Otcové církve a II.Vat.koncil

A
Ambrož, biskup v Miláně, učitel církve /339-397/
Boží  Láska v díle vykoupení a spásy Ježíše Krista
     "On jediný vykupuje člověka a svou láskou překonává lásku, jaká bývá mezi rodnými bratry; neboť za cizí lidi prolil svou božskou krev, a tu nemůže nikdo jiný dát ani za bratra."
                                             LH  Z výkladu žalmů  / Ps 48, 13 /svatého biskupa Ambrože
Anastázius Antiochijský, patriarcha v Aniochii / +599/
Vláda strachu ze smrti je zlomena
      " Na svět zavřený navěky na závoru nepřišel Kristus  z jiného důvodu, než aby brány z bronzu rozrazil, závory železné rozlomil vedví , /Žalm 106, 16/ aby nám místo otroctví daroval svobodu, zachránil náš život z porušitelnosti a přivedl nás k sobě."
                                               LH Z promluv svatého biskupa Anastázia Antiochijského
Atanáš, patriarcha v Alexandrii, učitel církve
Vtělení - cesta k obnově
        " Bůh - Slovo, to jest Slovo předobrého Otce, ten, skrze něhož povstal lidský rod, neopustil lidské pokolení propadající zmaru. Naopak, překonal smrt, do níž se lidé řítili, a to tím, že jí vydal své vlastní tělo a netečného člověka pohnul svým učením k lepšímu: všechny lidské věci uvedl svou silou a mocí do pořádku."
                                                                           LH  Z promluv svatého biskupa Atanáše
Augustin, biskup v Hippo/ v severní Africe/, učitel církve /354 - 430 /
Každý čas je výzvou k proměnění - sochař vykouzlí krásu i z kamene...
        "Jistě shledáváš, že lidé reptají na svou dobu, že prý to bylo za dob našich rodičů lepší. Kdyby se mohli vrátit zpět do časů svých rodičů, i tam by reptali. Určitě si myslíš, že ty minulé časy byly dobré; jen proto, že už ti nepatří, proto jsou dobré."
                                                                             LH  Z kázání svatého biskupa Augustina
B
Barnabášův list  /kolem100/-  starokřesťanský spis od neznámého autora 
Cesta světla
    "Budeš milovat svého bližního více než svůj život. Nezabiješ dítě v matčině lůně, ani po narození je neusmrtíš. Nezřekneš se svého syna ani své dcery, ale od mládí je budeš učit bázni Boží. Nebueš srdcem tíhnout k pyšným, ale rád se budeš stýkat s pokornými /Řím 12, 16/a spravedlivými."
                                                                             LH Z Barabášovava listu, cap. 19
Beda Ctihodný, kněz, benediktin v Jarowě, učitel církve  /673 - 735/
Agape - hostina lásky  
   "Hle stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mne." Zj 3,20
     A on vejde, aby jedl u nás a my u něho, neboť on přebývá milostí své lásky v srdci svých vyvolených, stále je občerstvuje světlem své přítomnosti, aby více a více rostla jejich touha po Bohu, a sám se živí jejich horlivostí o nebe jako nejlepším pokrmem.
                                                                    Z homilií svatého kněze Bedy Ctihodného
 
Braulion, biskup v Zaragoze (ve Španělsku)  /590-651/
Smrt těla neznamená smrt duše
    "Kristus, naděje všech věřících, nenazývá ty, kteří opuštějí svět, mrtvými, ale spícími. Říká přece: Náš přítel Lazar spí."  Jan11,11
                                                           Z listu svatého Brauliona, biskupa v Zaragoze
C
Césarius z Arles, biskup v Arles , Francie / kolem 470-543 /
Křest-základ Boží stavby
" Pravým a živým chrámem Božím máme být my sami."
 
                                                                     Z kázání svatého  biskupa z Arles  LH 1505
Cyprián, biskup v Kartágu, mučedník/severní Afrika/ /kolem 200-258/
Vědomí nesmrtelnosti zahání všechen strach
    " Proč se tedy modlíme, aby přišlo nebeské království, máme-li raději pozemskou porobu?"
                        Z Traktátu "O smrtelnosti od svatého biskupa a mučedníka Cypriána."
 
Cyril Alexandrijský, patriarcha v Alexandrii, učitel církve  / kolem 370 - 444/
Sláva nového chrámu - církve
    " Tak se každému, kdo se podílí na budování církve, dává zaslíbení pokoje."
            Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského ke knize proroka Agea. LH 324
 
Cyril Jeruzalémský, biskup v Jeruzalémě a učitel církve  /kolem 315 - 386/
Síla víry - vědění a dar
" Pro víru máme sice jediné slovo, ale označuje dvě rozdílné skutečnosti. První druh víry se týká obsahu uční... Druhý druh víry nám uděluje sám Kristus jako milost.
                                    Z "Katechezí" svatého biskupa Cyrila Jeruzalémského.   LH 424
D
E
Eusebius, biskup ve Verceli                               * 4 stol. na Sardinii + 371 ve Vercelli
Svatost prospívá všem
     Proto, drazí bratři, mám radost z vaší víry, ze spásy, k níž víra vede, i z plodů, které vydáváte nejen u vás, ale i do dálky."
                                                                     Z dopisů svatého biskupa Eusébia                  
F
Fulgentius, biskup v Ruspe /severní Afrika/                * 467 + 533
Ospravedlnění vede k oslavení      
   "Takže odměna budoucí proměny se slibuje těm, kdo se v tomto životě změnili od zlého k dobrému.
   Působením milosti se v nich děje to, že zde nejprve duchovně ospravedlněni vstávají z mrtvých, a tak v nich počíná Boží dar proměny; později při vzkříšení těla proměna ospravedlněných dovršuje a dokonalé oslavení trvá již navěky, aniž se mění.
                            Z traktátu "O odpuštění hříchů" od svatého Fulgentia, biskupa v Ruspe
G
H
Hilaius
CH
I
Ignás Antiochijský
Irenej
Irenej, biskup v Lyonu, mučedník /130-200/
Nejsvětější Jméno Ježíš - v žádném jiném jménu není spásy. /3. leden/
         "A čí je to jméno, které je oslavováno mezi národy? Je to jméno našeho Pána, skrze nehož je oslaven Otec, a je oslaven i člověk. Protože však je to jméno jeho vlastního Syna, a to jméno mu dal on, nazývá jeho jméno svým. Je to jako kdyby král namaloval obraz svého syna. Právem může říkat, že ten obraz je jeho, a to z dvojího důvodu: jednak proto, že je to obraz jeho syna, a také proto, že ho vytvořil on sám. Tak je tomu i se jménem Ježíše Krista, které je v církvi oslavováno po celém světě. Toto jméno tedy Otec prohlásil za své, protože je to jméno jeho Syna a protože je sám vytvořil a dal ke spáse lidí."
                                                                                                     LH, So - 18. týden
J
Jan Zlatoústý
 
Jeroným, kněz, učitel církve  /* cca 340 ve Stridonu v Dalmácii - + 30.9.420 v Betlémě
Neznalost Písma je neznalost Krista
    Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízel: "Zkoumejte Písma;
hledejte a naleznete." /Mt 7,7/ Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu protože neznáte Písmo ani Boží moc. /Mt 22,29/ Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost a jestliže ten kdo nezná Písma, nezná Boží moc a moudrost, pak neznalost Písma je neznalost Krista.
                                 LH Z předmluvy komentáře svatého Augustina k Izaiášovým proroctvím
K
Klement I. papež, 3.nástupce sv.Petra, mučedník , konec 1.stol.
Každý ať hledá, co je k užitku všem...
       " Je psáno: Přimkněme se ke svatým, protože ti, kdo se k nim přimknou, budou posvěceni. A na jimém místě se říká: S mužem čistým budeš čistý, s vyvoleným budeš vyvolený , ale se zvhrlým budeš zvrhlý."
                                                      LH  Z  listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům
 
Kolumbán, věrozvěst irského původu, opat kláštera v Bobbiu / 543 - 615/
Tys, Bože, naše všechno
      " Bratři následujme hlas, kterým nás k prameni života volá Život sám."
"Ty sám, Pane, jsi ten pramen, po němž nikdy nemůžeme přestat toužit, i když z něho budeme bez ustání nabírat."
"Ano, tys naše všecko, náš život, naše světlo, naše spása, náš pokrm, a náš  nápoj, náš Bůh."
                                                          LH  Ze spisu "pokyny" od svatého opata Kolumbána
L
 
Lev Veliký, papež, 440-461, učitel církve  + 461
Co Kristus na Petrovi založil, to trvá
     "Moji drazí, ačkoliv shledáváme, že jsme ve  výkonu služby vyplývající z našeho úřadu slabí  a  liknaví a že nás ochromuje křehkost naší přirozenosti - i když si přejeme, abychom v každé záležitosti jednali obětavě a horlivě - přesto jsme si jisti neutuchajicí milostivostí všemohoucího a věčného Kněze. "
                                                              LH            Z kázání svatého papeže Lva Velikého
 
M
Maxim Vyznavač
N
O
Ondřej Krétský
Origenes
P
Pacián, biskup v Barceloně /392/
Svatba Páně - Kristus a církev
     " A to je svatba Páně, spojení v jedno tělo, aby se podle onoho velikého tajemství stali dva jedním tělem, Kristus a církev. /Ef 5, 32/ Z tohoto sňatku se rodí křesťanský lid, když na něj shůry sestupuje Duch Svatý."..." Tak nás Kristus v církvi rodí prostřednictvím svých kněží, jak rovněž říká apošto: Stal jsem se vašim otcem v Kristu. 1 Kor 4, 15 A tak Kristovo semeno, to jest duch Boží, vydává kněžskýma rukama nového člověka, vyšlého z lůna matky a zrozeného v křestním prameni. A  víra je přitom jako svědek."
                                                       LH   Z kázání svatého Paciána, biskupa v Barceloně
Petr Chryzolog
Polykarp
Proklus Konstantinopolský
Pseudo-Ambrož
Pseudo-Makarius
R
Ř
Řehoř Naziánský
Řehoř z Nyssy
Řehoř Veliký, papež, učitel církve  /+ 604/
Obstát ve dvojí palbě- bojovat na dvou frontách
     "Svatí mužové, když se octnou uprostřed boje, bývají vystaveni zároveň těm, kteří na ně útočí, i těm, kteří je chtějí svést."  ... "Navenek boje, uvnitř úzkosti."  2 Kor 7,5
                                 LH        Z komentáře svatého papeže Řehoře Velikého ke knize Job
 
Řehoř z Nyssy, biskup z Nyssy a arcibiskup v Sebaste/v Kappadokii//335 - 395/
Tělo i duše mají žít v jednotě  - jejich nepřátelství je důsledkem hříchu
    "Vždyť pokoj znamená sloulad znesvářeného. Je-li z naší přorozenosti odstraněn vnitřní boj, stáváme se i my sami pokojem, protože jsme sami v sobě smířeni, a je na nás znát,
že nosíme Kristovo jméno."
               LH      Z traktátu "O křesťanské dokonalosti" od svatého biskupa Řehoře z Nyssy
S
Sofronius
Suplikus Severus
T
Theodoret z Kyrrhu, biskup  / 460 /
Církev - Tělo nového Adama - Krista
        "Měl otevřený bok, podobně jako Adam; avšak nevyšla z něho před naše zraky žena, která svým poblouzněním přivodila smrt, nýbrž pramen života, který dvojím proudem oživuje svět: jeden proud nás ve křtu obnovuje tak že se odíváme rouchem nesmrtelnosti, druhý nás od narození živí z Božího stolu jako mléko kojence."
                                       LH   Z trakatátu "O vtělení Páně" od biskupa Theodoreta z Kyrrhu
 
U
V
Vincenc Lerinský, kněz, mnich kláštera sv.Honoratia na Lerinských ostrovech
X
Y
Z
Jan Zlatoústý  /350 - 407/
Apoštolové mohou působit jen tam, kde je předchází Kristus - jdu před vámi do Galileje
      Řekne-li: "Vy jste sůl země." /Mt 5 ,13//Ježíš/poukázal na to, že se celá lidská přirozenost pomátla a vinou hříchů je zkažená. Proto od učedníků vyžaduje, aby měli především ty cnosti, jež jsou potřebné a užitečné k  pastýřské péči o množství lidí. Neboť kdo je tichý, skromný, milosrdný a spravedlivý, neomezuje dobré skutky jenom na sebe, nýbrž usiluje o to, aby tyto vytečené prameny prýštily také ve prospěch druhých. A kdo má čisté srdce, umí vytvářet pokoj a je pronásledován pro pravdu, ten usměrňuje svůj život k obecnému blahu. 
                   LH     Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Matoušovo evangelium 
Patero cest pokání
      Nuže, ukázali jsme pět cest pokání: první je odsouzení hříchů, druhou jdeme, když odpouštíme svým bližním jejich provinění, třetí spočívá v modlitbě, čtvrtá v milosrdenství a pátá v pokoře.   / Iz 43,23     žalm 31      Mt 6, 14      Lk 18, 13      Mk 12, 42 /
                    LH    Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého
                       
 
 
II.V a t i k á n s k ý   k o n c i l

II.Vatikánský koncil  vydal 16 dokumentů:

Konstituce:

Lumen Gentium - LG  věroučná o církvi

    Boží Syn v lidské přirozenosti s ním spojené přemohl svou smrtí a svým vzříšením smrt, vykoupil člověka a přetvořil jej v nové  stvoření. ( Gal 6,15; 2 Kor 5,17)  Když totiž udělil Ducha bratřím povolaným ze všech národů, vytvořil z nich tajemným způsobem své tělo.

     V tomto těle se Kristův život rozlévá do věřících, kteří se  prostřednictvím svátostí tajemně, ale skutečně  sjednocují s umučeným a oslaveným Kristem.     LG, čl. 7                                       

Dei verbum - DV - věroučná o Božím zjevení

   Aby se však evangelium uchovávalo v církvi stále neporušené a živé, zanechali apoštolové jako své nástupce biskupy a "postoupili jim své učitelské místo". Tato posvátná tradice a Písmo svaté obojího Zákona jsou jako zrcadlo, ve kterém církev putující na zemi nazírá Boha, od něhož všechno přijímá, až do času, kdy bude přivedena k patření na něho tváří v tvář, tak jak je. ( 1 Jan 3,2)  DV, čl.7

Sacrosanctum Concilium  - SC - o posvátné liturgii

    Proto každé slavení liturgie je činnost vynikajícím způsobem posvátná: je to dílo Ježíše Krista, kněze a jeho těla, církve. Z hlediska účinnosti se jí žádná jiná činnost církve titulem ani stupněm nevyrovná.    SC, čl.7                                                                                                                          

Gaudium et spes - GS -  pastorální o církvi v dnešním světě

Veškerá lidská činnost se musí očistit a zdokonalit velikonočním tajemstvím
Souhlasně se zkušeností všech dob přináší Písmo svaté lidstvu důkladné poučení, že lidský pokrok, který je velikým dobrem člověka, s sebou nese i velké pokušení: kde totiž došlo k porušení řádu hodnot a dobré se smísilo se zlým, dbají jednotlivci i skupiny jen o vlastní zájmy a ne o zájmy ostatních.
Tak dochází k tomu, že svět už není místem opravdového bratrství a člověkova vzrůstající moc hrozí zničit samo lidstvo.
Jak se dá tento neutěšený stav překonat? Křesťané prohlašují, že se musí veškerá lidská činnost, která je vlivem pýchy a nezřízené sebelásky dennodenně ohrožena, očistit a zdokonalit Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním.
Člověk, který byl Kristem vykoupen a v Duchu Svatém se stal novým stvořením, může a má milovat i věci, které Bůh stvořil. Přijímá je od Boha a hledí na ně s takovou úctou, jako by právě vycházely z Boží ruky.
Je za ně svému Dobrodinci vděčný a užívá stvořených věcí a těší se z nich v duchu chudoby a vnitřní svobody. To ho uvádí do pravého vlastnění světa: jako by neměl nic, a zatím má všecko.
Všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.   GS, čl 37-38

Nástin nového věku

Neboť hodnoty lidské důstojnosti, bratrského společenství a svobody, a vůbec všechny ty dobré plody přírody i našeho přičinění, které jsme v Duchu Páně a podle jeho příkazu na zemi rozmnožili, potom opět nalezneme, avšak očištěné od každé špíny, osvícené a proměněné, až Kristus odevzdá Otci věčné a všeobecné království, "království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spevedlnosti lásky a pokoje." /10 Už zde na zemi je to království tajemně přítomno; s příchodem Páně však bude dovršeno.     GS, čl. 39
                                                                                                                               

 Dekrety:

Ad gentes  - o misijní činnosti církve

Presbyterorum ordinis  - o službě a životě kněží

Apostolicam actuositatem - o apoštolátu laiků

Optatam totius  - o výchově ke kněžství

Perfectae caritatis  - o obnově řeholního života

Christus Dominus  - o pastýřské službě biskupů v církvi

Unitatis redintegratio  - o ekumenismu

Orientalium ecclesiarum  - o katolických východních církvích

Inter mirifica - o hromadných sdělovacích prostředcích

Deklarace:

Gravissimum educationis  - o křesťanské výchově

Nostra aetate -  o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím

Dignitatis humanae - o náboženské svobodě

 

 

 
                                                                                                 
Comments