Historie
Obec Jemnice
Historie Jemnice začíná zhruba v 11. - 12. století. Nad přechodem staré cesty přes říčku Želetavku, vedoucí ze Znojma k Chýnovu u Tábora, vznikl dvorec (týn), k němuž patřila jižně položená, později zaniklá ves, Stará Jemnička. Kolem roku 1200 byla v údolí řeky Želetavky (dnešní městská část Podolí) vystavěna ves - pravděpodobně to byla trhová ves. Avšak tato lokalita se neosvědčila. Proto byla lokalita obce přenesena na protější břeh řeky. Zde před rokem 1227 je založeno královské město Jemnice (snad na sedmdesáti lánech). Již v roce 1237 jsou zmiňovány hradby. Před rokem 1331 Jan Lucemburský zastavil město Jemnici Lichtenburkům a v jejich rukách, s krátkou pauzou ve 20. letech 15. století, zůstalo do roku 1496. Ti v druhé polovině 14. století budují dvojitý pás kamenných obranných zdí. Ty se začaly v druhé polovině 15. století upravovat a byly doplněny baštami s barbakánem. V již zmiňovaném roce 1496 získávají Jemnici páni z Ludanic, kteří počátkem 16. století dokončují obranné úpravy. Město následně střídalo své pány: v roce 1522 jej získává Jan z Pernštejna, v roce 1530 ji dědičně získávají Meziříčtí z Lomnice, roku 1609 ji dostává do ruk manžel Kateřiny Meziříčské Zikmund Teufenbach. Před rokem 1616 město získává Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek a roku 1628 Jankovští z Vlašimi. V roce 1734 ji zdědili Daunové, roku 1815 ji koupil Jan Filip Stadion; od roku 1827 vlastnila Jemnici Terezie z Trauttmansdorfu a konečně od roku 1842 patří Jemnice Pallaviciniům.
Nejstarší podoba městského znaku je nám známa z pečeti přivěšené k listině z roku 1417. Představuje zeď s dvojicí hranolových věží a mezi nimi je štítek se zemskou orlicí.
Královský hrad byl založen patrně v polovině 13. století. Avšak první purkrabí se jmenují až v letech 1295 a 1298. Dle dochovaných částí plášťové zdi a nárožních věží lze usuzovat, že hrad pravděpodobně představoval pravidelnou disposici francouzského kastelu. O možných úpravách hradu nejsou dochovány žádné zmínky. Teprve v 16. století je hrad přebudován na čtyřkřídlý zámek s otevřenou arkádovou chodbou. Zámek byl tehdy přístupný z východního parkánu a po mostě položeném přes příkop a ústícím v průjezdu severního křídla. Snad záhy po roce 1734 mělo dojít k radikální barokní přestavbě zámku. Kdy však se s přestavbou započalo se nedá zjistit. Jisté je, že v roce 1774 byla úplně hotova pouze tři křídla. V roce 1851 se podle Gr. Wolného upravovala zámecká kaple a v 80. letech 19. století podstatná část obytných pater včetně schodiště. Do roku 1902 byl přistavěn východní portikus a rivalit doplněn maltovými ozdobnými prvky.
Zámek představuje volně stojící čtyřkřídlou dvoupatrovou, kromě jižního křídla, dvoutraktovou budovu obstupující mírně nepravidelný obdélníkový dvůr. Jednotlivá patra vnějších i dvorních fasád oddělují od sebe kordonové římsy. V přízemí a na zaoblených nárožích v plné výši je pásová rustika. Uprostřed východního průčelí zámku vystupuje méně výrazný trojosý rizalit završený frontonem, v jehož tympanonu se nachází hodiny. K rivalitu je připojen balkonový portikus. Za ním je průjezd do nádvoří.
K zámku patří soubor budov. Nad údolím v v jihovýchodní části historického města v jeho severní části stojí pivovar, stáje a kočárovna. Směrem do vnějšího dvora na jihozápad od stájí stojí jednopatrová obytná budova panských úředníků zastřešena mansardovou střechou.
Farnost Jemnice
Původní farní kostel svatého JAKUBA VĚTŠÍHO (dnes se používá jako hřbitovní kostel) z počátku 13. století leží v lokalitě původně plánované trhové vsi (dnešní městská část Podolí) vedle rotundy. Rotunda pocházející z počátku 12. století patřila k týnci (zeměpanskému dvorci). Její zasvěcení do dnešního dne nebylo zjištěno. Byla to orientovaná stavba skládající se s válcového presbytáře, podkovovité apsidy (tyto dvě části stavby se nedochovaly; byly zbořeny s plánovanou stavbou gotického kostela svatého Jakuba) a do dnes dochované válcové věže. Zvonice této věže má do čtyř stran sdružená románská okna s přímým bočním ostěním a středovým pilířem s tesaného kamene. Věž je barokně nadstavena a zakončena věžným kuželem.
Kostel svatého Jakuba Většího byl farním kostelem pro celou Jemnici až do roku 1658. Z původně pozdě románské plochostropé stavby se dochovalo obvodové zdivo. K ní bylo do roku 1515 přistavěno nové gotické kněžiště. Další úpravy nejsou známy, pravděpodobně k žádné přestavbě nedošlo z důvodu přenesení farnosti do kostela svatého Stanislava na náměstí. Jediná úprava byla konána po požáru (1832) kostela v letech 1849-51, kdy byla loď zaklenuta a postaven hudební kruchta ve vstupní - západní - části stavby. Kostel sv. Jakuba Většího je orientovaná jednolodní stavba s trojboce uzavřeným kněžištěm, které je oproti lodi kostela obdélníkového půdorysu na severní straně odsazena zhruba o šíři zdi. Presbytář je opatřen opěrnými pilíři s pultovou stříškou. Fasáda kostela je hladká s rohovým kvádrovým. Hlavní vstup do kostela je původní s pozdně gotickým sedlovým portálem. Celá stavba stojí na výspě prudce spadající k pravému břehu řeky Želetavky. Tento prudký svah je zpevněn zdí s opěrnými pilíři. Kromě jižní strany je kostel obklopen hřbitovem, který byl roku 1834 zvětšen. Je uzavřený zdí a barokní bránou. Nalevo při vstupu na hřbitov je skupina 9 klasicistních náhrobků v podobě výklenkových kaplí završených štítem s figurkami z pálené hlíny.
Farní kostel svatého Stanislava
Tento kostel se nachází v severní části historického náměstí. Původně gotická hradní kaple ze 4. čtvrtiny 14. století (presbytář s věží a sakristií) byla pozdně goticky upravována. Větších úprav se dočkala po roce 1580, kdy byla kaple přestavěna na pilířové klenuté trojlodí s vestavěnými tribunami a prolomeným jižním vstupem do kostela. K tomuto vstupu byla přistavěna křížově zaklenutá předsíň, otevřena arkádami a postavena na toskánských sloupech. Dalších větších úprav se kostel podrobil v roce 1725, kdy byla přistavěna kaple svatého Josefa. Spolu s touto kaplí byla prolomena severní zeď nad vnitřní tribunou. V roce 1811 byla nad sakristií postavena oratoř, v roce 1846 byly upraveny fasády (prakticky do dnešní podoby) a též byla zvýšena a nově zastřešena věž.
Kostel je trojlodní orientovaná stavba s odsazeným polygonálním kněžištěm. K němu na severní straně přiléhá hranolová věž, na kterou navazuje kaple svatého Josefa s vlastním vstupem s barokním, jednoduchým portálem. Na jižní straně je čtyřboká sakristie nad kterou je oratoř. Vstup do sakristie je opatřen jednoduchou zastřešenou předsíní. V ose západního průčelí je gotický kamenný portál s bohatě profilovým ostěním. Jednoduchá hladká fasáda je vyzdobena jednoduchým sgrafitem. V horní části věži je byt věžníka obehnaný ochozem se železným zábradlím.
Presbyterium je zaklenuto dvěma poli gotické křížové klenby. Žebra klínovitého profilu vybíhají z ostruhově podseknutých patek a protínají se v kruhových svornících s reliéfy holubice, Kristovi hlavy a beránka. V ose presbyteria je hlavní portálový oltář z 2. čtvrtiny 18. století, kde je ve sloupovém retabulu umístěn obraz Umučení svatého Stanislava. V nástavci je obrat svaté Trojice. Ve stejné době byly pořízeny na pravé straně presbytáře kazatelna a naproti křtitelnice.
Trojlodí je valeně zaklenuto se styčnými výsečemi. Hrany lunet zakrývají nízká a oblá štuková žebra. Ty také člení klenební plochu. Klenba spočívá na kamenných pilířích, v přízemí čtvercového půdorysu, na tribuně polygonálních, završených římsou. Tribuny jsou podklenuty valeně s obkročnými lunetami. Hrany lunet jsou vytaženy do hřebínků. Boční severní zeď lodi je prolomena nízkými segmentovými otvory do kaple svatého Josefa. Ty jsou zaklenuty valeně s výsečemi mezi pasy dosedající na pilastry přízemní polopilíře s římsovými, bohatě profilovými hlavicemi. Kaple svatého Josefa je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi k barokním oknům s jemnou chudou štukou. Ve východním průčelí je klasicistní oltář z poloviny 19. století s obrazem znázorňující smrt svatého Josefa.
Pod kruchtou u hlavního vstupu do chrámu po levé straně se nachází dva pozdně gotické náhrobky. Jeden je Jindřicha Meziříčského z Lomnice (†1154) a druhý jeho manželky Anny Litwiczové (†1551).
Tento kostel se nachází severovýchodně od farního kostela na vyvýšenině. Byl to původní konventní chrám františkánského kláštera, založeného v polovině 15. století (určitě před rokem 1462). Původní kněžiště a loď kostela byly záhy na jižní straně rozšířeny o dvě mělké kaple s navazující rozšíření chrámové lodě (odkazy na roky 1495 a 1519). Klášterní budovy na severní straně kostela byly pravděpodobně, dle hrubého průzkumu obvodového zdiva, postaveny spolu s kostelem v oné půli 15. století. Klášter byl opuštěn zhruba po 100 letech od jeho vzniku. Klášterní budovy byly po roce 1673 zbořeny.
V roce 1770 dochází k obnově kostela. Z té doby pochází i boční vchod, který byl prolomen na jižní straně budovy. V roce 1774 bylo zkráceno kněžiště vestavěnou příční zdí. Na ni Josef Winterhalder mladší namaloval technikou al secco iluzivní oltářní retabulum s hlavním nástěnným obrazem Oslava svatého Víta. (Vzniklý prostor za oltářem slouží jako sakristie.) V návaznosti na to byla prolomena okna ve zkráceném kněžišti na jeho osvětlení. V závěru kněžiště je umístěna menza hlavního oltáře s tabernákulem, momentálně v katastrofálním stavu. Novým oknem byla také osvětlena východní kaple přístavku (v jižní části kostela). Z této doby a od stejného umělce pochází iluzivní pilastrový portikum v boční kapli zasvěcené Bolestné Panně Marii. Zde je na oltáři monumentální socha Krista na kříži, u jehož paty je plačící Panna Maria s dvojicí adorantů. Další oltář svaté Anny se nachází vedle kaple Bolestné Panny Marie v přistavěné lodi. Sloupové retabulum obsahuje ve střední nice sousoší svaté Anny Samotřetí, v nástavci je socha Boha Otce trůnícího v oblacích. Poslední, čtvrtý oltář svatého Františka Xaverského, je vedle vítězného oblouku v lodi na severní stěně. Tento oltář z poloviny 18. století pochází snad z kostela svatého Stanislava. V jeho retábulu, zdobeném akantovými rozvilinami, je obraz světcovy smrti.
Kněžiště má mírně lomenou valenou klenbu s lunetou v ose závěru. Kněžiště uzavírá zděný vítězný oblouk s půlkruhovým záklenkem, nad ním je lomený záklenek původního vítězného oblouku. Loď je téměř čtvercového půdorysu, plochostropá. V jižní zdi se nacházejí náběhy žeber klínového profilu s výžlabkem. S největší pravděpodobností chystanému, ale nikdy neuskutečněnému, zaklenutí lodi. V západní část lodi od vstupu k severní zdi je hudební dřevěná kruchta, s původními malými varhanami se třemi rejstříky, pocházejících z 19. století. V návaznosti na tuto kruchtu byl v severní zdi prolomen vstup z vnějšku ozdoben jednoduchým portálem.
Téměř orientovaná stavba má v sobě z vnější části jasně viditelné stopy stavebních úprav i zbořeného konventu. Polygonální závěr kněžiště je opatřen odstupněnými opěrnými pilíři s pultovou stříškou na některých pilířích již nedochovanou.
Za josefínských reforem byl kostel v roce 1785 zrušen a v roce 1890 předán městu. Nicméně se zde traduje slavnost Barchan. Proto zde byly v době svátku svatého Víta slouženy slavné mše svaté. Od září roku 2010 jsou zde, díky velké vstřícnosti radních, pravidelně každý čtvrtek slouženy mše svaté.
Vypracoval: Mgr. Vít Rozkydal
Čerpáno z literatury „Umělecké památka Moravy a Slezska I - M“ od autora Bohumila Samka.