Svatba - ohlášky

Jen ten, kdo je sám sebou, má co druhému darovat. joB 

Kdo hledá štěstí druhých, nachází své vlastní...

Každý pokřtěný má právo a povinnost uzavřít církevní sňatek.

Svatbě mají předcházet roční zásnuby- veřejné nebo soukromé. (viz Obřad zasnoubení)

Ohlášení svatby je třeba učinit nejméně tři měsíce předem v místě svatby.

Poučení snoubenců se řeší případ od případu.

Vatikán 25.2.2017

Papež: K uzavření svátosti manželství je dnes třeba opravdového katechumenátu

Vatikán. Petrův nástupce v sobotu dopoledne přijal účastníky kurzu, který pořádal Tribunál Římské Roty pro faráře o církevním manželském právu v souvislosti s exhortací Amoris laetitia a papežským motu proprio o reformě kanonických řízení neplatnosti manželství (Mitis Iudex – pro latinskou církev a Misericors Jesus pro východní obřady katolické církve). Asi dvěma stovkám farářů papež František řekl:

„Ve většině případů jste první, za kterými přicházejí mladí lidé toužící založit rodinu a uzavřít svátostný sňatek. A především na vás se obracejí manželé, kteří se v důsledku vážných problémů ve svém vztahu ocitli v krizi, potřebují oživit víru a znovu objevit svátostnou milost; v některých případech žádají o proces zneplatnění manželství. Nikdo nezná lépe a není více v kontaktu s místní realitou sociálního tkaniva, jehož rozmanitou složitost zakoušíte: svazky slavené v Kristu, civilní sňatky, fakticky existující soužití, rozpadlé svazky, rodiny a mladí lidé, šťastní i nešťastní. Každou osobu a každou situaci jste povoláni doprovázet svědectvím a podporou.“

„Především se musíte snažit vydávat svědectví o svátostné milosti manželství – pokračoval papež - prvotním dobru rodiny, životní buňky církve i společnosti hlásáním, že manželství mezi mužem a ženou je znamením snubní jednoty Krista a církve. Toto svědectví uskutečňujete přípravou snoubenců na manželství, když ukazujete hloubku významu životního kroku, ke kterému se chystají.

„Nezapomínejte křesťanským snoubencům neustále připomínat, že ve svátosti manželství v nich zazáří Bůh, který do nich vtiskne svůj obraz a nesmazatelný charakter svojí lásky. Manželství je totiž božský obraz, který pro nás stvořil Bůh, jenž je dokonalým společenstvím tří Osob: Otce, Syna i Ducha svatého. Láska Trojjediného Boha a láska mezi Kristem a Jeho nevěstou církví jsou středem manželské katecheze a evangelizace. Ukazujte toto »veliké tajemství« (Ef 5,32) neúnavně všem, zejména manželům, prostřednictvím osobních i komunitních, plánovaných i spontánních setkání.“

„Při podávání tohoto svědectví – pokračoval papež – snažte se také podporovat ty, kdo si uvědomili fakt, že jejich svazek není svátostný, a chtějí z této situace vyjít. Počínejte si v tomto svém delikátním a nezbytném úsilí tak, aby ve vás věřící rozpoznávali ani ne tak odborníky na úřední akty a právní normy, ale spíše bratry, kteří umějí naslouchat a chápat.“

„Zároveň se ve stylu, který je vlastní evangeliu, stávejte bližními těm mladým, kteří dali přednost nemanželskému soužití, setkávejte se s nimi a přijímejte je. Oni jsou z duchovního hlediska těmi chudými a maličkými, jimž chce církev ve stopách svého Učitele a Pána být matkou, která neopouští, nýbrž je jim nablízku a pečuje o ně. Kristovo srdce miluje i tyto lidi. Hleďte na ně s laskavostí a soucitem. Tato péče o ty poslední, právě proto, že plyne z evangelia, je bytostnou součástí vašeho úsilí o prosazování a obranu svátosti manželství.“

Řekl mimo jiné papež František účastníkům kurzu, který pro faráře uspořádal Tribunál Římské Roty. „Myslím si - dodal spatra papež - že největší obtíž spočívá dnes v tom, že se manželství považuje nebo žije jako sociální fakt a nikoli jako svátost, která vyžaduje dlouhou přípravu. Jsem proto přesvědčen, že k uzavření svátosti manželství je zapotřebí opravdového katechumenátu a nikoli jen dvě či tři přípravná setkání“ – konstatoval Svatý otec.

Svatý otec

O svátosti manželství

Františkova katecheze na gen. audienci, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes uzavřeme cyklus katechezí o svátostech promluvou o manželství. Tato svátost nás uvádí do středu Božího plánu, který je plánem smlouvy s Jeho lidem, s námi všemi, plánem společenství. Na začátku knihy Geneze v první knize Bible vrcholí příběh o stvoření slovy: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; stvořil je jako muže ženu… Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gen 1,27; 2,24). Manželský pár je obrazem Božím: muž a žena, nejenom muž a nejenom žena, ale oba dva. Takový je obraz Boha: láska, Boží smlouva s námi je znázorněna smlouvou muže a ženy. A to je velmi krásné! Jsme stvořeni, abychom milovali, tedy jako odlesk Boha a Jeho lásky. A v manželském sjednocení uskutečňují muž a žena toto povolání ve vzájemnosti a společenství plného a definitivního života.

Když muž a žena slaví svátost manželství, Bůh se v nich takříkajíc zrcadlí, vtiskuje do nich vlastní rysy a nesmazatelný charakter Své lásky. Manželství je ikona Boží lásky k nám. Bůh je totiž také společenstvím. Tři Osoby: Otec, Syn a Duch svatý žijí odevždy a navždy v dokonalé jednotě. A právě to je mystériem manželství: Bůh činí z manželského páru jedinou bytost. Bible používá silný výraz a mluví o „jednom těle“. Tak niterné je sjednocení muže a ženy v manželství. Toto je mystérium manželství: Boží láska se zrcadlí v páru, který se rozhodne žít společně. Proto muž opustí svůj dům, dům svých rodičů a jde žít se svojí manželkou a sjednocují se tak mocně, že se stávají – jak praví Bible – jediným tělem.

Svatý Pavel v listu Efesanům poukazuje na to, že v křesťanských manželích se odráží veliké tajemství, tedy vztah, který Kristus navázal s církví, snubní vztah (srov. Ef 5,21-33). Církev je Kristova nevěsta. To je ten vztah. Znamená to, že manželství je odpovědí na specifické povolání a musí být považováno za posvěcení (srov. Gaudium et spes, 48; Familiaris consortio, 56). Je to jakoby svěcení. Muž a žena jsou svojí láskou posvěceni. Manželé jsou totiž skrze svátostnou moc obdařeni pravým a vlastním poslání, protože pomocí jednoduchých a běžných věcí mohou zviditelnit lásku, kterou Kristus miluje Svoji církev a ustavičně za ni dává Svůj život, ve věrnosti a službě.

Vskutku podivuhodný plán je vepsán do svátosti manželství! A uskutečňuje se v jednoduchosti a také v křehkosti lidského stavu. Dobře víme kolika těžkostem a zkouškám čelí oba manželé. Důležité je uchovávat živý svazek s Bohem, který je základem manželského svazku. Pravý svazek vždycky spojuje s Pánem. Když se rodina modlí, svazek trvá. Když se manžel modlí za manželku a manželka za manžela, jeden za druhého, stává se tento svazek silným. Je pravdou, že v manželském životě jsou mnohé těžkosti: není práce, nedostává se peněz, děti mají problémy. Spousta těžkostí. A nezřídka manželé znervózní a začnou se hádat. Přou se. V manželství jsou vždycky hádky, někdy i létají talíře. Z toho však netřeba smutnět, protože lidský stav je takový. A tajemstvím je fakt, že láska je mocnější než hádka a proto vždycky manželům radím, aby den, kdy se pohádali, nikdy nekončili bez usmíření. A pro usmíření není nutné volat OSN, aby přišlo zavést mír. Stačí malé gesto, pohlazení. A začíná se od začátku.

A takový je život, žitý s odvahou a v odhodlání žít společně. Je to velké a krásné! Manželský život je krásný a musíme jej opatrovat stále, opatrovat děti. Několikrát jsem již na tomto náměstí mluvil o tom, co v manželském životě velice pomáhá. Jsou to tři slova, která je třeba vždycky říkat, tři slova, která mají být v rodině doma: s dovolením, děkuji a promiň. Jsou to magická slůvka. Říkat s dovolením, aby do manželského života nevnikla dotěrnost. Co si o tom myslíš, smím? S dovolením, dovol mi. Děkuji. Manželé si děkují za to, co jeden pro druhého dělá. Děkování je přece krásné! A poněvadž všichni chybujeme, nastupuje další slovo, které je někdy nesnadné říci, ale je to také třeba: promiň. S dovolením, děkuji a promiň. Těmito třemi slovy, modlitbou manželů za sebe navzájem a usmiřováním na konci dne koná manželství pokroky. Tři magická slůvka, modlitba a usmíření. Kéž vám Pán žehná a modlete se za mne.

Přeložil Milan Glaser

„Nesnesu manžele, kteří se milují“, řekl ďábel exorcistovi

Mexiko. „Nesnesu, když se milují“, tuto strohou a vzteklou odpověď si vyslechl exorcista padovské diecéze, mons. Sante Babolin. Italský kněz se ptal ďábla, proč trýzní manželku jednoho z přátel. Exorcista tuto epizodu ze své dlouholeté praxe vymítání zlých duchů vyprávěl v Mexiku, kde přednášel na několika konferencích, o kterých informuje katolický týdeník Desde La Fe.

Mons. Babolin vysvětlil, že satanova nenávist vůči manželství pochází ze skutečnosti, že svátost manželství je blízká svátosti eucharistie. „V eucharistii Pánu přinášíme chléb a víno, které se působením Ducha svatého proměňují v Ježíšovo tělo a krev. Ve svátosti manželství se děje něco obdobného: milostí Ducha svatého se lidská láska přeměňuje v božskou lásku, takže manželé posvěcení svátostí manželství skutečně a mimořádně naplňují výrok Písma „Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“ (1 Jan 4,16)“, doplnil italský exorcista. Pro mexický katolický týdeník pak ještě připomenul, že nejmocnější duchovní zbraní, která oddaluje pokušení manželské nevěry, je každodenní modlitba růžence.