Sdílení - vzkazy - výzvy


Cesta

Každý z nás jde na Golgotu,

nevyhne se slzám, potu.

Každý z nás jde tu cestu sám,

klopýtá, přesto kráčí dál.

Každý má svou Veroniku,

čeká na něj na chodníku.

Každý občas k zemi klesne,

bolestně pod křížem hlesne.

Každý hledá soucit druhých,

nedočká se – darmo mluvit.

Každý musí dojít k cíli,

je to těžké – chybí síly.

Na konci cesty čeká Pán,

ať jsi, kdo jsi, jsi milován.


Prosba

Milý Pane,

dej mi oči, které vidí,

že je dobro v každém z lidí.

Dej mi uši, které slyší,

to, co říkáš, když se ztiším.

Z mých úst ať plynou jen slova,

která umí povzbuzovat.

A mým rukám dodej sílu,

ať vždy slouží Tvému dílu.

Mým krokům dej směr i cíl,

mému srdci Tvůj klid a mír.

A až budu před Tebou stát,

dej, ať cítím, že máš mě rád.

Potom budu jako skála,

silná, pevná, v Tobě stálá.

Skála na níž může stát,

Tvé království a Tvůj hrad.

Rok sv Josefa 2020 - 2021

Vznešený patriarcho, svatý Josefe,

který můžeš učinit to, co je nemožné,

pospěš mi na pomoc ve chvílích neklidu a těžkostí.

Přijmi pod svou ochranu obtížné a svízelné situace,

které ti svěřuji, aby došly šťastného konce.

Můj milovaný otče, v tebe skládám celou svoji důvěru.

Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo,

a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno,

ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc.

Amen.



Smuteční

13.4.2021

Až budu procházet slzavým údolím,

pojď se mnou, Pane, ať se tam sám nebojím.

Až na jeho konci na mne smrt bude čekat,

jen buď se mnou, ať nemusím se stínů lekat.

A až budu muset své drahé opustit,

drž mé srdce v Tvých dlaních, dokud bude bít.


Bílá sobota

Nastalo jitro, budí se nový den,

ze sna procitá celý Jeruzalém.

Život se vrací do starých kolejí

– byl tu židovský král a už zas není.

Mnozí mu věřili, že svět změní,

to se nestalo, všechno je stejný.

A jeho věrní? Někde skryti jsou,

jen jejich ženy k hrobu smutné jdou.

-  je čas tělo k pohřbu připravit,

do čistých pláten jej zabalit.

Kdo jim však kámen odvalí

od hrobu, k němuž spěchají?

Ale kámen je již odvalený

a tělo Pána nikde není.

Ježíš tedy vskutku z mrtvých vstal?

Každý přec viděl, jak umíral..

Náhle se tu anděl zjevuje:

„Radujte se, vždyť Pán živý je!“

A v ten moment se zdá vše jasné být,

srdce jásá a v duši je zpět klid.

Kristus Pán z mrtvých vstal,

pravdu on hlásal nám.

Zbořený chrám znovu postavil,

cestu do ráje nám připravil.

Ježíšův kříž je teď znamení,

že lásku ani smrt nezmění.

 

Přeji Vám požehnané Velikonoce!



Velikonoce 2021                                                                                         

Obsahem Velikonoc jsou pro křesťany dvě veliké noci. Tou první nocí bylo vyjití izraelitů z egyptského otroctví. Znamenalo to příslib nového života ve svobodě. Vůdcem Božího lidu do Země zaslíbené se tehdy stal Mojžíš. /cca 1250 před Kristem / Druhou velikou nocí se stalo Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš přemohl smrt a jeho vzkříšení slaví křesťané jako dobrou zprávu a naši naději pro život po životě. Křesťanské Velikonoce tak obsahují jak příběh Starozákonní, tak i Novozákonní. Novým Mojžíšem je pro nás Kristus, který ty, kdo v něho uvěřili, osvobozuje ze strachu ze smrti a otroctví hříchu do té míry, do jaké se stanou jeho učedníky. Výjev této události se nově nachází v našem kostele sv. Stanislava, mohli jste jej vidět v minulém čísle Jemnických listů. Autorkou Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého je akademické malířka Míla Doležalová. Měla ateliér v nedaleké Telči v bývalé hospodě Pod Černou věží. Jak se její obraz dostal k nám? Jeho historie je pozoruhodná. V únoru 1961 se v Hustopečích u Brna zřítila věž farního kostela, následně byla celá stavba navržena k demolici. Věřící se začali scházet v objektu fary, kde bylo možné v prostou velkého depozitáře slavit obvyklé bohoslužby ve všední dny i v neděli. Daný prostor však postrádal vhodnou liturgickou výzdobu a tak se zrodil obraz Vzkříšeného. P. Václav Fišer, tehdejší farář a děkan, byl rád, že tento znak vítězství nad smrtí bude i nadějí ve znovuobnovení kostela na původním místě na náměstí. Na to si však farníci museli počkat až do roku 1968. Teprve Pražské jaro umožnilo projekt nové stavby kostela sv. Václava realizovat. Vysvěcení se konalo 25.9.1994 brněnským biskupem, Mons. ThLic. Vojtěchem Cikrlem. Velkolepý obraz Vzkříšení tak splnil své poslání a hledalo se pro něj nové místo. Tehdy jsem byl farářem ve Slavonicích a architekt Jan Sedlák z jihlavského ateliéru – kde jsem kdysi kaplanoval a učil na škole E. Rošického jeho tři děti - Tomáše, Lídu a Honzu - navrhl autorce, aby ho věnovala do tamního farního chrámu Panny Marie Nanebevzaté. Tak se posléze stalo a bylo by tomu tak dodnes, kdyby v rámci změn v interiéru kostela nebyl obraz opět volný. A protože jde o mou srdeční záležitost, projevil jsem přání, abych ho k mým sedmdesátinám mohl „pozvat“ k nám do Jemnice. Mimochodem hodně si od jeho přítomnosti slibuji a doufám, že radost ze vzříšeného Pána bude pro všechny návštěvníky chrámu posilou, útěchou a nadějí. Obraz je umístěn v presbytáři a navazuje na původní reliéf křtitelnice a plastiku ukládání Krista do hrobu od našeho rodáka akademického sochaře Jaroslava Šlezingera. Tři umělci se „sešli“, aby společně vypovídali o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení. Odborné teologické pojmenování těchto skutečností se nazývá Paschální mysterium - Velikonoční tajemství. Na vlastním obraze můžete krom Zmrtvýchvstalého vidět šest výjevů z Kristova života: Zvěstování v Nazaretě, Narození v Betlémě, Útěk do Egypta, Vzkříšení dcery Jairovy , Ukřižování a Matku pod křížem.

Pokud Vás překvapí Ježíšova podoba se snědou tváří je to proto, že jako modely stávaly malířce romské děti. Stačila jim jedna žvejka na hodinu a byly spokojené. Velcí umělci nemají totiž nikdy peněz nazbyt.

Ve velikonoční době můžete také nad obětním stolem vidět anděla, který říká plačící Maří Magdaléně u Božího hrobu: „Proč hledáte živého mezi mrtvými, není zde, byl vzkříšen.“ Autorem této malby na plátně je tuřanský výtvarník Karel Rechlík. Kéž všechny umělecké výpovědi – verbální, malířské i hudební, nám usnadní velikonoční události lépe chápat i slavit: V radosti srdci, dobré mysli i v obnovené duši.

Kéž jsou pro nás všechny nadcházející svátky jara – Velikonoce - také příslibem návratu do života bez roušek a darem radosti, že opět můžeme zpívat a podat si s úsměvem ruce k pozdravení pokoje. Amen, aleluja.                                                                                                o.Josef

Svatá Rodino, pomáhej nám žít vždy v jednotě s tebou a v tobě.


1 Kor 5,7


Aleluja.

Kristus,

náš velikonoční beránek,

je obětován,

proto slavme svátky s Pánem.

Aleluja.


Velký pátek 2021

 

Celý svět se topí v tmách,

syn člověka umírá.

A srdce náhle prázdné je,

vytrácí se z něj naděje.

A co teď? Co bude dál?

Žádný sen nám nezůstal.

Jen Maria dobře ví

smrt přemůže vzkříšení.

A žádná tma světlo nepřekryje,

ta nevinná krev i vinu smyje.

Ráno zase vyjde slunce

kříž není znamením konce.

V bolesti se rodí víra,

z utrpení roste síla.

A až Ježíš z mrtvých vstane,

dám mu své srdce i dlaně.




Svatý Josef

Svatý Josef vždy stál tam,

kde ho chtěl míti Pán.

Věřil a miloval,

své srdce Bohu dal.

Pevný jako skála byl,

prací Boha velebil.

Plané řeči nevedl,

na Boha se spolehl.

Tichý, skromný, poctivý,

spolehlivý, pokorný.

Bez řečí a bez protestů

vydal se na boží cestu.

Byl otcem, mužem, přítelem,

vychovatelem, pěstounem.

Svým životem příklad dal

všem křesťanským rodinám.

Škoda jenom, že svět nemá

více mužů jeho jména.

 

Josef Hrdlička
NOVÉNA
k svatému Josefovi
Karmelitánské nakladatelství
2015


1. DEN
„Hle, služebník věrný a prozíravý, kterého Pán ustanovil nad svou rodinou.“
Lk 12,42
Krátké rozjímání
Ze všech rodin, které kdy žily v průběhu lidských dějin na naší zemi, je jedna jediná
rodina právem nazývána Svatou rodinou: patří do ní Ježíš, Boží Syn, dokonale svatý,
vtělený Bůh mezi námi. Ojedinělým zjevem v celém stvoření je i jeho matka Maria,
žena plná milosti a bez poskvrny hříchu. Spolu s nimi je součástí rodiny Josef, prostý
tesař z Nazareta, člověk podobný i nám. Měl jistě i své lidské slabosti, prožíval své
boje a nejistoty, ale evangelium nám ho představuje jako „muže spravedlivého".
Nekonečný Bůh se svěřuje právě do jeho péče. Josefa „ustanovuje nad svou rodinou".
Svěřuje mu svůj nejcennější poklad. Nejen tehdy, ale i dnes a stále. Vždyť i církev je
svatá rodina Božích dětí, tvořících Kristovo Tělo. Od počátku církve se věřící s
velkou důvěrou obracejí k svatému Josefovi jako k tomu, kdo žil s Ježíšem a Marií ve
skryté a láskyplné jednotě a blízkosti, chránil je, sloužil jim a oni tvořili smysl jeho
života.
Také my, křesťané současnosti, se k tomuto muži obracíme ve svých potřebách a
modlitbách. Když se sám nejvyšší Bůh mohl na Josefa spolehnout a on ho nikdy
nezklamal, i my se na něho plně spoléháme a doufáme v jeho přímluvu.
Modlitba
Svatý Josefe, pomoz nám poznávat Boží vůli a přijmout ji. Dej nám odvahu
nabídnout se do Božích služeb. Uč nás vždy a všude dávat přednost Bohu před sebou
a vším ostatním. Svěřuji ti zejména úmysl této novény. Dej, ať Boží Duch zcela
pronikne celé mé smýšlení. Aby i mně umožnil říci totéž ANO, které vyslovila
Maria, když Bůh vstoupil do jejího života, totéž ANO, které jsi mlčky a beze slov
vyslovil i ty, když tě Bůh pozval k účasti na díle spásy světa. Je psáno, že pokaždé
ses „probudil ze spánku a udělal, co ti on přikázal".
Dej, ať i naše modlitby v tyto dny provází pokojná důvěra a jasné vědomí, že
nejlepším životním postojem křesťana je chtít to, co chce Bůh, naslouchat mu,
souhlasit s ním a nechat se vést. Kéž o to usilujeme v Duchu a pravdě. Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží z královské krve,
tys k dílu spásy byl povolán,
když svého Syna a Pannu matku,
svůj dvojí poklad svěřil ti Pán.
Nad jesličkami v betlémské noci
jak Boží stráž jsi s anděly bděl,
námahy denní lidského díla
s tebou poznával náš Spasitel.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
2. DEN
„Vždyť on je naším společným otcem – jak to stojí v Písmu: Ustanovil jsem tě za otce
mnoha národů' - protože mu bylo řečeno: Tak četné bude tvé potomstvo!' A proto mu
to bylo uznáno za spravedlnost."
Řím 4,16-18.22
Krátké rozjímání
„Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Pane, stále tě mohou chválit." Tak jako je
Boží Syn bratrem, přítelem, sourozencem všech, kdo v něj uvěří, a všem dává podíl
na svém životě, tak jako je Maria matkou Ježíše a zároveň matkou všech, kdo jsou s
ním spojeni, tak se smíme i k svatému Josefovi obracet v důvěrnosti vztahu, který
obsahuje láska otce k dítěti a naopak. Ježíšovým Otcem je věčný
Bůh sám, zástupným otcem v pozemské rodině se stal Josef, chudý tesař z Nazareta. I
my tušíme silné pouto vztahu, který toužíme objevit a prohloubit a který i nám otevře
nové netušené obzory našeho lidství, naší víry a lásky k Otci nejvyššímu. A také' ke
světci, jehož Boží láska důvěrně spojila i s námi, Božími dětmi.
Modlitba
Svatý Josefe, důvěrná blízkost Boha Spasitele a jeho, matky, tvé snoubenky, nám
pomáhá vstoupit do hlubin Boží lásky i do života Svaté rodiny. V pohledu na tebe,
svatý Josefe, věříme, že i nám jsi otcem, bratrem, pěstounem, přítelem. I my patříme
k tvému potomstvu. Svěřuji ti vše, co mi leží na srdci. Věřím, že mé volání nezůstane
bez odpovědi. Vždyť Bůh slyší každý hlas; a rozumí každé řeči, i tomu
nejskrytějšímu a nevyslovitelnému volání. Odpovídá nám a dává ještě víc, než jsme
schopni pochopit, a víc, než si zasluhujeme. Svatý Josefe, otče mnoha národů, ty,
který víš lépe než my sami, čeho je nám třeba, pros za nás v našich potřebách! V
tvém srdci a poslání vzácně souzněla tvrdá realita světa a čistý, pokojný, Bohem
zcela naplněný postoj věrného služebníka. I my se ti v tom chceme podobat. Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, tesaři věrný,
tys Pánu světa zbudoval krov
a v domku chudém slyšel´s ty první
posvátnou hudbu Kristových slov.
Měla zvuk lidský a moudrost Boží
a tys jí duši otvíral rád.
Nauč nás také, pěstoune tichý,
pravdám posvátným své srdce vzdát.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
3. DEN
Závěr rodokmenu Ježíše Krista, syna Davidova,
podle Matouše: „... Eleazar byl otcem Mattana, Mattan otcem Jakuba, Jakub byl
otcem Josefa, muže Marie, ze které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus."
Mt1,15
Krátké rozjímání
Známe dlouhou řadu jmen dávného Spasitelova rodokmenu, sledujeme tajemný
řetězec předávání života, kde nechybí ani lidé slabí a hříšní. V závěru vynikají tři
jména: Josef, Maria a Ježíš. Bůh vstupuje do lidstva zraněného hříchem a přináší
záchranu.
I náš osobní rodokmen obsahuje mnoho jmen a životních příběhů našich předků, kam
ani nedohlédneme. Ale i on končí jménem Ježíš, jehož život jsme přijali ve křtu, kdy
jsme se stali jeho bratry i přáteli. I my cítíme dar blízké a důvěrné jedno-;y s ním,
Bohem našich otců. A také s Marií, jeho i naší matkou, a se svatým Josefem, jemuž
Bůh svěřil Svatou rodinu. I my do ní skrze církev patříme. Tento rodokmen námi
nekončí. Má pokračovat až do konce časů v našich rodinách, v daru předávání života
a Božích hodnot, i v plodivé síle Boží milosti. Ta v nás utváří a prohlubuje Boží
obraz, mění tvář světa a pomáhá uzdravit vše, co zranil hřích. Kéž tento Kristův
rodokmen pokračuje dál i skrze nás, ať se i díky naší spoluúčasti na Božím díle blíží
Kristovo konečné vítězství, jeho příchod a dovršení spásy.
Modlitba
Svatý Josefe, vzore tiché mlčenlivosti, ale i činorodé účasti na tom, k čemu tě Bůh
volá. Pomoz nám podobat se ti všude tam, kde i po nás Bůh žádá oběť, sebedarování,
ochotu a odvážnou účast při naplňování díla spásy. A to i za cenu toho, že ustoupíme
od svých krátkozrakých plánů a dáme přednost tobě V této novéně tě prosíme
abychom se i my stávali „pěstouny" Krista, jeho život máme v sobě rozvíjet,
zušlechťovat, pěstovat a chránit. Ptám se: Jak pěstuji modlitbu ve svém životě, ve své
rodině, v církvi, ve farnosti? Oživu i můj dialog s Bohem a umění naslouchat jeho
hlasu. Posiluj i mou dobrou vůli nechat se na cestě životem tebou vést a krok za
krokem se blížit k cíli Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, pro Dítě s matkou
denní chléb chystáš lopotou svou,
nečekáš za ni odměny jiné
než úsměv díků v tváři těch dvou.
Ve službě věrné, ve službě stálé
Bohu tak dáváš všechno, co máš;
podej i za nás na oltář svatý
trpký i sladký každý den náš.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
4. DEN
„Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které
počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Když se Josef
probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal. Vzal svou ženu k sobě..."
Mt 1,20.24
Krátké rozjímání
Josefa třikrát oslovil Bůh prostřednictvím anděla ve třech důležitých a odlišných
situacích. V dialog s Bohem vystupuje Josef jako ten, kdo naslouchá nemluví, zato se
třikrát probudí, vstane a mlčky udělá, co mu bylo od Boha řečeno. Pokaždé obstál a v
ničem neselhal. Poprvé, když ho Bůh vyzval, aby nepropouštěl Marii, svou
manželku, a vzal ji k sobě. Podruhé, když se blížili Herodovi vrahové dětí, aby zabili
Božího Syna. Potřetí, když po skončeném vyhnanství nastal čas návratu do Svaté
země. Josef pokaždé poslechl Boha. Učí nás, že i v našem životě jedná správně jen
ten, kdo je schopen uslyšet Boží hlas, v pravý čas se probudit a splnit, co po něm Bůh
chce. On nás potřebuje, povolává a každému svěřuje jeho vlastní úkol v plánu spásy.
Josefova snoubenka a manželka Maria hovoří v evangeliích jen několika stručnými
větami. Co se týče svatého Josefa, nenajdeme v Písmu ani jedinou větu či slůvko,
které by řekl. Jen tichou mlčenlivost a spolehlivé splnění všeho, co od něho žádal
Bůh.
Modlitba
Svatý Josefe, pomoz i mně být silnější ve skutcích než ve slovech. I v této chvíli, kdy
se modlím tuto novénu, si uvědomuji, co znamená výzva našeho Pána: „Proste, a
dostanete! Každý, kdo prosí, dostává!" Nikdo neodchází s prázdnou. Smím dokonce
prosit vytrvale, neodbytně, naléhavě. A vždy způsobem, kdy dávám jasnou přednost
tvé vůli před svou vlastní. Nauč i mne, svatý Josefe, naslouchat tvému slovu a jako ty
umět se v pravou chví „probudit, vstát a vykonat, co chce Bůh". Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, tvým celým domem
den za dnem stále vál Boží dech;
přesto jsi spěchal s Rodinou svatou
do chrámu Páně v svátečních dnech.
Kázal tak zákon, toužila duše
po slavném Božím shromáždění,
k němuž se snáší z pahorků věčných
Hospodin, Bůh všech pokolení.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
5. DEN
„Pastýři pospíchali clo Betléma a nalezli Marii, Josefa i děťátko položené v jeslích.
Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Maria to všechno
uchovávala v srdci a rozvažovala o tom."
Lk 2,16-17.20
Krátké rozjímání
Svatý Josef je jmenovitě zmíněn ve zprávě o narození Mesiáše. I on zakusil chvíle
bezradnosti. Chtěl se s Marií rozejít. Nechtěl stát v cestě Božím plánům s Marií,
kterým nerozuměl. Ale i on prožil ve snu své osobní zvěstování, kdy Boží hlas
rozptýlil jeho nejistotu a pozval ho do svých služeb. I v temné noci, v bídě a
nepohodlí jeskyně, kde se narodil Boží Syn, plní Josef úkol muže, zástupného otce
Božího Syna, a je spolehlivým ochráncem Svaté rodiny.
Právě v Betlémě vidíme, že nejhlubší bohatství se zjevuje na pozadí chudoby.
Temnota dává vyniknout síle světla. Každá křesťanská rodina, i naše, má být místem
růstu milosti a svatosti, malou církví kde je přítomen Ježíš, kde nemůže chybět
neustálá a láskyplná pozornost Panny Marie i otcovské srdce toho, který bdí a střeží
poklad zvaný Emanuel to je: Bůh mezi námi. Proto tolik stojíme o pomoc a blízkost
svatého Josefa a jako on toužíme přijmou sílu pro náročné i těžké chvíle. Víme, co
pro nás zde na zemi znamená přátelství s dobrými lidmi. O co víc znamená vztah s
tím, kdo je pěstounem Krista a sleduje i naše životní kroky z nadhledu nebe!
Modlitba
Svatý Josefe, díky, že tě můžeme i my přizvat do všech úmyslů svých životů i svých
rodin, ve kterých toužíme hledat, nacházet i plnit vůli Otce, zejména v situacích, kdy
lidská pomoc selhává a nevíme si rady. I nyní prosíme o tvou pomoc, pozornou
bdělost a ochranu toho, co máme konat, aby poklad víry v nás nesl stále hojnější
ovoce. Aby i naše temné noci naplnilo světlo z nebe a my poznali, jak je i nám Bůh
blízko. Uč nás jako Maria „rozjímat o tom ve svém srdci". I dnes, zde a nyní, platí, že
všude tam, kde se vzdává „sláva na výsostech Bohu", přichází i na zemi „pokoj lidem
dobré vůle". Ani v našem životě nemůže nastat situace, kdy by bylo třeba „rozejít se s
Marií". Naopak, stejně jako ty, svatý Josefe, i myji toužíme „vzít k sobě". Vždyť ona
nese Krista a je nám prostřednicí všech Božích milostí. Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Pěstoune Kristův, příteli Boží,
u tvého stolu jídal Bůh sám,
ty nás veď nyní k hostině svaté,
v níž tělo své on podává nám.
Ať spojen s námi, se svojí církví,
kterou dal tobě do ochrany,
svůj život vlévá haluzím suchým,
on, vinný keř, nám zvěstovaný.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
6. DEN
„Jakmile mudrci uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do
domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své
pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu."
Mt 2,10-11
Krátké rozjímání
V Matoušově zprávě o příchodu mudrců není Josef přímo zmíněn. Hovoří se v ní, že
mudrci spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem, klaněli se a předali mu dary.
Ale ihned po jejich odchodu anděl Páně ve snu vyzval právě Josefa, aby se Svatou
rodinou utekl do Egypta. Vidíme, že Josef „se vyskytuje" všude tam, kde je třeba
zásadního a mužného postoje k ochraně Svaté rodiny a Dítěte. Jinak zůstává skromně
a pokorně spíše v pozadí.
Tak nás učí nezaměřovat svůj pohled na sebe, ale na toho, kdo je Bůh a Spasitel. I my
se máme učit pokoře a umění žít ve skrytosti, zato tím věrněji naplňovat službu
Kristu, a to zejména tehdy, kdy je třeba napnout všechny síly i odvahu a dát se do
boje, ve kterém jde o život a o všechno. I zde je nám Josef vzácným příkladem
obětavé statečnosti. A my sami víme, jak často ji postrádáme.
Modlitba
Svatý Josefe, také nyní je ohroženo mnoho rodin rozpadem, ztrátou věrnosti,
nedostatkem mravní síly a vůle k obětem. I dnes hyne mnoho dětí, kterým ani není
dopřáno se narodit a jsou zabíjeny již v lůně matek. A mnoha dalším dětem, které se
narodí, není předán dar víry, štěstí Božích dětí a život věčný. Pomoz všem otcům
pochopit, co znamená pravé otcovství, dej jim odvahu zachránit ohrožené rodiny,
nepodlehnout klamným modlám doby a zachovat pravou víru a věrnost. Pomoz, ať se
naplní Boží vůle i v úmyslu, za který prosíme v této novéně. Uč nás obstát jako
pokorní a spíše nenápadní dělníci Boží, ale bude-li třeba, ať se osvědčíme i jako
odvážní svědkové tvého evangelia ve svých rodinách, na pracovištích i ve svých
farnostech. A to i za cenu jakýchkoliv obětí!
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, Josefe svatý,
mlčenlivý a spolehlivý,
jsi mužem činu, ve slovech střídmý,
pracovitý a spravedlivý!
Vypros všem otcům rozvahu moudrou
a matkám mírnost snoubenky své
u Boha, Dárce všech dobrých darů,
jenž všechny s láskou volá a zve.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
7. DEN
„Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: 'Vstaň, vezmi clíte i
jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu' ... Vstal tecly, vzal v noci
dítě a jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti."
Mt 2,13-14
Krátké rozjímání
Na útěku do Egypta šlo o život, o nebezpečné ohrožení dítěte i Svaté rodiny.
Bezmocné dítě chránila pevná, milující náruč matky, ale osud celé Svaté rodiny a tím
i osud lidstva čekajícího na Spasitele vyžadoval veškerou odvahu, statečnost,
spoluúčast a odhodlanost ze strany svatého Josefa. Opět sledujeme, jak dokonale
obstál tento Boží muž a statečný ochránce. Podobně obstojí každý, kdo se věrně opírá
o Boha. Stane se silnějším než všechny úklady ďábla. I v našem životě se vyskytují
situace, kdy se síla zla snaží zmařit Boží dílo a udusit v nás Boží život. I v našem
životě může někdy platit, že útěk znamená záchranu. Není výrazem zbabělosti, ale
může být i hrdinstvím. Svatý Josef je i v takových situacích ukazatelem správného
směru a rozvážným, odpovědným vůdcem pro všechny, kdo u něj hledají pomoc.
Modlitba
Svatý Josefe, ty jsi v Ježíši, Synu Boha věčného Otce, poznal i křehkost lidského
dítěte, které jsi ochránil v nebezpečí smrti. Víme, že také náš život je náročná cesta k
nebi, na níž procházíme úseky ohrožení, úskalími pochyb a bojů, na níž je třeba
plného nasazení a stálé bdělosti. I my tě prosíme o statečnost ve chvílích, kdy je vše v
sázce, kdy ztrácíme dech a docházejí nám síly, kdy strach a slabost mohou zmařit
Boží záměr a ochromit nás. Víme, že „milujícím Boha všechno napomáhá k
dobrému" a není nic, co by nás mohlo vyrvat z jeho náruče. Věříme, že „všechno
můžeme v tom, který nám dává sílu". A to se týká i úmyslu, který v této novéně
svěřujeme tvé přímluvě. Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, bdělý jsi strážce,
za noci slyšíš varovný hlas:
Vstaň, vezmi dítě i matku jeho,
rodinu zachraň, zní Boží vzkaz.
Ty beze slova a bez váhání
vykonáš vše, oč žádá tě Pán,
i naše zkoušky změň v požehnání,
k cíli nás veda od zlého chraň!
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
8. DEN
„Po třech dnech ho našli v chrámě ... a jeho matka mu řekla: 'Dítě, proč jsi nám to
udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.' Odpověděl jim: 'Proč jste mě
hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?'"
Lk 2,46.4-8-4-9
Krátké rozjímání
Známe jistě řadu lidí, kteří „hledají Boha", avšak z různých důvodů ho nenacházejí.
Někdy i proto, že příklad křesťanů se jim nezdá dosti přesvědčivý a v církvi neobjeví
to, po čem ve skrytu duše touží. To je jistě výzva i pro nás, křesťany. Dnešní úryvek
nám dokonce ukazuje Svatou rodinu v nesnázích. Když Maria nalezla ztraceného
chlapce Ježíše, říká: „S bolestí jsme tě hledali." A chlapcova odpověď nesená
božskou moudrostí jim sděluje: „Jak to, že jste mě hledali? Cožpak nevíte, že budu
tam, kde je můj Otec?" Maria a Josef ušli den cesty v domnění, že Ježíš jde „s
jinými". Tento „jeden den bez Ježíše" znamenal ztrátu dalších pěti dnů (cesta nazpět
do Jeruzaléma, tři dny hledání a opět úsek nazpět na cestě domů). Zde vidíme, jak
ztrátový je každý den „bez Ježíše".
Nikdy se nemáme spokojit jen s tím, že „Ježíš jde s jinými". On musí jít se mnou, s
tebou, s každým z nás. Učme se „mít ho na očích" stále. I pro nás platí, že při „ztrátě
Ježíše" máme jít nejrychlejší cestou do chrámu. Chrám je místem oltáře, svatostánku,
zpovědnice, tam zní Boží slovo, tam je i společenství živého Kristova Těla. To je
nejspolehlivější způsob, jak rychle nalézt toho, který i nám někdy „zmizí z dohledu".
Modlitba
Svatý Josefe, pomoz našim mužům, otcům rodin i biskupům, kněžím a jáhnům ve
službách Božímu lidu, ať objeví posvátný rozměr svého poslání, ať jsou moudrými
muži, kteří staví domy i domovy na skále, ať jsou živiteli a ochránci všech „malých
církví" svých vlastních rodin. Ať dovedou po tvém vzoru vytvořit zázemí svým
manželkám v jejich požehnaném úkolu stát se matkami a vychovatelkami, vytvářet
srdce domova plné lásky podle příkladu Panny Marie. Buď členem i naší rodiny,
přítelem, pomocníkem i pěstounem Krista v srdci všech, kdo jsou nám svěřeni.
Amen.
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, Syna jsi hledal
na pouti v slavný Jeruzalém.
Našel´s ho v chrámě, jak slovem vroucím
Otcovu slávu zjevuje všem.
Pomoz nám najít vtělené Slovo
a věřit z hloubi upřímnosti,
že na nás čeká s toužebnou láskou
sám živý Kristus ve svátosti.
N O V É N A K E S V . J O S E F O V I
9. DEN
„Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Pane, stále tě mohou chválit... Smlouvu jsem
sjednal se svým vyvoleným ... Navěky zajistím tvůj rod ... navěky mu zachovám svou
milost. Má smlouva s nim platit nepřestane."
Žl 84-(83),5; 89(88),4-.5.29
Krátké rozjímání
Svatý Josef je po staletí ctěn i jako patron šťastné smrti. Kdo jiný jím může být než
ten, který žil i umíral v důvěrné blízkosti Ježíše a Panny Marie! Na jakém výsluní
milosti se jeho život odvíjel a naplňoval! V každodenním pohledu na Syna, jehož mu
svěřil do péče sám nebeský Otec, a na ženu, matku, z níž vyzařovala čistota nebe.
Vše, co zakoušel pokorný a věrný tesař Josef v životě i ve chvíli své smrti, si toužíme
vyprosit i my sami sobě a všem, kdo jsou nám drazí a blízcí, i všem, kdo tuto milost
potřebují. Svátost nemocných nám nabízí dar sjednocení s Kristem a vtisku-je
znamení, že k němu navždy patříme i za prahem smrti.
V každém zdrávasu růžence výslovně zveme Marii do chvíle své smrti slovy: „pros
za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší." Jak by tam mohla Maria chybět! A ve
vzpomínce na svatého Josefa prosíme, aby v naší poslední chvíli patron šťastné smrti
objal i nás. Jak plyne každému čas života a blíží se konec, stává se nám postava
svatého Josefa aktuálnější, zřetelnější, bližší. Právě věk, nemoci, bolesti stáří, samota
a strach ze smrti dávají tušit, že patron šťastné smrti je jistě bytost nad jiné soucitná,
nebesky chápající a laskavá. Kéž i pro nás je pohled tváří v tvář tomuto nebešťanovi
zážitkem stále hlubší a zralejší naděje, zářící útěchy a Božího pokoje.
Modlitba
Svatý Josefe, i my býváme sevřeni údělem smrtelnosti a strachu z vlastního konce.
Věříme však, že Syn věčného Otce, který ti byl svěřen do otcovské péče, je vítězem i
nad smrtí. I když neznám místo, čas a způsob své smrti, vím jistě, že Maria, tvá
nejčistší a přesvatá snoubenka, matka Spasitele, při ní nemůže chybět. A s tebou,
muži spravedlivý, svatý Josefe, strážce mostů mezi smrtí a životem, mezi zemí a
nebem, i já se modlím s myšlenkou na úmysl této novény (jeho připomenutí) slova
žalmu, který zněl jistě i v modlitbách Svaté rodiny v domku v Nazarete: „Jen jedno
od Hospodina žádám a po tom toužím, abych směl přebývat v Hospodinově domě po
všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám"
(Žl 27/ 26,4).
Píseň
Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi
(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)
Dělníku Boží, po díle dobrém
tělo i duši Bohu jsi dal;
v hodince smrti, tiché a zralé,
sám Boží Syn ti u lože stál.
Pros nyní za nás v království věčném,
na němž ti Pán dal královský díl,
aby i v naší hodině smrti
Kristus, Pán míru, přítomen byl.


Křížová cesta

 

Ty, kdo kráčíš na Golgotu,

neseš břímě v krvi, potu,

věř, že nejsi sám,

kráčí s Tebou Pán.

 

Když Tě trápí rakovina,

prázdnota Tvou duši svírá,

věř, že nejsi sám,

je tu s Tebou Pán.

 

Padneš-li až na kolena,

kdo Tě zvedne, ruku Ti dá?

Pomůže Ti Pán,

nezůstaneš sám.

 

Jednou dojdeš cíle cesty,

kdepak čeká Tvoje štěstí?

Chrání Ti ho Pán,

Ježíš Kristus sám.


Modlitba: 

Pane,

občas má slova dost prázdná jsou

a mé skutky lásku nenesou.

Občas myslím jenom na sebe

a pak zapomínám na Tebe.

Občas odmítám svůj kříž nést

a nenechám se Tebou vést.

Občas zabočím na špatnou cestu,

a zakopnu, na kolena klesnu.

Přesto mne znovu z prachu cesty pozvedneš,

svou ruku a sílu do dalších dnů nabídneš.

Neopustíš mne v nouzi největší,

stojíš při mně ve chvíli nejtěžší.

Nezasloužím si lásku a pomoc Tvou,

přesto Tě prosím: „Můj Pane, buď se mnou!“


Popeleční středa

 

Popel si sypu na hlavu:

prach jsem a prachem zůstanu.

Z toho, co bylo mezi tím,

vzpomínky zbudou, černý dým.

To jediné, co nekončí

je láska – ta se nemenší.

Ta jediná se nikdy neztratí,

až jednou země tělo pohltí

a má duše se k Bohu navrátí.


                                                          Radost lásky

Co dělá maminka?

Své děti nade vše miluje,

těší je, jindy povzbuzuje,

snaží se pochopit, setře slzičku,

žaludek nasytí, pohladí dušičku.

Co dělá Bůh?

to stejné, jen ještě mnohem lépe.






Lásky dar

Oslík stojí u jesliček,

udiven je celý všecek.

V suché slámě dítě spí,

o světě nic netuší.

Vedle stojí voleček,

dýchá děcku za krček.

Aby chladem netrpělo,

sladce spalo, nekřičelo.

U nich sedí Maria,

synka písní kolébá.

Všichni se spolu radují,

z toho božího stvoření.

Náhle vkročí Josef do dveří,

přinese odkudsi večeři.

Kousek chleba podá ženě

a tváří se zamračeně:

„Víc mi nikde nedali..

nevím, čím vás nakrmím..

Narodil se Kristus nám,

copak já mu jenom dám?

Malý leží bez plenčiček

– král, co nemá na svetříček.“

V tom se kolem line zář,

hvězda svítí na dětskou tvář.

A ze všech stran přichází

pastýři a tesaři.

Každý, kdo slyšel anděla,

pospíchá do Betléma.

Všichni běží s radostí,

vítat dítko milosti.

Někdo nese pokrývku,

jiný zase polívku.

Selka nese vajíčka,

chudák zase jablíčka.

A z dítěte je náhle král,

každý mu nese lásky dar.

Marie se usmívá,

dary s díky přijímá.

Její srdce až moc dobře ví,

že jednou bude syn dospělý.

Pak daruje život nám

– ten největší lásky dar…

 

Rok sv Josefa 2020 - 2021

Vznešený patriarcho, svatý Josefe,

který můžeš učinit to, co je nemožné,

pospěš mi na pomoc ve chvílích neklidu a těžkostí.

Přijmi pod svou ochranu obtížné a svízelné situace,

které ti svěřuji, aby došly šťastného konce.

Můj milovaný otče, v tebe skládám celou svoji důvěru.

Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo,

a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno,

ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc.

Amen.

"...Zde jest, Král z Krále, dítko z Panny,
jež vyhojí ty temné rány,
zející v nitru národů.
A usoužená lidská stáda
vyvede z moci zlého hada
a mír jim dá i svobodu."

-V.Renč-



Čtyři svíce adventní

První svíci rozžíhám,

na Marii vzpomínám:

Neměla kde hlavu složit,

neměla kam dítko vložit,

když do Betléma kráčela..

přesto své „ano“ Bohu šeptala.

 

Když druhou svíci teď zapálím,

Josefa před sebou uvidím

– jak Marii stojí po boku

a drží ji pevně za ruku.

Stal se pro ni oporou,

zahrnul ji láskou svou.

 

Třetí svíci rozžíhám,

na pastýře vzpomínám

– jak své ovečky hlídají

a na anděla čekají.

Až jim zprávu tu přinese,

že Spasitel nám zrodil se.

 

A co čtvrtá svíce?

Kdy ta rozsvítí se?

Až Maria najde místo,

kde bude bezpečno, jisto..

tam dítko na svět přivede

a světu se zrodí naděje.


Gotický portál


Hlavní vstup do farního kostela sv. Stanislava v Jemnici je toho času v rekonstrukci. Již v roce 2002 jsme žádali Okresní úřad – Odbor kultury v Třebíči o vydání Závazného stanoviska k jeho opravě, ale podmínky k realizaci – jde vždy o finance - se však vytvořily právě letos. A tak se odkládaná obnova portálu včetně nových schodů za asistence NPÚ Telč konečně započala. Možná budete překvapeni, že gotická podoba hlavního vstupu s lomeným obloukem se opět vrací do tvaru, kterou ostění dveří mělo po barokní přeměně celé stavby. Stejné řešení je dodnes zachované u vedlejšího vstupu do boční kaple sv. Josefa na levé straně štítové zdi. Proč je to tak a ne jinak?

Důvody jsou dva:

Prvním je totální zvětrání pískovcových žeber gotického portálu, které vlivem povětrnosti tzv. dožily. Jejich devastace je finální a nelze je opravit jinak než jejich úplnou výměnou. Takový kamenický zásah by však ve svém důsledku znamenal tvořit vše znovu, což by již nemělo punc originálu. Navíc ani při opravě kostela v roce 1935 si nedokázali poradit se střetem vrcholu gotického oblouku a štukového barokního okenního rámu. Ocelová traverza íčkového profilu se do tehdejšího řešení vůbec nezačlenila a zmíněný problém kolize dvou stavebních slohů ještě více umocnila.

Druhým důvodem je převládající charakter stavby. Právě barokní pojetí ostatních oken a dveří - když pomineme renezanční vstup a schodiště z jižní strany náměstí se slunečními hodinami - je to, k čemu se památkáři při určování celkové rekonstrukce přiklonili. A tak se portál vrací do předchozího barokního řešení a gotické torzo je zpevněno a zakonzervováno. Může se však klidně stát, že je při další obnově kostela opět „objeví“ a bude to zase vášnivě diskutovaným tématem k novému řešení.


Každá historická stavba prošla během své existence různými stavebními úpravami. Některé byly spíše rázu kosmetického, jiné zásadně změnily stávající dispozici. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Tak to i v Jemnici vidíme na všech sakrálních stavbách. Kostel sv. Jakuba v Podolí se z původní románské podoby proměnil v gotickou a následně změnil své vzezření barokními prvky a také zaklenutím hlavní lodi, která kdysi nahradila požárem zničený trámový strop. Z románské stavby ve stylu kaple sv. Jiří na hoře Řípu zbyla jen kamenná věž, dnes již stavebně oddělená od vlastního objektu. Její apsida byla rozebraná na rozšíření nové stavby. Celková románská podoba byla před léty předmětem velkého archeologického průzkumu a je dobře zdokumentována. Oddělení kruhové části presbytáře je dodnes zřetelné na corpusu věže i obvodním zdivu severovýchodní strany kostela.

Podobnými proměnami prošel i kostelík sv. Víta, který byl kdysi součástí františkánského kláštera. Presbytář byl upraven tak, aby vznikl prostor pro fresku nanebevzetí sv. Víta. Její iluzivní podoba je v rukopise známého malíře osmnáctého století Jana Josefa Winterhaldera a vznikla při úpravě interiéru kostela v r. 1770. Původní dispozice byla změněna do té míry, že její gotická klenba byla nahrazena rovným stropem a vybavena dřevěnou kruchtou s barokními varhanami.

O čem všechny tyto stavební změny vypovídají?

Kaple, kostely, chrámy a katedrály jsou pamětníky plynoucího času a nesou na sobě vždy rukopis stavebních slohů, malířského a sochařského umění. Jde o vývojové doklady tvůrčí invence aktérů minulosti. Také naše doba je tvůrčí a není fixovaná jen na díla minulosti – vytváří se díla nová. Jak kvalitní jsou prověří sám čas a naši potomci.

A nejde přitom jenom o výsledky naší činnosti, našich prací, uměleckých děl a užitého umění. Zásadní je také rukopis, kterým toto všechno vytváříme, podstatný je sám obsah a styl našeho žití. Proto je důležité, aby každé naše společenské a sociální soužití se rozvíjelo ve znamení pokory a tolerance, lásky a krásy. Pokory, která si váží toho, co dokázali ti před námi a i nadále respektuje osobité koncepce. Lásky k těm, se kterými žijeme a to nejenom s akcentem na funkčnost a praktičnost, ale také se smyslem pro potřeby každého jednotlivce. Je také dobře si také uvědomovat, že vše, co konáme, vytváří a formuje nejenom naši přítomnosti, ale také zároveň rozmnožuje náš poklad v nebi - naši věčnost. Můžeme to dokumentovat i na následujícím příkladu.

V kapli sv. Josefa v již zmiňovaném farním kostele sv. Stanislava je obraz, kde malý andílek bere ze země proutěný košík s Josefovým pracovním nářadím a doprovází jeho odchod do nebe. Tím nám chce autor připomenout, že každý den můžeme žít nejenom vytvářením hodnost pomíjejících, ale i věčných. Podmínkou je však, aby všechny naše myšlenky, slova a skutky se uskutečňovaly v intencích samotného Stvořitele. Kdy se tak děje nám vysvětluje nejmladší z Ježíšových apoštolů, nazývaný též miláček Páně - svatý Jan. V knize Zjevení známé také pod názvem Apokalypsa píše: „Blaženi, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ať si odpočinou od svých lopot, vždyť jejich skutky jdou s nimi.„ Zj 14, 13 Možná vás citát na konci tohoto zamyšlení překvapí, ale článek píši v první půlce listopadu, měsíce, kdy více myslíme na “ dušičky“, na naše drahé zesnulé. Modlíme se za ně a přejeme jim, aby bezpečně prošli onou úzkou cestou a těsnou branou života a smrti do slávy Boží věčnosti.

Závěrem se ještě zastavme ve Svaté zemi Ježíšově. Starobylé město Jeruzalém, jak je psáno v Bibli, mělo ve svých hradbách dvanáct bran - na každou světovou stranu tři. Na noc se však všechny brány zavíraly krom jednoho střeženého průchodu, který byl nazýván Ucho jehly. Kdo přišel za tmy, musel slézt z koně, velblouda či osla, odložit vše, co měl – protože jinak by se onou brankou neprotáhl. Tak to bude i ve chvíli naší smrti. Ze tmy smrti si do věčného bytí vezmeme sebou jen to, co jsme do nebe během žití přeposlali: krásné myšlenky, pravdivá slova a dobré skutky. Kéž jich máme v míře vrchovaté a natřesené.

Mons. Josef Brychta, jemnický farář

Program bohoslužeb o Vánocích 2020 najdete na: www.farnostjemnice.cz , kde bude upravován dle aktuální situace nebo volete 604 723 830. Adventní putování pro Betlémské světlo k farářově kapličce by mělo být 20.prosince 2020 o čtvrté adventní neděli a rozžehne se tam ve 13,15; nezapomeňte si vzít lampy.


Dušičky 

Ve svém srdci nosím stále

všechny svoje milované.

Z některých zbyl už jen prach,

kapka slzy na řasách.

Ztratili se, kdoví kam,

zbyla jenom vzpomínka.

 

Moc Tě, milý Bože, o to prosím,

ať jsou šťastní v Tvém království.

A až jednou přijde čas,

shledáme se spolu zas.


Coronavirové prázdniny - škola za školou.

Výuka na všech základních, středních i vysokých školách byla v letošním roce v důsledku nebezpečného šíření virové epidemie podruhé přerušena. Stalo se tak sotva po šesti týdnech školního roku 2020/21. Ministr školství Robert Plaga vydal tento zákaz takřka ze dne na den. Pauza pro výuku na jemnické ZŠ se týká i hodin náboženství na prvním i druhém stupni. Žáci prvého stupně mají snad pokračovat od 2.11.2020. Do té doby bude probíhat distanční výuka přes mail a videokonference. Potřebné informace pro rodiče ohledně hodin náboženství jsou na www.farnostjemnice.cz či telefonu 604 723 830.

Je to pro žáky dobrá zpráva, že mají další prázdniny?

Že se dveře škol nečekaně zavřely a výuku již neodměřuje pravidelné zvonění?

Pro některé asi ano, ale ti z nich, kdo jsou alespoň trochu soudní, ví, že tomu tak není. Opak je pravdou. I s pomocí učitele je učení někdy těžké a bez jeho pomoci ještě těžší. Navíc velkým podnětem k získávání požadovaných znalostí je i samotný kolektiv. Positivně se v něm uplatňuje i snaha ambiciozních žáků na sebe zkoušejícího upozornit a taktéž se vytáhnout před druhými. Také společně sdílené zážitky při školních setkáváních jsou velkým zpestřením jinak všedních a pro některé workoholiky až nudných dnů. Taktéž adrenalin před tabulí či při písemce a diktátu je silným zdrojem bohatosti studenského života; konečně nějaké vzrůšo, kdy si emoce přijdou na své. Psaníčka, různá tajemství a taktéž dívčí intriky a chlapecké party - to vše bez bdělého dohledu vyučujících postrádá pravé napětí a riziko. Vždy více přitahuje, co je zapovězeno a dozorováno. Dynamická atmosféra školních hodin je nenahraditelná a ani vysněné dva roky prázdnin by tento čas strávený ve školních lavicích nevyvážily. Proto ti, kteří se do školy loudají a na některé učitele mají pifku netuší, o co všechno by absencí školní výuky přišli. Možná právě koronavirová doba jim pomůže bohatost a smysluplnost školních let lépe docenit a snahu učitelů něco je naučit i více podpořit.

Jak e dá tato zásadní změna ve vzdělávání narušeném vážnou epidemií řešit?

Co s nastalou situací můžeme udělat a jak ji nejlépe zvládnout? Dětem - zvláště nejmenším - je třeba pomáhat, aby v učení pokračovaly dál i mimo třídy škol a naučily se učit i v domácím prostředí. Čas potřebný k trvalému vzdělávání nelze pominout. Bez malé násobilky se nedá dát velká a bez znalosti pravopisu a větné skladby nelze bez chyb napsat dopis, natož knihu. A tak se najednou od rodičů či prarodičů očekává, že „školu za školou“ budou suplovat nyní sami. Toto však může dobře fungovat jen za vstřícné spolupráce rodičů s učiteli a učiteli s rodiči. Když bude domácí výuka moderována za asistence pedagogů, pak se dají následky pandemie minimalizovat bez rizika opakování ročníku či velkých propadů ve vědomostech. Pro Old-učitele bez aprobace nebude vůbec snadné učit to, co se navíc třeba nikdy za mlada sami ani neučili. Ale je to však výzva a je třeba se pro nové poznatky nadchnout a tak i se svými žáky omládnout. Zvláště když nyní není možné studovat Univerzitu třetího věku, může si každý dopřát trochu duševní zátěže ve prospěch svých nejmladších ratolestí. Možná, v důsledku tohoto vzdělávacího procesu s již poněkud unavenými „pedagogy“ ve výslužbě, ochladne dřívější nadšení dětí z lásky babičky a dědečka - nebudou jim najednou jen dávat dárečky a penízky, ale i něco od nich požadovat; ale to je nesmí odradit. Populismus je zákeřná forma vztahů; kde dosud platilo jen ono známé: rozmazlovat, rozmazlovat a rozmazlovat - konečně nastoupí na scénu kvalitnější vztah pravé a zodpovědné lásky.

10.9. 2020 vydal Vatikán na svých stránkách www.radiovaticana.cz některé kritické poznámky k nastalé situaci: “Zkušenost s výukou na dálku v relativně krátké době ukázala, že “výchovné prostředí tvořené lidmi, kteří se potkávají a vztahují se k sobě přímo a osobně, nepředstavuje pouze jakýsi doplňkový kontext vzdělávacích aktivit, nýbrž je podstatou výměny a dialogu mezi učiteli a žáky, který je nezbytný pro lidskou formaci a pro kritické porozumění skutečnosti.“ Kongregace pro katolickou výchovu zdůrazňuje, že děti, dospívající i mladí dospělí nutně potřebují ke svému duševně-pedagogickému růstu setkávání s druhými a to jak kvůli rozvoji kreativity, tak pro lidské dozrávání k přijetí druhého člověka. Konkrétní mezilidské vztahy jsou neméně významné v akademickém prostředí, protože jsou preferovaným „místem“ pro interdisciplinárnost, která pomáhá čelit riziku fragmentarizace poznání a zároveň vytváří prostor otevřenosti poznání ke světlu Zjevení.

Z uvedeného textu plyne nepostradatelnost školního kolektivu pro celkovou formaci žáků a jejich přípravu na život. Ve škole proto nejde jen o předávání vědomostí, ale o celkové utváření jednotlivce v návaznosti na spolupráci s druhými. Taková je totiž čeká i budoucnost. V rodině, v zaměstnání, ve sportu atd., slogan: „Společně to zvládneme!“ zní tak trochu jako fráze, ale obsahuje hlubokou pravdu. Nejde totiž jen o super vzdělání mimořádně schopných jedinců, ale o formování všech ke společné činnosti. Má-li hokejové mužstvo obstát, musí se všichni řídit heslem tří mušketýrů: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“ Také synové českého knížete Svatopluka toto poučení názorně viděli předvedené na třech svázaných a a naopak oddělených prutech. Ostatně už Bible nás učí, že „Střeží-li bratr bratra, jsou jako opevněné město“. Bez společné zodpovědnosti a starostlivosti o druhé se nelze radovat s radujícími a plakat s plačícími. Kéž se nám daří věnovat co nejvíce času potřebám těch, kteří se na život teprve připravují, abychom tak dobře využili vše, co můžeme uplatnit pro jejich kvalitní výchovu i vzdělání.

                                                                                                                                o. Josef


Ztracená láska…


                                          Kam se láska ztratila?

Sobeckosti ji zabila.

Kde je srdce pro druhé otevřené?

To už bylo kopím probodené.

Pro co vlastně lidé žijí?

Pro peníze, pro pomíjivou chvíli.

Kdo objímá jejich děti?

Místo polibků mají mobily, tablety..

Kdo jednou rodičům jejich péči vrátí?

V domovech důchodců se beze jména ztratí.

A proč to vše Bůh dopustil?

On jen lidem dopřál volnosti,

o kterou ho tolik prosili,

aby si svět k obrazu svému stvořili.


 

Dva synové

Jeden otec dva syny měl,

pro ně pracoval, pro ně dřel.

Mladší syn však do světa odešel

a peněz tam utratil habaděj.

Když už neměl z čeho žít,

rozhodl se k otci jít.

Padl před ním na kolena

a prosil ho o kůrku chleba.

Otec ho však vítal s radostí

a nechal pro něj krásný šat přinésti.

Potom uspořádal hostinu

pro celičkou rodinu.

Aby návrat syna oslavil

– to štěstí, že se mu navrátil.

Starší syn ale neměl pochopení:

„Cože je tu ke slavení?

Ten ztracený majetek?

Život plný pijatek?“

V jeho očích byl hněv a zášť:

„Otče, spravedlivě nejednáš!

Já se snažím ze všech sil,

abych ti dobrým synem byl.

A ty strojíš hostinu

tomu nesprávnému synu?“

Otec na to povídá:

„Milý synu, mám tě rád.

A vše mé,

je i tvé.

Ale můj druhý syn,

který už ztracen byl,

nalezl cestu k domovu,

navrátil radost srdci otcovu.

Neváhej tedy a pojď, usedni s námi ke stolu

a raduj se s námi všemi pospolu.“ 

Příběh nám už neříká, zda starší syn mladšího uvítal..

Co nám ale říká? Že není tajemstvím,

že otcova náruč se stále otevírá dětem svým.. 

a my víme, že Bůh je našim otcem nebeským..


Zamyšlení

Jsem-li smuten, sám a sám,

k Marii se utíkám.

V jejím teplém náručí,

cítím se vždy v bezpečí.

Její tichá pokora

i mou pýchu udolá.

A ta láska, teplo domova,

do dalšího dne mi sílu dá.


Maják

Pán mi dává ruku svou,

ptá se, zda s ním půjdu tmou.

Zda mu svěřím život svůj,

protože je přítel můj.

Čeká na mou odpověď,

mám čas si ji rozmyslet.

Tak hledám v sobě odvahu,

abych nezůstal stát na prahu.

Chci mu svěřit život svůj,

on je totiž přítel můj.


Zrcadlo

Na silničním průtahu Jemnicí jsou ve dvou křižovatkách umístěna zrcadla. To první - hranaté je u Penáče a druhé – oválné u opravny zn. Husqarny. Možná by neškodilo přidat ještě třetí a to nahoře u Velké Brány. Už několikrát tam v minulosti řinčelo sklo a křivily se plechy aut. Vidět včas, co čeká řidiče za rohem může výrazně posílit bezpečnost provozu. Když se v takových exponovaných místech bez předchozího varování potkají dva „klaďáci“ či busy, není to ani pro jednoho nic příjemného a bez couvání se to většinou neobejde. Případná nehoda pak taková místa nadobro zablokuje a na řadu pak přijde aktivita všech složek záchranného systému a též zkouška trpělivosti všech účastníků nežádoucí události. Vzorné vybavení zrcadly na nepřehledných místech je v nedalekých Oponešicích a také v Budkově, kde se vyjíždí ke škole od zámku a kostela. Mě samotného tam kdysi za soumraku počastoval cyklista na neosvětleném kole slovy: „Kam čumíš...čtyři písmena“? Vidět dozadu umí někteří tvorové docela solidně, ale člověk k tomu potřebuje zpětné zrcátko a to zvláště, kdy jeho páteř nevykazuje dostatečnou otáčivost jak kdysi zamlada. Sledovat v zrcátku tzv. spěchálky, kteří se lepí člověku na kufr auta je důležité zvláště o prázdninách a v době dovolených. Čím více mají lidé času, tím obvykle rychleji chtějí být u cíle. Pak je lépe se nechat od nich co nejdříve předjet, aby taková situace nenastala na nejméně vhodném místě. Také adrenalin má na svědomí mnoho kolizí, kdy si občas někdo léčí své oslabené sebevědomí silným autem nebo se naopak chce v tříválcové Fábii vyrovnat vytuněným Bavorákům. Některé nervní situace mají také na svědomí spolujezdci, kteří komentují výkony umělce za volantem - buď ho hecují, aby přidal a nebo věčně přibržďují. Takový chudák aby pak jel „padesátkou“ za fůrou slámy - ta naštěstí nepáchne – dokud náklad před ním někam neodbočí. A tak díky za vynález zrcadla z šestého století před Kristem i za současné palubní kamery, které nám umožňují vidět zpět a tak se dobře orientovat ve všech možných situacích.

Známou kapitolu již tak rušného provozu na našich silnicích tvoří motorkáři, ale o nich jsem se zmiňoval již v některém z minulých článků. Pro opakování dodávám: V létě velký pozor na ně! Jsou rychlí a v zatáčkách jim někdy nestačí ani jejich vlastní jízdní pruh. Také dokáží při předjíždění vyvolat dojem, že vás přelétá nízko letoucí tryskáč. Rád bych ještě probral cyklisty. Jejich jednostopá trasa není bez občasných úchylek od krajnice do středu vozovky. Vyhýbejte se jim proto raději velkým obloukem. Taky pozor na jejich brzdnou dráhu – je výrazně delší než u auta. Stačí před nimi náhle zabrzdit a při cestě z kopce je můžeme mít snadno na střeše. Už končím, ale nemohu nezmínit, že na silnicích lze nově potkat i elektrické koloběžky. Podle mého by měli povinně nosit nejen přilbu, ale i oranžovou vestu. Navíc nemají ani osvětlení a tak za šera jsou velmi špatně viditelní a co je nejzáludnější nejsou vůbec slyšet. Navíc jsou doma jak na chodníku, tak i na vozovce a využívání obojího na střídačku jim nedělá vůbec žádné potíže. Závěrem dodávám, že pro všechny na silnici by měla stále platit jedna zásada: Vidět a být viděn a též slyšet a být slyšen. /Klakson není jen na parádu./ Omlouvám se za tyto nevyžádané rady, ale podlehl jsem tzv. nemoci z povolání - kázat tentokrát všem, co něco řídí. Pokročme proto dále v návaznosti na téma zrcadlo.

Vidět zpět platí totiž nejen pro účastníky silničního provozu, ale vztahuje se na každého z nás. Samotný život je totiž cestou, kterou vyznačil sám Původce našeho žití a definováním Desatera se pokusil nabídnout lidstvu pravidla pro bezpečné soužití všech kteří byli, jsou a budou a to bez rozdílu pohlaví i vzdělání, jazyka a národnosti. Zároveň se postaral i o to, aby co bylo a nemělo být či naopak, se dalo vyřešit po dobrém a bez asistence složek IZS. Chybné slovo je totiž na jazyku hned a těžko se bere zpět, špatná rozhodnutí se dějí i při dobré vůli na obou stranách. Naštěstí se dají změnit, vždyť neomylný je jenom Bůh a proto na věky trvá jen, co je Boží. Nikdo totiž není bez chyby to potvrzuje i sama Bible, že i spravedlivý 7x denně zhřeší. Putování časem se bez určité míry tolerance a kajícnosti nedá proto zvládat ani mezi nejbližšími v rodině, se sousedy či na pracovišti. Ten, kdo je pravdivě kritický k sobě a nepotřebuje si dokazovat, že je lepší než ostatní, ten se umí snadněji vyrovnat s rozdíly v názorech i jednání svých bližních. Naopak, kdo založil svou spokojenost na uplatňování absolutních nároků na druhé, ten nebude nikdy tvůrcem pokojného soužití, ale spíše producentem věčné nespokojenosti a následného soužení. Sebereflexe je proto velmi významných nahlížením do zpětného zrcátka našich myšlenek, slov a skutků, abychom chránili sebe i druhé před různými úlety bez patřičné korekce a následné obnovy díla lásky, radosti a pokoje.

o. Josef



 
                                                       
                                            Víra

Bůh je moje skála pevná,

pozvedá mne vždycky ze dna.

Nenechá mne utonout,

když se na mne řítí proud.

U něj najdu jistotu,

řeknu „ano“ životu.

Bez Boha se žíti nedá,

člověk stále něco hledá.

Když však Boha nalezne,

má dost síly změnit svět.


Pozdravení


Dobré ráno, milý Bože,

sluníčko už vstalo z lože

a ptáčci pějí za oknem,

že tu máme nový den.

Dříve než do něj vykročím,

rád se k Tobě pomodlím.

Pojď ten den strávit se mnou,

buď pro mne skálou pevnou.

Pomáhej mi dobro konat,

co je špatné napravovat.

Abych si pak večer mohl říct,

že jsem nebi zase o kousek blíž.


Noc kostelů 7- 8/20

Letošní ročník Noci kostelů proběhl u nás v Jemnici v pátek 12. června. První setkání bylo v Podolí u sv. Jakuba Staršího tradičně již v 18,00 hodin. Obvykle se bohoslužby aktivně účastní více dětí, ale tentokrát tam došla jen Maruška s Lukášem. Další program se konal u sv. Stanislava a měla ho v režii JeFam, což je zkratka Jemnické farní mládeže. Nutno však v této souvislosti dodat, že nám „mládežníci“ již poněkud povyrostli, založili rodiny a tak omladili a rozmnožili své řady o vlastní ratolesti. Jejich pěvecké výkony se dobře poslouchají a tak večerní hodinka rychle uběhne. Třetí setkání se konalo v kostelíku sv.Víta a bylo ohlášeno stříbrným hlasem zvonku v Sanktusní věžičce nad presbytářem. Zpívané nešpory, doprovázené kytarou a bubínky páteční noc spíše otevřely než ukončily. Atmosféra setkání při meditaci nad Starozákonními žalmy a úryvkem z Evangelia byla umocněna mihotavým světlem rozžatých svící. Těm, kteří na setkání došli o hodinu později, tzv. na ámen – což je obvykle poslední slovo na konci modlitby, to plánovaný program nezměnilo, spíš naopak. Umožnilo jim to besedovat před sousední kaplí sv. Anny až do dvaceti tří hodin. Večer byl velmi příjemný - doslova májový. Ti, kterým takto načatý večer byl přesto ještě krátký, přešli na virtuální návštěvy kostelů dle programu televizních přenosů. Nejvíce zaujalo vysílání z plzeňské katedrály, které probíhalo formou otevřené diskuze na různá provokativní témata. Zarouškované tváře některých návštěvníků, navíc vybavené fotoaparáty, vyvolávaly i otázku, zda inventáře našich kostelů včetně vzácných památek, pořizovanou dokumentací neobohatí též katalog případných zájemců o jejich osobní vlastnictví. Takové zachtěné obdivovatele starožitností všechny tři jemnické kostely v nedávné minulosti již zažily. Ze sv. Jakuba byla v roce 1976 odcizena gotické Madona, od sv. Stanislava zabloudilo do něčí soukromé sbírky z betléma několik oveček a také zmizela křestní konvička s táckem ze zákristie. Nejhůře dopadl kostelík sv. Víta. Ten byl ještě před „Sametem“ „probrán“ velmi důkladně; něco se sice pak našlo, ale seznam památek není úplný dodnes.

Kromě Noci kostelů existuje ještě Noc Nikodémova. Letos připadá na pátek 28.srpna a bude probíhat od 21,00 do 22,00 ve farním chrámu sv. Stanislava na náměstí.

Obsahem této noci je možnost osobního setkání s Kristem v maximální anonymitě. Tuto biblickou událost popisuje sv. Jan ve třetí kapitole hned od prvního až do dvacátého prvního verše: Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

Podrobné informace o tomto projektu si můžete „vyguglit“ pod názvem Nikodémova noc. Setkání probíhá jen v orientačně osvětleném kostele s možností adorace Nejsvětější svátosti oltářní. Koná se v tichosti s občasným zpěvem kánonů z Taizé. Po celou hodinu je k dispozici kněz pro rozhovor nebo svátost smíření. Náš brněnský otec biskup Vojtěch k této možnosti setkat se s Ježíšem v nočním tichu, spoře osvětleného kostela píše:

Milé sestry a bratři, ve shonu naší doby jsme ohroženi neschopností se zastavit a z určitého odstupu se podívat na důležité věci našeho života. Být stále "v pohotovosti" je pro nás však náročné a vede k únavě, vyčerpanosti a tendenci řešit (až příliš rychle a bez zakotvenosti v příběhu celého života) jen to, co je bezprostředně a neodkladně nutné. Toužíme si odpočinout, odreagovat se, zabavit se něčím jiným. A tak – v lepším případě – bezmyšlenkovitě zapínáme televizi, procházíme zajímavosti na internetu, listujeme v časopisech... Přemýšlení o základních a hlubších věcech svého života i života blízkých odkládáme na později a později, až do neurčité budoucnosti. Zároveň v nás roste nejistota a strach, že se k těmto důležitým věcem svého života už nikdy nedostaneme a nebudeme o nich moci s nikým promluvit a že tíha tohoto břemene bude stále narůstat. V tomto stádiu vyzařujeme do našeho okolí nervozitu, jež se po čase mění v uzavřenost do sebe nebo k útěku ke vší možné i nemožné činnosti, kterou si dokazujeme, že žijeme. Před dvěma tisíci lety prožíval nevyřešené věci svého života i jeden vzdělaný a vysoce postavený muž jménem Nikodém. Na to, co jej trápilo a na co hledal odpovědi, potřeboval někoho, komu by mohl důvěřovat a také tmu noci, aby každý neviděl kam a za kým jde. Pro Nikodémy dnešních časů (a není jich málo) je nabízeno setkání s týmž Ježíšem. A tak vás vybízím k modlitbám a podle možností i k postům za Nikodémy dnešních dnů a stejně tak i za ty, kteří pro ně budou na místě Ježíše Nazaretského. Také děkuji otcům pallotinům za iniciativu Nikodémovy noci. Všem, kteří ji budou uskutečňovat, ze srdce žehnám.

Rád se připojuji k tomu přání o. biskupa Vojtěcha a na prahu velkých prázdnin přeji všem, velkým i malým, aby si v návaznosti na koronavirovou krizi našli čas i na vážné otázky a neúnavně na ně hledali solidní odpověď. Nikodémova noc takovou možnost nabízí.

o. Josef



Svatovítská pouť 6-20

Měsíc červen, na jehož počátku najdete ve svých poštovních schránkách aktuální vydání Jemnických listů, je bohatý na mnoho liturgických akcí. Hned 1/6 je památka Panny Marie, Matky církve a po čtvrtečním svátku Ježíše Krista – 4/6 proběhne v naší farnosti Noc kostelů. Na to již v sobotu dopoledne 6/6 uklidí svoje hříšné dušičky, popř. za asistence svých rodičů vyleští své svatozáře žáci třetího ročníku ZŠ, kteří se letos připravují na první svaté přijímání. Tuto událost oslavíme s prvokomunikanty hned v neděli 7/6 o Slavnosti Nejsvětější Trojice. Na ni navazuje Božítělové procesí u sv. Víta, konané ve čtvrtek 11/6 a v pátek 19/6 se sejdeme ve farním kostele sv. Stanislava k adoraci NSO u příležitosti oslavy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Na neděli 21/6 se překládá z 15/6 Svatovítská poutní slavnost s obvyklými časy bohoslužeb konaných v kostelíku sv. Víta v 8,00 a 10,00. V závěru měsíce nás pak ještě čeká památka černých patronů počasí sv. Jana a Pavla v nedalekých Oponešicích a oslava sv. Jana Křtitele, která proběhne v sousedních Menharticích. Lokální svátkování pak završuje diecézní oslava apoštolů univerzální církve sv. Petra a Pavla v Brně. Podrobný rozpis všech uvedených bohoslužeb bude na webových stránkách farnosti a na vývěskách. Jedna z nich se nově nachází proti staré poště - v řadě společně s ostatními. Nutno však poznamenat, že tento rozpis píši 15.5., a ledacos se může ještě změnit. Proto nově aktualizovaná data a časy najdete vždy na farních stránkách: www.farnostjemnice.cz ,kde se informace týdně doplňují.

Na první pohled by se z tohoto kalendářního rozpisu mohlo zdát, že vše je jako dříve, ale není tomu tak. Máme za sebou první vlnu epidemie Covid-19, která zatím v naší zemi po sobě nezanechala takovou spoušť jako v některých jiných státech na východ či na západ od nás. Vděčíme za to jistě i snahám naší vlády dát na první místo péči o všechny obyvatele naší vlasti i na úkor následných dopadů na ekonomiku země. Tam, kde se hrozba epidemie nebrala vážně a nepopulární omezení se nenastartovala v dostatečné míře, počty nakažených i obětí enormně narostly. Papež František včera na svátek sv. Matěje, patrona nad černým kašlem a jinými nemocemi nás vyzval k péči o osud všeho lidstva i celé planety. On, neúnavný optimista, nás kněze nebádál, abychom nebyli „proroky zkázy“, nyní sám napsal:


Chybovali jsme v péči o zemi, o náš domov-zahradu, a v péči o svoje bratry. Hřešili jsme proti zemi, proti svému bližnímu a nakonec proti Stvořiteli, dobrému Otci, který pečuje o každého a chce, abychom žili pohromadě ve společenství a prosperitě. A reaguje Země? Jedno španělské přísloví říká: „Bůh odpouští stále, lidé někdy, příroda nikdy.“ Země neodpouští. Pokud jsme uškodili Zemi, bude odpověď velice ošklivá.

»Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko«.

V nynější dramatické situaci, obtížené utrpeními a úzkostmi, jež dopadly na celý svět, utíkáme se k Tobě, Matko Boží a Matko naše, a hledáme útočiště pod Tvou ochranou.

Panno Maria, obrať k nám své milosrdné oči v této koronavirové pandemii, potěš malomyslné a ty, kdo oplakávají svoje drahé zesnulé, pohřbené někdy způsobem, který zanechává rány v duši. Buď oporou těm, kdo mají úzkost o nemocné, jimž nemohou být kvůli nákaze nablízku. Vlej důvěru tomu, kdo se trápí nejistou budoucností a důsledky na poli ekonomiky a práce.

Matko Boží a Matko naše, pros za nás Boha, milosrdného Otce, aby tato tvrdá zkouška skončila a vrátil se obzor naděje a pokoje. Jako v Káni se přimluv u svého božského Syna, aby potěšil rodiny nemocných a obětí a otevřel jejich srdce důvěře.

Ochraňuj lékaře, ošetřovatele, zdravotnický personál, dobrovolníky, kteří jsou v tomto kritickém  období v první linii a dávají svůj život v nebezpečí, aby zachraňovali životy druhých. Provázej jejich hrdinskou námahu a daruj jim sílu, dobrotu a zdraví.

Buď po boku těm, kdo dnem i nocí asistují nemocným a kněžím, kteří se snaží s pastoračním vypětím a evangelním nasazením pomáhat a podporovat všechny.

Svatá Panno, osvěť mysli mužů i žen vědy, aby našli správná řešení přemáhající tento virus.

Pomáhej představitelům národů, ať jednají moudře, pečlivě a velkodušně, pomáhají těm, kterým se nedostává nezbytných prostředků k životu, a prozíravě a v duchu solidarity plánují sociální a ekonomická řešení.

Nejsvětější Maria, pohni svědomími, aby obrovské částky, vynakládané na zbrojení a zdokonalování zbraní, byly namísto toho určeny na podporu bádání s cílem předcházet podobným katastrofám v budoucnosti.

Milovaná Matko, dej, aby se ve světě rozrůstal smysl pro přináležitost k velké rodině a vědomí, že jsme všichni spojeni, abychom v bratrském a solidárním duchu přicházeli na pomoc tolikeré nouzi a bídě. Upevňuj ve víře, vytrvalost ve službě a stálost v modlitbě.

Maria, Těšitelko zarmoucených, obejmi všechny svoje sužované děti a dosáhni toho, aby nás Bůh svojí mocnou rukou vysvobodil z této hrozné epidemie a mohl tak být obnoven klidný život ve svém normálním běhu.

Svěřujeme se Tobě, která záříš na naší cestě jako znamení spásy a naděje, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria. Amen.“

Co k tomu dodat? Celosvětová statistika uvádí, že za poslední čtyři měsíce t.r. zemřelo hladem 3 700 000 miliony lidí, což je dvanáctkrát více než za stejné období v souvislosti s koronavirem. Proto je třeba připomenout, že pandemii hladu předchází pandemie egoismu a lhostejnosti, souhrnně řečeno pandemie absence lásky. Bez lásky bude lidstvo i svět trpět ve všem možných vztazích - od dětí počínaje a nemocnými a starými lidmi konče. „Utrpení“ se v důsledku nenasytnosti mocných nevyhne ani hynoucí zemi. Současnou epidemií příroda zapíná poplašný alarm, abychom nemysleli jen na své zisky, ale, jak říká papež František, i na to „Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, našim dorůstajícím dětem?“

Těšme se z daru života a děkujme za to, co nám v přemíře naše překrásná planeta Země nabízí, ale užívejme svěřených pozemských dober s mírou a zodpovědně. Jen tak na nás budou v dobrém vzpomínat a přát nám nebeskou blaženost i ti, kterým klíče od domova, hesla k počítačům, mobilům a kódy bankovních účtů nakonec chtě, nechtě předáme.

o. Josef






Velikonoce v karanténě 2020

V důsledku koronavirové epidemie či pandemie se od konce první třetiny března jakoby zastavil čas. Dle rozhodnutí vády došlo k zásadnímu omezení občanů ve veřejném životě a hned na to následovala výzva biskupů k slavení veškerých bohoslužeb bez účasti věřících včetně setkávání na farách. My, pastýři, jsme tak v kostelích osiřeli a naše ovečky se musely spokojit s televizními přenosy bohoslužeb dle jiného rozvrhu hodin a bez setkávání – jak byli zvyklí mezi sebou. Takový zásadní krok a též i jiný časový rozpis slavení Velikonočních svátků se samozřejmě neobešel bez určitého tápání. Nicméně na pomoc přišla nastupující mladá školní mládež. Nadšení ajťáci se nedali zahanbit a svým rodičům i prarodičům udělali tzv. pomyšlení. Posloužili jim svými vědomostmi. Díky zručnému ovládání mobilů, tabletů a počítačů s on-line televizními nebo počítačovými programy jim zpřístupnili bohoslužby z pohodlí domovů.

Nečekaná změna však přišla - jak se říká ze dne na den a my jsme proto nemohli předem domluvit nějakou koncepci pro následující karanténní řešení. / Nedělní instruktáž při bohoslužbách by mohla vše usnadnit a při organizaci zásadních změn přispět k lepšímu uspořádání toho, co bylo třeba připravit ( např. nákup textilu či gumiček pro šití roušek, předání kontaktů pro lepší propojení spolupracovníků apod.) Po boji je však každý generál a na zhodnocení prvních kroků a rozhodnutí vlády při řešení koronavirové krize Covid-19 bude příležitostí jistě dost.


Ale vraťme se k svátkům Kristova života, smrti a vzkříšení.

Do bezprostřední přípravy na Velikonoce v druhé polovině postní doby po vyhlášení nouzového stavu jsme vstoupili Květnou nedělí. Kostel byl sice prázdný, ale již dříve připravené ratolesti kočiček byly požehnány a dány do předsíně chrámu k rozebrání.

Nutno podotknout, že jich moc neubývalo, protože ukáznění farníci ze svých domovů takřka nevycházeli. Vzali všechny výzvy vážně, aby tak minimalizovali možná rizika kontaminace. Rád bych v této souvislosti poznamenal, že dosavadní čas všech našich snah o izolaci před agresivním virem lze označit spíše jako nácvik. Skutečná bitva nás nejspíše ještě čeká - kéž bych se mýlil. Denně se modlím za Boží pomoc a též vzývám naše svaté přímluvce v nebi, aby epidemie v naší zemi proběhla bez tragických následků. Ne tak, jak se o tom denně dovídáme z televizních zpráv takřka z celého světa.


Velikonoční triduum začíná na Zelený čtvrtek památkou Ustanovení kněžského poslání a slavením Poslední večeře. Tato je vždy spojena se žehnáním Svatých olejů pro udělování svátosti křtu, svátosti nemocných a také s obnovou kněžských slibů, což se děje při dopoledním setkání s naším biskupem Vojtěchem v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. To však letos nebylo možné společně vykonat. Každý kněz tak učinil tuto obnovu sám. Věřící však mohli obě liturgie sledovat přes média a také si připomenout událost Prvního svatého přijímání. Někdo má na tuto slavnost památku s datem konání a též albem fotografií – jak ročníkovým ze třetí třídy, tak i s členy rodiny a příbuznými.

V centru obřadů Velkého pátku je uctívání Svatého kříže a Velké přímluvy: za Církev, papeže, služebníky církve a všechny věřící, za katechumeny, jednotu křesťanů, za Židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty kdo v Boha nevěří vůbec, za politiky a státníky, za ty, kteří trpí a letos aktuálně ještě za postižené koronavirem a za ty, kteří o ně pečují.

Bílá sobota končí západem slunce a přechází do Vigílie ze Slavnosti Kristova vzkříšení. Obřady začínají žehnáním Paškální svíce jako symbolu Krista. On přišel, aby do všech našich temnot vnesl světlo víry, naděje a lásky. Druhou částí liturgie je četba Bible, kde se probírají tzv. Dějiny spásy, což znamená všechny Boží skutky ve vztahu ke světu, lidstvu, každému člověku a věčnosti. Slavení velikonoční vigílie pokračuje obnovou křestních slibů všech věřících s rozžatými svícemi. Zde si v každé rodině mohli pokřtění připomenout svůj křest a poděkovat za toto probuzení k věčnému životu. Slavení Eucharistie bylo bez přijetí svátosti oltářní - jen v duchovní podobě.

Neděle vzkříšení – Hod Boží velikonoční - pak vrcholí slavnostním Aleluja - chválou Boha za jeho Syna Ježíše Krista. Velikonoční čas má však i svou folklórní formu a ta se děje na Červené pondělí. Mrskut s pomláskou a chození s tatarem, jak je žíla nazývána na Valašsku, má za cíl, aby všechny dcery Evina rodu byly opět po zimním čase ve formě a náležitě dbaly o Adamovy potomky – vždyť stále platí, že láska prochází i žaludkem.

Konec Velikonočního oktávu jsme si zvykli slavit při plesání v kulturním domě. Toto milé setkání spojené s oslavou sv. Stanislava, hlavního patrona naší farnosti, jsme letos museli v důsledku koronavirové krize odložit. Doufám však, že nastalou krizi společnými silami přečkáme a že se opět všichni sejdeme v lepších časech.

Doba velikonoční trvá padesát dní a je dovršena Slavností Ducha Svatého. To vše bude pokračovat již v měsíci máji, měsíci Panny Marie. Májové pobožnosti si mohou děti užívat doma a Královně všech svatých připravit básně, zpívat písně a modlit se litanie. Ona je také vzývána jako Uzdravení nemocných a Těšitelka zarmoucených. Lurdské Ave tak může zaznívat každý den. Liturgický kalendář se všemi slavnostmi, svátky a svatými je nevyčerpatelným zdrojem inspirací ke svátečnímu prožívání každého dne. Nehrozí tak velkým ani malým žádná nuda.

Sledujete, prosím, naše farní stránky a zapojte se do výměny zkušeností a vzkazů na www.farnostjemnice.cz - popř. volejte 604 723 830.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se snaží být lidmi dobré vůle a nabízejí pomoc potřebným. Starosti nemůžeme nechat jenom na vládě, lékařích a sestrách, hasičích, policii či starostovi a jeho týmu.

Přeji Vám k tomu dostatek síly a odvahy, naděje i víry, vstřícnosti a lásky.

o. Josef




F.M.Dostojevskij:  "Krása spasí svět".  Citát z jeho románu Idiot 1866
Krása díla Boha - Stvořitele,
krása Krista - Vykupitele,
krása Ducha - Posvětitele
Vrcholem krásy člověka je láska a svatost.


Anděl Páně duben 2020

Anděl Páně I. a II. není jen kouzelná vánoční pohádka pro dospělé a děti. Jedná se i o modlitbu, která má svou historii a ta sahá ještě před Ježíšovo narození. Co bychom o této nevšední události měli všichni vědět?

Každou neděli v poledne se na věži jemnického kostela sv. Stanislava rozezní zvon nesoucí jméno svatého Víta. Na rozdíl od vyzvánění, kterým se připomíná začátek bohoslužeb, významné slavnosti města, záležitosti naší vlasti či světa, úmrtí člověka nebo začátek svatební cesty právě oddaného páru, jde o výzvu k zpřítomnění události VTĚLENÍ. V starobylé modlitbě Anděl Páně se připomínají tři na sebe navazující kroky. Tím prvním je setkání v galilejském městečku Nazaretě, které se stalo devět měsíců před naším letopočtem. Tehdy Archanděl Gabriel zjevil nazaretské dívce Miriam vyvolení k Božímu mateřství. Druhý krok značí, že oslovená panna vyjádřila svůj souhlas s tímto posláním slovy: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ a počala tak Ježíše. Nakonec se SLOVO stává tělem a Duch Svatý vše pečetí. Od té doby se toto schéma může realizovat v každém, kdo zaujme k Bohu Mariin postoj a podle jejího příkladu umožňuje Duchu Svatému vtělování Božího slova do každodenního života.

Zvěstování, přijetí a vtělení Božího slova, které obsahuje modlitba Anděl Páně, by mělo posvěcovat každé nedělní setkání rodiny u svátečního stolu a stát se stříbrnou nitkou i následných všedních dnů.

K udržování živého spojení s Božím působením a spolupráci s jeho Slovem nám v letošním roce připomíná i výzva Svatého otce, papeže Františka.

Svatý otec ustanovil dne 30. září 2019 svým apoštolským listem Aperuit illis třetí neděli v liturgickém mezidobí jako neděli Božího slova.

Tento den, „věnovaný Božímu slovu umožní církvi, aby prožila setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, který i nám otevírá pokladnici svého slova, abychom ve světě mohli zvěstovat jeho nevyčerpatelné bohatství“ (čl. 2).


/ České katolické biblické dílo připravilo na svých internetových stránkách ( www.biblickedilo.cz) konkrétní návrhy, jakým způsobem by se mohlo slavení této neděle uskutečňovat a nabízí rovněž metodickou pomoc všem, kdo o ni požádají. Zde je dobře si povšimnout skutečnosti, že Konference biskupů Slovenska vyhlásila dokonce celý rok 2020 jako Rok Božího slova od první adventní neděle 2019. /


Součástí proklamovaného slavení neděle Božího slova byla intronizace Evangeliáře a předávání výtisků Písma svatého.

Bibli předává kněz se slovy: Přijmi Písmo svaté. Čti, hlásej a žij Boží slovo s radostí. Místo této formulace lze využít text z Uvedení do křesťanského života čl.89 str. 37: “Dáváme vám Písmo svaté a přejeme vám, abyste v něm vždycky našel/našla/ světlo a útěchu. Nebo jinou verzi z 15. katecheze: „……….. přijmi zaslíbená daná tvým praotcům, přijmi je splněná v našem Pánu Ježíši. Ať tě toto SLOVO, tebou přijaté, přivede do života.

Papež František opakovaně vyzývá, aby Bible patřila k naší trvalé výbavě. Může ji sice dnes zastoupit mobil v kapse nebo počítač v pracovně, ale tištěný text je nenahraditelný a lépe uchopitelný. Důležitost Písma sv. pro jednotlivce i každé společenství zdůraznil jeden z koncilních otců slovy: „Obnova církve nastane, až se Bible stane modlitební knihou všech křesťanů.“

Prorok Izaiáš přirovnává působení Božího slova k nepostradatelnému dešti:

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“ Iz 55,10-11


Svatý biskup a mučedník Cyprián slavnostně prohlašuje: (Cap. 1-3: CSEL 3, 267-268)


Přikázání evangelia nejsou nic jiného, bratři nejmilejší, než božské učení, základy budování naděje, opěry zpevňující víru, pokrmy posilující srdce, kormidla udržující směr, prostředky k získání spásy. Tím, že na zemi poučují učenlivou mysl věřících, přivádějí je do nebeského království“.


II. Vatikánský koncil ve věroučné konstituci Dei verbum v závěrečném čl. 26 vyzývá: Tak tedy čtením a studiem posvátných knih“ ať se šíří slovo Páně a ať je přijímáno s úctou“ ( 2 Sol 3,1) a poklad zjevení svěřený církvi ať stále více naplňuje lidská srdce. Jako z vytrvalé účasti na eucharistickém tajemství vzrůstá život církve, tak smíme doufat v nový podnět pro duchovní život ze zvýšené úcty k Božímu slovu, které „trvá na věky.“( Iz 40,8; srov. Petr 1,23-25).


Bible dokázala proměnit životy milionů lidí. Příkladem mohou být i velikáni jako sv. František z Assisi nebo Matka Tereza, kterým se v srdci rezonovaly nějaké biblické verše a staly se jim kompasem v jejich dalším životě„. Jan Heller


Dějiny spásy vypovídají o skutcích Trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého. Tyto události předcházely spisům Starého i Nového zákona a evokovaly tradici s prvotní liturgii, modlitbami a zpěvy. To vše se stalo podkladem pro inspirované texty Bible.

Proto křesťanské shromáždění je vždy místem, kde zkušenosti každého přítomného jsou proklamací Písma svatého potvrzovány nebo naopak zpochybňovány.

Svatý Pavel vzkazuje soluňským křesťanům: “ Bůh vás prostřednictvím /našeho/ kázání evangelia povolal k tomu, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.“

2 Sol 2,14


Svatý otec, papež František píše: „Chci se vám svěřit, jak čtu svou starou Bibli. Často ji vezmu, přečtu kousek, pak ji odložím a nechávám Ježíše, aby se na mě díval. Nejsem to já, kdo se dívá na něho, on se dívá na mě: Bůh je skutečně tam, je přítomný. Tak se jím nechávám pozorovat a cítím – a není to sentimentální – vnímám v hloubce, co mi Pán říká.“ „Někdy nemluví. A tedy necítím nic, jen prázdno, prázdno, prázdno… Avšak trpělivě tam zůstávám a takto ho očekávám, četbou a modlitbou. Někdy dokonce při modlitbě usnu, ale to nevadí: Jsem jako syn v blízkosti svého otce, a to je to, na čem záleží. Chcete mi udělat radost? Čtěte Bibli.“

Bibli nazýváme Knihou knih a někteří muslimové označují židy a křesťany: “ Lid Knihy.“ Bude dobře, když tuto sbírku historie lidstva, mravní výchovy, vzdělání a poezie bude každý mít ve své výbavě tak jako autoatlas nebo lékárničku.

o. Josef



Bože, vyznáváme, že se tvé Slovo stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn, náš Vykupitel, se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať i my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

                            

Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de‘ Pazzi 25.5.2020 Liturgie hodin

Přijď, Duchu Svatý

Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve Svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch Svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v ničem kromě něho nenachází nasycení.
A Duch Svatý přichází do duše s pečetí Slova, s pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.

Tento vanoucí Duch je v sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne v jedno.
     A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.
     Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i svým nejhlubším mlčením. Nehybný i sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.
     Nezůstáváš stát, Svatý Duchu, v nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v čistotě skutečné podobnosti s tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v sobě Boží Slovo působit a připravují ti v sobě důstojný příbytek.
     Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem a láska Syna-Slova. Ty Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v němž jsou obsaženy všechny poklady.1
     Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v nás učiň to, cos v Marii učinil skrze milost a přirozenost!
     Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!
     Přijď, Duchu Svatý, a znič v nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v tobě.
     1 srov. Kol 2, 3


List Svatého otce všem věřícím k měsíci květnu 25.4.2020

Vatikán. Dnes byl zveřejněn list, který Svatý otec adresoval všem věřícím k blížícímu se měsíci mariánské úcty a ve kterém vybízí ke společné i individuální modlitbě růžence. Součástí listu jsou také dvě modlitby, jimiž se papež obrací k Matce Boží a vybízí věřící, aby se je během tohoto měsíce vždy na závěr soukromé či společné modlitby růžence modlili spolu s ním.

 

List Svatého otce všem věřícím k měsíci květnu 2020

Drazí bratři a sestry, blíží se měsíc květen, ve kterém Boží lid intenzivněji vyjadřuje svoji lásku a úctu k Panně Marii. Je tradice modlit se v tomto měsíci růženec doma, v rodině. Pandemické restrikce nás „přinutily“ docenit tuto domácí dimenzi také z duchovního hlediska.

Proto mne napadlo vybídnout v měsíci máj všechny ke znovu objevení krásy domácí modlitby růžence. Je možné činit tak společně anebo individuálně. Vyberte si podle situace a doceňte obě možnosti. V každém případě k tomu však poslouží jedno tajemství: jednoduchost; je snadné nalézt i na internetu vhodné návody, kterých se držet.

Kromě toho vám nabízím texty dvou modliteb k Madoně, které můžete recitovat na závěr růžence, jak to budu v tomto měsíci činit i já, duchovně spojen s vámi. Obě připojuji k tomuto listu, aby byly všem k dispozici.

Drazí bratři a sestry, kontemplace Kristovy tváře srdcem naší Matky, Marie, nás ještě více sjednotí jako duchovní rodinu a pomůže nám překonat tuto zkoušku. Budu se modlit spolu s vámi, zvláště za nejvíce trpící, a vy se, prosím, modlete za mne. Děkuji vám a ze srdce žehnám.

V Římě u sv. Jana na Lateránu, 25. dubna 2020, na svátek sv. Marka evangelisty.

 

První modlitba

Maria,

Ty záříš vždycky na naší cestě

jako znamení spásy a naděje.


Svěřujeme se Tobě, Uzdravení nemocných,

jež jsi u kříže byla připojena k bolesti Ježíšově

a zachovala svoji víru pevnou.

 

Ty, Záchrano římského lidu,

víš čeho nám zapotřebí,

a jsme si jisti, že se postaráš,

aby se, jako v Káni Galilejské,

mohla navrátit radost a veselí

po této chvíli zkoušky.

 

Pomoc nám, Matko Božské lásky,

abychom se připodobnili vůli Otce

a dělali to, co nám řekne Ježíš,

který vzal na sebe naše utrpení

a obtížil se našimi bolestmi,

aby nás – skrze kříž – přivedl

k radosti vzkříšení. Amen.

 

Pod ochranu Tvou se utíkáme,

svatá Boží Rodičko.

Neodmítej naše prosby v našich potřebách,

ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky,

Panno slavná a požehnaná.

 

Druhá modlitba

»Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko«.

V nynější dramatické situaci, obtížené utrpeními a úzkostmi, jež dopadly na celý svět, utíkáme se k Tobě, Matko Boží a Matko naše, a hledáme útočiště pod Tvou ochranou.

Panno Maria, obrať k nám své milosrdné oči v této koronavirové pandemii, potěš malomyslné a ty, kdo oplakávají svoje drahé zesnulé, pohřbené někdy způsobem, který zanechává rány v duši. Buď oporou těm, kdo mají úzkost o nemocné, jimž nemohou být kvůli nákaze nablízku. Vlej důvěru tomu, kdo se trápí nejistou budoucností a důsledky na poli ekonomiky a práce.

Matko Boží a Matko naše, pros za nás Boha, milosrdného Otce, aby tato tvrdá zkouška skončila a vrátil se obzor naděje a pokoje. Jako v Káni se přimluv u svého božského Syna, aby potěšil rodiny nemocných a obětí a otevřel jejich srdce důvěře.

Ochraňuj lékaře, ošetřovatele, zdravotnický personál, dobrovolníky, kteří jsou v tomto kritickém  období v první linii a dávají svůj život v nebezpečí, aby zachraňovali životy druhých. Provázej jejich hrdinskou námahu a daruj jim sílu, dobrotu a zdraví.

Buď po boku těm, kdo dnem i nocí asistují nemocným a kněžím, kteří se snaží s pastoračním vypětím a evangelním nasazením pomáhat a podporovat všechny.

Svatá Panno, osvěť mysli mužů i žen vědy, aby našli správná řešení přemáhající tento virus.

Pomáhej představitelům národů, ať jednají moudře, pečlivě a velkodušně, pomáhají těm, kterým se nedostává nezbytných prostředků k životu, a prozíravě a v duchu solidarity plánují sociální a ekonomická řešení.

Nejsvětější Maria, pohni svědomími, aby obrovské částky, vynakládané na zbrojení a zdokonalování zbraní, byly namísto toho určeny na podporu bádání s cílem předcházet podobným katastrofám v budoucnosti.

Milovaná Matko, dej, aby se ve světě rozrůstal smysl pro přináležitost k velké rodině a vědomí, že jsme všichni spojeni, abychom v bratrském a solidárním duchu přicházeli na pomoc tolikeré nouzi a bídě. Upevňuj ve víře, vytrvalost ve službě a stálost v modlitbě.

Maria, Těšitelko zarmoucených, obejmi všechny svoje sužované děti a dosáhni toho, aby nás Bůh svojí mocnou rukou vysvobodil z této hrozné epidemie a mohl tak být obnoven klidný život ve svém normálním běhu.

Svěřujeme se Tobě, která záříš na naší cestě jako znamení spásy a naděje, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria. Amen.


Sekvence

Velikonoční oběti,
vzdejme své chvály, křesťané.

Beránek spasil ovce:
Kristus Pán nevinný
s hříšníky smířil Otce.

Střetly se v divném souboji
život a smrt. Je po boji.

Ten, který zemřel, z mrtvých vstal,
aby nám věčně kraloval.

Pojď a pověz nám Maria,
co jsi po cestě viděla.

Hrob, z něhož Kristus slavně vstal,
aby se v Otci radoval.

Anděly jako svědky stát,
na zemi roušku, bílý šat.

Už jde Kristus, má naděje,
před vámi do Galileje.

Víme, že Kristus z hrobu vstal,
vpravdě byl vzkříšen světa král.

Vítězný, korunovaný,
smiluj se, Kriste, nad námi.

Zpěv před evangeliem – 1 Kor 5,7b-8a

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.


Je Velký pátek – tři hodiny odpoledne,

nastalo ticho a všechno tak zkroušené je.

Na kříži za nás Spasitel umírá

a nikdo z nás nemá odvahu se mu do očí podívat.

Kde jsme byli, když byl tupen a bičován?

Co jsme dělali, když pod tíhou našich vin do prachu cesty poklekal?

Ani tu roušku na obličej mu nikdo z nás nepodal..

Jen Veronika měla dost odvahy,

setřít z jeho tváře pot krvavý..

Nešli jsme mu pomoci nésti těžký kříž

a naše hříchy jen znásobily jeho bolestnou tíž.

 

Dnes už od nás nikdo zázraky nečeká..

ale to vědomí, že nás někdo až k smrti miloval..

to nám dává víru a naději, že Bůh i našemu životu smysl dá,

když se nebudeme bát z lásky k bližnímu část sebe obětovat..

                                                                                             9.4.2020


         Ó Matko lidu a národů, ty, která znáš všechno lidské utrpení a všechny lidské naděje, ty, která s mateřskou láskou vnímáš všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají současným světem, přijmi naše volání, kterým se silou Ducha Svatého obracíme přímo k tvému srdci: obejmi láskou Matky a Služebnice Páně tento náš lidský svět, který ti svěřujeme a zasvěcujeme, plni starostí o pozemský a věčný úděl lidí a národů. Zvlášť pak ti svěřujeme a zasvěcujeme ten lid a ty národy, které tento projev důvěry a zasvěcení nejvíce potřebují. Pod tvou ochranu se utíkáme, svatá Matko Boží! Neodmítej naše prosby, když jsme v těžkých zkouškách! Hle, stojíme před tebou, Matko Kristova, před tvým Neposkvrněným Srdcem, a společně s církví se toužíme připojit k zasvěcení, které z lásky k nám učinil Tvůj Syn svému Otci: ,A pro ně se zasvěcuji’ – řekl – ,aby i oni byli posvěceni v pravdě’ (Jn 17,19). Chceme se připojit k našemu Vykupiteli v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi, které má v jeho Božském srdci moc získat odpuštění a dosáhnout smíření.

Moc tohoto zasvěcení přetrvává po všechen čas, zahrnuje všechny lidi a národy, překonává každé zlo, které je duch temnot schopen podnítit v lidském srdci a v dějinách a které skutečně v našem čase roznítil. Jak hluboce pociťujeme potřebu zasvěcení celého lidstva a celého světa, našeho současného světa: zasvěcení, které uskutečňujeme ve spojení se samotným Kristem! Vždyť na Kristově díle spásy má mít prostřednictvím církve účast celý svět. Buď velebena nad všechny tvory ty, Služebnice Páně, která jsi v naprosté poslušnosti následovala Boží volání! Buď pozdravena ty, která jsi nejúžeji spojena s vykupitelským zasvěcením svého Syna! Matko církve! Dej světlo Božímu lidu na cestách víry, naděje a lásky! Dej světlo zvlášť těm národům, jejichž zasvěcení a odevzdání od nás očekáváš. Pomoz nám, ať v pravdě žijeme Kristovo zasvěcení pro celou lidskou rodinu současného světa. Matko, svěřujeme Ti svět, všechny lidi a národy i samotné zasvěcení světa, vkládajíce ho do tvého mateřského srdce.

Ó, Neposkvrněné Srdce! Pomoz nám vítězit nad hrozbou zla, které se tak snadno zakoření v srdcích dnešních lidí a které již svými nezměrnými účinky doléhá na současný život a zdánlivě uzavírá cesty k budoucnosti.

Od hladu a války, vysvoboď nás!  Od korovirové nákazy, vysvoboď nás. /aktuálně přidáno/

Od atomové války, od nevypočitatelného sebezničení, od jakéhokoliv druhu války, vysvoboď nás!

Od hříchů proti lidskému životu od jeho počátku, vysvoboď nás!

Od nenávisti a od pohrdání důstojností Božích dětí, vysvoboď nás!

Od každého druhu nespravedlnosti ve společenském, národním a mezinárodním životě, vysvoboď nás!

Od lehkovážného přestupování Božích přikázání, vysvoboď nás!

Od pokusů zatemnit v lidských srdcích pravdu o Bohu, vysvoboď nás!

Od ztráty povědomí o dobru a zlu, vysvoboď nás!

Od hříchů proti Duchu Svatému, vysvoboď nás! Vysvoboď nás!

Přijmi, ó Matko Kristova, toto volání plné utrpení všech lidí! Plné utrpení národů!

Pomoz nám mocí Ducha Svatého překonat každý hřích, hřích člověka a ,hřích světa’, hřích v jakémkoliv jeho projevu.

Ať se v historii světa znovu projeví nekonečná spásná moc Vykoupení, moc milosrdné Lásky! Nechť ona zastaví zlo, změní smýšlení lidí!

Ať se v tvém Neposkvrněném Srdci ukáže všem světlo naděje!

                                                                         Zasvěcení vykonal sv. Jan Pavel II. v roce 1984.

 

-         Co je to ten koronavir?

-         Je to zkouška pevnosti našich vír.

-         Co je to COVID 19?

-         Je to způsob, jak donutit lidi zastavit se, aby si udělali čas.

-         Co je to karanténa?

-         Je to ukázka toho, že i bez restaurací, kin a obchodních center se žít dá.

-         K čemu jsou ty zákazy?

-         Aby člověk pochopil, že je někdy dobré se v něčem omezit.

-         Proč se musí nosit roušky?

-         Aby si lidé dávali pozor na to, co ze svých úst vypouští.

(ať už to jsou bacily či slova, která druhé u srdce zabolí.)

-         A až to vše jednou skončí, co bude dál?

-         Každý by se měl nad sebou zamyslet, jak se chovat, aby druhé něčím neohrožoval.

Smutné na tom je, že se musí vždycky prvně něco stát,

aby člověk začal nad sebou a svým chováním alespoň trochu přemýšlet a uvažovat.

24.3.2020

Všichni společně se modleme za nemocné, za trpící lidi. Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná! Děkuji všem křesťanům, všem mužům a ženám dobré vůle, kteří se v této chvíli, všichni společně, modlí, ať už patří k jakékoli náboženské tradici.

Zakončil Svatý otec zvláštní výzvu apoštolátu modlitby.   Vatikán 23.3.2020


K tobě svatý Josefe, přicházíme ve své tísni. A když jsme vzývali o pomoc tvou přesvatou snoubenku Pannu Marii, tak i od tebe s důvěrou žádáme ochranu.
Pro lásku, která tě pojila s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií a pro otcovskou lásku, s kterou jsi objímal Dítě Ježíše, pokorně prosíme: shlédni na dědictví, které Ježíš Kristus svou krví vykoupil a přispěj nám v našich potřebách svou mocnou přímluvou.
Pečlivý strážce svaté rodiny, opatruj vyvolený lid Ježíše Krista. Odvrať od nás, laskavý otče, všechnu nákazu bludů a zkaženosti. Náš mocný ochránce, pomáhej nám z nebe v tomto boji s mocnostmi temna a jako jsi kdysi vysvobodil Ježíše z nebezpečí života, tak nyní braň Boží církev proti úkladům nepřátel a každému protivenství.
Nás pak všechny ustavičně ochraňuj, abychom podle tvého příkladu svatě žili, zbožně zemřeli a dosáhli věčné blaženosti v nebi. Amen.
(Lev XIII.)

                     

11. březnem to začalo, jaro nás bohužel zklamalo.

Světem vir těžce otřásl, nejeden lidský život vyhasl.


Přišla vládní opatření, my nejdřív celí rozjaření.

Nouzová situace vypukla, budoucnost před námi ucukla.


Zavřené školy a obchody i první zákazy svobody.

Přísná karanténa a roušky, poslední vzduchu doušky.


Deváťáci mají nervy, v přípravě vidí rezervy.

Maturita není jistá, kdo ví, co se na nás chystá!


Zatím celé Česko roušky šije, dezinfekci malém pije!

Prarodiče chránit chceme, tak se bez nich obejdeme.


Babička nám uvaří, až se virus vypaří.

S dědečkem si zahrajeme, až nad virem vyhrajeme.


Já se ale nevzdávám, radost stále rozdávám.

Pomáhejte! Pomáhejme! A sílu si dodávejme.


S rodinami šťastni buďme, odvahu v lidech tak vzbuďme.

Svět zastavil se na chvilku, tak vymysli si svou idylku.


Uposlechni svůj vnitřní hlas, využij dobře volný čas.

Klidně ani nepracuj, prostě jen tak relaxuj!


Kolem sebe se dívej, s druhými se spolu směj.

Užívej si pohody a věř na šťastné náhody.


Nic ti teď neuteče, čas se pomalu vleče.

Trpělivost růže přináší, to disciplínu i obnáší.


Na konci je naděje, i když srdce se ti chvěje.

Opakuj si heslo dne: Společně to zvládneme!

/maturantka 2020/


Velikonoce 2020 - maturita z víry, naděje a lásky duben 2020

V první třetině března jsme od našeho otce biskupa Vojtěcha dostali následující sdělení:

Od dnešního dne (čtvrtek 12. března 2020) od 14.00 hodin se až do odvolání ruší všechny (tedy nejen nedělní) bohoslužby, společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách Římskokatolické církve na území brněnské diecéze. Kněží budou slavit mše svaté bez účasti lidu na úmysly, na které by byly slouženy veřejně.

Nadále platí, že po dobu trvání mimořádných opatření uděluji dispens od osobní účasti na nedělní bohoslužbě. V tomto případě je možné Ježíše Krista přijímat duchovně, tedy vyjádřením touhy po jeho přijetí a spojením se s ním v duchovní jednotě. Kostely podle místních možností mohou zůstat otevřené pro osobní modlitbu...

Prosím každého z vás, abychom se spojili každý večer ve 20.00 hodin modlitbou růžence. Ať je tato modlitba nesena úmyslem na zastavení pandemie koronaviru a k ochraně našich rodin. A ještě vás vybízím k vědomému a citelnému celodennímu postu, případně k almužně na dobrý účel, a to v úterý 17. 3. Budu jej takto prožívat spolu s vámi.

Připomínám také možnost sledování přenosů bohoslužeb v médiích (například Radio Proglas a Televize Noe je vysílají každý den).

Milí sestry a bratři, nepropadejme panice a malomyslnosti, i v této době je milující Bůh s námi. Žehná   Váš biskup  Vojtěch

Asi nikdo z nás si do této chvíle nedovedl představit, že by se vlády nad celým světem zmocnil jakýsi koronavirus. Již samotné slovo je při napsání počítačem označeno jako neznámé. Právě v tom je jeho záludnost; nákaza se do poslední chvíle jeví jako obyčejná chřipka. Její destrukční působení se projeví, až se v člověku nadobro ubytuje.

Podobně jako onen zhoubný virus se chová ve světě hřích. Je to maskované zlo, které se dokonce tváří jako Bohem zapovězené dobro. Tak tomu uvěřili již na počátku dějin lidstva Adam společně s Evou. Co pak následovalo? Podlehnutí tomu klamu způsobilo, že se ráj proměnil v samotku odloučenosti od Boha, od bližního a upadnutím do pekla sebestřednosti. Vzepření se Bohu nastolilo hřích a ten zplodil smutek, utrpení a smrt.

Bůh však nenechal člověka napospas moci zla a ve svém synu Ježíši Kristu inicioval dílo vykoupení a spásy. Toto Paschální tajemství všichni slavíme křesťanskými svátky Velikonoc, i když se ve všech dovrší až v čase plnosti. To však neznamená, že jsme odsouzeni k pasivitě a bezmoci. Můžeme se modlit jako Ježíš v Getsemanské zahradě v noci před Velkým pátkem. Nejprve prosí o vysvobození z moci zla a následně souhlasí s tím, co se má stát: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš. „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.“ Mt 26, 39b a 42b

Díky Božímu milosrdenství se obava toho nejhoršího: „To si vypiješ!“ jak si děti někdy vyhrožují, nemusí vyplnit v plné míře. A když se přece jen stane to, co nechceme, můžeme přesto doufat v útěšnou pomoc našeho Pána Ježíše Krista a přímluvu našich nebeských ochránců.

Bratři a sestry. Bůh dovolil, abychom se ocitli ve velkém zápasu o záchranu zdraví a životů. Neutíkejme proto z nynější tísně do různých aktivit či programů zapomnění. Je důležité setrvat u nohou Ježíšových a využít nastalý čas k posílení našeho vztahu s Bohem Otcem, Synem a Duchem Svatým. Obnovme své rodinné vazby a jistotu domova. Neřeďme silné víno vodou, která nám radosti ani pokoje nepřidá. Odpočiňme si od všeho šturmování, neklidu a konzumace všeho možného. Učme se žít vírou, nadějí a láskou. V Božích rukou jsme v bezpečí jako apoštolové s Ježíšem na rozbouřeném moři. Tak nám to připomněl papež František 27.3.2020 při Urbi et Orbi. Svatá Terezie ujišťuje každého z nás:“ Neboj se! Dokud tvá lyra nepřestane zpívat pro Ježíše, nikdy se nezlomí. Ovšem, je křehká, křehčí než křišťál. Kdybys ji dala nezkušenému hudebníkovi, brzy by se rozbila, ale lyru tvého srdce rozechvívá sám Ježíš.“

Neboj se proto opakovat: Ježíši, důvěřuji ti! o. Josef www.farnostjemnice.cz

                                           

Milí přátelé,

jsem v kontaktu s přáteli ve Španělsku. Je to tam teď hodně zlé. V nemocnicích chaos a nedostatek všeho. Zdravotníci se hroutí, musí rozhodovat, koho zachránit a koho prostě něchat umřít. Mnozí nemocní umírají zcela sami, nikdo z rodiny je nesmí navštívit, nemohou se rozloučit a pak jsou hned pohřbeni, sotva kdo má u toho na hřbitově kněze...

Přišlo pozvání, abychom udělali něco smysluplného. Zkusme v duchovním smyslu přijít k lůžku někoho umírajícího, vzít ho za ruku a pomodlit se Korunku k Božímu milosrdenství. Nevíme, kde se tento člověk nachází, zda ve Španělsku, v Itálii či jinde na světě. Přesto může tento nemocný přijmout útěchu a posilu. (Zaslíbení v tomto smyslu jsou v Deníku sv. Faustyny Kowalské, např. odst. 1684 a 1541).

Takto teď umírají stovky lidí, ale i nás se mohou modlit stovky.

Díky, Jana

Ve společenství modlitby s vámi všemi spojené

Chudé školské setry Naší Paní 21/3 2020


OBLOHA

Obloha Panna Marie

zjevila se mi při klekání

v blankytném klíně nesla lilie

 a srp a hvězdné vyšívání.

Opilý městem spal jsem měsíce.

Teď procitám se náhle pod šeříkem

Marie Panno jasná denice, smiluj se nad hříšníkem.

                                                       Vítězslav Nezval

 

19.3. 2020  Sv. Josef

"Stále ho miluji, svatého v pracovní zástěře,

vkládám do něho všechnu svou důvěru a nikdy nejsem zklamán.

I nyní, když mě jako nejvyšší hlavu Církev tíží těžké starosti,

obracím se na něho, tichého svatého od "hoblponku",

který je současně ochráncem Církve,

jako se postavil na ochranu Marie a božského Dítěte."       sv. Jan XXIII.


Pane, dej mi sílu do dalších dnů,

daruj mi naději, odvahu a pokoru.

Ať srdce mé úzkost neochromí,

ať je má víra pevná a nic ji neoblomí.

Chraň nás svou bezpečnou dlaní,

stejně tak, jako otec své děti chrání.

Svou láskou nám dodej kuráže,

že spolu vše zvládnout dokážem.

A jestli jednou zase bude líp a život půjde dál,

nenech nás zapomenout na to, že jsi v těžkých chvílích při nás věrně stál..

                                                          Jemnice    17.3.2020


Madrid, 13. marca 2020

Drahí bratia,


je to pre mňa veľká milosť, že sa na vás môžem obrátiť s týmito riadkami.

Už viete o tom, že kvôli situácii spôsobenej Korona vírusom, sa nebudeme môcť stretnúť pre Ohlásenie Paschy. Preto to tento rok spravím prostredníctvom listu, tak ako som to robil aj v prvých rokoch Cesty. Ako vidíte, uskutočnuje sa to, čo som vám povedal pri ohlásení Božieho narodenia: že rok 2020 by mal byť rokom Božej prozreteľnosti.

Udalosti v ktorých sme sa ocitli nás volajú obrátiť sa k Pánovi so silou a mocou. Milovať Krista je jediná pravda, všetko ostatné je márnosť – hovoria Cirkení Otcovia. Milovať Krista je vyjadrením lásky k bratom. Preto je kresťanské spoločenstvo znakom večnej spásy.

Odvahu! Sme s vami všetkými zjednotení, nasledujúc Kristove slová: “ Milujte sa tak, ako som ja miloval vás”.

S nádejou, že sa modlíte za mňa, za Padre Maria a Ascensión, vám prajeme hlbokú prípravu na Paschu.


Kiko Argüello

Maria Ascensión Romero

Padre Mario Pezzi


POKÁNÍ ZA NÁROD
Pro tuto mimořádnou situaci, v tomto Českém národě, kdy my věřící jsme naprosto bezmocní v současné situaci, napsal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a místopředseda ČBK Jan Graubner speciální modlitbu:

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni. Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost. Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi Všemohoucí. Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva. Pokorně a se zahanbením v srdci přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád. K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc. Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře. Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků. Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já. Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení, která na nás přichází. Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko. Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, ničí kůrovec, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem. Jiní prchají před válkou, která se vede proto, aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli lidé práci. Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat. Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme. Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout. Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.

Očisti nás Všemohoucí Bože, odpusť nám naše viny, když s lítostí uznáváme svou vinu. Odpusť, že nekážeme pravdu evangelia. Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Život. Jistota a Moudrost. Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci. Obrať nás a my se k tobě vrátíme. Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa. Vrať nám radost ze své ochrany a bezbožné budeme učit tvým cestám, svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu. Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval On, když ze sebe nezištně milovat nedokážeme. Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe, nechat se vést moudrostí tvého slova, aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království, království spravedlnosti, lásky a pokoje. Uzdrav tento národ. Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme, že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(Jan Graubner)


                                                                                       
Comments