Ministrantská pouť 2024 do Říma

Dovolte mi, abych se s vámi podělil o zážitky ze 13. Mezinárodní pouti ministrantů do Říma, která se uskutečnila ve dnech 28. července – 3. srpna. Byli jsme jediná výprava z České republiky. Celkem nás bylo 62 účastníků, z toho 4 kněží, 1 trvalý jáhen, dále 7 ministrantek a 10 dospělých ministrantů, zbytek tvořili další kluci od oltáře. Naše věkové rozpětí bylo od 10 let až do 45 let. Cestu tam a zpět zajistilo Biskupství brněnské se společností DOPAZ Brno a stylově nás vezl autobus HC Komety Brno, jehož řidič je pan Honza, a další řidič byl otec Pavel Vybíhal, Moravskokrumlovský děkan. Odjezd byl v neděli ve 22 hodin od Janáčkova Divadla v Brně. Do Říma jsme dorazili v pondělí, okolo 17 hodiny, kde jsme se ubytovali v Poutním domě Velehrad, který jsme měli zablokovaný celý pro sebe. Tento poutní dům je součástí státu Vatikán a nachází se 1 kilometr od Svatopeterského náměstí. S poutním domem Velehrad je i spjato české jméno kardinála Berana, který tento dům koupil pro české poutníky. Poutní dům spravuje otec Damián Škoda. Audience u papeže Františka proběhla následující den, v úterý odpoledne, na Svatopeterském náměstí. Účastnilo se jí na 70 000 ministrantů a ministrantek z mnoha zemí světa. Největší skupinu tvořili Němci, kterých tam bylo na 40 000. Na audienci jsme došli už ve 14:30 abychom si zajistili výhodné místo uprostřed v prvních řadách. Navzdory tomu, že jsme se pekli ve 40 stupních celsia, jsme všichni byli v úplné pohodě a užívali jsme si to. A Svatý otec kolem nás projel ve vzdálenosti necelé 2 metry, takže jsme ho viděli na vlastní oči a úplně zblízka. Svoje zástupce jsme měli jak v pěveckém sboru, tak i jako vlajkonoše a také na čtení motta setkání, to motto bylo ,,S Tebou“ a přečetla ho jedna z našich holek. Ráno toho dne jsme měli svoji soukromou mši svatou ve Svatopeterské bazilice u hrobu svatého apoštola Petra, a byl jsem 1 ze 3 ministrantů, kterým se poštěstilo ministrovat v bazilice a navíc jsme byli v sakristii, kam se normální navštěvník nepodívá. Také bylo pro nás zajímavé, že jsme si mohli podat ruce s vatikánskou ochrankou. Poté následovala prohlídka kopule a vyhlídka na Řím a okolí. 

Ve středu a ve čtvrtek jsme chodili po památkách, jako je Andělský hrad, Pantheon, Fontána di Trevi, Kapitol, Forum Romanum, Koloseum, Bazilika sv. Klementa s hrobem sv. Cyrila, Laterán, Lateránské baptisterium, Bazilika sv. Jana v Lateráně, Bazilika Panny Marie Sněžné, Bazilika sv. Pavla za hradbami. A někteří potom jeli k Tyrhénskému moři na Pláž Quarto Cancello, a my, co jsme nejeli k moři, jsme s otcem Markem chodili po Cirkus Maximus, a podívali se do kláštera, kde sv. Dominik zasadil v zahradě pomerančovníky, které jsou tam dodnes, už 800 let, a v té zahradě je vyhlídka a z ní bylo vidět a slyšet výstřel a záblesk z děla, který oznamuje Poledne už od 16. st. V té době totiž jednomu papežovi vadilo zvonění, protože zvoník zvoníval někdy o 5 minut dřív nebo pozdíš. Potom jsme šli k fontáně pravdy, kam lidé dávají ruku a fotí si to. Dále následovalo Zátibeří – Panna Maria v Zátibeří, a cestou zpátky na ubytování se nám podařilo zastihnout polední modlitbu sestřiček v kostele. Byli jsme rozděleni do skupin, kterých bylo 9. Já jsem byl ve skupině otce Pavla Vybíhala, kde jsem zastával funkci jeho zástupce. Náš čas se nachýlil ke konci, odjeli jsme v pátek ve 12 hodin a

během cesty jsme se zastavili v Bolseně, v kostele sv. Kristýny, kde došlo k eucharistickému zázraku a kde nás provedl český kněz, otec Miloš, který je v řádu Eucharistiánů a ti tento kostel spravují. Na závěr byla mše svatá, kde celkem ministrovalo 5 kluků a já jsem byl jsem mezi něma. Do Česka

jsme se vrátili v sobotu v 9 hodin ráno. Jsem rád, že jsem se této pouti mohl zúčastnit. 

Děkuji za pozornost Standa Čurda