Římskokatolická farnost Jemnice

Pro fotky dětí u prvního sv. přijímání si, prosím, přineste "flešku".


11.neděle v mezidobí

Mše svatá z 11. neděle v mezidobí z Jemnice z kostela sv. Stanislava, 13. 6. 2021

Video na YouTube


Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak.“ Mk 4, 26

Bůh nechce nic dělat sám, protože vše koná pro člověka. Tak se totiž projevuje Láska. Tím, že počítá se spoluprací člověka však riskuje, že může být nepochopen ba dokonce i odmítnut. Pokazit se dá ledacos, ale radost ze společného díla stojí za všemožné úlety. Naštěstí Bůh může znovu a znovu tvořit věci nové a tak dopřávat všem pozvaným možnost nového začátku či nápravy. Kéž bychom byli jeho dobrými žáky a nebáli se zvát ke spolupráci i druhé. Maminka dobře ví, že děti připravované pokrmy všelijak přetvoří, ale nevyžene je proto z kuchyně. Jé lépe totiž s dětmi tvořit, než se pro ně a bez nich mořit. Nositelem Boží moudrosti je Slovo. Dokonalým uskutečňovatelem Boží vůle je vtělené Slovo Ježíš. V jeho stopách máme kráčet a nepochybovat, že bychom se odcizili svému Já tím, že budeme vždy dbát na to, abychom pozorně reagovali na všechny Boží podněty a nabídky ke spolupráci. Součástí takového jednání je i přijetí kříže – je to dokonce i podmínka k totálnímu nasazení. Vše ostatní z takového postoje odevzdanosti již samo vyplyne.
Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal /Boží/ slovo, jak to mohli pochopit.“ Mk 4, 34


10.neděle v mezidobí

Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát.“ Mk 3, 24Takřka strašidelné slovo exorcista je specifickým označení toho, kdo jistou formou bojuje s působením zla v člověku. Vymítat zlého ducha schválenou rituální formou není však v kompetenci kněze, který k tomu nebyl pověřen místním biskupem. Je totiž třeba nejprve rozlišit, zda se nejedná o psychické poruchy myšlení či jednání jedince a to je potom spíše práce pro psychiatra nebo v lehčích případech pro psychologa. Tzv. posedlost je spíše mimořádným jevem a teprve po tomto zjištění je teprve na řadě nadstandartní duchovní pomoc. Kdosi v této souvislosti poznamenal, že na obyčejné hříšníky démon nechodí; ty se trestají svou neukázněností sami. Kdo však bere pozvání ke svatosti vážně a dělá v duchovním životě významné pokroky, toho si hlídá a má v hledáčku i démon. Nadarmo se neříká, že tam kde se staví katedrále, tam si ďábel staví svou kapličku. Jedno je však jisté; Ježíš řekl svým apoštolům zcela kategoricky: Dvěma pánům nelze sloužit. Lidová moudrost proto varuje: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Trvalé přátelství s Bohem je tou nejlepší obranou proti každému zlu. „Každý, do plní vůli Boží je můj bratr, sestra a matka.“ Mk 3, 35


Slavnost Těla a Krve Páně – Božího Těla

Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Mk 14, 12b

Slavení Velikonoční večeře – Paschy – bylo pro všechny Izraelity každoroční událostí, kterou si připomínali památ vyjití z Egypta do Zaslíbené země. Tehdy vedeni Mojžíšem se lid vydal na dlouhou cestu z otroctví na svobodu. Přechod přes Rudé moře je oddělit od moci faraona a tak mohli pod horou Sinaj vyznat, že Hospodin je jejich Bůh a nikdo jiný. Jak to však dopadlo víme. Velice váhavě se zříkali model tohoto světa a tak bylo třeba nového Mojžíše - Ježíše Krista, aby se vydali na cestu obrácení, cestu víry. Význam Zaslíbené země se přenesl na vytváření Božího království v pozemské podobě. Víra jim pomáhala, aby neoplakávali to, čeho se při křtu v Jordáně zřekli a radovali se z dober duchovních. Velikonoční večeře Starého zákona přešla do kvalitativně vyšší formy - do slavení oběti Kristova vzkříšení - do nedělní Eucharistie. Teprve uvědomělé sjednocení s Kristem jim dalo sílu k odhodlanému a radostnému následování svého Pána a to i cestou kříže. „Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.“ Mk 14, 26

Večerní mše svatá ze slavnosti Těla a krve Páně v kostelíku sv. Víta v Jemnici, 

3. 6. 2021

Video na YouTube


Slavnost Nejsvětější Trojice, 1. svaté přijímání dětí v Jemnici, kostel sv. Stanislava, 

30. 5. 2021

Video na YouTube


Slavnost Nejsvětější Trojice

Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. “ Mt 28, 19

Prvním úkolem apoštolů je evangelizace, druhým služba svátostmi a třetím učednictví. Evangelizace se děje ohlašováním kerygmatu a pozváním na cestu víry.
Udělování svátostí je pečetí přijaté Boží milosti skrze službu církve.
Učednictví se realizuje v pevně zřízeném farním společenství, které biskup svěřil trvale ustanovenému presbyterovi.
V současnosti se tento Boží plán vytváření Božího lidu Nového zákona uskutečňuje v tradičních strukturách církve a ty doposud zřetelně nerozlišovaly jednotlivé fáze hlásání Božího království, které Ježíš určil. Obnovením a ustanovením katechumenátu se však církev snaží nyní opět formovat základní strukturu v katechezích, přijímání svátostí a mystagogii. Tuto formu obnovy církve podnítil II. Vatikánský koncil a tak byla znovu doceněna její platnost pro současný stav věřících a světa. „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ Mt 28, 21b

Slavnost Seslání Ducha Svatého

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kdy byli jeho učedníci.“ Jan 20, 19

Zatím, co Ježíšovi učedníci se z obavy o svůj život nacházejí za zavřenými dveřmi, On, zavřenými dveřmi vchází s přáním Pokoje. Jako první jde tam, kde není očekáván a vstupuje zavřenými dveřmi mezi své ustrašené učedníky. Plyne z toho, že Kristus si najde cestu i tam, kde se s ním nepočítá a snadno překonává bariéru za kterou se člověk nachází. Jak je vidět ani hledání Boha není podmínkou, aby se s ním člověk setkal. Někdy dokonce platí i opak. Šavel, horlivý farizej, se vydává do Damašku, aby předvedl v poutech k soudu tamní křesťany, ale na cestě, při pádu z koně, slyší ono známé: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Z nepřítele Krista se rázem stává jeho neohrožený stoupenec a učedník – dokonce se může i honosit titulem apoštol národů. Proto nesmíme nikdy vyloučit z evangelizace překvapivé Boží cesty a podléhat unáhleným soudům. V Božím království platí jiná matematika. Poslední mohou být prvními a první posledními.

Znovu jim řekl: Pokoj Vám! Jako Otec posla mne, tak já posílám vás.“ Jan 20,21n


7. neděle velikonoční

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se.“ Jan 17, 11b

Katechismová definice modlitby říká, že jde o pozdvižení mysli k nebi. Modlitba tedy znamená, že řešení všeho, co se děje nezáleží jenom na nás, ale je také v Božích rukou. Mezi naší aktivitou a Boží činností má být při nejmenším rovnováha a to z hlediska úmyslů. Proto se doporučuje: „Dělej vše, jako by to záleželo jen na tobě a modli se jako by to vše záleželo jen na Bohu. Každá naše činnost by měla být předem konzultována s Bohem, Bohem doprovázená a Bohu svěřen její výsledek. Proto je chybou volat SOS k nebi až když si člověk neví rady jak dál. Samozřejmě i to je možné, ale postup by měl být opačný. Proto naši předkové říkali: „ S Bohem počni každé dílo, podaří se ti až milo.“ Proto trvalé spojení s Bohem je tou nejlepší zárukou, že vše dobře dopadne nebo se v radost nakonec obrátí.

A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“ Jan 15,17


6. neděle velikonoční

Mše svatá z 6. neděle velikonoční z farního kostela sv. Martina v Budkově, 9. 5. 2021:


Video na YouTube


Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás.“ Jan 15, 9

V rámci probíhajícího Roku rodiny řekl papež František v promluvě adresované rodinám: „Jste živým obrazem Boha.“ /30.dubna 2021/ Boha, kterého nikdo nikdy neviděl zviditelňují muž a žena jako manželé založením rodinného společenství, kde se žije v lásce a jednotě. Ideál svaté rodiny se opírá o osobní zakotvenost v Ježíše Krista, kdy lidství i božství je ve vzájemné harmonii. Pokud u jednoho z manželů tento vnitřní rozměr žití není dostatečně rozvíjen a nebo úplně chybí, pak o to více musí ten druhý absenci Božího ducha suplovat. Ovocem manželské lásky jsou děti a vzájemná věrnost muže a ženy zaručuje jistotu domova a dává všem prostor k osobnímu růstu. „ Nic nedává, kdo nedává sám sebe.“ Právě v tomto duch psala deník společného života s JUDr. Františkem Valenou jeho žena Danica Valenová. / 1950 – 1960 / Kdo chce být šťastný musí hledat štěstí druhých.

To vám přikazuji: Milujte se navzájem .“ Jan 15,17

5. neděle velikonoční

Já jsem pravý vinny kmen a můj Otec je vinař.“ Jan 15,1

Spojení větví a kmene s kořeny je podmínkou růstu i existence. Totéž, co platí pro život všech rostlin, keřů či stromů platí i pro bytí člověka. Bez fungujícího krevního systému nemůže existovat žádné tělo. Bytí člověka má však ještě navíc rozměr duchovní, který je vyživován přítomností Božího proudění a bytí v našich myšlenkách slovech i skutcích. Bez tohoto oživujícího Ducha Svatého se dostavuje frustrace a člověk začne strádat. Právě o tomto životodárném propojení Otce a Syna mluví Ježíš, když vysvětluje, co je pro něho a zároveň pro každého člověka zdrojem síly, radosti a pokoje. Jen trvalé spojení s Bohem působí, že vše, co člověk koná jej naplňuje, obohacuje a přináší trvalý užitek. Navíc se tímto tvoří i poklad v nebi a oslavuje samotný Stvořitel. Součástí slávy nebe je i oslavený kříž zviditelněný životem svatých mučedníků, vyznavačů i panen. Před Bohem má i jediná slza přijaté bolesti cenu perly a stává se ozdobou každého trpitele. Proto evangelizace světa a jeho proměna v Boží království je dílem všech lidí dobré vůle, kteří se ničím nedají odloučit od Boží lásky zjevení v Kristu Ježíši.

Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“ Jan 15,8


4. neděle velikonoční - Neděle Dobrého pastýře

Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.“ Jan 10,11

Neděle Dobrého Pastýře je spojena s modlitbou za nová kněžská povolání – obecně za povolání k duchovnímu stavu. Právě v tomto čase se mají kandidáti na kněžskou službu nahlásit u svého biskupa, tj. Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho v Brně. Poslední novokněz z Jemnice byl v padesátých letech P.Josef Holeček a ten již dávno odpočívá na zdejším hřbitově. Kněžská povolání se nerodí samy od sebe, ale probouzí křesťanským životem v rodině, kde slovo služba nehybí ve slovníku a prakticky se též realizuje. Je to také ovoce modliteb matek, otců i věřících dané farnosti. Pán Ježíš říká: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou vinici.“ V sousední farnosti v Budkově je zatím poslední nositelem kněžského povolání Mons. Pavel Posád, t.č. pomocný biskup českobudějovický. Posláním kněze je hlásat Dobrou zprávu - Evangelium, být horlivým pastýřem svěřených oveček a to i těch, které nejsou z jeho ovčince a svátostmi utvrzovat věřící ve víře. To vše potvrzovat svým vlastním příkladem, aby jej bylo nejen slyšet, ale také vidět. Studium teologie je současné době možné v Olomouci a Praze a podmínkou je maturita. Vybraní adepti pak jsou biskupem posíláni též na studium i do věčného města – Říma.

Kdy se dočká Jemnice kněžské primice? A které děvče touží vstoupit do kláštera?

Ten nejbližší je klášter karmelitek v Dačicích.

Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.“ Jan 10,14


3. neděle velikonoční

Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Lk 24,39

Trauma je stav, kdy je člověk v důsledku nějakého otřesného zážitku neschopný normálně myslet a reagovat. Jeho mysl i tělo jsou zablokovány a potřebují čas na návrat do předchozího stavu. Není proto divu, že apoštolové, krátce po Ježíšově smrti na kříži, nebyli schopni uvěřit, že ten, který zemřel na kříži - takřka před jejich zraky opět žije a stojí dokonce před nimi. Proto se je Ježíš snaží vrátit do reality otázkou: „Máte něco k jídlu?“ Hlavním jeho cílem však nebylo jen přijetí zmrtvýchvstalého Krista, ale pochopení dějin spásy skrze Bibli – skrze Písmo svaté. To proto, že právě cestou Božího slova budou kráčet ti, které si Ježíš vyvolil za svědky a objevovat a zároveň vytvářet Boží království v pozemské dimenzi všechny následující generace. Zjevení Krista v těle sice končí jeho nanebevstoupením, ale pokračuje dál v nové podobě, v jeho mystickém těle – církvi. Porozumět Písmu se učíme celý život a učitelský úřad církve nám dává jistou, že je chápeme správně. Nadarmo Pán Ježíš neřekl prvnímu z apoštolů: „Ty jsi Petr, skála a na té skále vybuduji svou církev a mocnosti zla ji nepřemohou!“ Mt 16,18 Probíhající Rok Božího slova nám v tom může být zdrojem mnoha podnětů a inspirací.

Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“ Lk 24,45

2. neděle velikonoční - Božího milosrdenství

Pokoj vám.“Jan 20,19b

Kristův velikonoční pozdrav pokoje je pro skleslé apoštoly - v důsledku Ježíšova odsouzení a smrti na kříži -vratem do předchozího času. Opět mají jistotu, že s jejich Mistrem mají život opět zcela zajištěný, že se svým vzkříšeným Pánem se nemusí již ničeho bát. Vždyť ani smrt mu nadobro nevzala život, ale naopak potvrdila se slova Písma: „Smrti, budu tvou smrtí.“ Ano, smrt je silná, ale Láska je silnější. Boží milosrdenství se dotýká lidského těla i duše, života v čase i ve věčnosti. Darem vzkříšeného Krista je odpuštění hříchů a obnova království lásky a pokoje. „Zlámána jsou moje pouta“ – tak svobodně s cítí ten, kdy vyšel z vězení svých vin, kdo znovu získal svobodu pro radost a zvěstování nového života v Kristu Ježíši. Christos voskrese! Aleluja, církev zpívá, žije, žije, žije Pán! Připojme se také my k ohlašování díla vykoupení a spásy, vždyť Ježíš se nám dává poznat, abychom byli jeho radostnými svědky.

Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Jan 20, 22-23


Hod Boží velikonoční

Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“Jan 20,2b

Ve středu jsem se zmínil jednomu mladému servisnímu technikovi od komunikací, který cosi opravoval na kostelní věži, že nám ve čtvrtek odletí zvony do Říma. Reagoval na to sdělení otázkou: „Na opravu nebo, aby je papež znovu pokřtil?“ Ano, nastupují nové generace, kterým se nedostalo doma ani ve škole dostatek informací náboženského charakteru. Není proto divu, že terminologie tohoto typu je pro ně již nesrozumitelná. Nicméně mě jeho otázka přivedla k zamyšlení, co nám tento výrok může všechno říci. Zvony v minulosti vždy upozorňovaly na důležité události. Někdy byly varovným signálem hrozícího nebezpečí, ale většinou svolávaly k oslavě. Jejich odmlčení od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty vyzývalo ke ztišení a kajícnosti. Bylo třeba odstranit to, co nám braní v radosti a udržuje v nepokoji. Biblicky řečeno: “ Odstranit kvas hříšnosti.“ První z biskupů z celého světa je papež a ten sídlí v Římě. Právě on má potvrdit, že Kristus vstal z mrtvých, aby všichni kající hříšníci se opět mohli radovat a veselit. A tak nám také vrací zpět zvony, které svou kající poutí do Říma vyjádřily lítost nad tím, že nás málo varovaly před zlem a málo probouzeli k modlitbě a k účasti na nedělní mši svaté. Ano, náš Pán Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Děkujme za tuto dobrou zprávu, kterou nám ohlašují i stříbrné hlasy našich zvonů a pějme s nimi Aleluja.

Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.“ Jan 1,9


Květná neděle - Pašijová

Mše svatá z Květné neděle z Rancířova, 28. 3. 2021

Video na YouTube


Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Mk 15,34

Bůh dovolil, aby na Krista dolehla celá tíha jeho lidství a on se cítil bez útěchy z nebe. V blízkosti kříže však stála jeho matka Maria, M. Magdalena a Jan. Jejich přítomnost byla důležitá nejen pro útěchu, ale i pro svědectví. Bylo třeba, aby bylo dosvědčeno, že si Ježíš na kříži nezoufal a ani neodsoudil ty, kteří jej ukřižovali. Jen tak umírá spravedlivý! Jen taková pokojná smrt je podmínkou svatořečení či mučednictví. Tak se stalo Kristovo umučení pro všechny kandidáty svatosti základní normou. Boží svědek nesmí umírat v nenávisti, hněvu či zlobě, ale jako beránek vedený na smrt, který neotevřel svých úst. Takto je Boží láska přivedena k dokonalosti a stává se pro nás zásadním znakem všech jeho přátel. Ten, kdo se naopak pro křivdu zlobí, hádá, rozčiluje nebo dokonce své bližní nenávidí, ten se nemůže nazývat Kristovým učedníkem.

Když setník, který stál naproti němu, uviděl že tak vydechl naposled, prohlásil:“ Tento člověk byl opravdu syn Boží.“ Mk15,39


5. neděle postní

Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven.“ Jan 12,23

Takto positivně se Kristus vyjadřuje o svém umučení a smrti v Jeruzalémě. Ukřižování je pro něj oslavením. To, co je v očích světa potupou se totiž stává součástí jeho vykupitelského díla: „Má-li pšeničné zrno vydat klas musí zemřít“ - musí se obětovat ve prospěch nového žití. Darovat svůj život ve prospěch dobra pro druhé je úkolem matky, která se stará o své děti, otce, který místo rybaření jde se svými ratolestmi objevovat svět přírody, učitele, který nechodí do školy jen podle hodin, ale umí být „poškole“ aby pomohl nejslabším, lékaře, který dokáže ordinovat i mimo úřední hodiny apod. Každý z nás je pokoušen, aby na svém životě lpěl a udělal jenom to, co musí. Ježíš nás učí jinému smýšlení a též i lásce k lidem nepřátelským a násilným.
Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová ho pro život věčný,“ Jan 12, 25

4. neděle postní

Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.“ Jan 3,14 Strach ze smrti činí člověka otrokem hříchu. Tato krátká věta z katechezi o kříži vysvětluje, co je hlavní příčinou lidských pádů. Každý člověk totiž touží být svobodný a pánem svého života. Všechno, co jeho svobodu omezuje nebo ničí chápe jako útok na svoje štěstí a na svůj život. Proto před každou takovou situací utíká. Jedinou takovou možnost úniku mu však nabízí jen cesta hříchu: Adam a Eva, Kain a Ábel, David a Uriáš... Proto had přibitý na kůlu měl židům putujícím na poušti ukázat, že se nemusí bát toho, kdo všechny drží ve strachu skrze nástroj smrti. Právě toto poselství nám představuje Kristus na kříži, když tímto faktem říká: Smrti budu tvou smrtí. Nebo-li: "Zbořte tento chrám a já ho ve třech dnech znovu vystavím." Kdo přijal toto poselství, ten se nemusí bát zemřít svému egu tolikrát, kolikrát taková situace nastane: Viz manželské rozepře, žárlivost, závist, žádostivost apod. Když na zlo neodpovíš zlem, tak nejpozději třetího dne k životu znovu vstaneš. Neboj se to vyzkoušet.

Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ Jan 3,21


3.neděle postní

„ Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jan 2,16

Tržnice je místem, kde se prolíná nabídka s poptávkou. Takovým smýšlením může být zatížena i návštěva chrámu či každá modlitbaVíra, jako vztah člověka k Bohu vychází totiž z očekávání Boží angažovanosti v našich různých peripetiích. My sami dobře víme, co chceme a naopak odmítáme a přesně opak toho může být tím pravým dobrem. Pro v modlitbě Páně jsem vyzváni, abychom každodenně opakovali slova: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“ a tak se vyhnuli situaci, že svou neodbytností si tzv. vykoledujeme to, co ve svém důsledku nemusí být pro nás to nejlepší, co by nám náš nebeský Otec mohl nabídnout. Proto i heslo našeho biskupa Vojtěcha zní: „Non ego, sed tu!“ Což znamená: Ne, co chci , ale co chceš Ty. Prakticky by nám vždy mělo záležet na tom, abychom se vyhnuli prosazování svých priorit, ale do všech modliteb také vkládat slovíčko „Chceš-li“, jak to vyslovil malomocný v evangelním úryvku první postní neděle. Bůh stvořil každého z nás, abychom se stali chrámem jeho slávy a ubránili se tak pokušení oslavovat sami sebe – své ego, své já. Svatopostní doba nám v tom přichází na pomoc, aby se z nás nestal krám, ale chrám.

Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ „ Jan 2,17


Tiskové středisko ČBK - Církev.cz   od 1. března  se nic nemění


2.neděle postní

Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.“ Mk 9,4

Eliáš, který reprezentoval prorockou službu Božímu lidu a Mojžíš, který zastupoval autoritu Zákona byli pro Ježíšovy učedníky důležitým potvrzením Kristova postavení v díle spásy. Pro židy nebylo totiž snadné přijmout ty Ježíšovy výroky, které sice respektovaly dosavadní zkušenost židovského národa s Hospodinem, ale on neváhal překračovat literu Zákona novými požadavky, které osobně formuloval. Navíc bylo ještě třeba pomoci připravit jeho apoštoly na jeho budoucí potupnou smrt v Jeruzalémě. Zjevení na hoře Proměnění nebo-li hoře Tábor bylo proto potvrzením Kristova Božího Synovství, ale zároveň i jeho křehkého lidství. Tentýž Ježíš, který poroučel větru i vlnám, nemocem i smrti dovoluje, aby se na něm projevila lidské zvůle až do krajnosti – až na kříž. Obojí má pomáhat i nám, abychom Boží moc i mlčení dokázali přijmout bez pochybností a bez reptání. A nejenom to. Abychom jej dokonce následovali. Proto nám všem říká: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den na sebe bere svůj kříž a následuje mě.“ Lk 9,23 Moc i zranitelnost patří k sobě a vypovídají o Boží milosrdné lásce, která má sílu nebránit se zlu a navíc brát na sebe a také odpouštět hříchy druhých.

Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syna, toho poslouchejte.“ Mk 9,7


1.neděle postní

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.“ Mt 4,1

Ježíšův pobyt na poušti je na počátku postní doby důležitou katechezí Boha Otce. Ježíš má svým životem na poušti dokázat, že nejenom chlebem žije člověk, že si vystačí s takovou podobou života jaká je, a že si významnost života nemusí zvyšovat dle svých představ. Přichází ale pokušitel, aby toto všechno zpochybnil a naopak zaměřil pozornost Kristova života na jeho tělesné potřeby. Stejnou taktiku uplatňuje pokušitel i na nás. Smysl života člověka redukuje jen na konzumaci hmotných dober, dále zpochybňuje dostatečnou významnost obyčejné životní reality i společenského postavení. Postní čas nám má proto pomoci odkrýt, kde jsme se stali obětí ďáblova klamu a v důsledku toho se stali modláři, vymanit se tak ze závislostí na nepřiměřené upínání k nabídce pozemských dober a vrátit tak Bohu v nás první místo, které si vyhradil jen pro sebe. Tento zápas o výsadní postavení Boha v našem životě je třeba rok po roce znovu opakovat. Proto postní výzva k bdělosti, obrácení a kajícnosti je stále aktuální, protože pokušení chleba, model a zázraků nás provází celý život.

Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr /Skála/. Jan 1,42b


6.neděle v mezidobí

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Mk 1,40

Malomocenství nebo jinak lepra se v Ježíšově době týkalo tělesného ohrožení zdraví a ve finální podobě i života člověka. Jediným prostředkem ochrany bylo vyloučení jedinců z účasti na společném životě s ostatními. Současné virová epidemie či pandemie také odděluje nemocné od zdravých a tak se historie opakuje. Je ovšem ještě jiná nákaza, která pustoší lidskou společnost a to je hříšnost nechápaná jako zlo, ale zcela veřejně prezentovaná jako osvobození z tradičních vzorců chování. Dokonce se ve Francii rozvinula v médiích diskuze nazvaná: Poslední tabu. V uvedené relaci se řešilo možné intimní soužití mezi členy rodiny – rodiči a dětmi či sourozenci...Veřejně proklamovaná svoboda ve všech směrech jednání člověka - bez jakýchkoliv zábran a mantinelů - svědčí o rezignaci na život a rovná se ztrátě pudu sebezáchovy. Hříšnost se nikdy nesmí stát stylem života a schválenou formou chování. Jedna věc je hřešit ze slabosti vůle a druhá ignorovat Boží řád, bez pocitu viny, hanby a lítosti či touhy po nápravě. Každý malomocný hříchem, každý viník může volat: Pane smiluj se. A tak se sám distancovat od svého selhání a prosit o Boha o uzdravení. Bez dobrovolné karantény se to však neobejde. Dvěma pánům nelze sloužit.

Ježíš měl s ním soucit a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.“ Mk 1,41n


5.neděle v mezidobí

Brzo ráno, ještě za tmy vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Mk 1,35n

Uzdravení Šimonovy tchyně způsobilo, že mnozí obyvatelé města Kafarnaa, i lidé z okolí se vydali za Ježíšem, aby také je zbavil jejich neduhů a nemocí. Není divu, kdo z nás by nevyužil příležitosti být vyléčen z toho, co nám znepříjemňuje nebo ohrožuje zdraví, či dokonce samotný život. Lidové rčení: Ve zdravém těle, zdravý duch však neplatí úplně na vše, co se týká naší pohody. V nedělním žalmu 147,3a je výzva: „Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce.“ Ano, člověk může být zdravý na těle, ale churavý na duši či na duchu. K uzdravení duše je třeba setkání s poselstvím Kristova evangelia. Často stačí přijmout nabídku odpuštění vlastního selhání i vin bližních a hned je vše v viděno v novém světle. Taky je důležité v síle Ducha Svatého nést každodenní kříže. S Boží pomocí pak člověk opět najde jistotu, že k jeho štěstí mu nejvíce pomůže víra, naděje a láska. Pro zvěstování této dobré zprávy se Bůh stal v Kristu přítomným na zemi, aby sám v sobě a v každém z nás zvítězil nad každým zlem, které člověku bere radost ze života.                 Ježíš odpověděl: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. Mk 1,38n


4.neděle v mezidobí

Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.“ Mk 1,22

Na ZŠ v Budkově jsem cestou po výuce náboženství vždy četl nápis: „Škola ti ukáže cestu, dál už musíš jít sám.“ Možná, že je tam toto moudro neznámého autora vyvěšeno dodnes - při distanční výuce v důsledku koronaviru nemám možnost propagaci nových povolání a aktualizovanou osvětu dále sledovat. Nicméně právě teto výrok mně vyvstal na mysli v souvislosti s výše uvedeným biblickým textem. Vědomosti všeho druhu jsou potřebné, ale v konkrétní situaci nemusí vždy garantovat správné jednání člověka. Např.: Řidič vidí dopravní značku, ale nerespektuje ji protože spěchá. K tomu, aby sundal nohu z pedálu plynu potřebuje ještě uplatnit sílu vůle. Naštěstí Bůh není jenom Zákonodárce, ale v Ježíši Kristu dává i sílu, aby se člověk mohl opřít o víru a kráčet bezpečně po jeho cestách. Navíc je dobré si všimnout reakce pýchy v nás, která hecuje člověka, aby se nedal omezovat ani samotným Stvořitelem. Pod rouškou proklamované svobody apeluje totiž ten zlý na naši suverenitu a podněcuje nás ve vzpouře. Ani poznaná pravda o Kristu nezabrání konat zlo tomu, kdo se pro takový postoj vědomě rozhodl. Začal křičet: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel si nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Mk 1,24


3.neděle v mezidobí

Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Mk 1,14

Prorok Jonáš je poslán do velikého města Ninive, aby ohlašoval Hospodinovo slovo k obrácení. Také apoštol národů sv. Pavel promlouvá ve stejném duchu a navíc píše v listě Korinťanům: „Čas je krátký.“ 1Kor 7,29 Ze stejného důvodu papež František ustanovil třetí neděli v mezidobí nedělí Božího slova. Podmínkou ohlašováním výzev k nápravě je, aby v každé generaci se našli služebníci Slova – evangelizátoři světa. Biskup Vojtěch v této souvislosti připomíná: „ Kněžství není zaměstnání, ale odpověď na Boží pozvání ke službě lásky.“ A vyzývá mladé může, kteří cítí povolání ke kněžství, aby se ohlásili na biskupství do 21. března 2021. Každému, kdo je volán k zasvěcenému životu v ohlašování a k duchovní podpoře této misie dává Bůh sílu, aby opustil mnohé životní jistoty a zakusil štěstí Kristova učedníka, který svěřil vše do Božích rukou. Nebojte se proto velkých životních rozhodnutí. Kdo hledá štěstí druhých, nalézá své vlastní. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.“ Mk 1,20


2.neděle v mezidobí

Ten nejdříve vyhledal svého bratra Šimona a řekl mu: „ Našli jsme Mesiáše „ - to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Jan 1,41b

Povolání učedníků je u evangelisty Jana zapsáno hned v první kapitole. Ježíš končí činnost tesaře z Nazareta a po křtu v Jordáně začíná povolávat spolupracovníky pro hlásání evangelia ve jménu Božího Syna – Mesiáše tj. Krista. Aniž by prověřoval jejich kvality mění jednomu z nich jméno a dává mu nové – Kefas – Skála. Po třech letech učednictví dokonce na jeho službě staví své dílo, které nezničí žádné zlo. Zároveň Petrovi svěřuje klíče o brány nebeské a dává mu moc, aby jeho rozhodnutí platila nejen na zemi, ale i na nebi. / Mt 16,13 n / Byl skutečně první z apoštolů tak dokonalý? Nikoliv. To však potvrzuje, že Boží plány počítají s lidskými selháními i nedostatky. Ježíš nepovolává perfekcionisty, kteří spoléhají na své schopnosti a kvality, ale obyčejné pracanty znající své limity. V Božím díle je totiž třeba více spoléhat na asistenci Ducha Svatého, aby vše neslo pečeť věčnosti. Nechat místo pro Boží skutky je zárukou nepomíjejícnosti veškerého snažení. Tak i slabá věc se silou Milosti stává silnou.

Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr /Skála/. Jan 1,42b


Svátek Křtu Páně

A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj.“ Mt 13,16b

Počátek Ježíšova veřejného působení asistuje Duch Svatý, potvrzuje Boží hlas z nebe a poslední starozákonní prorok, Jan Křtitel, nazývá Krista Božím beránkem. Křtem v řece Jordánu končí příběh tesaře z Nazareta a začíná se psát nový, který zjevuje Boží plán vykoupení a spásy. Kristus na sebe bere všechen hřích světa a místo spravedlivého trestu nabízí všem kajícníkům milosrdné odpuštění všech vin. Klade jedinou podmínku a tou je lítost, obrácení a víra v jeho božskou moc. Ježíšova nabídka odpuštění všech vin sice platí dokud svět bude světem, ale jej užitek může zakusit jen ten, kdo se jako marnotratný syn rozhodně pro návrat do Otcova domu, s lítostí se obrátí a zřekne se zlého a zla ve všech jeho podobách. Takový návrat vede k rozchodu s minulostí a je začátkem nového života. Viz obrácení celníka Leviho, který říká: „Polovinu svého majetku dám chudým a jestli-že jsem někoho ošidil, čtyřnásobně mu to nahradím.“ Lk 19,8 “A z nebe se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ Mt 3, 17

Tříkrálová koleda 2021

Tříkrálová koleda: „Štěstí, zdraví, dlouhá léta...“ letos jen tak u dveří vašich domů z úst dětí nezazní. Vypravení malých koledníků v době šíření koronaviru je složité zorganizovat. Navíc jde o veřejnou sbírku, která musí být schválena úřady a ty budou nejspíš všechny společné akce maximálně omezovat. Jedním řešením by byla misijní služba rodin, které by - v rámci svého nadšení - tradiční koledování vzaly za své. Další možností je využití a umístění zapečetěných pokladniček na veřejných místech, jako jsou obchody, úřady a samozřejmě kostely. Poslední formou by mohla být i přímá pomoc potřebným přes CHARITNÍ účet k tomu určený a ten je 66008822/0800, v.s. 777, k.s. 558 a se specifickým symbolem 6604.

Angažovat se ve prospěch všech, kteří se ocitli zaviněně či nezaviněně v nouzi, je naplněním Ježíšových slov, která jsou shrnuta v Osmero blahoslavenstvích. Vyjádřeno jednou větou: „ Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili.“ Mt 25,40. Kdo chce pomoci potřebným a tak i rozmnožit svůj poklad v nebi, nebo i splatit své dluhy těm, kteří už nejsou mezi námi živými, může tak učinit i touto formou almužny a milodaru.

Konečné řešení, jak bude Tříkrálová sbírka organizovaná, zveřejní se ve vysílání České televize a na webových stránkách: www.farnostjemnice.cz

Možná si někdo z Vás řekne, proč je hned na začátku roku 2021 důležitým tématem vybírání peněz? Copak církve nedostaly v restitučních náhradách dostatek finančních prostředků?

Ano, máte pravdu. Problém je v tom, že navrácení znárodněného majetku se uskutečňuje ve dvou formách. Ta první se týká jednotlivých farností a jedná se především o pozemky. Hmotné zázemí však v minulosti měly jen tradiční farnosti a ty nové „nezdědily“ tím pádem nic. Například farnost Budkov nemá ani hektar půdy. S navrácenými polnostmi však přibyly starosti o jejich efektivní využití a velmi dobré hospodaření, aby nebyly pro farnosti spíše přítěží než užitkem: viz pokácené lesy poničené broukem, pole vyčerpanávýnosným“ hospodařením či polorozbořené objekty – viz sýpka a stodola v Kdousově, ve Velkém Újezdu a jinde. Výnosy z polí a lesů – Jemnice např. žádné lesy nemá, mají sloužit na údržbu a opravy kostelů, kaplí, far a hospodářských objektů. Na velké opravy však tyto prostředky nestačí – je třeba žádat o dotace stát za podpory a spoluúčasti obcí a měst. Proto když nemůžete přispět v neděli při kostelní sbírce do „košíčku“, můžete tak učinit převodním příkazem na bankovní účet: Česká spořitelna 1523946369/0800 - je to společný účet pro všechny tři FARNOSTI rozlišených dle variabilních symbolů:

Budkov: v.s.64268900             Jemnice: v.s.  64268918                Rancířov: v.s. 60821108

Vám všem, kteří takto pomáháte udržet farnost v plusu - zvláště během koronavirové pandemie - vyslovujeme poděkování s přáním Pán Bůh Vám to oplať.

Druhá forma restitucí se vztahuje na nevratné pohledávky, ty jsou vyrovnávané finanční náhradou. Stát je převádí přímo na jednotlivá biskupství a slouží na provoz všech odborů a center orientovaných na účetní, právní, katechetickou činnost, církevní školství, domovy pro studenty aj. Starostí biskupství je, aby tyto náhrady byly ekonomicky výhodně zhodnocovány, aby při probíhající odluce církví od státu zároveň vytvářely trvalé příjmy na pastoraci a platy kněží a ostatní řádné výdaje. Za tímto účelem byl také zřízen fond PULS, který formou dobrovolných malých dárců - donátorů - finanční potřeby garantuje.

BISKUPSKÝ účet / Viz fond.biskupství.cz, účet 99662222/0800, v.s. 8304 – vice na www.biskupství.cz/

Jednou z organizací k zajištění kompletní a zvláště duchovně-sociální péče církví o občany je – jak bylo řečeno v úvodu - katolická Charita či evangelická Diakonie. V obou případech je existence těchto služeb závislá na darech, které jsou získávány vyhlašováním celonárodní veřejné sbírky jako je známá Tříkrálová, dále to jsou Postní pokladničky či sbírky na Charitu v průběhu roku. Pod hlavičkou Charity je mnoho pro všechny potřebné: bezdomovce, různě postižené invalidy, nemocné a umírající. Jak je tato pomoc prospěšná, vám nejvíce poví ti, jejich nejbližší se octli při domácí zdravotní péči závislými na pomoc profesionálů a zakusili ji v obětavé asistenci sester pečovatelské služby. Také mobilní hospicová péče je zvláště doceněna těmi, kteří se rozhodli být svým drahým nablízku až do posledního úderu jejich srdce.

Kdo se objektivně zabývá dějinami církve, ten v postavách svatých v minulosti i současnosti nachází bezpočet světců, kteří vynikali láskou k chudým a potřebných. I náš národ se může pochlubit takovými pečovatelkami jako byla sv. Anežka či sv. Zdislava, sv. Ludmila aj. Jedním z nejstarších biblických pomocníků je i svatý Josef. Právě letos budeme slavit 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve. Vyhlášením Svatého roku sv. Josefa od 8.prosince 2020 chtěl papež František nabídnout starostlivého ochránce Svaté Rodiny jako pomocníka a přímluvce v nelehkém roce stále pokračující koronavirové pandemie. Dokument o jeho pěstounské, obětavé péči nazval: Patris corde / Otcovským srdcem /. Do kaple sv. Josefa v jemnickém farním kostele sv. Stanislava můžete nahlédnout zadním vchodem od ZŠ, nebo vstoupit dovnitř v rámci konaných bohoslužeb. V nastávajícím roce 2021 bude kaple místem, kde lze meditovat - jak jsem psal již vloni - nad nejdůležitější profesí: otcovstvím a mateřstvím.

O jeho pomoc a přímluvu můžeme prosit následující modlitbou:

Vznešený patriarcho, svatý Josefe, který můžeš učinit to, co je nemožné,

pospěš mi na pomoc ve chvílích neklidu a těžkostí.

Přijmi pod svou ochranu obtížné a svízelné situace, které ti svěřuji, aby došly šťastného konce.

Můj milovaný otče, v tebe skládám celou svoji důvěru.

Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo, a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno,

ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc. Amen.

Přeji všem dobrodincům, aby měli radost a těšili se z každé pomoci, kterou mohou nabídnout potřebným, a možná i tak, aby levice nevěděla, co činí pravice. To proto, že radostného dárce miluje Bůh, kdo rychle dává, dvakrát dává.

Mons. Josef Brychta, jemnický farář

PS Za množství čísel a dat se omlouvám, ale stručněji jsem to vyjádřit nedokázal.


Slavnost Zjevení Páně

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král?“ Mt 2,1

Boží zjevení nebylo určeno jen židům a také není vlastnictvím dané jen křesťanům. K setkání s Ježíšem přichází i pohanští mágové - králové od východu, kteří událost Kristova narození vyčetli z hvězd. Ostatně při rozeslání dvanácti apoštolů říká Ježíš: Jděte do celého světa a získejte za učedníky všechny národy. Misijní poslání církve proto znamená, že v každém národě a v každé generaci jsou lidé disponovaní pro přijetí víry a následování Krista. Těm je třeba podat slovem i životem věrohodné svědectví o Božím plánu spásy a pozvat je k uvědomělé spolupráci. Evangelizovat – ohlašovat Boží království je úkol pro všechny - velké i malé, není to výsada jenom misionářů. Objevit v Ježíši Božího Syna přináší všem radost a pokoj.

Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu.“ Mt 2, 10


2. neděle po Narození Páně

V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. Jan 1,4

Tajemství Nejsvětější Trojice bylo Bohem zjeveno skrze Ducha Svatého a dovršeno v člověčenství Ježíše Krista. Skrytost Božího života se tak otevřela pro poznání a oslavu. Tak prožíváme křesťanské Vánoce. Společně se těšíme se ze všech radostných i dramatických příběhů Svaté rodiny – Ježíše, Marie a Josefa. Vždyť i náš náš život má vedle událostí vítaných také i ty, kdy slunce nesvítí a může se nás dokonce dotknout i temnota. Bůh nás však ve své Synu volá k víře, abychom se naučili radost i zármutek přijímat a prožívat bez pochyb o Boží lásce a věrnosti. Proto pro nás žádná temnota není důvodem k rezignaci nebo beznaději. Svatý Jan, miláček Páně to říká jednou větou:  “ To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.“ Jan 1,

Slavnost Narození Páně

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Jan 1,1

Úvodem jedna aktuální informace: Dle reklamy na nové rozhlasové přijímače žijeme dnes prý v době datové. Výrazem „data“ se myslí číselně definované informace, které lze snadno přenášet, ukládat a znovu je aktivovat. Podstatné je to, že pomocí programového nastavení počítače softvéru, lze dostupná data různé využívat. Softvér je však majetkem jeho autora a k jeho používání je proto třeba získat od něho souhlas, tzv. licenci. Ale dosti těchto technických úvah. Je třeba se vrátit zpět, abych se dostali k správnému pochopení biblického výroku svatého Jana. Také náš svět má svého Autora a bez spojení s ním nemůžeme jeho dílo zodpovědně používat. Hrozí nám totiž riziko, že v krátkém čase našeho žití, kdy se zaměřujeme na aktuální jednotlivosti, snadno ztratíme smysl pro celek. Aby se toto nebezpečí dalo minimalizovat, tak se Stvořitel veškerenstva stal v Nazaretě člověkem, v Betlémě se narodil a v Jeruzalémě zemřel a vstal z mrtvých. Jeho život je programem pro každého z nás: Ježíšův život i jeho smrt je darem Boží moudrosti a lásky. Emanuel – vtělený Bůh nás zve k následování.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí.“ Jan 1,4

Světlo za Světla...

Město Jemnice má tři kostely ve kterých se pravidelně konají bohoslužby. V létě si probíhající mše sv. kolemjdoucí nemusí ani všimnout – zvláště, když nyní nelze v našich chrámech zpívat - ale v zimě je tomu jinak. Do šera či tmy září jejich různě dekorované vitráže. Některá jejich okna jsou pojatá jen barevně, tzv. kobercovým vzorem, jiná mají sklo v olovu vyzdobené postavami svatých a někdy i doplněné jmény jejich dárců. Tak farní chrám sv. Stanislava, krom Ježíše Krista a Panny Marie, zdobí též postavy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Františka z Assisi i z Pauly, Dominika, svaté Kateřiny a Alžběty aj. Podobné barevné výjevy můžeme vidět v Podolském kostele sv. Jakuba Staršího. Naopak úplně čiré zasklení je v kostelíku sv. Víta.

Také v nedalekém Budkově září třikrát do týdne okna kostela sv. Martina. Stejně tak i Farářova kaplička se stane v neděli 20.12.2020 místem, odkud se Betlémské světlo může přenést do každého domu a prozářit rodinné setkání u jesliček a vánočního stromku.

Rozsvícená okna sakrálních staveb zvou každého k zastavení či navštívení. Ale i ti, kteří spěchají dál si nesou sebou a ukládají do paměti tato místa setkávání a modliteb, zvěstováni naděje a zpěvy písní, místa obnovy smíru a pokoje. Ano, jsou to záchytné body, kde je možné, aby se člověk setkal s člověkem, se sebou i s Bohem. Pozváním k možným setkáním jsou časy bohoslužeb na vývěsce. Zároveň s rozpisem stanovených hodin pro mše svaté či pobožnosti je dobře vědět, že existuje i non-stop duchovní služba. Děje se tak přes internet, mobilní telefon 604 723 830 nebo osobním setkáním na faře. Proto nemusí být člověk nikdy pohlcen temnotou smutku, samoty či beznaděje, protože v Ježíši Kristu je pro každého připraveno slovo naděje a světlo i v tom nejdelším tunelu. Bůh se z lásky stal člověkem, aby nám jeho vtělení usnadnilo jej vidět, slyšet a tak se s ním bez obav setkat ve službě církve – živého těla Kristova. Jeho příchod – jeho narození v křehkém a zranitelném lidství slavíme právě o Vánocích.

Náš diecézní biskup Vojtěch v letošním vánočním poselství píše:

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1,9-13)

Uprostřed lhostejnosti lidí přichází v chlévě na svět Ježíš. Žije, umírá a je vzkříšen, abychom věděli, že každý z nás je i přes své nedostatky milován Bohem. Přináší ujištění, že každý lidský život má smysl a nepředstavitelnou hodnotu.

O Vánocích je možné zastavit se s těmi, kteří u této jedinečné události v dějinách lidstva tehdy byli. S Marií, s Josefem, s obyčejnými pastýři i vzdělanými mudrci i s těmi, kteří během všech věků uvěřili.

Třeba také začneme vnímat jemné tiché světlo schopné prozářit jakoukoli myslitelnou temnotu. Světlo pokoje, odpuštění, smíření. Světlo, probouzející touhu po dobru, po lásce, po spravedlnosti. Světlo, které mezi našimi hodnotovými světly není tak agresivní jako jiná světla, ale přesto je stále přítomné a proměňující, protože je touhou po Bohu.

Přeji vám požehnané prožití vánočních svátků a život ve světle prozařujícím všechny temnoty.

                                           Mons. Vojtěch Cikrle, diecézní biskup brněnský, Brno, Vánoce 2020

      Rád se též k jeho přání připojuji a těším se spolu s vámi z oslavy Ježíšova narození.

On je Světlo světla, Láska lásky, Radost každé radosti a nevyčerpatelný pramen Pokoje.

                                                                                                                       o. Josef

PS Betlémské světlo si můžete vyzvednou o 4. adventní neděli ve 13,15 u Farářovy kapličky  nebo u

      hrobu P.Františka Maňuška při kostele v Budkově.


4.neděle adventní

Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Lk 1,28

       Pozdrav je verbálním kontaktem mezi těmi, kteří se setkávají, ať již cíleně nebo i náhodně. Obyčejným oslovením může začít nezávazný rozhovor nebo i jednání zásadní důležitosti. Aby se žádné setkání nestalo marným, je třeba být vnímavý pro každý kontakt s druhými, varovat se před povrchností a formálností. Jenom díky této Mariiny bdělosti mohl archanděl Gabriel pozvat dívku z Nazareta k dílu Božího zjevení na zemi. Vánoční čas nám tuto událost připomíná, a zároveň zve k aktivní spolupráci. Každý z nás je pozván - díky Boží lásce a moudrosti - k spolupráci na díle milosti. Je však důležité, abychom nenaslouchali je myslí, ale i srdcem. Aby se tak v každém z nás Slovo stávalo tělem, trvale v nás přebývalo a vytvářelo jednotu mezi námi i Bohem. “Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Lk 1, 37


3.neděle adventní

Neboj se , Maria, neboť si nalezla milost u Boha...“ Lk 1,30

Mít strach z neznámého a chovat se obezřetně nám může zachránit zdraví i život. Viz zásady prevence při koronaviru. Není proto rozumné se zbavovat bázně a nechávat se vést tím, co nám nabízí svět reklam, nebo hecování ve smyslu známého sloganu: Nevaž se, odvaž se. Je totiž zásadní, kdo nás zve k zažití svobody – svobody před strachem a obav z nepoznaného. I Boží výzva může sice na první pohled obsahovat nezodpovězené otázky a zároveň mít absolutní nároky na přijetí - bez kompromisů a výhrad. Je-li však opřena o víru, nemusíme se bát dát souhlas tomu, který nás nás převyšuje. Bez postoje víry se nedá plnit Boží vůle a zakusit její ovoce. Maria v této zkoušce obstála a dává nám příklad k následování. Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ Mk 13, 37


2.neděle adventní

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím.“ Mk 1,1

Nový den, nový rok, nový mobil, nové auto, nová šance, nový začátek...Ano, máme rádi nové věci, ale zároveň se neradi loučíme s věcmi, na které jsme si zvykli: Vyšlapané boty, hříšné zlozvyky, apod. Druhá adventní neděle nás vyzývá, abychom opět po roce prověřili, kolik místa v našem životě - v našich myšlenkách, slovech a skutcích - je pro Boží přítomnost. Zda hlas a obraz Ježíše Krista „nevypínáme“, jako děti při distanční On-line výuce, aby nám do života moc nemluvil a neviděl, abychom jeho přítomnost nemuseli stále vnímat a akceptovat. Rádi si dáváme od Boha „pauzu“ a výzvu k obrácení a změně života odkládáme. Náš Pán se však znovu a znovu navrací ke dveřím naší mysli a srdce, aby nás pozval tvořit věci nové. Spolupráce s našim Osvoboditelem a Spasitelem je nabídka i dar. Oboji můžeme přijmout, ale i odmítnout. Smíme však tuto výzvu brát na lehkou váhu? Jsme si jisti, že za rok nám bude tato milost opět nabídnuta? Poslední starozákonní prorok Jan Křtitel navíc zdůrazňuje, jaký je zásadní rozdíl mezi jeho slovem a Boží mocí: „ Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“ Mk 1, 8


1. neděle adventní

Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den.“ Mk 13,33

Začátek adventu je na konci letošního roku 2020 spojen se druhou vlnou koronavirové krize. Od jejího začátku na jaře, zemřelo 7.499 pacientů z půl milionu potvrzených případů. Vzhledem tomu, že virus Covid -19 nekosí jenom nemocné a staré, proto si každý člověk musí připustit, že i jemu může vypršet čas pozemského žití a zazvonit hrana. Není však vůbec snadné brát tento fakt vzhledem ke své osobě. Kdekdo se utěšuje, že jemu se takový chmurný scénář vyhne. Realita je však jiná. Nicméně ten, kdo má víru, kdo věří v život po životě, kdo má naději na život věčný by měl být ve výhodě. Existence víry však nesmí být chápaná a žitá ve smyslu pátého kola od vozu, které leží zakrámované a podhuštěné v kufru auta. Víru je třeba žít každodenně a mít ji začleněnou do našeho myšlení i jednání. Pak se na nás vztahují apoštolova slova: “ Ať žijeme nebo umíráme patříme Pánu.“ Řím 14,8 Jde totiž pak o trvalý stav bdělosti ke které Ježíš opakovaně vyzývá, když říká apoštolům: „ Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ Mk 13, 37


Začíná cyklus  B  2020 -2021



Záznam bez nadpisu

přidáno: 4. 12. 2017 2:07, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 4. 12. 2017 2:07 ]


Nová evangelizace

přidáno: 3. 12. 2013 11:23, autor: Josef Brychta   [ aktualizováno 24. 3. 2021 3:02 ]


24 - 25.3.2021  Den modliteb za úctu k počatému živou a nenarozené děti
"Musíme se  nejen snažit překonávat relativismus v naší výchovné práci, ale jsme také povolání postavit se jeho destruktivní nadvládě ve společnosti a kultuře. Proto je kromě slova církve velmi důležité také svědectví křesťanských rodin na veřjnosti. Musí se zejména znovu a důrazně zasazovat o nedoknutelnost lidského života  od početí až k jeho přirozenému konci,  o jedinečnou a nenahraditeknou hodnotu rodiny založené na manželském svazku a o o nutnosti zákonných  a administrativních opatřeních k podpoře rodiny a jejího poslání plodit a vychovávat děti, v poslání, které je bytostně důležité pro naši společnou budoucnosti.
                                                                                     dopis 6.6.2005, papež Benedikt

Dušičky.
Základní křesťanské přesvědčení, že láska dosahuje až na onen svět, že můžeme zůstat ve vztahu vzájemného dávání a přijímání i přes hranici smrti, jde napříč staletími a zůstává zdrojem utěchy i dnes.                                                        Spe salvi. 48

Boží přebývání
Bůh od nás není daleko, někde ve vzdáleném vesmíru. Postavil si svůj stan u nás: v Ježíši  se stal jením z nás, se stejným tělem a krví jako máme my. To je jeho stan. Při Nanebevstoupení neodešel někam do dálek. Jeho stan, on sám se svým tělem, zůstává s námi jako jeden  z nás. Můžeme mu tykat, můžeme s ním mluvit. ON NÁS SLYŠÍ, A JSME-LI VNÍMAVÍ, MŮŽEME I ZASLECHNOUT, ŽE NÁM ODPOVÍDÁ.
                                                                                                        HOMILIE 10 9. 2006
Boží milosrdenství je obrovské
Hledíme na nebe, na spoustu hvězd, ale když ráno vyjde slunce, hvězdy už nejsou pro množství světla vidět. A takové je Boží milosrdenství. Veliké světlo lásky a něhy. Bůh odpouští nikoliv dekretem, ale něhou, pohlazením ran hříchu. Protože se zasazuje za odpuštění, zasazuje se za naši spásu. Ježíš dělá zpovědníka takto: Neponižuje, neříká cizoložnici: "Co jsi udělala?" Pověz! A kdys to udělala?  A s kým? " Nikoliv: "Jdi a nehřeš už více." Milosrdenství Boží je obrovské, obrovské!
                                                                                      365 dní s papežem Františkem 6/2

Patnáctá kapitola u Lukáše
      "Její radostné poselství pravdy a spásy zní: Bůh je milosrdná láska. Evangelista Lukáš shromáždil v této kapitole tři podobenství o Božím milosrdenství: dvě kratší, která najdeme i u Marka a Matouše, jsou podobenství o ztracené ovci a ztracené minci; třetí - delší - u Lk je podobbenství o marnotratném synu. V tomto úryvku evangelia jako bychom slyšeli Ježíšův hlas, který nám zjevuje tvář svého a našeho otce. Vždyť přišel na tento svět zejména proto, aby k nám mluvil o Otci, aby nás - marnotratné syny - s ním seznámil a probudil v našich srdcích radost, že mu patříme, naději, že nalezneme odpuštění  a obdržíme od něho znovu svou důstojnost, a také touhu navždy přebývat v jeho domě, který je rovněž naším domem."
                                                                                                    Anděl Páně, 16.9. 2007

Privilégium žen -matek - vychovatelek k víře.
    "Ženy jsou také v evangeliu prvnímo zvěstovatelkami Božího slova, jsou skutečně evangelistkami."                                                                                 Homilie, 5.2. 2006

Naděje a naděje
    "Ke své životní cestě potřebujeme menší a větší naděje, které nás den co den udržují při životě. Tyto naděje ale nestačí, pokud schází velká naděje - která musí přesahovat všechny ostatní. A takovou nadějí může být jenom Bůh, který zahrnuje celek a který nám může nabídnout a darovat to, čeho my sami nejsme schopni dosáhnout." Spe salvi 31

Věřím v těla vzkříšení a život budoucího věku.
Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na počátku své pozemské existence, nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný, nepomíjející život.                                                               Bendíokt XVI., promluva 25.2.2008

Rodina - první škola
Ve středu evangelizačního úsilí církve stojí rodiny, protože ony jsou prvním místem utvrzování a sycení naší víry. Milí rodiče, vy jste svým dětem prvními svědky pravd a hodnot víry: modlete se spolu se svými  dětmi a modlete se za ně; učte je svým příkladem věrnosti a radosti! Ve skutečnosti je každý učedník, podněcován slovem Božím a posilován svátostmi, povolán k misii. Jedná se o úkol, který by nikdo neměl opomíjet, protože není nic krásnějšího než znát Krista a přispívat k tomu, aby ho poznali také druzí.
                                                               Regina Caeli, 13. května 2007, papež Benedikt XVI.

Bůh je láska
    Láska roste skrze lásku. Láska je "božská", protože pochází od Boha a sjednocuje nás s Bohem, a prostřednictvím tohoto sjednocovacího procesu nás proměňuje v "my", které překonává naše rozdělení a utváří z nás jedno, a to až do doby, kdy na konci Bůh bude "všechno ve všem." / 1 Kor 15, 28/     papež Benedikt XVI.   Deus caritas est 18

 
                               Bez "pěšáků" se na ulici evangelizovat nedá. jb
                                 Takými dělníky na vinici byli i naši věrozvěstové C+M.

 
Postní doba - pozvání k pravdě

Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Poselství papeže Františka k postní době 2018


Farnost - škola víry a rodina místo praxe

   Rodina a církev, konkrétně farnosti a ostatní formy církevního společenství, jsou povolány k úzké spolupráci na onom zásadním úkolu, který spočívá ve výchově a s ní neoddělitelně spojeném předávání víry. Velmi dobře víme, že pro hodnověrnou výchovnou práci nestačí jen zprostředkovat správnou teorii nebo učení. Potřebuje něco mnohem vyššího a lidštějšího, totiž onu denně prožívanou blízkost, která je  lásce vlastní a patří především do do společenství rodiny, ale rovněž i do farnosti, církevního hnutí nebo spolku, kde se  lidé setkávají, kde pečují o své bratry a sestry, zejména o děti, mládež, ale také o dospělé, staré, nemocné a rovněž o celé rodiny, protože jsou oddáni Kristu. Velký patron a ochránce vychovatelů, sv. Jan Bosco, připomínal svým duchovnímm synům, že "výchova je věcí srdce a jejím Pánem je sám Bůh"./Epistolario 4,209/

                                                                             papež Benedikt XVI., dopis z 6.6.2005


Nový rok

    V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy.

                                                       Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.

Papež: Evangelizace náleží Božímu lidu

Vatikán. Nesmíme zapomenout na Svatý rok milosrdenství a rozředit jeho velikou víru, intenzivní spiritualitu a veškeré nadšení, připomenul dnes papež František členům Papežské rady pro novou evangelizaci, které přijal v závěru jejich plenárního zasedání. Jak řekl, Boží lid hluboce vnímal dar milosrdenství, který zakoušel zejména ve svátosti smíření. Na církvi proto spočívá značná odpovědnost, aby se nadále a trvale stávala nástrojem milosrdenství, zdůraznil Svatý otec.

“Hlásání milosrdenství, které se poté konkretizuje a zviditelňuje v životním stylu věřících a vychází najevo v řadě skutků milosrdenství, se vnitřně pojí k úsilí každého evangelizátora. Ten totiž odhalil své povolání k apoštolátu právě z moci milosrdenství, které mu bylo vyhrazeno.“

Papež poté přešel k vlastnímu tématu evangelizace. Je nezbytné si stále více uvědomovat, že hlásání evangelia ze své podstaty náleží Božímu lidu, řekl a upozornil na dva související aspekty. Prvním je přínos jednotlivých národů a jejich kultur k cestě Božího lidu.

“Z každého národa, ke kterému přicházíme, se vyjevuje bohatství, které je církev povolána rozpoznávat a docenit, aby přivedla k jednotě celé lidstvo, jehož je znamením a svátostí (Lumen gentium,1). Tato jednota není utvářena „podle těla, nýbrž v Duchu“ (ibid., 9), který vede naše kroky.“

Tato skutečnost evangelizujícího lidu (Evangelii gaudim,111) vede k vědomí povolání, které přesahuje osobní odpovědnost jednotlivce, což je druhý aspekt, pokračoval papež František. Bůh nás přitahuje a počítá přitom se složitou sítí osobních vztahů, které jsou součástí života lidského společenství (ibid.,113), aby nám umožnil zakusit hlubokou jednotu a lidskost věřícího společenství.

“Platí to zejména pro naši dobu, kdy se silně projevuje nová kultura, která jako plod technologií oslňuje svými výdobytky, ale zároveň je na ní zjevná absence skutečného mezilidského vztahu a zájmu o druhé. Jen málo jiných subjektů se jako církev mohou pyšnit takovou znalostí lidu, která dokáže docenit ono kulturní, mravní a náboženské dědictví, jež utváří identitu celých pokolení.“

Je proto důležité, abychom uměli proniknout do srdcí našich lidí, vybízel papež. Budeme-li schopni pohledu do hloubky, nalezneme onu ryzí touhu po Bohu, zneklidňující srdce mnoha lidí, kteří se navzdory své vůli propadli do hlubin lhostejnosti. Radost z evangelia je však může zasáhnout a navrátit jim sílu k obrácení, řekl dnes Petrův nástupce členům Papežské rady pro novou evangelizaci.                                Papež František 29.9.2017


Aktivita ano, né aktivismus

     " Hledání reformy může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo  ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky  jejich jednání neobstojí ve světle víry.  To platí pro všechny údy církve: pro biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a všechny věřící... Jde o to, a je to jistě každodenní úkol pro každého křesťana, odhlížet od vlastního já a vystavovat se láskyplnému a tázajícímu Ježíšovu pohledu."

                                                                                       Promluva 18.12.2016  Benedikt XVI.


Plody Ducha  Svatého: radost, láska a pokoj...

     "Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dále šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci!"

                                                                                         Promluva 10.2.2006   Benedikt XVI.

Jednota je dílem lásky

    "Láska doprovázená skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak: překroutí ji a vezmou jí směr."   

                                                                                         Promluva 17.11. 2016   .

Církev - Boží rodina

    " Vyznání víry není souhrnem nějakých teoretických vět. Je zakotveno ve skutečnosti křtu. ...

Křest také znamená, že Ježíš Kristus nás takříkajíc adoptuje za své sourozence...

Tak z nás všech tvoří jednu velkou rodinu celosvětového společenství církve.

Kdo věří, nikdy není sám.

                                                                                              Homilie 12.září 2006  Benedikt XVI.


Radostná zvěst                                                                      /Jděte a oznamte mým bratřím.../

    Uznání přítomnosti prvků pravdy a dobra ve  světových náboženstvích  a opravdovost jejich náboženského snažení, stejně jako rozhovory a duchovní vzájemné spolupráce při obraně a rozvoji lidské důstojnosti i všeobecně platných mravních hodnot nesmějí být chápány jako omezení misijní úlohy církve, kterí je povinná hlásat Krista jeko cestu, pravdu a život. /srov. Jan 14,6/

                                                                                                  Benedikt XVI. promluva 31.1. 2008

Co žádáš od Církve? Víru!      Co ti dá víra? Život věčný.

    Rodiče v /křestním/ dialogu vyjádřili, že pro dítě hledají přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k "životu věčnému". Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že jejich dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti, dá život - život věčný.                                                                                                             Spe salvi 10  


Víra - cesta života

   ...  "Prosme Pána života, aby svou milostí utišil bolesti způsobené zlem, dával našemu pozemskému životu i nadále  sílu a daroval nám chléb a víno spásy jako potravu na naší cestě k nebeské vlasti."

                                                                                                                Závěr homilie 31.12.2005


Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem

      " Panno Maria, Královno všech svatých, veď nás, abychom si v každém okamžiku dokázali zvolit věčný život, "život budoucího věku", o němž mluvíme ve Vyznání víry, věku, který započal již Kristovým zmrtvýchvstáním a jehož příchod můžeme uspíšit naším upřímným obrácení a konáním skutků lásky k bližnímu."                                                       Anděl Páně 1,11.2016, Benedikt XVI., papež


Revoluce v nás - cesta svatosti.

    " Svět nezachrání nějaké ideologie, nýbrž obrácení se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, garantem naší svobody, ručitelem skutečného dobra a pravdy."

                                                                      Homílie, 20.8.2005, Benedikt XVI, papež


Svatost - úkol na každý den

"Někdy si myslíme, že svatost je provilegovaným stavem, který je vyhrazen jen několika vyvoleným. Být svatým je ve skutečnosti úkolem každého křesťana, ba co víc, mohli bychom říci každého člověka."                                                                  papež Benedikt XVI.  Anděl Páně 1.11.2007


1-2 of 2