Římskokatolická farnost  Jemnice


2. neděle postní - cyklus B

Gn 12, 1 - 4a

Abrahám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.“

Rok co rok nám postní doba pomáhá prověřit, zda jsou naše vztahy k Bohu i k sobě, lidem, přírodě a vlastněným věcem žity podle Boží vůle. Udržet si správný postoj ve všech vazbách, které jejich užíváním vznikají, není vůbec snadné. Časem se na ně navazujeme a ony mají tendenci nás spoutávat až zotročovat. Proto Hospodin vyzývá Abraháma, aby se vymanil ze všech vazeb a to podle míry ztracené svobody. Jako příklad můžeme říci, že jistě stále platí čtvrté přikázání Desatera, ale ctít rodiče neznamená zůstat v jejich očích na nich závislými dětmi. A platí to i opačně. Není možné, aby se rodiče bytostně fixovali na své potomky či vnoučata. Velcí i malí musí žít svůj vlastní život, život ve kterém na prvním místě je životodárný vztah s Bohem, žitý skrze Ježíše Krista. Ten, kdo denně nevychází ze svých jistot, nemůže být Ježíšovým učedníkem – zakoušet plnost svobody pro Boží království.

Zpěv: Mt 4,4b

Aleluja. V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný syn, toho poslouchejte. Aleluja.

Uplatňování poslušnosti chápeme ve vztahu k dětem; Bůh ji však žádá od nás již dospělých. Má na to právo? Jistě, vždy tajemství života chápeme jen ztěžka. Proto si nemůžeme dovolit riskovat všelijaké experimenty – jejich důsledky jsou lidsky nevratné.

1. neděle postní - cyklus B

Gn 9,8 - 15

Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás:.“

Smlouvy jsou obvykle potvrzovány oběma stranami. Smlouva, kterou se zavazuje sám Hospodin - ve vztahu k Noemovi - nemá žádné podmínky - je jednostranná. Bůh sám v ní garantuje věrnost člověku a to bez ohledu na lidské hříšné smýšlení, špatná slova a zlé skutky. Bůh totiž dobře ví, jak jsou naše předsevzetí nespolehlivá a jak snadno je porušujeme. Rádi a upřímně slíbíme všem všechno, ale pak je vše jinak.

Zpěv: Mt 4,4b

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.“ Aleluja.

Postní doba nás vybízí k tomu, abychom si uvědomili nevyváženost své hmotné spotřeby ve srovnání z duchovními pokrmy. Nad světem totiž nelze zvítězit jen omezením spotřeby, ale především umocněním modlitby, postu a almužny. Nestačí proto jen snížit konzumaci pozemských dober, ale je nutné zvýšit naši nasycenost dobry duchovními, které vedou ke skutkům blíženské lásky.

 

5. neděle v mezidobí

Job 7,1-4.6-7

Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu...“

Nepostradatelnou součástí života každého člověka je naděje. Naději potřebuje dítě i dospělý, zdravý i nemocný, starý i umírající. Naděje je sice u každého jiná, ale bez její přítomnosti se rychle ztrácí smysl života. Opakem naděje je totiž beznaděje, rezignace a zoufalství. Vracet člověku naději je úkolem každého z nás. Kdo nemá naději, ten neví proč má ráno vstávat a večer uléhat. Křesťanská naděje pramení z následování Krista a dává světlo pro život v každém čase i životní situaci.

Zpěv: Mt 8,17

Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.„ Aleluja.

Bůh se stal člověkem, aby mohl prožívat lidský úděl s celým obsahem života: radostmi i smutkem, v síle i slabosti, v úspěchu i prohře. S jakým však zásadním rozdílem? S vírou, nadějí a láskou k Bohu i lidem. A to je řešení i pro nás. Žít lidství je třeba i s božstvím.

4. neděle v mezidobí

Dt 18,15 - 20

Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat.“

I když se říká, že doma není nikdo prorokem, přesto Mojžíš sděluje tuto Boží zprávu svému lidu, aby jej připravil na vystoupení Ježíše Krista. V jeho osobě se splnilo Písmo, v něm vrcholí zjevení Boha na zemi, s ním přichází v plnost času. Vše, co bylo třeba vyslovit a vykonat ze strany Boží se již stalo. Nyní je řada na nás. Přijmout či odmítnout toto dílo Ducha Svatého. Pán Ježíš říká: „Vaše řeč budiž ano, ano ne, ne. Co je nad to je ze Zlého.“ Mt 5,37 Bohužel naše postoje se většinou nacházejí mezi těmito hranicemi: Je to polovičatost, povrchnost, vlažnost apod. Nebýt ani horký ani studený je z dlouhodobého hlediska spojeno s vážným ohrožením.

Zpěv: Mk 4,16

Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlí v krajině stínů smrti.„ Aleluja.

Pozvání k obrácení, pozvání ke Kristu je výzva, ale i sebezáchovný krok.

 

3. neděle v mezidobí -  neděle Božího slova      Syšíš Boží slovo?   Přijímáš je?     Šíříš je?

Jon 3,1 -5.10

Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej, co ti ukládám.“

Veliké město, kam Hospodin posílá proroka Jonáše je Ninive. Jeho obyvatelům má tlumočit výzvu k obrácení. Času jim však dává pomálu; pouhé tři dny. Velkým „městem“ do kterého Hospodin posílá také nás je tento svět. Globalizace totiž činí za světa jednu velkou vesnici. Kolik času je k dispozici, aby člověk nesklidil následky všeho, co špatného zasel? Nevíme, ale spíše méně než více. Proto je třeba ochotně odpovědět na výzvu k apoštolskému působení a ani neodkládat změnu smýšlení a kající skutky. Samuel říká Hospodinu: „ Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá“.

Zpěv: Mk 1,15

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu.„ Aleluja.

Pozvání k obrácení a k víře má blízkost Božího království proměnit v jeho přítomnost. A to je příležitost pro každý den, každou hodinu a minutu našeho života.

2. neděle v mezidobí

1 Sam 3,3b – 10.19

Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.“

Když papež František vyzval v minulém roce 2023 církev k synodalitě, tzn. k dialogu a vzájemné komunikaci chtěl - krom jiného - vytvořit prostor k procesu vzájemného poznávání. Církevní jako společenství věřících nemůže být uzavřena sama do sebe, ale má pozorně vnímat vše, co současnou společnost utváří. Cestou naslouchání jsme pak schopni vstoupit do právě proklamovaných názorů a přidat k nim ty své. Dialog ovšem znamená, že jeden mluví a druhý naslouchá a opačně. Nejhorší je situace, kdy jeden je hodně akční a druhým nedá moc příležitostí k ozvání. Máme-li být tvůrci pokoje a solí či světlem světa je třeba, abychom druhé především doprovázeli a tak se „naladili“ na jejich „frekvenci“. Jinak se budeme míjet dle známého úsloví: „Jeden o koze, druhý o voze.“ Co může být našim přínosem je osobní zkušenost s Bohem. Abychom věděli, co říci tomu světu, je třeba především dobře znát, co nám samotným říká Bůh. K tomu nám může pomocí i slavení příští neděle jako Neděle Božího slova.

Zpěv: Jan 1,41.17b 2,10 -11

Aleluja. Nalezli jsme Mesiáše, to je Krista. Milost a pravda přišla skrze něho.„ Aleluja.

Dělit se s druhými máme nejen o všechny možné poznatky vědění, ale také o to, co plyne z naší víry, z našeho vztahu s Kristem. Synodalita proto také znamená, že skrze společenství evangelizujeme všude tam, kde žijeme v jednotě a lásce s druhými.


 

Svátek Křtu Páně

Iz 42, 1-4. 6-7

Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil.“

Boží služebník je ten, kdo nevyžaduje, aby mu druzí sloužili, ale naopak nalézá své štěstí v službě druhým. Kdo uvěřil, ten zakouší blaženost i v chudobě a pokoře.

Zpěv: Mk 9,7 Nebesa se otevřela a zazněl Otcův hlas: To je můj milovaný Syna, toho poslouchejte!“ Aleluja.

Poslušnost opřená důvěru v Otcovu lásku není pro Krista degradací na post sluhy, ale ochotným přijetím služby k hlásání Božího království.


Svátek Zjeven Páně – Tří králů

Iz 60, 1-6

Vstaň, rozsviť se Jeruzaléme neboť vzešlo tvé světlo...“

Setkání s Bohem člověka proměňuje a nezůstává skrytou událostí - projevuje se i navenek. Tak zářila tvář Mojžíše po setkání s Hospodinem a tak se proměnila i podoba Kristova při zjevení na Hoře Tábor. A jak je to s námi? Je na nás znát, že jsme Boží? Doba vánoční sice končí, ale Ježíš žije dál a skrze nás chce být Světlem světa. Nejsme moc „tlustým sklem“, aby skrze nás mohl vyzařovat.

Zpěv: Mt 2,2 Aleluja. Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu.“ Aleluja.

Kristova přítomnost mezi námi je již zvěstována a je na nás, abychom jej dokázali nalézt v každém bližním.

 

Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Nm 6, 22-27

Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě!“

Boží požehnání, tj. Boží blízkost je jiná, když se člověk rozhoduje pro dobro nebo naopak podlehl pokušení jít životem vlastní cestou a spoléhat se jenom sám na sebe. Bůh může „žehnat“ jenom dobru a od zla se odvrací. To však neznamená, že člověka opouští a zanechává bez své blízkosti. Bůh je vždy člověku nablízku a nabízí mu pomoc ve všech situacích. Tak jako náš Pán Ježíš Kristus zemřel za všechny, ale jeho pomoc zakusí jen ti, kteří o ni projeví – třeba i v poslední chvíli života - alespoň minimální zájem. Vzpomeňme na prosbu lotra umírajícího po jeho pravici. Spoléhat se na však na Boží milosrdenství až ve chvíli smrti je velice riskantní. S Bohem je třeba prožívat celý život - nejen jeho konec.

Zpěv: Žid 1, 1-2

Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna.“ Aleluja.

Život s Bohem se naplňuje skrze jednotu s jeho Synem: „Skrze Krista, s Kristem a v Kristu je tvoje všechna moc a sláva, Bože Otče všemohoucí.“ Tak to slavnostně vyznáváme při každé bohoslužbě. A tak máme také i prožívat každý den.

Rok B 2023-2024

 

Svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa

Sir 3, 3-7. 14-17a

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva.“

Život každého člověka se nachází ve spirále času - od narození až po skonání. V každé fázi věku se dále utváří vztah mezi dítětem, rodiči a zbytkem světa. Každé patro této „stavby“ má svá specifika – nové rozměry. Jeden základ je však určující a to je nutnost trvalé konfrontace s Boží vůlí. V aktuálním časovém posunu je třeba, aby určujícím faktorem pro rozhodování byla jednota se Stvořitelem, Vykupitelem a Posvětitelem. Vše, co se vymyká Bohem stanovenému řádu je pokusem vzít si více volnosti pro rozhodování a jednání než je člověku ku prospěchu. Příběh Adama a Evy – dědičné pokušení a následné selhání - se znovu a znovu může opakovat. Bezpečnou cestu života rodiny - v každém stádiu - vytyčuje čtvrté přikázání Desatera. Začíná slovy: „ Cti otce svého i matku svou…“.

Zpěv: Kol 3,15 a.16.

Aleluja. „ Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj; nauka Kristova ať je u vás v plné síle.“ Aleluja.

Království Božího pokoje je tam, kde se žije v jednotě a v lásce Kristově.

1. Slavnost narození Páně - V noci B

Iz 9, 1-3.5-6

Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni...“

Pří každém porodu se záhy ozve křik právě narozeného dítě, aby všichni kolem věděli, že na svět přišel nový člověk. Je to malý neklidný uzlíček života spojeného s velkými nadějemi a očekáváními. V takové chvíli se vždy nabízí nejenom otázka: Co asi z tohoto dítěte bude, ale i přání všeho dobrého. Také Ježíšovo narození by bylo takto vnímáno, ale slova proroka Izaiáše nám dala nahlédnout jak do jeho minulosti, tak i do jeho budoucnosti: Ruka Páně, Hospodina, byla totiž s ním.

Dar života byl svěřen i nám s ujištěním, že i my jsme vyšli od Boha, v jednotě s ním máme prožívat své dny a v jeho slávě svůj život dovršit. Jak mi připomněl kdysi můj kolega o. Dominik: „Život je dar, život je úkol a život je cíl.“ Jak Boží vyvolení si proto važme svého příchodu na svět a velebme s Pannu Marií našeho společného nebeského Otce - slovy i skutky.

Zpěv: Lukáš 2,10 -11

Aleluja. Zvěstuji vám velikou radost: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.„ Aleluja.

Každé narození dítěte má být radostnou událostí nejenom pro otce i matku, ale i pro všechny ostatní kolem. Nikdo z nás nejde životem sám, ale vzájemně se doprovázíme a navíc jsme bratři a sestry v Kristu – jedna velká Boží rodina.


4. neděle adventní B

2 Sam 7,1-5. 8b-12. 14a. 18

„Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh.“

Když se král David zabydlel ve svém paláci, rozhodl se postavit také sídlo pro Hospodina. To se však Bohu nelíbilo, protože král ho chtěl obdarovat - v klamném postoji - , že jedná se sobě rovným. Proto mu prorok Nátan připomněl, že vše, co dosud získal mu bylo darováno Bohem. Také naše víra může být poznamenána myšlenkou, že Bohu něco chybí či od nás něco potřebuje. Ve skutečnosti to jediné, co Bohu dlužíme je naše vděčnost. Proto je důležité, abychom viděli Boží skutky, které koná v našem životě a nepřičítali vše, co se nám zadařilo svým výkonům. Je třeba vědět jedno: To, že nejsi nejsi veřejný hříšník je proto, že Bůh tě dosud mohl chránil od tvých nepřátel – hříchů – tak, jako kdysi krále Davida. To se však může rychle změnit - vždyť pýcha vždy předchází pád. Ale i tak je Boží milosrdenství připraveno ti poskytnout útěchu a dát naději, že vše se může v radost obrátit.

Zpěv: Lk 3, 4. 6

Aleluja. „ Připravte cesty! Každý člověk uzří Boží spásu.“ Aleluja.

Boží dílo vykoupení a spásy je sice připraveno pro všechny, ale prospěch z něho má jenom ten, kdo ho v pokoře přijme. Viz odpuštění hříchů a nový život v Kristu Ježíši.

 

3. neděle adventní B

Iz 61, 1-2a. 10-11

„...Pán, Hospodina, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.“

Dílo Boží lásky se zjevovalo v dějinách spásy od selhání prvních lidí – Adama a Evy. Čas milosti ohlašovali proroci a jako poslední jej zvěstoval Jan Křtitel. Jeho výzva k pokání vedla kající lid ke křtu ve vodách Jordánu. Dovršením tohoto díla Božího milosrdenství se stal křest Kristův spojený s odpuštěním hříchů a zároveň počátkem nového života ve Svatém Duchu. Smíření člověka s Bohem je dílo lásky, spravedlnosti a vrcholí uvedením do Boží slávy. “Nevíte, že jste Boží chrám, a že ve vás sídlí Duch Boží?“ 1 Kor 3,16

Zpěv: Iz 61,14. 6

Aleluja. „ Ducha Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst.“ Aleluja.

Kde se adventní příprava omezí jen na očistu od hříchů, tam se nemůže zjevit Boží synovství. A právě to je cílem zázraku Vtělení, aby v člověku byl počat a začal růst nový člověk podle Svatého Ducha.


2. neděle adventní B

Iz 70, 1-5.9-11

„Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh.“

Důvodem útěchy a následného daru pokoje se stala plnost času. Bůh na počátku dějin lidstva dovolil, aby sám člověk objevil hranice své svobody a následně si uvědomil, že si nemůže dovolit vše, co je možné a co ho napadá. / Viz příběh Adama a Evy v ráji. / Proto Bůh skrze Mojžíše definoval, kde je hranice mezi pravdou a lží, jednáním dobrým a zlým. Ale ani Desatero nedalo člověku sílu, aby kráčel po Božích cestách. Bylo třeba, aby život podle pravdy a lásky nám byl ukázán na životě konkrétního člověka. A tak se čas pro zjevení Boha v člověku naplnil: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Plnost času proto nesmíme chápat ve smyslu pohromy. Jako-by Bůh bouchl do stolu a řekl: „ Tak už mám toho dost “. Přesně naopak. Zjevení Boží přítomnosti, na kterou nás připravuje adventní doba je časem milosti - časem záchrany. V Ježíši Kristu se Zákon ze Sinaje stává nejenom Literou, ale i samotným životem. Plnost času ale může mít formu i konce času. Připravit se máme na obě možnosti, ale nezapomeňme že obě jsou positivní pro ty, kteří neváhají uznat svou hříšnost a činí pokání formou odpuštění a smíření.

Zpěv: Lk 3, 4. 6

Aleluja. „ Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu.“ Aleluja.

Kde se tato příprava má započít? V naší mysli. Tam se rozhoduje o tom, co následně řekneme nebo vykonáme. Důležité je, aby do všeho našeho počínání stále promlouvalo srdce. Bůh je Láska a Láska nikomu neubližuje, ale naopak - vše spojuje a obnovuje.



1. neděle adventní B

Iz 63, 16b-17. 19B; 64, 2b-7 24, 37 – 44

„Ty, Hospodine, jsi náš otec, „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno.“

Prorok Izaiáš v prvním čtení potvrzuje, že Bůh je náš stvořitel, ale zároveň vyslovuje výčitku s otázkou: Proč jsi nám dal, Hospodine zbloudit z tvých cest..? K pochopení Otcova jednání můžeme použít zkušenost z vlastního života. Rodiče nám zprostředkovali život a dlouhá léta nám pomáhali rozpoznávat dobro a zlo. Pak přišla dospělost a s ní čas, kdy jsme měli potvrdit, že jsme se dobře vyučili a dar svobody nezneužili. A jak to dopadlo? Asi všelijak. A co následovalo? Kající uznání vlastní omylnosti a pokorný návrat. Podobně je na tom člověk i lidstvo ve vztahu k nebeskému Otci. Naštěstí Hospodin je nejen Stvořitel, ale i i Vykupitel. Adventní čas nás má připravit na kající návrat do Otcova domu skrze dílo milosrdenství Ježíše Krista.

Zpěv: Žalm 85,8

Aleluja. „ Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! „ Aleluja.

Obnova Božího díla je možná jen skrze Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Bůh s námi – Emanuel je ohlášen – jděme mu naproti v kajícnosti a s rozžatými lampami našich duší.

 



Končí cyklus  A  rok  2023   -     pokračuje  B  rok  2024


Slavnost Ježíše Krista Krále       34.    A 2023

Žalm 23,1

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám“

Uznáváš, že Hospodin učinil vše, co bylo třeba, aby na zemi i v nebi dobře bylo?

Chápeš Boží autoritu jako princip služby pro jednotlivce i společnost?

Mt 25, 31 – 46

Amen, pravím vám: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“

Boží vtělení v osobě Ježíše Krista je obousměrné. Bůh se stal člověkem, aby se stejnou cestou mohl člověk propojit a sjednotit se svým Stvořitelem. Samotný Boží Syn tuto vzájemnou vazbu potvrzuje slovy: „Já a Otec jedno jsme.“ Proto každým skutkem může člověk vědomě žít touto nebeskou dimenzi. Když se tak děje uvědoměle, tj. s vírou a s láskou jde o kvalitu dokonalou – až nadpřirozenou, když bez víry, ale s láskou, jde o skutek kvality přirozené. Viz milosrdný samaritán. Jsme tedy spolutvůrci Boží slávy a děje se tak cestou pravdy a lásky přítomné v našich vztazích uplatňováním živé víry.

33. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 128,1a

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.“

Bázeň z Boží velebnosti nesmí přecházet v strach.

Bát se máme toho, abychom se od Boha nadobro neodloučili.

Mt 25, 14 – 30

Málo jsi spravoval věrně, pojď se radovat se svým pánem.“

Naše „všechno“ je pro Boha sice „málo“, ale pro nás to tvoří vklad pro celou věčnost.


 

32. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 63,2b

Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!“

Vnímáš svou duši?

Jak hasíš žízeň duše po Bohu?

Mt 25, 1 – 13

Ženich je tady! Jděte mu naproti!“

Jdeš naproti Pánu každý den; od ráno do večera a od večera do rána?

31. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 131,1.2.3

Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!“

Kristův pokoj pramení s jednoty s Otcem -

včetně odevzdanosti do Boží vůle i v oběti na kříži.

Mt 2, 1 – 12

Kdo je mezi vámi největší, ať je vašim služebníkem.“

Čím větší má člověk moc, tím více ji má uplatňovat ve prospěch druhých. Zodpovědná správa veřejných věci se týká nejen hmotných statků, ale i kulturních a duchovních hodnot. Soudobý fenomén kolektivních usnesení - národních i mezinárodních - vytváří jakousi anonymitu zodpovědnosti a proto i nedohledatelnost a nepostižitelnost těch, kteří rozhodli špatně. Nesmíme na taková kolektivní rozhodování spoléhat. Před Bohem je každá volba osobní a podléhá našemu svědomí. Nelze splynou s mlčící většinou a rezignovat na spravedlnost a pravdu pro každého jednotlivce.

30. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 18,2

Miluji tě, Hospodine, má sílo!“

Vztah člověka s Bohem má být odpovědí na vztah Boha k člověku.

Vzájemné comunio se realizuje v Kristu a skrze Krista.

Mt 22, 34 – 40

Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“

Ježíšova odpověď se dá vyjádřit jedním slovem: Milovat. Milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. A milovat bližního jako sama sebe. Vztah lásky se rodí a realizuje v mystickém Těle Kristově, tj. Církvi. Toto putující živé tělo Kristovo se následně stává Božím nástrojem ke konsekraci celého světa. Právě o tom vypovídá sociální encyklika papeže Františka: Fratteli Tutti.

29. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 96,7b

Vzdejte Hospodinu slávu a moc.“

Víra v Boha je projevem naší spravedlnosti vůči Trojjedinému.

Naopak popíráním Boží existence člověk dosazuje na jeho místo sebe sama.

Mt 22, 15 – 21

Čí je to obraz a nápis?“

Člověk je stvořený k Boží podobě a od počátku dějin – od Adama a Evy - se tento obraz stává více nebo méně realitou. Abrahám i Mojžíš - Patriarchové i Proroci bděli nad tím, aby člověk měl tento ideál stále na paměti. Vrcholem tohoto vtělování božství do lidství bylo zrození a život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. V něm je Boží obraz zpřítomněn v maximální shodě. Sám Kristus to potvrzuje, když říká: „Já a Otec jedno jsme.“ Jan 10,30 „Kdo viděl, viděl Otce.“ Jan 14,9b. K této jednotě s Trojjediným Bohem je volán každý z nás. Viditelným znakem této jednoty je svatost.

28. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 23 6cd

Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé věky.“

Věčnost je čas bez času. Čas totiž existuje jen v závislosti na prostoru- viz teorie relativity

Bůh říká: „Já jsem ten, který jsem“. U Boha není „bylo“ ani „bude“ – On je.

Mt 22, 33 – 43

Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?“

Součástí pozvání na svatbu byl i dárek od hostitele a tím byl sváteční přehoz. Proto ten, kdo jej neměl byl ze svatby vykázán. Svatebním šatem je křestní roucho milosti. Bez něho nemá duše přístup na svatební hostinu s Beránkem - Kristem v nebeském království. Křestní milost se obnovuje očistou ve svátosti pokání – vyznáním hříchů a smířením s Bohem i lidmi.

27. neděle v mezidobí A 2023

Iz 5,7a

Dům Izraele je vinicí Páně.“

Boží plán s Izraelem pokračuje dějinami církve.

Prosme, aby synoda o synodalitě navázala na výsledky II. Vat. koncilu a dále je rozvíjela.

Mt 21, 33 – 43

Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním.“

Zjevení Boha Otce v osobě Ježíše Krista bylo pro Boží lid Starého zákona – Izrael - zkušebním kamenem připravenosti na evangelizaci celého světa. Vyvolený národ tímto neměl být postaven mimo hlavní děj dějin spásy. Bylo to ale pod podmínku, že nebude lpět na svém výsadním postavení. To se však nezadařilo a Boží štafetu převzal lid Nového zákona. Prosme, abychom v toto poslání zvládli co nejlépe a nepodléhali klamu nenahraditelnosti. Pýcha elitářství a sebestřednosti vždy předchází pád...

 

26. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 25,6a

Rozpomeň se, Hospodin na své slitování.“

Boží věrnost netrpí „výpadkem“ paměti – je milosrdný stále.

Druhým budeme odpouštět snadněji, když si připomeneme svá četná selhání.

Mt 21, 28 – 32

Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“

Dobrý začátek může vést ke špatnému konci a naopak poslední mohou být prvními. Jedna věc jsou slova a druhá činy. Dalším znakem našeho jednání je týká uznání chyb a ochota ke změně smýšlení. Kdyby král Herodes netrval na svém slibu Salome, tak mohl Jan Křtitel žít dále. Bez pokory však člověk neuzná svůj omyl, ale pyšně trvá na svém postoji. Pak padají hlavy,,,

 

25. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 145,18a

Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.“

Bůh skrze všudypřítomnost garantuje svoji blízkost pro dobré i zlé - sesílá déšť a dává vycházet slunci na všechny bez rozdílu – dobré i zlé.

Ale Bohu může jít tzv. naproti: dobrými skutky, modlitbou, četbou Bible, přijetím kříže, účastí na mši sv. apod.

Mt 20, 1 – 16a

Jděte i vy na mou vinici!“

Každý z nás pečuje o svůj vinohrad, o bohatství svého života: Děti ve škole, rodiče v zaměstnání a volnočasových aktivitách: Vzdělání, kultura, sport a vše ostatní může zcela spotřebovat náš veškerý čas. Proto Ježíš vypráví příběh hospodáře, který zve k práci na jeho vinici. Je to Boží pozvání pro každého z nás, abychom věnovali dostatečnou péči také růstu Boží přítomnosti v nás a mezi námi. Jak? Viz třeba žalm 145,18a.

 

24. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 103,8

Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý.“

S Božím milosrdenstvím nezle kalkulovat na začátku rozhodování.

Je to spíš padák či záchranný kruh pro případ ztroskotání.

Mt 18, 21 – 35

Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší?“

Primárně je třeba říci, že nejme povolaní řešit různá selhávání ve světě, ale máme nejprve zvládnout to, co se týká naší vlastní osoby. Nejprve je však třeba položit si otázku, zda provinění proti nám není bezprostřední reakcí na naše vlastní selhání - dle známého úsloví: „Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.“ Proto je zapotřebí si tuto skutečnost nechat potvrdit dvěma dalšími svědky – jak jsme o tom četli minulou neděli. Podle tohoto pravidla je zvláště třeba posuzovat různé kolize mezi manžely, dětmi či sousedy.

 

23. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 95,7c-8a

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!“

Podmínkou uposlechnutí je nejprve samotné slyšeni.

Kdo nenaslouchá, ten ani neposlouchá – nic neslyšel.

Mt 18, 15 – 20

Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Výchova dětí je projevem zodpovědné lásky jejich rodičů. Otec nebo matka nikdy nemohou říci dítěti: Dělej si co chceš. Je to tvá věc. Rozhodni se jak myslíš apod. Dítě nemá dostatečné poznání a rodiče musí dbát o jeho výchovu, vzdělání a zdraví. Očkování proti obrně, černému kašli a jiným nemocem, péče o zrak, sluch i chrup – a vše ostatní se děje od samotného narození. Odkládat tuto péči a nebo to dokonce vše ponechat na rozhodnutí kojence či adolescenta je projevem nelásky a totální nezodpovědnosti. To také platí o duchovní formaci: Modlitba, nedělní mše sv., výuka náboženství, znalost Bible – to vše je aktuální s věkem dítěte a nelze to odkládat na pozdější čas. Projevy lásky i vedení k osobní zralosti a se neobejde bez omezení či vymezení svobody volby. Nikdo si nemůže dělat co chce, aniž by tím neohrožoval sebe i druhé. Viz řidič za volantem auta.

22. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 63,2b

Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!“

Pečovat o žízeň duše je stejně důležité, jako pečovat o žízeň těla a mysli - rozumu.

Jak poznáme, že naše duše žízní? Podle nespokojenosti a to přes nasycené tělo i rozum.

Mt 16, 21 – 27

Jdi mi z očí satane!“

Petr si vysloužil Ježíšovo úděsné označení „satane“ v důsledku jeho odmítání lidského údělu. Také my bychom mohli podlehnout iluzi božskosti a chápat i naši účast na Kristově životě jako garanci nezranitelnosti. Víra však primárně nechrání člověka před nemocemi a krizemi všeho druhu, jak bychom si rádi přáli, ale nabízí nám pomoc, abychom všechny životní peripetie, co nejlépe zvládali. Bůh totiž nevylučuje tělo z „dějin spásy“, ale právě naopak. Dává nám možnost spolupracovat „ i tělem“ na díle milosti . Existence kříže je proto výzvou k následování Krista bez reptání a žehrání na různé životní těžkosti. Stále je třeba mít na mysli věci lidské i božské. Obojí – pro duši i tělo je možné, aby spolu existovaly v harmonii a navzájem se doplňovaly.

21. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 138,8bc

Hospodine, tvá dobrota trvá na věky, dílo svých rukou neopouštěj!“

Hříchem člověk opuští Boha, ale Boží milosrdenství je mu stále nabízeno, když se ho dovolává.

Aby Bůh mohl odpouštět je třeba jej v tomto postoji následovat, nebo spíše předcházet– viz. modlitba Otčenáš.

Mt 16, 13 – 20

Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

Postoj židovského národa k Ježíši z Nazareta byl na jedné straně určen jeho povoláním tesaře a na straně druhé zázraky a prorockou službou. Určujícím faktem byla však samotná Ježíšova otázka, která se vztahovala na „Syna člověka“. Tím jako-by „napověděl“ i odpověď. Nicméně Petr se nedal zmást a prohlásil Ježíše za Krista – Mesiáše – Syna živého Boha. Tuto pravdu by ale židé považovali za rouhání a proto Ježíš důrazně přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. A jakou odpověď dáváme my? Náš život je svědectvím, které více než slovy, ale skutky vyjadřuje, co pro nás Ježíš Kristus znamená a jak odhodlaně jsme ochotni jej následovat.


20. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 67, 4

Ať tě, Bože velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!“

Modlitba chval – osobní nebo společná je chórem, který zní každou hodinu i minutu.

Zaznívá v tomto celosvětovém choru i tvůj hlas?.

Mt 15, 21 – 28

Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův!“

Kananejská žena prosí Ježíše o uzdravení posedlé dcery. Je to projev mateřské lásky, která trvá po celý život dítěte. Matka trpí pro nemoc své dcery. Podobnou vnímavost by měli mít rodiče i pro nemoci duše. Bdít stále nad svým dětmi a provázet je modlitbou.V neposlední řadě je důležité, aby každý člověk pozorně vnímal situaci i své duše a dbal o její svatost. Českobudějovický biskup Mons. Hlouch ve své Minutěnce kdysi napsal, že jedná nesmrtelná duše je dost velké diecéze i pro biskupa.


19. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 85, 8a

Pane, ukaž nám své milosrdenství!“

Mezi bázní a strachem je zásadní rozdíl. Kdo žije v bázni, ten se nebojí trestu, ale toho že zarmoutí či zklame toho, kdo ho miluje.

Každopádně platí, že strach má jen ten, kdo nepočítá s Božím milosrdenstvím.

Mt 14, 22 – 33

Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“

Ježíš se po svém vzkříšení dává poznat jen těm, kteří v něj uvěřili a chtějí se stát jeho učedníky. Protože miluje všechny lidi je schopen respektovat i odmítnutí a pohrdání těch, kteří jej tzv. nemusí. Nikoho neodsuzuje a modlí se i za své nepřátele slovy: „Bože odpusť jim, oni nevědí, co činí.“ Také platí, že nikdy nikomu zbloudilému neupírá naději na změnu smýšlení a kající a radostný návrat k Otci.

Svátek Proměnění Páně 18. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 97,1a. 9a

Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.“

Náš život je bytostně spojen s dějinami světa a sdílí jeho proměny.

Nad proměnami času je povznesen pouze jeho Stvořitel.

Mt 17, 1 – 9

Pane, je dobře, že jsme tady.“

Hora Proměnění, hora Tábor je místem, kde se Ježíš ukazuje svým třem učedníkům Petrovi, Jakubovi a Janovi při rozhovoru s Mojžíšem a Eliášem. Tuto událost završuje Bůu – Otec, když o Ježíši Kristu říká: „Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ Také my můžeme být svědky tohoto dialogu a to zvláště při bohoslužbě slova při nedělní mši sv. a následném slavení eucharistie.


17. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 119,97a

Jak miluji tvůj zákon, Hospodine.“

Zábradlí na lávce či schodech dává jistou a chrání před pádem.

Stejně tak fungují via ferraty v italských Dolomit.

Mt 13, 44 – 52

Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné…“

Čas od času se vede diskuze o tom, zda se Kristus vydává za mnohé či za všechny - viz text v mešním kánonu. Dnešní úryvek tuto otázku vysvětluje podobenstvím o síti vhozené do moře. Síť sice zachytí všechny ryby, ale ty nezpůsobilé rybáři následně oddělí. Stejně tak Bůh miluje všechny, ale nemůže se dát těm, kteří ho odmítají.

16. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 86,5a

Tys, Pane, dobrý a shovívavý.“

Boží dobrota není projevem slabosti, ale naopak nadčasové moci.

Kdo je pánem času, nepodléhá neklidu či spěchu.

Mt 13, 1 – 23

Nechte obojí spolu růst až do žní....“

Patronem rolníků je svatý Izidor. Na jeho sochách či obrazech je zobrazen s holí, která je zakončena kovovým břitem. Plevel či bodláky, které na poli našel u kořene přeťal a nechal uschnout. Další rok však bylo třeba tento zákrok opakovat. Zničit kořen plevele na poli či hříchu v člověku není bez rizika poškození všeho ostatního. Proto Pán Ježíš své učedníky varuje před radikálností - při snaze vymýtit všechno zlo hříchu - a vybízí k trpělivosti. Bůh je pánem času a proto nemusí každý zárodek slabosti či hříchu okamžitě eliminovat. Jeho důvěra v dobro mu dává sílu k trpělivosti. Umí čekat na obrácení člověka, na návrat všech marnotratných synů.

15. neděle v mezidobí A 2023

Lk 8,8

Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.“

Bez setby není naděje na sklizeň – bez ohlašování víry slovy i skutky se víra nerodí.

Stejně tak je marná setba pro toho, kdo ji nepřijme, nikoliv však pro rozsévače.



Mt 13, 1 – 23

Jeden rozsévač vyšel rozsévat.“

Rozsévač si místo k setbě nevybírá. Jde cestou necestou a předem neřeší, co se dále se zrnem uděje. Spoléhá na Boží asistenci a je neúnavným Kristovým apoštolem. Hlásá evangelium, ať je to vhod či nevhod. Dobře ví, že tak jako se déšť nemine účinkem, tak se stane i s Boží setbou.

14. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 145,1

Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.“

Vždy je důvod, proč máme od rána do večera i přes noc, chválit Boha.

A to i tehdy, jak se říká: Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, buď jméno Páně pochváleno. Job 1,21


Mt 11, 25 – 30

Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. “ Do tajemství Božího království nelze nahlédnout nebo vstoupit teoretickými úvahami či vysoce teologickými spekulacemi, ale pouze osobní zkušeností života víry. Ježíšovi učedníci to zakoušeli v různých formách včetně úspěchů i proher.

 

13. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 89,2a

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.“

Ježíš přišel, aby slepí viděli, hluší slyšeli...

Slepý je ten, kdo nevidí Boží skutky každý den a proto mu dluží chválu.


Mt 10, 37 – 42

Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden. “

Ve všech mezilidských vztazích má člověk respektovat limity, které jsou stanoveny samotným Bohem. Ani nejsilnější pouto, které vzniká mezi členy rodiny proto nemá oslabit vazbu člověka na Trojjedinného Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého. Milovat Boha nade všechno není při tom není na úkor lásky mezi manžely nebo k dětem, ale chrání tyto vztahy před klamnými nadějemi a jistotami. Bez rozvíjení osobního vztahu s Bohem skrze jeho Syna Ježíše Krista je životní příběh člověka stavěním domu na písku a ne na skále. Zklamání v dětech nebo odchod jednoho z partnerů na věčnost je často prožíváno jako křivda až katastrofa. Před takovým zhroucením smyslu života nás chce Bůh zachránit a učí nás dávat na první místo život ve víře, naději a lásce k němu samotnému.


 

12. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 69,14c

Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!“

Bůh nás vždy doprovází a není hluchý k našim prosbám.

Jeho přítomnost se však projevuje vždy v plnosti času – až je to zkrátka možné.


Mt 10, 26 – 33

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. “

Tato Ježíšova slova můžeme dát do souvislosti se včerejší Slavností Narození sv. Jana Křtitele. On se stal předchůdcem Páně - byl jeho hlasem, a neúnavně vybízel všechen lid k obrácení. Nic nedbal na mocné tehdejší doby – krále Heroda a královnu Herodiadu.Ta ho toužila umlčet, protože nechtěl slyšet jeho napomínání a využila k tomu i dceru Salome. Její tanec a králova pýcha způsobily, že se Křtitelova hlava octla na míse. Bůh se však umlčet nedá, protože jeho „hlas v nás“ – svědomí – bude člověka neustále volat k obrácení. Proto také papež František vyzval ke zrušení trestu smrti, aby se i ti největší zločinci mohli obrátit a činit pokání.

 

11. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 10,3c

Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.“

Bůh touží žít skrze nás, abychom byli jeho zjevením na zemi.

Naše trvalé spojení s Bohem je otázka života a smrti.

Mt 9, 36 – 10,8

Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. “

K plnosti lidského života patří asistence Trojjediného - Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Bez víry, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu se naše pozemské lidství stane jediným ideálem našeho žití, jedinou autoritou. Takové „sebe-povýšení člověka“ na samotný vrchol bytí však neodpovídá původnímu Božímu plánu. Vede k nadvládě těla nad duchem, síly a moci nad láskou. Výsledkem je totalita a chaos. Bible nám to ilustruje na příběhu stavby babylonské věže. Neustálá evangelizace světa je jedinou nadějí, aby lidstvo samo sebe nezničilo. Bez Krista není bezpečné cesty, jediné pravdy, ani života bez konce.

10. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 50,23b

Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Boží přikázání určují, co je dobře a co špatně, co je hřích a co ne.

Dobro a zlo nelze určit hlasováním. Viz zavádějící Istanbulská úmluva.


Mt 9, 18 – 19

Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky. “

Spravedlivý člověk žije z víry, protože uznává Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Naopak člověk nespravedlivý fakt Boží existence popírá a nebo ignoruje. Tím určil sám za autoritu k rozlišování doba od zla. Krátkozrakost až slepota poznání pak vede k mnohým chybným rozhodnutím a z toho plynoucích následků. Zánik vyspělých civilizací, krvavé revoluce všech dob, nekončící válečné konflikty či manželské nesváry jsou toho nezvratitelným důkazem. Naděje, že poslední hit využití umělé inteligence tuto realitu zvrátí nabízí jen další klamnou naději.

 

Slavnost Nejsvětější Trojice A 2023      9. neděle v mez.

Milost našeho Pána Ježíše Krista,

láska Otcova

a společenství Svatého Ducha,

ať je s vámi se všemi.

Tajemství NST nikdo zcela nepochopí,

ale je možné je žít každý den; 

žít v jednotě s Otcem-Stvořitelem, Synem - Vykupitelem 

a Duchem Svatým - Posvětitelem.



Slavnost Těla a Krve Páně A 2023

„Já jsem chléb, který sestoupil z nebe,

kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

8. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 62,6a

Jen v Bohu odpočívej duše má.“

Bůh je Láska a kdo žije Láskou, žije v Bohu.

Svět nám nabídne odpočinek je na chvíli, Bůh navěky.


Mt 6, 24 – 34

„ Nikdo nemůže sloužit dvěma Pánům. “

Náš vztah k hmotným statkům, penězům, kariéře a slávě by neměl být dáván na roveň našemu vztahu k Bohu nebo dokonce zaujímat první místo.

Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2023

Žalm 104,30

Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!“

Počítá umělá inteligence s Boží aktivitou a nebo jen se svoji a tudíž lidskou?

„Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ Lk 22,40 radil Ježíš svým apoštolům.

Jan 20, 19 – 23

„Pokoj vám!“

Po nanebevstoupení se Ježíšova přítomnost projevuje mnoha způsoby, ale všechny mají společného jmenovatele a tím je Třetí božská Osoba. Bez její trvalé asistence by nebylo svátostí, slova Bible by zůstala jenom literou a skutky lásky by byly bez milosti našeho Pána Ježíše Krista, lásky Otcovy a společenství Ducha Svatého. Velikonoční dar Kristova pokoje je bytostně spojen s přijetím Ducha Svatého na odpuštění hříchů. Nakonec i samotné obrácení – konverze - by se nemohla udát, kdyby jí nepředcházelo tzv. Boží navštívení. Přijetí Ducha Svatého není však omezeno jen na odpuštění vin, ale zároveň na proměnu člověka v Boží chrám. Křtem byl pro tuto stavbu položen základní kámen a dál se každý stává architektem Kristovy podoby svého života. Svatý Pavel tuto proměnu v Krista komentuji slovy: „Už nežijí já, ale žije ve mně Kristus.“ Důsledkem toho je, že vše, co člověka koná – ať pracuje, raduje se, trpí nebo se modlí – vše koná v Kristově jménu – jedná jako Boží syn. Tak se stále zjevuje sláva Boha na zemi. Všichni svatí, vyznavači a mučedníci jsou toho nezpochybnitelným důkazem.

7. neděle velikonoční A 2023

Žalm 27,13

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!“

Na každém náhrobku zesnulého křesťana by měl být tento citát.

Víra má pozvedat náš pohled od temnoty hrobu do světla nebes.

Jan 17, 1 – 11a

„ Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe.“

      V životě každého člověka jsou chvíle, ale i doby, kdy se projeví temnota, asi jako když vlak vjede do tunelu. U mladých je to čas puberty, kdy dospívající často neví proč má ráno vstávat a večer jít spát. U dospělých jsou to různé osobní i rodinné krize, pracovní a zdravotní problémy a taktéž pomyšlení na čas důchodu a stáří. Tou poslední temnotou je umírání a následná smrt. Do všech těchto temnot vstupuje Ježíš, aby pomohl každému člověku všemi tristními událostmi procházet s nadějí a důvěrou. Nikdy není třeba utíkat ze života přítomného do nějaké snové fikce. Had pokušení z ráje vybízející k nedůvěře v Boží dobrotu je stále živý a jeho lákavé nabídky si nás vždy najdou. I Ježíš prošel každou svou temnou „hodinou“, abychom i my jej mohli následovat v životě i ve smrti. Velikonoční zpěv Aleluja je oslavou života – vítězstvím nad všemi temnotami včetně té nejtemnější - smrti. Kdo oslavil Boha na zemi, ten může doufat ve své oslavení v nebi. Tato „druhá“ hodina je však podmíněnou tou „první“ - úzkou cestou a těsnou bránou do života věčného skrze Kristův kříž.

 

Slavnost Nanebevstoupení A 2023

Žalm 47,6

Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub.“

Nanebevstoupení či nanebevzetí není smutnou událostí rozloučení.

Slaví se za „hlaholu trub“ a s ujištěním opětného shledání..

Mt 8, 16 – 20

„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“

Při hokejových, fotbalových a jiných zápasech se při porušení pravidel “rozdávají“ žluté či červené karty. V ve vypjatých momentech totiž hráči zapomínají, že jde stále jen o hru a chtějí vždy jen vítězit, ne prohrávat. Známé konstatování: „Sláva vítězům, čest poraženým“ berou je z první poloviny. Ježíš naopak nelpěl na vítězství nad druhými, ale ukázal, že je na prvém místě důležitější zvítězit nad sebou - aby stále zůstával Pánem. Tak je třeba rozumět jeho odpouštějící lásce, která sahá „až na kříž“. Na zemi takto demonstroval vítězství nad všemi nepřáteli skrze odevzdanost do vůle svého nebeského Otce, aby pak na nebi byl od něho korunován slávu vítěze nad smrtí. Boží milosrdenství se tak oslavuje na zemi i na nebi. Všichni svatí a světice jsou pokračovateli tohoto díla Otce, Syna i Ducha Svatého. Máme jimi být takoví i my.

 

6. neděle velikonoční A 2023

Žalm 66,1

Jásejte Bohu všechny země.“

Vždy je důvod k radosti, stačí se přidat k těm, kdo ji mají.

(Platí to i opačně:) „Radujte se s radujícími a plačte s plačícími“.

Jan 14, 15 – 21

„V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás.“

Ježíš překvapuje své učedníky sdělením, že je pro ně dobré, aby od nich odešel. Jeho fyzická přítomnost by jej i po vzkříšení totiž vázala na jedno místo a tak se stala „brzdou“ dalšího působení - evangelizace. Naopak působením Ducha pravdy, Ducha Svatého se uvolňuje Kristova přítomnost ze závislosti na čase a prostoru. Duch Svatý totiž vane kam chce, zvláště tam, kde je vzýváno jméno Boha Otce i jeho Syna a tak může Trojjedinný působit všude a stále. Místem, kde se tak děje je především církev. Společenství věřících se pak následně stává pro svět kvasem, solí a světlem. Otázkou je v jaké míře dovolujeme Kristu, aby v nás a skrze nás jednal mocí Svatého Ducha: Darem moudrosti a rozumu, rady a síly, umění a zbožnosti a bázně Boží. Ovocem přítomných darů Ducha Svatého pak je: Láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost a čistota. (12 plodů)

 

5. neděle velikonoční A 2023

Žalm 33,22a

Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.“

Dar Božího milosrdenství je podmíněno odpuštěním.

Bez Kristovy lásky není pokoje v nás ani mezi námi.

Jan 14, 1 – 12

„ Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. “

Bůh se vstoupil do světa v lidství Ježíše, kterého tak učinil Kristem - Mesiášem – Pomazaným. Jeho přítomnost mezi námi má moc spojovat nebe se zemi v těch, kteří se nechávají naplnit milostí Ducha Svatého. Za všechny svaté to vyjádřil jáhen Štěpán, když viděl nebesa otevřená a syna člověka po Boží pravici. Od Kristova vítězství nad smrtí je každá temnota lidského žití proniknuta světlem vzkříšení a proto není důvod se ničeho bát. Ničeho? Jen hříchu! Právě hřích má moc ničit pokoj v mysli, srdci i duši, protože odděluje člověka o Boha a uzavírá tak nebeský pramen radosti a pokoje. Člověku pak zbývají jenom pramínky radosti, které si udělá on sám. Žena si koupí něco na sebe a muž si zajde na ryby a pak na pivo. Tyto radůstky ale mají jepičí život. Děti jdou rovnou ze školy na párek v rohlíku a nebo v horším případě něco pokouřit. Abychom nemuseli takto paběrkovat říká nám Ježíš: „Já jsem, cesta, pravda a život.“

 

4. neděle velikonoční A 2023

Žalm 23,1

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“

Ovce neřeší svou obživu ani střechu nad hlavou.

Ani my nemusíme podléhat úzkosti při pomyšlení na to, co všechno potřebujeme.

Jan 10, 1 – 10

„ Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. “

Reklamy všeho druhu se ucházejí o pozornost dětí i dospělých, zdravých i nemocných. Nelze se jim vyhnout ani při sledování hokeje či fotbalu. Jsou takřka všudypřítomné. Nabízejí vše „výhodně“ s dojemnou péčí o blaho a štěstí každého z nás a nenápadně tak vytvářejí lákavou lež, že vše se pořídit za peníze. Propagace hmotných dober má bohužel svou paralelu i v duchovní podobě. Ta slibuje člověku duchovní servis pod hlavičkou různých spirituálních praktik či náboženských forem. Jak bezpečně poznáme, že jde o věrohodnou a nezištnou službu bez manipulace s vědomím a svobodou člověka? Hlavním a neklamným znamením křesťanské víry je ohlašování radostné zvěsti, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Jeho péče o člověka je zaměřena na plnost bytí, tj. blaho duše i ducha, život i věčnost. Nenabízí ráj na zemi, ale pokoj v mysli i radost v srdci, neslibuje život bez těžkostí, ale věčné štěstí v nebi.

 

3. neděle velikonoční A 2023

Žalm 16,11a

Ukaž mi, Pane, cestu k životu.“

Ježíš je nejenom cestou k životu, ale i cestou života.

Ten, kdo ji našel, zve k účasti i druhé.

Lk 24, 13 – 35

„ Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil. “

Naslouchat Kristu vzkříšenému a putovat s ním bylo pro emauzské učedníky pramenem poznání a radosti. Oči se jim otevřely a srdce zahořelo. Tak bychom měli i my prožívat každé nedělní zastavení při bohoslužbě a při setkání všech členů rodiny při svátečním obědě. Společenství bratří a sester je tím nejlepším předpokladem pro zjevení Boží přítomnosti. Proto také Pán Ježíš říká“ Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Mt 18,20 Prosme společně: „Ať Pán jde spolu s námi, jestliže jsme našli milost v jeho očích; je pravda, že jsme hříšníci, ale ty pros za nás budeme jeho dědictvím.“ / Prosba k Panně Marii /.

2. neděle velikonoční - Božího milosrdenství Páně A 2023

Žalm 118,1

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky.“

Boží láska je věčná, nikdy nepřestává.

Je taková i naše?

Jan 20, 19 – 31

„ Pokoj vám! “

Pozdrav a zároveň i přání Zmrtvýchvstalého je důkazem, že nepřišel po svém vzkříšení  triumfovat nad svými nepřáteli, ani vyčítat svým nejbližším jejich zapření či nevěru. Prošel zavřenými dveřmi smutku i strachu, aby své blízké potěšil a obdaroval pokojem. Na důkaz odpuštění a milosrdenství ukazuje Tomášovi své oslavené rány. Ano, tak miluje Bůh. Aleluja.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně A 2023

Žalm 118,24

Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho!“

Světlo vesmíru je dílo Boha - Otce; Světlo pro člověka je Ježíš Kristus Vzkříšený

- Světlo, které svítí do každé temnoty a ve finále i do tmy smrti.

Jan 20, 1 – 9

„ Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. “

Hledání Ježíše Krista je každému usnadněno tím, že On sám hledá nás a jde nám naproti. Díky této vstřícnosti se Ježíš setkává s Marií z Magdaly a ona tuto zprávu sděluje ustrašeným učedníkům. Tato setkání se Vzkříšeným pak pokračují po čtyřicet dní až do jeho nanebevstoupení. Ale ani potom Kristova aktivita nekončí, ale děje se dále skrze svědectví apoštolů a všech, kteří se s Ježíšem setkali. Šíření evangelní zvěsti pak probíhá skrze službu biskupů, kněží, jáhnů a celého společenství věřících – Církve. Tak se to děje dodnes a je naší velkou příležitostí a výsadou, že můžeme v tomto díle milosti, lásky a odpuštění pokračovat. Apoštol Pavel v listě Kolosanům píše: „ Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.“ Kol 3,1 Svým životem - slovy i skutky se tak stáváme jeho svědky všude tam, kde chce být On přítomen svými skutky lásky a poselstvím pokoje - pozváním k věčnému žití.

Květná neděle - Pašijová A 2023

Žalm 22,2a

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě odpustil?“

Ježíšovo bolestné zvolání je projevem člověka - lidským smýšlením.

Kristova slova: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha, jsou projevem Božího Syna.“

Mt 21, 1 – 11

„ Řekněte sionské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara. “

Velbloud či kůň vyvyšují člověka od země a tím jej zbavují možnosti snadného kontaktu s kolemjdoucími. Naopak oslátko je zvědavé na setkání s blízkými a proto jim jde spíše naproti v naději, že dostane něco na zub na na dva... Paschální - Květná neděle proto začíná setkáním a přivítáním syna Davidova s radostným zvoláním: „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Prorok z galilejského Nazareta k sobě přitahuje přítomné i kolemjdoucí. Nikdo se jeho pokorného příjezdu neleká, nikdo se necítí ohrožen jeho doprovodem. Také pro nás je tato událost oslavná, i když již víme, co bude následovat: Že radostné „Hosana“ vystřídá zlostné „Ukřižuj!“. Smrt však nebude mít poslední slovo. Jejím pokořitelem je ten, který se „povýšením“ na kříž stal nad ní Vítězem. Zmrtvýchvstalý smrt přemohl a nastolil pro všechny možnost věčného žití v čase i ve slávě nebe.

5. neděle postní A 2023

Žalm 130, odp. 7

U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.“

Neodpuštěním bližnímu se stáváme překážkou mezi Bohem a člověkem.

Posláním křesťana je naopak druhým Boží milost transportovat a to bez omezení.

Jan 11, 1 – 45

„ Pane, ten, kterého miluješ je nemocný.“ Nikomu z nás není jedno, když je nemocen ten, kdo je nám blízký. Bůh takto vnímá každého z nás - ať už se jedná o nemoc těla, ducha nebo duše. Bohu není nikdo vzdálený, ale každému je nablízku, jako svému příteli Lazarovi. Nemoc však nevidí jenom z jednoho úhlu, kterým je opětné uzdravení, ale také z pohledu spásy. V hodině náboženství jsme si vysvětlovali smysl bolesti na příkladu perlorodky. Bez zrnka písku, by se perla neutvořila. Také naše nemoci se mají stát příležitostí k osobní proměně. Přijaté trampoty a těžkosti mohou velice silně vyvolat dialog s Bohem, vyzvat k obrácení a návratu člověka ke svému Stvořiteli. Vynesení kříže nemoci na horu Kalvárii - Proměnění, může být milostivým časem odvrácení se od zla hříchu a opětovným přikloněním se k milosti našeho Pána Ježíše Krista. Všemohoucí Bůh je tak schopen využít i zlo nežádoucí nemoci ke znovuvzkříšení své přítomnosti v nás.

 

4. neděle postní A 2023

Žalm 23, odp. 1

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“

Na otázku: Jak se máš? Odpověděl výše uvedenou větou.

Projevem živé víry, je když člověk vystačí s tím, co momentálně má.

Jan 9, 1 – 41

„ Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Každý řidič dává raději přednost jízdě za denního světla před cestováním v noci. Ve dne je totiž orientace usnadněna tím, že je vidět dál a do větší šíře. Navíc kolorit cest je bonus, který obohacuje svými proměnami najeté kilometry strávené za volantem a zároveň chrání před nočním mikrospánkem. V případě objížděk, kdy nás navigace neúnavně vrací na vyguglenou trasu, je každý orientační bod velkou pomocí pro zvládnutí správné volby – jak a kudy dál.

      Život člověka se nedá naprogramovat jako jízda autem. Přináší mnoho různých situací a není vždy lehké se v nich správně zorientovat a pak se co nejlépe rozhodnout. Podpis prezidenta na letošní valorizaci penzí je proti tomu jenom malá násobilka. Pro zvládání různých životních situací nám Bůh nabídl pomoc v osobě svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Jeho přítomnost je světlem pro život v chudobě i bohatství, mládí i stáří, zdraví i nemoci, stárnutí í umírání. On sám nás vyzývá k následování když říká: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a nalezete pro své duše odpočinek.“ Mt 11,29 Ježíšovo „jho“ nemusíme chápat jenom jako kříž, ale může je vnímat jako trvalé spojení s Bohem-Otcem, kterým je životodárná víra.

 

3. neděle postní A 2023

Žalm 95, odp. 7c-8a

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce.“

Problém poslušnosti souvisí s mírou naší pokory či pýchy.

Pokorný člověk má sílu se vzdát své „pravdy“, což pyšný člověk dobrovolně nedokáže.

Jan 4, 5 – 42

„ Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Apoštolové jsou na rozpacích a přemýšlejí o záhadě Ježíšově nasycení. Proto jim Ježíš svůj výrok vysvětluje: „Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal a dokonat jeho dílo“. Syn se ztotožnil s vůlí Otce a dal ji ve svých plánech na prvé místo. Ovocem tohoto postoje byla pak spokojenost, nasycení a radost.

Obecně se dá říci, že každý, kdo pokračuje v započatém díle svých předchůdců potvrzuje správnost daného díla. Je k tomu však třeba lásky, úcty a poslušnosti. Opačný postoj – nepřijetí toho, co bylo doposud dobrého – vypovídá o sebestřednosti a z toho plynoucí neochotě akceptovat to dobré, pro co se rozhodli moji předchůdci. Zároveň je třeba mít na paměti, že to tzv. „lepší“ může být v důsledku osobní pýchy dokonce nepřítelem toho dobrého. Navázat na to, co bylo dobré je proto moudřejší než experimentovat s tzv. lepším.

Mělo by nás všechny těšit, že nám Bůh svěřil své započaté dílo jako dobré a můžeme v něm s jistotou pokračovat – již na počátku celého stvoření je v Bibli psáno: „ Bůh viděl vše, co učinil a bylo to velmi dobré.“ Gen 1,31 Mojžíšovo Desatero ze Sinaje a Ježíšova Blahoslavenství nelze nahradit něčím lepším.

2. neděle postní A 2023

Žalm 33, 22a

Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.“

Překážkou v přijetí Božích darů může být naše rezignace na cestu ke svatosti.

Nejsi příliš spokojený sám se sebou? Jsi ochotný svůj život změnit?

Mt 17, 1 – 9

„ Pane, je dobře, že jsme tady.“ Petr, Jakub a Jan byli Ježíšem pozvání na Horu proměnění a tak se stali svědky jeho setkání s Mojžíšem a Eliášem. Tato skutečnost je naplnila jistotou, že Kristus je Boží Syn a v té chvíli také pocítili blízkost nebe – Boží přítomnosti a chtěli tam nadobro zůstat. Také nás v postní době zve církev k výstupu na vysokou horu, tj. osvobození od všech závislostí a všeho pomíjejícího. Modlitbou, postem a almužnou máme potvrdit, že naše touha po Kristově vzkříšení v nás neztroskotává na žádné marnosti světa. Cesta ke hříchem ztracené svobodě není úplně snadná, protože nám v tom brání naše zvyky a také nepoznané skutečnosti o nás samotných. Zde nám mohou být vodítkem výhrady druhých k našemu jednání či dobře míněné rady těch, kteří nás mají rádi a proto i riskují, že je nebudeme mít pro jejich upřímnost rádi. Důležité jsou také názory našich kritiků a „nepřátel“. Také ty nesmíme nikdy brát na lehkou váhu.

1. neděle postní A 2023

Žalm 51, 3a

Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.“

Starozákonní modlitbu opakuje i slepec z evangelia.

Postní doba je časem milosti k obrácení a novému začátku.

Mt 4, 1 – 11

„ Také je psáno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“ První člověk je živou bytostí, druhý člověk je oživujícím duchem – jak jsme dnes četli v knize Genezis. Zásadním pokušením, které doléhá na člověka v každém věku je to, že hledá smysl života v onom prvním člověku, tj. ve svém hmotné existenci. Postní doba je proto časem, ve kterém církev pomáhá člověku, aby se vymanil ze všech závislostí na tom, co pomíjí. Je totiž marností starat se jenom o uspokojování všech možných tělesných potřeb, snažit se o dosažení trvalé slávy a disponování neomezenou moci. Všemi těmito hříchy se člověk „pokouší“ nahradit ve sém životě samotného Boha a zaujmout jeho místo. Je však marností zabývat se jenom tělesnou existencí; je třeba směřovat k novému bytí. Tímto novým a věčným stvořením se stal syn člověka a Syn Boží - Ježíš Kristus. On, naplněný Duchem Svatým je jediný Pán – Kyrios. Výsledkem postní doby má být Kristovo vzkříšení a oslavení v každém z nás a mezi námi.

7. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 103 Odp.: 8b

Hospodin je milosrdný a milostivý.“

Spravedlnost bez lásky není milosrdná. / papež František /

Bůh nám nabízí nejenom odpuštění vin, ale i obnovu všeho porušeného hříchem.

Mt 5, 38 – 48

„ Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás nenávidí. “ Ježíšova výzva k lásce k nepřátelům se nám může zdát absurdní. On však od nás nežádá takovou formu lásky, kterou se milují manželé nebo kterou mají rodiče vůči svým dětem, či přátelé mezi sebou. Je to výzva konat skutky lásky ve formě milosrdenství. Když armády Varšavské smlouvy byly v roce 1968 poslány do naší vlasti, aby udusily Pražské jaro – jednalo se o mladé muže odvolané a mobilizované přímo z práce. Někteří měli pod uniformou ještě modráky. Byli zcela dezorientovaní a mnozí měli žízeň hlad. Byli vděčni i za podanou sklenici vody. Nebyli skutečnými nepřáteli, ale obětí fanatické ideologie a světovlády. Úplně jiná je právě probíhající bratrovražedná válka na Ukrajině a na jiných místech světa. Tam se jedná o skutečné zlo s ďábelskou tváří. Jedinou formou lásky je v této situaci heroické odmítnutí nenávisti a osobní odpuštění všech páchaných násilností a zvěrstev. Ve světle těchto hrůz jsou naše mezilidská nedorozumění a kolize jen zamračenou oblohou, která se snadno rozjasní a zase může vyjít slunce.

6. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 119 Odp.: 1b

Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.“

Zákon na Sinaji - Desatero a Osmero na Hoře Blahoslavenství - cesta  života..

Nebo jinak: Miluj Boha nade všechno a bližního jako sebe samého! - jak řekl Ježíš.

Mt 5, 17 – 37

„ Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. “ Včera zazněla v hodině náboženství otázka: Co je to třetí svět? Souvisela s probíraným tématem: Naši bratři v rozvojovém světě. Jako odpověď by se dala použít právě ukončená návštěva papeže Františka v Africe. Svatý Otec žádal všechny vlády celého světa, aby umožnily ekonomicky zaostalým zemím, co nejlépe využít své nerostné bohatství k vlastnímu rozvoji. Aby nebyly jenom surovinovou základnou pro vyspělé státy Evropy, Ameriky či Ruska. / Mimochodem „Druhý svět“ byl kdysi – dnes rozpadlý - Východní blok po vládou SSSR. /

Je však ještě důležitější „spravedlnost“ a ta se týká našeho přímého vztahu k Bohu a k lidem. Jejím negativním znakem je formalismus, povrchnost a přetvářka. Vše se koná jen dle litery zákona a nikoliv podle hlasu srdce a rozumu: Odhrkané modlitby, návštěva bohoslužeb bez užitku a setkání s druhými bez lásky a oběti. Opakem je spravedlnost plynoucí z víry. Ta dává člověku sílu, aby dával a nepočítal, bojoval a nedbal ran, pracoval a netoužil po uznání a slávě. Milovat Boží láskou pak lze i nepřátele a to tím, že jim dokážeme odpustit a zříkáme se tak hříšné nenávisti.

5. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 112 odp.: 4a

Spravedlivý září v temnotách jako světlo.“

Je mnoho temnot, které se vytváří ve světě i v člověku.

Křesťanství má být zdrojem světla, které každou temnotu přemáhá či alespoň ředí.

Mt 5, 13 – 16

„ Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Boha v nebesích. “ Ze dnešních sobotních zpráv 4/2 2023 se dovídáme, že brazilské námořnictvo záměrně potopilo do hlubin Atlantského oceánu dosloužilou letadlovou loď. Její „hrob“ se nachází v hloubce pět tisíc metrů a v jejích útrobách se krom jiného nachází několik tisíc tun azbestových protipožárních desek. Ekologové proti tomuto kroku, kterým dochází k nebezpečné kontaminaci mořské vody protestovali marně. Legální likvidace odpadu je drahou záležitostí a tak se hledají jiná, „úsporná“ řešení.

Také hřích je opad, který ohrožuje život jedince i celé společnosti. Každý z nás nese svou míru odpovědnosti za „produkci“ temna - zla: špatné jednání, neuvážená slova i vražedné myšlenky. Nepomůže se snažit vše „zametat“ pod koberec či kostlivce ukládat do skříně. Zlo je třeba likvidovat uznáním viny a jejím vyznáním. Pán Ježíš posílá své apoštoly do celého světa a vybavuje je mocí odpouštět každý hřích. Říká: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Jan 20,22- 23. Profesionální likvidace zla hříchu má svá pravidla je třeba je respektovat, aby hřích byl zbaven své moci dále škodit - samotným aktérům i jejich obětem.

 

4. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 146 odp. Mt 5,3

Blahoslaveni chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“

Nejbohatší je ten, kdo toho potřebuje nejméně a nejvíce rozdá.

Vždyť co je mé, je i tvé - říká otec staršímu synovi z evangelia.

Mt 5, 1 – 12a

„ Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. “

Prorok Sofoniáš vyzývá lid: „Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi“. Sof 2,3 Každý člověk je pokoušen zajistit si život bez Boha vlastnictvím mnoha věcí, disponováním velkou mocí, či množstvím peněz na svém kontě. Tato jistota je však klamná. Jde o biblické pokušení chleba, model a zázraků. Touto zkouškou prošel i samotný Pán Ježíš na poušti – jak si pravidelně připomínáme vždy na začátku postní doby. Bohatství, sláva a moc mají vratký základ - stojí na písku a ten, kdo na nich staví, musí žít neustále ve strachu a obavách a stejně jej to vše nakonec zklame. Protože nejbohatší je ten, kdo svůj život opírá o Ježíšova Ducha, nikoliv o nabídky světa. Svatý Pavel vyjádřil ideál pravého a trvalého bohatství slovy: „Už nežiji já, ale žiji ve mně v Ježíše Krista.“ Gal 2,20a Proto také Ježíšovo blahoslavenství staví blaženost člověka na bohatství, které plyne z žité víry, je dílem milosti a platí nejen na zemi, ale i ve věčné slávě nebe.

3. neděle v mezidobí A 2023 - neděle Božího slova

Žalm 27, 1a

Hospodin je mé světlo a má spása.“

Život v Bohu je život v Kristu.

Ježíš Kristus je Světlo ze Světla, Bůh z Boha.

Mt 4 , 12 – 23

„ Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. “

            Posláním Ježíšových apoštolů je získat za učedníky všechny národy - proto jsou rozesíláni do celého světa. Tato misijní činnost se realizuje dodnes skrze službu církve a proto mluvíme o tzv. apoštolské posloupnosti biskupů. Každý pokřtěný může říci: Mně pomazal sám Kristus. Této pečeti Ducha Svatého předchází evangelizace s následnou katechezí a mystagogií. Cílem tohoto formačního procesu je rozpoznání všech forem závislosti na hříchu a vysvobození z každé choroby, která ničí mezi lidem pokojné soužití. Podceňování důsledků hříchů a přeceňování zdraví těla zdůraznil Kristus při uzdravení ochrnulého. Nejprve jej zbavuje vin, když říká: „Synu, odpouštějí se hříchy.“ Mk 2,5 Toto ale přítomní učitelé zákona zpochybnili a proto pokračuje oním známým: „Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy, řekl ochrnulému: „Pravím ti vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“ Mk 2,10 -11.

 

2. neděle v mezidobí A 2023

Žalm 40,8a

Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Jan Křtitel řekl o Ježíšovi: “On musí růst, já se menšit.“

Umenšit své ego ve prospěch Krista znamená jednat ve shodě s Boží vůlí.

Jan 1, 19 – 34

„ Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa! “

Vzít na sebe trest člověka odsouzeného pro výstrahu druhým je možné tím, že jiný vezme jeho odsouzení na sebe. Tak jednal např. P. Maxmilián Kolbe, když šel v Osvětimi do bunkru smrti místo odsouzeného spoluvězně Gájovnička. Něco jiného je však vzít na sebe hříchy druhých. Tak jednal náš Pán Ježíš Kristus, když odpustil hříchy minulosti, současnosti i budoucnosti a všem nabídl možnost přijetí jeho daru milosrdenství s šancí nového začátku. „Boží spravedlnost je odpuštění!“ Tak se vyjádřil papež František v souvislosti s válkou na Ukrajině. Neodpovídat na zlo zlem a navíc nabídnout odpuštění je skutkem Boží lásky. Je to osobní výzva, která plyne z Evangelia, ale nelze ji slepě aplikovat při obraně vlasti a rodin. Společnost, která se nebrání projevům zla a násilí odsuzuje sama sebe k záhubě. Obraná válka je z morálního hlediska možná, když je však naděje na úspěch. V opačném případě je moudřejší kapitulovat a zachovat se při životě. Biblicky řečeno. Je lepší živý pes než mrtvý lev.

Slavnost Zjevení Páně A 2022 - 23

Žalm 72,11

„ Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.“

Dovršení ději nebude dílem triumfalizmu, ale vtělené Pravdy.

Vládu zla a vystřídají skutky Boží lásky.

Mt 2, 1 – 12

„Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu.“

Každý dům napovídá svým zevnějškem za jakým účelem byl postaven či přestavěn. Sakrální stavby rozpoznáme na první pohled a ta aniž bychom do nich vstoupili můžeme vejít do kontaktu s jejich vnitřním poselstvím. Nabízejí člověku vyjití z ruchu světa do místa ztišení a oddechu, místa, kde je vždy příležitost k audienci s Nejvyšším. Zemřelý emeritní papež Benedikt takto vnímal římskou baziliku Panny Marie Sněžné - Santa Maria Maggiore. S jeho nádherným svědectvím se můžete seznámit v jeho knize Boží světlo v naší době, str. 29. (Nakladatelství Paulínky 2008) Stojí opravdu za přečtení.


Svátek Křtu Páně A 2022 - 23

Žalm 29, 11b

„ Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu. “

Vítězství nad hříchem či jeho odpuštění nabízí lidem i světu pokoj.

Boží milosrdenství dává každému možnost začínat opět znovu.

Lk 2, 16 – 21

„ A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný syn, v něm mám zalíbení.“

My všichni máme možnost nalézt smysl svého života a jeho důstojnost ve spojení s Bohem. Proto křest je třeba chápat jako zásadní a nezrušitelné přihlášení a začlenění se do společenství s Bohem a jeho lidem. Tento krok však nemůže udělat kojenec v peřince – i když i svátost platí a působí – ale musí na to navázat osobní a vědomé prožívání spojení s Bohem skrze jeho Syna Ježíše Krista. Křtem nebo dokonce jen touhou po něm začíná proces sjednocování a ten prochází mnoha časovými a také krizovými proměnami. Může dokonce ze strany člověka nastat i jakési odcizení, ale nikdy žádný marnotratný syn nezabrání Bohu-Otci, aby jej dále milovat a považoval za své dítko. To je velká útěcha plynoucí z naší víry; stavíme na věrnosti a lásce našeho milosrdného Otce. Křtem se každému otevírá nebe - a jak řekl malíř Jan Zrzavý: „Křtem je člověku dán Pas do věčnosti.“ Je třeba jej dobře opatrovat a udržovat v platnosti. Ovoce křtu je na každém, kdo se stal křesťanem totiž vidět i slyšet.

 

Slavnost Matky Boží, Panny Marie    A    2022 - 23

Žalm 67, 2a

„ Bože, buď milostiv a žehnej nám! “

Prosíme o milosrdenství a milost. 2xM

Bez Boží slitovnosti nelze ukončit vládu zla a bez milosti konat skutky Boží lásky.

Lk 2, 16 – 21

„ Maria však to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.“

Ježíšovým narozením se otevřela nová kapitola dějin lidstva a následně i světa. Nově jsou všechny události prostupovány křesťanským učením i svědectvím těch, kteří se vydali na cestu víry. Co všechno se od té doby stalo, jak se Kristovo dílo projevuje v současnosti a co nabízí do budoucnosti je třeba stále analyzovat a dále rozvíjet. To se neobejde bez Mariina postoje. Rozvažovat a meditovat, to znamená přemýšlet a modlit se. Asistence Ducha Svatého pak garantuje, že dílo Boží nebude zastíněno dílem člověka, ale bude tomu naopak. Když budeme konat jen to, co inspiroval Bůh a čemu proto může i žehnat, pak jsme garanty přítomného Božího království v nás a následně aktéry pravé obnovy světa i díla věčnosti.

 

Vánoce - Půlnoční A 2022 23

Žalm 96,1-13 Lk 2,11

„Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.“

Dnes - Bůh je akční každý den.

Boha je možné osobně zakoušet na cestě víry.

Lk 2, 1 – 14

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“

Během čtyř adventních týdnů jsme si denně připomínali předpověď proroků o Božím příchodu a zároveň prosili: „Otevři se země a vydej Spasitele“!. Tuto historickou událost Ježíšova narození v Betlémě - za času římského císaře Augusta a judského krále Heroda - Lk 2,1-7 si připomínáme a slavíme každé Vánoce. Krom dojemného příběhu putování svatého Josefa a Panny Marie z galilejského Nazareta do Jeruzaléma v Judsku a ještě dál do betlémské stáje, se také my vydáváme na cestu k našim drahým i bližním, abychom si tak navzájem projevili lásku i přátelství. Inspiruje nás k tomu sám Bůh, který se stal dítětem, aby nás mohl obdarovat svou trvalou přítomností, aby nám mohl dát sám sebe. Boží vtělení je nadčasové a má se znovu a znovu naplňovat v každém z nás. Máme se mu otevřít jako země, která nezůstane jenom půdou pro plody světa, ale zároveň i pro plod nebes – Ježíše Krista.


4. neděle adventní A

Žalm 24, 7c+10b

„ Ať vejde Hospodin, on je král slávy!“

Emanuel je Bůh s námi.

Kéž jsme také my vždy s ním.

Mt 1, 18 – 24

„ Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“

Boží vtělení má otevřít cestu víry a milosti pro všechny národy. Přebývání Hospodina v nepřístupném světle nebes se Ježíšovým narozením stalo přítomným zde na zemi.

Pozvání k životu v jednotě s Emanuelem je od této události dostupné v nové formě skrze ohlašování radostné zvěsti – hlásání evangelia. Navíc byla tato Boží milost následně svěřena dvanácti Ježíšovým učedníkům – apoštolům a v současnosti pokračuje ve službě papeže, biskupů, kněží a jáhnů hlásáním Božího slova a udělováním svátostí. Základním místem předávání víry ale zůstává rodina. Právě otec a matka jsou pro děti živými svědky víry a prakticky je uvádí do křesťanského života. Bez této základní evangelizace - kterou mimochodem rodiče slibují již při křtu – se vztah dětí s Bohem nemůže vytvořit a jejich nadějí je pak až konverze v dospělosti. Co vše se ale do té doby pokazí a jak si zkomplikují budoucí život je nabíledni. Svět jim snadno nabídne slávu, moc i bohatství, ale záhy jim vše zase vezme. Marnotratný syn z biblického příběhu je toho dokladem. Naštěstí návraty jsou sice vždy možné, ale je lépe, když se jim člověk může vyhnout. Jemnický PATEB by o všech bolestných závislostech mohl dlouze vyprávět…


3. neděle adventní A

Žalm 146 Iz 35,4

„ Přijď, Pane, a spas nás!“

I s Bohem je třeba mít svatou trpělivost.

Může si dávat tzv. na čas – má na vše celou věčnost.

Mt 11, 2 – 11

„ A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. “

Významnost člověka je na první pohled prezentována jeho zevnějškem – jak oděvem, tak chováním. To však může být matoucí až zavádějící. Právě toto se stalo kamenem úrazu pro všechny, kteří posuzovali Kristův příchod jen podle lidských měřítek. Jejich představy se odvíjely od prezentace těch, kteří ve světě něco znamenají a tak byli pohoršeni nad zjevením Boha na zemi v chudobě betlémské stáje, zranitelnosti lidství a jeho hořkému konci na kříži. Nás by tyto znaky slabosti, kterou Bůh přijal zároveň se vtělením neměli oklamat a vést k pohanské modloslužbě - uctívání moci a síly, klamného bohatství a nezranitelnosti.

2. neděle adventní A

Žalm 72,7

„V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.“

Církve je společenství těch, kteří uplatňuji svoji víru ve všem, co konají.

Být mimo společenství víry znamená spoléhat výhradně na lidské kvality.

Mt 3, 1 – 12

„ Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! “

Jan Křtitel, Předchůdce Páně, cituje proroka Izaiáše, který lidstvo vyzývá k obnově vztahu člověka k Bohu - Otci a následně  jeho Synu, Ježíši Kristu. Rok, co rok, zní tato slova na začátku Adventu – doby, kdy se připomíná a slaví počátek křesťanské éry. Ježíšovým narozením se Bůh - Emanuel stává účastným lidského údělu, aby člověk nepostrádal potřebnou duchovní pomoc pro svůj život. Proč je třeba neustále znovu nabádat lidstvo k obnově vztahu člověka s Bohem? To proto, že stále podléháme pokušení žít svůj život opírajíce se se o své vědomosti a schopnosti. Jako děti, co se chtějí stát nezávislými na svých rodičích, tak se chovají i dospělí vůči samému Bohu. Netrvá to pak dlouho a vše se pak začne sypat člověka na hlavu. A tak je třeba znovu a znovu navracet Kristu jeho místo v našem životě a volat: Přijď, Pane a neprodlévej, přijď, Pane a pomoz nám.

 

1. neděle adventní A

Žalm 122,1

" Do domu Hospodinova půjdeme s radostí."

Boží vtělení je pozváním k návratu do domu Otcova - Církve.

Je důležité být v pravou chvíli na pravém místě.

Mt 24, 37 – 44

„Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: ...“

Církev je Noemova archa, která nabízí každému záchranu z potopy hříchu a vede k setkání s Kristem. On nám tlumočí Boží výzvy k obrácení, k přijetí smíření a svátostnému životu skrze Ducha Svatého. Adventní čas je proto zprostředkovatelem milosti smíření, obnovy, radosti a pokoje přímo v srdci člověka. „ Kde se však rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost.“ Řím 5,20 b Příprava na oslavu Ježíšova narození a koledování u betlémských jesliček začíná proto přijetím Kristova díla vykoupení a spásy. Bez přijetí daru Božího milosrdenství se nelze plně radovat z daru, který sestoupil z nebe pro nás a naši spásu. Dárečky, které si o Vánocích dáváme se tak mají stát ozvěnou na obdarování nás všech Božím darem z nebe: „ Z rodu královského, z života čistého, nám, nám narodil se.“


-----------------------------------------------------------          Liturgický rok A   2023   ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

34. neděle v mezidobí    Slavnost Krista Krále  2022 C

Žalm 122,1

„ Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.“

Do nebe bychom měli jít „tanečním“ krokem.

Věčnost - jako svatební hostina Beránkova - právě začíná...

Evg. Lk 23, 35 - 43

Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Ježíšova slova, vyslovená na kříži a adresovaná lotrovi po jeho pravici, jsou velkým povzbuzením pro všechny malověrné. Nebe není přístupné jen pro mučedníky a svaté, kteří dosáhli blaženosti již zaživa, ale i pro kající hříšníky, kteří tzv. i v hodině dvanácté pozdvihnou svůj pohled víry a hlas srdce k Ježíši Kristu. Není radno však návrat k Bohu odkládat. Jeden nikdy neví, jak rychle a nečekaně může sestra smrt – jak říkal svatý František – přijít. Abychom na tento okamžik byli připraveni a beze strachu s ním počítali, je třeba být smířenými s Bohem, se sebou i s bližními. V jedné písni se zpívá: „Svý kroky rozezpívej, rozezpívej, rozezpívej…“.Jak? Třeba radostným návratem do Otcova domu v kajícnosti a vyznáním vin, smířením a pozdravem pokoje se svými bližními a chválami za svěřený dar života.

33. neděle v mezidobí     2022 C

Žalm 98,9

„ Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.“

Každý člověk má právo milovat a být milován.

Boží lásku máme vždy jistou - nyní i na věky věkův.

Evg. Lk 21,5- 19

„ Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ 

Ano, vše, co konáme je pod vládou času a ten každé dílo podrobuje své vládě. Uchránit před porušením to, co bylo vytvořeno z prachu země však není navždy možné. Lidským výtvorům lze neustále prodlužovat existenci a památkáři se o to usilovně snaží, ale nelze tak činit věčně. Ježíš říká, že ani chrám, který byl postaven k oslavě samého Boha nebude uchráněn před zánikem na konci času. A také nám, lidem připomíná: Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš. Co jediného se však zachová nám řekl Pán Ježíš výrokem: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ Před zánikem na konci času proto obstojí jen to, co bylo vykonáno v souladu se slovem Kristovým. Jen dílo vtěleného Slova Božího v sobě nese pečeť nepomíjejícnosti. Kéž tuto Kristovu pečeť mají všechny naše myšlenky, slova i skutky.

 

32. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 17,15b

„ Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.“

Procitnutí nám Bůh nabízí skrze víru již v čase pozemského žití.

Věčnost začíná dnes. (Fridrich Haeer)

Evg. Lk 19, 1 - 10

„ On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ Dostat se do nebe nemůže být prvotním a hlavním motivem našeho jednání. Bůh přece nechce člověka oddělit od svého pozemského díla, ale naopak skrze něho svět přetvářet ve své království. Proto se také modlíme: „Přijď tvé království a buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Věčnost je pak spíše množinou všeho dobrého, co můžeme vymyslet a vykonat ve shodě se svým Stvořitelem, čím můžeme být ku prospěchu našim bližním, naší Zemi i celému kosmu. Výsadní formou spolupráce a jednoty s Bohem je modlitba. Jejím skrytým působením je svět udržován ve spojení s Trojjediným Bohem a prosbami a chválami oslavován sám původce veškerenstva. Život podle zásady: Ora et labora – modli se a pracuj - proto znamená vyváženost: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání“. Požehnaná činnost vzniká tam, kde člověk propojuje své pozemské dílo s nebem a vše koná ke slávě Boží. Viz jezuitské heslo: Omnes ad maiorem Dei gloriam.


31. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 145,1

„ Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.“

Každý, kdo je obdarovaný Bohem – třeba přijetím odpuštění – mu vzdává chválu a díky.

Vděčnost je výsledkem výchovy, kdy rodiče často opakuj dětemí: A jak se říká...?

Evg. Lk 19, 1 - 10

„ Dnes přišla do tohoto domu spása.“ Dějiny spásy nejsou je historií psanou proroky a apoštoly o působení Trojjediného a zaznamenanou v Písmu svatém. Nutně se musí toto zjevení Boha stát osobní zkušeností každého člověka. Bez této propojenosti nebe se zemí a země s nebem se v lidském srdci a následně ve slovech nebo činech těžko zrodí vděčnost a chvála. Celník Zacheus je nepřehlédnutelným příkladem člověka, který v důsledku setkání s Kristem byl osvobozen od závislosti na majetku a uschopněn k vyjádření velké vděčnosti: „Polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Přitom Zacheovi pomohla k setkání s Ježíšem docela obyčejná lidská vlastnost a to zvědavost. Tak málo stačí Bohu, aby vstoupil do života člověka a hluboce jej proměnil. Ten první krok je vždy Boží. Člověk na jeho přítomnost dává či dluží odpověď - nejprve touhou a následně i činy. Živá víra se vždy pozná podle slov i skutků. Mlčí jen ten, kdo ještě nevidí a neslyší – kdo ještě nevěří.

30. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 34, 7a

„ Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.“

Poznání osobní slabosti a ubohosti vede k hledání a touze po vztahu k Bohem.

Teprve když člověk sestoupí z pyšné sebedůvěry a vloží své já do Boží ochrany lze najít pokoj a bez výhrad přijmout sebe i svěřený dar života.

Evg. Lk 18, 9 - 14

Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Člověk může blokovat projevy Boží moci, když spoléhá jenom sám na sebe, či volá do zbraně druhé, ale zapomíná, že „ pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi“ . Být maličkými proto znamená spoléhat více na skutky Boží, jak jen na ty své. Proto papež František v této bolestné době válek poukázal na aktuální potřebu modlitby růžence. Přeje si, aby se zvláště nyní, v měsíci říjnu, zapojili všichni, a především děti, do modlitby za mír. Modlitba je totiž jediná zbraň, která nikomu neubližuje, zbraň k podpoření obnovy míru mezi všemi národy a také ve všech národech. Kolik je občanských válek, kde se z pokojných sousedů stanou do rána nepřátelé! Kolik je rodin, kde se nedaří žít v lásce a jednotě; kde nevěra a materiální zájmy ničí vztahy a bolestně zraňují manžele, kteří si slibovali lásku a věrnost až do smrti! Píseň o Boží lásce, kterou v hodinách náboženství zpívají a modlí se děti obsahuje prosbu: „Boží láska, jak řeka, Boží radost, jak řeka, Boží pokoj, jak řeka ať plní duši mou.“ Co je totiž v nás, to šíříme pak i kolem sebe.


29. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 121, 2

„ Pomoc nám přijde od Hospodina, který stvořil nebe i zemi.“

Patříme do společenství s Bohem - můžeme se vždy spoléhat na jeho blízkost.

Boží působení je přítomné v každém jeho díle, zvláště pak v každém z nás, které stvořil ke svému obrazu.

Evg. Lk 17, 11 - 19

„ Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ Loď na moři se potápí a posádka vysílá SOS. Na toto volání o pomoc nemusí dojít žádná odpověď, ale obvykle je ono „Mayday, mayday“ zachyceno a začíná se realizovat plán záchrany. Někdy toto volání zachytí i radista-amatér a předá j- e třeba i z druhého konce světa - na příslušnou tísňovou linku. Bůh nepotřebuj IZS, aby se dověděl, kdo se kde nachází v nouzi. Jeho vševědoucnosti neunikne žádný sten, ukáplá slza či prolitá krev. On je vždy s každým člověkem a nabízí mu potřebným a okamžitou úlevu ve všech nesnázích. Významným činitelem jeho pomoci je víra doprovázená modlitbou. Kdo prosí o pomoc, ten jde Bohu naproti a kdo věří, ten má důvěru i sílu, aby přijímal vše, co bylo, je i bude. Vyplatí se být Božím dítětem a moc nešpekulovat, co by, a jak by. Fakta jsou jasná - karty jsou vyloženy na stole. Ježíš Kristus, náš Pán, nás nazval přáteli a zve ke spolupráci. Proto se nikdy nemusíme cítit jaho diváci v hledišti, ale vždy jako Boží spolupracovníci na „prknech“, které znamenají svět..

 

28. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 98, 2b

„ Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů“

Evangelizace je povinností a ovocem vděčnosti obdarovaných.

Mlčení o Bohu se může stát i zapřením víry.

Evg. Lk 17, 11 - 19

„ Nebylo jich očištěno deset?“ Již od malička učíme a vybízíme děti, aby za vše, co dostanou svým dobrodincům řádně poděkovaly. Při dnešní hodině náboženství bylo téma: Vytušit tvůrce. Objevit, že vše nám bylo darováno a původcem hmotných i duchovních dober je sám Stvořitel- není na první pohled hned patrné. Nové ráno i den bereme jako samozřejmost. Proto se při vyznání vin a hříchů tzv.nepřiznává  zanedbávaná děkovná  modlitba a bez výčitek se lehce přejde. Trojjedinný Bůh samozřejmě nevyžaduje nějaké formální vyjádření naší vděčnosti - spíše stojí o naši trvalou spolupráci. Jde o to, abychom každodenně pokračovali v jeho díle stvoření, vykoupení a proměnění. Jedním z jeho momořádných darů je možnost nového začátku, skrze uzdravení naší duše z malomocenství hříchu. Proto tzv. pokání nemá být jenom výrazem naší kajícnosti, ale i vděčnosti. Navíc, kdo se zbavil nějaké těžkosti dělá, patřičnou reklamu svému lékaři-dobrodinci; svědčí o té události všem ve své blízkosti a doporučuje i jim  jeho péči. Tak naplňuje i Ježíšovu výzvu. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“! Mt 10,8

27. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 95, 7c-8a

„ Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!“

Nedůvěra a netrpělivost oslabují víru v Boží přítomnost.

Tzv. mlčení Boha někteří chápou jako jeho neexistenci a jiní trpí pochybnostmi o jeho všemohoucnosti.

Evg. Lk 17, 5 - 10

„ Dej nám více víry!“ Umět plavat, znamená bezpečně se pohybovat na vodě, ať jde o hladinu řeky, rybníka či moře. Aby se člověk neutopil, není třeba, aby perfektně ovládat nějaký plavecký styl – stačí umět plavat tzv. „ na čubičku“- tak jsme asi mnozí – bez odporné asistence plavčíka - začínali své hrabošení ve vodě při pocitu, že beznadějně klesáme pod hladinu. S vírou je to podobné. Když apoštolové prosí Ježíše o více viry, on je ujišťuje, že s vírou, kterou mají si mohou vystačit - stačí mít víru o velikosti hořčičného zrnka. Co je však podmínkou, aby nešli ke dnu jako apoštol Petr? Nesmí se dívat na vlny a vítr, ale výhradně na Ježíše. Žijeme bohužel v době, kdy se – jak dnes řekl při kázání ve Staré Boleslavi, při Svatováclavské bohoslužbě pražský arcibiskup, Mons. Jan Graubner - nachází v obavách a těžkostech nejen naše země, ale i celá Evropa a celý svět. Papež František již delší dobu opakuje, že třetí světová válka je už rozehraná na mnoha místech naší zeměkoule. Někde má formu politickou, jinde ekonomickou a bohužel často i bratrovražednou. Arcibiskup také nabádal k vděčnosti za to, že v naší české republice nežijeme v bídě a nouzi; řekl také abychom byli Bohu vděčni za vše, co dobrého máme. Proto demonstrovat svou přetrvávající nespokojenost na ulicích znamená svědčit o tom, že spoléháme jenom na své hmotné jistoty a neopíráme se o víru – nedíváme se na Krista.

26. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 146, 2a

„ Duše má, chval Hospodina!“

Chvála za dobra hmotná je odpověď našeho těla, za duchovní, naší duše.

Mlčení vůči Bohu je projevem nevděčnosti či sebestřednosti - ateismu.

Evg. Lk 16, 19 - 31

„ Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!“ Desatero božích přikázání vyhlášené Mojžíšem na hoře Sinaj je základ vztahu člověka ke svému Stvořiteli a zároveň program pro vzájemné soužití všech lidí nad kterým bděli Proroci. Starozákonní forma Boží lásky k člověku má své pokračování v Ježíši Kristu a službě apoštolů. Ježíš, který o sobě říká: „Já a Otec jedno jsme“ Jan 10,30, potvrzuje autoritu apoštolů výrokem, který zaznamenal evangelista Jan 12,20 : „Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mně poslal.“ Positivní formulace má i formu negativní: „Kdo vás poslouchá, poslouchá mne, kdo vámi pohrdá, pohrdá mnou...“ Lk 10,16. Poslušnost souvisí s pokorou, neposlušnost s pýchou. Ovocem pokory je pokoj v mysli i srdci, plodem pýchy jsou hádky a konfrontace. Každý den jsme mnohokrát postaveni před volbou komu, nebo čemu věříme. A co k tomuto rozhodování říká Ježíš? „Nebudete-li jako děti, do Božího království nevejdete.“ Mt 13,3 Velcí toho často hodně ví, ale umíněně lpí na svém a tak mají problém; nedají se vést, protože žijí v zajetí prvotního hříchu. Mají sice víru, ale věří jen v sebe.

25. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 113, 1a a 7b

„ Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.“

Ten, kdo je v očích světa chudý, může být před Bohem boháč.

Bohatými jsme, když máme a denně rozmnožujeme náš poklad v nebi.

Evg. Lk 16, 1 - 13

„ Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných.“ Vše, co jsme, a co máme je Božím darem. Není to spravedlivá mzda za náš podaný výkon, není to odměna za výsledek našeho snažení. Teprve ovoce, které vzchází z rozvíjení svěřených hřiven je plodem našeho přičinění. Ale ani o tom nemůžeme říci - éto naše dělo – protože jsme jenom neužiteční služebníci: Učinili jsme, co jsme byli povinni udělat. Jsme tedy učedníci a Ježíš nás učí, abychom „zbohatli z jeho chudoby“ nebo-li objevili pravé bohatství. Tímto bohatstvím je víra, že nás Bůh – Otec miluje, radost z toho, že nás Ježíš Kristus svou poslušností až na kříž zbavil moci, kterou nad námi vládne smrt a vděčnost za to, že Duch Svatý nám vrací, co jsme hříchem ztratili. Díky tomu můžeme znovu a znovu opakovat slova dnešního žalmu: “Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.“

 

24. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 51 Lk 15,18

„ Vstanu a půjdu k svému Otci“.

Dokud žijeme, můžeme začínat stále znovu a znovu, ale pozor,  jednou to bude naposled...

Každý člověk má tuto naději a možnost díky Spasiteli, Božímu Synu, Ježíši Kristu.

Evg. Lk 15, 11 - 32

„ Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.“ Apoštol národů, svatý Pavel ve druhém listě Korinťanům napsal: „Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření.“ 2 Kor 5,19 Evangelium je proto Dobrá zpráva o Boží lásce k člověku. Bůh nejenom svět stvořil jako dobrý a zabezpečil mravním řádem, ale zároveň zajistil, aby každé pochybení člověka mohlo být napraveno. Jako příklad takové péče o různá zranění či nemoci bychom mohli použít síť nemocnic, svého osobního lékaře či pohotovostní službu zdravotní péče. Zkrátka s ohrožením či poškozením lidského zdraví se počítá. Stejně tak počítá i Bůh s různými lehkými nebo i těžkými zraněními na duši či ztrátou radosti a pokoje, které člověk způsobí sobě a zároveň i svým bližním svou hříšností. O nápravu všech těchto případů je postaráno službou církve. Papež František říká, že církve je něco jako polní nemocnice ve světě. Krom svého stabilního pracoviště v kostele při hlásání Dobré zprávy a smíření kajícníků je kněz připraven i navštívit ty, co jsou momentálně nemohoucí. Stačí dát signál SOS.

23. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 90,1

„ Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!“

Útočištěm se stává vztah, ve kterém je člověk adoptován do Boží rodiny.

Křesťan tuto jistotu nachází v Kristu.

Evg. Lk 14, 25 - 33

„ ...kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ Smysl a cíl našeho života je Kristus. Jednota s Kristem se utváří od našeho narození skrze péči rodičů a směřuje ke křesťanské dospělosti. Krok za krokem, a rok za rokem, nás naše trvalé spojení s Kristem vede k svatosti. Jen takto je možné žít už v přítomnosti život věčný ve vzkříšeném Kristu. Děje se tak skrze společenství věřících - skrze církev. Překážkou životodárného vztahu s Kristem a v jednoty s bližními je nepřiměřené přilnutí k vlastní rodině, příbuzným, přátelům, domácím mazlíčkům, práci, zábavě, věcem, přírodě či vesmíru. Biblické poučení o tomto pokušení - vyměnit své duchovní prvorozenství za hmotné, pomíjivé dobro - je vylíčeno na příběhu Jakuba a Ezaua. Také my se denně rozhodujeme mezi dobrem časným a nebo věčným. Poučný příběh Marty a Marie ve vztahu ke Kristu vypráví o tom, jak se chová ten, kdo si vybírá nejlepší perspektivu života i věčnosti.

 

22. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 68,11.b

„ Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.“

Hřích činí z člověka chudáka.

Přijatým odpuštěním se stává člověk bohatým.

Evg. Lk 14, 1. 7-14

„ Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje bude povýšen.“

Jedno lidové úsloví říká: „Ukaž mi své přátele a já ti řeknu jaký jsi.“ Je pravdou, že každý se rád kontaktuje s těmi, kteří mají tzv. jeho „krevní“ skupinu. Další okruh našich přátel tvoří ti, které občas můžeme potřebovat - ať je to instalatér, elektrikář, doktor nebo soused. Dnešní evangelní úryvek nám však připomíná, že nelze žít ve vztahu jenom se členy vlastní rodiny, okruhu příbuzných, známých a nebo potřebných. Bůh nám dal na starost také ty, kterým můžeme být užiteční, aby bohatství našeho života nebylo zakotveno jenom na zemi, ale stávalo se pokladem v nebi, kde jak říká Bible - zloději již nekradou... Mezi nebeské cennosti také patří i skromnost, pokora, moudrost a dobrota, jak jsme to slyšeli v úryvku z knihy Sirachovcovy. Kolik je těch, kteří nás potřebují, ale žádný výměnný obchod nemohou nabídnout. Může však a také tak činí za ně sám Bůh. Pán Ježíš říká: „Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili.“ A ještě dodává: “ Ať tvoje levice neví, co činí tvoje pravice.“

21. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 117 odp. : Mk 16,15

„ Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“

Poslání nejen pro apoštoly.

Svědectví o víře je posláním každého pokřtěného a to v každém věku.

Evg. Lk 13, 22 - 30

„ Pane, je málo těch, kteří budou spaseni?“

Posláním křesťanů je vnášet do dějin světa myšlenky, slova i skutky Ježíše Krista. Touto cestou se tak všem lidem nabízí naděje účasti na Božím díle vykoupení a spásy. Svědectví víry však není možné chápat tak, že místo rozvíjení osobní identity je křesťan Božím služebníkem žijícím jen pro druhé. Tomu tak není. Sám Ježíš to vysvětluje, když říká svým učedníkům: „Už vás nenazývám služebníky, ale nazval jsem vás příteli, protože jsem vám svěřil vše, co jsem slyšel od svého Otce.“ Z jeho slov plyne, že život křesťanů, jako svědků víry, není na prvém místě chápat jako úkol, ale spíše poslání, které má vlastnost soli, kvasu a světla. Tím, že se stal člověk Božím hostitelem, stal se i zprostředkovatelem přemíry duchovních a hmotných dober ze kterých žije on sám a které automatický, a bez osobní újmy, zprostředkovává druhým. Viz Kristova slova: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Množství těch, kteří dosáhnou spásy se proto utváří na jedné straně ze svědectví křesťanů a na druhé straně z ochotného přijetí jejich názorů i života plynoucího z víry v Boha.

20. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 40,14b

„ Hospodine, na pomoc mi pospěš!“

Bože, pospěš mi na pomoc! - prosba, kterou začíná modlitba breviáře.

Bez Boží pomoci se nelze ani modlit.

Evg. Lk 12, 49 - 53

„ V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán.“

         Křest dítěte je podmíněn nadějí na křesťanskou výchovu. Garanty předávání víry jsou rodiče spolu s kmotrem a děje se tak v rámci křesťanského společenství.

 Důsledkem tohoto procesu křesťanské formace je to, že dítě se ve své dospělosti veřejně hlásí ke Kristu, žije ve společenství věřících, má živou víry a přijímá svátosti.

Co se však stane, když rodiče svým dětem víru nepředají a do společenství věřících je neuvedou? 

Děti jsou sice pokřtěné, ale křesťany se nestaly.   Křestní nezrušitelné znamení v nich  "spí" a čeká na probuzení, tj. obrácení - koverzi.

     V případě, že se pokřtěný veřejně a cíleně vyčleňuje z církve upadá do exkomunikace a v důsledku toho nemůže přistupovat ke svátostem a mít právo na církevní pohřeb.  

      Znaky veřejného vyčlenění z církve jsou tři:

 1/ Schizma – odmítnutí společenství se členy církve.                                                                                                                             

 2/ Apostaze – odpad od křesťanské víry.                                                                                                                                                 

 3/ Herez -  popírání  některou pravdou ve které je třeba věřit vírou božskou a katolickou.

      Návrat ke Kristu je však vždy možný; křest se již znovu neopakuje, ale obrácením a kajícností znovu oživuje.

19. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 33,12b

„ Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.“

Povolání k účasti na Božím životě se týká každého člověka, ale neděje se proti jeho vůli.

Bůh respektuje naši volbu a očekává naši spolupráci.

Evg. Lk 12, 32 - 48

„ Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království.“

       Statistiky konané v posledních letech nevyznívají pro církev příznivě. Negativní vliv na počet přítomných věřících v kostele také způsobilo dvouroční „kovidové“ omezení bohoslužeb. Bohužel jistá uvolněnost v slavení nedělních mší sv. přetrvává i nadále. Toto vyčlenění ze společné účasti slavení všedních a svátečních dnů je vážným porušením Božího přikázání: „Pomni, aby den sváteční světil!“ Život křesťana je totiž postavený na Božím slově, svátostech a společenství. Když tyto tři zdroje posvěcení chybí, snadno dochází k zvlažnění a následné relativizaci potřebné Boží pomoci. Spoléhat se jenom na vlastní síly pak vede k zvlažnění a hrozí úplné odcizení. Papež František před časem prohlásil: „Je třeba milovat církev takovou jaká je!“ Proto ani odvolávání se na různé úlety či skandály v řadách církve nikoho nedispensuje od věrnosti Bohu Otci, Synu a Duchu Svatému a řádu, který vše stanovil. Kdo jde sám snadno zabloudí a návraty zpět nejsou snadné.

 

18. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 90,1

„ Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!“

Vědomí Boží sounáležitostí s námi je bohatstvím naší víry.

Je naší posilou následování Krista – přijatého i odmítaného?

Evg. Lk 12, 13 - 21

„ Mistře, řekni mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“

Lidé bydlící na venkově, ale i někteří obyvatelé ve městech převzali po svých rodičích či předcích různé nemovitosti či majetky. K těmto hodnotám mají tudíž velmi osobní vztah. Ne každému se však vždy s nabitým majetkem daří dobře hospodařit a někdo dokonce o to ani nestojí. Šmahem se všech nemovitostí zbavuje a stojí jenom o finanční vyrovnání. /Aby dosáhl na pořádné fáro, procestoval celý svět apod. / Dědické řízení se proto někdy stává ne vždy příjemnou konfrontací mezi sourozenci  - což nekončí vždy pokojnou dohodou, ale naopak kolizí. Něco podobného měl Ježíš řešit v dnešním evangelním úryvku. Do této pře se však nenechal vlákat, ale naopak, daný příběh využil k poučení: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má!“ Své poučení končí výzvou, abychom si nehromadili poklady na zemi, ale byli bohatí před Bohem. Kniha Kazatel nám to dnes krásně vysvětluje. Můžete si úryvek 1, 2 a 2, 21-23 o dnešní neděli doma zvou přečíst.

17. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 138,3a

„ Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.“

Mezi voláním a mluvou je velký rozdíl.

Je naše modlitba „mluvením“ či také voláním?

Evg. Lk 11, 1 - 13

„ Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“

Proste, hledejte a tlučte! Ježíš v závěru dnešního evangelia mluví nejen o intenzitě modlitby, ale také i o jejím obsahu. Máme prosit, tj. být trvale ve spojení s Bohem, aby naše orientace v rozhodování nepostrádala potřebnou navigaci shůry. A protože Bůh za nás nechce rozhodovat, a vždy nám dává na výběr více možností, proto je i důležité i hledat. Příkladem může být volba výstupu na horský vrchol. Vede tam více cest a každá má nějakou míru obtížnosti. Hledat tu vhodnou trasu znamená seznámit se se všemi a pak si vybrat tu nejvíce vhodnou. Většinou se takové rozhodování týká nejen samotného vůdce, ale i celého týmu. Bez kompromisů se taková volba nedá rozhodnout a je třeba vyslyšet i názory opačné či kritické, aby ve finále byli všichni členové expedice zajedno. Výzva tlučte pak znamená vytrvalost. Cíle je možné jen když člověk neztroskotá na různých překážkách. Ten, kdo se snaží žít podle Boží vůle jich na cestě svého života najde dosti dost.

16. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 15,1a

„ Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?.“

A jak zní žalmistova odpověď: „Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci,

                                                     svým jazykem nepomlouvá a dále 2-3a. 39-4.5bc.

Evg. Lk 10, 38 - 42

„ Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Jen málo je třeba, ano, jen jedno.“

Každý z nás má na sebe vztáhnout tato Ježíšova slova a ptát se, co se skrývá za tím slovem „mnoho“, a co obsahuje to „jedno“. To „jedno“ znamená naslouchat Kristu a následně konat skutky věčného života, tj. je milovat bez výhrad a záruk Boží láskou. Takovým skutkem je zasvěcení se Kristu - nebeskému ženichovi - ve skrytosti klášterní kaple nebo cely. Také rodinný život – manželství - vytváří možnost žít v jednoduchosti, jednotě a lásce v duchu svaté rodiny z Nazareta. Stejně tak i ti, kteří žijí sami, se mohou chránit před nebezpečím žít jen sami pro sebe s fixací na pohodlí či přepych. Naštěstí tři sestry, které Bůh posílá na pomoc člověku: stáří, nemoc a smrt pomohou každému se osvobodit od všeho, co mu brání stát se Božím stvořením a říci: Můj Bůh, můj Pán, mé všecko. A tak může i na poslední chvíli platit ono známé: Konec dobrý, všechno dobré.

15. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 69,33

„ Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejete ve svém srdci.“

Všichni jsme žáci, ale máme Učitele, který nás miluje.

Důležitá je ale ochota se celý život učit.

Evg. Lk 10, 25 - 37

„ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“

Kdysi mě zaujal výklad tohoto Kristova výroku, kdy jeho autor poukázal na to, že je třeba začít realizovat uvedenou výzvu od konce. Nejprve přijmout sám sebe, tj. objevit své hřivny, své přednosti, ale i své slabiny a zraněnosti. Teprve v důsledku tohoto sebepoznání člověk odkládá „trám“ ze svého oka a již nemá důvod vidět nebo i hledat u svého bližního onu pověstnou „třísku“. Má totiž dost práce sám se sebou. Teprve potom je uschopněn pro láskyplný vztah s Bohem celým svým bytím. Otázka znalce zákona není zodpovězena Ježíšem jen teoreticky, ale vede ke konkrétním skutkům milosrdenství vůči všem, kteří se nacházejí v nějaké nouzi. Papež se např. ptá: Jak pomáháš Ukrajincům?

 

14. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 66,1

„ Jásejte Bohu, všechny země.“

Vždy a všude je možné šířit a žít Božího království.

I na poušti se najde oáza s vodou života.

Evg. Lk 10, 1-12. 17-20

„ Přiblížilo se k vám Boží království!“

Svět ,ve kterém žijeme, prochází stále různými změnami. Změny se týkají jeho politického uspořádání – dle úspěšnosti různých stran a seskupení, změnami ekonomické prosperity i společenského života. Velkým zásahem do všech životních jistot se též stala vlna pandemie a pro evropskou bezpečnost bolestná skutečnost vražedná válka na Ukrajině. Pokud je spokojenost člověka závislá jen na vnějších faktorech, pak všem hrozí neustále čekání na lepší časy. Historická skutečnost je však poznamenaná i dlouhými obdobími, kdy prosperita, mír a stabilita byly jenom nadějí vzdálené budoucnosti. Křesťanství řeší situaci člověka přímo v jeho přítomné době a jeho osobní rovině. Krom úsilí o naději do budoucnosti totiž hlásá Boží království v duši každého jednotlivce a to bez závislosti na vnějších faktorech. Apoštol Pavel tuto aktuální proměnu přítomnosti spojuje s přijetím Krista, který zemřel pro naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Svým učedníkům proto připomíná, že jejich trvalým zdrojem radosti má být skutečnost, že jejich jména jsou zapsána v nebi. A to se děje i cestou oslaveného kříže.

13. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 16,5a

„ Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.“

Od věčnosti jsme dědici Božího království.

Jsme však v pokušení své prvorozenectví vyměnit za misku šošovice – čočky.

Evg. Lk 16, 51 - 62

„ Žádný, kdo položil ruku na pluh, a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

Papež František kdysi řekl: „Nebojte se dělat velká životní rozhodnutí.“ Velkým životním rozhodnutím je například uzavření manželského svazku. Muž a žena si slibují lásku a věrnost na celý život a přitom netuší, co všechno je v následujících týdnech, měsících a letech čeká. Je možné, aby vztah mezi manžely byl uzavřen bez znalosti budoucnosti a to až do smrti? Ano, pod jednou podmínkou; že garantem jejich svazku je Boží plán lásky a programem Kristovo evangelium. Podobně i stejně velkým životním rozhodnutím je přijetí pozvání ke kněžské službě či zasvěcenému životu v řeholním společenství. Ve všech těchto případech je možné se opírat o Boha v takové míře, že všechny nejistoty a proměny života jsou vždycky překonatelné a není proto třeba se úzkostlivě obávat neznámé budoucnosti. S Boží pomocí je každá hora zdolatelná a každá řeka překonatelná. Všechna pokušení k pochybnostem o správnosti dané volby vznikají nabídkou mnoha dalších možností a šancí. Dle smýšlení světa je totiž změna daného slibu svobodou každého člověka a proto každý slib se dá nahradit jiným. Bible nám však připomíná: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“

Slavnost svatého Víta 12. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 63,2b

„ Má duše žízní po tobě, Pane, můj Bože!“

Žízeň těla je bohužel „hlasitější“ a tak se duše načeká...

Nenechávej žít svou duši bez Lásky.

Evg. Jan 10, 27

„A za koho mě pokládáte vy?“

Ježíš se nejprve ptá, za koho jej pokládají lidé a teprve potom klade tuto otázku svým apoštolům. Nejvýstižnější a zároveň nejkratší odpověď dává apoštol Petr, když o Kristu říká ,že je Boží Mesiáš. Být synem člověka a zároveň se stávat synem Božím je úkol pro každého z nás. Tato konsekrace lidského bytí se děje v prostoru církve a to silou Ducha Svatého. Bez svátostného života není ustavičná proměna lidského žití garantována a pečetěna svědectvím Božích služebníků a postrádá punc neomylnosti. Spoléhat jen na sebe je prvotním hříchem ,se kterým se potýkáme od svého probuzení k životu až do posledního úderu srdce. Je třeba ctít fakt, že církev založil Ježíš a její činnost sám předchází, provází a dovršuje. Není proto dílem lidským, ale Božím, a má nám pomáhat žít v jistotě pravdy, radosti a pokoje.


Slavnost Nejsvětější Trojice         11. neděle v mezidobí 2022 C

Žalm 8,2a

„ Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!“

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.

Střelná modlitba.

Evg. Jan 16, 12 - 15

„Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.“

Věčné bytí Trojjediného Boha se zpřítomňuje na zemi ve třech časových fázích dějin spásy. Tak se postupně naplňuje celá pravda o Bohu Stvořiteli, Vykupiteli a Posvětiteli.

Autogramem Boha-Otce je celý vesmír s makrohmotou i nejmenšími částicemi včetně toho, co je námi neviditelné. Jde o velkolepé dílo moci a moudrosti. Lidová píseň č. 905 z roku 1905 to vyjadřuje slovy: Ty mocný, silný, veliký, vladaři věčnosti… Ty , který svítíš do temnot na cestu ke ctnosti. Buď veleben... 3x, a tak nás zve k hymnické oslavě Stvořitele všehomíra.

Přítomnost Božího Syna, našeho Pána, Ježíše Krista v díle vykoupení a spásy je stručně popsána v meditační modlitbě růžence: Radostného, Světla, Bolestného a Slavného.

Duch Svatý, Láska Otce a Syna je nástrojem, kterým se veškeré dílo Trojjediného Boha v člověku realizuje, aby tak celé Univerzum bylo stále obnovováno do plné harmonie a krásy.


Slavnost Seslání Ducha Svatého A, B, C

Žalm 104,30

„ Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země.

O životodárnou Boží pomoc můžeme prosit v čase nouze i hojnosti.

Abychom se naučili žít silou víry, naděje a lásky.

Evg. Jan 20,19 – 23

Starozákonní autor 104 žalmu ještě neznal tajemství Nejsvětější Trojice a tak není divu, že veškerou Boží moc přisuzoval jedné osobě, totiž Hospodinu. Teprve zjevení Boha - Otce v Synu Ježíši Kristu a Duchu Svatém odhalilo tuto Trinitární perichorezi – vzájemnou propojenost a vycházení – jak to v neděli připomněl otec biskup Vojtěch biřmovancům při slavnosti potvrzení jejich křesťanské dospělosti. Z toho plyne, že vrcholem proměny člověka k Božímu obrazu je dosažení schopnosti milovat dobré i hříšníky. Touto Láskou – mocí Ducha Svatého - miluje Kristus každého z nás a zve i nás zakoušet toto štěstí Boha. V rovině těla se tato Láska projevuje v totální odevzdanosti na kříži. Bez této konsekrační proměny lásky v Lásku se člověk nemůže vědomě sjednotit s Bohem a bližními v duchovním – věčném bytí. Ježíšovo vyznání: „Já a Otec jedno jsme.“ je možné jen v síle Ducha Svatého. Stejně tak to platí o každém z nás.

7. Neděle velikonoční

Žalm 27,13

„ Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!“

Žalmistovo vyznání se vztahuje na nebe, ale i na zemi.

Evg. Jan 17, 1 -11a

    Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe.“ Oslava Boha Otce ve věčnosti se děje skrze jeho zpřítomnění v aktuálním čase. Každý člověk se může stát součástí jeho bytí celým svým životem. Programem této jednoty a spolupráce je vytváření Božího království v nás a mezi námi. Cestu k realizaci toho našeho přebývání v Něm a Jeho přebývání v nás nám ukázal Ježíš Kristus. Jeho angažovanost v posvěcování svěřeného času pro nás a pro naši spásu, nás má neustále motivovat a posilovat, aby nejenom poctivě žili, ale také konali skutky věčného života, tj. milovali jako On. Znamením této skutečnosti je oslavený kříž. Kříž, který člověk neodmítá, ale bez reptání přijímá. Vypovídá o živé víře, která člověka vysvobozuje ze všech obav a závislostí a mocí Ducha Svatého umožňuje žít věčným životem. „Jestliže jste s Kristem vzkříšeni, usilujte o to co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici...“

6. Neděle velikonoční

Žalm 66,1

„ Jásejte Bohu, všechny země!“

Kristus posílá apoštoly do celého světa ohlašovat evangelium.

Kdo uvěřil a zakusil z toho plynoucí ovoce, ten s vděčností chválí Boha.

Evg. Jan 14, 15 -21

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nenechám vás sirotky“. …“ V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás.“

 Přijetí Kristova slova a jeho Ducha Svatého v člověku probouzí vděčnost a následně i lásku. Z toho obdarování pak plyne věrnost být jeho učedníkem i apoštolem. Není možné zadarmo přijmout Boží milost a ponechat si tento nezasloužený dar jen pro sebe. A tak se v každé generaci rodí další svědkové Božího života. Mají velkou touhu předávat tuto pochodeň víry těm, kteří se s Dobrou zprávou ještě nesetkali, nebo jí dosud nepřijali či správně nepochopili. Misijní poslání Božího lidu je často prověřováno nedůvěrou, provázeno pochybnostmi i odmítáním. Nic z toho však nemůže umlčet ty, kteří ve svém žití denně zakoušejí útěšnou Boží přítomnost - radost a pokoj.

5. Neděle velikonoční

Žalm 33,22a

„ Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.“

Obdarovaná duše prospívá tělu i duchu.

Evg. Jan 14, 1-12

Ježíš řekl svým učedníkům: „ Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ Víra Izraelitů v Jahveho – v toho který „JE“ byla spjata s jeho bytím, které se nachází v nepřístupném Světle, jehož podoba se nedala, ale ani nesměla nijak vyjádřit. Každý pokus o jeho zobrazení by jej totiž nutně umenšil. Proto bylo jeho lidu zapovězeno jej definovat v nějaké hmotné podobě. S Kristem však nastává radikální změna ve vnímání Boží přítomnosti. Ježíš vyzývá své učedníky k víře, která se opírá i o jeho hmotnou podobu. Proto se také ukazuje po svém vzkříšení jako živá bytost a pečetí svou identitu oslavenými ranami na rukou, nohou a hrudi. Boží Syna na kříži ukřižovaný – krucifixus – je výzvou k jeho přijetí ve slabosti, potupě i smrti. Není zde však glorifikovaná jeho ponížení a bolest, ale Boží láska, která disponuje silou se obětovat a znovu a znovu dávat. Smrt je tímto přemožena a vítězí život po životě – věčnost. Děkujme Bohu za jeho lidskou tvář zviditelněnou v Ježíši Kristu a radostně zpívejme oslavné Aleluja.


4. Neděle velikonoční -

Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu

Žalm 23,1

„ Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“

Bez víry to nikdo nemůže říct, natož žít .

Evg. Jan 10, 1-10

Ježíš řekl svým učedníkům: „ Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím“.

      Celé dějiny lidstva jsou protkány snahami charizmatických vůdců ale také fanatiků – což se někdy překrývá - po ovládnutí jednotlivců i mas. Tento zápas o získání nových posil do daných týmů, nebo nového politického seskupení je motivován jednak hlubokým osobním přesvědčením, ale také kariérou, touhou po vládě a mocí, hmotným interesem apod. Stejné snahy můžeme dokumentovat i v oblasti duchovní. Projevovaly se v každé době, a jejich nárůst můžeme vnímat i v současnosti. Po dvou letech kovidu a stále trvající válce na Ukrajině, mnozí lidé ztratili své životní jistoty a tak jsou najednou hledající a snadno manipulovatelní – jak se často říká:“Tonoucí se i stébla chytá.“ Každá duchovní„novota“ má výhodu v tom, že není zatížená minulostí - má tzv. čistý rejstřík. Naopak tradiční duchovní seskupení,  Církev, ma na svém kontě nejenom  nesmírné dobro, ale i všelijaká osobní selhání a tak se stáva pro některé  perfekcionisty méně věrohodná. To je ale zákonité. Čím delší historie, tím více se dá dohledat všelijakých přešlapů. Tyto však nejsou selháním systému, ale spíše jednotlivců. Proto je třeba velmi rozvážně všechny novodobé duchovní proudy posuzovat a nenechat se oklamat pouze jejich originalitou a přitažlivostí. Bible, kterou můžeme nazvat knihou moudrosti, nám radí: „ Všechno zkoumejte a nejlepšího se přidržte.“

3. Neděle velikonoční

Žalm 16,11a

„ Ukaž mi, Pane, cestu k životu.“

Snaha o autonomii nemá člověka odloučit od Boha.

Evg. Lk 24, 13-35

„ O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Média nás denně zahlcují množstvím informaci, výzev a obav. Všechna tato sdělení nás tzv. navigují, tj. vymezují okruh, ve kterém se stále vedou naše rozhovory. Nic proti tomu, sám měsíčně přispívám do Jemnických listů, kde se píše o tom, co se právě děje. Jsou ale i jiná témata, o kterých se mluví málo nebo vůbec, a jsou i taková, která se z našeho myšlení tzv. vytěsňují. Když se Ježíš ptá: Za koho ho lidé pokládají, zároveň vyžaduje i osobní odpověď. A právě o to jde. Máme si chránit svobodu myšlení a zabývat se i tématy, které plynou z naší duchovní orientace. Moje babička Albína se mě - jako školního dítka - po každém nedělním návratu z bohoslužby ptala o čem bylo kázání pana faráře v roudckém kostele sv. Jiljí. Nebyla to kontrola mé přítomnosti na mši sv. ale snaha se obohatit myšlenkami P. Aloise Pekárka, který tam právě působil. A tak to je správné. Mít zájem o duchovní hodnoty znamená ptát se, co řekl při nedělním Anděl Páně papež František, na jaké diecézní programy zve naši mládež otec biskup Vojtěch, co se nabízí vlastním farníkům, co nového se probíralo v hodinách náboženství a jak tomu děti rozumí, co se píše v Katolickém týdeníku apod. Stále totiž platí: Čím je srdce plné, tím ústa překypují.“ Absence náboženských témat při různých setkáních a rozhovorem je pak varovným signálem, že jsem pak více dětmi světa než dětmi Světla.

2. Neděle velikonoční – Božího milosrdenství

Žalm 118,1

„ Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.“

Naše laskavost je křehká, Boží trvá na věky. Aleluja.

Evg. Jan 20, 19-31

„ Pokoj vám!“ Dvě slova od našeho vzkříšeného Pána stačila, aby se jeho vystrašení učedníci, skrytí za zavřenými dveřmi, opět vzchopili a následně - během čtyřiceti dnů, kdy mezi ně opět, co týden přicházel - dozráli v apoštoly. Navíc jeho totožnost nám pomohl potvrdit tzv.“nevěřící Tomáš“, který řekl: „Dokud neuvidím, neuvěřím.“ A tak mu Ježíš ukázal své probodené ruce, nohy i bok s výzvou: „ a nebuď nevěřící, ale věřící“.

   Abychom se my, křesťané, v současném světě nebojácně přiznali ke Kristu a ohlašovali jeho velikonoční vítězství nad hříchem a smrtí - jeho zmrtvýchvstáním - potřebujeme také my posílit svoji kolísavou víru. Každoroční prožívání Velikonočních svátku umučení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista nás má k tomto svědectví posílit a v něm upevnit. Díky Kristu, který přijal tíhu kříže, se stal tento nástroj potupy oslaveným a tak je i pro nás výzvou, abychom potvrdili, že i v nás Kristův Život vítězí i nad smrtí a Boží Láska na nenávistí. Aleluja.


Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Žalm 118,24

„ Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!“

Jarem Bůh křísí květy a Kristem životy.

Evg. Jan 20, 1-9

„ Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Zmatená zpráva žen, které se spěšně vracejí od prázdného Ježíšova hrobu, aby u apoštolů hledaly odpověď na tuto záhadu vypovídá o momentální absenci víry v Ježíšovo vzkříšení. Nedávno svatořečený papež Jan Pavel II. kdysi napsal: Pravdu nelze pohřbít v hrobce! To je poselství Velikonoc. A dále všem vzkazuje: A´t se tento den stane pro nás počátkem nové naděje; žádné zlo nám nemůže vzít radost z jistoty, že dobro nakonec zvítězí.

    Ano. Setkání s událostí Kristova zmrtvýchvstání je možné v každém čase a to i dnes, když jsme doslova konsternování srdcervoucími válečnými událostmi na Ukrajině. Je jisté, že každý trůn zla nakonec padne, ale než se tak stane, je důležité si uvědomit, jakou má satan moc. Věřit v moc zla je stejně důležité, jako věřit v moc dobra. Jinak hrozí nebezpečí života v iluzi, že temné síly patří jenom do říše pohádek pro děti a ne do života dospělých.

 A tak s velkou důvěrou v Boží všemohoucnost společně prosme: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“


6. neděle postní – Květná - Pašijová

Žalm 22, 2a

„ Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Ježíš necítí - jako člověk - Boží přítomnost či útěchu při umírání na kříži.

Evg. Lk 22,14 – 23,56

Ježíš se stal poslušným až na kříž, aby tímto svědectvím odevzdanosti do vůle nebeského Otce přemohl smrt a tak dovršil vykupitelské dílo syna člověka a Syna Božího. Milovat druhé až na kříž je znamením skryté Boží přítomnosti, která se projevuje v lásce k nepřátelům a prosbě za odpuštění jejich vin a hříchů. Má-li se přetnout řetězec nenávisti a pomstychtivosti je nutné na spáchané zlo odpovědět odpuštěním. Kdo to ale dokáže? Jen ten, kdo má Kristova ducha, kdo disponuje silou a mocí Božího milosrdenství. Všichni ostatní odpoví na zlo zlem - pomstou. Proto válečné krutosti spáchané na Ukrajině nebudou ve většině obětí evokovat odpuštění a smír, ale jen nenávistnou míru pomsty a odplaty. Proto válka neskončí jen vyhlášením míru a klidu zbraní, ale teprve tehdy až se zahojí utržené rány na těle, na duchu i na duši. A to bude pro mnohé trvat hodně dlouho...

5. neděle postní

Žalm 126, 3

„ Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.“

Radost darovaná Bohem je ovocem obrácení a odpuštění.

Evg. Jan 8,1 –11

„ Otázka odpuštění je často diskutovaným tématem nejen na stránkách Bible, ale i při řešení běžných kolizních situací mezi malými i velkými. Odmítnout vzájemného soužití je často zdůvodněno nepolepšitelností či nekajícností druhých. Když však srovnáme válečné zločiny, o kterých se dovídáme ze zpráv na území Ukrajiny s našimi „zraněními“, musíme se v hloubi srdce zastydět. Proto, když nám naše ješitnost brání ve smíření vzpomeňme si na vše, co všechno musí vytrpět a odpustit naši východní sousedé a zřekněme se všech svých soudů a projevů zákonictví. Odpusťme si, co jsme si, ať můžeme slavit Velikonoce zbavené kvasu nejednoty, lhostejnosti či nenávisti. Ježíšova slova z dnešního evangelia nám připomínají, že nikdo není oprávněn hodit kamenem po druhém člověku. Kamenem, ani tvrdým slovem. Vždyť sedmkrát za den hřeší i spravedlivý. A Ježíš Kristus vzkříšený ze smrti zve do nového života milosti a lásky každého z nás.

4. neděle postní

Žalm 34, 9a

„ Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.“

Zkušenost je víc jak vědomost.

Evg. Lk 15,1 –3. 11-32

Příběh mladšího syna z dnešního evangelia nám představuje jeho odchod a pak později návrat do otcova domu. Syn opouští domov s nadějí, že si lépe užije života a tak zakusí vysněné štěstí svobody. Čekal jej však pravý opak. Místo svobody se stal otrokem svého těla a kamarádů. Nabídka světa byla klamná a tak se s hanbou vrací zpět. Jeho návrat byl však spojen se znovuzískáním všeho co ztratil. Otcova láska se stala jeho pravým bohatstvím a zdrojem trvalého štěstí. Jeho kající návrat nebyl poznamenám ponížením a výčitkami, ale naopak povýšením a slavnostní hostinou. Každé přiznání viny a každý návrat k Bohu je spojen s nalezením smíru a pokoje, útěchy a radosti. Proto postní doba nám má pomoci k znovuzískání toho, o co nás hřích připravil. Abychom i my zakusil štěstí Izraele: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu. Joz 5, 9a. 10

 

3. neděle postní

Žalm 103, 8a

„ Hospodin je milosrdný a milostivý.“

Boží trpělivost je vlastností lásky bez podmínek.

Evg. Lk 13,1 – 9 „ … když se neobrátíte, všichni podobně zahynete.“

       Ježíš dává dva příklady násilné a nenadálé smrti. Prvním byl masakr Galilejců na hoře Gerizim, který spáchali Římané na příkaz Piláta a druhým se stalo nahodilé zřícení věže v Siloe. V obou případech nebyl čas na obrácení ani pokání. Postní doba nám má pomoci, abychom se neocitli v podobné situaci a pro nám popelcový křížek na čele má připomenout křehkost našeho života a pozvat nás k obrácení, kajícnosti a nápravě. Právě probíhající válka na Ukrajině je pro nás velkým mementem, jaké následky má skutek hříchu. Máme-li slavit Velikonoce a Kristovo vzkříšení je třeba, abychom odmítli každý hřích a následně povstali novému žití.

„ Vstanu a půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě.“ Lk 15,8


2. neděle postní

Žalm 27, 1a

„ Hospodin je mé světlo a spása.“

Život i smrt prozařuje Boží přítomností.

Evg. Lk 9, 28b - 36

„Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě.“

Ježíšovo proměnění na hoře Tábor a přítomnost Mojžíše a Eliáše odhaluje nejméně dvě skutečnosti. Tou první je fakt, že zjevování Boha od Abraháma přes Mojžíše a proroky vrcholí v osobě Božího Syna, Ježíše Krista a tou druhou je nečekané překvapení, že do ekonomie spásy patří nejen život, ale i smrt – neboli život po životě - věčnost. Obě tyto skutečnosti vypovídají o obdivuhodné a smysluplné koncepci světa včetně propojenosti všech jeho vývojových etap. Podmínkou stability světa je ale existence minimálního množství těch, kteří jsou Božím lidem a nechávají se vést Mojžíšem i Ježíšem. Nadarmo to Ježíše nepřipomíná v horském kázání slovy: „Vy jste sůl země... Vy jste světlo světa.“ Mt 5,13 a 14

„ Z oblaku se ozval hlas:“ Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“

 

1. neděle postní

Žalm 91,15

„ Buď se mnou, Pane, v mé tísni.“

Kdo se modlí, ten se nikdy nemusí cítit sám a bezmocný.

Evg. Lk 4, 4-13

„Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel.“ Tak čteme o 1.postní neděli.

Proč je před Velikonocemi zařazena Postní doba? Odpověď najdeme na začátku Ježíšovy veřejné činnosti. Pro Ježíše byl pobyt v nehostinné poušti spojen se třemi pokušeními. Ďábel mu chtěl dokázat, že ke svému životu potřebuje dostatek chleba, existenci model a množství zázraků. To vše Ježíš odmítl s odkazem, že žádné hmotné jistoty nemohou nahradit jeho vztah k Bohu - Otci. Stejně tak i nám pomáhá postní čas poznat, co vše je pro nás „nepostradatelné“, k čemu jsme nezdravě přilnuli, na čem jsme závislí a čím jsme dokonce zotročeni. Také nám chce ďábel vnutit seznam všeho možného a přesvědčit nás, že to nutně potřebuje ke své spokojenosti a pocitu štěstí. Naštěstí pro nás je míra těchto pokušení nastavena tak, abychom je s Boží pomocí zdolali. Důležité je rozpoznat všechny jejich podoby a nenechat se oklamat jejich přitažlivosti. Svátost smíření nám pomáhá se od nich osvobodit a znovu povstat ze všech pádů.

„ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.“

8. neděle v mezidobí

Žalm 92, 2a

„ Dobré je chválit Hospodina.“

Skrze Krista, s Kristem a v Kristu...

Evg. Lk 6, 39 - 45

Ježíš řekl učedníkům přirovnání: „ Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?“ Smyslové poznání umožňuje člověku, aby se dobře orientoval venku i doma, ve dne i v noci, na cestách po souši, na moři i ve vzduchu. Každá smyslová indispozice snižuje bezpečnost člověka ve všech zmíněných aktivitách. Mnohem náročnější je orientace v oblastech filozofie, medicíny a vědy. Čemu se dá věřit a čemu nikoliv? Bůh ponechává člověku maximální volnost v bádání, ale zároveň definuje zásady, které nelze pominout. Nedostatečná vnímavost pro stanovený nadpřirozený řád a neochota jeho akceptování je příčinou všech možných kolizí, konfliktů i válek. „Jen v Bohu žijeme, hýbáme se a jsme.“ Sk 17,28 Popření tohoto faktu, který nám tlumočí Bible na mnoha příkladech, má pro jednotlivce i celek vážné následky: Osobní frustrace, rozpady rodin, neklid národů a války všeho druhu. Papež František nás proto na počátku postní doby vybízí k modlitbě a postu za obnovení a zachování míru, zvláště v Rusku a na Ukrajině. Je třeba odložit klamné sebevědomí, že vše zvládneme i bez spojení s Bohem Otcem, Synem a Duchem Svatým.

„Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí bude jako jeho učitel.“

7. neděle v mezidobí

Žalm 103, 8a

„ Hospodin je milosrdný a milostivý.“

Kristus nabízí kajícníkům odpuštění vin, uzdravení duše a pokoj mysli.

Evg. Lk 6, 27 - 38

„Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele a prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí...“ David, pronásledovaný králem Saulem, měl možnost toho, kdo se k němu choval nepřátelsky přibodnout kopím k zemi, ale neudělat to. Nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina. Asi každý z nás má čas od času příležitost uplatnit svou moc a sílu nad svým bližním, který se chová nějak nepřátelsky. Je to velké pokušení vzít soud a spravedlnost tzv. do svých rukou. To však není Boží cesta. On naopak poslal svého Syna, aby na sebe vzal hříchy druhých – to je nás všech – a vrátil nám odpuštění. Proto také nás zve, abychom v každém svém bližním viděli a ctili Boha - Otce, který dává vycházet slunci na dobré i zlé a sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. I my sami se taktéž někdy chováme vůči druhým nějak nepřejícně – nepřátelsky a doufáme, že nás za to nepostihne soud a trest, že i nám bude odpuštěno.

„Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám.“

6. neděle v mezidobí

Žalm 1, 5a

„ Blaze tomu, kdo svou naději vložil do Hospodina.“

Kristus, naše naděje pro čas i věčnost.

Evg. Lk 6, 17.20 - 26

„ Blahoslaveni vy chudí, neboť vaše je Boží království!“

První a možná i jedinou zlatou medaili na Olympijských hrách v Číně - v letošním roce 2022 - získala pro sebe i ČR snowboardistka Ester Ledecká. Těší nás její úspěch a přejeme i všem dalším borcům, aby za svou námahu a odříkání dosáhli i na některou medailovou příčku a byli tak odměněni. Jisté však je, že pro většinu z nich nebude olympiáda spojena s oslavným výstupem na stupně vítězů a budou se muset spojit s nějakým dvojmístným pořadovým číslem. Jejich odměnou je však i to, že byli při tom, že se sportovního klání zúčastnili. I vrcholový sport se nazývá hrou a proto není důležité vždy vítězit, ale hlavně „hrát“ s radostí a férovostí. I křesťanský život je trvalou snahou o co nejlepší výsledky v úsilí o svatost života a z toho plynoucí radost a spokojenost. Tyto plody dostávají všichni „zápasící“ v míře natřesené již zde na zemi - dokonce v stonásobné míře a navíc platí i pro věčnost. Všichni svatí, borci a borky jsou toho svědky. Nebeská olympiáda je výzvou pro každého z nás. A co víc, vyhrává každý, kdo projede, projde a nebo ho pronesou cílovou rovinkou k bráně nebes. Pochopitelně bez zavazadel – už sám název naznačuje, o co jde. / Zavazadlo je to, co člověku zavazí ... /

„Běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.“

5. neděle v mezidobí - neděle Božího slova

Žalm 138, 1c

„ Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.“

Svatý, svatý, svatý Pán! Oslava Boha začíná na zemi a pokračuje v nebi.

Evg. Lk 5, 1-11

„ Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“

Při letošní lednové On-line poradě děkanů si otec biskup posteskl, že mu ještě nedošla žádná přihláška do semináře. Do dubna jsou však ještě dva měsíce a tak je naděje, že se do té doby ještě nějací zájemci o studium teologie najdou. Právě dnes, o Svátku Uvedení Páně do chrámu děkujme za ty, kteří se pro pro Pána již rozhodli a prosíme za ty, kteří přijetí do evangelizace světa teprve zvažují. Ježíšova slova: “Pojďte za mnou, praví Pán a učiním z vás rybáře lidí.“ Mt 4,19, i dnešní úryvek Lukášova evangelia mluví o povolání k duchovnímu životu, k následování Krista. Výsledkem přijetí tohoto poslání je síla k ohlašování dobré zprávy Ježíše Krista:“ Přišel jsem, aby měli život a měli ho v hojnosti.“ Jan 10,10. Podmínkou je opustit své osobní plány a další životní kroky již podřídit Boží navigaci. Dvěma pánům totiž nelze sloužit...

„Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.“


4. neděle v mezidobí - neděle Božího slova

Žalm 71, 15a

„ Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.“

Slova musí předcházet a následovat skutky.

Evg. Lk 4, 21-30

„ Žádný prorok není vítaný ve svém domově.“

Syn člověka, syn známého nazaretského tesaře Josefa zanechává profesi svého otce, aby pokrčoval v díle svého nebeského Otce. Tato změna je pro jeho současníky akceptovatelná jenom pod podmínkou zázraků tzv. na počkání. Ježíš však není ochoten se tzv. „předvádět“, aby se svým krajanům zavděčil. Takto by si jej totiž mohl následně přezkušovat každý a tak jej degradovat do role kouzelníka nebo divotvůrce. Jeho posláním je - jak říká apoštol Pavel - „pracovat na díle milosti“. Tímto dílem je vysvobození člověka z moci hříchu a smrti. Navíc podmínkou Božích zázraku je vždycky víra. Proto není divu, že Ježíš opouští Nazaret aniž by se obyvatelé města dočkali nějakého zázraku. Musíme si dávat pozor i my, abychom nechtěli „zkoušet“ - neboli pokoušet samého Boha svou nedůvěrou. Riskovali bychom totiž, že nám ani Ježíšova přítomnost v našem životě nepomůže.

„On však prošel jejich středem a ubíral se dál.“

3. neděle v mezidobí - neděle Božího slova

Jan 6,63

„Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.“

Ohlašovat Boží slovo může jen ten, kdo je jeho svědkem.

Evg. Lk 1, 1-4; 4,14 -21

„ ...aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.“

Papež František určil třetí neděli v mezidobí, nedělí Božího slova. Při té příležitosti také ustanoví při bohoslužbě ve vatikánské bazilice sv. Petra nové služebníky Slova - katechety a lektory. Při jednom takovém obřadu se říká: „….přijmi zaslíbení daná našim praotcům, přijmi je splněná v našem Pánu Ježíši Kristu. Ať tě toto Slovo, tebou přijaté, přivede do Života.“ Toto osobní předání Bible do rukou jednotlivce nebo manželů je výzvou k osobnímu studiu Písma svatého, k meditaci nad Boží slovem a snahy nechat se vést Boží moudrostí. Kdo se stane služebníkem Božího slova ve svém osobním životě, ten se záhy snaží být i jeho hlasatelem – jeho svědkem. Papež František si navíc přeje, aby každý z nás nosil při sobě kapesní vydání Evangelií. Držet se výroků Ježíše Krista nabízí všem jistotu, že jejich plavba životem obstojí ve všech bouřích a časech nepohody a bezpečně směřuje do přístavu spásy.

„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“


2. neděle v mezidobí

Žalm 96,3

„Vypravujte mezi národy o Hospodinových divech.“

Evangelizace je svědectvím víry - slovem i životem.

Evg. Jan 2, 1-12

„Už nemají víno.“

„Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.“ 2 Sol 2014/ Boží slovo zvěstované apoštoly, služebníky Slova, je nástrojem k přetváření člověka i světa k Božímu obrazu. Jak je tato evangelizace nepostradatelná, to papež František dokládá i tím, že příští neděli, - třetí v mezidobí - ustanovil nedělí Božího slova. Zároveň se ten den koná i sbírka na vydání Bible pro národy, které překlad Písma svatého ještě nemají nebo postrádají v dostatečném počtu. Deset pravidel pro šťastný život, jak je vyhlásil Mojžíš na hoře Sinaj a Kristovo Přikázání lásky - jak se to učí již ve třetí třídě - jsou normou pro určení hlavních zásad správného chování. Bez těchto mantinelů se vše snadno relativizuje a stává předmětem diskuze, kde každý si hájí svůj úhel pohledu. Ve společnosti, která se řídí jen lidskými ustanoveními brzo dochází víno radosti a pokoje. Dům je třeba budovat na skále a ne na písku. A Boží slovo je tou skálou, která ani časem nezvětrává. Pozemská sláva ještě k trvalému štěstí člověka nestačí, je třeba ještě mít na kontě slávu nebeskou.

„...tím zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili.“


Svátek Křtu Páně

Žalm 29, 11b

„Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu..“

Evg. Lk 3,15-16.21-22

„ Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal pokřtít. “

Křest vodou a ohněm jsou dvě fáze jedné události. Na počátku své veřejné činnosti vstoupil Ježíš do vod Jordánu, aby vykonal křest Janův - křest kajícnosti na odpuštění hříchů. Po třech letech se Kristus vrací k této události znovu a říká: „V křest mám být ponořen a jak je mi úzko než bude vykonán.“ Lk 12,49 Tento křest ohněm je jeho vykupitelská smrt na kříži. Tehdy na sebe bere hřích celého světa a všem nabízí milost na odpuštění hříchů. Jejími rozdavateli jsou nehodní služebníci církve. Rozdává se zadarmo a je jí dostatek pro všechny kajícníky.

„ A z nebe se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení… a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení. “

Slavnost Zjevení Páně

Jan 1,14 2n

„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“

Boží poselství nesmí zůstat jenom na papíře...

Evg. Mt 3, 13-17

„Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“

Církev je ustanovena Kristem, aby svědectvím slova a skutků křesťanů - zjevovala, tj. demonstrovala ve světě život dle Božího ustanovení. V Bibli čteme, že sám Život se zjevil jako světlo které svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila. I když svíce dohoří, její „oběť“ nebyla marná, protože splnila své poslání - posloužila Světlu. Stejně tak to platí o životě dle víry. I když se mise křesťanské ho života naplní a ukončí - její ovoce pokračuje dále. Dílo lásky se množí a nikdy nekončí - ani na věčnosti.

„Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. “


Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Žalm 67,2a

„Bože, buď milostiv a žehnej nám.“

Nad danou vládou živlů je láskyplná vláda Boží.

Evg. Lk 2,16 - 21

„Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“

Rytmický tikot hodin i chod vesmíru spěje k událostem, ve kterých se zároveň naplňuje Boží plán proměny světa. V listě sv. Pavla Galaťanům jsme nedávno četli: „Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhají Zákonu.“ Gal 4,4 To je pravá podstata evangelní zvěsti! Ježíšovým narozením, tj. Božím vtělením je vláda přírody sesazena ze svého trůnu, aby uvolnila místo pro vyšší kvalitu vlády a tou je podřízení lidské přirozenosti vyšší kvalitě života – Božímu synovství. Rozvíjení Boží přítomnosti v životě člověka je plné paradoxů a je možné jen silou Ducha Svatého. Vede k překonávání slepé nadvlády reflexů dle pudu vlastní sebezáchovy. Živelnost se prosazuje silou dle zásady: Oko za oko a zub za zub! Proměna člověka k obrazu Božímu ale jde cestou silné víry. Navíc je nutné, aby v každé generaci začal proces této proměny – jak se říká od Adama. Dítě se totiž rodí jako bivoj, aby na konci této proměny skončilo jako beránek. Fáze tohoto procesu nejlépe zná matka, protože touto školou již prošla a moudře je koordinuje spolu s otcem – pozemským i nebeským.

/Pastýři/ „Velebili a chválili Boha za všechno, co viděli a slyšeli.


2. neděle po Narození Páně

Jan 1,14 2n

„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“

Boží poselství nesmí zůstat jenom na papíře...

Evg. Jan 1, 1-18

„Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“

Naše vyznání víry začíná slovy: „Věřím v jednoho Boha,… „ a dále pokračuje představováním díla Nejsvětější Trojice a jejího spolupůsobení s člověkem při vytváření dějin spásy. Z toho plyne, že vše, co je potřebné k realizaci toho procesu nám Bůh svěřuje do našich rukou – nechce abychom byli jenom pasivními diváky a následnými obdivovateli jeho díla, ale jeho spolutvůrci a tím i spolupracovníky. Proto Ježíš říká svým apoštolům:“ Už vás nenazývám služebníky, ale nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. “ Jan 15,15. Z tohoto důvodu je důležité vědět, že jen skrze Boží přátele je možné rozpoznat Boží existenci – tj. vidět Boha nejen v díle stvoření, ale také ho nalézat skrze mystické tělo Kristovo - to je církev, kde se uskutečňuje dílo našeho vykoupení a spásy.

„Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. “

 

Svátek Svaté Rodiny

Žalm 128,1

„Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.“

Přátelství s Bohem dává smysl i cíl našemu životu.

Evg. Mt 2, 13-15. 19 - 23

„Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu.“

    Manželství, rodina a domov - to je místo bezpečí a jistoty pro každé dítě a to díky trvalému vztahu mezi mužem a ženou. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Manželství je školou lásky, kdy jeden žije pro druhého a ovocem této lásky je schopnost života ve společenství i s těmi, kteří se stávají trvalými a nebo náhodnými souputníky. Žít v jednotě s druhými a přitom si zachovat svou identitu je je základem života každé společnosti. Ve filmu Poslední samuraj říká japonský císař: I když nosíme evropské šaty... jsme Japonci. Tak my křesťané můžeme udržovat nepostradatelné hodnoty naší evropské kultury jen tehdy, když si zachováme svou víru v Boží řád, nerozlučitelnost manželského svazku, rodinu otevřenou pro nový život a jistotu střechy nad hlavou - domova.

„Bude nazýván Nazaretský“

 

Slavnost Narození Páně 2021 C

Lk 2,11 a Žalm 96

„ Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.“

Emanuel – Bůh mezi námi, s námi a v nás.

Evg. Lk 1, 1 - 14

„Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid“.

Při obřadu křtu dítěte je jeden moment, kdy kněz bere dítko z matčina náručí do svých rukou a vyslovuje následující zásvětnou modlitbu: „Dobrotivý Otře, tohoto pokřtěného jednou pošleš – až bude biřmován - , aby v plnosti Ducha Svatého svědčil o tvém Synu, Ježíši Kristu. Bude ve shromáždění věřících přijímat jeho Tělo a Krev a s celou církví bude k tobě volat. Zatím je však odkázán na nás. Proto se k tobě modlíme místo něho, jak nás tvůj Syn naučil.“.

 Určitě je tato chvíle pro každou maminku zkouška důvěry, že její dítko nedojde nějaké úhony. Nicméně vždy statečné svého potomka do rukou kněze svěří.

     Oslava Ježíšova narození je podobnou událostí. Náš milý Bůh-Otec nám svěřuje sám sebe ve svém milovaném Synu s nadějí, že mu nabídneme láskyplné obětí a také, že u nás bude v bezpečí růst až do plnosti dospělosti. Kéž tuto naději - v nás vloženou - zachováváme stále živou a nikdy Otcovu důvěru nadobro nezklameme.

„V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel, Kristus Pán.“


4.neděle adventní

Žalm 80,4

„ Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář a budeme spaseni.“

Přátelství s Bohem dává smysl i cíl našemu životu.

Evg. Lk 1, 39 - 45

„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“.

Proč se kdysi říkalo: „Práce jak na kostele!“? Nejspíše proto, že krom staveb bohatých pánů – jako byly zámky či hrady, které měly zajištěnou péči z kapes daňových poplatníků, jak se to dnes říká – kostely byly udržovány spíše aktivitou věřících. Sakrální stavby opečovávali formou údržby a ta nikdy nekončila...Stále bylo co vylepšovat a opravovat. Dnes se obnova významných kulturních památek realizuje skrze státní dotace a ty nevýznamné - pokud se nenajde nějaký nadšenec nebo parta pomocníků - nezadržitelně chátrají a směřují k prodeji či ke zkáze.

Také lidské duše a životy jsou sakrální stavby a jejich zachování se neobejde bez stálé péče jejich majitelů. A tak končící adventní čas vybízí každého z nás, abychom opět výrazněji opečovali své životy, které nám Bůh svěřil a tak jim vrátili třpyt a slávu. To může učinit v nás a s námi jenom ten, jehož narození se chystáme opět slavit – náš Pán Ježíš Kristus.

„Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

3.neděle adventní - radostná /gaudete/

Izaiáš 12,6

„ Plesejte a jásejte, neboť nad námi vládne Svatý Izraele.“

Boží vláda garantuje ovoce radosti.

Evg. Lk 3, 10-18

„Lidé se ptali Jana: „Co máme dělat?“

Dar života sebou nese věci příjemné i nepříjemné, nutné i bolestné, práva i povinnosti. Vše je dáno věkem a stavem. Jinak se život jeví dětem, jinak mládeži či dospělým, zdravým nebo nemocným. Také je podoba života určena pracovním nasazením nebo naopak důchodovým věkem. Svatý Pavel v dnešním úryvku z listu Filipanům dává následují radu: Flp 4,4-7. Plyne z ní, že společným jmenovatelem pro všechny je trvalá jednota s Bohem skrze jeho Syna Ježíše Krista. Pak už je úkolem Ducha Svatého, aby každý člověk a v každém věku i čase, zakoušel plnost štěstí, radosti a pokoje. Adventní čas k nám každoročně přichází jako misionář, aby nám pomohl ve všem se opět rozhodnout pro Krista. O jediný může obnovit Božího království v nás i mezi námi. Všechny formy vlád v celých dějinách světa se o dílo spravedlnosti a míru jenom pokoušely a vždy bezúspěšně. Ani Evropská unie nemůže propagací slovníkové inkluze nastolit nový a konečný řád pro štěstí jedince i lidstva.

„Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.“

2.neděle adventní C

Žalm 126,3

„ Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.“

Odpouštět a odpuštění přijímat je veliká, božská věc.

Evg. Lk 3, 1-6

„V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku…. Uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův.“

Odkaz na vládu císaře Tibéria a místodržitele Poncia Piláta, popis času a místa prorockého působení Jana Křtitele je důležitým svědectvím evangelisty Lukáše, které vypovídá o konkrétní době příchodu dávno ohlášeného Mesiáše. Pro nás křesťany se toto proroctví vztahuje na Ježíšovo narození. V jeho osobě se nám představuje i dílo Spasitele platné pro všechen lid a všechny časy. Adventní doba nám tyto události znovu připomíná a tak jsme opět vyzváni zrevidovat všechny přístupové cesty do našeho života, aby byly otevřené pro jeho příchod: Ten přítomný i ten budoucí. Žít v Božím přátelství - v milosti posvěcující - je tou nejlepší přípravou na naši cílovou rovinku ve chvíli smrti, i Kristova druhého příchodu - velkého finále pro celý vesmír i každého z nás.

„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!... A každý člověk uzří Boží spásu.“

1.neděle adventní C

Žalm 25,1b

K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.“

Je důležité každodenně osvobozovat duši z otroctví těla, světa i zlého ducha.

Evg. Lk 21, 25 – 28. 34-36

„Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“

    Dovršení a ukončení dějin vesmíru a dějin spásy nás má směřovat k poslednímu adventu, kdy po Kristově druhém příchodu budou inaugurována nová nebesa a nová země. Není proto před námi žádná apokalypsa spojena s destrukcí celého kosmu, ale radostný přechod všech kajících a ospravedlněných k svatební hostině Beránkově, do věčného přebývání v Boží slávě nebe. Řečeno slovy básníka: „Ať se vrací dítě plačíc, vždycky je to príma návrat domů.“ Při pomyšlení na tuto události můžeme už nyní opakovat slova 85 žalmu: „Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu!“ Myšlenka na dokonání času a jeho proměnu ve věčnost nás má udržovat připravené na tuto poslední hodinu našeho osobního bytí a nebo pozemského konce veškerého stvoření. Proto také na některých hřbitovech bývá nápis: „ Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“

    „Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

                                                                Cyklus  C    2021 - 2022       

                                                   

Slavnost Ježíše Krista Krále

Žalm 93, 1a

„ Hospodin kraluje, oděl se velebností.“

Boží velebnost je daná celým stvoření v čele s anděly a svatými.

Evangelium Jan 18, 33b - 37

Ježíš na to řekl: „ Moje království není z tohoto světa.“

     Od počátku světa se různí vládcové snaží určovat velikost své moci skrze sílu armád, ekonomik a kultur. Také současný proces globalizace je veden snahou sjednotit všechny národy - bez ohledu na jednotlivé odlišnosti - pod jedinou vládu, která definuje, co je dobré a co nikoliv. Tyto podobné snahy vedly vždy v minulosti ke vzniku falešných nadějí a v neposlední řadě různých totalit. Ježíš odmítá utvářet svou vládu dle pravidel světa, ale odkazuje na řád, který dál Bůh pro blaho každého jednotlivce i pro celé společenství národů. Aby svět směřoval k jednotě v různosti a uchránil se před násilím a válkami, ustanovil vládu, která je opřena o osobní obrácení člověka dle přikázání Lásky. Bez ochoty ke smíru a odpuštění vin jsou všechny plány na lepší svět čirou utopií. Biblické poučení od Adam a Evy, přes potopu světa a stavbu babylonské a všechny ostatní říše jsou toho poučením za které lidstvo již mnohokrát zaplatilo.

„ Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“


33. neděle v mezidobí

Žalm 16, 1

„Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.“

Vzýváš Boha, když vstáváš, pracuješ i odpočíváš?

Evangelium Mk 13, 24 - 4´32

Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velikém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.“

Stabilita naší Země je určena nejen klimatickými změnami, které můžeme ovlivnit svých jednáním, ale změnit události kosmického rozměru je nad lidské síly. V takových situacích je možná vše jenom odevzdanost do Boží pomoci skrze modlitbu. Strašení koncem světa k určitému datu nemají proto definitivní výpověď, protože právě modlitba může vše ovlivnit či úplně změnit. Co je však jisté je konec pozemské části našeho života. Bible  dává smrt do souvislosti s pádem člověka a jeho vzpourou proti Bohu. Dle původního plánu měl člověk blaženě spočinout v Božím náručí, měl zesnout jako dívka z Nazareta, Panna Maria. / viz chrám v Jeruzalémě: Dormitio beate Marie virginis. / Návrat do Otcova domu měl být radostnou událostí, ale v důsledku hříchu se zatížil strachem ze setkání se Stvořitelem. Kde však vítězí víra v Boží milosrdenství, tam je strach překonán důvěrou v jeho nekonečnou Lásku. Proto v modlitbě žalmů se při návratu zpívá: “Do domu Hospodinova s radostí půjdeme.“ Konec stvořeného vesmíru i našeho života je však zahalen tajemství. Proto jsme vyzýváni k bdělosti a máme být připraveni na obojí.

„ O té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“


32. neděle v mezidobí

Žalm 146, 1

„Duše má, chval Hospodina!“

Boha máme chválit nejen tělem a duchem, ale také duší.

Evangelium Mk 12, 38 - 44

Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen pravím vám: tato chudá vdova dala víc než dávali všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.“ Z Ježíšova výroku plyne, že hodnota našich dobrých skutků je relativní, nedá se definovat obecně. Jinou cenu má drobný příspěvek od chudého člověka a podle jiného měřítka se kvalifikuje velký dar od bohatého dárce. Toto pravidlo se samozřejmě vztahuje nejen na finanční dary, ale i na vše co máme a čím disponujeme: Máš málo času a přesto trpělivě nasloucháš tomu, kdo má potřebu se sdělit. Nejsi ve škole velké lůmen, ale i tak dokážeš pomoci těm, kteří jsou na tom ještě hůře. Tvá zručnost nepřesahuje průměr, ale tvá ochota pomoci druhým je nadprůměrná. Proto hlavním kritériem pro hodnotu našich skutků je, zda dáváme druhým „drobty“ a nebo se dělíme o vše tak, že si nic nerezervujeme pro sebe. Právě takový postoj zobrazuje naši víru. Nespoléháme totiž na to, co máme, ale věříme, že Pán se o nás postará lépe než my sami o sebe.

„ Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“


31. neděle v mezidobí

Žalm 18, 2

„Miluji tě, Hospodine, má sílo!“

Ježíš však připomíná: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.

Evangelium Mk 12, 28b - 34

„ Slyš Izraeli! Hospodin, náš Bůh je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.“

Slavnost posvěcení chrámu, která pro náš farní kostel sv.Stanislava připadá na dnešní neděli, nám připomíná čím se pro nás stala svátost křtu: Položením základního kamene pro stavbu díla Ducha Svatého v nás. Proto podmínkou křtu dětí je „spés fundáta“ tj. odvodněná naděje, že na první svátost budou navazovat ty další. Jen tak se z pokřtěného dítěte může stát dospělý křesťan. Kde dílo Boží milosti nepokračuje, tam se nevytváří identita Kristova učedníka a účinek iniciace do Tajemného těla Kristova - Církve. Člověku pak chybí duchovní výbava pro život – tři nadpřirozené ctnosti: víra, naděje a láska. Když se člověk opírá jenom sám o své síly a intelekt, ochuzuje se o spolupráci se Stvořitelem, Vykupitelem a Posvětitelem. I zde platí známý výrok: Není dobře člověku samotnému.

„ Miluj svého bližního jako sám sebe.“


30. neděle v mezidobí

Žalm 128, 3

„Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.“

Vše, co činí nebo dopouští Bůh směřuje k radosti a pokoji.

Evangelium Mk 10, 46 - 52

„ Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou..“ Mk 10, 47b

Slepota nabytá po čase vidění je bolestná skutečnost, která omezuje člověka nejenom v jeho vnímání světa, ale i v jeho pohybu a samostatnosti. Slepota od narození nemusí být tak tragicky vnímaná, protože člověk neví, co to znamená vidět. Chybí mu zkušenost se světlem, barvami – stále se nachází v temnotě, kde je mu možné vnímat jenom tvary a vůni předmětů kterými je obklopen. Teprve skrze své bližní se dovídá o jemu nepoznaném světě obrazů a barev. Slepec od narození slepý si tak začíná uvědomovat, že je možné nejenom poznávat hmatem, čichem a chutí, ale také vidění. Jak máte tento evg. úryvek vztáhnout na sebe? Vždyť my přece vidíme. Biblický výraz „vidět“ však neznamená vnímat svět kolem nás jenom zrakem, ale pohledem víry nacházet veliké věci, které činí pro nás a s námi sám Bůh. Nevidět Boží lásku k nám přítomnou v úspěchu i prohře, radosti i smutku, ve zdraví i nemoci, v čase mladosti i podzimu stáří, znamená duchovní slepotu. Je proto třeba se učit vidět očima víry a prosit:

„ Mistře, ať vidím.“ 10, 51b     


29. neděle v mezidobí

Žalm 33, 22a

„Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.“

Boží milosrdenství snadno naplní toho, kdo nesoudí druhé, ale sám sebe.

Evangelium Mk 10, 35 - 45

„ Dej, ať ve tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Mk 10, 37

Stát na stupních vítězů je přáním každého sportovce. Tato motivace mu dává sílu k pravidelnému podávání výkonu pod vedení trenéra a také k nastolení správné životosprávy bez alkoholu a kouření. Také my jsme povolání stát na stupních vítězů, ale nikoliv nad druhými, ale sami nad sebou. K této metě však vede jiná cesta než v ostatních disciplínách. Zde platí, že poslední budou prvními. Náš trenér - sám Ježíš Kristus nám jde příkladem. Proto kdo je ochoten sloužit druhým a každodenně dávat své plány až na druhé místo, ten se skutečně umisťuje po Kristově pravici či levici již zde na zemi. Nebo-li je Božím služebníkem, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby dal svůj život k dispozici tak, jak to je právě potřebné pro druhé. Nejtěžší je takto žít doma, ve své rodině. U sousedů je to vždy snazší protože krátkodobé výkony spojené s uznáním, pochvalou a kávičkou nám obvykle jdou lépe, než trvalá ochota takto jednat mezi svými blízkými. Naštěstí Pán je s námi trpělivý a nikdy nad námi neláme hůl protože ji sebou ani nenosí.

„ ...kdo chce být mezi vámi první, ať je otrokem všech.“ 10,

         

28. neděle v mezidobí

Žalm 90, 14

„Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.“

Pramenem radosti je smír se sebou, bližními a s Bohem.

Evangelium Mk 10, 17 - 30

„ Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život? Mk 10,17

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost je sedm hlavních hříchů, jak je v Bibli uvedeno a následně vysvětleno v Katechismu katolické církve /KKC/. Je však třeba si uvědomit, že hřích ohrožují nejen náš věčný život, ale především ten současný. Pýchou se totiž člověk vyvyšuje nad ostatními, lakomstvím se uzavírá dobročinnosti, závistí nic nezíská a žije v nepřejícnosti, hněvem ničí naději na jednotu s druhými, smilstvem uspokojuje sám sebe na úkor manželských povinností a žene druhého do nevěry, nesřídmostí ohrožuje své zdraví a potřebným dluží almužnu, leností zanedbává stavovské povinnosti a žije na úkor druhých. Suma sumárum: hříšnost bere člověku pokoj, redukuje radost jen z konzumace pozemských dober, ničí jednotu a zrazuje lásku. Hříšným smýšlením a následně jednáním se člověk odděluje od Boha, bližních i od svého štěstí. Místo, aby zakoušel předchuť věčného života cítí, že spíše živoří pod vládou smrti.

Jak velkou překážkou svobody člověka je lpění na bohatství všeho druhu - jakým je sláva, moc, peníze, kariéra...vysvětluje Kristus v závěru tohoto evangelního úryvku:

„ Spíše projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ 10, 25


28. neděle v mezidobí

Žalm 90, 14

„Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.“

Pramenem radosti je smír se sebou, bližními a s Bohem.

Evangelium Mk 10, 17 - 30

„ Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život? Mk 10,17

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost je sedm hlavních hříchů, jak je v Bibli uvedeno a následně vysvětleno v Katechismu katolické církve /KKC/. Je však třeba si uvědomit, že hřích ohrožují nejen náš věčný život, ale především ten současný. Pýchou se totiž člověk vyvyšuje nad ostatními, lakomstvím se uzavírá dobročinnosti, závistí nic nezíská a žije v nepřejícnosti, hněvem ničí naději na jednotu s druhými, smilstvem uspokojuje sám sebe na úkor manželských povinností a žene druhého do nevěry, nesřídmostí ohrožuje své zdraví a potřebným dluží almužnu, leností zanedbává stavovské povinnosti a žije na úkor druhých. Suma sumárum: hříšnost bere člověku pokoj, redukuje radost jen z konzumace pozemských dober, ničí jednotu a zrazuje lásku. Hříšným smýšlením a následně jednáním se člověk odděluje od Boha, bližních i od svého štěstí. Místo, aby zakoušel předchuť věčného života cítí, že spíše živoří pod vládou smrti.

Jak velkou překážkou svobody člověka je lpění na bohatství všeho druhu - jakým je sláva, moc, peníze, kariéra...vysvětluje Kristus v závěru tohoto evangelního úryvku:

„ Spíše projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ 10, 25


27. neděle v mezidobí:

Žalm 128, 5

„Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.“ Žalm 128,5

Bůh žehná jen tomu, co je ve shodě s jeho vůlí.

Evangeium:

„ Přišli farizeové a ptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést.“ Mk 10, 2

Dnes, tak jako kdysi, hledal člověk způsob, jak učinit výjimku s Bohem stanovených zásad, aby se nemusel vázat navždy tím, co slíbil. Platnost Desatera se však nedá zlehčit či dokonce zpochybnit nějakými pádnými či novými argumenty. Přesto se však tak svévolně děje a pak je důležité dobře vědet, že takovému jednání Bůh nežehná. Aby se manželé mohli na krátký čas odloučit od společného stolu a lože je třeba souhlas diecézního biskupa. Takovou žádost podává jejich farář a musí uvést vážené důvody pro takové jednání. Církev totiž myslí nejen na situaci manželů, ale také na dobro jejich dětí. Právě oni nejvíce trpí jejich neutěšeným vztahem. Proto - vzhledem k této skutečnosti - při poučování snoubenců s nadsázkou říkám: To nejhorší soužití je pro všechny lepší, než ten nejlepší rozvod. K tomu dodávám výrok jednoho rozvedeného muže: “ Kdybych své manželce toleroval polovinu z toho, co musím trpět té druhé, mohli bychom spolu být šťastni až doposud.“. Má-li někdo takový problém, krizi či trápení nebojte se o tom mluvit s knězem.

„ Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Mk 10, 9


26. neděle v mezidobí

„Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.“ Žalm 19,9a

Lék dává naději a radost ihned, i když jeho účinek se dostaví později.

„ Kdo není proti vám je s vámi.“ Mk 9, 40 Poskytnout pomoc Ježíšovým apoštolům je znamením pohostinnosti a dobré vůle. Není to sice spojeno s přijetím ohlašováním Božího království, ale jde o základní projev lidské sounáležitosti. Stačí totiž ona pozornost člověka k člověku, aby byl takto obdarován a oslaven sám Pán. Přítomnost Krista v jeho maličkých působí jako lék pro ty, kteří se mu ocitnou nablízku a je to jen otázka času, kdy se projeví jeho účinky. Dokonce se dá říci, že nevěřící manžel, který žije v s věřící manželkou se nikdy nestane věřícím a přesto se dotýká Kristova těla či šatu a takto je zprostředkovaně posvěcován. Proto papež František mnohokrát varoval před proselytismem – nebo-li snahou, přetahovat druhé na svou víru, smýšlení a svůj životní styl. Obrácení člověka je možné především skrze věrohodné osobní svědectví. Pro Boha se totiž každý musí rozhodnout z vlastního přesvědčení a tento postoj se nedá nikdy vnutit. Ani Bůh nepočítá s tím, že v pozemském žití budou všichni lidé pokřtěni, chodit každou neděli na bohoslužby a ochotně se nechat vést radostnou zvěstí evangelia. „ Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ Mk 9, 41


25. neděle v mezidobí

„ Syn člověka bude vydán lidem do rukou,...“ Mk 9, 30 Bůh se stal člověkem, aby mohl žít lidským životem ve svém Synu Ježíši Kristu. Boží slovo je slovem Vtěleným. „Sám Život se zjevil.“, čteme při oslavě Kristova narození. Proto Boží přikázání nejsou jen poučky „Plavčíka“ , který stojí na břehu a dává pokyny k technice, jak se neutopit, nebo se stylově udržet, co nejdéle na vodě.  Ježíšův život není kurzem plavání, ale paradoxně kráčením po vodách smrti. Svými postoji nám dává příklad k následování a připomíná, že kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí jej a naopak: Kdo ztratí život pro Krista a pro evangelium, nalezne jej, jak jsme to slyšeli minulou neděli. Tak jsme povzbuzeni k důvěře v evangelium a ujištěni, že se nemusíme křečovitě držet svých představ o životě, ale může o sobě nechat rozhodovat i druhé. Manžel se takto odevzdává slibem věrnosti a lásky své ženě a manželka svému muži. Kolikrát takto zemřou svému ego, tolikrát je Bůh opět vzkřísí do dalších dnů. Proto svatý Pavel může pokojně zvolat: Smrti, kde je tvoje vítězství..? Nebojme se; na lodičce našeho žití je s námi Pán, který nám niky nedovolí nadobro utonout. „...a zabijí ho, ale za tři dny po své smrti vstane.“ Mk 9, 30

     

24. neděle v mezidobí

„ Za koho mě pokládáte vy?“ Mk 8, 29Ježíšům dialog s učedníky, který zaznamenal evangelista Marek v osmé kapitole, měl za cíl dvě důležitá zjištění. To první se týkalo smýšlení světa o Kristu a druhé osobní výpovědi budoucích apoštolů. Dobře se orientovat ve smýšlení druhých a mít vlastní názor na dění kolem sebe a tak definovat své vlastní stanovisko je základním předpokladem pro zdárné naplňování Kristova díla vykoupení a spásy. Setkávání s druhými a sama se sebou pak díky Kristově asistenci vede ke korekci mylných či neúplných názorů. Bez takového doprovázení učitele se žáky by nemohl Ježíš jejich smýšlení „autorizovat“ a tak garantovat jejich věrohodnost. Slovy: „Kdo vás poslouchá, mne poslouchá, kdo vás přijímá, přijímá mne apod.“ Pečetním znakem pravověrnosti je i ochota a připravenost k oběti. Bez ochoty umírat denně svým představám a touhám nelze být věrohodným svědkem a šiřitelem Božího díla na zemi. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Mk 8, 35


23. neděle v mezidobí

„ Effatha!“, to znamená: „Otevři se!.“ Mk 7, 34 Co prorok Izaiáš ohlašuje všem malomyslným o Boží lásce a milosrdenství, to přináší Ježíš Kristus. Dílem vykoupení a spásy vysvobozuje člověka z područí lidské přirozenosti a nadvlády smrti. Být slepý a hluchý- proto znamená nevidět Boží skutky a neslyšet hlas Kristův. Důsledkem takového stavu je neschopnost obdivu a úžasu nad dílem Stvořitele a nepřijetí evangelní zvěsti o Božím království. Právě schopnosti „vidět“ a „slyšet“ rozvazují jazyk k chvále Boží a k vděčnosti jeho Synu. Když tomu tak není, tak místo, aby člověk oslavoval Boha, oslavuje sám sebe a tak se stává modlářem. Uctívá totiž více samotné dílo vesmíru a přírody než jejich autora a spoléhá se více na své schopnosti než na asistenci a milost Ježíše Krista. Naopak Boží lid se Bohu-službou i bohoslužbou stává „ústy všehomíra“ kterými vzdává chválu Trojjedinému Bohu – Otci, Synu a Duchu Svatému. „A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.“ Mk 7, 35


22. neděle v mezidobí

„Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě.“ Mk 7, 6b

Projevem naší úcty k Bohu je život v trvalém spojení s ním. To se děje myšlením, slovy a skutky. Pokud se náš život s Bohem redukuje je na verbální výkony, kostelní zpěvy a odhrkané růžence - aby se stihlo všech pět desátků - pak se naplňuje Kristova výtka, kterou dnešní setkání s jeho slovem začínáme. Navíc platí, že vira bez skutků je mrtvá, nebo-li neplodná. Proto náš papež František neustále vybízí ke skutkům lásky a to nejenom vůči našim blízkým, ale i vzdáleným. Výrazem takové solidarity je vzájemná propojenost. Nejde však nikdy jen o projevy štědrosti a poskytování hmotných dober, ale především o podání pomocné ruky, trpělivé naslouchání a vytváření nezištné jednoty. Naše sociální projekty nesmí postrádat Boží požehnání, aby veškeré aktivity nebyly opřeny jen o lidské síly. Proto je naše spojení základem každé křesťanské pomoci. duchovní rozměr každé služby garantuje její trancendenci – že je konaná i k slávě Boží. „Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského!“ Mk 7, 8

21. neděle v mezidobí 

„Co dává život je duch, tělo nic neznamená!“ Jan 6, 63a Věčný život není jen cílem, ale především má být každodenní formou žití. Nejde tedy jen definici života po životě, ale o trvalý průnik věčnosti do času. Proto šťastná věčnost není opiem pro ubožáky a snem chudých. Je každodenní skutečností pro ty, kteří trvale žijí ve spojení s Bohem. Děje se tak přijetím Kristova ducha - Ducha Svatého. Radost i bolest, štěstí i smutek nestojí pak proti sobě jako dva protichůdné póly, ale obě skutečnosti vytvářejí silové pole vděčnosti a odevzdanosti, radosti, smíru a pokoje. Svatý Pavel to vyjadřuje slovy: „Už nežiji já, ale žije ve mě Kristus.“ Jinými slovy totéž vyjádřil i brněnský sídlení biskup Mons. Vojtěch Cíkrle, když si na své logo napsal: Non ego, sed tu! = Ne já, ale Ty.„Slova, která jsem k vám mluvil jsou duch a jsou život.“ Jan 6, 63b

20. neděle v mezidobí – Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 

„Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ Lk 1, 42 Alžběta poznává, že její příbuzná Maria nepřichází sama, ale nese pod svým srdcem nový život – Božího Syna. / Na toto setkání reaguje i dítko v jejím lůně – předchůdce Páně - svatý Jan. /V takto požehnaném stavu by měl „chodit světem“ každý z nás. Každý křesťan by měl být nositelem Krista, tak jako Christoforos. To je vlastně i znamením žité víry a naplňováním posláním Církve. Bez živého Krista v nás můžeme druhým a světu nabídnout jen sami sebe a to nestačí na uskutečňování Božího díla spásy. Asistentem proměňování světa v Boží království je Duch Svatý. V jeho moudrosti a síle je lidská nedostatečnost a slabost proměňována k oslavě Stvořitele. Křesťan přitom nikdy nevyvyšuje sám sebe, ale naopak. Po vzoru Jan Křtitele říká: „On musí růst a já se menšit“. Veškerá vděčnost patří Bohu. „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi veliké věci učinil ten, který je mocný a jeho jméno je svaté.“ Lk 1,48b

19. neděle v mezidobí

„Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Jan 6, 41 Tento Ježíšův výrok se vztahuje nejenom na jeho fyzickou osobu, ale i na jeho mystické Tělo - to je Církev. On je hlavou církve ve slávě nebe, ale jeho tělo se všemi údy má konat Boží skutky na zemi v přítomném čase. Proto život křesťanů ve světe je solí, kvasem a světlem, kteréžto kvality je třeba zpřítomňovat v každé generaci křesťanů a tak pokračovat v Kristově vykupitelském díle. Skrze evangelizační službu církve se tak každý člověk může stát nejen Kristovým posluchačem i učedníkem. Může slyšet Boží slovo, zakoušet jeho moc ve skutcích lásky bližních a pečetit svou jednotu s Kristem a bližními přijímáním svátostí. Význam tohoto pořadí poslání církve připomněl papež František při včerejším kázání v domě sv. Marty, když citoval citoval svatého Pavel, který říká: „Kristus mě neposlal křtít, ale hlásat evangelium!“ Které? Podle Matouše, Marka, Lukáše nebo Jana? Vždyť žádné ještě nebylo sepsáno. Proto papež definuje podstatu radostné zvěsti – kerygma – evangelizačním výrokem, že „Ježíš zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění.“ Takto povýšil význam evangelizace, která  musí nutně předcházet pastoraci svátostnou.  „Chléb, který já dám je mé tělo obětované za život světa.“ Jan 6, 51

18. neděle v mezidobí

„Co máme dělat, abychom konali skutky Boží? “ Jan 6, 28 Boží skutky konal Syn Boží, Ježíš Kristus po celou dobu pozemského života. Po svém nanebevstoupení odkázal svého Svatého Ducha všem, kteří uvěřili, že možné, aby ani oni nežili jen sami pro sebe, ale žili trvale v jednotě s Kristem. Prvním Božím skutek je proto víra. Syn věří Otci a koná jeho vůli. I Panně Marii říká její příbuzná Alžběta: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní, co ti bylo řečeno od Pána.“ Lk 1,45. Proto základem transcendence našeho jednání je trvalá spolupráce s událostmi našeho života, které Bůh činí nebo dopouští a jejich stálé přetváření vírou v dějiny spásy. Víru proto nelze chápat jen jako rozumový souhlas s náboženskými pravdami , ale jako bytostné prožívání jednoty s Bohem-Otcem skrze Krista. Svatý Pavel povzbuzuje křesťany v Efesu k tomuto postoji slovy: „Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali...“ Ef 4,1  A čti  dále Ef 4,17. 20 - 24 Ano, byli jsme povoláni k víře a podle víry máme i žít. „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Jan 6, 29

17. neděle v mezidobí

„Postarejte se, ať se lidé posadí. “ Jan 6, 10 Hladový člověk je neklidný a roztěkaný. Svou aktivitou si snaží zajistit vše, od čeho očekává život. Pán Ježíš však klade nové základy pro zásadní orientaci člověka. Chce, abychom nezaměřovali svou pozornost jenom na svou činnost, ale i na skutky Boží. To nám připomínají i slova 145 žalmu: „Otvíráš svou ruku a sytíš nás Hospodine.“. A na jiném místě se píše: „Nebeský pokrm dal jim Hospodin.“ Pokrm totiž potřebuje nejen naše tělo, ale i žíznivá duše. Nadarmo se proto neříká: “Má duše žízní po tobě, Bože můj.“ Dokonce se dá konstatovat, že pokud člověk duchovně strádá, nepomůže mu ani přejídání, ani „napájení“. Svatý Jan napsal na konci prvního století, konkrétně po roce 90, následující slova: „Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista.“ 1 Jan 5,20 Vše, co potřebujeme ke svému žití nám Bůh nabízí v přemíře, aby se tak mohli nasytiti i ostatní. Tělesně i duchovně chudých bude na světě vždy mnoho, ale stačí, když nebudeme žít jen sami pro sebe – pak bude pro všechny všeho  dost. „Když se najedli, řekl učedníkům: “Seberte zbylé kousky, aby nic nepřišlo nazmar!“ Jan 6, 12

16. neděle v mezidobí

„Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte. “ Mk 6, 30b Pán Ježíš adresuje výzvu k odpočinku především svým učedníkům. On sám uměl odpočívat ve vůli svého nebeského Otce. Pro nás je takovým výrazným dnem odpočinku neděle. Než se však naučí člověk prožívat neděli jako den odpočinku, den, kdy zdrojem „odpočinutí“ je využití daru svátečního dne k sebe-posvěcení, tak to nějakou chvíli trvá. Nejde totiž jen o pouhou nečinnost; dobrý oběd a klídek po něm, ale především o prohloubení jednoty s Trojjediným Bohem. Putujeme totiž od neděli k neděli, abychom nebyli odděleni od jeho pomoci v moudrosti Slova, moci Svátostí a lásky Společenství. Není proto dobré, aby maminky věnovaly půl neděle vaření a pak unavené odpadly. Neděle bez mše svaté do které jsou všichni aktivně zapojení modlitbou, zpěvem, nasloucháním a svátostným sjednocením nelze nazývat křesťanskou nedělí. Sledování bohoslužeb On-line je nouzovou formou ke které biskupové dali v době koronavirové pandemie dispens – dle zásady lepší něco než nic, ale také již vyzvali k neodkladnému návratu do kostelních lavic. „ Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.“ Mk 6, 34

15. neděle v mezidobí

Mše svatá z 15. neděle v mezidobí z Rancířova - 11. 7. 2021:

„Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. “ Mk 6, 7 Bůh se zjevuje tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v jeho jménu. Proto, aby se na zemi zpřítomnila a zviditelnila Boží láska je třeba alespoň dvou aktérů. Právě z tohoto důvodu ono vyslání apoštolů po dvou. Bylo zárukou, že odlišnost povah, názorů a odvahy či ustrašenosti není překážkou zjevení Boha na zemi. Podmínkou však je obrácení, tj změna smýšlení a následně zakotvení života v Trojjediném Bohu. Je však třeba pamatovat na to, že jeden rozsévá a druhý sklízí. Proto žeň patří Pánu. On je hlavní buditel všeho, co má pečeť věčnosti. Jemu patří čest a sláva na věky věků. Amen. On musí růst – jak říká Jan Křtitel a já se menšit. Žádný evangelizátor proto nemůže připisovat případný úspěch své genialitě, ale všechna sláva patří Pánu. My jsme jen neužiteční služebníci... „Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit.“ Mk 6, 12

14. neděle v mezidobí

„Ježíš šel do svého domova. “ Mk 6, 1 Tesař z Nazareta odkládá své náčiní a začíná plnit své pravé poslání: ohlašovat Boží království, volat k obrácení a uzdravovat. Tím vším se podobal prorokům a mohl být svým souvěrci bez problému přijat. Co bylo však pro jeho současníky nepřijatelné byl jeho požadavek k víře, že je syn Boží. To byla ale i Ježíšova podmínka ke zvláštním skutkům – zázrakům. Možná i pro tebe je život ve víře Ježíše Krista - jak nadepsal svou knížku Dp. Alois Honek spíše spojený s posláním učitele než spasitele. Bez přechodu k životu dle víry - aniž by člověk zpochybňoval skutky dle litery Zákona - však nelze dosáhnout na dar zázraku věčného života - dnes, zítra i navěky.

„A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je.“ Mk 6, 5

13. neděle v mezidobí

„Moje dceruška umírá! “ Mk 5, 23 Život se někdy stává umíráním. Tak na mě nedávno dolehla bolest otce, který si postěžoval na svou dceru: Už je čtyřikrát rozvedená. Život je tam, kde se dbá na Boží řád, kde stále platí: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! „ Bohužel v takové míře v jaké mizí víra, v takové nastupuje na místo Boha sám člověk. V domnění, že si sám vše naplánuje a zařídí, jedná podle života přírody, dle pudu sebezáchovy. Chce dobro, ale vychází to vše jinak. Je to jako dle biblického příběhu o stavbě domu. Dva muži postavili navenek stejný dům, ale na rozdílných základech. Jeden stavěl na skále, druhý na písku. Pak přišel příval – nebylo to tornádo jako tento týden kolem Mikulčic - a dům na písku se zřítil. Stavět na skále znamená stavět na Kristu, na Božím řádu. Ledacos se dá v životě pokazit, ale také napravit. Bůh ve svém Synu nám nabízí pomoc pro všechny situace smrti – fyzické i stavu naší nesmrtelné duše. Každá, i smrtelně zraněná duše touží slyšet Kristova slova: „Talitha kum! „ „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Mk 5, 40

Poutní mše svatá u kostelíka sv. Víta v Jemnici, 20. 6. 2021

12. neděle v mezidobí

„Přeplavme se na druhý břeh! “ Mt 4, 35b

Latinská výzva: „Ora et labora!“ - Modli se a pracuj – poukazuje na vyváženost všech našich aktivit. Na prvém místě je duchovní vzepjetí. Člověk vstává do nového dne a pozvedá svou mysl k Bohu, aby s ním opět navázal spojení. Formuluje své plány a prosí o pomoc, aby nestavěl dům na písku. Pak jde v potu tváře pracovat dle vzbuzeného úmyslu, aby oslavil svého Stvořitele, v jednotě s Kristem a silou Ducha Svatého. Práce však nesmí člověku přerůst, jak se říká přes hlavu, i když je sebe důležitější. Je třeba myslet i na odpočinek a obnovu sil. Proto Ježíš vybízí své učedníky, aby všeho nechali,  odpoutali se od zástupů a odpluli na opuštěné místo. A tak, když dětem za chvíli odzvoní na prázdniny, dopřejte si též zasloužený odpočinek a nenechte se strhnout další činností. I dovolená může být únavná, když si nevytvoříte oázu klidu a pohody. A ještě něco. Čas od času se ozvou živly a vyvolávají tíseň a vzbuzují různé obavy. Nenechte se trápit skandály a jejich mediálním zpracováním. Ježíš je Pánem na všemi bouřemi. „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Mk 4, 40

11.neděle v mezidobí

„Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak.“ Mk 4, 26

Bůh nechce nic dělat sám, protože vše koná pro člověka. Tak se totiž projevuje Láska. Tím, že počítá se spoluprací člověka však riskuje, že může být nepochopen ba dokonce i odmítnut. Pokazit se dá ledacos, ale radost ze společného díla stojí za všemožné úlety. Naštěstí Bůh může znovu a znovu tvořit věci nové a tak dopřávat všem pozvaným možnost nového začátku či nápravy. Kéž bychom byli jeho dobrými žáky a nebáli se zvát ke spolupráci i druhé. Maminka dobře ví, že děti jí připravované pokrmy všelijak přetvoří, ale nevyžene je proto z kuchyně. Jé lépe totiž s dětmi tvořit, než se pro ně a bez nich mořit. Nositelem Boží moudrosti je Slovo. Dokonalým uskutečňovatelem Boží vůle je vtělené Slovo Ježíš. V jeho stopách máme kráčet a nepochybovat, že bychom se odcizili svému Já tím, že budeme vždy dbát na to, abychom pozorně reagovali na všechny Boží podněty a nabídky ke spolupráci. Součástí takového jednání je i přijetí kříže – je to dokonce i podmínka k totálnímu nasazení. Vše ostatní z takového postoje odevzdanosti již samo vyplyne.

Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal /Boží/ slovo, jak to mohli pochopit.“ Mk 4, 34

10.neděle v mezidobí

„Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát.“ Mk 3, 24Takřka strašidelné slovo exorcista je specifickým označení toho, kdo jistou formou bojuje s působením zla v člověku. Vymítat zlého ducha schválenou rituální formou není však v kompetenci kněze, který k tomu nebyl pověřen místním biskupem. Je totiž třeba nejprve rozlišit, zda se nejedná o psychické poruchy myšlení či jednání jedince a to je potom spíše práce pro psychiatra nebo v lehčích případech pro psychologa. Tzv. posedlost je spíše mimořádným jevem a teprve po tomto zjištění je teprve na řadě nadstandartní duchovní pomoc. Kdosi v této souvislosti poznamenal, že na obyčejné hříšníky démon nechodí; ty se trestají svou neukázněností sami. Kdo však bere pozvání ke svatosti vážně a dělá v duchovním životě významné pokroky, toho si hlídá a má v hledáčku i démon. Nadarmo se neříká, že tam kde se staví katedrále, tam si ďábel staví svou kapličku. Jedno je však jisté; Ježíš řekl svým apoštolům zcela kategoricky: Dvěma pánům nelze sloužit. Lidová moudrost proto varuje: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Trvalé přátelství s Bohem je tou nejlepší obranou proti každému zlu. „Každý, do plní vůli Boží je můj bratr, sestra a matka.“ Mk 3, 35

Slavnost Těla a Krve Páně – Božího Těla

„Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Mk 14, 12b

Slavení Velikonoční večeře – Paschy – bylo pro všechny Izraelity každoroční událostí, kterou si připomínali památné vyjití z Egypta do Zaslíbené země. Tehdy vedeni Mojžíšem se lid vydal na dlouhou cestu z otroctví na svobodu. Přechod přes Rudé moře je oddělit od moci faraona a tak mohli pod horou Sinaj vyznat, že Hospodin je jejich Bůh a nikdo jiný. Jak to však dopadlo víme. Velice váhavě se zříkali model tohoto světa a tak bylo třeba nového Mojžíše - Ježíše Krista, aby se vydali na cestu obrácení, cestu víry. Význam Zaslíbené země se přenesl na vytváření Božího království v pozemské podobě. Víra jim pomáhala, aby neoplakávali to, čeho se při křtu v Jordáně zřekli a radovali se z dober duchovních. Velikonoční večeře Starého zákona přešla do kvalitativně vyšší formy - do slavení oběti Kristova vzkříšení - do nedělní Eucharistie. Teprve uvědomělé sjednocení s Kristem jim dalo sílu k odhodlanému a radostnému následování svého Pána a to i cestou kříže. „Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.“ Mk 14, 26

Večerní mše svatá ze slavnosti Těla a krve Páně v kostelíku sv. Víta v Jemnici, 

3. 6. 2021

Slavnost Nejsvětější Trojice

„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. “ Mt 28, 19

Prvním úkolem apoštolů je evangelizace, druhým služba svátostmi a třetím učednictví. Evangelizace se děje ohlašováním kerygmatu a pozváním na cestu víry.

Udělování svátostí je pečetí přijaté Boží milosti skrze službu církve.

Učednictví se realizuje v pevně zřízeném farním společenství, které biskup svěřil trvale ustanovenému presbyterovi.

V současnosti se tento Boží plán vytváření Božího lidu Nového zákona uskutečňuje v tradičních strukturách církve a ty doposud zřetelně nerozlišovalyjednotlivé fáze hlásání Božího království, které Ježíš určil. Obnovením a ustanovením katechumenátu se však církev snaží nyní opět formovat základní strukturu v katechezích, přijímání svátostí a mystagogii. Tuto formu obnovy církve podnítil II. Vatikánský koncil a tak byla znovu doceněna její platnost pro současný stav věřících a světa. „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ Mt 28, 21b

Slavnost Seslání Ducha Svatého

„Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kdy byli jeho učedníci.“ Jan 20, 19

Zatím, co Ježíšovi učedníci se z obavy o svůj život nacházejí za zavřenými dveřmi, On, zavřenými dveřmi vchází s přáním Pokoje. Jako první jde tam, kde není očekáván a vstupuje zavřenými dveřmi mezi své ustrašené učedníky. Plyne z toho, že Kristus si najde cestu i tam, kde se s ním nepočítá a snadno překonává bariéru za kterou se člověk nachází. Jak je vidět ani hledání Boha není podmínkou, aby se s ním člověk setkal. Někdy dokonce platí i opak. Šavel, horlivý farizej, se vydává do Damašku, aby předvedl v poutech k soudu tamní křesťany, ale na cestě, při pádu z koně, slyší ono známé: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Z nepřítele Krista se rázem stává jeho neohrožený stoupenec a učedník – dokonce se může i honosit titulem apoštol národů. Proto nesmíme nikdy vyloučit z evangelizace překvapivé Boží cesty a podléhat unáhleným soudům. V Božím království platí jiná matematika. Poslední mohou být prvními a první posledními.

„ Znovu jim řekl: Pokoj Vám! Jako Otec posla mne, tak já posílám vás.“ Jan 20,21n

7. neděle velikonoční

„Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se.“ Jan 17, 11b

Katechismová definice modlitby říká, že jde o pozdvižení mysli k nebi. Modlitba tedy znamená, že řešení všeho, co se děje nezáleží jenom na nás, ale je také v Božích rukou. Mezi naší aktivitou a Boží činností má být při nejmenším rovnováha a to z hlediska úmyslů. Proto se doporučuje: „Dělej vše, jako by to záleželo jen na tobě a modli se jako by to vše záleželo jen na Bohu. Každá naše činnost by měla být předem konzultována s Bohem, Bohem doprovázená a Bohu svěřen její výsledek. Proto je chybou volat SOS k nebi až když si člověk neví rady jak dál. Samozřejmě i to je možné, ale postup by měl být opačný. Proto naši předkové říkali: „ S Bohem počni každé dílo, podaří se ti až milo.“ Proto trvalé spojení s Bohem je tou nejlepší zárukou, že vše dobře dopadne nebo se v radost nakonec obrátí.

„ A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“ Jan 15,17

6. neděle velikonoční

Mše svatá z 6. neděle velikonoční z farního kostela sv. Martina v Budkově, 9. 5. 2021:

„Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás.“ Jan 15, 9

V rámci probíhajícího Roku rodiny řekl papež František v promluvě adresované rodinám: „Jste živým obrazem Boha.“ /30.dubna 2021/ Boha, kterého nikdo nikdy neviděl zviditelňují muž a žena jako manželé založením rodinného společenství, kde se žije v lásce a jednotě. Ideál svaté rodiny se opírá o osobní zakotvenost v Ježíše Krista, kdy lidství i božství je ve vzájemné harmonii. Pokud u jednoho z manželů tento vnitřní rozměr žití není dostatečně rozvíjen a nebo úplně chybí, pak o to více musí ten druhý absenci Božího ducha suplovat. Ovocem manželské lásky jsou děti a vzájemná věrnost muže a ženy zaručuje jistotu domova a dává všem prostor k osobnímu růstu. „ Nic nedává, kdo nedává sám sebe.“ Právě v tomto duch psala deník společného života s JUDr. Františkem Valenou jeho žena Danica Valenová. / 1950 – 1960 / Kdo chce být šťastný musí hledat štěstí druhých.

„To vám přikazuji: Milujte se navzájem .“ Jan 15,17

5. neděle velikonoční

„Já jsem pravý vinny kmen a můj Otec je vinař.“ Jan 15,1

Spojení větví a kmene s kořeny je podmínkou růstu i existence. Totéž, co platí pro život všech rostlin, keřů či stromů platí i pro bytí člověka. Bez fungujícího krevního systému nemůže existovat žádné tělo. Bytí člověka má však ještě navíc rozměr duchovní, který je vyživován přítomností Božího proudění a bytí v našich myšlenkách slovech i skutcích. Bez tohoto oživujícího Ducha Svatého se dostavuje frustrace a člověk začne strádat. Právě o tomto životodárném propojení Otce a Syna mluví Ježíš, když vysvětluje, co je pro něho a zároveň pro každého člověka zdrojem síly, radosti a pokoje. Jen trvalé spojení s Bohem působí, že vše, co člověk koná jej naplňuje, obohacuje a přináší trvalý užitek. Navíc se tímto tvoří i poklad v nebi a oslavuje samotný Stvořitel. Součástí slávy nebe je i oslavený kříž zviditelněný životem svatých mučedníků, vyznavačů i panen. Před Bohem má i jediná slza přijaté bolesti cenu perly a stává se ozdobou každého trpitele. Proto evangelizace světa a jeho proměna v Boží království je dílem všech lidí dobré vůle, kteří se ničím nedají odloučit od Boží lásky zjevení v Kristu Ježíši.

„Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“ Jan 15,8

4. neděle velikonoční - Neděle Dobrého pastýře

„Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.“ Jan 10,11

Neděle Dobrého Pastýře je spojena s modlitbou za nová kněžská povolání – obecně za povolání k duchovnímu stavu. Právě v tomto čase se mají kandidáti na kněžskou službu nahlásit u svého biskupa, tj. Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho v Brně. Poslední novokněz z Jemnice byl v padesátých letech P.Josef Holeček a ten již dávno odpočívá na zdejším hřbitově. Kněžská povolání se nerodí samy od sebe, ale probouzí křesťanským životem v rodině, kde slovo služba nehybí ve slovníku a prakticky se též realizuje. Je to také ovoce modliteb matek, otců i věřících dané farnosti. Pán Ježíš říká: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou vinici.“ V sousední farnosti v Budkově je zatím poslední nositelem kněžského povolání Mons. Pavel Posád, t.č. pomocný biskup českobudějovický. Posláním kněze je hlásat Dobrou zprávu - Evangelium, být horlivým pastýřem svěřených oveček a to i těch, které nejsou z jeho ovčince a svátostmi utvrzovat věřící ve víře. To vše potvrzovat svým vlastním příkladem, aby jej bylo nejen slyšet, ale také vidět. Studium teologie je současné době možné v Olomouci a Praze a podmínkou je maturita. Vybraní adepti pak jsou biskupem posíláni též na studium i do věčného města – Říma.

Kdy se dočká Jemnice kněžské primice? A které děvče touží vstoupit do kláštera?

Ten nejbližší je klášter karmelitek v Dačicích.

„Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.“ Jan 10,14

3. neděle velikonoční

„Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! “ Lk 24,39

Trauma je stav, kdy je člověk v důsledku nějakého otřesného zážitku neschopný normálně myslet a reagovat. Jeho mysl i tělo jsou zablokovány a potřebují čas na návrat do předchozího stavu. Není proto divu, že apoštolové, krátce po Ježíšově smrti na kříži, nebyli schopni uvěřit, že ten, který zemřel na kříži - takřka před jejich zraky opět žije a stojí dokonce před nimi. Proto se je Ježíš snaží vrátit do reality otázkou: „Máte něco k jídlu?“ Hlavním jeho cílem však nebylo jen přijetí zmrtvýchvstalého Krista, ale pochopení dějin spásy skrze Bibli – skrze Písmo svaté. To proto, že právě cestou Božího slova budou kráčet ti, které si Ježíš vyvolil za svědky a objevovat a zároveň vytvářet Boží království v pozemské dimenzi všechny následující generace. Zjevení Krista v těle sice končí jeho nanebevstoupením, ale pokračuje dál v nové podobě, v jeho mystickém těle – církvi. Porozumět Písmu se učíme celý život a učitelský úřad církve nám dává jistou, že je chápeme správně. Nadarmo Pán Ježíš neřekl prvnímu z apoštolů: „Ty jsi Petr, skála a na té skále vybuduji svou církev a mocnosti zla ji nepřemohou!“ Mt 16,18 Probíhající Rok Božího slova nám v tom může být zdrojem mnoha podnětů a inspirací.

„Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“ Lk 24,45

2. neděle velikonoční - Božího milosrdenství

„Pokoj vám.“Jan 20,19b

Kristův velikonoční pozdrav pokoje je pro skleslé apoštoly - v důsledku Ježíšova odsouzení a smrti na kříži - návratem do předchozího času. Opět mají jistotu, že s jejich Mistrem mají život opět zcela zajištěný, že se svým vzkříšeným Pánem se nemusí již ničeho bát. Vždyť ani smrt mu nadobro nevzala život, ale naopak potvrdila se slova Písma: „Smrti, budu tvou smrtí.“ Ano, smrt je silná, ale Láska je silnější. Boží milosrdenství se dotýká lidského těla i duše, života v čase i ve věčnosti. Darem vzkříšeného Krista je odpuštění hříchů a obnova království lásky a pokoje. „Zlámána jsou moje pouta“ – tak svobodně s cítí ten, kdy vyšel z vězení svých vin, kdo znovu získal svobodu pro radost a zvěstování nového života v Kristu Ježíši. Christos voskrese! Aleluja, církev zpívá, žije, žije, žije Pán! Připojme se také my k ohlašování díla vykoupení a spásy, vždyť Ježíš se nám dává poznat, abychom byli jeho radostnými svědky.

„Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Jan 20, 22-23

Hod Boží velikonoční

„Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“Jan 20,2b

Ve středu jsem se zmínil jednomu mladému servisnímu technikovi od komunikací, který cosi opravoval na kostelní věži, že nám ve čtvrtek odletí zvony do Říma. Reagoval na to sdělení otázkou: „Na opravu nebo, aby je papež znovu pokřtil?“ Ano, nastupují nové generace, kterým se nedostalo doma ani ve škole dostatek informací náboženského charakteru. Není proto divu, že terminologie tohoto typu je pro ně již nesrozumitelná. Nicméně mě jeho otázka přivedla k zamyšlení, co nám tento výrok může všechno říci. Zvony v minulosti vždy upozorňovaly na důležité události. Někdy byly varovným signálem hrozícího nebezpečí, ale většinou svolávaly k oslavě. Jejich odmlčení od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty vyzývalo ke ztišení a kajícnosti. Bylo třeba odstranit to, co nám braní v radosti a udržuje v nepokoji. Biblicky řečeno: “ Odstranit kvas hříšnosti.“ První z biskupů z celého světa je papež a ten sídlí v Římě. Právě on má potvrdit, že Kristus vstal z mrtvých, aby všichni kající hříšníci se opět mohli radovat a veselit. A tak nám také vrací zpět zvony, které svou kající poutí do Říma vyjádřily lítost nad tím, že nás málo varovaly před zlem a málo probouzeli k modlitbě a k účasti na nedělní mši svaté. Ano, náš Pán Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Děkujme za tuto dobrou zprávu, kterou nám ohlašují i stříbrné hlasy našich zvonů a pějme s nimi Aleluja.

„Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.“ Jan 1,9

Květná neděle - Pašijová

Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Mk 15,34

Bůh dovolil, aby na Krista dolehla celá tíha jeho lidství a on se cítil bez útěchy z nebe. V blízkosti kříže však stála jeho matka Maria, M. Magdalena a Jan. Jejich přítomnost byla důležitá nejen pro útěchu, ale i pro svědectví. Bylo třeba, aby bylo dosvědčeno, že si Ježíš na kříži nezoufal a ani neodsoudil ty, kteří jej ukřižovali. Jen tak umírá spravedlivý! Jen taková pokojná smrt je podmínkou svatořečení či mučednictví. Tak se stalo Kristovo umučení pro všechny kandidáty svatosti základní normou. Boží svědek nesmí umírat v nenávisti, hněvu či zlobě, ale jako beránek vedený na smrt, který neotevřel svých úst. Takto je Boží láska přivedena k dokonalosti a stává se pro nás zásadním znakem všech jeho přátel. Ten, kdo se naopak pro křivdu zlobí, hádá, rozčiluje nebo dokonce své bližní nenávidí, ten se nemůže nazývat Kristovým učedníkem.

Když setník, který stál naproti němu, uviděl že tak vydechl naposled, prohlásil:“ Tento člověk byl opravdu syn Boží.“ Mk15,39

5. neděle postní

Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven.“ Jan 12,23

Takto positivně se Kristus vyjadřuje o svém umučení a smrti v Jeruzalémě. Ukřižování je pro něj oslavením. To, co je v očích světa potupou se totiž stává součástí jeho vykupitelského díla: „Má-li pšeničné zrno vydat klas musí zemřít“ - musí se obětovat ve prospěch nového žití. Darovat svůj život ve prospěch dobra pro druhé je úkolem matky, která se stará o své děti, otce, který místo rybaření jde se svými ratolestmi objevovat svět přírody, učitele, který nechodí do školy jen podle hodin, ale umí být „poškole“ aby pomohl nejslabším, lékaře, který dokáže ordinovat i mimo úřední hodiny apod. Každý z nás je pokoušen, aby na svém životě lpěl a udělal jenom to, co musí. Ježíš nás učí jinému smýšlení a též i lásce k lidem nepřátelským a násilným.

Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová ho pro život věčný,“ Jan 12, 25

4. neděle postní

Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.“ Jan 3,14 Strach ze smrti činí člověka otrokem hříchu. Tato krátká věta z katechezi o kříži vysvětluje, co je hlavní příčinou lidských pádů. Každý člověk totiž touží být svobodný a pánem svého života. Všechno, co jeho svobodu omezuje nebo ničí chápe jako útok na svoje štěstí a na svůj život. Proto před každou takovou situací utíká. Jedinou takovou možnost úniku mu však nabízí jen cesta hříchu: Adam a Eva, Kain a Ábel, David a Uriáš... Proto had přibitý na kůlu měl židům putujícím na poušti ukázat, že se nemusí bát toho, kdo všechny drží ve strachu skrze nástroj smrti. Právě toto poselství nám představuje Kristus na kříži, když tímto faktem říká: Smrti budu tvou smrtí. Nebo-li: "Zbořte tento chrám a já ho ve třech dnech znovu vystavím." Kdo přijal toto poselství, ten se nemusí bát zemřít svému egu tolikrát, kolikrát taková situace nastane: Viz manželské rozepře, žárlivost, závist, žádostivost apod. Když na zlo neodpovíš zlem, tak nejpozději třetího dne k životu znovu vstaneš. Neboj se to vyzkoušet.

Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ Jan 3,21

3.neděle postní

„ Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jan 2,16

Tržnice je místem, kde se prolíná nabídka s poptávkou. Takovým smýšlením může být zatížena i návštěva chrámu či každá modlitba. Víra, jako vztah člověka k Bohu vychází totiž z očekávání Boží angažovanosti v našich různých peripetiích. My sami dobře víme, co chceme a naopak odmítáme a přesně opak toho může být tím pravým dobrem. Pro v modlitbě Páně jsem vyzváni, abychom každodenně opakovali slova: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“ a tak se vyhnuli situaci, že svou neodbytností si tzv. vykoledujeme to, co ve svém důsledku nemusí být pro nás to nejlepší, co by nám náš nebeský Otec mohl nabídnout. Proto i heslo našeho biskupa Vojtěcha zní: „Non ego, sed tu!“ Což znamená: Ne, co chci já, ale co chceš Ty. Prakticky by nám vždy mělo záležet na tom, abychom se vyhnuli prosazování svých priorit, ale do všech modliteb také vkládat slovíčko „Chceš-li“, jak to vyslovil malomocný v evangelním úryvku první postní neděle. Bůh stvořil každého z nás, abychom se stali chrámem jeho slávy a ubránili se tak pokušení oslavovat sami sebe – své ego, své já. Svatopostní doba nám v tom přichází na pomoc, aby se z nás nestal krám, ale chrám.

„Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ „ Jan 2,17

Tiskové středisko ČBK - Církev.cz   od 1. března  se nic nemění

2.neděle postní

„Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.“ Mk 9,4

Eliáš, který reprezentoval prorockou službu Božímu lidu a Mojžíš, který zastupoval autoritu Zákona byli pro Ježíšovy učedníky důležitým potvrzením Kristova postavení v díle spásy. Pro židy nebylo totiž snadné přijmout ty Ježíšovy výroky, které sice respektovaly dosavadní zkušenost židovského národa s Hospodinem, ale on neváhal překračovat literu Zákona novými požadavky, které osobně formuloval. Navíc bylo ještě třeba pomoci připravit jeho apoštoly na jeho budoucí potupnou smrt v Jeruzalémě. Zjevení na hoře Proměnění nebo-li hoře Tábor bylo proto potvrzením Kristova Božího Synovství, ale zároveň i jeho křehkého lidství. Tentýž Ježíš, který poroučel větru i vlnám, nemocem i smrti dovoluje, aby se na něm projevila lidské zvůle až do krajnosti – až na kříž. Obojí má pomáhat i nám, abychom Boží moc i mlčení dokázali přijmout bez pochybností a bez reptání. A nejenom to. Abychom jej dokonce následovali. Proto nám všem říká: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den na sebe bere svůj kříž a následuje mě.“ Lk 9,23 Moc i zranitelnost patří k sobě a vypovídají o Boží milosrdné lásce, která má sílu nebránit se zlu a navíc brát na sebe a také odpouštět hříchy druhých.

Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syna, toho poslouchejte.“ Mk 9,7

1.neděle postní

„Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.“ Mt 4,1

Ježíšův pobyt na poušti je na počátku postní doby důležitou katechezí Boha Otce. Ježíš má svým životem na poušti dokázat, že nejenom chlebem žije člověk, že si vystačí s takovou podobou života jaká je, a že si významnost života nemusí zvyšovat dle svých představ. Přichází ale pokušitel, aby toto všechno zpochybnil a naopak zaměřil pozornost Kristova života na jeho tělesné potřeby. Stejnou taktiku uplatňuje pokušitel i na nás. Smysl života člověka redukuje jen na konzumaci hmotných dober, dále zpochybňuje dostatečnou významnost obyčejné životní reality i společenského postavení. Postní čas nám má proto pomoci odkrýt, kde jsme se stali obětí ďáblova klamu a v důsledku toho se stali modláři, vymanit se tak ze závislostí na nepřiměřené upínání k nabídce pozemských dober a vrátit tak Bohu v nás první místo, které si vyhradil jen pro sebe. Tento zápas o výsadní postavení Boha v našem životě je třeba rok po roce znovu opakovat. Proto postní výzva k bdělosti, obrácení a kajícnosti je stále aktuální, protože pokušení chleba, model a zázraků nás provází celý život.

Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr /Skála/. Jan 1,42b

6.neděle v mezidobí

„K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Mk 1,40

Malomocenství nebo jinak lepra se v Ježíšově době týkalo tělesného ohrožení zdraví a ve finální podobě i života člověka. Jediným prostředkem ochrany bylo vyloučení jedinců z účasti na společném životě s ostatními. Současné virová epidemie či pandemie také odděluje nemocné od zdravých a tak se historie opakuje. Je ovšem ještě jiná nákaza, která pustoší lidskou společnost a to je hříšnost nechápaná jako zlo, ale zcela veřejně prezentovaná jako osvobození z tradičních vzorců chování. Dokonce se ve Francii rozvinula v médiích diskuze nazvaná: Poslední tabu. V uvedené relaci se řešilo možné intimní soužití mezi členy rodiny – rodiči a dětmi či sourozenci...Veřejně proklamovaná svoboda ve všech směrech jednání člověka - bez jakýchkoliv zábran a mantinelů - svědčí o rezignaci na život a rovná se ztrátě pudu sebezáchovy. Hříšnost se nikdy nesmí stát stylem života a schválenou formou chování. Jedna věc je hřešit ze slabosti vůle a druhá ignorovat Boží řád, bez pocitu viny, hanby a lítosti či touhy po nápravě. Každý malomocný hříchem, každý viník může volat: Pane smiluj se. A tak se sám distancovat od svého selhání a prosit o Boha o uzdravení. Bez dobrovolné karantény se to však neobejde. Dvěma pánům nelze sloužit.

Ježíš měl s ním soucit a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.“ Mk 1,41n

5.neděle v mezidobí

“ Brzo ráno, ještě za tmy vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Mk 1,35n

Uzdravení Šimonovy tchyně způsobilo, že mnozí obyvatelé města Kafarnaa, i lidé z okolí se vydali za Ježíšem, aby také je zbavil jejich neduhů a nemocí. Není divu, kdo z nás by nevyužil příležitosti být vyléčen z toho, co nám znepříjemňuje nebo ohrožuje zdraví, či dokonce samotný život. Lidové rčení: Ve zdravém těle, zdravý duch však neplatí úplně na vše, co se týká naší pohody. V nedělním žalmu 147,3a je výzva: „Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce.“ Ano, člověk může být zdravý na těle, ale churavý na duši či na duchu. K uzdravení duše je třeba setkání s poselstvím Kristova evangelia. Často stačí přijmout nabídku odpuštění vlastního selhání i vin bližních a hned je vše v viděno v novém světle. Taky je důležité v síle Ducha Svatého nést každodenní kříže. S Boží pomocí pak člověk opět najde jistotu, že k jeho štěstí mu nejvíce pomůže víra, naděje a láska. Pro zvěstování této dobré zprávy se Bůh stal v Kristu přítomným na zemi, aby sám v sobě a v každém z nás zvítězil nad každým zlem, které člověku bere radost ze života.                 Ježíš odpověděl: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. Mk 1,38n

4.neděle v mezidobí

„Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.“ Mk 1,22

Na ZŠ v Budkově jsem cestou po výuce náboženství vždy četl nápis: „Škola ti ukáže cestu, dál už musíš jít sám.“ Možná, že je tam toto moudro neznámého autora vyvěšeno dodnes - při distanční výuce v důsledku koronaviru nemám možnost propagaci nových povolání a aktualizovanou osvětu dále sledovat. Nicméně právě teto výrok mně vyvstal na mysli v souvislosti s výše uvedeným biblickým textem. Vědomosti všeho druhu jsou potřebné, ale v konkrétní situaci nemusí vždy garantovat správné jednání člověka. Např.: Řidič vidí dopravní značku, ale nerespektuje ji protože spěchá. K tomu, aby sundal nohu z pedálu plynu potřebuje ještě uplatnit sílu vůle. Naštěstí Bůh není jenom Zákonodárce, ale v Ježíši Kristu dává i sílu, aby se člověk mohl opřít o víru a kráčet bezpečně po jeho cestách. Navíc je dobré si všimnout reakce pýchy v nás, která hecuje člověka, aby se nedal omezovat ani samotným Stvořitelem. Pod rouškou proklamované svobody apeluje totiž ten zlý na naši suverenitu a podněcuje nás ve vzpouře. Ani poznaná pravda o Kristu nezabrání konat zlo tomu, kdo se pro takový postoj vědomě rozhodl. „Začal křičet: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel si nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Mk 1,24

3.neděle v mezidobí

„Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Mk 1,14

Prorok Jonáš je poslán do velikého města Ninive, aby ohlašoval Hospodinovo slovo k obrácení. Také apoštol národů sv. Pavel promlouvá ve stejném duchu a navíc píše v listě Korinťanům: „Čas je krátký.“ 1Kor 7,29 Ze stejného důvodu papež František ustanovil třetí neděli v mezidobí nedělí Božího slova. Podmínkou ohlašováním výzev k nápravě je, aby v každé generaci se našli služebníci Slova – evangelizátoři světa. Biskup Vojtěch v této souvislosti připomíná: „ Kněžství není zaměstnání, ale odpověď na Boží pozvání ke službě lásky.“ A vyzývá mladé může, kteří cítí povolání ke kněžství, aby se ohlásili na biskupství do 21. března 2021. Každému, kdo je volán k zasvěcenému životu v ohlašování a k duchovní podpoře této misie dává Bůh sílu, aby opustil mnohé životní jistoty a zakusil štěstí Kristova učedníka, který svěřil vše do Božích rukou. Nebojte se proto velkých životních rozhodnutí. Kdo hledá štěstí druhých, nalézá své vlastní. „Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.“ Mk 1,20

2.neděle v mezidobí

Ten nejdříve vyhledal svého bratra Šimona a řekl mu: „ Našli jsme Mesiáše „ - to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Jan 1,41b

Povolání učedníků je u evangelisty Jana zapsáno hned v první kapitole. Ježíš končí činnost tesaře z Nazareta a po křtu v Jordáně začíná povolávat spolupracovníky pro hlásání evangelia ve jménu Božího Syna – Mesiáše tj. Krista. Aniž by prověřoval jejich kvality mění jednomu z nich jméno a dává mu nové – Kefas – Skála. Po třech letech učednictví dokonce na jeho službě staví své dílo, které nezničí žádné zlo. Zároveň Petrovi svěřuje klíče o brány nebeské a dává mu moc, aby jeho rozhodnutí platila nejen na zemi, ale i na nebi. / Mt 16,13 n / Byl skutečně první z apoštolů tak dokonalý? Nikoliv. To však potvrzuje, že Boží plány počítají s lidskými selháními i nedostatky. Ježíš nepovolává perfekcionisty, kteří spoléhají na své schopnosti a kvality, ale obyčejné pracanty znající své limity. V Božím díle je totiž třeba více spoléhat na asistenci Ducha Svatého, aby vše neslo pečeť věčnosti. Nechat místo pro Boží skutky je zárukou nepomíjejícnosti veškerého snažení. Tak i slabá věc se silou Milosti stává silnou.

Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr /Skála/. Jan 1,42b

Svátek Křtu Páně

A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj.“ Mt 13,16b

Počátek Ježíšova veřejného působení asistuje Duch Svatý, potvrzuje Boží hlas z nebe a poslední starozákonní prorok, Jan Křtitel, nazývá Krista Božím beránkem. Křtem v řece Jordánu končí příběh tesaře z Nazareta a začíná se psát nový, který zjevuje Boží plán vykoupení a spásy. Kristus na sebe bere všechen hřích světa a místo spravedlivého trestu nabízí všem kajícníkům milosrdné odpuštění všech vin. Klade jedinou podmínku a tou je lítost, obrácení a víra v jeho božskou moc. Ježíšova nabídka odpuštění všech vin sice platí dokud svět bude světem, ale jej užitek může zakusit jen ten, kdo se jako marnotratný syn rozhodně pro návrat do Otcova domu, s lítostí se obrátí a zřekne se zlého a zla ve všech jeho podobách. Takový návrat vede k rozchodu s minulostí a je začátkem nového života. Viz obrácení celníka Leviho, který říká: „Polovinu svého majetku dám chudým a jestli-že jsem někoho ošidil, čtyřnásobně mu to nahradím.“ Lk 19,8 “A z nebe se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ Mt 3, 17

Tříkrálová koleda 2021

Tříkrálová koleda: „Štěstí, zdraví, dlouhá léta...“ letos jen tak u dveří vašich domů z úst dětí nezazní. Vypravení malých koledníků v době šíření koronaviru je složité zorganizovat. Navíc jde o veřejnou sbírku, která musí být schválena úřady a ty budou nejspíš všechny společné akce maximálně omezovat. Jedním řešením by byla misijní služba rodin, které by - v rámci svého nadšení - tradiční koledování vzaly za své. Další možností je využití a umístění zapečetěných pokladniček na veřejných místech, jako jsou obchody, úřady a samozřejmě kostely. Poslední formou by mohla být i přímá pomoc potřebným přes CHARITNÍ účet k tomu určený a ten je 66008822/0800, v.s. 777, k.s. 558 a se specifickým symbolem 6604.

Angažovat se ve prospěch všech, kteří se ocitli zaviněně či nezaviněně v nouzi, je naplněním Ježíšových slov, která jsou shrnuta v Osmero blahoslavenstvích. Vyjádřeno jednou větou: „ Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili.“ Mt 25,40. Kdo chce pomoci potřebným a tak i rozmnožit svůj poklad v nebi, nebo i splatit své dluhy těm, kteří už nejsou mezi námi živými, může tak učinit i touto formou almužny a milodaru.

Konečné řešení, jak bude Tříkrálová sbírka organizovaná, zveřejní se ve vysílání České televize a na webových stránkách: www.farnostjemnice.cz

Možná si někdo z Vás řekne, proč je hned na začátku roku 2021 důležitým tématem vybírání peněz? Copak církve nedostaly v restitučních náhradách dostatek finančních prostředků?

Ano, máte pravdu. Problém je v tom, že navrácení znárodněného majetku se uskutečňuje ve dvou formách. Ta první se týká jednotlivých farností a jedná se především o pozemky. Hmotné zázemí však v minulosti měly jen tradiční farnosti a ty nové „nezdědily“ tím pádem nic. Například farnost Budkov nemá ani hektar půdy. S navrácenými polnostmi však přibyly starosti o jejich efektivní využití a velmi dobré hospodaření, aby nebyly pro farnosti spíše přítěží než užitkem: viz pokácené lesy poničené broukem, pole vyčerpaná „výnosným“ hospodařením či polorozbořené objekty – viz sýpka a stodola v Kdousově, ve Velkém Újezdu a jinde. Výnosy z polí a lesů – Jemnice např. žádné lesy nemá, mají sloužit na údržbu a opravy kostelů, kaplí, far a hospodářských objektů. Na velké opravy však tyto prostředky nestačí – je třeba žádat o dotace stát za podpory a spoluúčasti obcí a měst. Proto když nemůžete přispět v neděli při kostelní sbírce do „košíčku“, můžete tak učinit převodním příkazem na bankovní účet: Česká spořitelna1523946369/0800 - je to společný účet pro všechny tři FARNOSTI rozlišených dle variabilních symbolů:

Budkov: v.s.64268900             Jemnice: v.s.  64268918                Rancířov: v.s. 60821108

Vám všem, kteří takto pomáháte udržet farnost v plusu - zvláště během koronavirové pandemie - vyslovujeme poděkování s přáním Pán Bůh Vám to oplať.

Druhá forma restitucí se vztahuje na nevratné pohledávky, ty jsou vyrovnávané finanční náhradou. Stát je převádí přímo na jednotlivá biskupství a slouží na provoz všech odborů a center orientovaných na účetní, právní, katechetickou činnost, církevní školství, domovy pro studenty aj. Starostí biskupství je, aby tyto náhrady byly ekonomicky výhodně zhodnocovány, aby při probíhající odluce církví od státu zároveň vytvářely trvalé příjmy na pastoraci a platy kněží a ostatní řádné výdaje. Za tímto účelem byl také zřízen fond PULS, který formou dobrovolných malých dárců - donátorů - finanční potřeby garantuje.

BISKUPSKÝ účet / Viz fond.biskupství.cz, účet 99662222/0800, v.s. 8304 – vice na www.biskupství.cz/

Jednou z organizací k zajištění kompletní a zvláště duchovně-sociální péče církví o občany je – jak bylo řečeno v úvodu - katolická Charita či evangelická Diakonie. V obou případech je existence těchto služeb závislá na darech, které jsou získávány vyhlašováním celonárodní veřejné sbírky jako je známá Tříkrálová, dále to jsou Postní pokladničky či sbírky na Charitu v průběhu roku. Pod hlavičkou Charity je mnoho pro všechny potřebné: bezdomovce, různě postižené invalidy, nemocné a umírající. Jak je tato pomoc prospěšná, vám nejvíce poví ti, jejich nejbližší se octli při domácí zdravotní péči závislými na pomoc profesionálů a zakusili ji v obětavé asistenci sester pečovatelské služby. Také mobilní hospicová péče je zvláště doceněna těmi, kteří se rozhodli být svým drahým nablízku až do posledního úderu jejich srdce.

Kdo se objektivně zabývá dějinami církve, ten v postavách svatých v minulosti i současnosti nachází bezpočet světců, kteří vynikali láskou k chudým a potřebných. I náš národ se může pochlubit takovými pečovatelkami jako byla sv. Anežka či sv. Zdislava, sv. Ludmila aj. Jedním z nejstarších biblických pomocníků je i svatý Josef. Právě letos budeme slavit 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve. Vyhlášením Svatého roku sv. Josefa od 8.prosince 2020 chtěl papež František nabídnout starostlivého ochránce Svaté Rodiny jako pomocníka a přímluvce v nelehkém roce stále pokračující koronavirové pandemie. Dokument o jeho pěstounské, obětavé péči nazval: Patris corde / Otcovským srdcem /. Do kaple sv. Josefa v jemnickém farním kostele sv. Stanislava můžete nahlédnout zadním vchodem od ZŠ, nebo vstoupit dovnitř v rámci konaných bohoslužeb. V nastávajícím roce 2021 bude kaple místem, kde lze meditovat - jak jsem psal již vloni - nad nejdůležitější profesí: otcovstvím a mateřstvím.

O jeho pomoc a přímluvu můžeme prosit následující modlitbou:

Vznešený patriarcho, svatý Josefe, který můžeš učinit to, co je nemožné,

pospěš mi na pomoc ve chvílích neklidu a těžkostí.

Přijmi pod svou ochranu obtížné a svízelné situace, které ti svěřuji, aby došly šťastného konce.

Můj milovaný otče, v tebe skládám celou svoji důvěru.

Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo, a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno,

ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc. Amen.

Přeji všem dobrodincům, aby měli radost a těšili se z každé pomoci, kterou mohou nabídnout potřebným, a možná i tak, aby levice nevěděla, co činí pravice. To proto, že radostného dárce miluje Bůh, kdo rychle dává, dvakrát dává.

Mons. Josef Brychta, jemnický farář

PS Za množství čísel a dat se omlouvám, ale stručněji jsem to vyjádřit nedokázal.

Slavnost Zjevení Páně

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král?“ Mt 2,1

Boží zjevení nebylo určeno jen židům a také není vlastnictvím dané jen křesťanům. K setkání s Ježíšem přichází i pohanští mágové - králové od východu, kteří událost Kristova narození vyčetli z hvězd. Ostatně při rozeslání dvanácti apoštolů říká Ježíš: Jděte do celého světa a získejte za učedníky všechny národy. Misijní poslání církve proto znamená, že v každém národě a v každé generaci jsou lidé disponovaní pro přijetí víry a následování Krista. Těm je třeba podat slovem i životem věrohodné svědectví o Božím plánu spásy a pozvat je k uvědomělé spolupráci. Evangelizovat – ohlašovat Boží království je úkol pro všechny - velké i malé, není to výsada jenom misionářů. Objevit v Ježíši Božího Syna přináší všem radost a pokoj.

Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu.“ Mt 2, 10

2. neděle po Narození Páně

V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. “ Jan 1,4

Tajemství Nejsvětější Trojice bylo Bohem zjeveno skrze Ducha Svatého a dovršeno v člověčenství Ježíše Krista. Skrytost Božího života se tak otevřela pro poznání a oslavu. Tak prožíváme křesťanské Vánoce. Společně se těšíme se ze všech radostných i dramatických příběhů Svaté rodiny – Ježíše, Marie a Josefa. Vždyť i náš náš život má vedle událostí vítaných také i ty, kdy slunce nesvítí a může se nás dokonce dotknout i temnota. Bůh nás však ve své Synu volá k víře, abychom se naučili radost i zármutek přijímat a prožívat bez pochyb o Boží lásce a věrnosti. Proto pro nás žádná temnota není důvodem k rezignaci nebo beznaději. Svatý Jan, miláček Páně to říká jednou větou:  “ To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.“ Jan 1,

Slavnost Narození Páně

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Jan 1,1

Úvodem jedna aktuální informace: Dle reklamy na nové rozhlasové přijímače žijeme dnes prý v době datové. Výrazem „data“ se myslí číselně definované informace, které lze snadno přenášet, ukládat a znovu je aktivovat. Podstatné je to, že pomocí programového nastavení počítače softvéru, lze dostupná data různé využívat. Softvér je však majetkem jeho autora a k jeho používání je proto třeba získat od něho souhlas, tzv. licenci. Ale dosti těchto technických úvah. Je třeba se vrátit zpět, abych se dostali k správnému pochopení biblického výroku svatého Jana. Také náš svět má svého Autora a bez spojení s ním nemůžeme jeho dílo zodpovědně používat. Hrozí nám totiž riziko, že v krátkém čase našeho žití, kdy se zaměřujeme na aktuální jednotlivosti, snadno ztratíme smysl pro celek. Aby se toto nebezpečí dalo minimalizovat, tak se Stvořitel veškerenstva stal v Nazaretě člověkem, v Betlémě se narodil a v Jeruzalémě zemřel a vstal z mrtvých. Jeho život je programem pro každého z nás: Ježíšův život i jeho smrt je darem Boží moudrosti a lásky. Emanuel – vtělený Bůh nás zve k následování.

V něm byl život a ten život byl světlem lidí.“ Jan 1,4

Světlo za Světla...

Město Jemnice má tři kostely ve kterých se pravidelně konají bohoslužby. V létě si probíhající mše sv. kolemjdoucí nemusí ani všimnout – zvláště, když nyní nelze v našich chrámech zpívat - ale v zimě je tomu jinak. Do šera či tmy září jejich různě dekorované vitráže. Některá jejich okna jsou pojatá jen barevně, tzv. kobercovým vzorem, jiná mají sklo v olovu vyzdobené postavami svatých a někdy i doplněné jmény jejich dárců. Tak farní chrám sv. Stanislava, krom Ježíše Krista a Panny Marie, zdobí též postavy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Františka z Assisi i z Pauly, Dominika, svaté Kateřiny a Alžběty aj. Podobné barevné výjevy můžeme vidět v Podolském kostele sv. Jakuba Staršího. Naopak úplně čiré zasklení je v kostelíku sv. Víta.

Také v nedalekém Budkově září třikrát do týdne okna kostela sv. Martina. Stejně tak i Farářova kaplička se stane v neděli 20.12.2020 místem, odkud se Betlémské světlo může přenést do každého domu a prozářit rodinné setkání u jesliček a vánočního stromku.

Rozsvícená okna sakrálních staveb zvou každého k zastavení či navštívení. Ale i ti, kteří spěchají dál si nesou sebou a ukládají do paměti tato místa setkávání a modliteb, zvěstováni naděje a zpěvy písní, místa obnovy smíru a pokoje. Ano, jsou to záchytné body, kde je možné, aby se člověk setkal s člověkem, se sebou i s Bohem. Pozváním k možným setkáním jsou časy bohoslužeb na vývěsce. Zároveň s rozpisem stanovených hodin pro mše svaté či pobožnosti je dobře vědět, že existuje i non-stop duchovní služba. Děje se tak přes internet, mobilní telefon 604 723 830 nebo osobním setkáním na faře. Proto nemusí být člověk nikdy pohlcen temnotou smutku, samoty či beznaděje, protože v Ježíši Kristu je pro každého připraveno slovo naděje a světlo i v tom nejdelším tunelu. Bůh se z lásky stal člověkem, aby nám jeho vtělení usnadnilo jej vidět, slyšet a tak se s ním bez obav setkat ve službě církve – živého těla Kristova. Jeho příchod – jeho narození v křehkém a zranitelném lidství slavíme právě o Vánocích.

Náš diecézní biskup Vojtěch v letošním vánočním poselství píše:

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1,9-13)

Uprostřed lhostejnosti lidí přichází v chlévě na svět Ježíš. Žije, umírá a je vzkříšen, abychom věděli, že každý z nás je i přes své nedostatky milován Bohem. Přináší ujištění, že každý lidský život má smysl a nepředstavitelnou hodnotu.

O Vánocích je možné zastavit se s těmi, kteří u této jedinečné události v dějinách lidstva tehdy byli. S Marií, s Josefem, s obyčejnými pastýři i vzdělanými mudrci i s těmi, kteří během všech věků uvěřili.

Třeba také začneme vnímat jemné tiché světlo schopné prozářit jakoukoli myslitelnou temnotu. Světlo pokoje, odpuštění, smíření. Světlo, probouzející touhu po dobru, po lásce, po spravedlnosti. Světlo, které mezi našimi hodnotovými světly není tak agresivní jako jiná světla, ale přesto je stále přítomné a proměňující, protože je touhou po Bohu.

Přeji vám požehnané prožití vánočních svátků a život ve světle prozařujícím všechny temnoty.

                                           Mons. Vojtěch Cikrle, diecézní biskup brněnský, Brno, Vánoce 2020

      Rád se též k jeho přání připojuji a těším se spolu s vámi z oslavy Ježíšova narození.

On je Světlo světla, Láska lásky, Radost každé radosti a nevyčerpatelný pramen Pokoje.

                                                                                                                       o. Josef

PS Betlémské světlo si můžete vyzvednou o 4. adventní neděli ve 13,15 u Farářovy kapličky  nebo u

      hrobu P.Františka Maňuška při kostele v Budkově.

4.neděle adventní

Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Lk 1,28

       Pozdrav je verbálním kontaktem mezi těmi, kteří se setkávají, ať již cíleně nebo i náhodně. Obyčejným oslovením může začít nezávazný rozhovor nebo i jednání zásadní důležitosti. Aby se žádné setkání nestalo marným, je třeba být vnímavý pro každý kontakt s druhými, varovat se před povrchností a formálností. Jenom díky této Mariiny bdělosti mohl archanděl Gabriel pozvat dívku z Nazareta k dílu Božího zjevení na zemi. Vánoční čas nám tuto událost připomíná, a zároveň zve k aktivní spolupráci. Každý z nás je pozván - díky Boží lásce a moudrosti - k spolupráci na díle milosti. Je však důležité, abychom nenaslouchali je myslí, ale i srdcem. Aby se tak v každém z nás Slovo stávalo tělem, trvale v nás přebývalo a vytvářelo jednotu mezi námi i Bohem. “Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Lk 1, 37

3.neděle adventní

Neboj se , Maria, neboť si nalezla milost u Boha...“ Lk 1,30

Mít strach z neznámého a chovat se obezřetně nám může zachránit zdraví i život. Viz zásady prevence při koronaviru. Není proto rozumné se zbavovat bázně a nechávat se vést tím, co nám nabízí svět reklam, nebo hecování ve smyslu známého sloganu: Nevaž se, odvaž se. Je totiž zásadní, kdo nás zve k zažití svobody – svobody před strachem a obav z nepoznaného. I Boží výzva může sice na první pohled obsahovat nezodpovězené otázky a zároveň mít absolutní nároky na přijetí - bez kompromisů a výhrad. Je-li však opřena o víru, nemusíme se bát dát souhlas tomu, který nás nás převyšuje. Bez postoje víry se nedá plnit Boží vůle a zakusit její ovoce. Maria v této zkoušce obstála a dává nám příklad k následování. „ Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ Mk 13, 37

2.neděle adventní

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím.“ Mk 1,1

Nový den, nový rok, nový mobil, nové auto, nová šance, nový začátek...Ano, máme rádi nové věci, ale zároveň se neradi loučíme s věcmi, na které jsme si zvykli: Vyšlapané boty, hříšné zlozvyky, apod. Druhá adventní neděle nás vyzývá, abychom opět po roce prověřili, kolik místa v našem životě - v našich myšlenkách, slovech a skutcích - je pro Boží přítomnost. Zda hlas a obraz Ježíše Krista „nevypínáme“, jako děti při distanční On-line výuce, aby nám do života moc nemluvil a neviděl, abychom jeho přítomnost nemuseli stále vnímat a akceptovat. Rádi si dáváme od Boha „pauzu“ a výzvu k obrácení a změně života odkládáme. Náš Pán se však znovu a znovu navrací ke dveřím naší mysli a srdce, aby nás pozval tvořit věci nové. Spolupráce s našim Osvoboditelem a Spasitelem je nabídka i dar. Oboji můžeme přijmout, ale i odmítnout. Smíme však tuto výzvu brát na lehkou váhu? Jsme si jisti, že za rok nám bude tato milost opět nabídnuta? Poslední starozákonní prorok Jan Křtitel navíc zdůrazňuje, jaký je zásadní rozdíl mezi jeho slovem a Boží mocí: „ Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“ Mk 1, 8

1. neděle adventní

Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den.“ Mk 13,33

Začátek adventu je na konci letošního roku 2020 spojen se druhou vlnou koronavirové krize. Od jejího začátku na jaře, zemřelo 7.499 pacientů z půl milionu potvrzených případů. Vzhledem tomu, že virus Covid -19 nekosí jenom nemocné a staré, proto si každý člověk musí připustit, že i jemu může vypršet čas pozemského žití a zazvonit hrana. Není však vůbec snadné brát tento fakt vzhledem ke své osobě. Kdekdo se utěšuje, že jemu se takový chmurný scénář vyhne. Realita je však jiná. Nicméně ten, kdo má víru, kdo věří v život po životě, kdo má naději na život věčný by měl být ve výhodě. Existence víry však nesmí být chápaná a žitá ve smyslu pátého kola od vozu, které leží zakrámované a podhuštěné v kufru auta. Víru je třeba žít každodenně a mít ji začleněnou do našeho myšlení i jednání. Pak se na nás vztahují apoštolova slova: “ Ať žijeme nebo umíráme patříme Pánu.“ Řím 14,8 Jde totiž pak o trvalý stav bdělosti ke které Ježíš opakovaně vyzývá, když říká apoštolům: „ Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ Mk 13, 37

Začíná cyklus  B  2020 -2021

Nová evangelizace - Dec 03, 2013 7:23:54 PM

Záznam bez nadpisu - Dec 04, 2017 10:7:38 AM

30. neděle v mezidobí

Žalm 128, 3

„Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.“

Vše, co činí nebo dopouští Bůh směřuje k radosti a pokoji.

Evangelium Mk 10, 46 - 52

„ Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou..“ Mk 10, 47b

Slepota nabytá po čase vidění je bolestná skutečnost, která omezuje člověka nejenom v jeho vnímání světa, ale i v jeho pohybu a samostatnosti. Slepota od narození nemusí být tak tragicky vnímaná, protože člověk neví, co to znamená vidět. Chybí mu zkušenost se světlem, barvami – stále se nachází v temnotě, kde je mu možné vnímat jenom tvary a vůni předmětů kterými je obklopen. Teprve skrze své bližní se dovídá o jemu nepoznaném světě obrazů a barev. Slepec od narození slepý si tak začíná uvědomovat, že je možné nejenom poznávat hmatem, čichem a chutí, ale také vidění. Jak máte tento evg. úryvek vztáhnout na sebe? Vždyť my přece vidíme. Biblický výraz „vidět“ však neznamená vnímat svět kolem nás jenom zrakem, ale pohledem víry nacházet veliké věci, které činí pro nás a s námi sám Bůh. Nevidět Boží lásku k nám přítomnou v úspěchu i prohře, radosti i smutku, ve zdraví i nemoci, v čase mladosti i podzimu stáří, znamená duchovní slepotu. Je proto třeba se učit vidět očima víry a prosit:

„ Mistře, ať vidím.“ 10, 51b

29. neděle v mezidobí

Žalm 33, 22a

„Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.“

Boží milosrdenství snadno naplní toho, kdo nesoudí druhé, ale sám sebe.

Evangelium Mk 10, 35 - 45

„ Dej, ať ve tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Mk 10, 37

Stát na stupních vítězů je přáním každého sportovce. Tato motivace mu dává sílu k pravidelnému podávání výkonu pod vedení trenéra a také k nastolení správné životosprávy bez alkoholu a kouření. Také my jsme povolání stát na stupních vítězů, ale nikoliv nad druhými, ale sami nad sebou. K této metě však vede jiná cesta než v ostatních disciplínách. Zde platí, že poslední budou prvními. Náš trenér - sám Ježíš Kristus nám jde příkladem. Proto kdo je ochoten sloužit druhým a každodenně dávat své plány až na druhé místo, ten se skutečně umisťuje po Kristově pravici či levici již zde na zemi. Nebo-li je Božím služebníkem, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby dal svůj život k dispozici tak, jak to je právě potřebné pro druhé. Nejtěžší je takto žít doma, ve své rodině. U sousedů je to vždy snazší protože krátkodobé výkony spojené s uznáním, pochvalou a kávičkou nám obvykle jdou lépe, než trvalá ochota takto jednat mezi svými blízkými. Naštěstí Pán je s námi trpělivý a nikdy nad námi neláme hůl protože ji sebou ani nenosí.

„ ...kdo chce být mezi vámi první, ať je otrokem všech.“ 10, 44

28. neděle v mezidobí

Žalm 90, 14

„Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.“

Pramenem radosti je smír se sebou, bližními a s Bohem.


Evangelium Mk 10, 17 - 30

„ Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život? Mk 10,17

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost je sedm hlavních hříchů, jak je v Bibli uvedeno a následně vysvětleno v Katechismu katolické církve /KKC/. Je však třeba si uvědomit, že hřích ohrožují nejen náš věčný život, ale především ten současný. Pýchou se totiž člověk vyvyšuje nad ostatními, lakomstvím se uzavírá dobročinnosti, závistí nic nezíská a žije v nepřejícnosti, hněvem ničí naději na jednotu s druhými, smilstvem uspokojuje sám sebe na úkor manželských povinností a žene druhého do nevěry, nesřídmostí ohrožuje své zdraví a potřebným dluží almužnu, leností zanedbává stavovské povinnosti a žije na úkor druhých. Suma sumárum: hříšnost bere člověku pokoj, redukuje radost jen z konzumace pozemských dober, ničí jednotu a zrazuje lásku. Hříšným smýšlením a následně jednáním se člověk odděluje od Boha, bližních i od svého štěstí. Místo, aby zakoušel předchuť věčného života cítí, že spíše živoří pod vládou smrti.

Jak velkou překážkou svobody člověka je lpění na bohatství všeho druhu - jakým je sláva, moc, peníze, kariéra...vysvětluje Kristus v závěru tohoto evangelního úryvku:

„ Spíše projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ 10, 25