Křest dětí a dospělých

Nejprve něco z historie - co znamenal křest dopělého v prvotní církvi.

Z traktátu „O Trojici“ od Didyma Alexandrijského

(Lib. 2, 12: PG 39, 667-674)

Duch Svatý nás obnovuje křtem

Ve křtu z nás Duch Svatý činí nové lidi; ten Duch, který je Bůh, spolu s Otcem a Synem. Ze stavu znetvoření nás přivádí zpět do krásy a naplňuje nás svou milostí, takže by v nás už neměl být žádný prostor pro něco nežádoucího. Vysvobozuje nás z hříchu a smrti, a z lidí pozemských, to znamená z prachu a popela nás činí lidem duchovním, účastníky Boží slávy, syny a dědici Boha Otce podobnými Synu, jeho spoludědici a bratry, kteří s ním mají být oslaveni a spolu s ním mají vládnout. Místo země nám znovu daruje nebe, velkodušně nám nabízí ráj, prokazuje nám větší čest než andělům," svatým proudem křtu hasí mocné plameny neuhasitelného ohně pekelného.

Dvakrát je člověk počat: poprvé z lidského těla, podruhé ze Svatého Ducha. Náležitě nás o obojím početí poučili svatopisci a já si je dovolím ocitovat.

Tak učí Jan: A všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

Říká, že všichni, kdo uvěřili v Krista, dostali schopnost být Božími dětmi, to jest dětmi Svatého Ducha, takže získávají příbuzenství s Bohem. A aby dal jasně najevo, že onou plodivou silou Boží je Duch Svatý, vkládá Jan navíc do úst Kristových slova: Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.

Skrze službu kněží se naše viditelné tělo viditelně rodí z křestního pramene, skrze službu andělů Boží Duch, jakýmkoli poznáním nepostižitelný, duchovně noří naše tělo i duši do sebe samého a rodí nás k novému životu.

A hle, v souhlasu s tímto výrokem o zrození z vody a Ducha říká v evangeliu Jan Křtitel o Kristu: On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Protože je člověk hliněná nádoba, musí ho nejprve očistit voda a pak zpevnit a zdokonalit duchovní oheň. Neboť Bůh je oheň sžírající, a tak člověk potřebuje Svatého Ducha, který ho zdokonalí a dá mu nový život. Duchovní oheň totiž působí i jako očistná lázeň a duchovní voda má také přetavující sílu ohně.

Proto je pochopitelné, že svatý Pavel mohl v důsledku takovéto proměny prohlásit:

"Už nežiji já, ale žije ve mě Kristus."

Křest je svátostným znamením přijetí a nebo vstupu do společenství Božího lidu,

vysvobozením z moci dědičného hříchu a osobním znovuzrozením.

Data potřebná pro křest dítěte:

Zprávy

Předávejte víru rodinným nářečím, vyzval papež rodiče

Vatikán. Papež František dopoledne slavil v Sixtinské kapli liturgii z dnešního svátku Křtu Páně, během níž jako každoročně udělil svátost křtu novorozencům, kteří většinou pocházejí z rodin vatikánských zaměstnanců. Rodiče jednoho z 34 dětí – 16 chlapců a 18 holčiček – si pro svého syna zvolili jméno současného papeže – Francesco. Papež v krátkém a spatra pronášeném kázání rodičům připomněl, že jejich první povinností je předávání víry, což je možné činit také domáckým, láskyplným jazykem.

“Drazí rodiče, přinášíte dnes své děti ke křtu – a to je první krok v úkolu, který vám náleží a kterým je předávání víry. Tento úkol nemůžeme splnit sami, ale potřebujeme k němu Ducha svatého. Možnost předávat víru je milostí Ducha svatého – právě proto přinášíte své děti, aby održely Ducha svatého, aby přijaly Trojici – Otce, Syna a Ducha svatého – která bude bydlet v jejich srdcích.

Chtěl bych vám říci pouze jednu věc, která se vás týká“, pokračoval Svatý otec.

„Předávání víry lze uskutečňovat pouze v rodinném „dialektu“, v řeči tatínků a maminek, dědečků a babiček. Poté nastoupí katecheté, kteří toto počáteční předávání rozvinou svými myšlenkami a vysvětlením…Nezapomínejte ale, že víra se předává dialektem – a pokud tento domácí dialekt chybí, pokud spolu doma rodiče nemluví jazykem lásky, předávání víry není snadné či vůbec není možné. Nezapomínejte tedy, že vaším úkolem je předat víru, ale prostřednictvím láskyplného nářečí vašeho domova a rodiny“.

Také děti mají své nářečí – a dobře slyšitelné!“, komentoval papež rodinné ovzduší v Sixtinské kapli.

„Teď jsou všechny zticha, ale stačí, aby jeden udal tón a orchestr jej bude následovat! To je dialekt dětí! Ježíš nám radí, abychom byli jako jedno z nich a mluvili jejich řečí. Nesmíme zapomenout na tento jazyk dětí, které mluví, jak dovedou, protože jejich mluva Ježíše obzvláště těší. Ve svých modlitbách buďte prostí jako ony, řekněte Ježíši, co vychází ze srdce, jako to dělají děti. Dnes to děti vyjadřují pláčem – ano, jako děti. Nářečím rodičů je láska, aby se předávala víra. Nářečí dětí mají rodiče přijímat, aby rostli ve víře.“

V závěru papež vyzval přítomné rodiče, aby se navzdory majestátnímu architektonickému kontextu nezdráhali o své děti postarat a případně je nakrmit:

“Nyní budeme pokračovat s obřadem a pokud děti spustí koncert, znamená to, že se necítí pohodlně, nebo je jim moc horko, anebo je něco bolí, nebo možná mají hlad. Jestli mají hlad, bez obav je nakojte, dejte jim najíst, protože také to je jazyk lásky.“

Zakončil papež František dnešní kázání v Sixtinské kapli.

Neexistuje křesťan bez církve Vatikán 15.5.2014

Neexistuje křesťan bez církve, křesťan putující osamoceně. Vždyť sám Ježíš se včlenil do svého putujícího lidu – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli domu sv. Marty.

Vycházeje z prvního liturgického čtení (Sk 13,13-25), poukázal papež na to, že apoštolové nezačínali svoje hlásání od Ježíše, ale od dějin lidu. „Ježíš – řekl dále – je bez těchto dějin nepochopitelný, protože On je cílem těchto dějin a tyto dějiny spějí k Němu. Není tedy srozumitelný ani křesťan stojící mimo Boží lid. Křesťan není monádou, ale patří k lidu, k církvi. Křesťan bez církve je pouhá idea, nikoli realita.“ Papež František

Podmínkou křtu dětí je "spés fundáta", tzn. naděje na jejich postupné uvádění do křesťanského života.

Záruku této naděje dává souhlas obou rodičů se křtem a funkce kmotra - ručitele křtu.

Kmotr má být biřmovaný a církevně oddaný. (Nestačí občanský sňatek.)

Kromně kmotra je možná i funkce svědka křtu.

Předpokladem křtu dospělého je osobní zkušenost víry a aktivní účast na životě církve.

Místem křtu je farní kostel. Jen z vážných důvodů a po souhlasu faráře je možné křtít jinde.

Křtu předchází zápis, nejlépe po tel. domluvě a křestní poučení */. ( */ Při křtu prvního dítěte.)

Termín křtu a způsob se stanovuje při setkání.

Svíci a křestní roušku pořizují rodiče nebo kmotr. ( Prodejna v Kostelním Vydří.)

Křestní obřad je však jen počátkem. V putování s Ježíšem se nás dotýká Boží láska, která nás projasňuje a očišťuje. Roucha jsou vybělena v lázni lásky./srov. Zj 7,14/ Bílá barva byla podle představ středověkého světa barvou světla. Bílá roucha znamenají, že se ve víře stáváme světlem, a že zcela odkládáme temnotu, lež, přetvářku a zlo vůbec a stáváme se zářícími, Bohu milými lidmi. Křestní rouška, stejně jako bílý oděv při prvním svatém přijímání...nám toto chce připomenout a říci: Buď skrze život s Ježíšem a společenstvím věřících, s církví, sám zářícím člověkem, z nehož vyzařuje dobro,

dobro samého Boha. Benedikt XVI., homilie 10.9.2006

Postní doba - každoroční aktualizace křtu

Jsme sice již pokřtěni, ale křest v našem životě často není příliš účinný. Proto je postní doba také pro nás novým "katechumenátem", v němž jdeme znovu vstříc svému křtu, abychom jej znovu objevili a hluboce prožili, abychom se znovu stali skutečně křesťany. Postní doba je tedy příležitostí k tomu, abychom se znovu "stávali" křesťany prostřednictvím neustálého procesu vnitřní proměny a pokroku v poznávání Krista a jeho lásky. Obrácení se neděje jen jednou provždy, nýbrž je to proces, vnitřní cesta v průběhu celého našeho života. Gen.audience , 21.2.2007