Nová evangelizace

Datum přidání: Dec 03, 2013 7:23:54 PM

24 - 25.3.2021 Den modliteb za úctu k počatému živou a nenarozené děti

"Musíme se nejen snažit překonávat relativismus v naší výchovné práci, ale jsme také povolání postavit se jeho destruktivní nadvládě ve společnosti a kultuře. Proto je kromě slova církve velmi důležité také svědectví křesťanských rodin na veřjnosti. Musí se zejména znovu a důrazně zasazovat o nedoknutelnost lidského života od početí až k jeho přirozenému konci, o jedinečnou a nenahraditeknou hodnotu rodiny založené na manželském svazku a o o nutnosti zákonných a administrativních opatřeních k podpoře rodiny a jejího poslání plodit a vychovávat děti, v poslání, které je bytostně důležité pro naši společnou budoucnosti.

dopis 6.6.2005, papež Benedikt

Dušičky.

Základní křesťanské přesvědčení, že láska dosahuje až na onen svět, že můžeme zůstat ve vztahu vzájemného dávání a přijímání i přes hranici smrti, jde napříč staletími a zůstává zdrojem utěchy i dnes. Spe salvi. 48

Boží přebývání

Bůh od nás není daleko, někde ve vzdáleném vesmíru. Postavil si svůj stan u nás: v Ježíši se stal jením z nás, se stejným tělem a krví jako máme my. To je jeho stan. Při Nanebevstoupení neodešel někam do dálek. Jeho stan, on sám se svým tělem, zůstává s námi jako jeden z nás. Můžeme mu tykat, můžeme s ním mluvit. ON NÁS SLYŠÍ, A JSME-LI VNÍMAVÍ, MŮŽEME I ZASLECHNOUT, ŽE NÁM ODPOVÍDÁ.

HOMILIE 10 9. 2006

Boží milosrdenství je obrovské

Hledíme na nebe, na spoustu hvězd, ale když ráno vyjde slunce, hvězdy už nejsou pro množství světla vidět. A takové je Boží milosrdenství. Veliké světlo lásky a něhy. Bůh odpouští nikoliv dekretem, ale něhou, pohlazením ran hříchu. Protože se zasazuje za odpuštění, zasazuje se za naši spásu. Ježíš dělá zpovědníka takto: Neponižuje, neříká cizoložnici: "Co jsi udělala?" Pověz! A kdys to udělala? A s kým? " Nikoliv: "Jdi a nehřeš už více." Milosrdenství Boží je obrovské, obrovské!

365 dní s papežem Františkem 6/2

Patnáctá kapitola u Lukáše

"Její radostné poselství pravdy a spásy zní: Bůh je milosrdná láska. Evangelista Lukáš shromáždil v této kapitole tři podobenství o Božím milosrdenství: dvě kratší, která najdeme i u Marka a Matouše, jsou podobenství o ztracené ovci a ztracené minci; třetí - delší - u Lk je podobbenství o marnotratném synu. V tomto úryvku evangelia jako bychom slyšeli Ježíšův hlas, který nám zjevuje tvář svého a našeho otce. Vždyť přišel na tento svět zejména proto, aby k nám mluvil o Otci, aby nás - marnotratné syny - s ním seznámil a probudil v našich srdcích radost, že mu patříme, naději, že nalezneme odpuštění a obdržíme od něho znovu svou důstojnost, a také touhu navždy přebývat v jeho domě, který je rovněž naším domem."

Anděl Páně, 16.9. 2007

Privilégium žen -matek - vychovatelek k víře.

"Ženy jsou také v evangeliu prvnímo zvěstovatelkami Božího slova, jsou skutečně evangelistkami." Homilie, 5.2. 2006

Naděje a naděje

"Ke své životní cestě potřebujeme menší a větší naděje, které nás den co den udržují při životě. Tyto naděje ale nestačí, pokud schází velká naděje - která musí přesahovat všechny ostatní. A takovou nadějí může být jenom Bůh, který zahrnuje celek a který nám může nabídnout a darovat to, čeho my sami nejsme schopni dosáhnout." Spe salvi 31

Věřím v těla vzkříšení a život budoucího věku.

Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na počátku své pozemské existence, nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný, nepomíjející život. Bendíokt XVI., promluva 25.2.2008

Rodina - první škola

Ve středu evangelizačního úsilí církve stojí rodiny, protože ony jsou prvním místem utvrzování a sycení naší víry. Milí rodiče, vy jste svým dětem prvními svědky pravd a hodnot víry: modlete se spolu se svými dětmi a modlete se za ně; učte je svým příkladem věrnosti a radosti! Ve skutečnosti je každý učedník, podněcován slovem Božím a posilován svátostmi, povolán k misii. Jedná se o úkol, který by nikdo neměl opomíjet, protože není nic krásnějšího než znát Krista a přispívat k tomu, aby ho poznali také druzí.

Regina Caeli, 13. května 2007, papež Benedikt XVI.

Bůh je láska

Láska roste skrze lásku. Láska je "božská", protože pochází od Boha a sjednocuje nás s Bohem, a prostřednictvím tohoto sjednocovacího procesu nás proměňuje v "my", které překonává naše rozdělení a utváří z nás jedno, a to až do doby, kdy na konci Bůh bude "všechno ve všem." / 1 Kor 15, 28/ papež Benedikt XVI. Deus caritas est 18

Bez "pěšáků" se na ulici evangelizovat nedá. jb

Takými dělníky na vinici byli i naši věrozvěstové C+M.

Postní doba - pozvání k pravdě

Kolik jen Božích dětí je hypnotizováno chvilkovým potěšením, které si pletou se skutečným štěstím! Kolik jen mužů a žen je uchváceno snem o bohatství, který z nich činí jen otroky zisku a malicherností! Kolik jen jich žije v přesvědčení, že si vystačí sami, a nakonec se stávají oběťmi vlastní samoty!

Falešní proroci mohou být také „šarlatány“, nabízejícími z utrpení snadná a okamžitá východiska, která se ale brzy ukážou být naprosto bezcenná. Kolika jen mladým lidem se nabízí falešný všelék v podobě drog, vztahů na jedno použití a snadného, ale nepoctivého zisku! A kolik dalších jich je lapených do osidel výhradně virtuální existence, v níž se vztahy jeví jako snadnější a rychlejší, ale nakonec se projeví jako bezcenné! Tito podvodníci nabízejí věci bez skutečné hodnoty, a přitom lidi zbavují všeho nejcennějšího: důstojnosti, svobody a schopnosti milovat. Je to pokušení marnivosti, kvůli kterému se naparujeme jako pávi, ale nakonec se dočkáme jenom výsměchu, kterého se nelze zbavit. A není divu: ve snaze zmást lidské srdce ďábel, tento „lhář a otec lži“ (Jan 8,44), odjakživa předkládá zlo jako dobro, faleš jako pravdu. Každý z nás je proto vybízen, aby se zahleděl do srdce a zkoumal, zda se nestává obětí těchto falešných proroků a jejich lží. Musíme se naučit neulpívat na tom, co se nabízí jako první dojem, ale dívat se pod povrch a zkoumat, co v našem srdci zanechává dobré a trvalé stopy, protože to pochází od Boha a slouží nám to ke skutečnému dobru.

Poselství papeže Františka k postní době 2018

Farnost - škola víry a rodina místo praxe

Rodina a církev, konkrétně farnosti a ostatní formy církevního společenství, jsou povolány k úzké spolupráci na onom zásadním úkolu, který spočívá ve výchově a s ní neoddělitelně spojeném předávání víry. Velmi dobře víme, že pro hodnověrnou výchovnou práci nestačí jen zprostředkovat správnou teorii nebo učení. Potřebuje něco mnohem vyššího a lidštějšího, totiž onu denně prožívanou blízkost, která je lásce vlastní a patří především do do společenství rodiny, ale rovněž i do farnosti, církevního hnutí nebo spolku, kde se lidé setkávají, kde pečují o své bratry a sestry, zejména o děti, mládež, ale také o dospělé, staré, nemocné a rovněž o celé rodiny, protože jsou oddáni Kristu. Velký patron a ochránce vychovatelů, sv. Jan Bosco, připomínal svým duchovnímm synům, že "výchova je věcí srdce a jejím Pánem je sám Bůh"./Epistolario 4,209/

papež Benedikt XVI., dopis z 6.6.2005

Nový rok

V prvních dnech roku jsme zváni, abychom pozorně vnímali význam význam Mariiny přítomnosti v životě církve i v našem osobním životě. Svěřme se jí, aby mohla vést naše kroky v tomto novém období života, darovaném od Pána, a pomohla nám stát se opravdovými přáteli jejího Syna, a tím odhodlanými budovateli jeho království v tomto světě, králoství světla a pravdy.

Generální audience, 2.ledna. 2008, papež Benedikt XVI.

Papež: Evangelizace náleží Božímu lidu

Vatikán. Nesmíme zapomenout na Svatý rok milosrdenství a rozředit jeho velikou víru, intenzivní spiritualitu a veškeré nadšení, připomenul dnes papež František členům Papežské rady pro novou evangelizaci, které přijal v závěru jejich plenárního zasedání. Jak řekl, Boží lid hluboce vnímal dar milosrdenství, který zakoušel zejména ve svátosti smíření. Na církvi proto spočívá značná odpovědnost, aby se nadále a trvale stávala nástrojem milosrdenství, zdůraznil Svatý otec.

“Hlásání milosrdenství, které se poté konkretizuje a zviditelňuje v životním stylu věřících a vychází najevo v řadě skutků milosrdenství, se vnitřně pojí k úsilí každého evangelizátora. Ten totiž odhalil své povolání k apoštolátu právě z moci milosrdenství, které mu bylo vyhrazeno.“

Papež poté přešel k vlastnímu tématu evangelizace. Je nezbytné si stále více uvědomovat, že hlásání evangelia ze své podstaty náleží Božímu lidu, řekl a upozornil na dva související aspekty. Prvním je přínos jednotlivých národů a jejich kultur k cestě Božího lidu.

“Z každého národa, ke kterému přicházíme, se vyjevuje bohatství, které je církev povolána rozpoznávat a docenit, aby přivedla k jednotě celé lidstvo, jehož je znamením a svátostí (Lumen gentium,1). Tato jednota není utvářena „podle těla, nýbrž v Duchu“ (ibid., 9), který vede naše kroky.“

Tato skutečnost evangelizujícího lidu (Evangelii gaudim,111) vede k vědomí povolání, které přesahuje osobní odpovědnost jednotlivce, což je druhý aspekt, pokračoval papež František. Bůh nás přitahuje a počítá přitom se složitou sítí osobních vztahů, které jsou součástí života lidského společenství (ibid.,113), aby nám umožnil zakusit hlubokou jednotu a lidskost věřícího společenství.

“Platí to zejména pro naši dobu, kdy se silně projevuje nová kultura, která jako plod technologií oslňuje svými výdobytky, ale zároveň je na ní zjevná absence skutečného mezilidského vztahu a zájmu o druhé. Jen málo jiných subjektů se jako církev mohou pyšnit takovou znalostí lidu, která dokáže docenit ono kulturní, mravní a náboženské dědictví, jež utváří identitu celých pokolení.“

Je proto důležité, abychom uměli proniknout do srdcí našich lidí, vybízel papež. Budeme-li schopni pohledu do hloubky, nalezneme onu ryzí touhu po Bohu, zneklidňující srdce mnoha lidí, kteří se navzdory své vůli propadli do hlubin lhostejnosti. Radost z evangelia je však může zasáhnout a navrátit jim sílu k obrácení, řekl dnes Petrův nástupce členům Papežské rady pro novou evangelizaci. Papež František 29.9.2017

Aktivita ano, né aktivismus

" Hledání reformy může snadno sklouznout k vnějšímu aktivismu, jestliže ti, kdo ji prosazují, nevedou pravý duchovní život a jestliže pohnutky jejich jednání neobstojí ve světle víry. To platí pro všechny údy církve: pro biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a všechny věřící... Jde o to, a je to jistě každodenní úkol pro každého křesťana, odhlížet od vlastního já a vystavovat se láskyplnému a tázajícímu Ježíšovu pohledu."

Promluva 18.12.2016 Benedikt XVI.

Plody Ducha Svatého: radost, láska a pokoj...

"Služba víře, vydávající svědectví o Kristu, jenž je plnou pravdou, je proto také službou radosti; a Kristus chce tuto radost ve světě dále šířit: radost z víry v něho, radost z pravdy, která je skrze něho zvěstována, a radost ze spásy, která od něho pochází! Když poklekneme a s vírou se budeme modlit k Ježíši, pocítíme tuto radost v srdci!"

Promluva 10.2.2006 Benedikt XVI.

Jednota je dílem lásky

"Láska doprovázená skutky vzbuzuje důvěru a otevírá oči i srdce. Dialog lásky ze své podstaty podporuje a projasňuje dialog pravdy: definitivní sjednocení, k němuž vede Duch Kristův, se totiž uskuteční v plnosti pravdy. Relativismus nebo falešný irenismus rozhodně ekumenickou otázku nevyřeší. Naopak: překroutí ji a vezmou jí směr."

Promluva 17.11. 2016 .

Církev - Boží rodina

" Vyznání víry není souhrnem nějakých teoretických vět. Je zakotveno ve skutečnosti křtu. ...

Křest také znamená, že Ježíš Kristus nás takříkajíc adoptuje za své sourozence...

Tak z nás všech tvoří jednu velkou rodinu celosvětového společenství církve.

Kdo věří, nikdy není sám.

Homilie 12.září 2006 Benedikt XVI.

Radostná zvěst /Jděte a oznamte mým bratřím.../

Uznání přítomnosti prvků pravdy a dobra ve světových náboženstvích a opravdovost jejich náboženského snažení, stejně jako rozhovory a duchovní vzájemné spolupráce při obraně a rozvoji lidské důstojnosti i všeobecně platných mravních hodnot nesmějí být chápány jako omezení misijní úlohy církve, kterí je povinná hlásat Krista jeko cestu, pravdu a život. /srov. Jan 14,6/

Benedikt XVI. promluva 31.1. 2008

Co žádáš od Církve? Víru! Co ti dá víra? Život věčný.

Rodiče v /křestním/ dialogu vyjádřili, že pro dítě hledají přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k "životu věčnému". Dnes, stejně jako včera, jde ve křtu právě o toto: není to tedy jen úkon socializace směrem do komunity, nejedná se o pouhé přijetí do církve. Rodiče očekávají, že jejich dítě dostane více: že mu víra, k níž patří i fyzická podoba církve a její svátosti, dá život - život věčný. Spe salvi 10

Víra - cesta života

... "Prosme Pána života, aby svou milostí utišil bolesti způsobené zlem, dával našemu pozemskému životu i nadále sílu a daroval nám chléb a víno spásy jako potravu na naší cestě k nebeské vlasti."

Závěr homilie 31.12.2005

Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem

" Panno Maria, Královno všech svatých, veď nás, abychom si v každém okamžiku dokázali zvolit věčný život, "život budoucího věku", o němž mluvíme ve Vyznání víry, věku, který započal již Kristovým zmrtvýchvstáním a jehož příchod můžeme uspíšit naším upřímným obrácení a konáním skutků lásky k bližnímu." Anděl Páně 1,11.2016, Benedikt XVI., papež

Revoluce v nás - cesta svatosti.

" Svět nezachrání nějaké ideologie, nýbrž obrácení se k živému Bohu, který je naším Stvořitelem, garantem naší svobody, ručitelem skutečného dobra a pravdy."

Homílie, 20.8.2005, Benedikt XVI, papež

Svatost - úkol na každý den

"Někdy si myslíme, že svatost je provilegovaným stavem, který je vyhrazen jen několika vyvoleným. Být svatým je ve skutečnosti úkolem každého křesťana, ba co víc, mohli bychom říci každého člověka." papež Benedikt XVI. Anděl Páně 1.11.2007