Sdílení - vzkazy - výzvy

Rozcestí

Zase stojím na rozcestí,

zas Tě volám: „Bože, kde jsi?“

Nevím, kterou z cest se mám dát,

kde čeká spása a kde pád.

Smutné bylo moje bytí,

než’s mne chytil do svých sítí.

Teď však přemýšlím kudy kam,

nechci Tě ztratit, být zas sám.

Tak za ruku mne, prosím, chyť,

drž pevně kolem mne svou síť,

abych se mohl s jistotou

pro tu správnou z cest rozhodnout.

Hledání

Občas bloudím pustinou,

občas klesám pod vinou

a nemám sílu jít dál.

Občas mívám trápení,

občas bych chtěl znamení,

abych s pýchou bojoval.

A Ty, Pane, jdeš mi vstříc,

úsměv zdobí Tvoji líc,

svou náruč mi otvíráš.

A já spěchám za Tebou,

vše zlé nechám za sebou,

vždyť jen Ty mi spásu dáš.

Na moři

Pane,

umíš kráčet po vlnách,

ale já mám z těch vln strach.

Chraň mne proto mocí svou,

když v nich pluji za Tebou.

Pane,

až mne bouře překvapí

a má loď se potopí,

nenechej mne utonout.

Dej mi sílu k břehu plout.

Pane,

má pouť se mi dlouhá zdá

a cesta je někdy zlá.

Přesto spěchám za Tebou,

do Tvé dlaně dám tu svou.

Vzkaz od Boha

Do duše mi vepsal Bůh:

„Dýchej lásku jako vzduch,

abys mohl s pokorou

kráčet cestou křížovou.“

Od té chvíle zažívám,

jak Bůh staví z trosek chrám

a jak mění celý svět,

v poušti nechá vyrůst květ.

Všechny hádky, rozbroje,

ztrácí se i bez boje,

vždyť jen pravá láska ví,

jak svět zbavit šílenství.

A tak, prosím, Pane můj,

láskou svou mne naplňuj.

Ať se mohu světlem stát

pro ty, kdo snad bloudí v tmách.

Zemřít musí židů král

Už jsi došel na Golgotu,

ztratils spoustu krve, potu

a lid přesto křičí dál:

„Zemřít musí židů král!“

Ta hrozná lidská nenávist,

krutost, zloba, vztek či závist

nenechají tě žít dál.

Nemůžeš být židů král!

Nedal jsi lidu to, co chtěl,

nebyl jsi jejich spasitel.

Proto musíš trpět dál

za to, žes jim ty sny vzal.

Chtěli krále všemocného

a ne tebe – bezmocného.

Nebyls vůdce, nebyls král,

jen svou lásku jsi jim dal.

To vše ale bylo málo

a teď ti to život vzalo.

Tvůj lid stále křičí dál:

„Zemřít musí židů král!“

Naděje

Kámen na hrob lidé dali,

mluvit věrným zakázali

a Tys přesto z mrtvých vstal,

pouta smrti rozlámal.

Rána v srdci ještě bolí,

jak by sypali ji solí,

přesto láska žije dál,

žádný kříž ji nezdolal.

Naše víra slabá byla,

bázeň nám ji nalomila,

ale Tys nám šanci dal,

znovu věřit v nebes ráj.

Velikonoční zamyšlení

Na dřevo kříže píši vzkaz

„Zemřel ten, co chtěl spasit nás.“

Na hřeby krví zbrocené

sypu květ barvy červené.

Na roucho z těla strhané

pár kapek mých slz přistane.

A na korunu trnovou

přikládám lehce ruku svou.

Proč jsme ke Tvé lásce hluší..

a jen smrt nás spasit musí..

Cena spásy

Na Golgotu kráčí Pán

a je k smrti vyčerpán.

Dal nám lásku, dal nám vše,

za to dostal vděk kříže.

Co jsme to jen za lidi,

co Tvou bolest nevidí.

Máme srdce z kamene,

oči pýchou slepené.

Ty jsi nikdy nezapad

do našich norem a řad.

Musel jsi vždy vyčnívat,

hledat pravdu, smysl, řád.

Proč jsi nemoh zůstat jen

obyčejným tesařem?

Ta Tvá touha spasit svět,

vyrazila mnohým dech.

Přes to všechno kráčíš dál,

jdeš vstříc dalším útrapám.

Za své vrahy Ty chceš dát

život, který máš tak rád.

Stopy lásky

To vítr pískem zavál stopy Tvé,

co ležely na cestě křížové.

A prach vsákl kapky krve, potu,

co jsi ztratil cestou na Golgotu.

Hlasy, které se Ti posmívaly,

umlkly a zmizely kdes v dáli.

I ten kříž, na nějž Tě pověsili,

už se změnil v dřevo ztrouchnivělý.

Čas vše zakryl rouškou zapomnění,

bolest i slzy a hrůzné činy.

Ale Tvá láska schopná oběti,

dokáže zářit celá staletí.

Kočka Klička

Kočka Klička dostala své jméno podle svého zvláštně zakřiveného ocásku. Nikdo dodnes neví, zda se jí tak zajímavě zkroutil už při porodu nebo zda jí někdo omylem šlápl na ocásek, když byla ještě mrňouskem. Každopádně její ocásek vypadal tak výjimečně, že díky němu získala i tak neobvyklé jméno.

Klička byla velmi milá a přítulná kočička, kterou si každý rád pohladil. A protože se k tomu všemu chtěla ještě každému zalíbit, neustále dbala na to, aby byla vždy pečlivě upravená a čistá.

Což o to, upravit se mohla sama parádně, ale s tou čistotou to byl trochu problém. Klička brzy zjistila, že k tomu, aby byla čistá, nemůže používat vodu. Když se totiž pokusila umýt koupelí v rybníku (jak to viděla u kačen), málem se utopila. Pak se zkoušela koupat u kaluže (jak to dělají vrabci), ale byla z toho ještě více špinavá než před tím. Nakonec se zkusila nechat osprchovat od deště.. ale potom vypadala jako zmoklá myš.

Kočka má totiž tak jemnou a hebkou srst, že jí voda vůbec nesvědčí. Když to Klička zjistila, pokusila se čistit se stejně jako slepice. Ty si totiž čistí peříčka takzvanými prachovými koupelemi (rády se popelí v písku) a tím se zbavují nečistot. Jenže to, co je vhodné pro slepice, nemusí být vhodné i pro kočky. To bylo Kličce také brzy jasné, když potom zůstala stát celá zaprášená a z kožíšku se jí sypal písek.

Dlouho trvalo, než kočka Klička zjistila, jak si správně čistit ten svůj parádní kožíšek, aby vypadala stále půvabně. Malý drsný kočičí jazýček začala používat jako speciální kartáček na svou srst. Od té chvíle vypadá vždy krásně čistě a upraveně.

I malá koťátka čistí Klička pravidelně svým jazýčkem do doby, než trochu povyrostou a naučí se používat na „mytí“ ten svůj. A protože z koťátek vyrostou další kočičí maminky, které budou svá koťátka čistit stejným způsobem, patří kočičky pro svou čistotnost a přítulnost mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky.

• 
  Jakým způsobem se čistíš ty? A znáš nějaká zvířátka, která se myjí jinak než my?
  
  

Pejsek Lumpík

Když se Lumpík narodil, vůbec se nezdálo, že by se nějak lišil do ostatních štěňátek. Proto si ho z celého houfu štěňat vybrala rodinka s dětmi, která krom krásného domečku měla i parádně veliký dvorek.

Což o to, Lumpík byl hodný pes, milý k dětem, ale zároveň uměl vymýšlet spoustu různých lumpáren. Tatínek s maminkou se na něj kvůli tomu často zlobili, ale co se dalo dělat. Teď už byl jejich, žil s nimi pod jednou střechou a děti ho měly tolik rády, že by ho prostě za žádného jiného psa nevyměnily.

Přesto ho tatínek musel párkrát plesknout po zadečku, třeba za to, že Lumpík roztrhal jeho pantofle. Maminka se na něj občas zlobila tím klasickým „tytyty“, když jí například rozkousal další novou rohožku u dveří nebo tak důkladně prohnal slepice, že ty potom z toho velikého leknutí týden nesnášely vajíčka.

Celá rodinka musela mít s malým Lumpíkem opravdu dost trpělivosti, ale díky lásce a přátelství se jim podařilo z něj vychovat skvělého psího přítele. A když se jim jednou zatoulal malý Adámek, mohli poznat, jaký poklad ve svém Lumpíkovi mají.

Psí čich je totiž mnohem lepší než ten lidský. Proto dal tatínek Lumpíkovi očmuchat Adámkovu hračku a on díky svému čichu našel ztraceného chlapce. Spal ve stohu slámy, kam se ukryl, když si hrál se sousedovými dětmi na schovávanou. Byl tam tak dobře schovaný, že při tom dlouhém čekání na objevení usnul. A když děti nemohly Adámka nikde najít, začaly si brzy hrát na něco jiného a na malého Adámka úplně zapomněly. Až když ho maminka volala k večeři, zjistily, že nikde není.

Díky Lumpíkovi našli rodiče svého Adámka ještě dříve, než se probudil, takže si ani nevšimnul, že byl ztracený a že se o něj všichni tolik báli.

Z Lumpíka se najednou stal velký hrdina. Každý si ho vážil a tatínek s maminkou už úplně zapomněli, kolik lumpáren jim Lumpík vyvedl, když byl ještě štěně. Celá rodinka byla na svého psa velmi pyšná. Dávno pro ně nebyl jen domácím mazlíčkem, ale stal se z něj opravdový přítel a kamarád, který zkrátka patří do rodiny.

Jenom to jméno Lumpík mu už navždy zůstalo. Ale díky jeho povaze si za nějaký čas nikdo ani nevzpomněl, že pes Lumpík dostal své jméno podle lumpáren, které kdysi jako malé štěně vyváděl.

• 
  Víš, co mají pejsci k jídlu nejraději?
  
  

Kohout Kiliján

Kohout Kiliján byl překrásně zbarvený kohout. Žil na dvoře se svým hejnem slepic a byl na sebe moc pyšný. Hrdě si vykračoval po dvoře, dohlížel na všechno a snažil se rozhodovat o všem, co se dělo mezi slípkami.

K nově nasypanému zrní se hnal jako první a vyzobal si vždy ta největší a nejchutnější zrníčka. Neustále se chodil dívat k nádobě s vodou na svůj obraz zrcadlící se na hladině. Nejdříve si u něj upravil hřebínek na hlavě, potom pročesal peříčka, a nakonec se nahlas pochválil hlasitým kokrháním.

Slepice byly někdy trochu nazlobené na svého kohouta, protože se zajímal jen sám o sebe a vůbec jim nepomáhal s výchovou malých kuřátek. Na druhou stranu je ale také těšilo, že právě ten jejich kohout je ten nejkrásnější v celém okolí.

Jednou se stala hrozná věc – nikdo si večer nevzpomněl, že by měl zavřít kurník a v noci do něj vlezla liška. Kohout Kiliján se probudil zrovna ve chvíli, kdy se dobývala do kurníku. V ten moment mu problesklo hlavou, že pokud liška všechny slepičky a kuřátka zakousne, nejen že nebude nikdo, kdo by ho obdivoval, ale kohout zůstane na dvoře úplně sám. A ta představa byla strašná.

Kilijánovi najednou došlo, že si neumí představit život bez svého hejna, bez své veliké rodiny. A tak i když byl strachy bez sebe, přesto se pustil do obrany kurníku a začal lišku ze všech sil klovat do čumáku (tam je to prý velmi bolestivé). Přitom kokrhal o pomoc a dělal takový rámus, že i samotnou lišku vylekal.

Naštěstí to byla ještě mladá a nezkušená liška, která se nechala od kohouta Kilijána zastrašit. Kohout sice utrpěl pár škrábanců a přišel o několik svých krásných peříček, ale hlavně, že zachránil všechny slepičky a kuřátka.

Od toho dne se po dvoře Kiliján neprocházel s hlavou hrdě zdviženou, ale s radostí sledoval běhání malých kuřátek, po očku s láskou pokukoval po svých slepicích a byl šťastný, že má tak velikou rodinu. A slepice? Měly svého Kilijána nejraději ze všech kohoutů na světě, protože se o ně nejen pěkně staral, ale věděly, že se na něj mohou spolehnout i když jim hrozí nebezpečí. A to je mnohem důležitější a vzácnější než i to nejkrásnější peří na světě.

• 
  Víš, jaký užitek nám přinášejí slepice?
  
  

Králík Kájík

V králíkárně se mezi chumáčky králičí srsti vrtělo šest malých králíčků. Jejich králičí maminka se o ně s láskou starala a neustále je zahrnovala svou vytrhanou srstí, aby byli pěkně v teple, krmila je, aby pěkně rostli a hlídala je, aby se jim snad něco nestalo.

Králíčata se narodí holá - bez srsti a nevidí, ale po týdnu se jim očka otevřou, naroste jim pěkná jemná srst a pomalu se odvažují vykukovat ze svého teplého pelíšku. Když přestanou potřebovat péči své maminky, jsou od ní přestěhováni do jiného kotce.

Stejně tak tomu bylo i u těchto malých králíčků. Potom, co vyrostli, byli umístěni do výběhu, kde měli dostatek prostoru na běhání, hopsání a poskakování. Králík Kájík byl ze všech svých sourozenců nejvíce talentovaný na skákání do výšky i do dálky.

A protože si toho všimnul i jeho majitel, začal králíka Kájíka trénovat na soutěž. Kájík byl moc pěkný králík sportovně založený, takže se mohl zúčastnit nejen výstavy nejhezčích králíků, ale i králičí soutěže zvané „Hop“.

V králičím hopu se králíci cvičí v běhu a skákání, musí zvládnout chůzi na vodítku a pak soutěží v různých disciplínách jako je běh na dráze, skok daleký, skok vysoký.. To vše Kájíkovi opravdu šlo velmi dobře, proto nikoho nepřekvapilo, že vyhrál první místo.

Od té chvíle se stal z králíka Kájíka šampión, to znamená něco jako mistr, vítěz. Každý si ho chtěl koupit pro svůj chov, ale jeho majitel ho neprodal. Věděl, že králíka Kájíka nejvíce potěší to, že se bude moci vrátit zase domů.

Úspěch totiž přináší radost jen na chvilku, ale mít skutečný domov je mnohem cennější. A králík Kájík se už těšil na své králičí kamarády, na čerstvou travičku, křupavou mrkvičku, voňavé seno, a hlavně na pampeliškové listy, které rostou přímo u králíkárny.

Až jednou budou kolem králíka Kájíka skotačit malí králíčci, bude jim moci poradit, jak vyskočit co nejvýše nebo co nejdále, a přitom jim bude vyprávět, jak to bylo pěkné, když on sám závodil v té slavné soutěži „Králičí hop“. Ale určitě jim k tomu ještě dodá, že nejlépe se stejně skáče doma.

• 
  Znáš nějaké dobrůtky, na kterých si králík rád pochutná?
  
  

Ovečka Olušk

V ovčinci se spoustou oveček, žila i jedna malá, světa neznalá ovečka Oluška. Každé ráno šla se stádem na pastvu a večer se vracela zpět do ohrady. Líbil se jí krásný bezstarostný život, kdy ji ze sladkého spánku pravidelně budily teplé sluneční paprsky. Po probuzení ji pastýř dovedl na louku se šťavnatou travičkou, kde se krom chutné pastvy mohla radovat i z ptačího zpěvu, mohla si volně pobíhat mezi rozkvetlými pomněnkami a sledovat třepotání křídel nádherných motýlů.

Oluška byla vlastně šťastná. Ale jen do chvíle, než uslyšela, jak se ovčák domlouvá s několika chlapíky na stříhání ovcí. Ovečka Oluška takové stříhání ještě nezažila, a proto z něho měla opravdu veliký strach. Nechtěla přijít o svou krásně měkoučkou vlnu, která ji hřála v chladných nocích.

A tak se stalo, že když pastýř sháněl navečer své stádo ovcí domů, jedna ovečka mu v něm chyběla. Oluška se totiž na pastvě ukryla v keříčku a počkala, až zůstane na louce úplně sama. Potom se rozběhla k lesu.

Všechno tu bylo pro ni nové – mohla sledovat západ sluníčka, pozorovat, jak se příroda ukládá ke spánku a to vše bylo přímo kouzelné.. Jen jedna věc ji polekala. Uslyšela totiž někde poblíž takové zvláštní vytí. Ani si nemusela vzpomínat, zda někdy slyšela vyprávět o vlcích, prostě ten zvuk jí naháněl hrůzu.

A když potom spatřila tmavý stín, který se blíží k ní, na nic nečekala a utíkala ke skále, která stála nedaleko ní. Ani nevěděla jak, ale nějak se dostala až na vršek drolící se skály. Tam za ní vlk nemohl. Neměl totiž tak skvělá ovčí kopýtka, aby s nimi mohl stejně jako ona šplhat po skále.

Mezitím v ovčinci počítal pastýř své ovečky a jedna mu chyběla. „Inu“, řekl si, „nedá se nic dělat, musím ji jít hledat“. Vzal si s sebou na pomoc ovčáckého psa a vyrazili. Celou cestu na pastvinu svou ovečku volal jménem a už zdálky slyšel od lesa hlas Olušky. Poznala volání svého pastýře, tak bečela jak o život, aby ji zachránil před zlým vlkem.

Ovčák nakonec našel svou ovečku. Ani jí nemusel pomáhat ze skály dolů – když ho Oluška spatřila, sama k němu radostně z vršku skočila. On ji pak nesl domů v náručí, aby byla konečně v bezpečí.

Když druhý den viděla, jak si ostatní ovečky nechají pokorně ostříhat svou vlnu, nechala se bez protestů ostříhat také. Oluška totiž ještě nevěděla, že jí ta vlna brzy doroste a bude ještě měkčí a hebčí než ta první.

Ještě po letech vyprávěla malým ovečkám o svém útěku před zbytečným strachem ze stříhání vlny a o statečném pastýři, který svou ovečku nenechal samotnou v tmavém lese. Chtěla je tím ochránit před zbrklým jednáním, které by nemuselo vždy tak dobře dopadnout

• 
  Víš, čím jsou nám ovečky užitečné?
  
  

Přiznání

To já, Pane můj, to já byl,

kdo pro Tebe kříž připravil.

Nechal jsem se zas ďáblem svést,

dal se na jednu z jeho cest.

To já, Pane můj, to já byl,

kdo bič na Tebe připravil.

To moje pýcha mrskala

Tvá záda, až krev kapala.

To já, Pane můj, to já byl,

kdo Tě tím trním ozdobil.

Ta Tvá koruna trnová

z mých skutků zlých je spletená.

To já, Pane můj, to já byl,

kdo Tebe na kříž pověsil.

Za Tvou lásku, za Tvá slova,

nechal jsem Tě ukřižovat.

To já, Pane můj, to já byl,

kdo Ti to všechno způsobil.

A Ty přesto stále máš mne rád..

Nepřestáváš mne milovat..

Nevěřící Tomáš

Jako Tomáš toužím znát,

zda jsi mě měl tolik rád,

když jsi nechal ruce své

přibít v dřevo křížové.

Jako Tomáš ptám se zas:

„To vše pro mne udělals?“

Vždyť jsi nechal nohy své

zranit hřeby do krve.

Jako Tomáš přemýšlím,

zda si lásku zasloužím.

Ta Tvá rána do srdce

ohromí i mudrce.

Jako Tomáš poznávám,

že Ty jsi můj Bůh a Pán.

Prsty do ran pokládám,

za Tvůj život já svůj mám.

Jako Tomáš stejný jsem,

uvěřím – chci důkaz jen..

Potom ale půjdu rád,

kamkoliv si budeš přát.

Blaze těm, kdo uvěří, ač Tvé rány nevidí..

Poslední cesta

Kříž je už připravený,

dav lidí rozhořčený

a boží syn stojí sám

uprostřed všech, proklínán.

Hřeby jsou naostřené,

kladivo nachystané

a kat ostří kopí své

na beránka, na krále.

I koruna trnová

dávno už je spletená.

Tu nachystal boží lid

pro toho, kdo šířil klid.

A Pán kráčí potupně

místo Tebe, místo mě,

přijmout rány krutosti

a nám získat milosti.

Popeleční středa

Pane, označ mé čelo popelem,

aby každý viděl, že hříšný jsem.

A moje srdce nauč pokoře,

ať nenosím hlavu moc nahoře.

Pravým pokojem naplň duši mou,

abych se nebál jít vždy za Tebou.

Neboť dnes nastává ten správný čas,

své „ne“ v nové „ano“ proměnit zas.

Můj Pane, někdy

Někdy, Pane, nemám slova

na to, říct Ti: „Začnem znova.“

Má duše je unavená

a Tvá ústa občas němá.

Někdy, Pane, nemám lásku,

zdráhám se dát život v sázku

pro ty, kteří oči mají

jen pro sebe a svá přání.

Někdy, Pane, nemám sílu

říct Ti „ano“ a mít víru,

že vše zlé se v dobré změní,

že nad lásku už nic není.

Občas, Pane, ale cítím,

že jedině Ty sám jsi tím,

pro koho chci svůj kříž dál nést.

Vždyť jen Ty jsi cíl všech mých cest.

Kolikrát ještě

Tolikrát jsem zůstal na cestě stát,

zažil zklamání, kolize i pád.

Přesto jsem se pokusil znovu vstát,

když jsem uslyšel to Tvé: „Mám tě rád!“

Tolikrát jsem nemoh unést svůj kříž

a prosil Boha: „Vem si jeho tíž!“

A pak jsem zůstal zahanbeně stát,

když jsem poznal to, jak moc mne máš rád.

Už tolikrát jsem toužil všechno vzdát,

neměl jsem sílu dál víc bojovat.

Potom jsem ucítil, že mne máš rád..

a dostal jsem chuť se zas začít smát.

Kolikrát ještě ztratím naději..

Kolikrát mne slzy zas skrápějí..

Přesto chci věřit, že i tentokrát

přijdeš ke mně se slovy: „Mám tě rád.“

Povzbuzení

Často kráčím údolím,

kde je tma a černý stín.

Přesto věřím slovům Tvým:

„Neboj, já tě ochráním.“

Často jsem na dně svých sil,

ztrácím cestu, směr i cíl.

Přesto čekám na Tvůj hlas,

co říká: „Zvedni se zas.“

Často klesám pod křížem,

cítím, jak je tvrdá zem.

Přesto vstanu z prachu zas,

když slyším: „Pojď, už je čas.“

I když často selhávám,

novou šanci dostávám..

A s ní sílu, naději,

s Tebou jde vše snadněji..

Kvůli nám

Leží v jeslích chudý král

kvůli tobě, kvůli nám.

Bůh ho seslal mezi lid,

aby nás moh vykoupit.

Voní dřevem chudý král,

tesal trámy kvůli nám.

Sekerou se oháněl,

mozoly na dlaních měl.

Světem chodil chudý král

kvůli tobě, kvůli nám.

Kázal lidem o lásce,

léčil rány u srdce.

Odsouzen byl chudý král,

před soudem stál kvůli nám.

Za to, že nám spásu dal,

na pranýři sám teď stál.

Bičován byl chudý král,

snášel rány kvůli nám.

Na záda mu dopadla

naše vina, naše zla.

Na smrt kráčel chudý král

kvůli tobě, kvůli nám.

Kříž na zádech vláčel sám,

ten, co přines spásu nám.

Na kříži pak visel král,

zemřel na něm kvůli nám.

Každého z nás miloval,

svou smrtí nám život dal.

Nejdražší dar nám dal ten nejchudší král.

  Co do nového roku přát?

         Ať je v něm všeho akorát:

• Štěstí - tolik, co kdo snese

• Lásky – ať své plody nese

• Naděje - ať křídla dává

• Radosti - co nepřestává

• Peněz - tolik, kolik třeba

(i na daně i na chleba)

• A starostí.. těch jen málo,

aby srdce nezoufalo..

• K tomu hlavně hodně zdraví

• a život, co žít fakt baví..

• Spoustu přátel, co nezklamou

• a v duši jen mír s pokorou..

        Požehnaný nový rok 2024!

Vánoce

Malé dítě leží v jeslích,

anděl nad ním duhu kreslí.

Pak ji ozdobí vločkami

se třpytivými krajkami.

Druhý anděl písně pěje,

malý hoch se na něj směje.

Přitom tleská ručičkama,

až se z s jeslí sype sláma.

U nich stojí vůl a oslík,

vedle leží prázdný kotlík.

Nic jiného v stáji není,

jen ten zázrak narození.

Přesto je tu plno lásky,

žádný smutek, žádné vrásky.

Nádherný smích, radost v srdci

a naděje – krásný pocit.

Požehnané Vánoce!

Prosinec

Na nebi zářila krásná hvězda

jasem, o němž se ti ani nezdá.

Ale nikdo z lidí ji neviděl,

nikdo o její záři nevěděl..

Každý hleděl jenom sám na sebe,

nikdo se nepodíval na nebe.

A ta hvězda zářila do noci,

z bezmoci chtěla lidem pomoci.

A toužila každému vyprávět

o dítěti, co navždy změní svět.

A o lásce, kterou v srdci máme

a před druhými ji ukrýváme.

Jednou snad oči k nebi zvedneme

a tu jasnou hvězdu tam najdeme.

Jen ať do té doby neztratí zář,

ať tma nám nezahalí boží tvář.

Díky, Pane

Díky za to, že jsi se mnou,

když mne city druhých zebou.

Držíš mne pevně nad vodou,

ať nestrhne mne silný proud.

Díky za Tvé povzbuzení,

Tvojí péči rovno není.

Ve Tvých slovech vězí síla,

která nikdy neumírá.

Díky za tvé pohlazení,

které slzy v úsměv mění.

Ty nenecháš mne všechno vzdát,

Ty budeš při mně vždycky stát.

Díky za Tvé pochopení

pro mou slabost, pochybení.

Otevíráš mi náruč svou,

dáváš mi lásku bezbřehou.

Pane,

jak těžký by život byl,

kdybych v Tebe nevěřil..

Svatá noc

Kráčím tiše temnou nocí,

všechno spí, ale ten pocit!

Náhle jedna z hvězd vychází,

září, až oči přechází.

Nenechá mne už v klidu stát,

chci se za ní na cestu dát.

A tak spěchám k chudé stáji,

andělé tam písně hrají

pro malé dítě v jesličkách,

pro krále z něhož nejde strach.

Pastýři tu před ním klečí,

všichni se smějí i brečí,

že si Bůh vzpomněl na svůj lid,

že bylo zle a bude líp.

A mé srdce láska hřeje,

je v něm víra i naděje.

Před Tvou láskou, Pane, smekám,

před tou stájí též si klekám

a chci zpívat tu píseň chval,

že nám narodil se dnes Pán.

Jsi vskutku král?

Když narodí se na svět král,

do zlaté kolébky je dán.

Když narodil ses Ty, Pane,

kolébky jsi neměl žádné.

Když probudí se ráno král,

v nádherný šat je oblékán,

když probudil ses Ty, Pane,

oblék sis šaty zašívané.

Když si ke stolu sedne král,

pestrou krmí je prostírán.

Když sis ke stolu sednul Ty,

byly tam placky chlebový.

Když po své cestě kráčí král,

davem lidí je uctíván.

Když po cestě jsi kráčel Ty,

bylo tam jenom kamení.

Když pak zemře na trůně král,

do honosné hrobky je dán.

Když zemřels na kříži, Pane,

neměl jsi místo nachystané.

Pane, i když jsi nežil jako král,

přesto jsi všechny krále překonal.

Pokorná Marie

Celá země čeká tiše,

i sám anděl sotva dýše,

když čeká na Tvou odpověď

na Tvé „ano“, co změní svět.

A Ty vůbec nezaváháš,

své „ano“ hned Bohu dáváš

a jeho vůli přijímáš,

své srdce lásce otvíráš.

Nauč nás stát se jako Ty

pokorným stánkem dobroty.

Své „ano“ Bohu odevzdat

a vůli boží přijímat.

Vyznání

Do písku u moře toužím psát,

že Ježíš zemřel, když mě měl rád.

Do větru v bouři pak zkouším řvát:

„Pán zemřel, protože mě měl rád.“

Na struny kytary budu hrát

píseň o Kristu, co mě měl rád.

Za své hříchy chci se vroucně kát,

vždyť můj Bůh zemřel, když mě měl rád.

Svoji lásku toužím světu dát,

ať nemusí Bůh dál umírat.

Stvoření

Do svých rukou Bůh hlínu vzal,

tvořil a hnětl, tvaroval.

A pak jsem náhle před ním stál,

žil jsem, dýchal a Bůh se smál.

Pak do mne vložil lásku svou,

něžně probudil duši mou.

A mému srdci úkol dal,

abych své bližní miloval.

Od té chvíle každé ráno

svému Bohu říkám „ano“.

Do naděje se oblékám

a dar lásky dál rozdávám.

Když přijde Pán

Můj život byl prázdný, Pane,

rostly v něm jen květy plané,

a pak jsi do něj vstoupil Ty,

slunce i hvězda všech mých dní.

Mé srdce nemělo proč bít,

v zapomnění se chtělo skrýt,

a pak jsi do něj vstoupil Ty,

láska rozsvítila mé dny.

Na mé duši ležel jen stín,

smutek, beznaděj, těžký splín,

a pak jsi ke mně přišel Ty,

světlo naděje pro mé sny.

Když přijdeš, Pane, dějí se zázraky..

                                                                                                         Hvězdička

Když Bůh stvořil nebe i zemi

a vše živé, co běhá po ní,

stvořil též i jednu hvězdičku

a nechal spát v měkkém obláčku.

Aby pak mohla v pravou chvíli

ukázat lidem cestu k cíli..

k božímu dítěti v jesličkách,

malému Ježíšku v plenčičkách.

Ta hvězdička spala snad sto let,

pak přišel Bůh a řek: „Tak už leť.

Brzy se narodí boží syn,

tak ukaž cestu všem věřícím

k chudé stáji blízko Betléma,

kde se dnes ten zázrak státi má.“

Hvězdička vzlétla na oblohu,

zářila a mávala Bohu..

A celé nebe rozsvítila,

svým ohonem všechno zlé skryla,

pastýře ze sna probudila,

lidem o králi vyprávěla.

A celý svět se s ní radoval,

někdo zpíval, tančil či se smál..

Vždyť právě teď se narodil nám

náš Spasitel – Ježíš Kristus Pán.

Co mi šeptá Bůh

Když mne svírá obava,

když mne úzkost dostává

a mé sny se mění v prach,

Bůh mi šeptá: „Neměj strach.“

Když mne bolest zaskočí,

když mne krutost rozbrečí

a slunce přestane hřát,

Bůh mi šeptá: „Vydrž stát.“

Když mi chybí objetí,

když mne chmury zaslepí

a ďábel se začne smát,

Bůh mi šeptá: „Mám tě rád.“

Až se můj svět zastaví,

až mi srdce rozlomí

a bude mi hrozit pád,

můj Bůh bude při mně stát.

Prosba

Dotkni se mých dlaní, Pane,

ať z nich jenom dobro vstane

a nikdy zlo či těžký hřích..

chci součást Tvého díla být..

Dotkni se mých retů, Pane,

ať z nich slovo pravdy kane

a nikdy lež či pomluvy..

nech sebe ze mne promluvit..

Dotkni se mi srdce, Pane,

ať v něm jenom láska plane

a žádný hněv či nenávist..

kéž z mých skutků lze vděčnost číst..

Dotkni se mé duše, Pane,

ať v ní oheň víry plane,

v milosti Tvé se toužím skrýt..

vždyť bez Tebe je těžké žít..

Nový začátek

Jednou nastane slunce zatmění,

při němž se nebe v peklo promění.

A až spadne i měsíc z oblohy,

poznáš, jak je svět vlastně ubohý.

Jednou i jasná zář hvězd vyhasne

a každá z hor do prachu poklesne.

A až i ty padneš na kolena,

bude veškerá vina odčiněna.

Jednou přijde konec starých časů..

to až se vrátí Pán v novém jasu.

A ty můžeš svůj příběh začít psát,

perem lásky mu ten správný tvar dát.

Kdyby Tebe nebylo

Bože,

kdyby Tebe nebylo,

srdce by mi nebilo.

Bez Tvé stálé pomoci,

byl bych zcela v bezmoci.

V starostech či zoufání,

láska Tvá mne ochrání.

Víra v Tebe živí mě,

v těžké chvíli drží mě.

A Tvá milost je mi vším,

síla slov: „Já odpouštím“.

Poslání

Neber si opánky ani hůl

a doma nech i krajíce půl.

Mošnu a peníze chudým dej

a své šaty potřebným rozdej.

Pak se vydej na svoji cestu,

od vesnice k dalšímu městu

a mé slovo přines k lidem všem,

uzdrav boží láskou celou zem.

A kdyby mne někdo nechtěl znát,

jdi tam, kde o lásku budou stát.

A ze svých nohou si setřes prach

z míst, kde vládne lhostejnost a strach.

Nezapomeň

Až jednou přijdeš zas tam,

kde nikoho nebudeš znát,

až se budeš cítit sám

a po lásce dostaneš hlad,

vzpomeň si, že tě mám rád.

Až jednou zažiješ to,

co nebude ti nikdo přát,

až zapomeneš i to,

jak krásné je často se smát,

vzpomeň si, že tě mám rád.

A až jednou dojdeš tam,

odkud už není návratu

a budeš stát zase sám

a hledat srdci záplatu,

nezapomeň: „Rád tě mám.“

Zůstaň se mnou

Zůstaň se mnou, Pane můj,

v každé chvíli při mně stůj.

V radosti i nesnázi,

Tvůj duch nechť mne provází.

Neopusť mne v pochybách,

z mého srdce vyžeň strach.

Do duše mi pokoj vlej,

do mých činů lásku dej.

Mými ústy promlouvej

a mým prosbám sluchu přej.

Já pak budu každý den

kráčet k nebi s úsměvem.

Modlitba za uzdravení

Bože, chtěl bych pomoci

v boji s mojí nemocí.

Věř mi, že už nemám sil,

v mlze se mi ztrácí cíl.

Ale stačí slovo Tvé

a vše dobře dopadne.

Modlitbička

Věřím, že Bůh mě má rád,

nemusím se tedy bát.

Zachrání mne od zlého,

mám ochránce mocného.

Jeho láska je můj štít,

on se bude za mne bít.

Prosba

Dej mi sílu, Pane můj,

ať umím nést ten kříž svůj.

Ať mne nikdy nezlomí,

nemoc, bolest, trápení.

Dej mi víru, Pane můj,

ať Ti svěřím život svůj.

Ať si nikdy nezoufám,

na Tebe se spoléhám.

Dej mi lásku, Pane můj,

ať miluji ten svět svůj.

Ať jsem schopen oběti

a mám náruč k objetí.

A nadějí, Pane můj,

tou mne, prosím, podaruj.

Ať se nikdy nevzdávám,

světlo druhým rozdávám.

Co vše Ti smím odevzdat

Odevzdávám do Tvých dlaní

všechno svoje strachování.

Ať se ďábel třeba směje,

když jsi se mnou, tak ať leje.

Nemám já se čeho báti,

když Ty při mně budeš státi.

Má duše, srdce, emoce,

ať Ti též leží na ruce.

Drž je pevně ve své moci

a chraň před zlem, před nemocí.

Jen s Tebou má vše smysl, řád,

v Tvé péči smím zas klidně spát.

Všechno, co jsem a vše co mám,

Tobě, Bože, rád odevzdám.

Vždyť Tvé dlaně jsou přístav můj,

jen Tobě chci dát život svůj.

Zůstávej vždy po mém boku

a chraň mne na každém kroku.

  Za co vše smím být vděčný

Za krásu křídel motýlích,

za cestu ve Tvých šlépějích.

Za třpyt kapek v pavučině,

za slovo, co z úst Tvých plyne.

Za svěží vůni fialek,

za možnost hledět do dálek.

Za hvězdy, co jasně září,

za úsměv na dětské tváři.

Za přátelství, ruku dání,

za Tvou lásku, požehnání.

Za barvy duhy na nebi,

za to vše Tě chci velebit.

Prosba

Pane..

Nauč mne přijmout život, cos mi dal

a žíti ho tak, aby za to stál.

Nauč mne přijmout kříž, co pozvedám

a s ním rány, jež často dostávám.

Nauč mne přijmout slzy, těžkosti

a neopouštěj mne v mé úzkosti.

Nauč mne vše s pokorou přijímat

a do Tvých rukou se vždy odevzdat..

(vždyť jen s Tebou se nemám čeho bát..)

Litanie

Bože, zachraň mě

• 
  když se mi slunce schová za mraky
  

• když přestanu věřit na zázraky
  

• když zapomenu důvod, proč jít dál
  

• když mi život všechny naděje vzal
  

• A když srdce svírá ledový chlad..
  

• připomeň mi znovu, že mě máš rád
  
  

Bože, uzdrav mě

• 
  když se má víra ve vlnách topí
  

• když se má síla v slabosti ztratí
  

• když má láska už doufat přestane
  

• když se mi pokory nedostane
  

• A když soumrak zahalí duši mou..
  

• prosím, zahoj mé rány láskou svou
  
  

Bože, pomoz mi

• 
  když se cítím být sám a opuštěn
  

• když mi osud ničí životní sen
  

• když se mé plány na prach rozpadnou
  

• když mne černé myšlenky přepadnou
  

• A když se mi zdá přetěžký můj kříž..
  

• buď se mnou a pomoz mi nést tu tíž
  
  

Povolání

Položíš-li ruku svou

na pluh, co máš před sebou,

neohlížej se už zpět,

udělej ten krok vpřed hned.

Staň se božím nástrojem,

naplň srdce pokojem;

potěš duše zkroušené,

ať jim svitne naděje.

Tvůj Pán kráčí Tobě vstříc,

s ním nemusíš se bát víc.

Zahrne Tě láskou svou,

žehná dílo Tvých rukou.

Realita

Pane, jsem jen zrnko prachu,

které leží na cestě.

Ty však ve mně vidíš perlu

a svou péčí hřeješ mne.

Pane, jsem jen kapka v moři,

která se v něm rozplyne.

Ty však ve mně vidíš poklad,

bez nějž člověk zahyne.

Pane, jsem jen malá součást

Tvého celku s názvem svět.

Ty však ve mně vidíš vesmír,

v němž je na vše odpověď.

Pane, přeji si stát se tím,

čím vším ve Tvých očích jsem.

Prosím, dej mi sílu k tomu,

změnit sebe ve Tvůj sen.

Ztracená ovečka

Jeden pastýř sto ovcí měl,

o ně se staral, na nich lpěl.

I svůj život by za ně dal

– ano, tak moc je miloval.

Jedna ovce však zbloudila,

ve stádě náhle nebyla…

Pastýř ani nezaváhal,

hledat ovci se hned vydal.

Nedokázal by bez ní žít,

rozhodl se ji zachránit.

Když ji našel zatoulanou,

všechno kolem šlo hned stranou.

Ovečce nic nevyčítal,

do své náruče ji přijal.

A jako poklad si ji nes,

k ovečkám, které hlídal pes.

Doma pastýř všechny svolal,

spolu s nimi se radoval,

že našel svoji ovečku…

Pamatuj si to, človíčku…

Pán Tě miluje nade vše

a nenechá Tě bloudit v tmě.

Stejně jak pastýř ovci svou,

tak ponese Tě na rukou

do tepla svého domova,

kde čeká láska otcova.

Modlitba

Pane,

jsem jen pouhé zrnko písku,

prach, co kryje polní cestu

a Ty mne přesto miluješ,

přesto mne znáš a k sobě zveš.

Pane,

nejsem hoden Tvojí lásky,

často Tobě dělám vrásky,

přesto dál držíš nade mnou

svou vlídnou ruku ochrannou.

Pane,

nejsem na sebe moc pyšný,

jsem až příliš často hříšný,

přesto mi dáváš milost svou,

neopouštíš mne, jdu-li tmou.

Pane,

já jsem jen pouhé nic

a nevím, zdali budu víc..

přesto mne máš tolik rád,

že nemusím se pekla bát.

Modlitba

Mezi světem Tvým

a mezi tím mým

je propast veliká.

Proto srdce Tvé

prosí srdce mé:

„Zkusme ji překonat.“

Modlitba je most,

jenž je pevný dost

a spojit srdce zná.

Chraň mne, Pane můj,

při mne věrně stůj,

ať neděsí mne tma.

Matička

Maria, matko milosti,

dávám Ti své starosti.

U Tebe hledám útěchu,

k Tobě si pro objetí jdu.

Ty znáš všechny mé slabosti,

Ty víš, že dělám hlouposti.

Ty znáš každou mou chybičku,

přesto mám v Tobě matičku.

Když někdy nevím kudy kam,

k Tobě se s vírou utíkám.

Čeká na mne Tvé náručí

– u Tebe jsem vždy v bezpečí.

Zvon

Na kostele zvon cinká

pomodlím se za tatínka.

Dej mu, Bože, zdraví, sílu

požehnej i jeho dílu.

Zvonek zvoní na vzpomínku,

pomodlím se za maminku.

Za tu lásku jíž mě pěstí

dej jí, Bože, stálé štěstí.

Ve zvonečku srdce buší,

pomodlím se za svou duši.

Aby bez viny zde žila,

jak ta holubička bílá.

Autor neznámý

Rozhovor starce s Bohem

Můj Pane,

jsem už starý a jsem sláb,

nemám dost sil, nejsem zdráv.

Proč mne tady necháváš?

Proč mne k sobě nevoláš?

Stále jsem jen pracoval,

kde jsem mohl – pomáhal.

Teď už pouze živořím,

pro druhé jsem přítěží.

Nech mne v hrobě spočinout,

k Tobě duši přivinout.

Ty můj milý človíčku,

mám rád Tvoji dušičku.

Dříve než Tě zavolám,

ještě plány s Tebou mám.

Tvůj život je cenný moc,

jsi potřebný stále dost.

Tvá síla i Tvá slabost,

Tvůj smutek i Tvá radost,

Tvá víra i pochybnosti,

Tvá láska i trapný pocit.

Skrze Tebe tvořil jsem,

své zázraky konal jsem.

Teď chci Tvojí bezmocí

k ráji druhým pomoci.

Staň se tedy nástrojem,

tvůrcem mého pokoje.

Tvá nemoc je mou silou,

Tvůj kříž mou spásnou berlou.

Až dokončíš práci mou,

zahrnu Tě láskou svou.

Můj Pane,

jsou chvíle, kdy nemohu už dál

a pod tíhou kříže naříkám..

Jsou chvíle, kdy jsem na dně svých sil

a prosím, ať už nic nemusím..

Jsou chvíle, kdy se cítím být sám

a mé srdce neví, proč žít dál..

Jsou i chvíle plné prázdnoty

a já se ptám: „Pane, kde jsi Ty?“

A jsou chvíle, kdy jsi vedle mne,

za ruku mne držíš, vedeš mne..

A já už zase moc dobře vím,

že s Tebou má vše smysl i cíl..

Modlitba za domov

Děkuji Ti Ježíšku,

za mou hodnou mamičku.

Za tatínka díky též

– lepšího snad nenajdeš.

Na místě, kde žijeme,

je nám spolu příjemně.

Láska, úsměv, pohoda,

to je kouzlo domova.

Proto nám ho, prosím, chraň,

ať je nám vždy spolu fajn.

Ranní modlitba

Sluníčko se probouzí,

ptačí zpěv už kolem zní.

I já z postýlky vstávám,

k modlitbě ručky spínám.

Celý den nás, Bože, chraň,

nad námi drž svoji dlaň.

Ať jen dobro konáme,

všem kolem pomáháme.

Provázej nás dnešním dnem,

ať ho s láskou prožijem.

Večerní modlitba

Prosím tě, můj Ježíšku,

chraň mi moji dušičku.

Tatínkovi sílu dej

a mamince pomáhej.

Bratříčka i sestřičku,

střez mi každou chviličku.

A všem dětem lásku dej,

srdíčka nám stále hřej.

Potom budem klidně spát

s Bohem, který nás má rád.

Modlitba za kamarády

Ježíšku můj, prosím tě,

za děti, ať chráníš je.

Ať si mohou klidně hrát,

nemusí se válek bát.

Dej, ať rostou v rodince

s láskou matky i otce.

Uč je vnímat zázraky,

vidět slunce za mraky.

Ať si můžem spolu hrát,

vesele se přitom smát.

Modlitba za jídlo

Bože, chci ti děkovat

za to, že nemáme hlad.

Prostíráš nám hojně stůl,

dáš nám chléb, mléko i sůl.

Nauč nás se rozdělit

s tím, kdo méně může mít.

Ať si jídla vážíme,

zacházet s ním umíme.

Ať nám tělo posílí,

k práci, hrám i modlení.

Modlitba za zdraví

Ježíšku můj milý,

každý zná tu chvíli,

kdy není zcela zdráv

a nemá chuť se smát.

Smutno je u srdce,

když ležíš v postýlce.

Stůj při nás v tento čas,

svou láskou uzdrav nás.

Ať máme síly dost,

žít druhým pro radost.

Cesta

Každý z nás jde na Golgotu,

nevyhne se slzám, potu.

Každý z nás jde tu cestu sám,

klopýtá, přesto kráčí dál.

Každý má svou Veroniku,

čeká na něj na chodníku.

Každý občas k zemi klesne,

bolestně pod křížem hlesne.

Každý hledá soucit druhých,

nedočká se – darmo mluvit.

Každý musí dojít k cíli,

je to těžké – chybí síly.

Na konci cesty čeká Pán,

ať jsi, kdo jsi, jsi milován.

Prosba

Milý Pane,

dej mi oči, které vidí,

že je dobro v každém z lidí.

Dej mi uši, které slyší,

to, co říkáš, když se ztiším.

Z mých úst ať plynou jen slova,

která umí povzbuzovat.

A mým rukám dodej sílu,

ať vždy slouží Tvému dílu.

Mým krokům dej směr i cíl,

mému srdci Tvůj klid a mír.

A až budu před Tebou stát,

dej, ať cítím, že máš mě rád.

Potom budu jako skála,

silná, pevná, v Tobě stálá.

Skála na níž může stát,

Tvé království a Tvůj hrad.

Rok sv Josefa 2020 - 2021

Vznešený patriarcho, svatý Josefe,

který můžeš učinit to, co je nemožné,

pospěš mi na pomoc ve chvílích neklidu a těžkostí.

Přijmi pod svou ochranu obtížné a svízelné situace,

které ti svěřuji, aby došly šťastného konce.

Můj milovaný otče, v tebe skládám celou svoji důvěru.

Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo,

a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno,

ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc.

Amen.

Smuteční

13.4.2021

Až budu procházet slzavým údolím,

pojď se mnou, Pane, ať se tam sám nebojím.

Až na jeho konci na mne smrt bude čekat,

jen buď se mnou, ať nemusím se stínů lekat.

A až budu muset své drahé opustit,

drž mé srdce v Tvých dlaních, dokud bude bít.

Bílá sobota

Nastalo jitro, budí se nový den,

ze sna procitá celý Jeruzalém.

Život se vrací do starých kolejí

– byl tu židovský král a už zas není.

Mnozí mu věřili, že svět změní,

to se nestalo, všechno je stejný.

A jeho věrní? Někde skryti jsou,

jen jejich ženy k hrobu smutné jdou.

-  je čas tělo k pohřbu připravit,

do čistých pláten jej zabalit.

Kdo jim však kámen odvalí

od hrobu, k němuž spěchají?

Ale kámen je již odvalený

a tělo Pána nikde není.

Ježíš tedy vskutku z mrtvých vstal?

Každý přec viděl, jak umíral..

Náhle se tu anděl zjevuje:

„Radujte se, vždyť Pán živý je!“

A v ten moment se zdá vše jasné být,

srdce jásá a v duši je zpět klid.

Kristus Pán z mrtvých vstal,

pravdu on hlásal nám.

Zbořený chrám znovu postavil,

cestu do ráje nám připravil.

Ježíšův kříž je teď znamení,

že lásku ani smrt nezmění.

Přeji Vám požehnané Velikonoce!

Velikonoce 2021                                                                                         

Obsahem Velikonoc jsou pro křesťany dvě veliké noci. Tou první nocí bylo vyjití izraelitů z egyptského otroctví. Znamenalo to příslib nového života ve svobodě. Vůdcem Božího lidu do Země zaslíbené se tehdy stal Mojžíš. /cca 1250 před Kristem / Druhou velikou nocí se stalo Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš přemohl smrt a jeho vzkříšení slaví křesťané jako dobrou zprávu a naši naději pro život po životě. Křesťanské Velikonoce tak obsahují jak příběh Starozákonní, tak i Novozákonní. Novým Mojžíšem je pro nás Kristus, který ty, kdo v něho uvěřili, osvobozuje ze strachu ze smrti a otroctví hříchu do té míry, do jaké se stanou jeho učedníky. Výjev této události se nově nachází v našem kostele sv. Stanislava, mohli jste jej vidět v minulém čísle Jemnických listů. Autorkou Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého je akademické malířka Míla Doležalová. Měla ateliér v nedaleké Telči v bývalé hospodě Pod Černou věží. Jak se její obraz dostal k nám? Jeho historie je pozoruhodná. V únoru 1961 se v Hustopečích u Brna zřítila věž farního kostela, následně byla celá stavba navržena k demolici. Věřící se začali scházet v objektu fary, kde bylo možné v prostou velkého depozitáře slavit obvyklé bohoslužby ve všední dny i v neděli. Daný prostor však postrádal vhodnou liturgickou výzdobu a tak se zrodil obraz Vzkříšeného. P. Václav Fišer, tehdejší farář a děkan, byl rád, že tento znak vítězství nad smrtí bude i nadějí ve znovuobnovení kostela na původním místě na náměstí. Na to si však farníci museli počkat až do roku 1968. Teprve Pražské jaro umožnilo projekt nové stavby kostela sv. Václava realizovat. Vysvěcení se konalo 25.9.1994 brněnským biskupem, Mons. ThLic. Vojtěchem Cikrlem. Velkolepý obraz Vzkříšení tak splnil své poslání a hledalo se pro něj nové místo. Tehdy jsem byl farářem ve Slavonicích a architekt Jan Sedlák z jihlavského ateliéru – kde jsem kdysi kaplanoval a učil na škole E. Rošického jeho tři děti - Tomáše, Lídu a Honzu - navrhl autorce, aby ho věnovala do tamního farního chrámu Panny Marie Nanebevzaté. Tak se posléze stalo a bylo by tomu tak dodnes, kdyby v rámci změn v interiéru kostela nebyl obraz opět volný. A protože jde o mou srdeční záležitost, projevil jsem přání, abych ho k mým sedmdesátinám mohl „pozvat“ k nám do Jemnice. Mimochodem hodně si od jeho přítomnosti slibuji a doufám, že radost ze vzříšeného Pána bude pro všechny návštěvníky chrámu posilou, útěchou a nadějí. Obraz je umístěn v presbytáři a navazuje na původní reliéf křtitelnice a plastiku ukládání Krista do hrobu od našeho rodáka akademického sochaře Jaroslava Šlezingera. Tři umělci se „sešli“, aby společně vypovídali o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení. Odborné teologické pojmenování těchto skutečností se nazývá Paschální mysterium - Velikonoční tajemství. Na vlastním obraze můžete krom Zmrtvýchvstalého vidět šest výjevů z Kristova života: Zvěstování v Nazaretě, Narození v Betlémě, Útěk do Egypta, Vzkříšení dcery Jairovy , Ukřižování a Matku pod křížem.

Pokud Vás překvapí Ježíšova podoba se snědou tváří je to proto, že jako modely stávaly malířce romské děti. Stačila jim jedna žvejka na hodinu a byly spokojené. Velcí umělci nemají totiž nikdy peněz nazbyt.

Ve velikonoční době můžete také nad obětním stolem vidět anděla, který říká plačící Maří Magdaléně u Božího hrobu: „Proč hledáte živého mezi mrtvými, není zde, byl vzkříšen.“ Autorem této malby na plátně je tuřanský výtvarník Karel Rechlík. Kéž všechny umělecké výpovědi – verbální, malířské i hudební, nám usnadní velikonoční události lépe chápat i slavit: V radosti srdci, dobré mysli i v obnovené duši.

Kéž jsou pro nás všechny nadcházející svátky jara – Velikonoce - také příslibem návratu do života bez roušek a darem radosti, že opět můžeme zpívat a podat si s úsměvem ruce k pozdravení pokoje. Amen, aleluja.                                                                                                o.Josef

Svatá Rodino, pomáhej nám žít vždy v jednotě s tebou a v tobě.

1 Kor 5,7

Aleluja.

Kristus,

náš velikonoční beránek,

je obětován,

proto slavme svátky s Pánem.

Aleluja.

Velký pátek 2021

Celý svět se topí v tmách,

syn člověka umírá.

A srdce náhle prázdné je,

vytrácí se z něj naděje.

A co teď? Co bude dál?

Žádný sen nám nezůstal.

Jen Maria dobře ví

– smrt přemůže vzkříšení.

A žádná tma světlo nepřekryje,

ta nevinná krev i vinu smyje.

Ráno zase vyjde slunce

– kříž není znamením konce.

V bolesti se rodí víra,

z utrpení roste síla.

A až Ježíš z mrtvých vstane,

dám mu své srdce i dlaně.

Svatý Josef

Svatý Josef vždy stál tam,

kde ho chtěl míti Pán.

Věřil a miloval,

své srdce Bohu dal.

Pevný jako skála byl,

prací Boha velebil.

Plané řeči nevedl,

na Boha se spolehl.

Tichý, skromný, poctivý,

spolehlivý, pokorný.

Bez řečí a bez protestů

vydal se na boží cestu.

Byl otcem, mužem, přítelem,

vychovatelem, pěstounem.

Svým životem příklad dal

všem křesťanským rodinám.

Škoda jenom, že svět nemá

více mužů jeho jména.

Josef Hrdlička

NOVÉNA

k svatému Josefovi

Karmelitánské nakladatelství

2015

1. DEN

„Hle, služebník věrný a prozíravý, kterého Pán ustanovil nad svou rodinou.“

Lk 12,42

Krátké rozjímání

Ze všech rodin, které kdy žily v průběhu lidských dějin na naší zemi, je jedna jediná

rodina právem nazývána Svatou rodinou: patří do ní Ježíš, Boží Syn, dokonale svatý,

vtělený Bůh mezi námi. Ojedinělým zjevem v celém stvoření je i jeho matka Maria,

žena plná milosti a bez poskvrny hříchu. Spolu s nimi je součástí rodiny Josef, prostý

tesař z Nazareta, člověk podobný i nám. Měl jistě i své lidské slabosti, prožíval své

boje a nejistoty, ale evangelium nám ho představuje jako „muže spravedlivého".

Nekonečný Bůh se svěřuje právě do jeho péče. Josefa „ustanovuje nad svou rodinou".

Svěřuje mu svůj nejcennější poklad. Nejen tehdy, ale i dnes a stále. Vždyť i církev je

svatá rodina Božích dětí, tvořících Kristovo Tělo. Od počátku církve se věřící s

velkou důvěrou obracejí k svatému Josefovi jako k tomu, kdo žil s Ježíšem a Marií ve

skryté a láskyplné jednotě a blízkosti, chránil je, sloužil jim a oni tvořili smysl jeho

života.

Také my, křesťané současnosti, se k tomuto muži obracíme ve svých potřebách a

modlitbách. Když se sám nejvyšší Bůh mohl na Josefa spolehnout a on ho nikdy

nezklamal, i my se na něho plně spoléháme a doufáme v jeho přímluvu.

Modlitba

Svatý Josefe, pomoz nám poznávat Boží vůli a přijmout ji. Dej nám odvahu

nabídnout se do Božích služeb. Uč nás vždy a všude dávat přednost Bohu před sebou

a vším ostatním. Svěřuji ti zejména úmysl této novény. Dej, ať Boží Duch zcela

pronikne celé mé smýšlení. Aby i mně umožnil říci totéž ANO, které vyslovila

Maria, když Bůh vstoupil do jejího života, totéž ANO, které jsi mlčky a beze slov

vyslovil i ty, když tě Bůh pozval k účasti na díle spásy světa. Je psáno, že pokaždé

ses „probudil ze spánku a udělal, co ti on přikázal".

Dej, ať i naše modlitby v tyto dny provází pokojná důvěra a jasné vědomí, že

nejlepším životním postojem křesťana je chtít to, co chce Bůh, naslouchat mu,

souhlasit s ním a nechat se vést. Kéž o to usilujeme v Duchu a pravdě. Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží z královské krve,

tys k dílu spásy byl povolán,

když svého Syna a Pannu matku,

svůj dvojí poklad svěřil ti Pán.

Nad jesličkami v betlémské noci

jak Boží stráž jsi s anděly bděl,

námahy denní lidského díla

s tebou poznával náš Spasitel.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

2. DEN

„Vždyť on je naším společným otcem – jak to stojí v Písmu: Ustanovil jsem tě za otce

mnoha národů' - protože mu bylo řečeno: Tak četné bude tvé potomstvo!' A proto mu

to bylo uznáno za spravedlnost."

Řím 4,16-18.22

Krátké rozjímání

„Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Pane, stále tě mohou chválit." Tak jako je

Boží Syn bratrem, přítelem, sourozencem všech, kdo v něj uvěří, a všem dává podíl

na svém životě, tak jako je Maria matkou Ježíše a zároveň matkou všech, kdo jsou s

ním spojeni, tak se smíme i k svatému Josefovi obracet v důvěrnosti vztahu, který

obsahuje láska otce k dítěti a naopak. Ježíšovým Otcem je věčný

Bůh sám, zástupným otcem v pozemské rodině se stal Josef, chudý tesař z Nazareta. I

my tušíme silné pouto vztahu, který toužíme objevit a prohloubit a který i nám otevře

nové netušené obzory našeho lidství, naší víry a lásky k Otci nejvyššímu. A také' ke

světci, jehož Boží láska důvěrně spojila i s námi, Božími dětmi.

Modlitba

Svatý Josefe, důvěrná blízkost Boha Spasitele a jeho, matky, tvé snoubenky, nám

pomáhá vstoupit do hlubin Boží lásky i do života Svaté rodiny. V pohledu na tebe,

svatý Josefe, věříme, že i nám jsi otcem, bratrem, pěstounem, přítelem. I my patříme

k tvému potomstvu. Svěřuji ti vše, co mi leží na srdci. Věřím, že mé volání nezůstane

bez odpovědi. Vždyť Bůh slyší každý hlas; a rozumí každé řeči, i tomu

nejskrytějšímu a nevyslovitelnému volání. Odpovídá nám a dává ještě víc, než jsme

schopni pochopit, a víc, než si zasluhujeme. Svatý Josefe, otče mnoha národů, ty,

který víš lépe než my sami, čeho je nám třeba, pros za nás v našich potřebách! V

tvém srdci a poslání vzácně souzněla tvrdá realita světa a čistý, pokojný, Bohem

zcela naplněný postoj věrného služebníka. I my se ti v tom chceme podobat. Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, tesaři věrný,

tys Pánu světa zbudoval krov

a v domku chudém slyšel´s ty první

posvátnou hudbu Kristových slov.

Měla zvuk lidský a moudrost Boží

a tys jí duši otvíral rád.

Nauč nás také, pěstoune tichý,

pravdám posvátným své srdce vzdát.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

3. DEN

Závěr rodokmenu Ježíše Krista, syna Davidova,

podle Matouše: „... Eleazar byl otcem Mattana, Mattan otcem Jakuba, Jakub byl

otcem Josefa, muže Marie, ze které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus."

Mt1,15

Krátké rozjímání

Známe dlouhou řadu jmen dávného Spasitelova rodokmenu, sledujeme tajemný

řetězec předávání života, kde nechybí ani lidé slabí a hříšní. V závěru vynikají tři

jména: Josef, Maria a Ježíš. Bůh vstupuje do lidstva zraněného hříchem a přináší

záchranu.

I náš osobní rodokmen obsahuje mnoho jmen a životních příběhů našich předků, kam

ani nedohlédneme. Ale i on končí jménem Ježíš, jehož život jsme přijali ve křtu, kdy

jsme se stali jeho bratry i přáteli. I my cítíme dar blízké a důvěrné jedno-;y s ním,

Bohem našich otců. A také s Marií, jeho i naší matkou, a se svatým Josefem, jemuž

Bůh svěřil Svatou rodinu. I my do ní skrze církev patříme. Tento rodokmen námi

nekončí. Má pokračovat až do konce časů v našich rodinách, v daru předávání života

a Božích hodnot, i v plodivé síle Boží milosti. Ta v nás utváří a prohlubuje Boží

obraz, mění tvář světa a pomáhá uzdravit vše, co zranil hřích. Kéž tento Kristův

rodokmen pokračuje dál i skrze nás, ať se i díky naší spoluúčasti na Božím díle blíží

Kristovo konečné vítězství, jeho příchod a dovršení spásy.

Modlitba

Svatý Josefe, vzore tiché mlčenlivosti, ale i činorodé účasti na tom, k čemu tě Bůh

volá. Pomoz nám podobat se ti všude tam, kde i po nás Bůh žádá oběť, sebedarování,

ochotu a odvážnou účast při naplňování díla spásy. A to i za cenu toho, že ustoupíme

od svých krátkozrakých plánů a dáme přednost tobě V této novéně tě prosíme

abychom se i my stávali „pěstouny" Krista, jeho život máme v sobě rozvíjet,

zušlechťovat, pěstovat a chránit. Ptám se: Jak pěstuji modlitbu ve svém životě, ve své

rodině, v církvi, ve farnosti? Oživu i můj dialog s Bohem a umění naslouchat jeho

hlasu. Posiluj i mou dobrou vůli nechat se na cestě životem tebou vést a krok za

krokem se blížit k cíli Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, pro Dítě s matkou

denní chléb chystáš lopotou svou,

nečekáš za ni odměny jiné

než úsměv díků v tváři těch dvou.

Ve službě věrné, ve službě stálé

Bohu tak dáváš všechno, co máš;

podej i za nás na oltář svatý

trpký i sladký každý den náš.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

4. DEN

„Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které

počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Když se Josef

probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal. Vzal svou ženu k sobě..."

Mt 1,20.24

Krátké rozjímání

Josefa třikrát oslovil Bůh prostřednictvím anděla ve třech důležitých a odlišných

situacích. V dialog s Bohem vystupuje Josef jako ten, kdo naslouchá nemluví, zato se

třikrát probudí, vstane a mlčky udělá, co mu bylo od Boha řečeno. Pokaždé obstál a v

ničem neselhal. Poprvé, když ho Bůh vyzval, aby nepropouštěl Marii, svou

manželku, a vzal ji k sobě. Podruhé, když se blížili Herodovi vrahové dětí, aby zabili

Božího Syna. Potřetí, když po skončeném vyhnanství nastal čas návratu do Svaté

země. Josef pokaždé poslechl Boha. Učí nás, že i v našem životě jedná správně jen

ten, kdo je schopen uslyšet Boží hlas, v pravý čas se probudit a splnit, co po něm Bůh

chce. On nás potřebuje, povolává a každému svěřuje jeho vlastní úkol v plánu spásy.

Josefova snoubenka a manželka Maria hovoří v evangeliích jen několika stručnými

větami. Co se týče svatého Josefa, nenajdeme v Písmu ani jedinou větu či slůvko,

které by řekl. Jen tichou mlčenlivost a spolehlivé splnění všeho, co od něho žádal

Bůh.

Modlitba

Svatý Josefe, pomoz i mně být silnější ve skutcích než ve slovech. I v této chvíli, kdy

se modlím tuto novénu, si uvědomuji, co znamená výzva našeho Pána: „Proste, a

dostanete! Každý, kdo prosí, dostává!" Nikdo neodchází s prázdnou. Smím dokonce

prosit vytrvale, neodbytně, naléhavě. A vždy způsobem, kdy dávám jasnou přednost

tvé vůli před svou vlastní. Nauč i mne, svatý Josefe, naslouchat tvému slovu a jako ty

umět se v pravou chví „probudit, vstát a vykonat, co chce Bůh". Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, tvým celým domem

den za dnem stále vál Boží dech;

přesto jsi spěchal s Rodinou svatou

do chrámu Páně v svátečních dnech.

Kázal tak zákon, toužila duše

po slavném Božím shromáždění,

k němuž se snáší z pahorků věčných

Hospodin, Bůh všech pokolení.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

5. DEN

„Pastýři pospíchali clo Betléma a nalezli Marii, Josefa i děťátko položené v jeslích.

Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Maria to všechno

uchovávala v srdci a rozvažovala o tom."

Lk 2,16-17.20

Krátké rozjímání

Svatý Josef je jmenovitě zmíněn ve zprávě o narození Mesiáše. I on zakusil chvíle

bezradnosti. Chtěl se s Marií rozejít. Nechtěl stát v cestě Božím plánům s Marií,

kterým nerozuměl. Ale i on prožil ve snu své osobní zvěstování, kdy Boží hlas

rozptýlil jeho nejistotu a pozval ho do svých služeb. I v temné noci, v bídě a

nepohodlí jeskyně, kde se narodil Boží Syn, plní Josef úkol muže, zástupného otce

Božího Syna, a je spolehlivým ochráncem Svaté rodiny.

Právě v Betlémě vidíme, že nejhlubší bohatství se zjevuje na pozadí chudoby.

Temnota dává vyniknout síle světla. Každá křesťanská rodina, i naše, má být místem

růstu milosti a svatosti, malou církví kde je přítomen Ježíš, kde nemůže chybět

neustálá a láskyplná pozornost Panny Marie i otcovské srdce toho, který bdí a střeží

poklad zvaný Emanuel to je: Bůh mezi námi. Proto tolik stojíme o pomoc a blízkost

svatého Josefa a jako on toužíme přijmou sílu pro náročné i těžké chvíle. Víme, co

pro nás zde na zemi znamená přátelství s dobrými lidmi. O co víc znamená vztah s

tím, kdo je pěstounem Krista a sleduje i naše životní kroky z nadhledu nebe!

Modlitba

Svatý Josefe, díky, že tě můžeme i my přizvat do všech úmyslů svých životů i svých

rodin, ve kterých toužíme hledat, nacházet i plnit vůli Otce, zejména v situacích, kdy

lidská pomoc selhává a nevíme si rady. I nyní prosíme o tvou pomoc, pozornou

bdělost a ochranu toho, co máme konat, aby poklad víry v nás nesl stále hojnější

ovoce. Aby i naše temné noci naplnilo světlo z nebe a my poznali, jak je i nám Bůh

blízko. Uč nás jako Maria „rozjímat o tom ve svém srdci". I dnes, zde a nyní, platí, že

všude tam, kde se vzdává „sláva na výsostech Bohu", přichází i na zemi „pokoj lidem

dobré vůle". Ani v našem životě nemůže nastat situace, kdy by bylo třeba „rozejít se s

Marií". Naopak, stejně jako ty, svatý Josefe, i myji toužíme „vzít k sobě". Vždyť ona

nese Krista a je nám prostřednicí všech Božích milostí. Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Pěstoune Kristův, příteli Boží,

u tvého stolu jídal Bůh sám,

ty nás veď nyní k hostině svaté,

v níž tělo své on podává nám.

Ať spojen s námi, se svojí církví,

kterou dal tobě do ochrany,

svůj život vlévá haluzím suchým,

on, vinný keř, nám zvěstovaný.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

6. DEN

„Jakmile mudrci uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do

domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své

pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu."

Mt 2,10-11

Krátké rozjímání

V Matoušově zprávě o příchodu mudrců není Josef přímo zmíněn. Hovoří se v ní, že

mudrci spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem, klaněli se a předali mu dary.

Ale ihned po jejich odchodu anděl Páně ve snu vyzval právě Josefa, aby se Svatou

rodinou utekl do Egypta. Vidíme, že Josef „se vyskytuje" všude tam, kde je třeba

zásadního a mužného postoje k ochraně Svaté rodiny a Dítěte. Jinak zůstává skromně

a pokorně spíše v pozadí.

Tak nás učí nezaměřovat svůj pohled na sebe, ale na toho, kdo je Bůh a Spasitel. I my

se máme učit pokoře a umění žít ve skrytosti, zato tím věrněji naplňovat službu

Kristu, a to zejména tehdy, kdy je třeba napnout všechny síly i odvahu a dát se do

boje, ve kterém jde o život a o všechno. I zde je nám Josef vzácným příkladem

obětavé statečnosti. A my sami víme, jak často ji postrádáme.

Modlitba

Svatý Josefe, také nyní je ohroženo mnoho rodin rozpadem, ztrátou věrnosti,

nedostatkem mravní síly a vůle k obětem. I dnes hyne mnoho dětí, kterým ani není

dopřáno se narodit a jsou zabíjeny již v lůně matek. A mnoha dalším dětem, které se

narodí, není předán dar víry, štěstí Božích dětí a život věčný. Pomoz všem otcům

pochopit, co znamená pravé otcovství, dej jim odvahu zachránit ohrožené rodiny,

nepodlehnout klamným modlám doby a zachovat pravou víru a věrnost. Pomoz, ať se

naplní Boží vůle i v úmyslu, za který prosíme v této novéně. Uč nás obstát jako

pokorní a spíše nenápadní dělníci Boží, ale bude-li třeba, ať se osvědčíme i jako

odvážní svědkové tvého evangelia ve svých rodinách, na pracovištích i ve svých

farnostech. A to i za cenu jakýchkoliv obětí!

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, Josefe svatý,

mlčenlivý a spolehlivý,

jsi mužem činu, ve slovech střídmý,

pracovitý a spravedlivý!

Vypros všem otcům rozvahu moudrou

a matkám mírnost snoubenky své

u Boha, Dárce všech dobrých darů,

jenž všechny s láskou volá a zve.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

7. DEN

„Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: 'Vstaň, vezmi clíte i

jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu' ... Vstal tecly, vzal v noci

dítě a jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti."

Mt 2,13-14

Krátké rozjímání

Na útěku do Egypta šlo o život, o nebezpečné ohrožení dítěte i Svaté rodiny.

Bezmocné dítě chránila pevná, milující náruč matky, ale osud celé Svaté rodiny a tím

i osud lidstva čekajícího na Spasitele vyžadoval veškerou odvahu, statečnost,

spoluúčast a odhodlanost ze strany svatého Josefa. Opět sledujeme, jak dokonale

obstál tento Boží muž a statečný ochránce. Podobně obstojí každý, kdo se věrně opírá

o Boha. Stane se silnějším než všechny úklady ďábla. I v našem životě se vyskytují

situace, kdy se síla zla snaží zmařit Boží dílo a udusit v nás Boží život. I v našem

životě může někdy platit, že útěk znamená záchranu. Není výrazem zbabělosti, ale

může být i hrdinstvím. Svatý Josef je i v takových situacích ukazatelem správného

směru a rozvážným, odpovědným vůdcem pro všechny, kdo u něj hledají pomoc.

Modlitba

Svatý Josefe, ty jsi v Ježíši, Synu Boha věčného Otce, poznal i křehkost lidského

dítěte, které jsi ochránil v nebezpečí smrti. Víme, že také náš život je náročná cesta k

nebi, na níž procházíme úseky ohrožení, úskalími pochyb a bojů, na níž je třeba

plného nasazení a stálé bdělosti. I my tě prosíme o statečnost ve chvílích, kdy je vše v

sázce, kdy ztrácíme dech a docházejí nám síly, kdy strach a slabost mohou zmařit

Boží záměr a ochromit nás. Víme, že „milujícím Boha všechno napomáhá k

dobrému" a není nic, co by nás mohlo vyrvat z jeho náruče. Věříme, že „všechno

můžeme v tom, který nám dává sílu". A to se týká i úmyslu, který v této novéně

svěřujeme tvé přímluvě. Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, bdělý jsi strážce,

za noci slyšíš varovný hlas:

Vstaň, vezmi dítě i matku jeho,

rodinu zachraň, zní Boží vzkaz.

Ty beze slova a bez váhání

vykonáš vše, oč žádá tě Pán,

i naše zkoušky změň v požehnání,

k cíli nás veda od zlého chraň!

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

8. DEN

„Po třech dnech ho našli v chrámě ... a jeho matka mu řekla: 'Dítě, proč jsi nám to

udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.' Odpověděl jim: 'Proč jste mě

hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?'"

Lk 2,46.4-8-4-9

Krátké rozjímání

Známe jistě řadu lidí, kteří „hledají Boha", avšak z různých důvodů ho nenacházejí.

Někdy i proto, že příklad křesťanů se jim nezdá dosti přesvědčivý a v církvi neobjeví

to, po čem ve skrytu duše touží. To je jistě výzva i pro nás, křesťany. Dnešní úryvek

nám dokonce ukazuje Svatou rodinu v nesnázích. Když Maria nalezla ztraceného

chlapce Ježíše, říká: „S bolestí jsme tě hledali." A chlapcova odpověď nesená

božskou moudrostí jim sděluje: „Jak to, že jste mě hledali? Cožpak nevíte, že budu

tam, kde je můj Otec?" Maria a Josef ušli den cesty v domnění, že Ježíš jde „s

jinými". Tento „jeden den bez Ježíše" znamenal ztrátu dalších pěti dnů (cesta nazpět

do Jeruzaléma, tři dny hledání a opět úsek nazpět na cestě domů). Zde vidíme, jak

ztrátový je každý den „bez Ježíše".

Nikdy se nemáme spokojit jen s tím, že „Ježíš jde s jinými". On musí jít se mnou, s

tebou, s každým z nás. Učme se „mít ho na očích" stále. I pro nás platí, že při „ztrátě

Ježíše" máme jít nejrychlejší cestou do chrámu. Chrám je místem oltáře, svatostánku,

zpovědnice, tam zní Boží slovo, tam je i společenství živého Kristova Těla. To je

nejspolehlivější způsob, jak rychle nalézt toho, který i nám někdy „zmizí z dohledu".

Modlitba

Svatý Josefe, pomoz našim mužům, otcům rodin i biskupům, kněžím a jáhnům ve

službách Božímu lidu, ať objeví posvátný rozměr svého poslání, ať jsou moudrými

muži, kteří staví domy i domovy na skále, ať jsou živiteli a ochránci všech „malých

církví" svých vlastních rodin. Ať dovedou po tvém vzoru vytvořit zázemí svým

manželkám v jejich požehnaném úkolu stát se matkami a vychovatelkami, vytvářet

srdce domova plné lásky podle příkladu Panny Marie. Buď členem i naší rodiny,

přítelem, pomocníkem i pěstounem Krista v srdci všech, kdo jsou nám svěřeni.

Amen.

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, Syna jsi hledal

na pouti v slavný Jeruzalém.

Našel´s ho v chrámě, jak slovem vroucím

Otcovu slávu zjevuje všem.

Pomoz nám najít vtělené Slovo

a věřit z hloubi upřímnosti,

že na nás čeká s toužebnou láskou

sám živý Kristus ve svátosti.

N O V É N A K E S V . J O S E F O V I

9. DEN

„Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Pane, stále tě mohou chválit... Smlouvu jsem

sjednal se svým vyvoleným ... Navěky zajistím tvůj rod ... navěky mu zachovám svou

milost. Má smlouva s nim platit nepřestane."

Žl 84-(83),5; 89(88),4-.5.29

Krátké rozjímání

Svatý Josef je po staletí ctěn i jako patron šťastné smrti. Kdo jiný jím může být než

ten, který žil i umíral v důvěrné blízkosti Ježíše a Panny Marie! Na jakém výsluní

milosti se jeho život odvíjel a naplňoval! V každodenním pohledu na Syna, jehož mu

svěřil do péče sám nebeský Otec, a na ženu, matku, z níž vyzařovala čistota nebe.

Vše, co zakoušel pokorný a věrný tesař Josef v životě i ve chvíli své smrti, si toužíme

vyprosit i my sami sobě a všem, kdo jsou nám drazí a blízcí, i všem, kdo tuto milost

potřebují. Svátost nemocných nám nabízí dar sjednocení s Kristem a vtisku-je

znamení, že k němu navždy patříme i za prahem smrti.

V každém zdrávasu růžence výslovně zveme Marii do chvíle své smrti slovy: „pros

za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší." Jak by tam mohla Maria chybět! A ve

vzpomínce na svatého Josefa prosíme, aby v naší poslední chvíli patron šťastné smrti

objal i nás. Jak plyne každému čas života a blíží se konec, stává se nám postava

svatého Josefa aktuálnější, zřetelnější, bližší. Právě věk, nemoci, bolesti stáří, samota

a strach ze smrti dávají tušit, že patron šťastné smrti je jistě bytost nad jiné soucitná,

nebesky chápající a laskavá. Kéž i pro nás je pohled tváří v tvář tomuto nebešťanovi

zážitkem stále hlubší a zralejší naděje, zářící útěchy a Božího pokoje.

Modlitba

Svatý Josefe, i my býváme sevřeni údělem smrtelnosti a strachu z vlastního konce.

Věříme však, že Syn věčného Otce, který ti byl svěřen do otcovské péče, je vítězem i

nad smrtí. I když neznám místo, čas a způsob své smrti, vím jistě, že Maria, tvá

nejčistší a přesvatá snoubenka, matka Spasitele, při ní nemůže chybět. A s tebou,

muži spravedlivý, svatý Josefe, strážce mostů mezi smrtí a životem, mezi zemí a

nebem, i já se modlím s myšlenkou na úmysl této novény (jeho připomenutí) slova

žalmu, který zněl jistě i v modlitbách Svaté rodiny v domku v Nazarete: „Jen jedno

od Hospodina žádám a po tom toužím, abych směl přebývat v Hospodinově domě po

všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám"

(Žl 27/ 26,4).

Píseň

Kancionál č. 821 - píseň k sv. Josefovi

(text lze zpívat nebo recitovat jako modlitbu)

Dělníku Boží, po díle dobrém

tělo i duši Bohu jsi dal;

v hodince smrti, tiché a zralé,

sám Boží Syn ti u lože stál.

Pros nyní za nás v království věčném,

na němž ti Pán dal královský díl,

aby i v naší hodině smrti

Kristus, Pán míru, přítomen byl.

Křížová cesta

Ty, kdo kráčíš na Golgotu,

neseš břímě v krvi, potu,

věř, že nejsi sám,

kráčí s Tebou Pán.

Když Tě trápí rakovina,

prázdnota Tvou duši svírá,

věř, že nejsi sám,

je tu s Tebou Pán.

Padneš-li až na kolena,

kdo Tě zvedne, ruku Ti dá?

Pomůže Ti Pán,

nezůstaneš sám.

Jednou dojdeš cíle cesty,

kdepak čeká Tvoje štěstí?

Chrání Ti ho Pán,

Ježíš Kristus sám.

Modlitba: 

Pane,

občas má slova dost prázdná jsou

a mé skutky lásku nenesou.

Občas myslím jenom na sebe

a pak zapomínám na Tebe.

Občas odmítám svůj kříž nést

a nenechám se Tebou vést.

Občas zabočím na špatnou cestu,

a zakopnu, na kolena klesnu.

Přesto mne znovu z prachu cesty pozvedneš,

svou ruku a sílu do dalších dnů nabídneš.

Neopustíš mne v nouzi největší,

stojíš při mně ve chvíli nejtěžší.

Nezasloužím si lásku a pomoc Tvou,

přesto Tě prosím: „Můj Pane, buď se mnou!“

Popeleční středa

Popel si sypu na hlavu:

prach jsem a prachem zůstanu.

Z toho, co bylo mezi tím,

vzpomínky zbudou, černý dým.

To jediné, co nekončí

je láska – ta se nemenší.

Ta jediná se nikdy neztratí,

až jednou země tělo pohltí

a má duše se k Bohu navrátí.

                                                          Radost lásky

Co dělá maminka?

Své děti nade vše miluje,

těší je, jindy povzbuzuje,

snaží se pochopit, setře slzičku,

žaludek nasytí, pohladí dušičku.

Co dělá Bůh?

to stejné, jen ještě mnohem lépe.

Lásky dar

Oslík stojí u jesliček,

udiven je celý všecek.

V suché slámě dítě spí,

o světě nic netuší.

Vedle stojí voleček,

dýchá děcku za krček.

Aby chladem netrpělo,

sladce spalo, nekřičelo.

U nich sedí Maria,

synka písní kolébá.

Všichni se spolu radují,

z toho božího stvoření.

Náhle vkročí Josef do dveří,

přinese odkudsi večeři.

Kousek chleba podá ženě

a tváří se zamračeně:

„Víc mi nikde nedali..

nevím, čím vás nakrmím..

Narodil se Kristus nám,

copak já mu jenom dám?

Malý leží bez plenčiček

– král, co nemá na svetříček.“

V tom se kolem line zář,

hvězda svítí na dětskou tvář.

A ze všech stran přichází

pastýři a tesaři.

Každý, kdo slyšel anděla,

pospíchá do Betléma.

Všichni běží s radostí,

vítat dítko milosti.

Někdo nese pokrývku,

jiný zase polívku.

Selka nese vajíčka,

chudák zase jablíčka.

A z dítěte je náhle král,

každý mu nese lásky dar.

Marie se usmívá,

dary s díky přijímá.

Její srdce až moc dobře ví,

že jednou bude syn dospělý.

Pak daruje život nám

– ten největší lásky dar…

Rok sv Josefa 2020 - 2021

Vznešený patriarcho, svatý Josefe,

který můžeš učinit to, co je nemožné,

pospěš mi na pomoc ve chvílích neklidu a těžkostí.

Přijmi pod svou ochranu obtížné a svízelné situace,

které ti svěřuji, aby došly šťastného konce.

Můj milovaný otče, v tebe skládám celou svoji důvěru.

Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo,

a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno,

ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc.

Amen.

"...Zde jest, Král z Krále, dítko z Panny,

jež vyhojí ty temné rány,

zející v nitru národů.

A usoužená lidská stáda

vyvede z moci zlého hada

a mír jim dá i svobodu."

-V.Renč-

Čtyři svíce adventní

První svíci rozžíhám,

na Marii vzpomínám:

Neměla kde hlavu složit,

neměla kam dítko vložit,

když do Betléma kráčela..

přesto své „ano“ Bohu šeptala.

Když druhou svíci teď zapálím,

Josefa před sebou uvidím

– jak Marii stojí po boku

a drží ji pevně za ruku.

Stal se pro ni oporou,

zahrnul ji láskou svou.

Třetí svíci rozžíhám,

na pastýře vzpomínám

– jak své ovečky hlídají

a na anděla čekají.

Až jim zprávu tu přinese,

že Spasitel nám zrodil se.

A co čtvrtá svíce?

Kdy ta rozsvítí se?

Až Maria najde místo,

kde bude bezpečno, jisto..

tam dítko na svět přivede

a světu se zrodí naděje.

Gotický portál

Hlavní vstup do farního kostela sv. Stanislava v Jemnici je toho času v rekonstrukci. Již v roce 2002 jsme žádali Okresní úřad – Odbor kultury v Třebíči o vydání Závazného stanoviska k jeho opravě, ale podmínky k realizaci – jde vždy o finance - se však vytvořily právě letos. A tak se odkládaná obnova portálu včetně nových schodů za asistence NPÚ Telč konečně započala. Možná budete překvapeni, že gotická podoba hlavního vstupu s lomeným obloukem se opět vrací do tvaru, kterou ostění dveří mělo po barokní přeměně celé stavby. Stejné řešení je dodnes zachované u vedlejšího vstupu do boční kaple sv. Josefa na levé straně štítové zdi. Proč je to tak a ne jinak?

Důvody jsou dva:

Prvním je totální zvětrání pískovcových žeber gotického portálu, které vlivem povětrnosti tzv. dožily. Jejich devastace je finální a nelze je opravit jinak než jejich úplnou výměnou. Takový kamenický zásah by však ve svém důsledku znamenal tvořit vše znovu, což by již nemělo punc originálu. Navíc ani při opravě kostela v roce 1935 si nedokázali poradit se střetem vrcholu gotického oblouku a štukového barokního okenního rámu. Ocelová traverza íčkového profilu se do tehdejšího řešení vůbec nezačlenila a zmíněný problém kolize dvou stavebních slohů ještě více umocnila.

Druhým důvodem je převládající charakter stavby. Právě barokní pojetí ostatních oken a dveří - když pomineme renezanční vstup a schodiště z jižní strany náměstí se slunečními hodinami - je to, k čemu se památkáři při určování celkové rekonstrukce přiklonili. A tak se portál vrací do předchozího barokního řešení a gotické torzo je zpevněno a zakonzervováno. Může se však klidně stát, že je při další obnově kostela opět „objeví“ a bude to zase vášnivě diskutovaným tématem k novému řešení.

Každá historická stavba prošla během své existence různými stavebními úpravami. Některé byly spíše rázu kosmetického, jiné zásadně změnily stávající dispozici. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Tak to i v Jemnici vidíme na všech sakrálních stavbách. Kostel sv. Jakuba v Podolí se z původní románské podoby proměnil v gotickou a následně změnil své vzezření barokními prvky a také zaklenutím hlavní lodi, která kdysi nahradila požárem zničený trámový strop. Z románské stavby ve stylu kaple sv. Jiří na hoře Řípu zbyla jen kamenná věž, dnes již stavebně oddělená od vlastního objektu. Její apsida byla rozebraná na rozšíření nové stavby. Celková románská podoba byla před léty předmětem velkého archeologického průzkumu a je dobře zdokumentována. Oddělení kruhové části presbytáře je dodnes zřetelné na corpusu věže i obvodním zdivu severovýchodní strany kostela.

Podobnými proměnami prošel i kostelík sv. Víta, který byl kdysi součástí františkánského kláštera. Presbytář byl upraven tak, aby vznikl prostor pro fresku nanebevzetí sv. Víta. Její iluzivní podoba je v rukopise známého malíře osmnáctého století Jana Josefa Winterhaldera a vznikla při úpravě interiéru kostela v r. 1770. Původní dispozice byla změněna do té míry, že její gotická klenba byla nahrazena rovným stropem a vybavena dřevěnou kruchtou s barokními varhanami.

O čem všechny tyto stavební změny vypovídají?

Kaple, kostely, chrámy a katedrály jsou pamětníky plynoucího času a nesou na sobě vždy rukopis stavebních slohů, malířského a sochařského umění. Jde o vývojové doklady tvůrčí invence aktérů minulosti. Také naše doba je tvůrčí a není fixovaná jen na díla minulosti – vytváří se díla nová. Jak kvalitní jsou prověří sám čas a naši potomci.

A nejde přitom jenom o výsledky naší činnosti, našich prací, uměleckých děl a užitého umění. Zásadní je také rukopis, kterým toto všechno vytváříme, podstatný je sám obsah a styl našeho žití. Proto je důležité, aby každé naše společenské a sociální soužití se rozvíjelo ve znamení pokory a tolerance, lásky a krásy. Pokory, která si váží toho, co dokázali ti před námi a i nadále respektuje osobité koncepce. Lásky k těm, se kterými žijeme a to nejenom s akcentem na funkčnost a praktičnost, ale také se smyslem pro potřeby každého jednotlivce. Je také dobře si také uvědomovat, že vše, co konáme, vytváří a formuje nejenom naši přítomnosti, ale také zároveň rozmnožuje náš poklad v nebi - naši věčnost. Můžeme to dokumentovat i na následujícím příkladu.

V kapli sv. Josefa v již zmiňovaném farním kostele sv. Stanislava je obraz, kde malý andílek bere ze země proutěný košík s Josefovým pracovním nářadím a doprovází jeho odchod do nebe. Tím nám chce autor připomenout, že každý den můžeme žít nejenom vytvářením hodnost pomíjejících, ale i věčných. Podmínkou je však, aby všechny naše myšlenky, slova a skutky se uskutečňovaly v intencích samotného Stvořitele. Kdy se tak děje nám vysvětluje nejmladší z Ježíšových apoštolů, nazývaný též miláček Páně - svatý Jan. V knize Zjevení známé také pod názvem Apokalypsa píše: „Blaženi, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ať si odpočinou od svých lopot, vždyť jejich skutky jdou s nimi.„ Zj 14, 13 Možná vás citát na konci tohoto zamyšlení překvapí, ale článek píši v první půlce listopadu, měsíce, kdy více myslíme na “ dušičky“, na naše drahé zesnulé. Modlíme se za ně a přejeme jim, aby bezpečně prošli onou úzkou cestou a těsnou branou života a smrti do slávy Boží věčnosti.

Závěrem se ještě zastavme ve Svaté zemi Ježíšově. Starobylé město Jeruzalém, jak je psáno v Bibli, mělo ve svých hradbách dvanáct bran - na každou světovou stranu tři. Na noc se však všechny brány zavíraly krom jednoho střeženého průchodu, který byl nazýván Ucho jehly. Kdo přišel za tmy, musel slézt z koně, velblouda či osla, odložit vše, co měl – protože jinak by se onou brankou neprotáhl. Tak to bude i ve chvíli naší smrti. Ze tmy smrti si do věčného bytí vezmeme sebou jen to, co jsme do nebe během žití přeposlali: krásné myšlenky, pravdivá slova a dobré skutky. Kéž jich máme v míře vrchovaté a natřesené.

Mons. Josef Brychta, jemnický farář

Program bohoslužeb o Vánocích 2020 najdete na: www.farnostjemnice.cz , kde bude upravován dle aktuální situace nebo volete 604 723 830. Adventní putování pro Betlémské světlo k farářově kapličce by mělo být 20.prosince 2020 o čtvrté adventní neděli a rozžehne se tam ve 13,15; nezapomeňte si vzít lampy.

Dušičky 

Ve svém srdci nosím stále

všechny svoje milované.

Z některých zbyl už jen prach,

kapka slzy na řasách.

Ztratili se, kdoví kam,

zbyla jenom vzpomínka.

Moc Tě, milý Bože, o to prosím,

ať jsou šťastní v Tvém království.

A až jednou přijde čas,

shledáme se spolu zas.

Coronavirové prázdniny - škola za školou.

Výuka na všech základních, středních i vysokých školách byla v letošním roce v důsledku nebezpečného šíření virové epidemie podruhé přerušena. Stalo se tak sotva po šesti týdnech školního roku 2020/21. Ministr školství Robert Plaga vydal tento zákaz takřka ze dne na den. Pauza pro výuku na jemnické ZŠ se týká i hodin náboženství na prvním i druhém stupni. Žáci prvého stupně mají snad pokračovat od 2.11.2020. Do té doby bude probíhat distanční výuka přes mail a videokonference. Potřebné informace pro rodiče ohledně hodin náboženství jsou na www.farnostjemnice.cz či telefonu 604 723 830.

Je to pro žáky dobrá zpráva, že mají další prázdniny?

Že se dveře škol nečekaně zavřely a výuku již neodměřuje pravidelné zvonění?

Pro některé asi ano, ale ti z nich, kdo jsou alespoň trochu soudní, ví, že tomu tak není. Opak je pravdou. I s pomocí učitele je učení někdy těžké a bez jeho pomoci ještě těžší. Navíc velkým podnětem k získávání požadovaných znalostí je i samotný kolektiv. Positivně se v něm uplatňuje i snaha ambiciozních žáků na sebe zkoušejícího upozornit a taktéž se vytáhnout před druhými. Také společně sdílené zážitky při školních setkáváních jsou velkým zpestřením jinak všedních a pro některé workoholiky až nudných dnů. Taktéž adrenalin před tabulí či při písemce a diktátu je silným zdrojem bohatosti studenského života; konečně nějaké vzrůšo, kdy si emoce přijdou na své. Psaníčka, různá tajemství a taktéž dívčí intriky a chlapecké party - to vše bez bdělého dohledu vyučujících postrádá pravé napětí a riziko. Vždy více přitahuje, co je zapovězeno a dozorováno. Dynamická atmosféra školních hodin je nenahraditelná a ani vysněné dva roky prázdnin by tento čas strávený ve školních lavicích nevyvážily. Proto ti, kteří se do školy loudají a na některé učitele mají pifku netuší, o co všechno by absencí školní výuky přišli. Možná právě koronavirová doba jim pomůže bohatost a smysluplnost školních let lépe docenit a snahu učitelů něco je naučit i více podpořit.

Jak e dá tato zásadní změna ve vzdělávání narušeném vážnou epidemií řešit?

Co s nastalou situací můžeme udělat a jak ji nejlépe zvládnout? Dětem - zvláště nejmenším - je třeba pomáhat, aby v učení pokračovaly dál i mimo třídy škol a naučily se učit i v domácím prostředí. Čas potřebný k trvalému vzdělávání nelze pominout. Bez malé násobilky se nedá dát velká a bez znalosti pravopisu a větné skladby nelze bez chyb napsat dopis, natož knihu. A tak se najednou od rodičů či prarodičů očekává, že „školu za školou“ budou suplovat nyní sami. Toto však může dobře fungovat jen za vstřícné spolupráce rodičů s učiteli a učiteli s rodiči. Když bude domácí výuka moderována za asistence pedagogů, pak se dají následky pandemie minimalizovat bez rizika opakování ročníku či velkých propadů ve vědomostech. Pro Old-učitele bez aprobace nebude vůbec snadné učit to, co se navíc třeba nikdy za mlada sami ani neučili. Ale je to však výzva a je třeba se pro nové poznatky nadchnout a tak i se svými žáky omládnout. Zvláště když nyní není možné studovat Univerzitu třetího věku, může si každý dopřát trochu duševní zátěže ve prospěch svých nejmladších ratolestí. Možná, v důsledku tohoto vzdělávacího procesu s již poněkud unavenými „pedagogy“ ve výslužbě, ochladne dřívější nadšení dětí z lásky babičky a dědečka - nebudou jim najednou jen dávat dárečky a penízky, ale i něco od nich požadovat; ale to je nesmí odradit. Populismus je zákeřná forma vztahů; kde dosud platilo jen ono známé: rozmazlovat, rozmazlovat a rozmazlovat - konečně nastoupí na scénu kvalitnější vztah pravé a zodpovědné lásky.

10.9. 2020 vydal Vatikán na svých stránkách www.radiovaticana.cz některé kritické poznámky k nastalé situaci: “Zkušenost s výukou na dálku v relativně krátké době ukázala, že “výchovné prostředí tvořené lidmi, kteří se potkávají a vztahují se k sobě přímo a osobně, nepředstavuje pouze jakýsi doplňkový kontext vzdělávacích aktivit, nýbrž je podstatou výměny a dialogu mezi učiteli a žáky, který je nezbytný pro lidskou formaci a pro kritické porozumění skutečnosti.“ Kongregace pro katolickou výchovu zdůrazňuje, že děti, dospívající i mladí dospělí nutně potřebují ke svému duševně-pedagogickému růstu setkávání s druhými a to jak kvůli rozvoji kreativity, tak pro lidské dozrávání k přijetí druhého člověka. Konkrétní mezilidské vztahy jsou neméně významné v akademickém prostředí, protože jsou preferovaným „místem“ pro interdisciplinárnost, která pomáhá čelit riziku fragmentarizace poznání a zároveň vytváří prostor otevřenosti poznání ke světlu Zjevení.

Z uvedeného textu plyne nepostradatelnost školního kolektivu pro celkovou formaci žáků a jejich přípravu na život. Ve škole proto nejde jen o předávání vědomostí, ale o celkové utváření jednotlivce v návaznosti na spolupráci s druhými. Taková je totiž čeká i budoucnost. V rodině, v zaměstnání, ve sportu atd., slogan: „Společně to zvládneme!“ zní tak trochu jako fráze, ale obsahuje hlubokou pravdu. Nejde totiž jen o super vzdělání mimořádně schopných jedinců, ale o formování všech ke společné činnosti. Má-li hokejové mužstvo obstát, musí se všichni řídit heslem tří mušketýrů: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“ Také synové českého knížete Svatopluka toto poučení názorně viděli předvedené na třech svázaných a a naopak oddělených prutech. Ostatně už Bible nás učí, že „Střeží-li bratr bratra, jsou jako opevněné město“. Bez společné zodpovědnosti a starostlivosti o druhé se nelze radovat s radujícími a plakat s plačícími. Kéž se nám daří věnovat co nejvíce času potřebám těch, kteří se na život teprve připravují, abychom tak dobře využili vše, co můžeme uplatnit pro jejich kvalitní výchovu i vzdělání.

                                                                                                                                o. Josef

Ztracená láska…

                                          Kam se láska ztratila?

Sobeckosti ji zabila.

Kde je srdce pro druhé otevřené?

To už bylo kopím probodené.

Pro co vlastně lidé žijí?

Pro peníze, pro pomíjivou chvíli.

Kdo objímá jejich děti?

Místo polibků mají mobily, tablety..

Kdo jednou rodičům jejich péči vrátí?

V domovech důchodců se beze jména ztratí.

A proč to vše Bůh dopustil?

On jen lidem dopřál volnosti,

o kterou ho tolik prosili,

aby si svět k obrazu svému stvořili.

Dva synové

Jeden otec dva syny měl,

pro ně pracoval, pro ně dřel.

Mladší syn však do světa odešel

a peněz tam utratil habaděj.

Když už neměl z čeho žít,

rozhodl se k otci jít.

Padl před ním na kolena

a prosil ho o kůrku chleba.

Otec ho však vítal s radostí

a nechal pro něj krásný šat přinésti.

Potom uspořádal hostinu

pro celičkou rodinu.

Aby návrat syna oslavil

– to štěstí, že se mu navrátil.

Starší syn ale neměl pochopení:

„Cože je tu ke slavení?

Ten ztracený majetek?

Život plný pijatek?“

V jeho očích byl hněv a zášť:

„Otče, spravedlivě nejednáš!

Já se snažím ze všech sil,

abych ti dobrým synem byl.

A ty strojíš hostinu

tomu nesprávnému synu?“

Otec na to povídá:

„Milý synu, mám tě rád.

A vše mé,

je i tvé.

Ale můj druhý syn,

který už ztracen byl,

nalezl cestu k domovu,

navrátil radost srdci otcovu.

Neváhej tedy a pojď, usedni s námi ke stolu

a raduj se s námi všemi pospolu.“ 

Příběh nám už neříká, zda starší syn mladšího uvítal..

Co nám ale říká? Že není tajemstvím,

že otcova náruč se stále otevírá dětem svým.. 

a my víme, že Bůh je našim otcem nebeským..

Zamyšlení

Jsem-li smuten, sám a sám,

k Marii se utíkám.

V jejím teplém náručí,

cítím se vždy v bezpečí.

Její tichá pokora

i mou pýchu udolá.

A ta láska, teplo domova,

do dalšího dne mi sílu dá.

Maják

Pán mi dává ruku svou,

ptá se, zda s ním půjdu tmou.

Zda mu svěřím život svůj,

protože je přítel můj.

Čeká na mou odpověď,

mám čas si ji rozmyslet.

Tak hledám v sobě odvahu,

abych nezůstal stát na prahu.

Chci mu svěřit život svůj,

on je totiž přítel můj.

Zrcadlo

Na silničním průtahu Jemnicí jsou ve dvou křižovatkách umístěna zrcadla. To první - hranaté je u Penáče a druhé – oválné u opravny zn. Husqarny. Možná by neškodilo přidat ještě třetí a to nahoře u Velké Brány. Už několikrát tam v minulosti řinčelo sklo a křivily se plechy aut. Vidět včas, co čeká řidiče za rohem může výrazně posílit bezpečnost provozu. Když se v takových exponovaných místech bez předchozího varování potkají dva „klaďáci“ či busy, není to ani pro jednoho nic příjemného a bez couvání se to většinou neobejde. Případná nehoda pak taková místa nadobro zablokuje a na řadu pak přijde aktivita všech složek záchranného systému a též zkouška trpělivosti všech účastníků nežádoucí události. Vzorné vybavení zrcadly na nepřehledných místech je v nedalekých Oponešicích a také v Budkově, kde se vyjíždí ke škole od zámku a kostela. Mě samotného tam kdysi za soumraku počastoval cyklista na neosvětleném kole slovy: „Kam čumíš...čtyři písmena“? Vidět dozadu umí někteří tvorové docela solidně, ale člověk k tomu potřebuje zpětné zrcátko a to zvláště, kdy jeho páteř nevykazuje dostatečnou otáčivost jak kdysi zamlada. Sledovat v zrcátku tzv. spěchálky, kteří se lepí člověku na kufr auta je důležité zvláště o prázdninách a v době dovolených. Čím více mají lidé času, tím obvykle rychleji chtějí být u cíle. Pak je lépe se nechat od nich co nejdříve předjet, aby taková situace nenastala na nejméně vhodném místě. Také adrenalin má na svědomí mnoho kolizí, kdy si občas někdo léčí své oslabené sebevědomí silným autem nebo se naopak chce v tříválcové Fábii vyrovnat vytuněným Bavorákům. Některé nervní situace mají také na svědomí spolujezdci, kteří komentují výkony umělce za volantem - buď ho hecují, aby přidal a nebo věčně přibržďují. Takový chudák aby pak jel „padesátkou“ za fůrou slámy - ta naštěstí nepáchne – dokud náklad před ním někam neodbočí. A tak díky za vynález zrcadla z šestého století před Kristem i za současné palubní kamery, které nám umožňují vidět zpět a tak se dobře orientovat ve všech možných situacích.

Známou kapitolu již tak rušného provozu na našich silnicích tvoří motorkáři, ale o nich jsem se zmiňoval již v některém z minulých článků. Pro opakování dodávám: V létě velký pozor na ně! Jsou rychlí a v zatáčkách jim někdy nestačí ani jejich vlastní jízdní pruh. Také dokáží při předjíždění vyvolat dojem, že vás přelétá nízko letoucí tryskáč. Rád bych ještě probral cyklisty. Jejich jednostopá trasa není bez občasných úchylek od krajnice do středu vozovky. Vyhýbejte se jim proto raději velkým obloukem. Taky pozor na jejich brzdnou dráhu – je výrazně delší než u auta. Stačí před nimi náhle zabrzdit a při cestě z kopce je můžeme mít snadno na střeše. Už končím, ale nemohu nezmínit, že na silnicích lze nově potkat i elektrické koloběžky. Podle mého by měli povinně nosit nejen přilbu, ale i oranžovou vestu. Navíc nemají ani osvětlení a tak za šera jsou velmi špatně viditelní a co je nejzáludnější nejsou vůbec slyšet. Navíc jsou doma jak na chodníku, tak i na vozovce a využívání obojího na střídačku jim nedělá vůbec žádné potíže. Závěrem dodávám, že pro všechny na silnici by měla stále platit jedna zásada: Vidět a být viděn a též slyšet a být slyšen. /Klakson není jen na parádu./ Omlouvám se za tyto nevyžádané rady, ale podlehl jsem tzv. nemoci z povolání - kázat tentokrát všem, co něco řídí. Pokročme proto dále v návaznosti na téma zrcadlo.

Vidět zpět platí totiž nejen pro účastníky silničního provozu, ale vztahuje se na každého z nás. Samotný život je totiž cestou, kterou vyznačil sám Původce našeho žití a definováním Desatera se pokusil nabídnout lidstvu pravidla pro bezpečné soužití všech kteří byli, jsou a budou a to bez rozdílu pohlaví i vzdělání, jazyka a národnosti. Zároveň se postaral i o to, aby co bylo a nemělo být či naopak, se dalo vyřešit po dobrém a bez asistence složek IZS. Chybné slovo je totiž na jazyku hned a těžko se bere zpět, špatná rozhodnutí se dějí i při dobré vůli na obou stranách. Naštěstí se dají změnit, vždyť neomylný je jenom Bůh a proto na věky trvá jen, co je Boží. Nikdo totiž není bez chyby to potvrzuje i sama Bible, že i spravedlivý 7x denně zhřeší. Putování časem se bez určité míry tolerance a kajícnosti nedá proto zvládat ani mezi nejbližšími v rodině, se sousedy či na pracovišti. Ten, kdo je pravdivě kritický k sobě a nepotřebuje si dokazovat, že je lepší než ostatní, ten se umí snadněji vyrovnat s rozdíly v názorech i jednání svých bližních. Naopak, kdo založil svou spokojenost na uplatňování absolutních nároků na druhé, ten nebude nikdy tvůrcem pokojného soužití, ale spíše producentem věčné nespokojenosti a následného soužení. Sebereflexe je proto velmi významných nahlížením do zpětného zrcátka našich myšlenek, slov a skutků, abychom chránili sebe i druhé před různými úlety bez patřičné korekce a následné obnovy díla lásky, radosti a pokoje.

o. Josef

                                            Víra

Bůh je moje skála pevná,

pozvedá mne vždycky ze dna.

Nenechá mne utonout,

když se na mne řítí proud.

U něj najdu jistotu,

řeknu „ano“ životu.

Bez Boha se žíti nedá,

člověk stále něco hledá.

Když však Boha nalezne,

má dost síly změnit svět.

Pozdravení

Dobré ráno, milý Bože,

sluníčko už vstalo z lože

a ptáčci pějí za oknem,

že tu máme nový den.

Dříve než do něj vykročím,

rád se k Tobě pomodlím.

Pojď ten den strávit se mnou,

buď pro mne skálou pevnou.

Pomáhej mi dobro konat,

co je špatné napravovat.

Abych si pak večer mohl říct,

že jsem nebi zase o kousek blíž.

Noc kostelů 7- 8/20

Letošní ročník Noci kostelů proběhl u nás v Jemnici v pátek 12. června. První setkání bylo v Podolí u sv. Jakuba Staršího tradičně již v 18,00 hodin. Obvykle se bohoslužby aktivně účastní více dětí, ale tentokrát tam došla jen Maruška s Lukášem. Další program se konal u sv. Stanislava a měla ho v režii JeFam, což je zkratka Jemnické farní mládeže. Nutno však v této souvislosti dodat, že nám „mládežníci“ již poněkud povyrostli, založili rodiny a tak omladili a rozmnožili své řady o vlastní ratolesti. Jejich pěvecké výkony se dobře poslouchají a tak večerní hodinka rychle uběhne. Třetí setkání se konalo v kostelíku sv.Víta a bylo ohlášeno stříbrným hlasem zvonku v Sanktusní věžičce nad presbytářem. Zpívané nešpory, doprovázené kytarou a bubínky páteční noc spíše otevřely než ukončily. Atmosféra setkání při meditaci nad Starozákonními žalmy a úryvkem z Evangelia byla umocněna mihotavým světlem rozžatých svící. Těm, kteří na setkání došli o hodinu později, tzv. na ámen – což je obvykle poslední slovo na konci modlitby, to plánovaný program nezměnilo, spíš naopak. Umožnilo jim to besedovat před sousední kaplí sv. Anny až do dvaceti tří hodin. Večer byl velmi příjemný - doslova májový. Ti, kterým takto načatý večer byl přesto ještě krátký, přešli na virtuální návštěvy kostelů dle programu televizních přenosů. Nejvíce zaujalo vysílání z plzeňské katedrály, které probíhalo formou otevřené diskuze na různá provokativní témata. Zarouškované tváře některých návštěvníků, navíc vybavené fotoaparáty, vyvolávaly i otázku, zda inventáře našich kostelů včetně vzácných památek, pořizovanou dokumentací neobohatí též katalog případných zájemců o jejich osobní vlastnictví. Takové zachtěné obdivovatele starožitností všechny tři jemnické kostely v nedávné minulosti již zažily. Ze sv. Jakuba byla v roce 1976 odcizena gotické Madona, od sv. Stanislava zabloudilo do něčí soukromé sbírky z betléma několik oveček a také zmizela křestní konvička s táckem ze zákristie. Nejhůře dopadl kostelík sv. Víta. Ten byl ještě před „Sametem“ „probrán“ velmi důkladně; něco se sice pak našlo, ale seznam památek není úplný dodnes.

Kromě Noci kostelů existuje ještě Noc Nikodémova. Letos připadá na pátek 28.srpna a bude probíhat od 21,00 do 22,00 ve farním chrámu sv. Stanislava na náměstí.

Obsahem této noci je možnost osobního setkání s Kristem v maximální anonymitě. Tuto biblickou událost popisuje sv. Jan ve třetí kapitole hned od prvního až do dvacátého prvního verše: Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

Podrobné informace o tomto projektu si můžete „vyguglit“ pod názvem Nikodémova noc. Setkání probíhá jen v orientačně osvětleném kostele s možností adorace Nejsvětější svátosti oltářní. Koná se v tichosti s občasným zpěvem kánonů z Taizé. Po celou hodinu je k dispozici kněz pro rozhovor nebo svátost smíření. Náš brněnský otec biskup Vojtěch k této možnosti setkat se s Ježíšem v nočním tichu, spoře osvětleného kostela píše:

Milé sestry a bratři, ve shonu naší doby jsme ohroženi neschopností se zastavit a z určitého odstupu se podívat na důležité věci našeho života. Být stále "v pohotovosti" je pro nás však náročné a vede k únavě, vyčerpanosti a tendenci řešit (až příliš rychle a bez zakotvenosti v příběhu celého života) jen to, co je bezprostředně a neodkladně nutné. Toužíme si odpočinout, odreagovat se, zabavit se něčím jiným. A tak – v lepším případě – bezmyšlenkovitě zapínáme televizi, procházíme zajímavosti na internetu, listujeme v časopisech... Přemýšlení o základních a hlubších věcech svého života i života blízkých odkládáme na později a později, až do neurčité budoucnosti. Zároveň v nás roste nejistota a strach, že se k těmto důležitým věcem svého života už nikdy nedostaneme a nebudeme o nich moci s nikým promluvit a že tíha tohoto břemene bude stále narůstat. V tomto stádiu vyzařujeme do našeho okolí nervozitu, jež se po čase mění v uzavřenost do sebe nebo k útěku ke vší možné i nemožné činnosti, kterou si dokazujeme, že žijeme. Před dvěma tisíci lety prožíval nevyřešené věci svého života i jeden vzdělaný a vysoce postavený muž jménem Nikodém. Na to, co jej trápilo a na co hledal odpovědi, potřeboval někoho, komu by mohl důvěřovat a také tmu noci, aby každý neviděl kam a za kým jde. Pro Nikodémy dnešních časů (a není jich málo) je nabízeno setkání s týmž Ježíšem. A tak vás vybízím k modlitbám a podle možností i k postům za Nikodémy dnešních dnů a stejně tak i za ty, kteří pro ně budou na místě Ježíše Nazaretského. Také děkuji otcům pallotinům za iniciativu Nikodémovy noci. Všem, kteří ji budou uskutečňovat, ze srdce žehnám.

Rád se připojuji k tomu přání o. biskupa Vojtěcha a na prahu velkých prázdnin přeji všem, velkým i malým, aby si v návaznosti na koronavirovou krizi našli čas i na vážné otázky a neúnavně na ně hledali solidní odpověď. Nikodémova noc takovou možnost nabízí.

o. Josef

Svatovítská pouť 6-20

Měsíc červen, na jehož počátku najdete ve svých poštovních schránkách aktuální vydání Jemnických listů, je bohatý na mnoho liturgických akcí. Hned 1/6 je památka Panny Marie, Matky církve a po čtvrtečním svátku Ježíše Krista – 4/6 proběhne v naší farnosti Noc kostelů. Na to již v sobotu dopoledne 6/6 uklidí svoje hříšné dušičky, popř. za asistence svých rodičů vyleští své svatozáře žáci třetího ročníku ZŠ, kteří se letos připravují na první svaté přijímání. Tuto událost oslavíme s prvokomunikanty hned v neděli 7/6 o Slavnosti Nejsvětější Trojice. Na ni navazuje Božítělové procesí u sv. Víta, konané ve čtvrtek 11/6 a v pátek 19/6 se sejdeme ve farním kostele sv. Stanislava k adoraci NSO u příležitosti oslavy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Na neděli 21/6 se překládá z 15/6 Svatovítská poutní slavnost s obvyklými časy bohoslužeb konaných v kostelíku sv. Víta v 8,00 a 10,00. V závěru měsíce nás pak ještě čeká památka černých patronů počasí sv. Jana a Pavla v nedalekých Oponešicích a oslava sv. Jana Křtitele, která proběhne v sousedních Menharticích. Lokální svátkování pak završuje diecézní oslava apoštolů univerzální církve sv. Petra a Pavla v Brně. Podrobný rozpis všech uvedených bohoslužeb bude na webových stránkách farnosti a na vývěskách. Jedna z nich se nově nachází proti staré poště - v řadě společně s ostatními. Nutno však poznamenat, že tento rozpis píši 15.5., a ledacos se může ještě změnit. Proto nově aktualizovaná data a časy najdete vždy na farních stránkách: www.farnostjemnice.cz ,kde se informace týdně doplňují.

Na první pohled by se z tohoto kalendářního rozpisu mohlo zdát, že vše je jako dříve, ale není tomu tak. Máme za sebou první vlnu epidemie Covid-19, která zatím v naší zemi po sobě nezanechala takovou spoušť jako v některých jiných státech na východ či na západ od nás. Vděčíme za to jistě i snahám naší vlády dát na první místo péči o všechny obyvatele naší vlasti i na úkor následných dopadů na ekonomiku země. Tam, kde se hrozba epidemie nebrala vážně a nepopulární omezení se nenastartovala v dostatečné míře, počty nakažených i obětí enormně narostly. Papež František včera na svátek sv. Matěje, patrona nad černým kašlem a jinými nemocemi nás vyzval k péči o osud všeho lidstva i celé planety. On, neúnavný optimista, nás kněze nebádál, abychom nebyli „proroky zkázy“, nyní sám napsal:

„Chybovali jsme v péči o zemi, o náš domov-zahradu, a v péči o svoje bratry. Hřešili jsme proti zemi, proti svému bližnímu a nakonec proti Stvořiteli, dobrému Otci, který pečuje o každého a chce, abychom žili pohromadě ve společenství a prosperitě. A reaguje Země? Jedno španělské přísloví říká: „Bůh odpouští stále, lidé někdy, příroda nikdy.“ Země neodpouští. Pokud jsme uškodili Zemi, bude odpověď velice ošklivá.

»Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko«.

V nynější dramatické situaci, obtížené utrpeními a úzkostmi, jež dopadly na celý svět, utíkáme se k Tobě, Matko Boží a Matko naše, a hledáme útočiště pod Tvou ochranou.

Panno Maria, obrať k nám své milosrdné oči v této koronavirové pandemii, potěš malomyslné a ty, kdo oplakávají svoje drahé zesnulé, pohřbené někdy způsobem, který zanechává rány v duši. Buď oporou těm, kdo mají úzkost o nemocné, jimž nemohou být kvůli nákaze nablízku. Vlej důvěru tomu, kdo se trápí nejistou budoucností a důsledky na poli ekonomiky a práce.

Matko Boží a Matko naše, pros za nás Boha, milosrdného Otce, aby tato tvrdá zkouška skončila a vrátil se obzor naděje a pokoje. Jako v Káni se přimluv u svého božského Syna, aby potěšil rodiny nemocných a obětí a otevřel jejich srdce důvěře.

Ochraňuj lékaře, ošetřovatele, zdravotnický personál, dobrovolníky, kteří jsou v tomto kritickém  období v první linii a dávají svůj život v nebezpečí, aby zachraňovali životy druhých. Provázej jejich hrdinskou námahu a daruj jim sílu, dobrotu a zdraví.

Buď po boku těm, kdo dnem i nocí asistují nemocným a kněžím, kteří se snaží s pastoračním vypětím a evangelním nasazením pomáhat a podporovat všechny.

Svatá Panno, osvěť mysli mužů i žen vědy, aby našli správná řešení přemáhající tento virus.

Pomáhej představitelům národů, ať jednají moudře, pečlivě a velkodušně, pomáhají těm, kterým se nedostává nezbytných prostředků k životu, a prozíravě a v duchu solidarity plánují sociální a ekonomická řešení.

Nejsvětější Maria, pohni svědomími, aby obrovské částky, vynakládané na zbrojení a zdokonalování zbraní, byly namísto toho určeny na podporu bádání s cílem předcházet podobným katastrofám v budoucnosti.

Milovaná Matko, dej, aby se ve světě rozrůstal smysl pro přináležitost k velké rodině a vědomí, že jsme všichni spojeni, abychom v bratrském a solidárním duchu přicházeli na pomoc tolikeré nouzi a bídě. Upevňuj ve víře, vytrvalost ve službě a stálost v modlitbě.

Maria, Těšitelko zarmoucených, obejmi všechny svoje sužované děti a dosáhni toho, aby nás Bůh svojí mocnou rukou vysvobodil z této hrozné epidemie a mohl tak být obnoven klidný život ve svém normálním běhu.

Svěřujeme se Tobě, která záříš na naší cestě jako znamení spásy a naděje, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria. Amen.“

Co k tomu dodat? Celosvětová statistika uvádí, že za poslední čtyři měsíce t.r. zemřelo hladem 3 700 000 miliony lidí, což je dvanáctkrát více než za stejné období v souvislosti s koronavirem. Proto je třeba připomenout, že pandemii hladu předchází pandemie egoismu a lhostejnosti, souhrnně řečeno pandemie absence lásky. Bez lásky bude lidstvo i svět trpět ve všem možných vztazích - od dětí počínaje a nemocnými a starými lidmi konče. „Utrpení“ se v důsledku nenasytnosti mocných nevyhne ani hynoucí zemi. Současnou epidemií příroda zapíná poplašný alarm, abychom nemysleli jen na své zisky, ale, jak říká papež František, i na to „Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, našim dorůstajícím dětem?“

Těšme se z daru života a děkujme za to, co nám v přemíře naše překrásná planeta Země nabízí, ale užívejme svěřených pozemských dober s mírou a zodpovědně. Jen tak na nás budou v dobrém vzpomínat a přát nám nebeskou blaženost i ti, kterým klíče od domova, hesla k počítačům, mobilům a kódy bankovních účtů nakonec chtě, nechtě předáme.

o. Josef

Velikonoce v karanténě 2020

V důsledku koronavirové epidemie či pandemie se od konce první třetiny března jakoby zastavil čas. Dle rozhodnutí vády došlo k zásadnímu omezení občanů ve veřejném životě a hned na to následovala výzva biskupů k slavení veškerých bohoslužeb bez účasti věřících včetně setkávání na farách. My, pastýři, jsme tak v kostelích osiřeli a naše ovečky se musely spokojit s televizními přenosy bohoslužeb dle jiného rozvrhu hodin a bez setkávání – jak byli zvyklí mezi sebou. Takový zásadní krok a též i jiný časový rozpis slavení Velikonočních svátků se samozřejmě neobešel bez určitého tápání. Nicméně na pomoc přišla nastupující mladá školní mládež. Nadšení ajťáci se nedali zahanbit a svým rodičům i prarodičům udělali tzv. pomyšlení. Posloužili jim svými vědomostmi. Díky zručnému ovládání mobilů, tabletů a počítačů s on-line televizními nebo počítačovými programy jim zpřístupnili bohoslužby z pohodlí domovů.

Nečekaná změna však přišla - jak se říká ze dne na den a my jsme proto nemohli předem domluvit nějakou koncepci pro následující karanténní řešení. / Nedělní instruktáž při bohoslužbách by mohla vše usnadnit a při organizaci zásadních změn přispět k lepšímu uspořádání toho, co bylo třeba připravit ( např. nákup textilu či gumiček pro šití roušek, předání kontaktů pro lepší propojení spolupracovníků apod.) Po boji je však každý generál a na zhodnocení prvních kroků a rozhodnutí vlády při řešení koronavirové krize Covid-19 bude příležitostí jistě dost.

Ale vraťme se k svátkům Kristova života, smrti a vzkříšení.

Do bezprostřední přípravy na Velikonoce v druhé polovině postní doby po vyhlášení nouzového stavu jsme vstoupili Květnou nedělí. Kostel byl sice prázdný, ale již dříve připravené ratolesti kočiček byly požehnány a dány do předsíně chrámu k rozebrání.

Nutno podotknout, že jich moc neubývalo, protože ukáznění farníci ze svých domovů takřka nevycházeli. Vzali všechny výzvy vážně, aby tak minimalizovali možná rizika kontaminace. Rád bych v této souvislosti poznamenal, že dosavadní čas všech našich snah o izolaci před agresivním virem lze označit spíše jako nácvik. Skutečná bitva nás nejspíše ještě čeká - kéž bych se mýlil. Denně se modlím za Boží pomoc a též vzývám naše svaté přímluvce v nebi, aby epidemie v naší zemi proběhla bez tragických následků. Ne tak, jak se o tom denně dovídáme z televizních zpráv takřka z celého světa.

Velikonoční triduum začíná na Zelený čtvrtek památkou Ustanovení kněžského poslání a slavením Poslední večeře. Tato je vždy spojena se žehnáním Svatých olejů pro udělování svátosti křtu, svátosti nemocných a také s obnovou kněžských slibů, což se děje při dopoledním setkání s naším biskupem Vojtěchem v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. To však letos nebylo možné společně vykonat. Každý kněz tak učinil tuto obnovu sám. Věřící však mohli obě liturgie sledovat přes média a také si připomenout událost Prvního svatého přijímání. Někdo má na tuto slavnost památku s datem konání a též albem fotografií – jak ročníkovým ze třetí třídy, tak i s členy rodiny a příbuznými.

V centru obřadů Velkého pátku je uctívání Svatého kříže a Velké přímluvy: za Církev, papeže, služebníky církve a všechny věřící, za katechumeny, jednotu křesťanů, za Židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty kdo v Boha nevěří vůbec, za politiky a státníky, za ty, kteří trpí a letos aktuálně ještě za postižené koronavirem a za ty, kteří o ně pečují.

Bílá sobota končí západem slunce a přechází do Vigílie ze Slavnosti Kristova vzkříšení. Obřady začínají žehnáním Paškální svíce jako symbolu Krista. On přišel, aby do všech našich temnot vnesl světlo víry, naděje a lásky. Druhou částí liturgie je četba Bible, kde se probírají tzv. Dějiny spásy, což znamená všechny Boží skutky ve vztahu ke světu, lidstvu, každému člověku a věčnosti. Slavení velikonoční vigílie pokračuje obnovou křestních slibů všech věřících s rozžatými svícemi. Zde si v každé rodině mohli pokřtění připomenout svůj křest a poděkovat za toto probuzení k věčnému životu. Slavení Eucharistie bylo bez přijetí svátosti oltářní - jen v duchovní podobě.

Neděle vzkříšení – Hod Boží velikonoční - pak vrcholí slavnostním Aleluja - chválou Boha za jeho Syna Ježíše Krista. Velikonoční čas má však i svou folklórní formu a ta se děje na Červené pondělí. Mrskut s pomláskou a chození s tatarem, jak je žíla nazývána na Valašsku, má za cíl, aby všechny dcery Evina rodu byly opět po zimním čase ve formě a náležitě dbaly o Adamovy potomky – vždyť stále platí, že láska prochází i žaludkem.

Konec Velikonočního oktávu jsme si zvykli slavit při plesání v kulturním domě. Toto milé setkání spojené s oslavou sv. Stanislava, hlavního patrona naší farnosti, jsme letos museli v důsledku koronavirové krize odložit. Doufám však, že nastalou krizi společnými silami přečkáme a že se opět všichni sejdeme v lepších časech.

Doba velikonoční trvá padesát dní a je dovršena Slavností Ducha Svatého. To vše bude pokračovat již v měsíci máji, měsíci Panny Marie. Májové pobožnosti si mohou děti užívat doma a Královně všech svatých připravit básně, zpívat písně a modlit se litanie. Ona je také vzývána jako Uzdravení nemocných a Těšitelka zarmoucených. Lurdské Ave tak může zaznívat každý den. Liturgický kalendář se všemi slavnostmi, svátky a svatými je nevyčerpatelným zdrojem inspirací ke svátečnímu prožívání každého dne. Nehrozí tak velkým ani malým žádná nuda.

Sledujete, prosím, naše farní stránky a zapojte se do výměny zkušeností a vzkazů na www.farnostjemnice.cz - popř. volejte 604 723 830.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se snaží být lidmi dobré vůle a nabízejí pomoc potřebným. Starosti nemůžeme nechat jenom na vládě, lékařích a sestrách, hasičích, policii či starostovi a jeho týmu.

Přeji Vám k tomu dostatek síly a odvahy, naděje i víry, vstřícnosti a lásky.

o. Josef

F.M.Dostojevskij:  "Krása spasí svět".  Citát z jeho románu Idiot 1866

Krása díla Boha - Stvořitele,

krása Krista - Vykupitele,

krása Ducha - Posvětitele

Vrcholem krásy člověka je láska a svatost.

Anděl Páně duben 2020

Anděl Páně I. a II. není jen kouzelná vánoční pohádka pro dospělé a děti. Jedná se i o modlitbu, která má svou historii a ta sahá ještě před Ježíšovo narození. Co bychom o této nevšední události měli všichni vědět?

Každou neděli v poledne se na věži jemnického kostela sv. Stanislava rozezní zvon nesoucí jméno svatého Víta. Na rozdíl od vyzvánění, kterým se připomíná začátek bohoslužeb, významné slavnosti města, záležitosti naší vlasti či světa, úmrtí člověka nebo začátek svatební cesty právě oddaného páru, jde o výzvu k zpřítomnění události VTĚLENÍ. V starobylé modlitbě Anděl Páně se připomínají tři na sebe navazující kroky. Tím prvním je setkání v galilejském městečku Nazaretě, které se stalo devět měsíců před naším letopočtem. Tehdy Archanděl Gabriel zjevil nazaretské dívce Miriam vyvolení k Božímu mateřství. Druhý krok značí, že oslovená panna vyjádřila svůj souhlas s tímto posláním slovy: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ a počala tak Ježíše. Nakonec se SLOVO stává tělem a Duch Svatý vše pečetí. Od té doby se toto schéma může realizovat v každém, kdo zaujme k Bohu Mariin postoj a podle jejího příkladu umožňuje Duchu Svatému vtělování Božího slova do každodenního života.

Zvěstování, přijetí a vtělení Božího slova, které obsahuje modlitba Anděl Páně, by mělo posvěcovat každé nedělní setkání rodiny u svátečního stolu a stát se stříbrnou nitkou i následných všedních dnů.

K udržování živého spojení s Božím působením a spolupráci s jeho Slovem nám v letošním roce připomíná i výzva Svatého otce, papeže Františka.

Svatý otec ustanovil dne 30. září 2019 svým apoštolským listem Aperuit illis třetí neděli v liturgickém mezidobí jako neděli Božího slova.

Tento den, „věnovaný Božímu slovu umožní církvi, aby prožila setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, který i nám otevírá pokladnici svého slova, abychom ve světě mohli zvěstovat jeho nevyčerpatelné bohatství“ (čl. 2).

/ České katolické biblické dílo připravilo na svých internetových stránkách ( www.biblickedilo.cz) konkrétní návrhy, jakým způsobem by se mohlo slavení této neděle uskutečňovat a nabízí rovněž metodickou pomoc všem, kdo o ni požádají. Zde je dobře si povšimnout skutečnosti, že Konference biskupů Slovenska vyhlásila dokonce celý rok 2020 jako Rok Božího slova od první adventní neděle 2019. /

Součástí proklamovaného slavení neděle Božího slova byla intronizace Evangeliáře a předávání výtisků Písma svatého.

Bibli předává kněz se slovy: Přijmi Písmo svaté. Čti, hlásej a žij Boží slovo s radostí. Místo této formulace lze využít text z Uvedení do křesťanského života čl.89 str. 37: “Dáváme vám Písmo svaté a přejeme vám, abyste v něm vždycky našel/našla/ světlo a útěchu. Nebo jinou verzi z 15. katecheze: „……….. přijmi zaslíbená daná tvým praotcům, přijmi je splněná v našem Pánu Ježíši. Ať tě toto SLOVO, tebou přijaté, přivede do života.“

Papež František opakovaně vyzývá, aby Bible patřila k naší trvalé výbavě. Může ji sice dnes zastoupit mobil v kapse nebo počítač v pracovně, ale tištěný text je nenahraditelný a lépe uchopitelný. Důležitost Písma sv. pro jednotlivce i každé společenství zdůraznil jeden z koncilních otců slovy: „Obnova církve nastane, až se Bible stane modlitební knihou všech křesťanů.“

Prorok Izaiáš přirovnává působení Božího slova k nepostradatelnému dešti:

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“ Iz 55,10-11

Svatý biskup a mučedník Cyprián slavnostně prohlašuje: (Cap. 1-3: CSEL 3, 267-268)

„Přikázání evangelia nejsou nic jiného, bratři nejmilejší, než božské učení, základy budování naděje, opěry zpevňující víru, pokrmy posilující srdce, kormidla udržující směr, prostředky k získání spásy. Tím, že na zemi poučují učenlivou mysl věřících, přivádějí je do nebeského království“.

II. Vatikánský koncil ve věroučné konstituci Dei verbum v závěrečném čl. 26 vyzývá: Tak tedy čtením a studiem posvátných knih“ ať se šíří slovo Páně a ať je přijímáno s úctou“ ( 2 Sol 3,1) a poklad zjevení svěřený církvi ať stále více naplňuje lidská srdce. Jako z vytrvalé účasti na eucharistickém tajemství vzrůstá život církve, tak smíme doufat v nový podnět pro duchovní život ze zvýšené úcty k Božímu slovu, které „trvá na věky.“( Iz 40,8; srov. Petr 1,23-25).

„Bible dokázala proměnit životy milionů lidí. Příkladem mohou být i velikáni jako sv. František z Assisi nebo Matka Tereza, kterým se v srdci rezonovaly nějaké biblické verše a staly se jim kompasem v jejich dalším životě„. Jan Heller

Dějiny spásy vypovídají o skutcích Trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého. Tyto události předcházely spisům Starého i Nového zákona a evokovaly tradici s prvotní liturgii, modlitbami a zpěvy. To vše se stalo podkladem pro inspirované texty Bible.

Proto křesťanské shromáždění je vždy místem, kde zkušenosti každého přítomného jsou proklamací Písma svatého potvrzovány nebo naopak zpochybňovány.

Svatý Pavel vzkazuje soluňským křesťanům: “ Bůh vás prostřednictvím /našeho/ kázání evangelia povolal k tomu, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.“

2 Sol 2,14

Svatý otec, papež František píše: „Chci se vám svěřit, jak čtu svou starou Bibli. Často ji vezmu, přečtu kousek, pak ji odložím a nechávám Ježíše, aby se na mě díval. Nejsem to já, kdo se dívá na něho, on se dívá na mě: Bůh je skutečně tam, je přítomný. Tak se jím nechávám pozorovat a cítím – a není to sentimentální – vnímám v hloubce, co mi Pán říká.“ „Někdy nemluví. A tedy necítím nic, jen prázdno, prázdno, prázdno… Avšak trpělivě tam zůstávám a takto ho očekávám, četbou a modlitbou. Někdy dokonce při modlitbě usnu, ale to nevadí: Jsem jako syn v blízkosti svého otce, a to je to, na čem záleží. Chcete mi udělat radost? Čtěte Bibli.“

Bibli nazýváme Knihou knih a někteří muslimové označují židy a křesťany: “ Lid Knihy.“ Bude dobře, když tuto sbírku historie lidstva, mravní výchovy, vzdělání a poezie bude každý mít ve své výbavě tak jako autoatlas nebo lékárničku.

o. Josef

Bože, vyznáváme, že se tvé Slovo stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn, náš Vykupitel, se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať i my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de‘ Pazzi 25.5.2020 Liturgie hodin

Přijď, Duchu Svatý

Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve Svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch Svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v ničem kromě něho nenachází nasycení.

A Duch Svatý přichází do duše s pečetí Slova, s pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.

Tento vanoucí Duch je v sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne v jedno.

     A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.

     Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i svým nejhlubším mlčením. Nehybný i sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.

     Nezůstáváš stát, Svatý Duchu, v nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v čistotě skutečné podobnosti s tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v sobě Boží Slovo působit a připravují ti v sobě důstojný příbytek.

     Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem a láska Syna-Slova. Ty Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v němž jsou obsaženy všechny poklady.1

     Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v nás učiň to, cos v Marii učinil skrze milost a přirozenost!

     Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!

     Přijď, Duchu Svatý, a znič v nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v tobě.

     1 srov. Kol 2, 3

List Svatého otce všem věřícím k měsíci květnu 25.4.2020

Vatikán. Dnes byl zveřejněn list, který Svatý otec adresoval všem věřícím k blížícímu se měsíci mariánské úcty a ve kterém vybízí ke společné i individuální modlitbě růžence. Součástí listu jsou také dvě modlitby, jimiž se papež obrací k Matce Boží a vybízí věřící, aby se je během tohoto měsíce vždy na závěr soukromé či společné modlitby růžence modlili spolu s ním.

List Svatého otce všem věřícím k měsíci květnu 2020

Drazí bratři a sestry, blíží se měsíc květen, ve kterém Boží lid intenzivněji vyjadřuje svoji lásku a úctu k Panně Marii. Je tradice modlit se v tomto měsíci růženec doma, v rodině. Pandemické restrikce nás „přinutily“ docenit tuto domácí dimenzi také z duchovního hlediska.

Proto mne napadlo vybídnout v měsíci máj všechny ke znovu objevení krásy domácí modlitby růžence. Je možné činit tak společně anebo individuálně. Vyberte si podle situace a doceňte obě možnosti. V každém případě k tomu však poslouží jedno tajemství: jednoduchost; je snadné nalézt i na internetu vhodné návody, kterých se držet.

Kromě toho vám nabízím texty dvou modliteb k Madoně, které můžete recitovat na závěr růžence, jak to budu v tomto měsíci činit i já, duchovně spojen s vámi. Obě připojuji k tomuto listu, aby byly všem k dispozici.

Drazí bratři a sestry, kontemplace Kristovy tváře srdcem naší Matky, Marie, nás ještě více sjednotí jako duchovní rodinu a pomůže nám překonat tuto zkoušku. Budu se modlit spolu s vámi, zvláště za nejvíce trpící, a vy se, prosím, modlete za mne. Děkuji vám a ze srdce žehnám.

V Římě u sv. Jana na Lateránu, 25. dubna 2020, na svátek sv. Marka evangelisty.

První modlitba

Maria,

Ty záříš vždycky na naší cestě

jako znamení spásy a naděje.

Svěřujeme se Tobě, Uzdravení nemocných,

jež jsi u kříže byla připojena k bolesti Ježíšově

a zachovala svoji víru pevnou.

Ty, Záchrano římského lidu,

víš čeho nám zapotřebí,

a jsme si jisti, že se postaráš,

aby se, jako v Káni Galilejské,

mohla navrátit radost a veselí

po této chvíli zkoušky.

Pomoc nám, Matko Božské lásky,

abychom se připodobnili vůli Otce

a dělali to, co nám řekne Ježíš,

který vzal na sebe naše utrpení

a obtížil se našimi bolestmi,

aby nás – skrze kříž – přivedl

k radosti vzkříšení. Amen.

Pod ochranu Tvou se utíkáme,

svatá Boží Rodičko.

Neodmítej naše prosby v našich potřebách,

ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky,

Panno slavná a požehnaná.

Druhá modlitba

»Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko«.

V nynější dramatické situaci, obtížené utrpeními a úzkostmi, jež dopadly na celý svět, utíkáme se k Tobě, Matko Boží a Matko naše, a hledáme útočiště pod Tvou ochranou.

Panno Maria, obrať k nám své milosrdné oči v této koronavirové pandemii, potěš malomyslné a ty, kdo oplakávají svoje drahé zesnulé, pohřbené někdy způsobem, který zanechává rány v duši. Buď oporou těm, kdo mají úzkost o nemocné, jimž nemohou být kvůli nákaze nablízku. Vlej důvěru tomu, kdo se trápí nejistou budoucností a důsledky na poli ekonomiky a práce.

Matko Boží a Matko naše, pros za nás Boha, milosrdného Otce, aby tato tvrdá zkouška skončila a vrátil se obzor naděje a pokoje. Jako v Káni se přimluv u svého božského Syna, aby potěšil rodiny nemocných a obětí a otevřel jejich srdce důvěře.

Ochraňuj lékaře, ošetřovatele, zdravotnický personál, dobrovolníky, kteří jsou v tomto kritickém  období v první linii a dávají svůj život v nebezpečí, aby zachraňovali životy druhých. Provázej jejich hrdinskou námahu a daruj jim sílu, dobrotu a zdraví.

Buď po boku těm, kdo dnem i nocí asistují nemocným a kněžím, kteří se snaží s pastoračním vypětím a evangelním nasazením pomáhat a podporovat všechny.

Svatá Panno, osvěť mysli mužů i žen vědy, aby našli správná řešení přemáhající tento virus.

Pomáhej představitelům národů, ať jednají moudře, pečlivě a velkodušně, pomáhají těm, kterým se nedostává nezbytných prostředků k životu, a prozíravě a v duchu solidarity plánují sociální a ekonomická řešení.

Nejsvětější Maria, pohni svědomími, aby obrovské částky, vynakládané na zbrojení a zdokonalování zbraní, byly namísto toho určeny na podporu bádání s cílem předcházet podobným katastrofám v budoucnosti.

Milovaná Matko, dej, aby se ve světě rozrůstal smysl pro přináležitost k velké rodině a vědomí, že jsme všichni spojeni, abychom v bratrském a solidárním duchu přicházeli na pomoc tolikeré nouzi a bídě. Upevňuj ve víře, vytrvalost ve službě a stálost v modlitbě.

Maria, Těšitelko zarmoucených, obejmi všechny svoje sužované děti a dosáhni toho, aby nás Bůh svojí mocnou rukou vysvobodil z této hrozné epidemie a mohl tak být obnoven klidný život ve svém normálním běhu.

Svěřujeme se Tobě, která záříš na naší cestě jako znamení spásy a naděje, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria. Amen.

Sekvence

Velikonoční oběti,

vzdejme své chvály, křesťané.

Beránek spasil ovce:

Kristus Pán nevinný

s hříšníky smířil Otce.

Střetly se v divném souboji

život a smrt. Je po boji.

Ten, který zemřel, z mrtvých vstal,

aby nám věčně kraloval.

Pojď a pověz nám Maria,

co jsi po cestě viděla.

Hrob, z něhož Kristus slavně vstal,

aby se v Otci radoval.

Anděly jako svědky stát,

na zemi roušku, bílý šat.

Už jde Kristus, má naděje,

před vámi do Galileje.

Víme, že Kristus z hrobu vstal,

vpravdě byl vzkříšen světa král.

Vítězný, korunovaný,

smiluj se, Kriste, nad námi.

Zpěv před evangeliem – 1 Kor 5,7b-8a

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

Je Velký pátek – tři hodiny odpoledne,

nastalo ticho a všechno tak zkroušené je.

Na kříži za nás Spasitel umírá

a nikdo z nás nemá odvahu se mu do očí podívat.

Kde jsme byli, když byl tupen a bičován?

Co jsme dělali, když pod tíhou našich vin do prachu cesty poklekal?

Ani tu roušku na obličej mu nikdo z nás nepodal..

Jen Veronika měla dost odvahy,

setřít z jeho tváře pot krvavý..

Nešli jsme mu pomoci nésti těžký kříž

a naše hříchy jen znásobily jeho bolestnou tíž.

Dnes už od nás nikdo zázraky nečeká..

ale to vědomí, že nás někdo až k smrti miloval..

to nám dává víru a naději, že Bůh i našemu životu smysl dá,

když se nebudeme bát z lásky k bližnímu část sebe obětovat..

                                                                                             9.4.2020

         Ó Matko lidu a národů, ty, která znáš všechno lidské utrpení a všechny lidské naděje, ty, která s mateřskou láskou vnímáš všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají současným světem, přijmi naše volání, kterým se silou Ducha Svatého obracíme přímo k tvému srdci: obejmi láskou Matky a Služebnice Páně tento náš lidský svět, který ti svěřujeme a zasvěcujeme, plni starostí o pozemský a věčný úděl lidí a národů. Zvlášť pak ti svěřujeme a zasvěcujeme ten lid a ty národy, které tento projev důvěry a zasvěcení nejvíce potřebují. Pod tvou ochranu se utíkáme, svatá Matko Boží! Neodmítej naše prosby, když jsme v těžkých zkouškách! Hle, stojíme před tebou, Matko Kristova, před tvým Neposkvrněným Srdcem, a společně s církví se toužíme připojit k zasvěcení, které z lásky k nám učinil Tvůj Syn svému Otci: ,A pro ně se zasvěcuji’ – řekl – ,aby i oni byli posvěceni v pravdě’ (Jn 17,19). Chceme se připojit k našemu Vykupiteli v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi, které má v jeho Božském srdci moc získat odpuštění a dosáhnout smíření.

Moc tohoto zasvěcení přetrvává po všechen čas, zahrnuje všechny lidi a národy, překonává každé zlo, které je duch temnot schopen podnítit v lidském srdci a v dějinách a které skutečně v našem čase roznítil. Jak hluboce pociťujeme potřebu zasvěcení celého lidstva a celého světa, našeho současného světa: zasvěcení, které uskutečňujeme ve spojení se samotným Kristem! Vždyť na Kristově díle spásy má mít prostřednictvím církve účast celý svět. Buď velebena nad všechny tvory ty, Služebnice Páně, která jsi v naprosté poslušnosti následovala Boží volání! Buď pozdravena ty, která jsi nejúžeji spojena s vykupitelským zasvěcením svého Syna! Matko církve! Dej světlo Božímu lidu na cestách víry, naděje a lásky! Dej světlo zvlášť těm národům, jejichž zasvěcení a odevzdání od nás očekáváš. Pomoz nám, ať v pravdě žijeme Kristovo zasvěcení pro celou lidskou rodinu současného světa. Matko, svěřujeme Ti svět, všechny lidi a národy i samotné zasvěcení světa, vkládajíce ho do tvého mateřského srdce.

Ó, Neposkvrněné Srdce! Pomoz nám vítězit nad hrozbou zla, které se tak snadno zakoření v srdcích dnešních lidí a které již svými nezměrnými účinky doléhá na současný život a zdánlivě uzavírá cesty k budoucnosti.

Od hladu a války, vysvoboď nás!  Od korovirové nákazy, vysvoboď nás. /aktuálně přidáno/

Od atomové války, od nevypočitatelného sebezničení, od jakéhokoliv druhu války, vysvoboď nás!

Od hříchů proti lidskému životu od jeho počátku, vysvoboď nás!

Od nenávisti a od pohrdání důstojností Božích dětí, vysvoboď nás!

Od každého druhu nespravedlnosti ve společenském, národním a mezinárodním životě, vysvoboď nás!

Od lehkovážného přestupování Božích přikázání, vysvoboď nás!

Od pokusů zatemnit v lidských srdcích pravdu o Bohu, vysvoboď nás!

Od ztráty povědomí o dobru a zlu, vysvoboď nás!

Od hříchů proti Duchu Svatému, vysvoboď nás! Vysvoboď nás!

Přijmi, ó Matko Kristova, toto volání plné utrpení všech lidí! Plné utrpení národů!

Pomoz nám mocí Ducha Svatého překonat každý hřích, hřích člověka a ,hřích světa’, hřích v jakémkoliv jeho projevu.

Ať se v historii světa znovu projeví nekonečná spásná moc Vykoupení, moc milosrdné Lásky! Nechť ona zastaví zlo, změní smýšlení lidí!

Ať se v tvém Neposkvrněném Srdci ukáže všem světlo naděje!

                                                                         Zasvěcení vykonal sv. Jan Pavel II. v roce 1984.

-         Co je to ten koronavir?

-         Je to zkouška pevnosti našich vír.

-         Co je to COVID 19?

-         Je to způsob, jak donutit lidi zastavit se, aby si udělali čas.

-         Co je to karanténa?

-         Je to ukázka toho, že i bez restaurací, kin a obchodních center se žít dá.

-         K čemu jsou ty zákazy?

-         Aby člověk pochopil, že je někdy dobré se v něčem omezit.

-         Proč se musí nosit roušky?

-         Aby si lidé dávali pozor na to, co ze svých úst vypouští.

(ať už to jsou bacily či slova, která druhé u srdce zabolí.)

-         A až to vše jednou skončí, co bude dál?

-         Každý by se měl nad sebou zamyslet, jak se chovat, aby druhé něčím neohrožoval.

Smutné na tom je, že se musí vždycky prvně něco stát,

aby člověk začal nad sebou a svým chováním alespoň trochu přemýšlet a uvažovat.

24.3.2020

„Všichni společně se modleme za nemocné, za trpící lidi. Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná! Děkuji všem křesťanům, všem mužům a ženám dobré vůle, kteří se v této chvíli, všichni společně, modlí, ať už patří k jakékoli náboženské tradici.“

Zakončil Svatý otec zvláštní výzvu apoštolátu modlitby.   Vatikán 23.3.2020

K tobě svatý Josefe, přicházíme ve své tísni. A když jsme vzývali o pomoc tvou přesvatou snoubenku Pannu Marii, tak i od tebe s důvěrou žádáme ochranu.

Pro lásku, která tě pojila s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií a pro otcovskou lásku, s kterou jsi objímal Dítě Ježíše, pokorně prosíme: shlédni na dědictví, které Ježíš Kristus svou krví vykoupil a přispěj nám v našich potřebách svou mocnou přímluvou.

Pečlivý strážce svaté rodiny, opatruj vyvolený lid Ježíše Krista. Odvrať od nás, laskavý otče, všechnu nákazu bludů a zkaženosti. Náš mocný ochránce, pomáhej nám z nebe v tomto boji s mocnostmi temna a jako jsi kdysi vysvobodil Ježíše z nebezpečí života, tak nyní braň Boží církev proti úkladům nepřátel a každému protivenství.

Nás pak všechny ustavičně ochraňuj, abychom podle tvého příkladu svatě žili, zbožně zemřeli a dosáhli věčné blaženosti v nebi. Amen.

(Lev XIII.)

11. březnem to začalo, jaro nás bohužel zklamalo.

Světem vir těžce otřásl, nejeden lidský život vyhasl.

Přišla vládní opatření, my nejdřív celí rozjaření.

Nouzová situace vypukla, budoucnost před námi ucukla.

Zavřené školy a obchody i první zákazy svobody.

Přísná karanténa a roušky, poslední vzduchu doušky.

Deváťáci mají nervy, v přípravě vidí rezervy.

Maturita není jistá, kdo ví, co se na nás chystá!

Zatím celé Česko roušky šije, dezinfekci malém pije!

Prarodiče chránit chceme, tak se bez nich obejdeme.

Babička nám uvaří, až se virus vypaří.

S dědečkem si zahrajeme, až nad virem vyhrajeme.

Já se ale nevzdávám, radost stále rozdávám.

Pomáhejte! Pomáhejme! A sílu si dodávejme.

S rodinami šťastni buďme, odvahu v lidech tak vzbuďme.

Svět zastavil se na chvilku, tak vymysli si svou idylku.

Uposlechni svůj vnitřní hlas, využij dobře volný čas.

Klidně ani nepracuj, prostě jen tak relaxuj!

Kolem sebe se dívej, s druhými se spolu směj.

Užívej si pohody a věř na šťastné náhody.

Nic ti teď neuteče, čas se pomalu vleče.

Trpělivost růže přináší, to disciplínu i obnáší.

Na konci je naděje, i když srdce se ti chvěje.

Opakuj si heslo dne: Společně to zvládneme!

/maturantka 2020/

Velikonoce 2020 - maturita z víry, naděje a lásky duben 2020

V první třetině března jsme od našeho otce biskupa Vojtěcha dostali následující sdělení:

„Od dnešního dne (čtvrtek 12. března 2020) od 14.00 hodin se až do odvolání ruší všechny (tedy nejen nedělní) bohoslužby, společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách Římskokatolické církve na území brněnské diecéze. Kněží budou slavit mše svaté bez účasti lidu na úmysly, na které by byly slouženy veřejně.

Nadále platí, že po dobu trvání mimořádných opatření uděluji dispens od osobní účasti na nedělní bohoslužbě. V tomto případě je možné Ježíše Krista přijímat duchovně, tedy vyjádřením touhy po jeho přijetí a spojením se s ním v duchovní jednotě. Kostely podle místních možností mohou zůstat otevřené pro osobní modlitbu...

Prosím každého z vás, abychom se spojili každý večer ve 20.00 hodin modlitbou růžence. Ať je tato modlitba nesena úmyslem na zastavení pandemie koronaviru a k ochraně našich rodin. A ještě vás vybízím k vědomému a citelnému celodennímu postu, případně k almužně na dobrý účel, a to v úterý 17. 3. Budu jej takto prožívat spolu s vámi.

Připomínám také možnost sledování přenosů bohoslužeb v médiích (například Radio Proglas a Televize Noe je vysílají každý den).

Milí sestry a bratři, nepropadejme panice a malomyslnosti, i v této době je milující Bůh s námi. Žehná   Váš biskup  Vojtěch

Asi nikdo z nás si do této chvíle nedovedl představit, že by se vlády nad celým světem zmocnil jakýsi koronavirus. Již samotné slovo je při napsání počítačem označeno jako neznámé. Právě v tom je jeho záludnost; nákaza se do poslední chvíle jeví jako obyčejná chřipka. Její destrukční působení se projeví, až se v člověku nadobro ubytuje.

Podobně jako onen zhoubný virus se chová ve světě hřích. Je to maskované zlo, které se dokonce tváří jako Bohem zapovězené dobro. Tak tomu uvěřili již na počátku dějin lidstva Adam společně s Evou. Co pak následovalo? Podlehnutí tomu klamu způsobilo, že se ráj proměnil v samotku odloučenosti od Boha, od bližního a upadnutím do pekla sebestřednosti. Vzepření se Bohu nastolilo hřích a ten zplodil smutek, utrpení a smrt.

Bůh však nenechal člověka napospas moci zla a ve svém synu Ježíši Kristu inicioval dílo vykoupení a spásy. Toto Paschální tajemství všichni slavíme křesťanskými svátky Velikonoc, i když se ve všech dovrší až v čase plnosti. To však neznamená, že jsme odsouzeni k pasivitě a bezmoci. Můžeme se modlit jako Ježíš v Getsemanské zahradě v noci před Velkým pátkem. Nejprve prosí o vysvobození z moci zla a následně souhlasí s tím, co se má stát: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš. „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.“ Mt 26, 39b a 42b

Díky Božímu milosrdenství se obava toho nejhoršího: „To si vypiješ!“ jak si děti někdy vyhrožují, nemusí vyplnit v plné míře. A když se přece jen stane to, co nechceme, můžeme přesto doufat v útěšnou pomoc našeho Pána Ježíše Krista a přímluvu našich nebeských ochránců.

Bratři a sestry. Bůh dovolil, abychom se ocitli ve velkém zápasu o záchranu zdraví a životů. Neutíkejme proto z nynější tísně do různých aktivit či programů zapomnění. Je důležité setrvat u nohou Ježíšových a využít nastalý čas k posílení našeho vztahu s Bohem Otcem, Synem a Duchem Svatým. Obnovme své rodinné vazby a jistotu domova. Neřeďme silné víno vodou, která nám radosti ani pokoje nepřidá. Odpočiňme si od všeho šturmování, neklidu a konzumace všeho možného. Učme se žít vírou, nadějí a láskou. V Božích rukou jsme v bezpečí jako apoštolové s Ježíšem na rozbouřeném moři. Tak nám to připomněl papež František 27.3.2020 při Urbi et Orbi. Svatá Terezie ujišťuje každého z nás:“ Neboj se! Dokud tvá lyra nepřestane zpívat pro Ježíše, nikdy se nezlomí. Ovšem, je křehká, křehčí než křišťál. Kdybys ji dala nezkušenému hudebníkovi, brzy by se rozbila, ale lyru tvého srdce rozechvívá sám Ježíš.“

Neboj se proto opakovat: Ježíši, důvěřuji ti! o. Josef www.farnostjemnice.cz

Milí přátelé,

jsem v kontaktu s přáteli ve Španělsku. Je to tam teď hodně zlé. V nemocnicích chaos a nedostatek všeho. Zdravotníci se hroutí, musí rozhodovat, koho zachránit a koho prostě něchat umřít. Mnozí nemocní umírají zcela sami, nikdo z rodiny je nesmí navštívit, nemohou se rozloučit a pak jsou hned pohřbeni, sotva kdo má u toho na hřbitově kněze...

Přišlo pozvání, abychom udělali něco smysluplného. Zkusme v duchovním smyslu přijít k lůžku někoho umírajícího, vzít ho za ruku a pomodlit se Korunku k Božímu milosrdenství. Nevíme, kde se tento člověk nachází, zda ve Španělsku, v Itálii či jinde na světě. Přesto může tento nemocný přijmout útěchu a posilu. (Zaslíbení v tomto smyslu jsou v Deníku sv. Faustyny Kowalské, např. odst. 1684 a 1541).

Takto teď umírají stovky lidí, ale i nás se mohou modlit stovky.

Díky, Jana

Ve společenství modlitby s vámi všemi spojené

Chudé školské setry Naší Paní 21/3 2020

OBLOHA

Obloha Panna Marie

zjevila se mi při klekání

v blankytném klíně nesla lilie

 a srp a hvězdné vyšívání.

Opilý městem spal jsem měsíce.

Teď procitám se náhle pod šeříkem

Marie Panno jasná denice, smiluj se nad hříšníkem.

                                                       Vítězslav Nezval

19.3. 2020  Sv. Josef

"Stále ho miluji, svatého v pracovní zástěře,

vkládám do něho všechnu svou důvěru a nikdy nejsem zklamán.

I nyní, když mě jako nejvyšší hlavu Církev tíží těžké starosti,

obracím se na něho, tichého svatého od "hoblponku",

který je současně ochráncem Církve,

jako se postavil na ochranu Marie a božského Dítěte."       sv. Jan XXIII.

Pane, dej mi sílu do dalších dnů,

daruj mi naději, odvahu a pokoru.

Ať srdce mé úzkost neochromí,

ať je má víra pevná a nic ji neoblomí.

Chraň nás svou bezpečnou dlaní,

stejně tak, jako otec své děti chrání.

Svou láskou nám dodej kuráže,

že spolu vše zvládnout dokážem.

A jestli jednou zase bude líp a život půjde dál,

nenech nás zapomenout na to, že jsi v těžkých chvílích při nás věrně stál..

                                                          Jemnice    17.3.2020

Madrid, 13. marca 2020

Drahí bratia,

je to pre mňa veľká milosť, že sa na vás môžem obrátiť s týmito riadkami.

Už viete o tom, že kvôli situácii spôsobenej Korona vírusom, sa nebudeme môcť stretnúť pre Ohlásenie Paschy. Preto to tento rok spravím prostredníctvom listu, tak ako som to robil aj v prvých rokoch Cesty. Ako vidíte, uskutočnuje sa to, čo som vám povedal pri ohlásení Božieho narodenia: že rok 2020 by mal byť rokom Božej prozreteľnosti.

Udalosti v ktorých sme sa ocitli nás volajú obrátiť sa k Pánovi so silou a mocou. Milovať Krista je jediná pravda, všetko ostatné je márnosť – hovoria Cirkení Otcovia. Milovať Krista je vyjadrením lásky k bratom. Preto je kresťanské spoločenstvo znakom večnej spásy.

Odvahu! Sme s vami všetkými zjednotení, nasledujúc Kristove slová: “ Milujte sa tak, ako som ja miloval vás”.

S nádejou, že sa modlíte za mňa, za Padre Maria a Ascensión, vám prajeme hlbokú prípravu na Paschu.

Kiko Argüello

Maria Ascensión Romero

Padre Mario Pezzi

POKÁNÍ ZA NÁROD

Pro tuto mimořádnou situaci, v tomto Českém národě, kdy my věřící jsme naprosto bezmocní v současné situaci, napsal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a místopředseda ČBK Jan Graubner speciální modlitbu:

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni. Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost. Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi Všemohoucí. Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva. Pokorně a se zahanbením v srdci přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád. K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc. Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře. Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků. Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení.

Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já. Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení, která na nás přichází. Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko. Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, ničí kůrovec, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem. Jiní prchají před válkou, která se vede proto, aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli lidé práci. Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.

Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat. Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme. Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout. Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.

Očisti nás Všemohoucí Bože, odpusť nám naše viny, když s lítostí uznáváme svou vinu. Odpusť, že nekážeme pravdu evangelia. Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Život. Jistota a Moudrost. Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.

Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci. Obrať nás a my se k tobě vrátíme. Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa. Vrať nám radost ze své ochrany a bezbožné budeme učit tvým cestám, svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu. Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval On, když ze sebe nezištně milovat nedokážeme. Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe, nechat se vést moudrostí tvého slova, aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království, království spravedlnosti, lásky a pokoje. Uzdrav tento národ. Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme, že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(Jan Graubner)