Svědkové víry - Testes fidei

V každé farnosti se najdou stateční lidé, kteří si zaslouží naší pozornosti.

Svými křesťanskými postoji potvrdili sílu víry, naděje a lásky k Bohu i k lidem.

Můžeme se jejich svědectvím poučit i povzbudit.

Napište nám o nich... Viz kontakt

B r n ě n s k á d i e c é z e

Babice--------------------------------------------

P. Jan Bula

Kněz, který byl v době komunistického režimu nespravedlivě odsouzen a v jednatřiceti letech popraven.

(Viz kniha: Sejdeme se v nebi - Jiří Mikulášek)

... "Pán Bůh mi vyměřil krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo. Těší mě dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až do konce. Odcházím s Ním smířen. Těším se na shledání se všemi těmi, kteří mne na věčnost předešli. Můj patron sv.Jan Křtitel neměl delší život než já, a v jeho osudu je tolik společného se mnou. Zítra, až tento dopis dostanete, já už budu mít pomodlen svůj žalm: "Nyní můžeš, Pne, propustit svého služebníka..."

Děkujte Pánu Bohu za to! " ... Loučí se a vzpomíná Váš Jan Bula

(Dopis P. Jana Buly napsaný v jihlavském vězení den před popravou - trest smrti provazem - P. Cyrilu Bojanovskému, konsistornímu radovi, faráři v Lukově u Moravských Budějovic.)

Blažovice------------------------------------------------------------------------

Šebestián Kubínek - apoštol dobrého tisku.

Narodil se 1.ledna 1799 v Blažovicích.

Mládí prožil bujaré, ale potom u něho došlo k obrácení. S velkou horlivostí se začal věnovat náboženskému životu. Založil v obci bratrstvo svatého růžence. Měl dobrý vliv na mládež, podařilo se mu v obci vykořenit pití kořalky. Rád chodíval na poutě. V roce 1847 prodal svůj majetek s 60 mírami pole za 3000 zlatých a začal apoštolovat. Pořídil si almárku a s ní na zádech se vydal na pouť po českých vlastech. Roznášel do rodin dobré knihy. Tomu obětoval život, statek, sílu. Získával členy pro Dědictví - ústavy pro vydávání dobrých knih. Za mnohé členy sám platil příspěvek. Na cestách vybízel k dobru, sbíral také od dobrodinců dary na různé účely, např. na dostavění chrámu sv. Víta v Praze. Zemřel 18. července 1882 a je pochován na Starém Brně.

Jeho památku zvěčnil Václav Kosmák ve svém Kukátku a malíř nástěnného obrazu v kostele svatohostýnském, kde v zástupu poutníků je také Kubínek s almárkou na knihy.

/viz Dr. Jos. Jančík - Apoštol dobrého tisku: Šebestián Kubínek/

Budkov--------------------------------------------

P. František Maňoušek +1927

K nepřehlédnutelným událostem patří život i smrt budkovského faráře D.p. Františka Maňouška. Jeho horlivost ve službě Kristova evangelia a touha smiřovat s Bohem se naplnila v plné míře. Stála ho dokonce i život. Smrt ho zastihla na boží cestě… Překvapila mnohé, ale jeho nikoliv. Autor básnického pojednání o jeho životě a skonu, p.K. Pfeifr píše: „Tak ho našli, úsměv v líci kol retu mu hrál, co viděl nikdo neví jen Pán Bůh sám…“ Jeho životní advent se naplnil těsně před oslavou Ježíšova narození. V čase vánočním již viděl nebeské Dítě, Božího Syna, tváří v tvář.

Otec František došel tam, kam vedl druhé. Kéž i nás doprovází a dovede do věčného života svou přímluvou u trůnu Boží lásky a milosrdenství v nebesích.

P. Josef Brychta, jemnický a budkovský farář Viz též: Poutě k "Farářově kapličce"

Cizkrajov-----------------------------------------

P.Josef Springer - obnovitel Montserratu *24.4.1828 +16.6.1911

píše: "Dne 2.července 1856 , tak jako každoročně na svátek Navštívení Panny Marie, jsem sloužil mši sv. v kapli v Mutné. Na zpáteční cestě mně vyprovázel starý Haberl, ovčák z Mutné. Na návrší u Božích muk jsme se zastavili. Haberl jako vždy začal mluvit o tom, že montserratský kostel musí být znovu postaven. Zeptal jsem se ho: "Ale staříčku, kdo má ten kostel postavit?" Muž sundal klobouk z hlavy a řekl slavnostně: "Důstojnosti, kaplan z Cizkrajova musí kostel postavit" a přitom vypadal jako prorok ze starých časů.

/ Na místě původní kaple Panny Marie, kterou dal postavil v roce 1651 rytíř Tannazoll z vděčnosti za záchranu života během třicetileté války, byl později postaven kostel, který byl 8.září 1717 posvěcen. V důsledku josefínských reforem byl však kostel 6.srpna1785 zrušen a stavební materiál z něho rozprodán. Jeho dlažba údajně skončila v Jemnici. /

Jak to ovčák z Mutné předpověděl, tak se i stalo. Chrám byl obnoven a 17.září 1865 posvěcen. Sám papež Pius IX. daroval kostelu stříbrný pozlacený kalich.

/Viz kniha: Monserrat u Slavonic, brožurka od Aleny Fejfarové, tisk Gloria Rosice 2000./

Dačice--------------------------------------------

JUDr.František Valena *2.10. 1913 Dačice + 1960 /ve věku 47 let/

Stíhán nacisty, zatčen komunisty v 1950, odsouzen k 22 letům vězení, zemřel 31.8.1960 " Nic nedává, kdo nedává sám sebe." Danica Valenová, manželka: Deník 1945-1960

Jemnice-------------------------------------------

Akademický sochař Jaroslav Šlezinger

Rodištěm sochaře Jaroslava Šlezingera byla Jemnice. /* 24.4.1911, + 2.8.1955./ Odsouzen byl ve vykonstruovaném procesu k dvaceti třem letům žaláře. Zemřel v čtyřicátém třetím roce svého života. Jeho mimořádně statečné, lidské i křesťanské postoje, popisuje paní Marie Bohuňovská v knize Zaváté šlépěje./Knihu vytiskl EKON v roce 2006/

14. zastavení: "Aleluja! Vstal Pán oslavený. Zmařil naděje proklatců a pokořil své vrahy. Vstal i pro Tebe, aby Ti sejmul pouta pokoření a vzkřísil Tě k životu Oslavení."

Tak popsal Jaroslav čtrnácté zastavení "své" Křížové cesty, vymodelované v Jáchymovské vězení. Tehdy netušil, že se jeho slova naplní až na věčnosti.

Památku všech obětí totalit si připomínáme vždy o páté postní neděli v 15,00.

Nové ocenění a titul Dáma či Rytíř české kultury v pátek 27.2.2015 převzali zpěvačka Marta Kubišová, spisovatelé Magdalena Horňanová a Jiří Stránský a sochař Olbram Zoubek. In memoriam bylo ocenění uděleno spisovateli Zdeňku Rotreklovi a sochaři Jaroslavu Šlezingerovi

Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu Jaroslav Šlezinger(1911 až 1955) zemřel v pracovním táboře na Jáchymovsku na nemoc z ozáření. Nacisté ho internovali v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Bývalí spoluvězni vzpomínají, jak jim Šlezinger ve vězení pro útěchu vytvářel sošky Krista z chlebové střídy a z překližky.

Oslnovice------------------------------------------

M. Voříšek – svědectví o přestěhování kostela

"Když je to Boží vůle, tak se to stane." M. Voříšek

Miloš Voříšek, * 29.5.1937, Oslnovice /t.č.77 let / 2014

Iniciátor záchrany a „přenesení“ vojenské kaple z Brna - K.Pole.

Kaple byla zasvěcená Božskému Srdci Páně

a vysvěcená 8. dubna 1916. „K útěše raněných a nemocných vojáků.“

V 50.letech byla zrušena a sloužila do roku 1968 jako sklad vojenského materiálu. Pak ji armáda odepsala a jen díky tomu, že byla zapsána ve Státním seznamu památek, nebyla zbořena.

Díky nadšení mnohých se dne 28.října 1969 celá kaple začala rozebírat a převážet do Oslnovic a Vysočan. Po mnoha nekonečných jednáních v sedmdesátých letech, v čase tzv.normalizace, bylo stavební povolení Okresního úřadu ve Znojmě vydáno 2.12.1993.

Její znovupostavení v Oslnovicích. /Farnost: Bítov / bylo dovršeno posvěcením 26.května 1996.

V padesátých letech byla Voříškova rodina odsouzena k vystěhování z rodných Oslnovic, pak tam sice zůstala, ale tatínek byl uvězněn. Tehdy bylo chlapci patnáct let. S „kulackou“ minulostí nemohl studovat, a tak mu nezbyla než profese zámečníka. Postavit v Oslnovicích kostelík bylo přáním mnohých, tato příležitost se naskytla v roce 1969.

Kontakt: p.Voříšek 515 298 315 nebo 721 304 225 vorisek.mi@seznam.cz

Uhřínov - hřbitov-------------------------------------

Místo posledního zastavení Jana Zhradníčka. Narodil se 17.1.1905 v Mastníku u Třebíče. V roce 1947 vydává básnickou sbírku La Saletta, kde mimo jiné volá: "Aby se Evropa vrátila k své první lásce holdujíc Beránkovi, aby se tak můj národ vrátil svatý Václave."

Jeho verš z poemy Znamení moci je vepsaný do zdi u památníku Znamení pod Petrovem v Brně./ Památník obětem nesvobody je od sochaře Jana Šimka./

Osobnosti z jiných diecézí

P.Antonín Šuránek --------------------------------

se narodil se 29.května 1902 v Ostrožské Lhotě a zemřel 3.listopadu 1982 v Petříkovicích.

Viz Wikipedie.

Pozdní podzim

13. 11. 2011

Zemřel na podzim, v čase "dušičkovém" ...

Jak asi prožíval a na co myslel v době podzimu během své internace v Želivu? Může nám to prozradit báseň, kterou v Želivu napsal roku 1952.

Po blátivých cestách, po mazlavé hlíně,

obuv zablácená, ruce stále v špíně –

mysl se však vzhůru zvedá,

ta se blátem země pošpinit nedá.

Nasušené chladem – listí rychle vadne,

rozzáří se v barvách a pak na zem spadne,

deštěm zalévané tlí a doumírá …

teskno, teskno v duši, není-li tam víra!

Stromy ční až k nebi jako holé dlaně!

Sešli, Bože, svoje požehnání na ně!

Pokryj brzo sněhem větve osiřelé,

zahřej zkřehlé zrno, zahřej lidstvo celé!

Země letí smutná, slunci odevzdána -

jako velký hřbitov, všude samá rána …

„Přijde ještě jaro? Budou květy ještě?“

Odpověď ti dají chladné kapky deště.

Lžete, chladné kapky, jistojistě lžete!

Probudí se země! Jaro zase vzkvete!

Smrt je bránou k žití, k nové, nové kráse!

Zima vede k jaru! A kříž vede k spáse.

P.Josef Štemberka, lidický farář----------------------------------------

* 2,2,1869, Pecka popraven 10.6.1942

"Byla jsem malá, a jak mě nikdo nehlídal, namalovala jsem na záchodě obrázek skákajícího čerta. Maminka to zjistila ... Strýček se na mou kresbu podíval, otočil se k mamince a k mému překvapení jí povídá." Věruško, ale taková kresba patří do salonu..."

Strýček měl bratra, mého dědečka Jindřicha s nímž si velmi dobře rozuměl. V době první světové války byl už Jindřich ženatý a měl také dceru, mou matku. Protože patřil k ročníkům, které měly narukovat do války, hrozilo, že bude muset od rodiny odejít. Strýčkovi Josefovi to bylo moc líto, a tak se sám nabídl, že pokud to úřady dovolí, že narukuje místo něho - případná smrt kněze by podle něho způsobila menší bolest než smrt otce rodiny... Tato rodiná vzpomínka, stejně jsko moje osobní zkušenost s ním, mě vždy utvrzovaly v přesvědčení, že se v Lidicích nemohl zachovat jinak, než se zachoval. On by nedokázal žít s vědomím, že jeho farníci zahynuli a on jediný si zachránil život. Musel zemřít spolu s nimi. Kt 26 čl. Praneteř vzpomíná... /paní Ludmila Lojdová/

Kardinál František Tomášek, pražský arcibiskup---------------------

* 1899 + 1992

"Křesťan je ten, kdo se denně modlí, každou neděli se účastní mše sv. a měsičně si vykoná svatou zpověď."

P.Tomáš Maria Josef Týn, OP -------------------------------------------

* 1950 + 1990

"Před svěcením jsme byli seřazeni podle abecedy, nalevo od Tomáše byl kněz z Brazílie, který později zemřel jako mučedník, napravo já. Pomáhal jsem Tomášovi s oblékáním do ornátu. Mohu dosvědčit, že pronesl slova zasvěcení podle Ludvíka Marii Grinona. Zcela jasně jsem slyšel, že řekl: "Nabízím svůj život za svobodu ve své vlasti".

/ Jiří Mikulášek SLUŽEBNÍK RADOSTI , vydalo biskupství brněnské 2014/

Vincenc Reginald Maria Dacík ----------------------------------------------

* 1907 + 1988

"Zítra, již zítra! Nedovedu vylíčit svou radost. Cítím, že jsem šťasten, /má/ duše, Bože, jak ti děkuji, že mě tolik milosti uděluješ. Kéž jí nepohrdám! Dávám ti, Bože, srdce své, dávám ti vůli svou a volám se sv.Berchmansem: Chci být svatým, velkým svatým a to brzy!" /Viz.: Zápisky z noviciátu 27.9.1925 Dipl.práce: Polášek OP , Olomouc 2010/

Kardinál Štěpán Trochta, salezián, litoměřický biskup-------------

* 1905 + 1974

"Snažme se být prostí a moudří. Nepředstírejme před světem dokonalost, kterou postrádáme. Neskrývejme před ním ani svou nedostatečnost a hříšnost. Jsme obyčejní normální lidé. Ve všem podobní ostatním, podléhající slabostem, ano i hříchu. Nikoli však zálibě v něm."

Z promluvy biskupa Trochty 1.září 1968 při návratu do diecéze.

/Viz.kniha Štěpán Trochta, Svědek "T", autor: Jaroslav Novosad, vydal Portál 2001/

P. Josef Toufar, farář ----------------------------------------------------------

1902-1950

V souvislosti s tzv. čihošťským zázrakem byl v lednu 1950 zatčen a na následky mučení 25. 2. 1950 zemřel.

Benedikt XVI. emeritní papež --------------------------------------------

Je znakem zralosti vzít na sebe zodpovědnost za druhé a je dílem lásky tuto štafetu služby předat v pravý čas svému nástupci. Přesně tak se zachoval papež Benedikt XVI.

"Ke splnění svých plánů Bůh potřebovat Abraháma, krále Achaza, dívku Marii, tesaře Josefa, každého člověka, i každého z nás, aby rostlo Boží království."

papež Benedikt XVI.

František, papež---------------------------------------------------------

"Nebojte se něhy!"

Co říkají Vánoce člověku dneška?

„Promlouvají o něze a naději. Když se s námi Bůh setká, mluví o dvou věcech. Za prvé – mějte naději. Bůh vždy otvírá brány, nikdy je nezavírá. Za druhé – nemějte strach z něhy. Zapomínají-li křesťané na naději a něhu, stávají se chladnou církví, která neví kudy kam a zaplétá se do ideologií, do světských postojů. Boží prostota nám naopak říká: běž kupředu, já jsem Otec, který tě pohladí. Děsí mě, když křesťané ztrácí naději, schopnost obejmout a pohladit. Proto, když hledím do budoucna, mluvím rád často o dětech a starých lidech, o těch nejbezbrannějších. Když jsem jako kněz chodil do farností, vždycky jsem se snažil prokazovat něhu zejména dětem a starým lidem.

Mně samotnému to dělá dobře a připomíná mi to něhu,

kterou Bůh chová k nám 15. 12. 2013

Heslo papeže Františka:

„Miserando atque Eligendo“

„Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vyvolil si jej."