Nová evangelizace

přidáno: 3. 12. 2013 11:23, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 14. 2. 2018 2:04 ]

Postní doba - pozvání k pravdě

Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Poselství papeže Františka k postní době 2018


Farnost - škola víry a rodina místo praxe

   Rodina a církev, konkrétně farnosti a ostatní formy církevního společenství, jsou povolány k úzké spolupráci na onom zásadním úkolu, který spočívá ve výchově a s ní neoddělitelně spojeném předávání víry. Velmi dobře víme, že pro hodnověrnou výchovnou práci nestačí jen zprostředkovat správnou teorii nebo učení. Potřebuje něco mnohem vyššího a lidštějšího, totiž onu denně prožívanou blízkost, která je  lásce vlastní a patří především do do společenství rodiny, ale rovněž i do farnosti, církevního hnutí nebo spolku, kde se  lidé setkávají, kde pečují o své bratry a sestry, zejména o děti, mládež, ale také o dospělé, staré, nemocné a rovněž o celé rodiny, protože jsou oddáni Kristu. Velký patron a ochránce vychovatelů, sv. Jan Bosco, připomínal svým duchovnímm synům, že "výchova je věcí srdce a jejím Pánem je sám Bůh"./Epistolario 4,209/

                                                                             papež Benedikt XVI., dopis z 6.6.2005


Nový rok

    V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy.

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.

Papež: Evangelizace náleží Božímu lidu

Vatikán. Nesmíme zapomenout na Svatý rok milosrdenství a rozředit jeho velikou víru, intenzivní spiritualitu a veškeré nadšení, připomenul dnes papež František členům Papežské rady pro novou evangelizaci, které přijal v závěru jejich plenárního zasedání. Jak řekl, Boží lid hluboce vnímal dar milosrdenství, který zakoušel zejména ve svátosti smíření. Na církvi proto spočívá značná odpovědnost, aby se nadále a trvale stávala nástrojem milosrdenství, zdůraznil Svatý otec.

“Hlásání milosrdenství, které se poté konkretizuje a zviditelňuje v životním stylu věřících a vychází najevo v řadě skutků milosrdenství, se vnitřně pojí k úsilí každého evangelizátora. Ten totiž odhalil své povolání k apoštolátu právě z moci milosrdenství, které mu bylo vyhrazeno.“

Papež poté přešel k vlastnímu tématu evangelizace. Je nezbytné si stále více uvědomovat, že hlásání evangelia ze své podstaty náleží Božímu lidu, řekl a upozornil na dva související aspekty. Prvním je přínos jednotlivých národů a jejich kultur k cestě Božího lidu.

“Z každého národa, ke kterému přicházíme, se vyjevuje bohatství, které je církev povolána rozpoznávat a docenit, aby přivedla k jednotě celé lidstvo, jehož je znamením a svátostí (Lumen gentium,1). Tato jednota není utvářena „podle těla, nýbrž v Duchu“ (ibid., 9), který vede naše kroky.“

Tato skutečnost evangelizujícího lidu (Evangelii gaudim,111) vede k vědomí povolání, které přesahuje osobní odpovědnost jednotlivce, což je druhý aspekt, pokračoval papež František. Bůh nás přitahuje a počítá přitom se složitou sítí osobních vztahů, které jsou součástí života lidského společenství (ibid.,113), aby nám umožnil zakusit hlubokou jednotu a lidskost věřícího společenství.

“Platí to zejména pro naši dobu, kdy se silně projevuje nová kultura, která jako plod technologií oslňuje svými výdobytky, ale zároveň je na ní zjevná absence skutečného mezilidského vztahu a zájmu o druhé. Jen málo jiných subjektů se jako církev mohou pyšnit takovou znalostí lidu, která dokáže docenit ono kulturní, mravní a náboženské dědictví, jež utváří identitu celých pokolení.“

Je proto důležité, abychom uměli proniknout do srdcí našich lidí, vybízel papež. Budeme-li schopni pohledu do hloubky, nalezneme onu ryzí touhu po Bohu, zneklidňující srdce mnoha lidí, kteří se navzdory své vůli propadli do hlubin lhostejnosti. Radost z evangelia je však může zasáhnout a navrátit jim sílu k obrácení, řekl dnes Petrův nástupce členům Papežské rady pro novou evangelizaci.                                Papež František 29.9.2017


Aktivita ano, né aktivismus

     " Hledání reformy může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo  ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky  jejich jednání neobstojí ve světle víry.  To platí pro všechny údy církve: pro biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a všechny věřící... Jde o to, a je to jistě každodenní úkol pro každého křesťana, odhlížet od vlastního já a vystavovat se láskyplnému a tázajícímu Ježíšovu pohledu."

                                                                                       Promluva 18.12.2016  Benedikt XVI.


Plody Ducha  Svatého: radost, láska a pokoj...

     "Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dále šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci!"

                                                                                         Promluva 10.2.2006   Benedikt XVI.

Jednota je dílem lásky

    "Láska doprovázená skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak: překroutí ji a vezmou jí směr."   

                                                                                         Promluva 17.11. 2016   .

Církev - Boží rodina

    " Vyznání víry není souhrnem nějakých teoretických vět. Je zakotveno ve skutečnosti křtu. ...

Křest také znamená, že Ježíš Kristus nás takříkajíc adoptuje za své sourozence...

Tak z nás všech tvoří jednu velkou rodinu celosvětového společenství církve.

Kdo věří, nikdy není sám.

                                                                                              Homilie 12.září 2006  Benedikt XVI.


Radostná zvěst                                                                      /Jděte a oznamte mým bratřím.../

    Uznání přítomnosti prvků pravdy a dobra ve  světových náboženstvích  a opravdovost jejich náboženského snažení, stejně jako rozhovory a duchovní vzájemné spolupráce při obraně a rozvoji lidské důstojnosti i všeobecně platných mravních hodnot nesmějí být chápány jako omezení misijní úlohy církve, kterí je povinná hlásat Krista jeko cestu, pravdu a život. /srov. Jan 14,6/

                                                                                                  Benedikt XVI. promluva 31.1. 2008

Co žádáš od Církve? Víru!      Co ti dá víra? Život věčný.

    Rodiče v /křestním/ dialogu vyjádřili, že pro dítě hledají přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k "životu věčnému". Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že jejich dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti, dá život - život věčný.                                                                                                             Spe salvi 10  


Víra - cesta života

   ...  "Prosme Pána života, aby svou milostí utišil bolesti způsobené zlem, dával našemu pozemskému životu i nadále  sílu a daroval nám chléb a víno spásy jako potravu na naší cestě k nebeské vlasti."

                                                                                                                Závěr homilie 31.12.2005


Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem

      " Panno Maria, Královno všech svatých, veď nás, abychom si v každém okamžiku dokázali zvolit věčný život, "život budoucího věku", o němž mluvíme ve Vyznání víry, věku, který započal již Kristovým zmrtvýchvstáním a jehož příchod můžeme uspíšit naším upřímným obrácení a konáním skutků lásky k bližnímu."                                                       Anděl Páně 1,11.2016, Benedikt XVI., papež


Revoluce v nás - cesta svatosti.

    " Svět nezachrání nějaké ideologie, nýbrž obrácení se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, garantem naší svobody, ručitelem skutečného dobra a pravdy."

                                                                      Homílie, 20.8.2005, Benedikt XVI, papež


Svatost - úkol na každý den

"Někdy si myslíme, že svatost je provilegovaným stavem, který je vyhrazen jen několika vyvoleným. Být svatým je ve skutečnosti úkolem každého křesťana, ba co víc, mohli bychom říci každého člověka."                                                                  papež Benedikt XVI.  Anděl Páně 1.11.2007



Ježíš žije          22.7.

     "Spěchala k apoštolům a zvěstovala jim: Viděla jsem Pána! Jan 20,18 Kdo se setká se vzkříšeným Ježíšem, bude vnitřně proměněn; není možné Zmrtvýchvstalého "vidět" , aniž bychom v něho "věřili". 

                                 papež   Benedikt XVI.     Generální audience, 19.dubna 2006

 

Jsem chrám

   ... "Srdce, které ve svém nitru hledá Pánova Ducha ví, že v sobě nese Boha, Svatého Ducha. Naslouchá mu a následuje ho."

                                                            Kniha 365 s dnů s papežem Františkem 15.6.

 

Matka

 

      Každý člověk vděčí za svůj život matce a mnoho jí vděčí téměř vždycky za svůj další život, za lidskou a duchovní formaci. Matky jsou nejúčinnější protilék na šířící se sobecký individualismus. „Individuum“ znamená „to, co nelze dělit“. Matky se však dělí, jakmile přijmou dítě, aby jej přivedly na svět a vychovaly. Právě matky nejvíce nenávidí válku, která zabíjí jejich děti.(…)
     Obětovat  život neznamená jenom být zabit. Dát život, mít mučednického ducha znamená splnit povinnost, mlčky, v modlitbě, poctivým plněním povinností v každodenním mlčení života, postupným dáváním života. Ano, jako to činí matka, která bez bázně, v jednoduchosti mateřského mučednictví počne ve svém lůně dítě, přivede jej na svět, kojí, chová jej a něžně se o ně stará. Tak se dává život. Je to mučednictví. Ano, být matkou neznamená jenom přivést dítě na svět, nýbrž je to také životní volba. Co volí matka? Jaká je volba matky? Životní volbou matky je darovat život. A to je velkolepé, to je krásné!
Společnost bez matek by byla nelidská, protože matky dovedou vždycky i v nejhorších momentech dosvědčovat něhu, oddanost, mravní sílu. Matky často předávají také nejhlubší smysl náboženské praxe. V prvních modlitbách, v prvních gestech zbožnosti, které se dítě naučí, je vepsána hodnota víry v život lidské bytosti. Je to poselství, které věřící matky umějí předávat bez mnohého vysvětlování. To přijde potom, avšak zárodek víry spočívá v oněch prvních nejdrahocennějších momentech. Bez matek by nejenom nebyli noví věřící, ale víra by ztratila značnou část své jednoduché a hluboké vroucnosti. A spolu s tím vším je církev naší matkou! Nejsme sirotci, máme matku! Matku Boží, Matku církev a naši matku. Nejsme sirotci, jsme děti církve, jsme děti Matky Boží a jsme děti našich matek.
     Drahé maminky, díky, díky za to, co jste v rodinách a za to, co dáváte církvi a světu. A tobě, milovaná církvi díky, díky, že jsi matkou. A tobě Maria, matko Boží, díky, že nám ukazuješ Ježíše.
    A díky všem zde přítomným maminkám, které zdravíme potleskem!   

                           papež František při generální audienci 7. 1. 2015

 
53.Světový den modliteb za povolání
    Církev - matka povolání. Milosrdný Otče, který jsi pro naši spásu dal svého Syna a neustále nás podporuješ dary svého Svatého Ducha, daruj nám živá, horlivá a radostná křesťanská společenství, která budou zdrojem bratrského života a budou mezi mladými vzbuzovat touhu zasvětit se tobě a evangelizaci...  papež František-modlitba za povolání
 
Následováním poznat Ježíše
     Otázku "Za koho mne pokládáte vy, ty? "pochopí Petr během cesty, dlouhé cesty, cesty milosti i hříchu,/zapření/ cesty učedníka. Ježíš svým apoštolům neřekl poznej mne!, nýbrž: Následuj  mne! A toto následování umožňuje poznat Ježíše. Následovat Ježíše se svými cnostmi i se svými hříchy. vždycky je však následovat Ježíše. Není to studium, kterého je třeba, nýbrž život učedníka. / 365 dní s papežem Františkem str.15/
   

Nová evangelizace se děje ve společenství a skrze společensví

Neokatechumenátní Cesta obnovy křtu se opírá o Boží Slovo, Eucharistii a Comunio.

Skrze společenství se realizuje dílo obnovy II.Vatikánského koncilu

Nesme znamení Kristovy smrti,  tj. žijme denně svůj křest!

 

Z traktátu "O dobru smrti" od svatého biskupa Ambrože   L                 H četba

Apoštol říká: Pro mě je ukřižován svět a já světu. Abychom si konečně uvědomili, že k tomuto životu náleží smrt, a dobrá smrt, napomíná nás, abychom nesli na svém těle Ježíšovo umírání; neboť kdo bude mít v sobě Ježíšovu smrt, ten bude mít ve svém těle i život Pána Ježíše.
 Pán se tedy podvolil podstoupit smrt, aby pominula vina; aby však přirozenost znovu neskončila ve smrti, bylo nám dáno vzkříšení z mrtvých. Takže smrtí zmizela vina a vzkříšením byla přirozenosti dána věčnost.
A tak všechno musí projít touto smrtí. Je třeba, abys přecházel ustavičně: přechází se od porušení k neporušitelnosti, od smrtelnosti k nesmrtelnosti, od zmatků ke klidu:
Ať tě proto nezaráží slovo "smrt", ale ať tě těší všechno dobré, co přináší dobrý přechod. Vždyť co jiného je smrt než pohřeb neřestí a vzkříšení ctností? Proto už Bileám říká: Kéž umřu smrtí spravedlivých, to znamená, kéž jsem s nimi pohřben, abych odložil své hříchy a dostalo se mi milosti spravedlivých, kteří na těle i duši nosí znamení Kristovy smrti.

 

 Následující citace jsou z knihy: 365 dní s Benediktem XVI.

 Vydalo Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009.

Betlémská stáj se stává domovem pro Ježíše 

 Bůh se ujímá iniciativy, aby mohl přebývat mezi lidmi, a je rovněž nejvyšším tvůrcem tohoto plánu. Tento plán však nechce uskutečnit bez naší spolupráce. Připravit se na Vánoce proto znamená usilovat o zbudování "Božího příbytku mezi lidmi". Nikdo není z této činnosti vyloučen; každý může přispívat k tomu, aby byl tento dům společenství větší a krásnější. Na konci časů bude dokončen a stane se "nebeským Jeruzalémem".

                                                                   Anděl Páně,  10.12.2006                                      

Adventní cesta - Bůh přichází...

V určitém smyslu Pán chce skrze nás lidi stále přicházet na zemi. Klepe na dveře našeho srdce: Jsi ochoten dát mi své tělo, svůj čas a svůj život? Je to hlas Pána, který chce vstoupit i do naší doby, chce vstoupit skrze nás do života dnešních lidí. Hledá živý příbytek, totiž náš osobní život. To je příchod Páně a tomu se chceme v době adventní novým způsobem učit: ať Pán přijde také skrze nás.

                                                                                   Homilie, 26.11.2005

Fanatismus a teror

"Křesťan, který se modlí, neusiluje o změnu Božích záměrů nebo o opravování toho, co Bůh zamýšlel. Snaží se spíše o setkání s Otcem Ježíše Krista a prosí o to, aby byl Bůh přítomen prostřednictvím Ducha Svatého v něm a v jeho díle. Důvěrný vztah s Bohem a odevzdanost do jeho vůle představují jednak hráz proti degradaci člověka, jednak ho zachraňují ze zajetí fanatických a teroristických doktrin." ...

                                                                                                   Deus Caritas est 37,38

Věčnost začíná dnes...

     "Společenství svatých" které vyznáváme ve Vyznání víry, je realitou, která vzniká zde na zemi, která se však plně ukáže, až budeme Boha moci "vidět tak, jak je".   /1 Jan 3,2/ Je to realita rodiny, která je protkána hlubokými pouty duchovní solidarity, a spojuje tak zemřelé věřící s těmi, kteří ještě putují po této zemi. Je to tajemné, avšak skutečně existující spojení, které je živeno modlitbou a účastí na svátosti eucharistie.

                                                                                            Anděl Páně, 1.listopad 2005

Církev - mystické tělo Krista

     V měsíci říjnu uctíváme Pannu Marii zvláštním způsobem jako Královno posvátného růžence. V modlitbě růžence hledíme spolu s Marii na Krista. Matka Boží nám ukazuje svého Syna a chce, abychomn mu byli stále nablízku a žili s ním ve společenství. Důvěřujme moci modlitby a prosme Panny Marii, naši nebeskou Matku o její přímluvu.

                                                                                              Anděl Páně, 7.října 2007

Život má smysl i cíl...

      Předávat život skutečně zodpovědně můžeme jen tehdy, jsme-li schopni předat více než čistě biologickou existenci - jsme-li schopni předávat smysl, který člověka drží v krizích nadcházejících ději, a vědomí naděje jež je silnější než mraky zakrývající budoucnost.

Pokud se znovu neseznámíme se základy života - pokud nenajdeme znovu jistotu víry -,  pak budeme  stále méně moci také druhým svěřovat dar života  a úkol neznámé budoucnosti.                          

                                                                              Promluva  22.prosince 2006

Náboženství-oblékání dětí v Krista- rozvíjení intelektuální i duchovní dimense

   Život Kristova následovníka vyžaduje integraci celé osobnosti. Kde je zanedbána intelektuální dimenze, vzniká příliš snadno náboženská blouznivost, která žije výhradně z emocí a nálad, jež nemohou být nosné pro celý život. A tam, kde se zanedbá duchovní dimense, vzniká plytký racionalizmus, který nemůže ze svého chladu a distancovanosti nikdy prorazit k radostnému odevzdání se Bohu. Není možné, aby následovník Krista založil svůj život na nějaké takové jednostrannosti.

                                                                    Benedikt XVI.  Promluva 9.září 2007

Změna ano, ale...

    Hledání reformy /nových forem/ může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky jejich jednání neobstují ve světle víry...

                                                                    Promluva Benedikta XVI.  18.12.2006

Comunio

     Jednou z mých nejblíbenějších je prosba, kterou zařazuje liturgie před sv.přijímání: " Nedopusť, abych se kdy od tebe odloučil." Prosíme za to, abychom nikdy nebyli odloučeni od společenství jeho Těla, od společenství se samým Kristem. Prosíme, abychom nebyli nikdy odděleni od eucharistického tajemství, Prosíme, aby naši ruku nikdy nepustil ze své.

                                                                             Homílie  Benedikta XVI., 13.4.2006

 

Nejsvětější Trojice

Ježíš nám odhalil tajemství Boha: On, Syn, nám ukázal Otce v nebesích a daroval nám Ducha Svatého, Lásku Otce a Syna. Křesťanská teologie shrnuje pravdu o Bohu tímto pojmem: jedna bytost ve třech osobách. Bůh není samotou, ale plným společenstvím. Proto se člověk jako obraz Boží uskutečňuje v lásce, která je upřímným sebedarováním.

                                                                             Benedikt XVI.,  Anděl  Páně  22.5.2005

 

Letnice - neustála obnova církve k evangelizaci

      Poté, co Pán vstoupil na nebesa, schromáždili se učeníci spolu s Matkou Ježíšovou v horní místnosti k modlitbě /Sk 1,14 / a jednomyslně prosili o Ducha Svatého, který je měl naplnit svou mocí, aby mohli vydávat svědectví o vzkříšeném Kristu. /Lk 24,49;Sk 1,,8/.

     Každé křesťanské společenství v těchto dnech v jednotě s nejblahoslavenější Pannou Marií znovu prožívá tuto jedinečnou duchovní zkušenost, když se připravuje na slavnost Letnic.

                                                                                Benedikt XVI. Regina Caeli , 8.5.2005

Boží království můžeme připravovat

Není možné, abychom "vybudovali " Boží království jen vlastními silami - to, co my budujeme, vždy zůstane jen lidskou říší se všemi omezeními, které jsou lidské přirozenosti vlastní.

My si nebe svými skutky nemůžeme "zasloužit" , použijeme-li klasickou terminologii.

Můžeme /ale/ totiž sebe i svět otevřít a připravit pro příchod Boží: pro pravdu, lásku a dobro.

Svatí dělali přesně toto, a tak jakožto "spolupracovníci Boží" přispěli ke spáse světa.

Můžeme svůj život i svět zbavit jedů a nečistot, jež by byly schopny zamořit a zničit přítomnost i budoucnost.                                                                  Benedikt XVI. :   Spe salvi 35   

                                                                                       

"Církve existuje proto, aby evangelizovala."                 Prohlášení papeže Pavla VI.

"Evangelizací myslíme situaci, kdy jeden žebrák ukazuje druhému, kde najít gratis chléb života."

Eucharistická doba

    "Kéž se postní doba, která byla ve starověké církvi obdobím křesťanské iniciace na cestě ke křtu a eucharistii, stane pro nás pokřtěné dobou "eucharistickou".... Kéž nás Panna Maria doprovází během této postní doby vstříc velikonočnímu tajemství, nejvyššímu zjevení lásky Boží."

                                                                                Benedikt XVI.,  Promluva 21.2.2007                         

Pro Boha není není nic nemožného

„Neplačte nad tím, co jste ztratili, ale bojujte za to, co máte.

Neplačte nad tím, co je mrtvé, ale bojujte za to, co se ve Vás narodilo.

Neplačte pro toho, který vás nechal, ale bojujte pro toho, kdo je s vámi.

Neplačte pro ty, kteří vás nesnáší, bojujte pro ty, kdo vás chtějí.

Neplačte pro vaši minulost, bojujte za vaše nynější starosti.

Neplačte nad vaším utrpením, bojujte za vaši radost.

Z věcmi co se vám dějí se začínáme učit poznávat,

že nic není nemožné zvládnout, prostě jít kupředu.“

                                                                                        papež František

Síla Boží lásky

    Kříž je spojnicí, určitou novou a pravou duhou Boží, která spojuje nebe se zemí a staví mosty přes hlubiny a mezi kontinenty. Ježíš nám dává do rukou novou zbraň - kříž - znamení smíření, odpuštění, znamení lásky, která je silnější jako smrt.

                                                                            Benedikt XVI.  Homilie 9.dubna 2006

Radost z víry

    Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dál šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci.

                                                                                 Benedikt XVI., Promluva 10.2.2006

 

Svoboda v Kristu 

      Vyznání pravé víry doširoka otevírá ducha a srdce pro nevyčerpatelné Boží tajemství, které prostupuje lidskou existenci. Co tedy říci o pokušení, které v naší době tak silné, a sice být nezávislý až do té míry, že se uzavřeme vůči tajemnému plánu, který pro nás Bůh má? Láska Otcova, která se zjevuje v Kristu, nás vyzývá k zamyšlení. 

                                                                                       Benedikt XVI., Poselství 5.3.2006

Dialog lásky.   /Týden modliteb za jednotu křesťanů/

   Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: defintivní sjednocení, k němuž  vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy.

                                                                            Benedikt XVI.  Promluva 17.11.2006

Kde začíná svoboda?

       V Ježíšově škole se můžeme naučit, jak vytvořit z našeho života dar; tím, že ho budeme napodobovat, poroste v nás ochota nerozdávat jen ze svého majetku, ale rozdávat sami sebe. Když křesťan vydává sám sebe, aniž by počítal, dosvědčuje tím, že zákony existence nediktuje materiální bohatství, ale láska.

                                                                         Benedikt XVI. Gen.audience 6.1.2008

Emmanuel - Bůh s námi

         Překvapivý dar Vánoc spočívá v tom, že Ježíš přišel pro každého z nás a v sobě z nás učinil bratry. Naším úkolem proto je stále překonávat předpojaté názory a předsudky, bořit překážky a odstraňovat kontrasty, které rozdělují - což je ještě horší - staví proti sobě lidi a národy. Přispějme tím k vytvoření světa spravedlnosti a míru.

                                                                     Benedikt XVI. Anděl Páne 24.12.2006

Advent - Vánoce   

Naše naděje pramení z Andělova zvěstování Panně Marii,  /Nazaret/

slaví se a zpřítomňuje v současnosti /Betlém a my/

a zároveň otevírá nebe pro dovršení dějin ve věčnosti. /Boží království/

 

Boží tvář - Ježíš Kristus  a ten, kdo má jejich Ducha.

     "Hospodine, hledám tvou tvář." Hledání Boží tváře musí být přáním nás všech, přáním všech křesťanů; zejména my jsme totiž "ti lidé", kteří dnes hledají jeho tvář, "tvář Jakubova Boha". Jsme-li vytrvalí v hledání Pánovy tváře, pak bude na konci naší pozemské pouti Ježíš naší věčnou radostí, naší trvalou odměnou a slávou: "Sis Jesu nostrum gaudium, qui es futurus praemium: sit nostra in te gloria, per cuncta semper saecula."- Ó Ježíši, buď naší radostí, též odměnou na věčnosti, jen v tobě samém chceme toužiti nyní i vždycky s tebou se chváliti.  /Hymnus Jesu dulcis memoria/                       

                                                                              Benedikt XVI. promluva 1.9.2006

 Mezináboženský dialog 

      Judaismus, křesťanství a islám věří v jednoho Boha, Stvořitele nebe i země. Z toho vyplývá, že tato tři monoteistická náboženství jsou povolána ke spolupráci pro blaho lidstva tím, že slouží věci spravedlnosti a míru ve světě. To je důležité zvláště v dnešní době, kdy je třeba se zvláštní pozorností učit úctě k Bohu, k náboženstvím, jejich symbolům a posvátným kultovním místům. Představitelé náboženských společností jsou zodpovědní za to, aby prostřednicvím upřímného dialogu a skutků lidské solidarity napomáhali usmíření. 

                                                                Promluva  16.3.2006  Benedikt XVI., papež

"Věčnost začíná dnes..."

     „Naše identita je vlastně touto pečetí, touto silou Ducha svatého, kterého jsme všichni přijali ve křtu. Duch svatý dal našemu srdci pečeť a dokonce putuje s námi. Tento Duch, který byl přislíben Ježíšem, nám nejenom dává identitu, ale je také zárukou našeho dědictví. S Ním začíná nebe. Žijeme vlastně toto nebe, tuto věčnost, protože se nám dostalo potvrzení od Ducha svatého, který je vlastně počátkem nebe, zárukou, kterou máme v rukou. S touto pečetí máme v rukou nebe.“    Papež František 17.10.2014

 

Papež: Jsme na cestě ke smíření  8.10.2014

        Vatikán. Svatopetrské náměstí zaplnilo padesát tisíc lidí, aby se účastnili generální audience Svatého otce. Petrův nástupce pokračoval v cyklu katechezí o církvi a zamýšlel se nad tím, jaký postoj by k sobě měli mít křesťané v případě vzájemného rozdělení. Papež mimo jiné řekl:

Církev je na své pouti dějinami pokoušena zlým, který se snaží ji rozdělit, a bohužel byla poznamenána vážnými a bolestnými odloučeními. Tato rozdělení se v některých případech protáhla na dlouhou dobu, až do dneška, takže dnes už je obtížné rekonstruovat jejich motivace a především nalézt možná řešení. Nejrůznější mohou být důvody, které vedly k rozkolům: od rozdílů ve věroučných a v mravních principech, přes odlišné teologické a pastorální koncepce, k politickým motivacím a konvencím, až ke střetům vyvolaným osobními antipatiemi a ambicemi… Jisté je, že ať tak či onak, stojí v pozadí těchto zranění vždycky pýcha a egoismus, které jsou příčinou každé neshody, činí nás netolerantními, neschopnými naslouchat a přijmout toho, kdo má jinou vizi nebo jiný postoj než my.

Papež: Novostí evangelia je láska k nepřátelům 11.9.2014 Vatikán

Jedině s milosrdným srdcem budeme moci Ježíše opravdu následovat – kladl dnes na srdce papež František ve svém kázání při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Křesťanský život – naznačil Svatý otec - „není autoreferenční, nýbrž je beze zbytku darem, nezahrnuje sobectví. Pouze tak je možné mít rád vlastní nepřátele, jak po nás chce Ježíš.

 
Modlitba -skrytá aktivita
Kdo se modlí, nemarní svůj čas, i když se daná situace jeví jako naléhavá a všechno nasvědčuje tomu, že je nutno výhradně jednat. Zbožnost neoslabuje zápolení s chudobou, nebo dokonce s bídou bližního. Blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty přdstavuje jasný příklad toho, že čas věnovaný Bohu v modlitbě nejenže neumenšuje činnost lásky k bližnímu, nýbrž je ve skutečnosti  jejím nevyčerpatelným pramenem. Deus caritas est 36
 
Buďte apoštoly mladých
Vy jste mládí církve. Předávám vám proto velké poslání evangelizovat mladé muže a ženy, kteří v tomto světě bloudí jako ovce bez pastýře. Pozvěte je, aby šli s vámi a zakusili  jako vy víru, naději a lásku, setkali se s Ježíšem a mohli se cítit opravdu milováni a přijímáni a mohli se plně realizovat. Kéž by oni objevili bezpečné cesty Božích přikázání...
                                                                                   Benedikt XVI., promluva 10.5.2007  
Extrémy...
Život Kristova následovníka vyžaduje integraci celé osobnosti. Kde je zanedbána intelktuální  dimenze, vzniká snadno náboženská blouznivost, která žije téměř výhradně  z emocí a nálad, jež nemohou být nosné po celý život. A tam, kde se zanedbává duchovní dimenze, vzniká plytký racionalismus, který  nemůže ze svého chladu a distancovanosti nikdy prorazit k radostnému odevzdání se Bohu. NENÍ MOŽNÉ, ABY NÁSLEDOVNÍK kRISTA ZALOŽIL SVŮJ ŽIVOT NA NĚJAKÉ TAKOVÉ JEDNOSTRANNOSTI.  
                                                                       Promluva papeže Benedikta XVI. 9.9.2007 
Spiritualita laiků
"Úkolů pro aktivní katolické laiky je tedy rozhodně dost, ale možná se nám dnes někdy nedostává misionářského ducha, kreativity a odvahy vydat se po nových cestách."
                                                                             Benedikt XVI. , promluva 18.12.2006
 
"Ano" novým vztahům, které ustavuje Ježíš Kristus
87. Dnes, kdy sítě a nástroje lidské komunikace dosáhly neslýchaného rozvoje, vnímáme výzvu k tomu, abychom objevili a sdíleli "mystiku" společného života, kdy se smíme smísit s ostatními, setkávat se s nimi, brát je do náručí, vzájemně se podpírat a být součástí tohoto poněkud chaotického davu, který se může proměnit na opravdovou zkušenost bratrství, na solidární karavanu, na svatou pouť. ... Kéž bychom kráčeli touto cestou. Bylo by to moc dobré, moc ozdravné, osvobozující a nadějné! Je prospěšné vycházet ze sebe a připojit se k druhým. Uzavřít se v sobě znamená okoušet hořký jed imanence a lidstvo  bude ještě zkaženější každou naší egoistickou volbou.                 Papež František, Evangelii gaudium.
 
Neexistuje křesťan bez církve                                         Vatikán 15.5.2014
Křesťan je pamětníkem dějin svého lidu, pamětníkem cesty, kterou lid ušel; je pamětníkem své církve. Má na paměti veškerou minulost. Potom je tu cíl, ke kterému se tento lid ubírá, tedy definitivní příslib. Lid jde směrem k plnosti, vyvolený lid má příslib v budoucnosti a spěje k tomuto příslibu, ke splnění tohoto příslibu. A proto je křesťan v církvi mužem či ženou naděje. Naděje v příslib, která není čekací lhůtou! Ne. Je něčím jiným: nadějí, která je vpředu a neklame“                                                                              Papež František

Zprávy


9.5.2014

Naše doba se podobá nejranějším časům církve - vyžaduje misijního ducha

Vatikán. “Ačkoli pocházíte z různých zemí a náležíte k různým ritům, vaše poslání ve službě Kristu a Církvi je stejné: hlásat evangelium a podporovat věřící v růstu ke svatosti, jednotě a lásce,“ řekl papež František v úvodu audience biskupů z Etiopie a Eritreje, kteří končí svou návštěvu ad Limina Apostolorum.

Dnešní doba se podobá nejranějším časům církve, kdy bylo hlásáno evangelium ve vašich zemích. Opět vyžaduje misijního ducha hlásání spásného poselství nového života v Kristu celé společnosti - čteme v poselství, které František předal biskupům. Tato nová evangelizace má směřovat i k věřícím, aby objevovali svěžest evangelijní zvěsti, ba i ke kněžím, aby se upevňovali v celoživotní lásce k modlitbě a učili se sebeobětování.

 
Papež:  Nelze evangelizovat bez dialogu  8.5.2014

Pomysleme na tyto tři momenty evangelizace: poddajnost při hlásání evangelia, tedy konat to, k čemu posílá Bůh. Za druhé dialog s lidmi, tedy začínat tím, kde se nacházejí. A za třetí svěřit se milosti, která je důležitější než veškerá byrokracie, která tomu brání. Pamatujme si. Častokrát jsme my v církvi něčím na způsob firmy, která produkuje překážky, aby lidé nemohli dosáhnout milosti. Kéž nám Pán umožní to chápat.

Končil papež František dnešní ranní kázání.



Papež: Jděte do farností poznamenaných únavou a uzavřeností   3.5.2014

Vatikán. Od časného rána se za hustého deště scházely na Svatopetrském náměstí skupiny členů Katolické akce. Setkání s papežem Františkem završilo práci jejich 15. národního shromáždění s mottem: „Noví lidé v Ježíši Kristu, spoluzodpovědní za radost z života“. Právě na toto téma „dobře zapadající do velikonoční doby“ navázal ve své promluvě Svatý otec:

„Je to radost učedníků ze setkání se Vzkříšeným Kristem. Vyžaduje vnitřní přijetí, musí se stávat součástí evangelizačního stylu, který se projevuje v životě. V současném sociálním a církevním kontextu jste vy, laici z Katolické akce, povoláni k tomu, abyste znovu přijali misionářské poslání, otevřeli se horizontům, které Duch ukazuje církvi jako nové mládí laického apoštolátu. Právě to je paradigmatem Katolické akce: misionářské paradigma,“

- zdůraznil papež František. Členy Katolické akce vybízel k činnosti především ve farnostech poznamenaných „únavou a uzavřeností“, jakých – jak dodal – je mnoho. „Právě ty potřebují vaše apoštolské nadšení a vaši kreativní službu,“ pokračoval Svatý otec:

„Jde o misionářský dynamismus, který směřuje ke všem lidem a přednostně k těm, kdo se cítí vzdáleni, k nejslabším a zapomenutým vrstvám společnosti. Jde o to otevřít brány a dovolit Ježíši, aby mohl vyjít ven. Častokrát uzavíráme Ježíše v našich farnostech spolu s námi. Nevycházíme ven a nedovolujeme vyjít ani Jemu! Otevřete brány, aby mohl vyjít alespoň On!“

 
Chvalme Pána 
...Otevřme se velikonočnímu"Aleluja" - ať se do nás co nejhlouběji vtiskne, aby nebylo jen slovem ...ale vyjadřovalo náš život: život lidí, kteří zvou všechny ke chvále Pána a kteří to činí s vědomímn, že jsou "vzkříšeni".                              Benedikt XVI. Regina Caeli, 24.3. 2008
 
Naděje - nový čas
" Bůh zná srdce člověka. Ví, že kdo jej odmítá, nepoznal jeho pravou tvář, a proto nepřestává klepat na naše dveře jako pokorný poutník, hledající přijetí. Ano, proto Pán dává lidstvu nový čas: aby jej všichni mohli poznat!" 
                                                                                          Benedikt XVI., Homilie 1.12.2007
 
Zvěstování - permanentní evangelizace - andělské poslání
" Obraz Zvěstování nám lépe než cokoli jiného ukazuje, jak se vše v církvi vztahuje zpět k onomu tajemství přijetí Božího slova, při němž bylo skrze působení Ducha Svatého dokonalým způsobem zpečetěno spojení mezi Bohem a člověkem.Všechno v církvi, každý nástroj a každá služba, také služba Petrova a jeho nástupců, je zahrnuto pod pláštěm Panny do jejího milostivého "ano" vůči Boží vůli."                       Benedikt XVIHomílie 25.3.2006
 
Uvězněné slovo                                                        Vatikán 21.3.2014  Papež František

     K tomu, abychom ve svém srdci „nezabíjeli“ Boží slovo, je nutná pokora a schopnost modlitby. Papež František dnes ráno v kapli Domu svaté Marty kázal právě o těchto dvou postojích, když komentoval páteční evangelium (Mt 21, 33-43, 45-46).

Pokud není křesťan pokorný a nemodlí se, může se zmocnit Božího slova a nakládat s ním podle vlastního zalíbení. Papež František dnes upozornil na tuto léčku a varoval před ní. Ježíš v dnešním evangeliu vypráví podobenství o vinařích, kteří nejprve zabijí hospodářovy služebníky a nakonec pánova syna, aby se mohli zmocnit jeho dědictví. Tomuto podobenství naslouchali také velekněží a farizeové. Ježíš se k nim obrací, aby jim dal poznat, „kam až klesli“, protože „nemají srdce otevřené Božímu slovu“.

“V tom spočívá drama těchto lidí – a také naše drama! Zmocnili se Božího slova. Boží slovo se stává jejich slovem, které podléhá jejich zájmům, ideologiím, teologiím…ovšem v jejich službách. A každý toto slovo interpretuje podle své vůle a zájmů. Takové je drama ohoto lidu. Zabíjejí, aby to tak zůstalo zachováno. Toto se přihodilo Ježíši“.

Postní doba - každoroční aktualizace křtu

    Jsme sice již pokřtěni, ale křest v našem životě často není příliš účinný. Proto je postní doba také pro nás novým "katechumenátem", v němž jdeme znovu vstříc svému křtu, abychom jej znovu objevili a hluboce prožili, abychom se znovu stali skutečně křesťany. Postní doba je tedy příležitostí k tomu, abychom se znovu "stávali" křesťany prostřednictvím neustálého procesu vnitřní proměny a pokroku v poznávání Krista a jeho lásky. Obrácení se neděje jen jednou provždy, nýbrž je to proces, vnitřní cesta v průběhu celého našeho života.                                                      Benedikt XVI.      Gen.audience , 21.2.2007

Postní čas - oživování Kristova Ducha v nás 

Ako často prahneme po slovách Toho, ktorý je Láska: „Prečo hľadáte živého medzi mŕtvymi?“ Problémy a každodenné starosti nás chcú uväzniť do nás samých, do smútku a zatrpknutosti - a to je smrť. Tam nehľadajme Toho, kto je živý! Preto dovoľ Ježišovi vstúpiť do tvojho života, prijmi ho ako dôverného priateľa. On je život! Ak si bol doteraz od neho ďaleko, urob aspoň krôčik - a on ťa prijme s otvorenou náručou. Ak si ľahostajný, odváž sa riskovať - nesklameš sa! Ak sa ti zdá ťažké nasledovať ho, neboj sa mu odovzdať! Môžeš si byť istý, že chce stáť stále bližšie pri tebe a že ti chce darovať pokoj, ktorý hľadáš. Obdaruje ťa silou žiť, žiť podľa jeho vôle. (Homília, 30. 3. 2013)

Papež František: Povolání jsou, ale je třeba je podpořit modlitbou

Vatikán. Prosit Boha za povolání, aby poslal kněze a sestry, kteří mají srdce pouze pro Něho a jsou svobodní od marnivosti, moci a peněz – vyzval dnes papež František v homilii při mši v kapli Domu sv. Marty.

Evangelium o bohatém mládenci (Mk 10,17-27), který pokleká před Ježíšem a ptá se Jej, co má dělat, aby měl život věčný – bylo jádrem dnešní papežovy homilie. „Onen mládenec – zdůraznil papež – měl silnou vůli slyšet Ježíšova slova. Byl dobrý, protože již od mládí dodržoval přikázání, ale nestačilo mu to, chtěl více. Byl puzen Duchem svatým. Ježíš na něj pohlédl s láskou a učinil mu nabídku: »Jdi prodej všechno, co máš, a přijď za mnou hlásat evangelium.« On však pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.“                                            

Jeho srdce bylo zneklidněné Duchem svatým, který jej nabádal přistoupit k Ježíši a následovat Ho. Jeho srdce bylo plné, a on neměl odvahu je vyprázdnit. Vybral si peníze. Měl srdce plné peněz. Nebyl to však lotr, zločinec. Nikoli. Byl dobrý, nikdy nekradl, nepodváděl. Byly to poctivé peníze. Jeho srdce však bylo uvězněno, připoutáno k penězům. Neměl svobodu volby. Peníze rozhodly za něho.

                                                                                               3.3.2014 Dům sv.Marty 

Církev jako podobenství o společenství          Castel Gandolfo          27.2.2014

„Učinit církev domovem a školou společenství – to je skutečně nezbytné, aby jakékoliv evangelizační úsilí bylo účinné. Odkrývá se tu hluboká Otcova touha, aby všechny jeho děti žily jako bratři. Odhaluje se zde vůle Kristova srdce, „aby všichni byli jedno“ (Jan 17,21), a dynamika Ducha Svatého, jeho svobodná a osvobozující přitažlivá síla. Pěstujeme-li spiritualitu společenství, jsme také více uschopněni k ekumenické pouti a mezináboženskému dialogu.

Řekl papež František biskupům, přátelům Hnutí Fokoláre, na dnešní zvláštní audienci.

Jsme jedno TĚLO, spojil nás Ježíš...
"Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu." 1 Kor 3,23
Krista nemůžeme vlastnit, Kristu je třeba patřit. Jednota s Kristem je  ve svém důsledku individuální i comunitární, ne však idividualistická. Společenství s Kristem se vždy tvoří  
v jednotě s druhými a má navíc misijní charakter.  





Papež vyslal na misie kněze z Neokatechumenátní cesty       15.2.2014

Vatikán. Papež František vyslal na misie ad gentes 28 kněží Neokatechumenátní cesty. Budou pracovat v 11 zemích Starého kontinentu a ve Spojených státech. Obřad se uskutečnil včera po ranní eucharistii v Domu sv. Marty a navázal na setkání s neokatechumenátními komunitami, které proběhlo před dvěma týdny ve Vatikánu. Tehdy, 1. února, vyslal papež na misie 250 vícedětných rodin.

Obřadu vyslání se zúčastnili iniciátoři Neukatechumenátní cesty, Kiko Argüello, Carmen Hernandez a o. Mario Pezzi, kteří zodpovídají za toto hnutí na celém světě:

„Papež byl velmi potěšený. S každým promluvil a každému z kněží udělal na čele znamení kříže a požehnal s tím, že na ně bude pamatovat v modlitbě. Tyto misie ad gentes jsou něčím výjimečným. Každou z nich tvoří čtyři vícedětné rodiny, doprovázené knězem. Vydávají se na neznámá místa, kde církev není přítomná, mezi lidi silně zasažené postupující sekularizací. Evangelizují svým svědectvím - a to ke světu skutečně silně promlouvá.“
– říká zakladatel Neokatechumenátu, Kiko Argüello.

 

 Ateismus je soud na "selháním" Boha.
      Ateismus 19. a 20. století je ve svých základech a ve svém cíli vlastně moralizmem.:
je protestem proti nespravedlnostem  světa i světových dějin...".Boha musí nahradit lid.
   "Není náhoda, že právě tyto myšlenky vedly k největším krutostem a porušování práv..." 
                                                                                Benedikt XVI:    Spe salvi 4
 
Jak zbohatnout z Kristovy chudoby?

      Téma letošního Světového dne mládeže, který se bude v diecézích slavit na Květnou neděli 13. dubna, zní: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“ (Mt5,3).

„Za prvé se snažte osvobodit od věcí“.

„Za druhé po nás toto blahoslavenství vyžaduje, abychom prošli konverzí ve vztahu k chudým“.

„Avšak – a to je třetí bod – chudým můžeme nejenom dávat. Také oni nám mají co nabídnout, co naučit.

    V závěru poselství Svatý otec upozorňuje na vztah mezi chudobou a evangelizací, která byla mottem posledního světového setkání mladých v brazilském Riu. „Pán chce chudou církev, která hlásá evangelium chudým“, vyzdvihuje papež. „Evangelní chudoba je základní podmínkou, aby se Boží království šířilo. V dnešní době lze totiž evangelium hlásat pouze nakažlivou radostí, která je výsadou chudých lidí, uzavírá se první poselství papeže Františka mladým lidem na celém světě.

 
Bůh je láska.
Tajemství, které  Ti Bůh nabízí k žití pro každý den . 
"I když má člověk vše, co si přeje, je občas nešťastný; ale i kdyby naopak neměl třeba vůbec nic, dokonce ani svobodu či zdraví, přesto může žít v radosti a v míru se sebou samým, má-li v srdci Boha. V tom tedy spočívá tajemství: Bůh musí v našem životě zaujímat první místo. Pravou Boží tvář nám zjevil Ježíš Kristus."
                                                                                                             Pozdrav, 18.3 2007
Dílo lásky je dílo milosti
   "Čím vice se někdo namáhá pro druhé, tím více bude chápat a přivlastňovat si Ježíšova slova: "Jsme služebníci neužiteční" /Lk 17,10/. Uznává totiž, že působí nikoliv na základě nějaké nadřazenosti nebo větší osobní výkonnosti, nýbrž proto, že ho tím Kristus obdaroval."                                                                                            Deus caritas est 35
 
Cesta k jednotě
    "Především však musí být podporován ekumenismus lásky, jenž pramení přímo z nového přikázání, které Ježíš zanechal svým učedníkům. Láska  doprovázená opravdovými skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak překroutí ji a vezmou jí směr." Promluva, 17.11.2006 Benedikt XVI.
 
Kdo věří, nikdy není sám.
     Bůh se k nám v tajemství křtu sklání, jde nám vstříc a vede nás k sobě. Vyjděme mu vstříc i my a pak si půjdeme navzájem naproti!  Homílie, 12.9.2006 Benedikt XVI.
 
Co ti nabízí  víra? Život věčný.
     Je křesťanská víra i pro nás nadějí, která proměňuje a nese náš život?
Je pro nás "performativní" - tedy poselství, které nově utváří život - , nebo jde o čistou "informaci", kterou jsme mezitím odložili a která je překryta novějšími informacemi? ...
Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti dá život - život věčný.
                                                                                             Spes salvi 10 Benedikt XVI.
Co působí  Nová evangelizace? 
Obnovu křesťanské formace  dospělých a mládeže  dle podnětů II.Vatikánského koncilu.
Prohloubení a předávání víry se děje skrze společenství bez bariér věku a zájmů.
Základním schéma setkávání: Slovo - Eucharistie - Comunio.
      Kdo touží jít cestou víry, naděje a lásky  k Bohu i k lidem, může to zkusit ať je pokřtěný nebo nepokřtěný. Viz.Kontakt
Pozn.:/Re-katechumenát  nebo též Neo-katechumenát./

Exhortace

EVANGELII GAUDIUM / RADOST EVANGELIA

Apoštolská exhortace papeže Františka

O HLÁSÁNÍ EVANGELIA V DNEŠNÍM SVĚTĚ

po synodu o nové evangelizaci a na závěr Roku víry

Úvod

1. Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem a kdo se od Něho nechávají vysvobodit z hříchu, smutku, vnitřní prázdnoty a osamění. S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obrozuje radost. V této exhortaci se obracím k věřícím křesťanům, abych je vyzval k nové etapě evangelizace vyznačující se touto radostí a ukázal putující církvi cesty příštích let.

závěr

49. Vyjděme, vyjděme nabídnout všem život Ježíše Krista. Opakuji tady celé církvi to, co jsem mnohokrát řekl kněžím i laikům v Buenos Aires: preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot. Nechci církev, která se stará o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procesů. Pokud nás má něco posvátně zneklidňovat a dělat našemu svědomí starosti, pak to, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů smyslu a života. Více než strach z pochybení námi doufám pohne strach z uzavřenosti do struktur, které nám dávají falešnou ochranu, do norem, které nás přetvářejí v nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně, zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6,37).


.
Comments