neděle v mezidobí: "Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. Žl 33,22
Bůh zjevil svou přítomnost ve svém Synu Ježíši Kristu. Každému člověku tak nabízí možnost dosáhnou jednoty v jeho synovství skrze dílo milosti a tím je přijetí evangelia s odpuštěním hříchů. / Růženec Světla: Hlásal  evangelium a vyzýval k pokání. Nikdo neučiní svůj život naplněným a dovršeným bez účasti na  Kristově Duchu." Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti..." Žid 4, 14-16

28.neděle v mezidobí: " Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Mk 10, 17-27 Přes šatnu hřbitova, kde končí pozemská cesta každého člověka,  neprojde nic neprocleného, tj.,  co jsme nerozdali již za života. Aťpán či kmán, jsou si najednou rovni a pokojně spočívají  vedle sebe. Papež František nedávno řekl:" Rubáš nemá žádné kapsy". /Ví vůbec naše mládež, co je to rubáš?/ Mít poklad v nebi je víc, než oplývat pozemskými statky."Blahoslaveni chudí v duchu, neboť jejich  je nebeské království." Mt 5,3"

27.neděle v mezidobí: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království." Mk 10,2-12 Ježíšova slova jsou adresována nejenom apoštolům, ale především rodičům dětí. Každé počaté dítě je adeptem věčnosti a Bůh je probudil skrze lásku rodičů k věčnému životu v nebi. Těm, dětem, kterým nebylo dopřáno se narodit pro život na zemi je umožněn život v nebi a rodiče mají naději, že se s nimi - už bez výčitek - mohou jednou setkat a obejmout v nebi. "Varujte se , abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.  Mt 18,1-5.10


26. neděle v mezidobí: "Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou." Jan 17,17b  Svým pravdivým myšlením, slovy i skutky se posvěcují všichni, kdo jednají podle svého svědomí a tak konají dobro. Nenahraditelným projevem pravdy je však samotné vtělené Boží slovo. Jeho přítomnost se zjevila v Ježíši Kristu a pokračuje dílem milosti v církvi a skrze církev okysličuje celý svět napříč  všemi generacemi. "Kdo není proti nám je s námi." Mk 9, 38

Svatá Anna Samatřetí                                                                                       9/18

    Kaple sv. Anny s po dlouhém čase „oblékla“ do nového šatu. Velice ji to vedle sv. Víta sluší a každý kolemjdoucí je určitě rád, že nemusí odvracet tvář jinam a může ji alespoň letmým pohledem pozdravit. Díky, že město na její opravu našlo finanční prostředky. Možná si řeknete: Proč udržovat na první pohled nefunkční stavbu? Odpověď na tuto otázku má více důvodů. První je historický. Dějiny našeho města mají svou chronologickou paměť a ta je demonstrována dochovanými památkami. Papež František nedávno řekl: „Národ bez paměti je národem bez budoucnosti.“ Ano, řeka oddělená od pramene vyschne... Proto se píšou dějiny, zřizují a udržují vlastivědná muzea, vedou kroniky, aby budoucí generace lidí objevily a docenily hodnotu všeho, co tvoří jejich historii, jejich kořeny. Z minulosti se sice žít nedá, ale bez jejího poznání se opakují chyby – často draze zaplacené - a nákladně se objevuje mnohé již dávno vymyšlené. Druhým důvodem může být i snaha nabídnout prázdninovým návštěvníkům co nejvíce informací a zajímavých památek k shlédnutí. To však není třeba ani připomínat. Vedení města v tomto směru pro atraktivnost Jemnice již mnohé podniklo. Např. zřízením poznávacích okruhů královny Elišky, sv. Jakuba, sv. Víta. a velice kvalitním vybavením Infocentra. Taktéž historická slavnost Barchan je dobrým zviditelněním a pozvánkou k návštěvě. Dalším důvodem, proč zachovat právě tuto jednoduchou kapli, je nadčasová významnost svaté Anny jako matky. Smyslem mateřství je život dětem nejen předávat, ale i formovat a vzdělávat. Biblická postava Ježíšovy matky je trvalou připomínkou i výzvou k zodpovědné péči o nastupující generace. Je také vzorem všem našim babičkám, aby zaskakovaly za zaměstnané rodiče v každé jejich absenci nebo jinak řečeno, když je potřeba. Nadarmo není naše zmiňovaná světice často zobrazovaná jako babička s dcerou a vnoučetem. Starala se totiž nejen o svou dceru Pannu Marii, ale i o jejího syna Ježíše Krista. Proto je někdy nazývána jako svatá Anna Samatřetí. Jeden z takových sochařských výjevů můžete vidět při cestě na ulici Lipová směrem k Motorpalu. Nachází se na vyvýšeném místě před kostelíkem sv.Víta Je od ní krásný výhled na město s dominantou farního kostela sv. Stanislava a severní části Základní školy. Zvláště při silnici od Želetavy jsou tyto „Jemnické Hradčany“ zmenšenou variantou těch pražských. Ale vraťme se k vychovatelce dvou generací, svaté Anně. Může být také vzorem a povzbuzením pro mnohé rodiče v otázce předávání víry dětem. Má-li totiž být víra oporou člověka, je třeba ji od základů budovat. Hlavní zodpovědnost v této oblasti sice záleží na rodičích, ale do procesu výchovy a vzdělání v otázkách duchovní formace jsou také začleněni prarodiče a zvláště kmotři, kteří se při křtu stali spoluzodpovědnými za jejich postoje v dospívání i dospělosti. Také výuka náboženství může posílit proces duchovního probouzení. Proto využijte nabízenou pomoc a povzbuďte své ratolesti k účasti. Budou možná protestovat, ale dobré věci je třeba prosazovat, i když se nelíbí. Názory tzv. Většiny, to že současný svět už má jiné priority a výmluvy na jiné či nestíhatelné kroužky před Bohem neobstojí. V příloze je návrh hodin náboženství na ZŠ, seznamy k zapsání do první až deváté třídy jsou ve farním kostele u křtitelnice.

                                                                                                                                    o. josef                                                                                                                              


25.neděle v mezidobí: "Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista." 2 Sol 2,14 Jakou nádhernou přítomnost Boha můžeme v sobě probouzet každý den: Od rána do večera a od večera do rána - v úspěchu i prohře, radosti i smutku, ve zdraví i nemoci, v mládí i stáří, v životě i v umírání. 
"Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré." Žalm 54, 6 a 8

24.neděle v mezidobí: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe..." Mk 8, 27n Oslabení našich lidských tužeb a povýšení Božích skutků v nás vede k plnosti života. Naopak dominance našeho ega jej zpolšťuje a tím nenaplňuje. Jinak řečeno duchovní život nemůže suplovat život podle těla. "Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho." Mk 8, 27n.

23.neděle v mezidobí: " A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně." Mk 4, 23 Kdo je blízko Kristu, ten mu stále naslouchá a je ochotný vzdávat Bohu chválu. Je také schopen akceptovat i bolestné události bez pohoršení nad Bohem. Vidí totiž i v kříži slávu odpuštějící Boží Lásky. Všeho dočasu - Kristus vítězí, kraluje a vládne všem. " Duše má, chval Hospodina." Žalm 146

Kde domov můj…

Oslava sta let trvání naší republiky bude letos probíhat v mnoha podobách. Musíme se však obejít bez živých pamětníků a spolehnout se na materiály písemné nebo jinak dokumentované.

Také nejeden malíř, hudební skladatel či spisovatel si nenechal ujít téma rodné země a vtělil obraz naší vlasti do svého díla. Jedním takovým dokladem je i Symfonická báseň „Má vlast“ od Bedřicha Smetany. Vykresluje krásu naší krajiny tak, jak se mu jevila v devatenáctém století. Jsou v ní jmenována významná místa naší historie. Nejvíce informací nám pak nabídnou projevy a články politiků a to zvláště od roku 1918, kdy se začala psát nová kapitola naší země pod názvem Československo.

Rozpad Rakousko-Uherské monarchie a vznik nových státních útvarů v srdci Evropy se obešel bez válečného násilí a byl dílem náročné diplomacie T. G. Masaryka a jeho stejně smýšlejících současníků. Češi společně se Slováky, Poláci a Maďaři se rozhodli vytvářet své vlastní dějiny. Naše mladá republika si své samostatnosti užila jen dvacet let. Přišla okupace ze strany západního souseda a následovalo područí z východu, které trvalo půl století. Pak přišla federace a následně došlo k rozdělení státu na Česko a Slovensko. V současnosti jsme stále Českou republikou, ale také jedním ze států Evropské unie.

To je hrubý výčet změn, které nastaly během uplynulých sta let. A kolik jich bude následovat? Kdo ví? Položme si však otázku: Co je základem každého státu? Jedním slovem: rodina. Právě ona vytváří jistotu domova a je podmnožinou vlasti a každého národa. Bez její tradiční podoby by se každá společnost ocitla v chaosu a vydala se na cestu totální zkázy. Historie kdysi vyspělých civilizací nás o tom dostatečně poučují. Proto je úkolem každého státu bdít nad rodinami a domovy svých občanů a maximálně přispívat k jejich stabilitě. Kardinál Dominik Duka v tomto duchu již mnohokrát naléhal na vládnoucí elity naší země a vyzýval je k ochraně práv pro rodiny, děti a jejich domovy.

Také papež František při návštěvách různých zemí světa i pravidelných promluvách nikdy nezapomíná tzv. lobovat za péči vlád o rodiny. Tradiční rodina se totiž nedá nahradit žádnou pěstounskou péčí. Děti nepřicházejí na svět ze zkumavky, ale rodí se z lásky manželů a tu potřebují zakoušet takřka dvacet let. Jejich prvním útočištěm je po devět měsíců lůno maminky a bezpečí v péči tatínka. Bez zázemí domova se nacházejí jen bezdomovci se smutným osudem samoty a bídy. Naštěstí podle poslední zprávy Statistického úřadu z 15.9.2018 stále více mladých párů vstupuje do manželského svazku a vytváří tradiční formu rodiny. Je to dobrý signál pro dosud nepříznivý vývoj porodnosti nejen u nás, ale i v celé Evropě. Významní politici totiž pracují – dle vyjádření jednoho z nich - patnáct hodin denně a na děti a rodinu nemají čas. Tím nezískávají osobní zkušenost domova a jejich rozhodování o věcech veřejných je tímto špatným životním stylem těžce dotčeno. Není nad spořádaný manželský život dle tradiční, přirozené koncepce.

Mami, to první sladké slovo, které jsem nedávno slyšel při křtu dítěte, je objevováním světa, kde se žije v lásce, kde domov je domovem a milující rodiče jeho jistotou.

Papež František v posynodální apoštolské exhortaci Amoris laetitia (Radost z lásky) v 88. článku píše:ska žitá v rodinách je ustavičnou silou pro život církve”. Sjednocující cíl manželství je trvalou výzvou k růstu a k prohlubování této lásky. Při svém spojení z lásky zakoušejí manželé krásu otcovství a mateřství; sdílejí plány a námahu, touhy a starosti; učí se vzájemné péči a oboustrannému odpuštění. V této lásce prožívají své šťastné chvíle a podporují se v obtížných úsecích své životní historie. Krása vzájemného a nezištného daru, radost z rodícího se života a láskyplná péče o všechny členy, od malých po staré, jsou některými z plodů, jež činí odpověď na povolání rodiny jedinečnou a nenahraditelnou“, jak pro církev, tak pro celou společnost. Kde je rodina, tam je domov. Proto v proměnách naší vlasti, Evropy i světa je proto rodina jedinou trvalou jistotou lásky a pokojného soužití.

                                                                                                             o. Josef


22. neděle v mezidobí: "Buďte vnímaví pro slovo, které je do vás vloženo jako semeno a může zachránit vaší duši. Jak 1,17n Bez vláhy není úrody na poli, ani ovoce v zahradě. Stejné je to i s Boží setbou v nás. Jen Duch Svatý  probouzí a dává růst všemu, co Bůh v našem životě chce vykonat. Proto je důležité být pevně spojeni se svým Stvořitelem a neustále korigovat naše plány s Božími. Ježíš varuje všechny před svévolí. " Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského." Mk 8,14

21. neděle v mezidobí: "Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu." Ef 5,21
Východiském všech vztahů  mezi lidmi a zvláště v manželství je víra v důstojnost každého člověka - nositele Kristova života a a bytí.  Bez uplatnění víry je člověk často degradován pouze na živou  existenci a  jeho zrození pak na dílo náhody. Jaderný fyzik Albert Einstein kdysi prohlásil: "Buď je Bůh a pak je vše zázrak a nebo Bůh není a pak je vše náhoda. Co k tomu dodat?" Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům." Jos 24, 15

20.neděle v mezidobí: "Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem." Ef 5,15-20 Touha po naplnění života je neuhasitelná
a nelze ji oklamat. Duše bez Ducha Svatého trpí prázdnotou. Ježíš nás zve k učednictví, abychom okoušeli jeho život a marně  nehledali nasycení ve světě pomíjejícnosti.  "Okuste a viste, jak je Hospodin dobrý." Žalm 34, 9a

19. neděle v mezidobí: "Vstaň a jez." 1 Král 19, 4-8 Únava je známkou aktivity, ale též i malomyslnosti. Obojí nám pomáhá zdolávat Boží slovo a Eucharistie. Každá neděle nabízí možnosti k odpočinku a posily pro duši, mysl i tělo. "Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Jan, 6, 51

18. neděle v mezidobí: "Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte se v člověka nového..." Ef 4, 17. 20 - 24 Ponořování se do křtu je proces, který není snadné dokončit v čase pozemského života. Dosáhli toho jen svatí a světice.
" V křest mám být ponořen a jak je mi úzko než bude vykonán..." ...řekl Ježíš.

17. neděle v mezidobí: "Jedno tělo, jeden Pán, jedna víra, jeden křest" Ef 4,1 -6  
Pozvání do církve je zvěstováno skrze hlásání dobré zprávy- evangelia a pokračuje ve společenství pokřtěných.
 
16. neděle v mezidobí: "...byli jako ovce bez pastýře..."  Mk 6,30 - 34 Ovčinec je dílo pastýře, tak jako církev je dílo Ježíše Krista. Církev je třeba chápat jako spole- čenství. Nikdo pak nejde životem sám a nemusí spolehát jen na své síly. Je však mnoho gurů - rádoby vůdců druhých, ale jen jediný může o sobě řící: "Já jsem dobrý Pastýř".

    V neděli 12.8. 2018 jste zváni na poutní slavnost v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Rancířově. Bohoslužba začíná výjimečně ve 14,30. /Jinak bývá během roku v 16,30./ Kromě zvuku opravených varhan a sólového zpěvu se můžete též seznámit s nově restaurovanými obrazy Křížové cesty. Jejich autorem je jemnický rodák Fr. Mayorhofer a jsou datovány rokem 1856. Obnovu čtrnácti výjevů Ježíšovy cesty na Kalvárii realizovala akademická malířka Eva Kolmanová. Probuzená krása zašlých barev je tak podmanivá, že nechtěně oslabuje líčenou tragedii Kristova umučení. Je dalším důvodem k návštěvě rokokového interiéru zmíněného chrámu. Pozn. Zvenku sice kostel vypadá nic moc, ale zato uvnitř Vás vezme za srdce a zatají dech…

        Patrocinium sv.Jakuba St. je poslední srpnovou neděli po svátku sv. Bartoloměje /24.8./ 26. 8.2018.

     Během mše sv. v 11,15 si připomeneme zasvěcení původního farního kostela v Jemnici – Podolí památce apoštola sv. Jakuba Staršího. Stavba stojí na místě původní románské rotundy. O její dávné existenci vypovídá dodnes zachovalá kamenná věž se šindelovou střechou. Současná podoba kostela byla prodloužena přístavbou gotického presbytáře. V důsledku této stavební úpravy byl závěr lodi vysunut východním směrem až na samotný okraj svahu. Bohužel tato část Podolí - včetně hřbitova - je na vlhkem proměnlivé jílovici. / Jíl se tu kdysi těžil i na výrobu střešní krytiny./ V důsledku nestabilního podloží byl kostel před padesáti lety stahován ocelovými kleštinami a tak staticky zajišťován. Nyní je v polovině kněžiště opět souvislá puklina ve zdivu, klenbě i dlažbě. Kostel v Podolí není tedy oním – biblicky řečeno – domem na skále. Není sice ani na písku, ale na stejně nepevném základě, jakým je právě jíl. Skála se nachází teprve v hloubce devíti metrů. Základová „peřina“, která půl tisíciletí spolehlivě držela, však v důsledku dlouhodobého vláhového deficitu ztrácí svůj původní objem a soudržnost. Každá rada, jak tento neutěšený stav změnit, je drahá a drahé bude i řešení opravy.

    Také život člověka je stavbou, která má své rozměry: délku, obsah a perspektivu. Biologická délka našeho žití je nastavena již od narození a „když nám svíčka dohoří,“ končíme. Do délky našho  žití se však promítají i další faktory: styl života, strava, psychika, duševní a duchovní aktivita, vnější okolnosti apod. Obsah života je dán v první řadě výchovou v rodině a následně našimi postoji v různých situacích. A jaká perspektiva je pro člověka od Boha připravena? Stručně řečeno: Život věčný ve vzkříšeném Kristu. Tento Stvořitelův plán byl ohlášen proroky a zjeven v Božím Synu. On je tou skálou, kterou je třeba dosáhnout, k ní se prokopat, o ni se opírat každý den. Písku a blátíčku se přitom asi nevyhneme, ale můžeme si být jisti, že naše bytí i žití má hluboký smysl samo o sobě a zároveň je koncipováno v jednotě s druhými. Žádný počatý člověk není pouhou nahodilou existencí, ale má garantován důstojný rozměr a obsah života v každém věku i stavu. Nemusíme proto nikdy zpochybňovat svou osobnost, pohlavnost, nadání atd. Stejně tak fakt, že manželství od nepaměti tvoří láska muže a ženy a rodinu děti čapí nebo vraní, - to je fundament pro každou společnost a zachování lidského rodu. Podle programu Božího království není smysl našeho žití definován úspěchy a slávou, mocí, zdravím či vzděláním, ale skutečností, že jsme stvořeni k obrazu Božímu. Tak nám ho zviditelnil svým narozením i životem, smrtí i vzkříšením, náš Pán Ježíš Kristus.

    Apoštol národů, svatý Pavel, o něm v listě Filipanům 2,5 -11 píše: „ Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.; ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k s mrti, a to k smrti na kříži.“

    V listě Korinťanům stejný autor 2 Kor. 8,9 napsal: „ Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: On, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.“

   S touto dobrou zprávou a nádhernou perspektivou prožívejte své dny - všední i sváteční, dny radosti i žalosti, dny ve zdraví i nemoci, v žití i ve smrti. Kristův pokoj ať je s vámi se všemi.   o.Josef


15. neděle: "Vydali se na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit." Mk 6, 7-13
Historie se opakuje. Další a další učedníci Krista se bez peněz a zpátečního lístku vydávají do všech světových stran. Zadarmo dostali, zadarmo nabízejí dar pokoje. Jejich jistota je v Božích rukou a pokrmem plnění jeho vůle. Kdo je přijímá, otevírá své srdce i dům samotnému Kristu. "Hle, stojím u tvých dveří...".

14. neděle: "Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil;" Ez 2, 2 Evangelizace je nekonečný proces, který je třeba realizovat stále znovu a znovu v každé další generaci. Nelze totiž katechizovat ty, kteří se pro Krista dobrovolně nerozhodli. Bez následování Krista se náboženské vědomosti neopírají o víru, ale jen o rozum. Misie sv. Cyrila a Metoděje v naší vlasti se uskutečńovala mocí Boží: " Vešla do mě síla a postavila mě na nohy." Ez 2,2
 
13. neděle: Nesmrtelnost člověka se v první řadě týká našeho bytí - naší duše - našeho JÁ. Věčný život proto nemůžeme odsouvat až po smrti těla, ale máme VĚČNOST žít každý den. " Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí." Mdr 1,13

24.6. - 12. neděle v mezidobí - Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
     Nelze s vděčností nevzpomínat na ty, kteří nás nasměrovali ke Kristu. Jsou to především naši rodiče a ostatní blízcí. Oni byli tím nepřehlédnutelným "hlasem" a díky
jejich svědectví jsme se znovu narodili z vody a Ducha Svatého k novému životu v Duchu a Pravdě s perspektivou věčnosti. Na otázku mnohých: "Co z toho dítěte bude?" nám dali odpověď výchovou, vzděláním a osobním příkladem. Předáním víry nám pak též dali i úkol: Po příkladu sv.Jana  připravovat cestu Pánu, aby i druzí mohli žít v plnosti Jeho radosti a pokoje.

17.6. - 11. neděle v mezidobí - Svatovítská pouť                                                                           

    Oslava Patrocinia sv.Víta v kostelíku u Kapistránské lípy bude letos 17.června. Mše sv. jsou dvě: první v 8,00 a druhá v 10,00. Účast na „desáté“ slíbil Mgr. Marian Rudolf Kosík, OPrem., t.č. novoříšský opat. Celebrovat zde nebude poprvé, a tak se už nyní můžete těšit na jeho povzbudivá slova.

Pro osvěžení paměti bych vám chtěl připomenout, co v roce 2012 napsaly o historii kláštera a kostelíka sv.Víta archivní výzkumnice Mgr. Zuzana Křenková a Mgr. Vladislava Říhová, Ph.D.

Klášter františkánů - observantů v Jemnici byl v založen jemnickými zástavními bratry z Lichtenburku v roce 1455. V září toho roku byla bratrům olomouckým biskupem Bohušem předána stará kaple sv.Víta na pahorku nad městem“. / zvaném Javorový vrch/

     Od té doby se začala psát bohatá a též někdy velmi pohnutá historie tohoto místa. Mimochodem význam obnovené svatyně podpořil i Odpustkový list papeže Klimenta X. ( 29.5.1671 ) pro věřící, kteří navštíví kostel sv. Víta v Jemnici – což možná nemá ani svatovítská katedrála v Praze. Ale pojďme dále a nahlédněme do interiéru chrámu. Protože v čase psaní tohoto článku jsme v první třetině měsíce května, rád bych Vás chtěl seznámit s tématickou freskou na jeho severní zdi nazývanou Corona Beatissime Virginis Marie. Jde o středověkou „data-projekci“, která obsahuje podklady pro výchovnou a vzdělávací péči. Originál této rozměrné malby - jak vypátraly již zmíněné dvě pracovnice – se nachází v konventu františkánů - observantů v polské Vratislavi. Ústřední postavou je Panna Maria s Ježíškem v náručí a s pomyslnou korunou nad hlavou, složenu ze 49 medailonů. Mají barevné provedení o průměru asi čtyřiceti centimetrů a jsou řazeny po sedmi vedle sebe a těch řad je také nad sebou sedm. První zdola vypovídají o radostech Panny Marie, další o jejích bolestech. Další tvoří nebeské chóry a čtvrtá řada připomíná sedm hlavních hříchů - což jsou: pýcha, závist, hněv, lenost, smilstvo, nestřídmost a hrabivost. Pak následují ctnosti: pokora, láska k bližnímu, trpělivost, láska k Bohu, čistota, střídmost a chudoba. Předposlední řada představuje dary Ducha Svatého a úplně nahoře jsou osoby svěřené do péče Panny Marie. Celý výjev je však nevratně porušen v důsledku radikálních stavebních změn v celistvosti obvodové zdi. Pouze osm medailonů je zachováno vcelku a dva z poloviny. Ostatní jsou však doloženy - jak v obrazové podobě, tak i v popisné části středověké fresky. Připomínám, že kostelík je přístupný celé prázdniny, zájemci o tuto nedávno odkrytou výzdobu kostelíku se mohou v klidu podívat během komentované prohlídky.

Mariánský měsíc květen nabízí ještě dvě slavnosti:

První svaté přijímání je ve farním kostele sv. Stanislava dne 27.5.2018 v 9,15. Celý třetí ročník se děti připravovaly na tuto událost na ZŠ v Jemnici. Ježíšovým přáním je, aby rodiče usnadnili svým pokřtěným dětem poznání smyslu a cíle života a přijetím dalších svátostí pokročily v následování Krista. Proto je podmínku křtu dětí odůvodněná naděje /spes fundata/ na křesťanskou výchovu. Křesťanem se totiž člověk nerodí, ani nestává křtem, ale výchovou a vzděláním. Bez praktikování křesťanského životního stylu nelze totiž zakusit ovoce víry a naděje, lásky a pokoje. Dětem mohou dát rodiče život dvakrát. První probuzení je tělesné narození a děje se porodem, druhé probuzení – duchovní - se uskutečňuje předáváním víry. První život – pozemský - je ohraničený časem, druhý život je nebeský a upíná se k věčnosti. Apoštol Pavel o tom píše ve svém listě Galaťanům:

Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!“ Gal 5, 16.22.23a.25

Druhou událostí je slavnost Božího Těla ve čtvrtek 31.5. v kostelíku sv. Víta . Mše sv. bude navíc spojena s poslední májovou pobožností. Děvčata mohou přijít ve světlých šatech a stejně svátečně by měli být oblečeni chlapci. Křestní svíce a roušky však již nejsou třeba. Nezapomeňte však na zdravice Královně máje, Panně Marii, a také na košíčky s květy. Mariino mateřství nás vede ke Kristu a pomáhá nám, abychom se stále více stávali Božím Tělem – živým Tělem Kristovým – společenství těch, kteří se milují.    o. Josef Brychta, jemnický farář.


Cesta výš nejde skokem, ale krok za krokem. 
/Schody v olomouckém semináři - kdo tam bude z Jemnice první?/

"Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu."  */   Mk 2,28
     Křesťanská neděle - na rozdíl židovského sabatu - je oslavou Kristova vzkříšení a dnem odpočinku. Slovo víkend není biblickým pojmem; nerozlišuje den pracovní od svátečního. Ten, kdo nepracuje šest dnů  a nesvětí neděli, ten už převzal smýšlení světa a pohanský styl života. Pracovat v "potu tváře" znamená konat prospěšnou činnost. Může tím být i aktivní sport, úklid, učení apod. Středem neděle je naopak slavení Eucharistie, společný sváteční oběd, vycházka a návštěvy. Žádná štvanice na páse, plantáži, lese nebo na kole.     */ Bible tak nazývá židovský Sabat - sedmý den v týdnu.



Papež k 50. výročí neokatechumenátu:
Jedině církev, která se vzdává světa, dobře hlásá Pána
            5.5.2018 

Vatikán. „Děkuji Bohu a také vám, především těm, kdo vážili dlouhou cestu, aby tu mohli být. Děkuji za „ano“, které jste vyslovili a s nímž jste přijali Pánovo povolání žít evangelium a evangelizovat. A velký dík také těm, kdo před padesáti lety zahájili neokatechumenátní cestu.“  Tímto trojím poděkováním zahájil papež František promluvu k členům neokatechumenátního hnutí, kteří se sjeli do Říma k oslavám půl století od jeho vzniku. Svatý otec se s nimi setkal na pláních římského předměstí Tor Vergata.

František připomněl biblické významy čísla padesát: padesát dní čekali po vzkříšení učedníci na seslání Ducha svatého, ve starozákonní době byl každý padesátý rok jubilejní a přinášel osvobození zajatců a návrat zabavených majetků. Papež shromáždění vybídl, aby vztáhlo tyto významy na sebe v díkuvzdání:

Bylo by krásné, kdyby každý z vás řekl: Děkuji ti, Pane, protože jsi mne skutečně osvobodil, protože jsem v církvi našel svou rodinu, protože ve tvém křtu staré věci pominuly a nyní zakouším nový život (srov. 2 Kor 5,17) a protože skrze neokatechumenátní cestu jsi mi ukázal stezku k objevení vlídné Otcovy lásky.“


První májová v Rancířově                                                                                    1. 5. 2018

       Svátek práce – 1.květen - budeme letos slavit v úterý. Program pro rodiny s dětmi i ostatní účastníky začíná odpoledne ve 14,30 v kostele Panny Marie Nanebevzaté. Nejprve zazní básně nejmenších k poctě Královny máje a pak bude následovat zpěv Loretánských litanií. Vlastní mše svatá má formulář ze svátku svatého Josefa Dělníka. Po jejím ukončení se přesuneme na farní zahradu, kde je připraven program pro děti. Obsahuje rozmanité soutěže šikovnosti a testy vědomostí s biblickou a liturgickou tématikou. Také si lze na sousedním dvoře vyzkoušet jízdou na koních ze stáje pana Simandla z Jiratic. Koníci se svým doprovodem každoročně trpělivě snášejí střídání malých jezdců v sedle a během této „taxislužby“ zanechávají v zatravněné ploše poctivě vyšlapané kolečko. Pro nepřítomné může být druhý den velkou záhadou jeho původ a tajemný tvar snadno spojí se zastávkou ufa na farních humnech. I dospělí si farní odpoledne užijí po svém. Zvláště rodičům - při zabavení jejich ratolestí - přijde vhod příjemné jarní posezení s hudební kulisou a provoněné opékanými klobáskami nad podvečerním táborákem. Také pro stále žíznivé návštěvníky bude k dispozici dostatek různých nápojů. Jejich servis jistí ochotní dobrovolníci z budkovské restaurace Maják.

        Ale vraťme se ještě do rokokového chrámu Panny Marie Nanebevzaté, který je architektonickou a kulturní památkou České republiky. Kdo tuto mariánskou svatyni ještě neviděl na vlastní , tak velice zaváhal. / Bohoslužby se zde slaví každou neděli v 16,30./ Stavba chrámu prochází již dvě desítky let zásadní obnovou díky neúnavné péči rancířovského patriota, našeho pastoračního asistenta Josefa Krpouna. Díky úspěšně získávaným dotacím mohla časem zchátralá výbava interiéru opět výrazně prohlédnout. Zásluhou pracovníků slavonické kamenické huťě se jeho tři oltáře z umělého mramoru znovu dostaly do původní krásy. Z velké části byl takto obnoven hlavní sloupový oltář se sousoším Nejsvětější Trojice a dvěma sochami sv. Linharta a sv. Kateřiny, který je umístěný v půlkruhovém presbytáři. V jeho středu je umístěn obraz Nanebevzetí Panny Marie od Bartolomea Altmonteho. Další jeho díla jsou na bočních oltářích sv. Josefa a sv. Šebestiána. Po deseti letech byla též dokončena renovace barokních varhan. Jejich autorem je znojemský varhanář Ignác Florián Casparides. Varhany byly postaveny koncem roku 1764 a loňské žehnání ukončilo jejich dlouhé mlčení k radosti všech účastníků pravidelných nedělních bohoslužeb. Od té doby je nejvíce rozehrává nadšený externí varhaník Bac. Josef Hofbauer.

    Při prezentaci stavby je třeba též zmínit tzv. Premonstrátské nebe. Nachází se na klenbě kostela a zobrazuje světce a světice zmíněného řádu, který sídlí blízko za hranicemi v rakouském Gerasu. Jejich autorem je Jan Nepomuk Steiner, jihlavský rodák. Mimochodem povýšení pozemšťanů mezi anděly, kteří obsadili vrcholy pilastrů a ohraničují nebeskou říši, smí jen papež a jak víte, takovému aktu předchází velmi náročný kanonizační proces.

     Měsíc květen je protkán lidovou úctou k Matce Boží. Růženec z klokočí našich babiček nebo jeho současná zkrácená verze s deseti korálky se v měsíci máji opět více zahřívají. Tradiční tři tématické okruhy, které obsahují klíčové události Ježíšova: narození, smrti a oslavení, rozšířil papež Jan Pavel II. v závěru svého pontifikátu o další čtvrtý okruh s pětici modlitebních tajemství zaměřených na Kristovu veřejnou činnost. Tento růženec začíná Ježíšovým křtem v řece Jordánu, pokračuje prvním zázrakem v Káně Galilejské – ten se mimochodem udál na přímluvu jeho Matky, Panny Marie - pak následuje ohlašování evangelní zvěsti, která je spojena s výzvou k pokání a končí ustanovením Eucharistie po Ježíšově proměnění na hoře Tábor.


- před Lhoticemi

    Papež Jan Pavel II. dal této modlitbě název Růženec světla. Stalo se tak v roce 2014, o neděli Božího milosrdenství.

     Jak je důležitá modlitba, to si nejvíce uvědomíme v kritických situacích světa, např. při řádění přírodních živlů, či válek za hranicemi naší vlasti, kdy pocítíme svou bezmocnost, nebo při ohrožení života našich nejbližších či zdraví vlastní osoby. Bez víry se totiž musí člověk ve všem spoléhat jenom na sebe a nebo na své blízké. V pozemských jistotách je ale vždy daný a nepřekročitelný limit. Bůh nás však ujišťuje, že naše bytí je od samého počátku jeho darem a nabízí nám v životě svého Syna Ježíše Krista pomoc, abychom ve světle víry svěřenou hřivnu života docenili a naplnili. Současný papež František nazval při středeční audienci v římské aule Pavla VI., konané 11.4.2018, život člověka poutí víry. Modlitba růžence zobrazuje historii Božího zjevení a působení v čase a na událostech Ježíšova života nám pomáhá přijmout i naše osobní dějiny a prožívat je v jednotě s Božím Synem.

    Známý populární zpěvák Jiří Šlitr v písni - Po babičce klokočí - vyslovuje obavu ze samoty, smutku a strachu. Kdo však zrnka z klokočí navlékne na šňůrku po deseti a ke každému přidá Zdrávas, ten „hodí svou kotvu do nebe“ – jak říká P. Marián Kuffa, farář v slovenských Žalkovcích. Tak se modlitbou uchrání před utonutím v moři bouří života a s Hvězdou mořskou - Pannou Marií, zdolá vše, co ho souží a ohrožuje. Ona ho bezpečně nasměruje ke Kristu a doprovodí svou přímluvou do Božího přístavu pokoje. Nebojme se proto žádných temnot samoty, nemoci a smrti. Tím vším náš Pán prošel a je skrze společenství církve svým Svatým Duchem stále s námi přítomen.

      Ať moc Krista vzkříšeného je vaší nadějí a naplňuje Vás láskou, radostí a pokojem.

                                                                                                                              o. Josef


Vatikán 17.4.2018
Pravý prorok umí plakat nad lidem, který mu nenaslouchá – poznamenal papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Církev potřebuje, abychom všichni byli proroky,“ dodal v souvislosti s dnešním liturgickým čtením ze Skutků apoštolů (7,51-8,1a).


"Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte!"- řekl Ježíš svým učedníkům. My mezi ně patříme také a proto se máme dělit s druhými o to, co nám bylo svěřeno k správcovství. Radost z Kristova vzkříšení je také bohatstvím, které si nemáme nechat pro sebe. Evangelizace formou zpěvu, modliteb a svědectví - na ulici, náměstí, parku či křižovatkách cest je naší službou všem, ke kterým nás milosrdný Pán posílá.
 

Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Žalm 16,11a.
      Bůh nám zjevil tajemství svého života ve svém Synu Ježíši Kristu. On sám se  pro nás stává nejen ukazatelem, ale i samotnou cestou, pravdou a životem, kterou máme společně uskutečňovat. Když jeden podepírá druhého, jde se sice pomaleji, ale je jistota, že se jde k cíli bezpečně a i zvesela.


"Svý kroky rozezpívej, rozezpívej, rozezpívej, chválami..."


Velikonoční ples-ání 

     „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej znovu postavím!“ Jan 2,19 Velikonoce jsou každoroční oslavou této události. Ježíšův kříž je prázdný a jeho hrob taktéž. A andělé říkají plačícím ženám: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.“ Lk 24,5 Kristovo zmrtvýchvstání je tichým oslavením nového žití. Starý člověk zemřel a nový se zjevil. Pravda přemohla lež, láska nenávist a život smrt. Aby se toto všechno stalo, bylo třeba uvěřit, že je možné projít vodou křtu a v řece Jordánu, tak jako kdysi při přechodu Rudého moře, nechat utopit hřích ve všech jeho podobách. Bez naplnění této Paschy / tohoto přechodu/ není možné dosáhnou svobody v Zemi zaslíbené, což je předobraz samého Božího království na zemi i v nebi. Věčný život ve vzkříšeném Kristu je zkušeností těch, kteří ukřižovali svět v sobě a přešli do věčného bytí, aniž by okusili beznaděj a hořkost umírání. Už na zemi žijí život po životě, protože byli novým Mojžíšem – Kristem vyvedeni z moci faraona. On, ďábel, který vládne strachem ze smrti byl zbaven své moci. Jásavé velikonoční Aleluja je oslavou nové svobody v Kristu – věčného života. Obdržet tento oslavený život je možné jen na účet starého Adama. Aby se tak stalo, musí bohužel člověk dojít ke zklamání v tom, co mu slibovalo štěstí bez kříže a bez víry a činilo z něho otroka hříchu.

     Před časem vysílala Česká televize film s názvem Cena svobody. Film byl inspirovaný skutečnými událostmi kruté občanské války v Jižním Súdánu v osmdesátých letech. Po vražedném vojenském útoku na jednu vesnici si zachránilo život jen šest dětí. Nejstarší z nich, Theo, se pokusil zavést ostatní, včetně své sestry Abital, do bezpečí. Zdolaly velké množství kilometrů napříč Afrikou, prošly přes tři nehostinné země, bez jistoty vody a jídla, aby se dostaly do uprchlického tábora v Keni - do Kakumy. Odtud byly po čase letecky přepraveny do Ameriky. Čekalo je tam však velké zklamání. Zidealizovaný svět jim nabídl pouze hmotné zajištění a jen pracovní vztahy. Místo společného soužití a vzájemně prožívané radosti jen spěch a shon. Proto se rozhodly vrátit zpět, i když je v jejich rodné zemi čekala chudoba, ale i ohrožení života. Domov jim měl vrátit to, co v cizině postrádaly - společně prožívanou radost i bolest. Těšily se, že opět v jazyku jejich kmene uslyší slova kazatele a úryvky z Bible. Film končí citátem africké moudrosti, podložené velkou životní zkušeností: Když chceš jít rychle, běž sám, když chceš dojít daleko, běžte společně.“

    Všichni potřebujeme společně s druhými prožívat čas všední i sváteční. V každém věku – od dětských her přes mládežnické party a dospělácké párty – stále toužíme po setkávání. Sport, cestování, koníčky nebo kultura ve všech podobách – to vše nabízí obohacení a východisko z pohodlného poklídku. I pro důchodce v pečovateláku je milejší společná jídelna či kulturní místnost. Nikdo – až na vzácné výjimky - nemá rád pokojíčky pro jednoho, maximálně snad jenom na přespání. Samotka, i když komfortně vybavená, zůstane vždy samotkou. Paradoxně i tzv. „ležáci“, kterých je někdy na pokoji i šest, si užijí více komunikace než jedinci u svých počítačových obrazovek. Člověk je tvor společenský; spíše mu prospívá občasné navýšení decibelů než ticho cel pro jednotlivce. Je dokázáno, že nejvíce prodlužuje život soužití tří generací pod jednou střechou. /Pamětníci dědy Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě mi jistě dají zapravdu – na truchlení, smutek a nebo zadumanost tam nebylo místo./

     Na začátku postní doby varoval papež František před klamným navyšováním významu pomíjivých hmotných dober na úkor trvalé duchovní dynamiky. Doslova řekl: “Kolik Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci nabízejí snadná a okamžitá východiska z utrpení, ta se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika mladým lidem se předkládá falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, jehož se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce, ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.“

    Velikonoční svátky ohlašující nový život ve vzkříšeném Kristu nás všechny zvou k oslavě a plesání. Můžeme je prožívat nejen při slavnostních bohoslužbách, ale i u prostřeného stolu a za cinkotu pohárků. Právě takové posezení se bude konat v pátek 13.dubna 2018 v jemnickém Kulturním domě. Jako v minulých letech budou od 18,00 nejprve plesat děti a v 19,30 se k nim přidají i dospělí. Noty i hudební nástroje si připravují „Kalíšci“ a nápoje alko i nealko budou též zajištěny. Pohárky si nosit nemusíte - stačí si jenom nabalit jednohubky, něco sladkého na zub, či přijmout za vděk čerstvým popkornem.

              Pozvání k Boží oslavě i přátelskému posezení Vám všem vyřizuje o.Josef




"Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním již vládu nemá..."
Totéž platí o každém, kdo se narodil znovu - z vody a Ducha Svatého. Věříš tomu?



" Zbořte tento chrám, a ve třech  dnech jej znovu postavím." Jan  2,19
Nesmrtelná duše přežije smrt těla, aby na konci času dostala nové - nesmrtelné.


Aleluja...                       Jemnice 31.březen 2018

Všechny Vás srdečně zdravím


a přeji, abyste hlouběji pronikli

do Kristova vykupitelského díla tím,


že budete bez reptání na sebe brát hříchy druhých.


Takto požehnané Velikonoční svátky Vám přeje

                                                                          O. Josef , jemnický farář




Květná neděle
- Palmová neděle nás zve, abychom se připojili k těm, kteří jdou naproti Kristu, aby v něm oslavili Mesiáše - Božího Beránka. Přišel na sebe vzít všechny hříchy světa, aby je vynesl na kříž a zbavil tak vládu smrti nad kajícníky. Kde je hřích odpuštěn, tam nemá žalobce - ďábel - moc nad vykoupeným lidem - životem v radosti a pokoji. Proto volejme i my: "Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, hosana na výsostech."



5. neděle postní - V Ježíši Kristu se zjevuje věčný život. Lazarovu smrt je pro Boha  jenom spánkem. Stačí říci: Vyjdi! - a mrtvý  procitá. Pro hřích je člověk pod vládou smrti, ale setkání se Božím Synem její moc ukončuje. Proto každá lítost a vyznání viny je návratem zpět do života.



4.  postní neděle
  Plodem  víry je ochota a síla přijímat dobré i zlé. Tento postoj není projevem
                              apatie k jednomu či druhému, ale vůle a akceptace daného výsledku. Naděje,
                              víra a láska
se musí realizovat - žádná cnost nesmí zůstat  nenaplněná. Proto
                              není správné předem říci: Mně je  to, i ono jedno.                       

3. postní neděle
Ježíšovým pokrmem je konat vůli nebeského Otce a dokonat jeho dílo.

Jemnický rodák                                                                                             3 - 2018

  V neděli 18.3.2018, odpoledne v 15,00 hodin, jako každoročně o páté postní neděli, si připomeneme památku jemnického rodáka, akademického sochaře Jaroslava Šlezingera. Jeho Křížová cesta, vytvořená v táboře nucených prací a vyjádřená ve čtrnácti mini-plastikách, je doprovázena autorovými texty a koná se v jemnickém farním kostele sv. Stanislava již po dvanácté. Zvláštností této historické připomínky Kristovy cesty s křížem na návrší Jeruzaléma je její autorovo propojení s jeho vlastním osudem. Pietní vzpomínka je také zároveň uctěním památky všech nespravedlivě utiskovaných, pronásledovaných a umlčených kritiků zvůle mocných. Druhé zastavení této postní pobožnosti zachycuje Ježíše, jak se podrobuje formálnímu soudu římského úředníka Piláta i svévoli jeho souvěrců; přijímá kříž, aby vyvýšen od země zjevil Boží lásku k nám, hříšníkům. Jaroslav Šlezinger doprovází tento výjev vlastní radou: “Když duše si stýská na nespravedlnost osudu, když se bezmocně vzpíráš ranám a těžkému kříži, pohlédni na Ježíše, na jeho pokoru, s níž přijímá kříž a On dodá ti síly a odvahy k smutné cestě ve vězení.“

V životě každého člověka jsou momenty, ale i situace a stavy, kdy jejich tíha nejde odložit ani změnit. Jediným řešením je říci na tyto skutečnosti „ano“ a nést toto břemeno až do konce, někdy až na vrchol pokoření. Říká se, že kříž má každý člověk a nejeden.

Křížem může být zdravotní hendikep – vada, se kterou se člověk již narodí, nebo jde o

následky úrazů při sportu s trvalými následky, např. poranění páteře. Nedávno jsem dostal mail o 14 - leté dívce bez rukou a navíc trpasličího vzrůstu. Její hra na klávesy nohama a pěvecký výkon, za který by se nemusela stydět nejedna profesionální zpěvačka, zcela fascinovaly porotu prestižní soutěže talentů rumunské televize. Po jejím vystoupení následoval aplaus všech ve stoje a následoval gejzír zlata i slz přítomných.

Viz zpráva z 14.3.2017:Když Lorelai předstoupila před porotu soutěže Rumunsko má talent, jen málokdo by hádal, že dívka kromě zpěvu předvede i hru na piáno. Skladbu A Million Stars zahrála prsty u nohou. Za tento výkon ji porotkyně Mihaela Radulescu díky zlatému bzučáku poslala rovnou do semifinále. Lorelai Mosnegutu se narodila bez rukou a hned po narození ji matka opustila. Když sociální pracovnice viděla její příběh v televizi, rozhodla se holčičku adoptovat. Malá Lorelai do tří let nemluvila a chodit začala až ve čtyřech letech. Těžké postižení se jí ale podařilo překonat a spoustu věcí se naučila dělat nohama. Hraje na klávesy, maluje a pomocí prstů u nohou také píše na notebooku. Je autorkou už několika knih. https://revue.idnes.cz/divka-bez-rukou-lorelai-mosnegutu-zpev-talentova-soutez//

Takovéto úspěšné zvládnutí daného stavu nazýváme oslaveným křížem. Postižení, které je pro jiného důvodem k výčitkám adresovaným nebi i zemi, se pro Lorelai Mosnegutu stalo výzvou. Naučila se hrát na klávesy prsty nohou a neuvěřitelně rozezpívala svůj hlas. Nikdy nemá člověk právo zpochybňovat smysluplnost svého života, ani jakkoliv poškozené životy svých bližních. Na všech formách postižení se může Bůh oslavit. Jednak na samotných osobách a jednak na těch, kteří jsou takto postiženým nablízku. Stát se milosrdným samaritánem, který je odměněn vděčností a láskou potřebných, je zdrojem radosti k nezaplacení.

Je jisté, že všichni jsme dlužníky lásky vůči mnohým našim bližním. Proto při každé osobní modlitbě i společné liturgii prosíme našeho nebeského Otce: „Odpusť nám naše viny...“, nebo naopak: „vyznávám se, že jsem neučinil, co jsem měl udělat.“

P. Jiří Balabán, který na konci ledna 2018 náhle zemřel, měl na parte slova útěchy pro všechny pozůstalé: “Nebuďte smutni, odcházím k Otci do Božího království...“

Blízkost bližních a víra v Boha je nejlepší jistotou a bohatstvím života. Kéž nám nikdy nechybí odvaha konat dobro či s nadějí a důvěrou procházet různými životními zkouškami.

Nezkouší nás však Bůh – ten je Vševědoucí a předem ví, co bylo, je i bude. Samotný život nás staví do událostí, které jsou osobní výzvou k víře, naději a lásce.

                                                                                                                              o. Josef 


Pane, prosíme Tě za oběti středečního útoku ve škole na Floridě, při kterém
zemřelo 17 lidí.        Prosíme Tě o útěchu a pomoc pro jejich rodiny i za obrácení srdce útočníka a všech, kteří jsou ovládáni zlobou a nenávistí.


2. postní neděle
     "Ano, já jsem král, ale moje království není z tohoto světa." Tak odpověděl  Pán Ježíš Pilátovi, která se ho při soudu ptal zda je král. Také nám Ježíš připomíná, abychom byli bdělí a napřilnuli k světu tak, že bychom ztratili svobodu pro Boží království. Máme  dávat přednost tomu, co je věčné a nelpět na tom, co pomíjí.


1.postní neděle
       Malomocný, kterého Pán Ježíš uzdravil, věnoval více pozornosti svému navrácení do života ve společnosti a méně trvalému vztahu s Kristem - Vykupitelem, který přišel navrátit člověku věčný život s Bohem.


Popeleční středa
Postní doba nás vyzývá, abychom se opět začali připravovat na Velikonoce. Máme znovu  prověřit svůj vztah k pozemským dobrům a obnovit hranici jejich moci nad námi podle vůle Boží. Pokušení chleba, model a zázraků se totiž vždy nepozorovaně zachytí v našich postojích a snadno zastíní a oslabí Ježíšovo slovo, že "nejenom z chleba žije člověk".
      Křížová cesta nám pak ve svém  druhém zastavení  připomíná, že nelze být Ježíšovým učedníkem bez účasti na přijetí oběti kříže: "Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí."



6.neděle v mezidobí
    Malomocenství - málo moci nad tělem, myslí a srdcem -  odděluje člověka od člověka a uvádí do osamocenosti. Malomocná láska nemá sílu se obětovat ve prospěch druhého. Loď potřebuje kormidlo, auto brzdy a člověk vůli, aby se nestal  hříčkou nálad, závislákem na počasí či zvůli druhých. Pán Ježíš přišel, aby člověka učinil  Pánem na každou slabostí těla, ducha i duše.

5.neděle v mezidobí

Pojďme jinam...“ tak odpověděl Pán Ježíš na naléhavé sdělení apoštolů: „Všichni tě hledají.“ Zástupům totiž nešlo o Kristovo dílo vykoupení a spásy, ale o uzdravení z různých posedlostí a péči o tělesné neduhy. Oslavení svého JÁ mocí Boží dali stranou a upřednostnili svou dočasnou, pozemskou existenci.


Popelec... 2-2018

Popeleční středa letos vychází na 14.únor. Pro praktikující katolíky je to den přísného postu, kterým začíná Postní doba, jako doba přípravy na Velikonoce. Postní čas trvá čtyřicet dnů, vrcholí každoroční obnovou křtu a oslavou vzkříšeného Krista. Jedinou pauzou od skutků sebezáporu jsou neděle, zvláště ta, kterou slavíme v růžové barvě s označením Laetare, /Radostná/ a též Slavnost sv. Josefa. Celý postní čas máme využít k obnově a prohloubení křesťanského života. Máme omezit konzumaci dobrot a sladkostí, snížit hladinu alkoholu v krvi, odlepit se, co nejvíce od obrazovek počítačů a mobilu, věnovat více času duchovní četbě a modlitbě a též více vnímat potřeby našich bližních, počínajíc vlastní rodinou.

Postní doba je také začátkem závěrečné fáze přípravy na křest dospělých. Přijmout do církve nového člena je vyhrazeno biskupovi místní církve - diecéze. Žádost k udělení křtu podává farář, který stanovenou přípravu vykonává nejméně po dobu jednoho roku. Její součástí je pravidelná účast na nedělních bohoslužbách v místě trvalého pobytu. /Církevní právo však vedle občanské normy uznává tzv. kanonické bydliště. To se často liší od toho, které je uvedeno v občance. Vzniká tam, kde člověk fakticky bydlí déle jak tři měsíce./

Významnou úlohu má při přípravě katechumena jeho kmotr. Jde o tzv. doprovázení před i po křtu a je vhodné, když se - dle možností - i on účastní výuky a případně znovu vysvětluje probranou látku. Kmotrem při křtu nebo biřmování může být jen ten, kdo je pevně zakotvený v pravdách víry a vede příkladný křesťanský život. Pražský kardinál Tomášek kdysi prohlásil, že aktivní křesťan se denně modlí, světí neděli účastí na mši svaté a měsíčně přijímá svátost pokání. Tento náročný požadavek asi nezvládne splnit každý. To však neznamená, že nemůže vést plnohodnotný – lidsky krásný a pokojný život a být dobrým vzorem i pro své okolí. V matrice je pak veden jako svědek křtu.

V závěru roční přípravy těch kteří touží po křtu je jejich setkání s biskupem v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Jde o účast všech katechumenů a jejich kmotrů z celé diecéze na bohoslužbě, která se slaví první postní neděli. Ta v letošním roce 2018 připadá na 18.únor a začíná mší sv. v 10,30 hod. Liturgie má název: Přijetí katechumenů mezi kandidáty křtu. Následně pak biskup písemně určí, kdo bude udělovatelem této svátosti a kde se tak stane. Nejlepším časem pro křest dospělého je Velikonoční vigílie. Tu budeme v letošním kalendářním roce slavit v jemnickém kostele sv. Stanislava 31.března ve 21,00. / V Budkově v 19,00 / Nově pokřtěný při této liturgii přijímá tzv. Iniciační svátosti: křest, biřmování a při Eucharistii přijímá pod obojí způsobou Tělo a Krev Kristovu. Přijetí do společenství věřících v konkrétní farnosti pokračuje v procesu mystagogie. V tomto čase je nově pokřtěný uváděn do aktivní účasti života Kristova mystického Těla - Církve. Má v tomto exkurzu činnosti církve najít své místo. Např. zapojením se do charitativních služeb, zpěvem ve schole či sboru, hrou na varhany či jiné hudební nástroje, pomocí při úklidu a výzdobě kostela a v pozdějším čase službou lektora či akolyty, popř. katechetskou činností, účastí ve farní ekonomické či liturgické radě. Pokřtěné v dospělosti nazýváme konvertity, tj. těmi, kteří zásadně změnili své smýšlení a život tím, že se od model světa obrátili k jedinému Bohu. Tato nová zkušenost je obvykle vede k velkému nasazení a nadšenému prožívání objeveného životního stylu. Horlivost konvertitů je však třeba korigovat, aby zůstali nadále věrni svým stavovským povinnostem. Říkáme, že je třeba chránit je před nimi samotnými. Jinak hrozí nebezpečí rychlého vyhoření, zklamání či naopak netoleranci až fanatismu. Život křesťana by měl být proniknut duchem vzkříšeného Krista, který říká: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pokoj pro své duše.“. Mt 11,29

K tomuto znovuzrození nám má pomoci postní doba. Modlitbou, postem a almužnou se opět identifikujeme se svým Pánem, Vykupitelem a Spasitelem. Východní křesťané tuto skutečnost vyjadřují pozdravem Christos voskres! / Kristus z mrtvých vstal!/

Svědkem Kristova vzkříšení má být každý křesťan. Mimořádný projev odevzdanosti Kristu „až na kříž“ má označení martyr. Takovými jsou nazýváni ti, kteří pro víru položili svůj život. Církev je za takové označuje zvláštním kanonizačním procesem zakončeným jejich prohlášením za Boží služebníky, blahoslavené nebo svaté.

Velké množství věřících se však takové veřejné pocty – postavení na oltář – v čase pozemského života a nebo po smrti z různých důvodu nedočká. Mezi takto dosud „ neodceněné“ jistě patří budkovský farář P. František Maňoušek nebo náš jemnický sochař Jaroslav Šlezinger. To nám však nebrání v tom, abychom si jejich památku pravidelně nepřipomínali a jejich život dávali za vzor všem dospívajícím - zvláště biřmovancům. Stalo se již tradicí, že oba naše místní hrdiny a svědky víry necháme „promlouvat“ i po jejich smrti.

P. Františka jsme si připomněli na konci adventu a na Jaroslava budeme vzpomínat při jeho Křížové cestě ve farním kostele o páté postní neděli 18. března v 15,00 hodin.

Postní doba začíná připomínkou pomíjejícnosti všeho stvoření a čas velikonoční oslavou vítězství života nad smrtí. Liturgické zvolání této proměny opakujeme při každé mši sv.: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.

                                                                                                                    O. Josef


Dokud nezbude z našeho EGA jen stín, nemůžeme slavit nový život vzkříšeho Krista v nás - Velikonoce
/Hřbitov v Jemnici/

4. neděle v mezidobí

  „Učil je jako ten, kdo má moc...“ Tak píše evangelista Marek hned v první kapitole

svého svědectví o Kristu. Co Ježíš hlásal, to též i žil. Mít v moci svůj jazyk i činy je plodem

nepřetržité jednoty s Bohem. Bez živé víry se člověk snadno stane učitelem

který mluví, ale nečiní; co druhým zvěstuje, to svým životem nepotvrzuje.


Boží muka nad Budkovem - místo odkud jsou vidět Alpy


Týden modliteb za jednotu křesťanů


„Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle (15,6).


    "Jednota  s Bohem i s našimi bratry a sestrami je darem, který sestupuje  shora, vyvěrá ze společenství lásky mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým a v tomto společenství lásky roste a zdokonaluje se. Rozhodnutí, kdy a jak se má tato jednota plně uskutečnit, neleží v našich rukou. Její nastolení náleží jedině Bohu."
                                                          Homílie 25. ledna 2008, papež Benedikt XVI.


3. neděle v mezidobí

      Pomíjejícnost všech pozemských dober nás varuje před jejich oddělováním od dober

duchovních. Každé hmotné dobro přetrvává díky dílu lásky, které mu dává vznik i pečeť

věčnosti. Víra, naděje a láska nás vyzývá a disponuje k životu, který není pod vládou smrti.

Viz. Velepíseň lásky...



2. neděle v mezidobí

      Oslabení víry nebo její ztráta vede člověka k návratu k primárním zdrojům života a to k

životu podle těla. Uspokojování tělesných možností však nikdy nemůže nahradit, ale pouze

zdánlivě suplovat potřeby ducha a duše. Křesťanství nabízí člověku život podle ducha a

osvobozuje jej ze zajetí hmoty a klamných nadějí.



Tříkrálové přání: K+M+B+2018

      Nový rok se již začal odpočítávat a opět - po deseti letech - jej budeme psát se symbolickou osmičkou na konci. A my se můžeme ptát: Co od nového letopočtu 2018 s čerstvým tříkrálovým monogramem na veřejích či dveřích domů můžeme očekávat? Matematická odpověď je jednoduchá. Před námi je kalendář s 365 dny a v každém 24 hodin po šedesáti minutách. V nich je naše příležitost zvěčnit díla, na kterých nám nejvíce záleží. Správným naplněním svých myšlenek, slov i skutků dáváme plynoucímu času co nejhodnotnější obsah. Lze tak činit prací rukou, tvořivým myšlením, obětavou láskou či laskavým slovem apod. A toto vše povýšit duchovním zacílením překračujícím hranice prostoru i času. Naše přítomnost, budoucnost a současně i věčnost se tak stává naším dílem bez ohledu na proměnlivou kulisu českých či světových dějin a stejně tak lokálních proměn našeho parlamentu nebo osoby prezidenta na Hradě pražském. Jen naše osobní příběhy tvoří mozaiku díla, které se v ohni času očistí, aby dále zůstalo ryzí a bez hniloby zmaru.

       Do této naší nadčasové aktivity patří i ohlášená Tříkrálová sbírka. V městě Jemnici proběhne v sobotu 6.ledna 2018 v návaznosti na bohoslužbu, která začíná v 8,30. V závěru mše svaté se sejdou koledníci, aby přijali od faráře poslání vykonat tuto misii dětí v ulicích našeho města. Jejich prozpěvování: „Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme Vám...“ bude určitě slyšet u mnoha domů i bytů sídlišť u sv.Víta či na Větrném kopci. Jejich služba je sice náročná, ale děti překypující nadbytkem energie vědí, že vedle milodaru pro potřebné také něco vykoledují na „zub“ i pro sebe. Vzpomínám si, že před několika roky se jedna povedená skupinka zastavila i v podolské hospodě. Byla zima a vymrzlí koledníci byli svou průvodkyní pozváni na horký čaj. Jak už to však bývá, čert nikdy nespí a tak dříve než hřejivý nápoj vychladl, se milé děti začaly točit kolem hracích automatů a svými našpórovanými drobasy zkoušely štěstí. Tento incident se však neobešel bez následků. Nějaký horlivý bonzák neměl nic jiného na práci, než nahlásit do Brna na biskupství, že koledníci v jisté jemnické hospodě hráli na automatech hazardní hry a peníze brali z tříkrálové pokladničky. Biskup Vojtěch to vzal vážně a při následné děkanské poradě to dal jako odstrašující příklad. Musel jsem všem vysvětlit, jak to bylo doopravdy. Opět se potvrdilo, že každé dobro musí být po zásluze potrestáno. A paní učitelka, která tomu asistovala a provinilce osobně dotovala, nebyla následně obviněna ze svatokrádeže, ale naopak pochválena, i když se obhajovala, že jako nevěřící se na vše dívá jinak. Ano, nyní to již skutečně vidí jinak, protože v nebi, kde konečně vládne spravedlnost, není žádné dobro zapomenuto, ať už je koná člověk věřící či nevěřící.

     A tak si máme všichni vedle kont pozemských otevřít i to nebeské a už nyní si vytvářet svůj poklad. Viz citát z Bible: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce.“ /Matouš 6, 19-21/ /Prokopávat = tunelovat apod./

     Mimochodem přesouvat své vklady do „měny vatikánské“ za obvyklé Pán Bůh zaplať je možné i skrze nově zřízený fond brněnské diecéze zvaný PULS. / fond.biskupstvi.cz / nebo přes /www.biskupství.cz/ a tak se stát členem velké rodiny malých dárců. V této sbírce se neztratí ani „ vdovin halíř“. Bůh počítá, co člověk dává s úmyslem pomáhat a to platí, i kdyby někteří výběrčí byli za koledníky jen převlečeni.

    Až tedy o první lednové sobotě zazní hlasy koledníků, pak vězte, že v té chvíli můžete přispět svým darem tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Chudých je na světě více jak bohatých. A i když je vždy nepotkáme, nebo je raději nechceme ani vidět ani potkat, přesto jim můžeme prokázat laskavost. Papež František říká, že chudí, kterým jsme prokázali milosrdenství, jsou naší vstupenkou do nebe. Paradoxně ten poslední ubožák na zemi může být tvým prvním přímluvcem v nebi, aby tě svatý Petr nemusel nechat před nebeskou bránou vystát důlek. Ano, tam nahoře platí jiné pořadí. Poslední budou prvními a první posledními.

    Přeji naši koledníkům radost z Tříkrálové misie, laskavým dárcům hřejivý pocit štěstí a všem neznámým obdarovaným potěšení, že nejsou nadobro zapomenuti.  o.Josef




" V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy."

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.


Křtu Páně 7.1.2018

Narodit se znovu znamená utopit sedm hlavních hříchů ve vodách křtu. Tento proces nazývala prvotní církev katechumenátem a byl podmínku k udělení této iniciační svátosti spolu s biřmováním a slavením Eucharistie.


Zjevení Páně 6.1.2018

Ježíše vnímá dítě jinak v jeslích, jinak jako dvanáctiletého chlapce. Krista vidí dospělý jinak ve 30 – 33 letech a jinak v působení Církve - jeho mystického těla. Nejvíce Božího Syna poznáme, když konáme jeho skutky ve víře, naději a lásce.



NOVOROČNÍ MODLITBA ZA ROK 2018

Chválíme Te dobrotivý Pane za nový rok, ve kterém smíme žít.

Chválíme Tě za všechno dobré a krásné, co máš pro nás připravené.

Toužíme přijmout každou Tvou milost a vykonat všechno dobro, které s tvojí pomocí vykonat můžeme.

Prosíme, požehnej nám. Požehnej svou láskou každý den, každé setkání, veď naše rozhodnutí, aby se uskutečňovaly jen Tvé záměry v našem životě, v naší farnosti, arcidiecézi i v celém našem národě. Amen.


“Úmysly Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.“ Ž 33,11



Zároveň Tě upřímně prosíme:


  • Na přímluvu Panny Marie, Matky Boží: prosíme o dar smíření všech lidí a národů s Bohem i mezi sebou a za trvalý mír. (Prosíme Tě vyslyš nás)


  • Na přímluvu sv. Zdislavy: prosíme za každý započatý lidský život v roce 2018, aby byl s láskou přijatý a všemi chráněný.


  • Na přímluvu sv. Dominika Savia: prosíme za děti a mladé, aby zakusili Tvou lásku a byli chránění od každého zla a nemravnosti. Také aby správně rozlišili své povolání a s Tvou pomocí je uskutečnili.


  • Na přímluvu sv. manželů Ludvíka a Zélie Martinových: prosíme za všechny snoubence, kteří tento rok uzavřou svátost manželství, aby obstálo silou Tvé lásky ve všech zkouškách a vytrvalo.


  • Na přímluvu sv. Ludmily: prosíme, aby se vrátila radostná společná modlitba do všech rodin a s ní i pravá láska, úcta a věrnost k Tobě i k sobě navzájem.


  • Na přímluvu sv. Anežky České: prosíme za všechny nemocné, trpící, hladové, pronásledované a jakkoliv strádající lidi na této zemi, aby se jim dostávalo potřebné pomoci.


  • Na přímluvu bl. Karla Rakouského: prosíme za to, abychom odmítli jakékoliv pokušení, vzepřeli se každému zlu a už nikdy neupadli do těžkého hříchu.


  • Na přímluvu sv. Jana Nepomuckého prosíme za všechny naše nepřátele, aby byli zasaženi mocí Boží lásky, zbaveni svých „zbraní“ a aby nám nemohli nijak škodit.


  • Na přímluvu všech svatých a zvláště sv. Václava prosíme za nastávající prezidentské volby, aby byly vedeny tvým Svatým Duchem a aby byl zvolen člověk podle Tvé vůle.


  • Na přímluvu sv. Štěpána, sv. Ladislava, sv. Václava, bl. Karla Rakouského a všech svatých panovníků: prosíme za ty, kteří nám vládnou, abys je očistil od všech nepravosti a daroval jim svého Svatého Ducha, aby se vždy rozhodovali a konali ve světle jeho moudrosti, pravdy, čestnosti a prozíravosti, pro dobro nás všech a ke Tvé slávě.


  • Na přímluvu sv. Petra a Pavla i sv. Jana Pavla II. prosíme za svatou Církev v našich zemích: za všechny biskupy, kněze, jáhny, bohoslovce a zasvěcené osoby v našem národě, aby v jednotě a síle Tvého Ducha vydávali věrohodné svědectví o Tvé lásce a byli vždy dobrými, štastnými pastýři a učiteli modlitby pro všechen Boží lid.


  • Na přímluvu sv. Vojtěcha a Radima: prosíme o milost odpuštění všech hříchů a odstranění všeho, co brání našemu národu přijímat plnost Božího požehnání


  • Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje: prosíme o dar živé víry, obrácení a pokání pro náš národ.


  • Na přímluvu sv. Benedikta a Prokopa: prosíme pro náš národ, pro každého jednotlivce, i pro celou Evropu o Boží ochranu před všemi novodobými ideologiemi a veškerým nebezpečím, z nich plynoucích, abychom si natrvalo zachovali křesťanskou víru a mohli ji vždy svobodně vyznávat.


  • Na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie prosíme za vítězství Boží pravdy a lásky do každého srdce.


  • Prostřednictvím svých svatých andělů nás milostivě ochraňuj na všech našich cestách, které budeme podnikat. A nejen nás, ale i všechny, kteří budou cestovat, abychom vždy šťastně a bezpečně dosáhli cíle.


  • Pro Tvou dobrotu prosíme za příznivé počasí, hojnou úrodu a vděčnost do každého srdce.


  • Na přímluvu sv. Josefa: prosíme o citlivou, důstojnou a duchovní péči pro všechny naše umírající v celém roce 2018 a nejen v něm. Pro bolestné umučení Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jim vyprošujeme Tvé nekonečné milosrdenství a dar věčné spásy. Amen.


      VYSLYŠ VŠEMOHOUCÍ VĚČNÝ BOŽE VŠECHNY TYTO PROSBY PODLE SVÉ VŮLE A VE SVÉ

LÁSCE SKRZE KRISTA, NAŠEHO PÁNA. AMEN.

Pokorně prosíme o Vaše požehnání. Deo gratias.




Alpy z kopce Kukáče na Loukou - foto Ing.Hana Lederová 2017
/"My Loučáci, my jsme páni, pod Kukáčem vychováni." hm/

Dopis pro Lieserl Einstein:
„Když jsem navrhl teorii relativity, velmi málo lidí mě pochopilo a to, co odhalím a přinesu lidstvu teď rovněž koliduje s nepochopením a s předsudky světa.
Žádám tě, abys chránila dopisy, jak dlouho bude nutné. Roky, dekády, dokud se společnost nevyvine na takovou úroveň, aby akceptovala to, co vysvětluji níže.
Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda neobjevila formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí všechny ostatní síly a dokonce je obsažena ve všech fenoménech, které operují ve vesmíru ale přesto jsme ji nedokázali identifikovat. Tato univerzální síla je láska.
Když vědci hledali sjednocující teorii vesmíru, zapomněli na nejmocnější, nespatřenou sílu. Láska je světlo, které osvětluje ty, co ho dávají a dostávají. Láska je gravitace, protože způsobuje, že jsou někteří lidé přitahováni k ostatním. Láska je síla, protože násobí to nejlepší, co je v nás a dovoluje lidstvu nevyčerpat se svým slepým sobectvím. Láska odkrývá a odhaluje. Pro lásku žijeme a umíráme. Láska je Bůh a Bůh je Láska.
Tato síla vše vysvětluje a dává životu smysl. Je to proměnná, kterou jsme příliš dlouho ignorovali možná proto, že se lásky bojíme, jelikož je to jediná energie ve vesmíru, jíž se člověk nenaučil podřídit své vůli.
Abych lásku učinil viditelnou, jednoduše jsem zaměnil hodnotu ve své nejslavnější rovnici. Pokud bychom namísto E = mc2 akceptovali, že energie k vyléčení světa může být získána skrze lásku násobenou čtvercem rychlosti světla, došli bychom k závěru, že láska je nejsilnější existující silou, protože nemá žádný limit.
Po selhání lidstva ve snaze kontrolovat ostatní síly vesmíru, které se tak otočily proti nám, je velice urgentní, abychom sami sebe naplnili jiným druhem energie...Pokud chceme, aby náš živočišný druh přežil, pokud chceme najít smysl života, pokud chceme zachránit svět a každou živou bytost, jež ho obývá, láska je jedinou odpovědí.
Možná zatím nejsme připraveni postavit bombu lásky, zařízení dost silné na zničení veškeré nenávisti, sobectví a chamtivosti, na zničení vlastností, které devastují planetu. Nicméně, každá individualita s sebou uvnitř nosí malý generátor lásky, jehož energie čeká na vypuštění do světa.Pokud se naučíme tuto vesmírnou energii dávat a dostávat, drahá Lieserl, potvrdíme tak, že láska zvítězí nad vším, je schopná přesáhnout všechno a nic, protože láska je kvintesencí(podstatou) života.
Hluboce lituji své neschopnosti vyjádřit to, co je v mém srdci, jež pro tebe tiše bije po celý můj život. Možná je už pozdě se omlouvat ale protože čas je relativní, potřebuji ti říci, že Tě miluji a díky tobě jsem dosáhl k ultimátní odpovědi!“
                                                                          Tvůj otec 
                                                                               Albert Einstein
Překlad: Richard Mašek 11.6. 2015   richardmasek.blog.idnes.cz

Ruda

Záznam bez nadpisu

přidáno: 4. 12. 2017 2:07, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 4. 12. 2017 2:07 ]


Nová evangelizace

přidáno: 3. 12. 2013 11:23, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 18. 2. 2019 13:30 ]

Věřím v těla vzkříšení a život budoucího věku.
Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na počátku své pozemské existence, nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný, nepomíjející život.                                                               Bendíokt XVI., promluva 25.2.2008

Rodina - první škola
Ve středu evangelizačního úsilí církve stojí rodiny, protože ony jsou prvním místem utvrzování a sycení naší víry. Milí rodiče, vy jste svým dětem prvními svědky pravd a hodnot víry: modlete se spolu se svými  dětmi a modlete se za ně; učte je svým příkladem věrnosti a radosti! Ve skutečnosti je každý učedník, podněcován slovem Božím a posilován svátostmi, povolán k misii. Jedná se o úkol, který by nikdo neměl opomíjet, protože není nic krásnějšího než znát Krista a přispívat k tomu, aby ho poznali také druzí.
                                                               Regina Caeli, 13. května 2007, papež Benedikt XVI.

Bůh je láska
    Láska roste skrze lásku. Láska je "božská", protože pochází od Boha a sjednocuje nás s Bohem, a prostřednictvím tohoto sjednocovacího procesu nás proměňuje v "my", které překonává naše rozdělení a utváří z nás jedno, a to až do doby, kdy na konci Bůh bude "všechno ve všem." / 1 Kor 15, 28/     papež Benedikt XVI.   Deus caritas est 18

 
                               Bez "pěšáků" se na ulici evangelizovat nedá. jb
                                 Takými dělníky na vinici byli i naši věrozvěstové C+M.

 
Postní doba - pozvání k pravdě

Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Poselství papeže Františka k postní době 2018


Farnost - škola víry a rodina místo praxe

   Rodina a církev, konkrétně farnosti a ostatní formy církevního společenství, jsou povolány k úzké spolupráci na onom zásadním úkolu, který spočívá ve výchově a s ní neoddělitelně spojeném předávání víry. Velmi dobře víme, že pro hodnověrnou výchovnou práci nestačí jen zprostředkovat správnou teorii nebo učení. Potřebuje něco mnohem vyššího a lidštějšího, totiž onu denně prožívanou blízkost, která je  lásce vlastní a patří především do do společenství rodiny, ale rovněž i do farnosti, církevního hnutí nebo spolku, kde se  lidé setkávají, kde pečují o své bratry a sestry, zejména o děti, mládež, ale také o dospělé, staré, nemocné a rovněž o celé rodiny, protože jsou oddáni Kristu. Velký patron a ochránce vychovatelů, sv. Jan Bosco, připomínal svým duchovnímm synům, že "výchova je věcí srdce a jejím Pánem je sám Bůh"./Epistolario 4,209/

                                                                             papež Benedikt XVI., dopis z 6.6.2005


Nový rok

    V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy.

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.

Papež: Evangelizace náleží Božímu lidu

Vatikán. Nesmíme zapomenout na Svatý rok milosrdenství a rozředit jeho velikou víru, intenzivní spiritualitu a veškeré nadšení, připomenul dnes papež František členům Papežské rady pro novou evangelizaci, které přijal v závěru jejich plenárního zasedání. Jak řekl, Boží lid hluboce vnímal dar milosrdenství, který zakoušel zejména ve svátosti smíření. Na církvi proto spočívá značná odpovědnost, aby se nadále a trvale stávala nástrojem milosrdenství, zdůraznil Svatý otec.

“Hlásání milosrdenství, které se poté konkretizuje a zviditelňuje v životním stylu věřících a vychází najevo v řadě skutků milosrdenství, se vnitřně pojí k úsilí každého evangelizátora. Ten totiž odhalil své povolání k apoštolátu právě z moci milosrdenství, které mu bylo vyhrazeno.“

Papež poté přešel k vlastnímu tématu evangelizace. Je nezbytné si stále více uvědomovat, že hlásání evangelia ze své podstaty náleží Božímu lidu, řekl a upozornil na dva související aspekty. Prvním je přínos jednotlivých národů a jejich kultur k cestě Božího lidu.

“Z každého národa, ke kterému přicházíme, se vyjevuje bohatství, které je církev povolána rozpoznávat a docenit, aby přivedla k jednotě celé lidstvo, jehož je znamením a svátostí (Lumen gentium,1). Tato jednota není utvářena „podle těla, nýbrž v Duchu“ (ibid., 9), který vede naše kroky.“

Tato skutečnost evangelizujícího lidu (Evangelii gaudim,111) vede k vědomí povolání, které přesahuje osobní odpovědnost jednotlivce, což je druhý aspekt, pokračoval papež František. Bůh nás přitahuje a počítá přitom se složitou sítí osobních vztahů, které jsou součástí života lidského společenství (ibid.,113), aby nám umožnil zakusit hlubokou jednotu a lidskost věřícího společenství.

“Platí to zejména pro naši dobu, kdy se silně projevuje nová kultura, která jako plod technologií oslňuje svými výdobytky, ale zároveň je na ní zjevná absence skutečného mezilidského vztahu a zájmu o druhé. Jen málo jiných subjektů se jako církev mohou pyšnit takovou znalostí lidu, která dokáže docenit ono kulturní, mravní a náboženské dědictví, jež utváří identitu celých pokolení.“

Je proto důležité, abychom uměli proniknout do srdcí našich lidí, vybízel papež. Budeme-li schopni pohledu do hloubky, nalezneme onu ryzí touhu po Bohu, zneklidňující srdce mnoha lidí, kteří se navzdory své vůli propadli do hlubin lhostejnosti. Radost z evangelia je však může zasáhnout a navrátit jim sílu k obrácení, řekl dnes Petrův nástupce členům Papežské rady pro novou evangelizaci.                                Papež František 29.9.2017


Aktivita ano, né aktivismus

     " Hledání reformy může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo  ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky  jejich jednání neobstojí ve světle víry.  To platí pro všechny údy církve: pro biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a všechny věřící... Jde o to, a je to jistě každodenní úkol pro každého křesťana, odhlížet od vlastního já a vystavovat se láskyplnému a tázajícímu Ježíšovu pohledu."

                                                                                       Promluva 18.12.2016  Benedikt XVI.


Plody Ducha  Svatého: radost, láska a pokoj...

     "Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dále šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci!"

                                                                                         Promluva 10.2.2006   Benedikt XVI.

Jednota je dílem lásky

    "Láska doprovázená skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak: překroutí ji a vezmou jí směr."   

                                                                                         Promluva 17.11. 2016   .

Církev - Boží rodina

    " Vyznání víry není souhrnem nějakých teoretických vět. Je zakotveno ve skutečnosti křtu. ...

Křest také znamená, že Ježíš Kristus nás takříkajíc adoptuje za své sourozence...

Tak z nás všech tvoří jednu velkou rodinu celosvětového společenství církve.

Kdo věří, nikdy není sám.

                                                                                              Homilie 12.září 2006  Benedikt XVI.


Radostná zvěst                                                                      /Jděte a oznamte mým bratřím.../

    Uznání přítomnosti prvků pravdy a dobra ve  světových náboženstvích  a opravdovost jejich náboženského snažení, stejně jako rozhovory a duchovní vzájemné spolupráce při obraně a rozvoji lidské důstojnosti i všeobecně platných mravních hodnot nesmějí být chápány jako omezení misijní úlohy církve, kterí je povinná hlásat Krista jeko cestu, pravdu a život. /srov. Jan 14,6/

                                                                                                  Benedikt XVI. promluva 31.1. 2008

Co žádáš od Církve? Víru!      Co ti dá víra? Život věčný.

    Rodiče v /křestním/ dialogu vyjádřili, že pro dítě hledají přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k "životu věčnému". Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že jejich dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti, dá život - život věčný.                                                                                                             Spe salvi 10  


Víra - cesta života

   ...  "Prosme Pána života, aby svou milostí utišil bolesti způsobené zlem, dával našemu pozemskému životu i nadále  sílu a daroval nám chléb a víno spásy jako potravu na naší cestě k nebeské vlasti."

                                                                                                                Závěr homilie 31.12.2005


Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem

      " Panno Maria, Královno všech svatých, veď nás, abychom si v každém okamžiku dokázali zvolit věčný život, "život budoucího věku", o němž mluvíme ve Vyznání víry, věku, který započal již Kristovým zmrtvýchvstáním a jehož příchod můžeme uspíšit naším upřímným obrácení a konáním skutků lásky k bližnímu."                                                       Anděl Páně 1,11.2016, Benedikt XVI., papež


Revoluce v nás - cesta svatosti.

    " Svět nezachrání nějaké ideologie, nýbrž obrácení se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, garantem naší svobody, ručitelem skutečného dobra a pravdy."

                                                                      Homílie, 20.8.2005, Benedikt XVI, papež


Svatost - úkol na každý den

"Někdy si myslíme, že svatost je provilegovaným stavem, který je vyhrazen jen několika vyvoleným. Být svatým je ve skutečnosti úkolem každého křesťana, ba co víc, mohli bychom říci každého člověka."                                                                  papež Benedikt XVI.  Anděl Páně 1.11.2007


1-2 of 2