Římskokatolická farnost Jemnice

24.neděle v mezidobí: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe..." Mk 8, 27n Oslabení našich lidských tužeb a povýšení Božích skutků v nás vede k plnosti života. Naopak dominance našeho ega jej zpolšťuje a tím nenaplňuje. Jinak řečeno duchovní život nemůže suplovat život podle těla. "Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho." Mk 8, 27n.

23.neděle v mezidobí: " A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně." Mk 4, 23 Kdo je blízko Kristu, ten mu stále naslouchá a je ochotný vzdávat Bohu chválu. Je také schopen akceptovat i bolestné události bez pohoršení nad Bohem. Vidí totiž i v kříži slávu odpuštějící Boží Lásky. Všeho dočasu - Kristus vítězí, kraluje a vládne všem. " Duše má, chval Hospodina." Žalm 146

22. neděle v mezidobí: "Buďte vnímaví pro slovo, které je do vás vloženo jako semeno a může zachránit vaší duši. Jak 1,17n Bez vláhy není úrody na poli, ani ovoce v zahradě. Stejné je to i s Boží setbou v nás. Jen Duch Svatý  probouzí a dává růst všemu, co Bůh v našem životě chce vykonat. Proto je důležité být pevně spojeni se svým Stvořitelem a neustále korigovat naše plány s Božími. Ježíš varuje všechny před svévolí. " Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského." Mk 8,14

21. neděle v mezidobí: "Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu." Ef 5,21
Východiském všech vztahů  mezi lidmi a zvláště v manželství je víra v důstojnost každého člověka - nositele Kristova života a a bytí.  Bez uplatnění víry je člověk často degradován pouze na živou  existenci a  jeho zrození pak na dílo náhody. Jaderný fyzik Albert Einstein kdysi prohlásil: "Buď je Bůh a pak je vše zázrak a nebo Bůh není a pak je vše náhoda. Co k tomu dodat?" Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům." Jos 24, 15

20.neděle v mezidobí: "Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem." Ef 5,15-20 Touha po naplnění života je neuhasitelná
a nelze ji oklamat. Duše bez Ducha Svatého trpí prázdnotou. Ježíš nás zve k učednictví, abychom okoušeli jeho život a marně  nehledali nasycení ve světě pomíjejícnosti.  "Okuste a viste, jak je Hospodin dobrý." Žalm 34, 9a

19. neděle v mezidobí: "Vstaň a jez." 1 Král 19, 4-8 Únava je známkou aktivity, ale též i malomyslnosti. Obojí nám pomáhá zdolávat Boží slovo a Eucharistie. Každá neděle nabízí možnosti k odpočinku a posily pro duši, mysl i tělo. "Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Jan, 6, 51

18. neděle v mezidobí: "Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte se v člověka nového..." Ef 4, 17. 20 - 24 Ponořování se do křtu je proces, který není snadné dokončit v čase pozemského života. Dosáhli toho jen svatí a světice.
" V křest mám být ponořen a jak je mi úzko než bude vykonán..." ...řekl Ježíš.

17. neděle v mezidobí: "Jedno tělo, jeden Pán, jedna víra, jeden křest" Ef 4,1 -6  
Pozvání do církve je zvěstováno skrze hlásání dobré zprávy- evangelia a pokračuje ve společenství pokřtěných.
 
16. neděle v mezidobí: "...byli jako ovce bez pastýře..."  Mk 6,30 - 34 Ovčinec je dílo pastýře, tak jako církev je dílo Ježíše Krista. Církev je třeba chápat jako spole- čenství. Nikdo pak nejde životem sám a nemusí spolehát jen na své síly. Je však mnoho gurů - rádoby vůdců druhých, ale jen jediný může o sobě řící: "Já jsem dobrý Pastýř".

    V neděli 12.8. 2018 jste zváni na poutní slavnost v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Rancířově. Bohoslužba začíná výjimečně ve 14,30. /Jinak bývá během roku v 16,30./ Kromě zvuku opravených varhan a sólového zpěvu se můžete též seznámit s nově restaurovanými obrazy Křížové cesty. Jejich autorem je jemnický rodák Fr. Mayorhofer a jsou datovány rokem 1856. Obnovu čtrnácti výjevů Ježíšovy cesty na Kalvárii realizovala akademická malířka Eva Kolmanová. Probuzená krása zašlých barev je tak podmanivá, že nechtěně oslabuje líčenou tragedii Kristova umučení. Je dalším důvodem k návštěvě rokokového interiéru zmíněného chrámu. Pozn. Zvenku sice kostel vypadá nic moc, ale zato uvnitř Vás vezme za srdce a zatají dech…

        Patrocinium sv.Jakuba St. je poslední srpnovou neděli po svátku sv. Bartoloměje /24.8./ 26. 8.2018.

     Během mše sv. v 11,15 si připomeneme zasvěcení původního farního kostela v Jemnici – Podolí památce apoštola sv. Jakuba Staršího. Stavba stojí na místě původní románské rotundy. O její dávné existenci vypovídá dodnes zachovalá kamenná věž se šindelovou střechou. Současná podoba kostela byla prodloužena přístavbou gotického presbytáře. V důsledku této stavební úpravy byl závěr lodi vysunut východním směrem až na samotný okraj svahu. Bohužel tato část Podolí - včetně hřbitova - je na vlhkem proměnlivé jílovici. / Jíl se tu kdysi těžil i na výrobu střešní krytiny./ V důsledku nestabilního podloží byl kostel před padesáti lety stahován ocelovými kleštinami a tak staticky zajišťován. Nyní je v polovině kněžiště opět souvislá puklina ve zdivu, klenbě i dlažbě. Kostel v Podolí není tedy oním – biblicky řečeno – domem na skále. Není sice ani na písku, ale na stejně nepevném základě, jakým je právě jíl. Skála se nachází teprve v hloubce devíti metrů. Základová „peřina“, která půl tisíciletí spolehlivě držela, však v důsledku dlouhodobého vláhového deficitu ztrácí svůj původní objem a soudržnost. Každá rada, jak tento neutěšený stav změnit, je drahá a drahé bude i řešení opravy.

    Také život člověka je stavbou, která má své rozměry: délku, obsah a perspektivu. Biologická délka našeho žití je nastavena již od narození a „když nám svíčka dohoří,“ končíme. Do délky našho  žití se však promítají i další faktory: styl života, strava, psychika, duševní a duchovní aktivita, vnější okolnosti apod. Obsah života je dán v první řadě výchovou v rodině a následně našimi postoji v různých situacích. A jaká perspektiva je pro člověka od Boha připravena? Stručně řečeno: Život věčný ve vzkříšeném Kristu. Tento Stvořitelův plán byl ohlášen proroky a zjeven v Božím Synu. On je tou skálou, kterou je třeba dosáhnout, k ní se prokopat, o ni se opírat každý den. Písku a blátíčku se přitom asi nevyhneme, ale můžeme si být jisti, že naše bytí i žití má hluboký smysl samo o sobě a zároveň je koncipováno v jednotě s druhými. Žádný počatý člověk není pouhou nahodilou existencí, ale má garantován důstojný rozměr a obsah života v každém věku i stavu. Nemusíme proto nikdy zpochybňovat svou osobnost, pohlavnost, nadání atd. Stejně tak fakt, že manželství od nepaměti tvoří láska muže a ženy a rodinu děti čapí nebo vraní, - to je fundament pro každou společnost a zachování lidského rodu. Podle programu Božího království není smysl našeho žití definován úspěchy a slávou, mocí, zdravím či vzděláním, ale skutečností, že jsme stvořeni k obrazu Božímu. Tak nám ho zviditelnil svým narozením i životem, smrtí i vzkříšením, náš Pán Ježíš Kristus.

    Apoštol národů, svatý Pavel, o něm v listě Filipanům 2,5 -11 píše: „ Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.; ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k s mrti, a to k smrti na kříži.“

    V listě Korinťanům stejný autor 2 Kor. 8,9 napsal: „ Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: On, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.“

   S touto dobrou zprávou a nádhernou perspektivou prožívejte své dny - všední i sváteční, dny radosti i žalosti, dny ve zdraví i nemoci, v žití i ve smrti. Kristův pokoj ať je s vámi se všemi.   o.Josef


15. neděle: "Vydali se na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit." Mk 6, 7-13
Historie se opakuje. Další a další učedníci Krista se bez peněz a zpátečního lístku vydávají do všech světových stran. Zadarmo dostali, zadarmo nabízejí dar pokoje. Jejich jistota je v Božích rukou a pokrmem plnění jeho vůle. Kdo je přijímá, otevírá své srdce i dům samotnému Kristu. "Hle, stojím u tvých dveří...".

14. neděle: "Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil;" Ez 2, 2 Evangelizace je nekonečný proces, který je třeba realizovat stále znovu a znovu v každé další generaci. Nelze totiž katechizovat ty, kteří se pro Krista dobrovolně nerozhodli. Bez následování Krista se náboženské vědomosti neopírají o víru, ale jen o rozum. Misie sv. Cyrila a Metoděje v naší vlasti se uskutečńovala mocí Boží: " Vešla do mě síla a postavila mě na nohy." Ez 2,2
 
13. neděle: Nesmrtelnost člověka se v první řadě týká našeho bytí - naší duše - našeho JÁ. Věčný život proto nemůžeme odsouvat až po smrti těla, ale máme VĚČNOST žít každý den. " Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí." Mdr 1,13

24.6. - 12. neděle v mezidobí - Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
     Nelze s vděčností nevzpomínat na ty, kteří nás nasměrovali ke Kristu. Jsou to především naši rodiče a ostatní blízcí. Oni byli tím nepřehlédnutelným "hlasem" a díky
jejich svědectví jsme se znovu narodili z vody a Ducha Svatého k novému životu v Duchu a Pravdě s perspektivou věčnosti. Na otázku mnohých: "Co z toho dítěte bude?" nám dali odpověď výchovou, vzděláním a osobním příkladem. Předáním víry nám pak též dali i úkol: Po příkladu sv.Jana  připravovat cestu Pánu, aby i druzí mohli žít v plnosti Jeho radosti a pokoje.

17.6. - 11. neděle v mezidobí - Svatovítská pouť                                                                           

    Oslava Patrocinia sv.Víta v kostelíku u Kapistránské lípy bude letos 17.června. Mše sv. jsou dvě: první v 8,00 a druhá v 10,00. Účast na „desáté“ slíbil Mgr. Marian Rudolf Kosík, OPrem., t.č. novoříšský opat. Celebrovat zde nebude poprvé, a tak se už nyní můžete těšit na jeho povzbudivá slova.

Pro osvěžení paměti bych vám chtěl připomenout, co v roce 2012 napsaly o historii kláštera a kostelíka sv.Víta archivní výzkumnice Mgr. Zuzana Křenková a Mgr. Vladislava Říhová, Ph.D.

Klášter františkánů - observantů v Jemnici byl v založen jemnickými zástavními bratry z Lichtenburku v roce 1455. V září toho roku byla bratrům olomouckým biskupem Bohušem předána stará kaple sv.Víta na pahorku nad městem“. / zvaném Javorový vrch/

     Od té doby se začala psát bohatá a též někdy velmi pohnutá historie tohoto místa. Mimochodem význam obnovené svatyně podpořil i Odpustkový list papeže Klimenta X. ( 29.5.1671 ) pro věřící, kteří navštíví kostel sv. Víta v Jemnici – což možná nemá ani svatovítská katedrála v Praze. Ale pojďme dále a nahlédněme do interiéru chrámu. Protože v čase psaní tohoto článku jsme v první třetině měsíce května, rád bych Vás chtěl seznámit s tématickou freskou na jeho severní zdi nazývanou Corona Beatissime Virginis Marie. Jde o středověkou „data-projekci“, která obsahuje podklady pro výchovnou a vzdělávací péči. Originál této rozměrné malby - jak vypátraly již zmíněné dvě pracovnice – se nachází v konventu františkánů - observantů v polské Vratislavi. Ústřední postavou je Panna Maria s Ježíškem v náručí a s pomyslnou korunou nad hlavou, složenu ze 49 medailonů. Mají barevné provedení o průměru asi čtyřiceti centimetrů a jsou řazeny po sedmi vedle sebe a těch řad je také nad sebou sedm. První zdola vypovídají o radostech Panny Marie, další o jejích bolestech. Další tvoří nebeské chóry a čtvrtá řada připomíná sedm hlavních hříchů - což jsou: pýcha, závist, hněv, lenost, smilstvo, nestřídmost a hrabivost. Pak následují ctnosti: pokora, láska k bližnímu, trpělivost, láska k Bohu, čistota, střídmost a chudoba. Předposlední řada představuje dary Ducha Svatého a úplně nahoře jsou osoby svěřené do péče Panny Marie. Celý výjev je však nevratně porušen v důsledku radikálních stavebních změn v celistvosti obvodové zdi. Pouze osm medailonů je zachováno vcelku a dva z poloviny. Ostatní jsou však doloženy - jak v obrazové podobě, tak i v popisné části středověké fresky. Připomínám, že kostelík je přístupný celé prázdniny, zájemci o tuto nedávno odkrytou výzdobu kostelíku se mohou v klidu podívat během komentované prohlídky.

Mariánský měsíc květen nabízí ještě dvě slavnosti:

První svaté přijímání je ve farním kostele sv. Stanislava dne 27.5.2018 v 9,15. Celý třetí ročník se děti připravovaly na tuto událost na ZŠ v Jemnici. Ježíšovým přáním je, aby rodiče usnadnili svým pokřtěným dětem poznání smyslu a cíle života a přijetím dalších svátostí pokročily v následování Krista. Proto je podmínku křtu dětí odůvodněná naděje /spes fundata/ na křesťanskou výchovu. Křesťanem se totiž člověk nerodí, ani nestává křtem, ale výchovou a vzděláním. Bez praktikování křesťanského životního stylu nelze totiž zakusit ovoce víry a naděje, lásky a pokoje. Dětem mohou dát rodiče život dvakrát. První probuzení je tělesné narození a děje se porodem, druhé probuzení – duchovní - se uskutečňuje předáváním víry. První život – pozemský - je ohraničený časem, druhý život je nebeský a upíná se k věčnosti. Apoštol Pavel o tom píše ve svém listě Galaťanům:

Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!“ Gal 5, 16.22.23a.25

Druhou událostí je slavnost Božího Těla ve čtvrtek 31.5. v kostelíku sv. Víta . Mše sv. bude navíc spojena s poslední májovou pobožností. Děvčata mohou přijít ve světlých šatech a stejně svátečně by měli být oblečeni chlapci. Křestní svíce a roušky však již nejsou třeba. Nezapomeňte však na zdravice Královně máje, Panně Marii, a také na košíčky s květy. Mariino mateřství nás vede ke Kristu a pomáhá nám, abychom se stále více stávali Božím Tělem – živým Tělem Kristovým – společenství těch, kteří se milují.    o. Josef Brychta, jemnický farář.


Cesta výš nejde skokem, ale krok za krokem. 
/Schody v olomouckém semináři - kdo tam bude z Jemnice první?/

"Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu."  */   Mk 2,28
     Křesťanská neděle - na rozdíl židovského sabatu - je oslavou Kristova vzkříšení a dnem odpočinku. Slovo víkend není biblickým pojmem; nerozlišuje den pracovní od svátečního. Ten, kdo nepracuje šest dnů  a nesvětí neděli, ten už převzal smýšlení světa a pohanský styl života. Pracovat v "potu tváře" znamená konat prospěšnou činnost. Může tím být i aktivní sport, úklid, učení apod. Středem neděle je naopak slavení Eucharistie, společný sváteční oběd, vycházka a návštěvy. Žádná štvanice na páse, plantáži, lese nebo na kole.     */ Bible tak nazývá židovský Sabat - sedmý den v týdnu.


Duchu Svatý, vroucně prosíme, doplň, co nám chybí, obnov, co zchátralo, ať jsme opět Svatými chrámy tvé přítomnosti - či alespoň skromnými kapličkami.

Papež k 50. výročí neokatechumenátu:
Jedině církev, která se vzdává světa, dobře hlásá Pána
            5.5.2018 

Vatikán. „Děkuji Bohu a také vám, především těm, kdo vážili dlouhou cestu, aby tu mohli být. Děkuji za „ano“, které jste vyslovili a s nímž jste přijali Pánovo povolání žít evangelium a evangelizovat. A velký dík také těm, kdo před padesáti lety zahájili neokatechumenátní cestu.“  Tímto trojím poděkováním zahájil papež František promluvu k členům neokatechumenátního hnutí, kteří se sjeli do Říma k oslavám půl století od jeho vzniku. Svatý otec se s nimi setkal na pláních římského předměstí Tor Vergata.

František připomněl biblické významy čísla padesát: padesát dní čekali po vzkříšení učedníci na seslání Ducha svatého, ve starozákonní době byl každý padesátý rok jubilejní a přinášel osvobození zajatců a návrat zabavených majetků. Papež shromáždění vybídl, aby vztáhlo tyto významy na sebe v díkuvzdání:

Bylo by krásné, kdyby každý z vás řekl: Děkuji ti, Pane, protože jsi mne skutečně osvobodil, protože jsem v církvi našel svou rodinu, protože ve tvém křtu staré věci pominuly a nyní zakouším nový život (srov. 2 Kor 5,17) a protože skrze neokatechumenátní cestu jsi mi ukázal stezku k objevení vlídné Otcovy lásky.“


První májová v Rancířově                                                                                    1. 5. 2018

       Svátek práce – 1.květen - budeme letos slavit v úterý. Program pro rodiny s dětmi i ostatní účastníky začíná odpoledne ve 14,30 v kostele Panny Marie Nanebevzaté. Nejprve zazní básně nejmenších k poctě Královny máje a pak bude následovat zpěv Loretánských litanií. Vlastní mše svatá má formulář ze svátku svatého Josefa Dělníka. Po jejím ukončení se přesuneme na farní zahradu, kde je připraven program pro děti. Obsahuje rozmanité soutěže šikovnosti a testy vědomostí s biblickou a liturgickou tématikou. Také si lze na sousedním dvoře vyzkoušet jízdou na koních ze stáje pana Simandla z Jiratic. Koníci se svým doprovodem každoročně trpělivě snášejí střídání malých jezdců v sedle a během této „taxislužby“ zanechávají v zatravněné ploše poctivě vyšlapané kolečko. Pro nepřítomné může být druhý den velkou záhadou jeho původ a tajemný tvar snadno spojí se zastávkou ufa na farních humnech. I dospělí si farní odpoledne užijí po svém. Zvláště rodičům - při zabavení jejich ratolestí - přijde vhod příjemné jarní posezení s hudební kulisou a provoněné opékanými klobáskami nad podvečerním táborákem. Také pro stále žíznivé návštěvníky bude k dispozici dostatek různých nápojů. Jejich servis jistí ochotní dobrovolníci z budkovské restaurace Maják.

        Ale vraťme se ještě do rokokového chrámu Panny Marie Nanebevzaté, který je architektonickou a kulturní památkou České republiky. Kdo tuto mariánskou svatyni ještě neviděl na vlastní , tak velice zaváhal. / Bohoslužby se zde slaví každou neděli v 16,30./ Stavba chrámu prochází již dvě desítky let zásadní obnovou díky neúnavné péči rancířovského patriota, našeho pastoračního asistenta Josefa Krpouna. Díky úspěšně získávaným dotacím mohla časem zchátralá výbava interiéru opět výrazně prohlédnout. Zásluhou pracovníků slavonické kamenické huťě se jeho tři oltáře z umělého mramoru znovu dostaly do původní krásy. Z velké části byl takto obnoven hlavní sloupový oltář se sousoším Nejsvětější Trojice a dvěma sochami sv. Linharta a sv. Kateřiny, který je umístěný v půlkruhovém presbytáři. V jeho středu je umístěn obraz Nanebevzetí Panny Marie od Bartolomea Altmonteho. Další jeho díla jsou na bočních oltářích sv. Josefa a sv. Šebestiána. Po deseti letech byla též dokončena renovace barokních varhan. Jejich autorem je znojemský varhanář Ignác Florián Casparides. Varhany byly postaveny koncem roku 1764 a loňské žehnání ukončilo jejich dlouhé mlčení k radosti všech účastníků pravidelných nedělních bohoslužeb. Od té doby je nejvíce rozehrává nadšený externí varhaník Bac. Josef Hofbauer.

    Při prezentaci stavby je třeba též zmínit tzv. Premonstrátské nebe. Nachází se na klenbě kostela a zobrazuje světce a světice zmíněného řádu, který sídlí blízko za hranicemi v rakouském Gerasu. Jejich autorem je Jan Nepomuk Steiner, jihlavský rodák. Mimochodem povýšení pozemšťanů mezi anděly, kteří obsadili vrcholy pilastrů a ohraničují nebeskou říši, smí jen papež a jak víte, takovému aktu předchází velmi náročný kanonizační proces.

     Měsíc květen je protkán lidovou úctou k Matce Boží. Růženec z klokočí našich babiček nebo jeho současná zkrácená verze s deseti korálky se v měsíci máji opět více zahřívají. Tradiční tři tématické okruhy, které obsahují klíčové události Ježíšova: narození, smrti a oslavení, rozšířil papež Jan Pavel II. v závěru svého pontifikátu o další čtvrtý okruh s pětici modlitebních tajemství zaměřených na Kristovu veřejnou činnost. Tento růženec začíná Ježíšovým křtem v řece Jordánu, pokračuje prvním zázrakem v Káně Galilejské – ten se mimochodem udál na přímluvu jeho Matky, Panny Marie - pak následuje ohlašování evangelní zvěsti, která je spojena s výzvou k pokání a končí ustanovením Eucharistie po Ježíšově proměnění na hoře Tábor.


- před Lhoticemi

    Papež Jan Pavel II. dal této modlitbě název Růženec světla. Stalo se tak v roce 2014, o neděli Božího milosrdenství.

     Jak je důležitá modlitba, to si nejvíce uvědomíme v kritických situacích světa, např. při řádění přírodních živlů, či válek za hranicemi naší vlasti, kdy pocítíme svou bezmocnost, nebo při ohrožení života našich nejbližších či zdraví vlastní osoby. Bez víry se totiž musí člověk ve všem spoléhat jenom na sebe a nebo na své blízké. V pozemských jistotách je ale vždy daný a nepřekročitelný limit. Bůh nás však ujišťuje, že naše bytí je od samého počátku jeho darem a nabízí nám v životě svého Syna Ježíše Krista pomoc, abychom ve světle víry svěřenou hřivnu života docenili a naplnili. Současný papež František nazval při středeční audienci v římské aule Pavla VI., konané 11.4.2018, život člověka poutí víry. Modlitba růžence zobrazuje historii Božího zjevení a působení v čase a na událostech Ježíšova života nám pomáhá přijmout i naše osobní dějiny a prožívat je v jednotě s Božím Synem.

    Známý populární zpěvák Jiří Šlitr v písni - Po babičce klokočí - vyslovuje obavu ze samoty, smutku a strachu. Kdo však zrnka z klokočí navlékne na šňůrku po deseti a ke každému přidá Zdrávas, ten „hodí svou kotvu do nebe“ – jak říká P. Marián Kuffa, farář v slovenských Žalkovcích. Tak se modlitbou uchrání před utonutím v moři bouří života a s Hvězdou mořskou - Pannou Marií, zdolá vše, co ho souží a ohrožuje. Ona ho bezpečně nasměruje ke Kristu a doprovodí svou přímluvou do Božího přístavu pokoje. Nebojme se proto žádných temnot samoty, nemoci a smrti. Tím vším náš Pán prošel a je skrze společenství církve svým Svatým Duchem stále s námi přítomen.

      Ať moc Krista vzkříšeného je vaší nadějí a naplňuje Vás láskou, radostí a pokojem.

                                                                                                                              o. Josef


Vatikán 17.4.2018
Pravý prorok umí plakat nad lidem, který mu nenaslouchá – poznamenal papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Církev potřebuje, abychom všichni byli proroky,“ dodal v souvislosti s dnešním liturgickým čtením ze Skutků apoštolů (7,51-8,1a).


"Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte!"- řekl Ježíš svým učedníkům. My mezi ně patříme také a proto se máme dělit s druhými o to, co nám bylo svěřeno k správcovství. Radost z Kristova vzkříšení je také bohatstvím, které si nemáme nechat pro sebe. Evangelizace formou zpěvu, modliteb a svědectví - na ulici, náměstí, parku či křižovatkách cest je naší službou všem, ke kterým nás milosrdný Pán posílá.
 

Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Žalm 16,11a.
      Bůh nám zjevil tajemství svého života ve svém Synu Ježíši Kristu. On sám se  pro nás stává nejen ukazatelem, ale i samotnou cestou, pravdou a životem, kterou máme společně uskutečňovat. Když jeden podepírá druhého, jde se sice pomaleji, ale je jistota, že se jde k cíli bezpečně a i zvesela.


"Svý kroky rozezpívej, rozezpívej, rozezpívej, chválami..."


Velikonoční ples-ání 

     „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej znovu postavím!“ Jan 2,19 Velikonoce jsou každoroční oslavou této události. Ježíšův kříž je prázdný a jeho hrob taktéž. A andělé říkají plačícím ženám: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.“ Lk 24,5 Kristovo zmrtvýchvstání je tichým oslavením nového žití. Starý člověk zemřel a nový se zjevil. Pravda přemohla lež, láska nenávist a život smrt. Aby se toto všechno stalo, bylo třeba uvěřit, že je možné projít vodou křtu a v řece Jordánu, tak jako kdysi při přechodu Rudého moře, nechat utopit hřích ve všech jeho podobách. Bez naplnění této Paschy / tohoto přechodu/ není možné dosáhnou svobody v Zemi zaslíbené, což je předobraz samého Božího království na zemi i v nebi. Věčný život ve vzkříšeném Kristu je zkušeností těch, kteří ukřižovali svět v sobě a přešli do věčného bytí, aniž by okusili beznaděj a hořkost umírání. Už na zemi žijí život po životě, protože byli novým Mojžíšem – Kristem vyvedeni z moci faraona. On, ďábel, který vládne strachem ze smrti byl zbaven své moci. Jásavé velikonoční Aleluja je oslavou nové svobody v Kristu – věčného života. Obdržet tento oslavený život je možné jen na účet starého Adama. Aby se tak stalo, musí bohužel člověk dojít ke zklamání v tom, co mu slibovalo štěstí bez kříže a bez víry a činilo z něho otroka hříchu.

     Před časem vysílala Česká televize film s názvem Cena svobody. Film byl inspirovaný skutečnými událostmi kruté občanské války v Jižním Súdánu v osmdesátých letech. Po vražedném vojenském útoku na jednu vesnici si zachránilo život jen šest dětí. Nejstarší z nich, Theo, se pokusil zavést ostatní, včetně své sestry Abital, do bezpečí. Zdolaly velké množství kilometrů napříč Afrikou, prošly přes tři nehostinné země, bez jistoty vody a jídla, aby se dostaly do uprchlického tábora v Keni - do Kakumy. Odtud byly po čase letecky přepraveny do Ameriky. Čekalo je tam však velké zklamání. Zidealizovaný svět jim nabídl pouze hmotné zajištění a jen pracovní vztahy. Místo společného soužití a vzájemně prožívané radosti jen spěch a shon. Proto se rozhodly vrátit zpět, i když je v jejich rodné zemi čekala chudoba, ale i ohrožení života. Domov jim měl vrátit to, co v cizině postrádaly - společně prožívanou radost i bolest. Těšily se, že opět v jazyku jejich kmene uslyší slova kazatele a úryvky z Bible. Film končí citátem africké moudrosti, podložené velkou životní zkušeností: Když chceš jít rychle, běž sám, když chceš dojít daleko, běžte společně.“

    Všichni potřebujeme společně s druhými prožívat čas všední i sváteční. V každém věku – od dětských her přes mládežnické party a dospělácké párty – stále toužíme po setkávání. Sport, cestování, koníčky nebo kultura ve všech podobách – to vše nabízí obohacení a východisko z pohodlného poklídku. I pro důchodce v pečovateláku je milejší společná jídelna či kulturní místnost. Nikdo – až na vzácné výjimky - nemá rád pokojíčky pro jednoho, maximálně snad jenom na přespání. Samotka, i když komfortně vybavená, zůstane vždy samotkou. Paradoxně i tzv. „ležáci“, kterých je někdy na pokoji i šest, si užijí více komunikace než jedinci u svých počítačových obrazovek. Člověk je tvor společenský; spíše mu prospívá občasné navýšení decibelů než ticho cel pro jednotlivce. Je dokázáno, že nejvíce prodlužuje život soužití tří generací pod jednou střechou. /Pamětníci dědy Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě mi jistě dají zapravdu – na truchlení, smutek a nebo zadumanost tam nebylo místo./

     Na začátku postní doby varoval papež František před klamným navyšováním významu pomíjivých hmotných dober na úkor trvalé duchovní dynamiky. Doslova řekl: “Kolik Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci nabízejí snadná a okamžitá východiska z utrpení, ta se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika mladým lidem se předkládá falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, jehož se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce, ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.“

    Velikonoční svátky ohlašující nový život ve vzkříšeném Kristu nás všechny zvou k oslavě a plesání. Můžeme je prožívat nejen při slavnostních bohoslužbách, ale i u prostřeného stolu a za cinkotu pohárků. Právě takové posezení se bude konat v pátek 13.dubna 2018 v jemnickém Kulturním domě. Jako v minulých letech budou od 18,00 nejprve plesat děti a v 19,30 se k nim přidají i dospělí. Noty i hudební nástroje si připravují „Kalíšci“ a nápoje alko i nealko budou též zajištěny. Pohárky si nosit nemusíte - stačí si jenom nabalit jednohubky, něco sladkého na zub, či přijmout za vděk čerstvým popkornem.

              Pozvání k Boží oslavě i přátelskému posezení Vám všem vyřizuje o.Josef




"Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním již vládu nemá..."
Totéž platí o každém, kdo se narodil znovu - z vody a Ducha Svatého. Věříš tomu?



" Zbořte tento chrám, a ve třech  dnech jej znovu postavím." Jan  2,19
Nesmrtelná duše přežije smrt těla, aby na konci času dostala nové - nesmrtelné.


Aleluja...                       Jemnice 31.březen 2018

Všechny Vás srdečně zdravím


a přeji, abyste hlouběji pronikli

do Kristova vykupitelského díla tím,


že budete bez reptání na sebe brát hříchy druhých.


Takto požehnané Velikonoční svátky Vám přeje

                                                                          O. Josef , jemnický farář




Květná neděle
- Palmová neděle nás zve, abychom se připojili k těm, kteří jdou naproti Kristu, aby v něm oslavili Mesiáše - Božího Beránka. Přišel na sebe vzít všechny hříchy světa, aby je vynesl na kříž a zbavil tak vládu smrti nad kajícníky. Kde je hřích odpuštěn, tam nemá žalobce - ďábel - moc nad vykoupeným lidem - životem v radosti a pokoji. Proto volejme i my: "Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, hosana na výsostech."



5. neděle postní - V Ježíši Kristu se zjevuje věčný život. Lazarovu smrt je pro Boha  jenom spánkem. Stačí říci: Vyjdi! - a mrtvý  procitá. Pro hřích je člověk pod vládou smrti, ale setkání se Božím Synem její moc ukončuje. Proto každá lítost a vyznání viny je návratem zpět do života.



4.  postní neděle
  Plodem  víry je ochota a síla přijímat dobré i zlé. Tento postoj není projevem
                              apatie k jednomu či druhému, ale vůle a akceptace daného výsledku. Naděje,
                              víra a láska
se musí realizovat - žádná cnost nesmí zůstat  nenaplněná. Proto
                              není správné předem říci: Mně je  to, i ono jedno.                       

3. postní neděle
Ježíšovým pokrmem je konat vůli nebeského Otce a dokonat jeho dílo.

Jemnický rodák                                                                                             3 - 2018

  V neděli 18.3.2018, odpoledne v 15,00 hodin, jako každoročně o páté postní neděli, si připomeneme památku jemnického rodáka, akademického sochaře Jaroslava Šlezingera. Jeho Křížová cesta, vytvořená v táboře nucených prací a vyjádřená ve čtrnácti mini-plastikách, je doprovázena autorovými texty a koná se v jemnickém farním kostele sv. Stanislava již po dvanácté. Zvláštností této historické připomínky Kristovy cesty s křížem na návrší Jeruzaléma je její autorovo propojení s jeho vlastním osudem. Pietní vzpomínka je také zároveň uctěním památky všech nespravedlivě utiskovaných, pronásledovaných a umlčených kritiků zvůle mocných. Druhé zastavení této postní pobožnosti zachycuje Ježíše, jak se podrobuje formálnímu soudu římského úředníka Piláta i svévoli jeho souvěrců; přijímá kříž, aby vyvýšen od země zjevil Boží lásku k nám, hříšníkům. Jaroslav Šlezinger doprovází tento výjev vlastní radou: “Když duše si stýská na nespravedlnost osudu, když se bezmocně vzpíráš ranám a těžkému kříži, pohlédni na Ježíše, na jeho pokoru, s níž přijímá kříž a On dodá ti síly a odvahy k smutné cestě ve vězení.“

V životě každého člověka jsou momenty, ale i situace a stavy, kdy jejich tíha nejde odložit ani změnit. Jediným řešením je říci na tyto skutečnosti „ano“ a nést toto břemeno až do konce, někdy až na vrchol pokoření. Říká se, že kříž má každý člověk a nejeden.

Křížem může být zdravotní hendikep – vada, se kterou se člověk již narodí, nebo jde o

následky úrazů při sportu s trvalými následky, např. poranění páteře. Nedávno jsem dostal mail o 14 - leté dívce bez rukou a navíc trpasličího vzrůstu. Její hra na klávesy nohama a pěvecký výkon, za který by se nemusela stydět nejedna profesionální zpěvačka, zcela fascinovaly porotu prestižní soutěže talentů rumunské televize. Po jejím vystoupení následoval aplaus všech ve stoje a následoval gejzír zlata i slz přítomných.

Viz zpráva z 14.3.2017:Když Lorelai předstoupila před porotu soutěže Rumunsko má talent, jen málokdo by hádal, že dívka kromě zpěvu předvede i hru na piáno. Skladbu A Million Stars zahrála prsty u nohou. Za tento výkon ji porotkyně Mihaela Radulescu díky zlatému bzučáku poslala rovnou do semifinále. Lorelai Mosnegutu se narodila bez rukou a hned po narození ji matka opustila. Když sociální pracovnice viděla její příběh v televizi, rozhodla se holčičku adoptovat. Malá Lorelai do tří let nemluvila a chodit začala až ve čtyřech letech. Těžké postižení se jí ale podařilo překonat a spoustu věcí se naučila dělat nohama. Hraje na klávesy, maluje a pomocí prstů u nohou také píše na notebooku. Je autorkou už několika knih. https://revue.idnes.cz/divka-bez-rukou-lorelai-mosnegutu-zpev-talentova-soutez//

Takovéto úspěšné zvládnutí daného stavu nazýváme oslaveným křížem. Postižení, které je pro jiného důvodem k výčitkám adresovaným nebi i zemi, se pro Lorelai Mosnegutu stalo výzvou. Naučila se hrát na klávesy prsty nohou a neuvěřitelně rozezpívala svůj hlas. Nikdy nemá člověk právo zpochybňovat smysluplnost svého života, ani jakkoliv poškozené životy svých bližních. Na všech formách postižení se může Bůh oslavit. Jednak na samotných osobách a jednak na těch, kteří jsou takto postiženým nablízku. Stát se milosrdným samaritánem, který je odměněn vděčností a láskou potřebných, je zdrojem radosti k nezaplacení.

Je jisté, že všichni jsme dlužníky lásky vůči mnohým našim bližním. Proto při každé osobní modlitbě i společné liturgii prosíme našeho nebeského Otce: „Odpusť nám naše viny...“, nebo naopak: „vyznávám se, že jsem neučinil, co jsem měl udělat.“

P. Jiří Balabán, který na konci ledna 2018 náhle zemřel, měl na parte slova útěchy pro všechny pozůstalé: “Nebuďte smutni, odcházím k Otci do Božího království...“

Blízkost bližních a víra v Boha je nejlepší jistotou a bohatstvím života. Kéž nám nikdy nechybí odvaha konat dobro či s nadějí a důvěrou procházet různými životními zkouškami.

Nezkouší nás však Bůh – ten je Vševědoucí a předem ví, co bylo, je i bude. Samotný život nás staví do událostí, které jsou osobní výzvou k víře, naději a lásce.

                                                                                                                              o. Josef 


Pane, prosíme Tě za oběti středečního útoku ve škole na Floridě, při kterém
zemřelo 17 lidí.        Prosíme Tě o útěchu a pomoc pro jejich rodiny i za obrácení srdce útočníka a všech, kteří jsou ovládáni zlobou a nenávistí.


2. postní neděle
     "Ano, já jsem král, ale moje království není z tohoto světa." Tak odpověděl  Pán Ježíš Pilátovi, která se ho při soudu ptal zda je král. Také nám Ježíš připomíná, abychom byli bdělí a napřilnuli k světu tak, že bychom ztratili svobodu pro Boží království. Máme  dávat přednost tomu, co je věčné a nelpět na tom, co pomíjí.


1.postní neděle
       Malomocný, kterého Pán Ježíš uzdravil, věnoval více pozornosti svému navrácení do života ve společnosti a méně trvalému vztahu s Kristem - Vykupitelem, který přišel navrátit člověku věčný život s Bohem.


Popeleční středa
Postní doba nás vyzývá, abychom se opět začali připravovat na Velikonoce. Máme znovu  prověřit svůj vztah k pozemským dobrům a obnovit hranici jejich moci nad námi podle vůle Boží. Pokušení chleba, model a zázraků se totiž vždy nepozorovaně zachytí v našich postojích a snadno zastíní a oslabí Ježíšovo slovo, že "nejenom z chleba žije člověk".
      Křížová cesta nám pak ve svém  druhém zastavení  připomíná, že nelze být Ježíšovým učedníkem bez účasti na přijetí oběti kříže: "Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí."



6.neděle v mezidobí
    Malomocenství - málo moci nad tělem, myslí a srdcem -  odděluje člověka od člověka a uvádí do osamocenosti. Malomocná láska nemá sílu se obětovat ve prospěch druhého. Loď potřebuje kormidlo, auto brzdy a člověk vůli, aby se nestal  hříčkou nálad, závislákem na počasí či zvůli druhých. Pán Ježíš přišel, aby člověka učinil  Pánem na každou slabostí těla, ducha i duše.

5.neděle v mezidobí

Pojďme jinam...“ tak odpověděl Pán Ježíš na naléhavé sdělení apoštolů: „Všichni tě hledají.“ Zástupům totiž nešlo o Kristovo dílo vykoupení a spásy, ale o uzdravení z různých posedlostí a péči o tělesné neduhy. Oslavení svého JÁ mocí Boží dali stranou a upřednostnili svou dočasnou, pozemskou existenci.


Popelec... 2-2018

Popeleční středa letos vychází na 14.únor. Pro praktikující katolíky je to den přísného postu, kterým začíná Postní doba, jako doba přípravy na Velikonoce. Postní čas trvá čtyřicet dnů, vrcholí každoroční obnovou křtu a oslavou vzkříšeného Krista. Jedinou pauzou od skutků sebezáporu jsou neděle, zvláště ta, kterou slavíme v růžové barvě s označením Laetare, /Radostná/ a též Slavnost sv. Josefa. Celý postní čas máme využít k obnově a prohloubení křesťanského života. Máme omezit konzumaci dobrot a sladkostí, snížit hladinu alkoholu v krvi, odlepit se, co nejvíce od obrazovek počítačů a mobilu, věnovat více času duchovní četbě a modlitbě a též více vnímat potřeby našich bližních, počínajíc vlastní rodinou.

Postní doba je také začátkem závěrečné fáze přípravy na křest dospělých. Přijmout do církve nového člena je vyhrazeno biskupovi místní církve - diecéze. Žádost k udělení křtu podává farář, který stanovenou přípravu vykonává nejméně po dobu jednoho roku. Její součástí je pravidelná účast na nedělních bohoslužbách v místě trvalého pobytu. /Církevní právo však vedle občanské normy uznává tzv. kanonické bydliště. To se často liší od toho, které je uvedeno v občance. Vzniká tam, kde člověk fakticky bydlí déle jak tři měsíce./

Významnou úlohu má při přípravě katechumena jeho kmotr. Jde o tzv. doprovázení před i po křtu a je vhodné, když se - dle možností - i on účastní výuky a případně znovu vysvětluje probranou látku. Kmotrem při křtu nebo biřmování může být jen ten, kdo je pevně zakotvený v pravdách víry a vede příkladný křesťanský život. Pražský kardinál Tomášek kdysi prohlásil, že aktivní křesťan se denně modlí, světí neděli účastí na mši svaté a měsíčně přijímá svátost pokání. Tento náročný požadavek asi nezvládne splnit každý. To však neznamená, že nemůže vést plnohodnotný – lidsky krásný a pokojný život a být dobrým vzorem i pro své okolí. V matrice je pak veden jako svědek křtu.

V závěru roční přípravy těch kteří touží po křtu je jejich setkání s biskupem v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Jde o účast všech katechumenů a jejich kmotrů z celé diecéze na bohoslužbě, která se slaví první postní neděli. Ta v letošním roce 2018 připadá na 18.únor a začíná mší sv. v 10,30 hod. Liturgie má název: Přijetí katechumenů mezi kandidáty křtu. Následně pak biskup písemně určí, kdo bude udělovatelem této svátosti a kde se tak stane. Nejlepším časem pro křest dospělého je Velikonoční vigílie. Tu budeme v letošním kalendářním roce slavit v jemnickém kostele sv. Stanislava 31.března ve 21,00. / V Budkově v 19,00 / Nově pokřtěný při této liturgii přijímá tzv. Iniciační svátosti: křest, biřmování a při Eucharistii přijímá pod obojí způsobou Tělo a Krev Kristovu. Přijetí do společenství věřících v konkrétní farnosti pokračuje v procesu mystagogie. V tomto čase je nově pokřtěný uváděn do aktivní účasti života Kristova mystického Těla - Církve. Má v tomto exkurzu činnosti církve najít své místo. Např. zapojením se do charitativních služeb, zpěvem ve schole či sboru, hrou na varhany či jiné hudební nástroje, pomocí při úklidu a výzdobě kostela a v pozdějším čase službou lektora či akolyty, popř. katechetskou činností, účastí ve farní ekonomické či liturgické radě. Pokřtěné v dospělosti nazýváme konvertity, tj. těmi, kteří zásadně změnili své smýšlení a život tím, že se od model světa obrátili k jedinému Bohu. Tato nová zkušenost je obvykle vede k velkému nasazení a nadšenému prožívání objeveného životního stylu. Horlivost konvertitů je však třeba korigovat, aby zůstali nadále věrni svým stavovským povinnostem. Říkáme, že je třeba chránit je před nimi samotnými. Jinak hrozí nebezpečí rychlého vyhoření, zklamání či naopak netoleranci až fanatismu. Život křesťana by měl být proniknut duchem vzkříšeného Krista, který říká: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pokoj pro své duše.“. Mt 11,29

K tomuto znovuzrození nám má pomoci postní doba. Modlitbou, postem a almužnou se opět identifikujeme se svým Pánem, Vykupitelem a Spasitelem. Východní křesťané tuto skutečnost vyjadřují pozdravem Christos voskres! / Kristus z mrtvých vstal!/

Svědkem Kristova vzkříšení má být každý křesťan. Mimořádný projev odevzdanosti Kristu „až na kříž“ má označení martyr. Takovými jsou nazýváni ti, kteří pro víru položili svůj život. Církev je za takové označuje zvláštním kanonizačním procesem zakončeným jejich prohlášením za Boží služebníky, blahoslavené nebo svaté.

Velké množství věřících se však takové veřejné pocty – postavení na oltář – v čase pozemského života a nebo po smrti z různých důvodu nedočká. Mezi takto dosud „ neodceněné“ jistě patří budkovský farář P. František Maňoušek nebo náš jemnický sochař Jaroslav Šlezinger. To nám však nebrání v tom, abychom si jejich památku pravidelně nepřipomínali a jejich život dávali za vzor všem dospívajícím - zvláště biřmovancům. Stalo se již tradicí, že oba naše místní hrdiny a svědky víry necháme „promlouvat“ i po jejich smrti.

P. Františka jsme si připomněli na konci adventu a na Jaroslava budeme vzpomínat při jeho Křížové cestě ve farním kostele o páté postní neděli 18. března v 15,00 hodin.

Postní doba začíná připomínkou pomíjejícnosti všeho stvoření a čas velikonoční oslavou vítězství života nad smrtí. Liturgické zvolání této proměny opakujeme při každé mši sv.: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.

                                                                                                                    O. Josef


Dokud nezbude z našeho EGA jen stín, nemůžeme slavit nový život vzkříšeho Krista v nás - Velikonoce
/Hřbitov v Jemnici/

4. neděle v mezidobí

  „Učil je jako ten, kdo má moc...“ Tak píše evangelista Marek hned v první kapitole

svého svědectví o Kristu. Co Ježíš hlásal, to též i žil. Mít v moci svůj jazyk i činy je plodem

nepřetržité jednoty s Bohem. Bez živé víry se člověk snadno stane učitelem

který mluví, ale nečiní; co druhým zvěstuje, to svým životem nepotvrzuje.


Boží muka nad Budkovem - místo odkud jsou vidět Alpy


Týden modliteb za jednotu křesťanů


„Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle (15,6).


    "Jednota  s Bohem i s našimi bratry a sestrami je darem, který sestupuje  shora, vyvěrá ze společenství lásky mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým a v tomto společenství lásky roste a zdokonaluje se. Rozhodnutí, kdy a jak se má tato jednota plně uskutečnit, neleží v našich rukou. Její nastolení náleží jedině Bohu."
                                                          Homílie 25. ledna 2008, papež Benedikt XVI.


3. neděle v mezidobí

      Pomíjejícnost všech pozemských dober nás varuje před jejich oddělováním od dober

duchovních. Každé hmotné dobro přetrvává díky dílu lásky, které mu dává vznik i pečeť

věčnosti. Víra, naděje a láska nás vyzývá a disponuje k životu, který není pod vládou smrti.

Viz. Velepíseň lásky...



2. neděle v mezidobí

      Oslabení víry nebo její ztráta vede člověka k návratu k primárním zdrojům života a to k

životu podle těla. Uspokojování tělesných možností však nikdy nemůže nahradit, ale pouze

zdánlivě suplovat potřeby ducha a duše. Křesťanství nabízí člověku život podle ducha a

osvobozuje jej ze zajetí hmoty a klamných nadějí.





Tříkrálové přání: K+M+B+2018

      Nový rok se již začal odpočítávat a opět - po deseti letech - jej budeme psát se symbolickou osmičkou na konci. A my se můžeme ptát: Co od nového letopočtu 2018 s čerstvým tříkrálovým monogramem na veřejích či dveřích domů můžeme očekávat? Matematická odpověď je jednoduchá. Před námi je kalendář s 365 dny a v každém 24 hodin po šedesáti minutách. V nich je naše příležitost zvěčnit díla, na kterých nám nejvíce záleží. Správným naplněním svých myšlenek, slov i skutků dáváme plynoucímu času co nejhodnotnější obsah. Lze tak činit prací rukou, tvořivým myšlením, obětavou láskou či laskavým slovem apod. A toto vše povýšit duchovním zacílením překračujícím hranice prostoru i času. Naše přítomnost, budoucnost a současně i věčnost se tak stává naším dílem bez ohledu na proměnlivou kulisu českých či světových dějin a stejně tak lokálních proměn našeho parlamentu nebo osoby prezidenta na Hradě pražském. Jen naše osobní příběhy tvoří mozaiku díla, které se v ohni času očistí, aby dále zůstalo ryzí a bez hniloby zmaru.

       Do této naší nadčasové aktivity patří i ohlášená Tříkrálová sbírka. V městě Jemnici proběhne v sobotu 6.ledna 2018 v návaznosti na bohoslužbu, která začíná v 8,30. V závěru mše svaté se sejdou koledníci, aby přijali od faráře poslání vykonat tuto misii dětí v ulicích našeho města. Jejich prozpěvování: „Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme Vám...“ bude určitě slyšet u mnoha domů i bytů sídlišť u sv.Víta či na Větrném kopci. Jejich služba je sice náročná, ale děti překypující nadbytkem energie vědí, že vedle milodaru pro potřebné také něco vykoledují na „zub“ i pro sebe. Vzpomínám si, že před několika roky se jedna povedená skupinka zastavila i v podolské hospodě. Byla zima a vymrzlí koledníci byli svou průvodkyní pozváni na horký čaj. Jak už to však bývá, čert nikdy nespí a tak dříve než hřejivý nápoj vychladl, se milé děti začaly točit kolem hracích automatů a svými našpórovanými drobasy zkoušely štěstí. Tento incident se však neobešel bez následků. Nějaký horlivý bonzák neměl nic jiného na práci, než nahlásit do Brna na biskupství, že koledníci v jisté jemnické hospodě hráli na automatech hazardní hry a peníze brali z tříkrálové pokladničky. Biskup Vojtěch to vzal vážně a při následné děkanské poradě to dal jako odstrašující příklad. Musel jsem všem vysvětlit, jak to bylo doopravdy. Opět se potvrdilo, že každé dobro musí být po zásluze potrestáno. A paní učitelka, která tomu asistovala a provinilce osobně dotovala, nebyla následně obviněna ze svatokrádeže, ale naopak pochválena, i když se obhajovala, že jako nevěřící se na vše dívá jinak. Ano, nyní to již skutečně vidí jinak, protože v nebi, kde konečně vládne spravedlnost, není žádné dobro zapomenuto, ať už je koná člověk věřící či nevěřící.

     A tak si máme všichni vedle kont pozemských otevřít i to nebeské a už nyní si vytvářet svůj poklad. Viz citát z Bible: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce.“ /Matouš 6, 19-21/ /Prokopávat = tunelovat apod./

     Mimochodem přesouvat své vklady do „měny vatikánské“ za obvyklé Pán Bůh zaplať je možné i skrze nově zřízený fond brněnské diecéze zvaný PULS. / fond.biskupstvi.cz / nebo přes /www.biskupství.cz/ a tak se stát členem velké rodiny malých dárců. V této sbírce se neztratí ani „ vdovin halíř“. Bůh počítá, co člověk dává s úmyslem pomáhat a to platí, i kdyby někteří výběrčí byli za koledníky jen převlečeni.

    Až tedy o první lednové sobotě zazní hlasy koledníků, pak vězte, že v té chvíli můžete přispět svým darem tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Chudých je na světě více jak bohatých. A i když je vždy nepotkáme, nebo je raději nechceme ani vidět ani potkat, přesto jim můžeme prokázat laskavost. Papež František říká, že chudí, kterým jsme prokázali milosrdenství, jsou naší vstupenkou do nebe. Paradoxně ten poslední ubožák na zemi může být tvým prvním přímluvcem v nebi, aby tě svatý Petr nemusel nechat před nebeskou bránou vystát důlek. Ano, tam nahoře platí jiné pořadí. Poslední budou prvními a první posledními.

    Přeji naši koledníkům radost z Tříkrálové misie, laskavým dárcům hřejivý pocit štěstí a všem neznámým obdarovaným potěšení, že nejsou nadobro zapomenuti.  o.Josef




" V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy."

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.


Křtu Páně 7.1.2018

Narodit se znovu znamená utopit sedm hlavních hříchů ve vodách křtu. Tento proces nazývala prvotní církev katechumenátem a byl podmínku k udělení této iniciační svátosti spolu s biřmováním a slavením Eucharistie.


Zjevení Páně 6.1.2018

Ježíše vnímá dítě jinak v jeslích, jinak jako dvanáctiletého chlapce. Krista vidí dospělý jinak ve 30 – 33 letech a jinak v působení Církve - jeho mystického těla. Nejvíce Božího Syna poznáme, když konáme jeho skutky ve víře, naději a lásce.



NOVOROČNÍ MODLITBA ZA ROK 2018

Chválíme Te dobrotivý Pane za nový rok, ve kterém smíme žít.

Chválíme Tě za všechno dobré a krásné, co máš pro nás připravené.

Toužíme přijmout každou Tvou milost a vykonat všechno dobro, které s tvojí pomocí vykonat můžeme.

Prosíme, požehnej nám. Požehnej svou láskou každý den, každé setkání, veď naše rozhodnutí, aby se uskutečňovaly jen Tvé záměry v našem životě, v naší farnosti, arcidiecézi i v celém našem národě. Amen.


“Úmysly Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.“ Ž 33,11



Zároveň Tě upřímně prosíme:


  • Na přímluvu Panny Marie, Matky Boží: prosíme o dar smíření všech lidí a národů s Bohem i mezi sebou a za trvalý mír. (Prosíme Tě vyslyš nás)


  • Na přímluvu sv. Zdislavy: prosíme za každý započatý lidský život v roce 2018, aby byl s láskou přijatý a všemi chráněný.


  • Na přímluvu sv. Dominika Savia: prosíme za děti a mladé, aby zakusili Tvou lásku a byli chránění od každého zla a nemravnosti. Také aby správně rozlišili své povolání a s Tvou pomocí je uskutečnili.


  • Na přímluvu sv. manželů Ludvíka a Zélie Martinových: prosíme za všechny snoubence, kteří tento rok uzavřou svátost manželství, aby obstálo silou Tvé lásky ve všech zkouškách a vytrvalo.


  • Na přímluvu sv. Ludmily: prosíme, aby se vrátila radostná společná modlitba do všech rodin a s ní i pravá láska, úcta a věrnost k Tobě i k sobě navzájem.


  • Na přímluvu sv. Anežky České: prosíme za všechny nemocné, trpící, hladové, pronásledované a jakkoliv strádající lidi na této zemi, aby se jim dostávalo potřebné pomoci.


  • Na přímluvu bl. Karla Rakouského: prosíme za to, abychom odmítli jakékoliv pokušení, vzepřeli se každému zlu a už nikdy neupadli do těžkého hříchu.


  • Na přímluvu sv. Jana Nepomuckého prosíme za všechny naše nepřátele, aby byli zasaženi mocí Boží lásky, zbaveni svých „zbraní“ a aby nám nemohli nijak škodit.


  • Na přímluvu všech svatých a zvláště sv. Václava prosíme za nastávající prezidentské volby, aby byly vedeny tvým Svatým Duchem a aby byl zvolen člověk podle Tvé vůle.


  • Na přímluvu sv. Štěpána, sv. Ladislava, sv. Václava, bl. Karla Rakouského a všech svatých panovníků: prosíme za ty, kteří nám vládnou, abys je očistil od všech nepravosti a daroval jim svého Svatého Ducha, aby se vždy rozhodovali a konali ve světle jeho moudrosti, pravdy, čestnosti a prozíravosti, pro dobro nás všech a ke Tvé slávě.


  • Na přímluvu sv. Petra a Pavla i sv. Jana Pavla II. prosíme za svatou Církev v našich zemích: za všechny biskupy, kněze, jáhny, bohoslovce a zasvěcené osoby v našem národě, aby v jednotě a síle Tvého Ducha vydávali věrohodné svědectví o Tvé lásce a byli vždy dobrými, štastnými pastýři a učiteli modlitby pro všechen Boží lid.


  • Na přímluvu sv. Vojtěcha a Radima: prosíme o milost odpuštění všech hříchů a odstranění všeho, co brání našemu národu přijímat plnost Božího požehnání


  • Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje: prosíme o dar živé víry, obrácení a pokání pro náš národ.


  • Na přímluvu sv. Benedikta a Prokopa: prosíme pro náš národ, pro každého jednotlivce, i pro celou Evropu o Boží ochranu před všemi novodobými ideologiemi a veškerým nebezpečím, z nich plynoucích, abychom si natrvalo zachovali křesťanskou víru a mohli ji vždy svobodně vyznávat.


  • Na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie prosíme za vítězství Boží pravdy a lásky do každého srdce.


  • Prostřednictvím svých svatých andělů nás milostivě ochraňuj na všech našich cestách, které budeme podnikat. A nejen nás, ale i všechny, kteří budou cestovat, abychom vždy šťastně a bezpečně dosáhli cíle.


  • Pro Tvou dobrotu prosíme za příznivé počasí, hojnou úrodu a vděčnost do každého srdce.


  • Na přímluvu sv. Josefa: prosíme o citlivou, důstojnou a duchovní péči pro všechny naše umírající v celém roce 2018 a nejen v něm. Pro bolestné umučení Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jim vyprošujeme Tvé nekonečné milosrdenství a dar věčné spásy. Amen.


      VYSLYŠ VŠEMOHOUCÍ VĚČNÝ BOŽE VŠECHNY TYTO PROSBY PODLE SVÉ VŮLE A VE SVÉ

LÁSCE SKRZE KRISTA, NAŠEHO PÁNA. AMEN.

Pokorně prosíme o Vaše požehnání. Deo gratias.




Alpy z kopce Kukáče na Loukou - foto Ing.Hana Lederová 2017
/"My Loučáci, my jsme páni, pod Kukáčem vychováni." hm/

Dopis pro Lieserl Einstein:
„Když jsem navrhl teorii relativity, velmi málo lidí mě pochopilo a to, co odhalím a přinesu lidstvu teď rovněž koliduje s nepochopením a s předsudky světa.
Žádám tě, abys chránila dopisy, jak dlouho bude nutné. Roky, dekády, dokud se společnost nevyvine na takovou úroveň, aby akceptovala to, co vysvětluji níže.
Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda neobjevila formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí všechny ostatní síly a dokonce je obsažena ve všech fenoménech, které operují ve vesmíru ale přesto jsme ji nedokázali identifikovat. Tato univerzální síla je láska.
Když vědci hledali sjednocující teorii vesmíru, zapomněli na nejmocnější, nespatřenou sílu. Láska je světlo, které osvětluje ty, co ho dávají a dostávají. Láska je gravitace, protože způsobuje, že jsou někteří lidé přitahováni k ostatním. Láska je síla, protože násobí to nejlepší, co je v nás a dovoluje lidstvu nevyčerpat se svým slepým sobectvím. Láska odkrývá a odhaluje. Pro lásku žijeme a umíráme. Láska je Bůh a Bůh je Láska.
Tato síla vše vysvětluje a dává životu smysl. Je to proměnná, kterou jsme příliš dlouho ignorovali možná proto, že se lásky bojíme, jelikož je to jediná energie ve vesmíru, jíž se člověk nenaučil podřídit své vůli.
Abych lásku učinil viditelnou, jednoduše jsem zaměnil hodnotu ve své nejslavnější rovnici. Pokud bychom namísto E = mc2 akceptovali, že energie k vyléčení světa může být získána skrze lásku násobenou čtvercem rychlosti světla, došli bychom k závěru, že láska je nejsilnější existující silou, protože nemá žádný limit.
Po selhání lidstva ve snaze kontrolovat ostatní síly vesmíru, které se tak otočily proti nám, je velice urgentní, abychom sami sebe naplnili jiným druhem energie...Pokud chceme, aby náš živočišný druh přežil, pokud chceme najít smysl života, pokud chceme zachránit svět a každou živou bytost, jež ho obývá, láska je jedinou odpovědí.
Možná zatím nejsme připraveni postavit bombu lásky, zařízení dost silné na zničení veškeré nenávisti, sobectví a chamtivosti, na zničení vlastností, které devastují planetu. Nicméně, každá individualita s sebou uvnitř nosí malý generátor lásky, jehož energie čeká na vypuštění do světa.Pokud se naučíme tuto vesmírnou energii dávat a dostávat, drahá Lieserl, potvrdíme tak, že láska zvítězí nad vším, je schopná přesáhnout všechno a nic, protože láska je kvintesencí(podstatou) života.
Hluboce lituji své neschopnosti vyjádřit to, co je v mém srdci, jež pro tebe tiše bije po celý můj život. Možná je už pozdě se omlouvat ale protože čas je relativní, potřebuji ti říci, že Tě miluji a díky tobě jsem dosáhl k ultimátní odpovědi!“
                                                                          Tvůj otec 
                                                                               Albert Einstein
Překlad: Richard Mašek 11.6. 2015   richardmasek.blog.idnes.cz

Ruda

Záznam bez nadpisu

přidáno: 4. 12. 2017 2:07, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 4. 12. 2017 2:07 ]


Nová evangelizace

přidáno: 3. 12. 2013 11:23, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 23. 8. 2018 7:25 ]

Bůh je láska
    Láska roste skrze lásku. Láska je "božská", protože pochází od Boha a sjednocuje nás s Bohem, a prostřednictvím tohoto sjednocovacího procesu nás proměňuje v "my", které překonává naše rozdělení a utváří z nás jedno, a to až do doby, kdy na konci Bůh bude "všechno ve všem." / 1 Kor 15, 28/     papež Benedikt XVI.   Deus caritas est 18

 
                               Bez "pěšáků" se na ulici evangelizovat nedá. jb
                                 Takými dělníky na vinici byli i naši věrozvěstové C+M.

 
Postní doba - pozvání k pravdě

Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Poselství papeže Františka k postní době 2018


Farnost - škola víry a rodina místo praxe

   Rodina a církev, konkrétně farnosti a ostatní formy církevního společenství, jsou povolány k úzké spolupráci na onom zásadním úkolu, který spočívá ve výchově a s ní neoddělitelně spojeném předávání víry. Velmi dobře víme, že pro hodnověrnou výchovnou práci nestačí jen zprostředkovat správnou teorii nebo učení. Potřebuje něco mnohem vyššího a lidštějšího, totiž onu denně prožívanou blízkost, která je  lásce vlastní a patří především do do společenství rodiny, ale rovněž i do farnosti, církevního hnutí nebo spolku, kde se  lidé setkávají, kde pečují o své bratry a sestry, zejména o děti, mládež, ale také o dospělé, staré, nemocné a rovněž o celé rodiny, protože jsou oddáni Kristu. Velký patron a ochránce vychovatelů, sv. Jan Bosco, připomínal svým duchovnímm synům, že "výchova je věcí srdce a jejím Pánem je sám Bůh"./Epistolario 4,209/

                                                                             papež Benedikt XVI., dopis z 6.6.2005


Nový rok

    V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy.

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.

Papež: Evangelizace náleží Božímu lidu

Vatikán. Nesmíme zapomenout na Svatý rok milosrdenství a rozředit jeho velikou víru, intenzivní spiritualitu a veškeré nadšení, připomenul dnes papež František členům Papežské rady pro novou evangelizaci, které přijal v závěru jejich plenárního zasedání. Jak řekl, Boží lid hluboce vnímal dar milosrdenství, který zakoušel zejména ve svátosti smíření. Na církvi proto spočívá značná odpovědnost, aby se nadále a trvale stávala nástrojem milosrdenství, zdůraznil Svatý otec.

“Hlásání milosrdenství, které se poté konkretizuje a zviditelňuje v životním stylu věřících a vychází najevo v řadě skutků milosrdenství, se vnitřně pojí k úsilí každého evangelizátora. Ten totiž odhalil své povolání k apoštolátu právě z moci milosrdenství, které mu bylo vyhrazeno.“

Papež poté přešel k vlastnímu tématu evangelizace. Je nezbytné si stále více uvědomovat, že hlásání evangelia ze své podstaty náleží Božímu lidu, řekl a upozornil na dva související aspekty. Prvním je přínos jednotlivých národů a jejich kultur k cestě Božího lidu.

“Z každého národa, ke kterému přicházíme, se vyjevuje bohatství, které je církev povolána rozpoznávat a docenit, aby přivedla k jednotě celé lidstvo, jehož je znamením a svátostí (Lumen gentium,1). Tato jednota není utvářena „podle těla, nýbrž v Duchu“ (ibid., 9), který vede naše kroky.“

Tato skutečnost evangelizujícího lidu (Evangelii gaudim,111) vede k vědomí povolání, které přesahuje osobní odpovědnost jednotlivce, což je druhý aspekt, pokračoval papež František. Bůh nás přitahuje a počítá přitom se složitou sítí osobních vztahů, které jsou součástí života lidského společenství (ibid.,113), aby nám umožnil zakusit hlubokou jednotu a lidskost věřícího společenství.

“Platí to zejména pro naši dobu, kdy se silně projevuje nová kultura, která jako plod technologií oslňuje svými výdobytky, ale zároveň je na ní zjevná absence skutečného mezilidského vztahu a zájmu o druhé. Jen málo jiných subjektů se jako církev mohou pyšnit takovou znalostí lidu, která dokáže docenit ono kulturní, mravní a náboženské dědictví, jež utváří identitu celých pokolení.“

Je proto důležité, abychom uměli proniknout do srdcí našich lidí, vybízel papež. Budeme-li schopni pohledu do hloubky, nalezneme onu ryzí touhu po Bohu, zneklidňující srdce mnoha lidí, kteří se navzdory své vůli propadli do hlubin lhostejnosti. Radost z evangelia je však může zasáhnout a navrátit jim sílu k obrácení, řekl dnes Petrův nástupce členům Papežské rady pro novou evangelizaci.                                Papež František 29.9.2017


Aktivita ano, né aktivismus

     " Hledání reformy může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo  ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky  jejich jednání neobstojí ve světle víry.  To platí pro všechny údy církve: pro biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a všechny věřící... Jde o to, a je to jistě každodenní úkol pro každého křesťana, odhlížet od vlastního já a vystavovat se láskyplnému a tázajícímu Ježíšovu pohledu."

                                                                                       Promluva 18.12.2016  Benedikt XVI.


Plody Ducha  Svatého: radost, láska a pokoj...

     "Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dále šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci!"

                                                                                         Promluva 10.2.2006   Benedikt XVI.

Jednota je dílem lásky

    "Láska doprovázená skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak: překroutí ji a vezmou jí směr."   

                                                                                         Promluva 17.11. 2016   .

Církev - Boží rodina

    " Vyznání víry není souhrnem nějakých teoretických vět. Je zakotveno ve skutečnosti křtu. ...

Křest také znamená, že Ježíš Kristus nás takříkajíc adoptuje za své sourozence...

Tak z nás všech tvoří jednu velkou rodinu celosvětového společenství církve.

Kdo věří, nikdy není sám.

                                                                                              Homilie 12.září 2006  Benedikt XVI.


Radostná zvěst                                                                      /Jděte a oznamte mým bratřím.../

    Uznání přítomnosti prvků pravdy a dobra ve  světových náboženstvích  a opravdovost jejich náboženského snažení, stejně jako rozhovory a duchovní vzájemné spolupráce při obraně a rozvoji lidské důstojnosti i všeobecně platných mravních hodnot nesmějí být chápány jako omezení misijní úlohy církve, kterí je povinná hlásat Krista jeko cestu, pravdu a život. /srov. Jan 14,6/

                                                                                                  Benedikt XVI. promluva 31.1. 2008

Co žádáš od Církve? Víru!      Co ti dá víra? Život věčný.

    Rodiče v /křestním/ dialogu vyjádřili, že pro dítě hledají přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k "životu věčnému". Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že jejich dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti, dá život - život věčný.                                                                                                             Spe salvi 10  


Víra - cesta života

   ...  "Prosme Pána života, aby svou milostí utišil bolesti způsobené zlem, dával našemu pozemskému životu i nadále  sílu a daroval nám chléb a víno spásy jako potravu na naší cestě k nebeské vlasti."

                                                                                                                Závěr homilie 31.12.2005


Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem

      " Panno Maria, Královno všech svatých, veď nás, abychom si v každém okamžiku dokázali zvolit věčný život, "život budoucího věku", o němž mluvíme ve Vyznání víry, věku, který započal již Kristovým zmrtvýchvstáním a jehož příchod můžeme uspíšit naším upřímným obrácení a konáním skutků lásky k bližnímu."                                                       Anděl Páně 1,11.2016, Benedikt XVI., papež


Revoluce v nás - cesta svatosti.

    " Svět nezachrání nějaké ideologie, nýbrž obrácení se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, garantem naší svobody, ručitelem skutečného dobra a pravdy."

                                                                      Homílie, 20.8.2005, Benedikt XVI, papež


Svatost - úkol na každý den

"Někdy si myslíme, že svatost je provilegovaným stavem, který je vyhrazen jen několika vyvoleným. Být svatým je ve skutečnosti úkolem každého křesťana, ba co víc, mohli bychom říci každého člověka."                                                                  papež Benedikt XVI.  Anděl Páně 1.11.2007


1-2 of 2